Vývoj měnového kurzu české koruny po rozdělení ČSFR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Vývoj měnového kurzu české koruny po rozdělení ČSFR Bakalářská práce

Autor:

Jiří Bubák Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.

2016

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 30. 4. 2016

Jiří Bubák

Poděkování: Tímto vyjadřuji poděkování vedoucímu práce, panu Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D. za pomoc při tvorbě této práce a jeho přátelský přístup.

Anotace: Bakalářská práce se zaměřuje na vývoj měnového kurzu české koruny po rozdělení České a Slovenské republiky. První část seznamuje s terminologií okolo problematiky měnových kurzů a popisuje druhy měnových systémů. Druhá část hodnotí připravenost České republiky pro přijetí eura a vstup do eurozóny. Poslední část popisuje vývoj kurzu po roce 1989. Klíčová slova: Měnový kurz, cizoměnové intervence, nominální měnový kurz, pevný měnový kurz, plovoucí měnový kurz, parita kupní síly, maastrichtská kritéria.

Annotation: This thesis focuses on the development of the exchange rate of the Czech crown after the Czech and Slovak Republic. The first part introduces the terminology around the issue of exchange rates and the types of currency systems. The second part assesses the Czech Republic's preparedness for euro adoption and entry into the eurozone. The last part describes the evolution of the exchange rate after 1989. Key words: Exchange rate, foreign currency intervention, the nominal exchange rate, the fixed exchange rate, floating exchange rate, purchasing power parity, the Maastricht criteria.

Obsah 1.

Kurzové determinanty, teorie měnových kurzů, systémy měnových kurzů ................................... 9 1.1.

1.1.1.

Cizoměnové intervence ................................................................................................... 9

1.1.2.

Platební bilance ............................................................................................................. 10

1.1.3.

Druhy měnových kurzů.................................................................................................. 11

1.1.4.

Fundamentální a technická analýza .............................................................................. 12

1.1.5.

Technická analýza .......................................................................................................... 13

1.2.

Měnový trh ............................................................................................................................ 14

1.2.1.

Obchodování na měnovém trhu ................................................................................... 14

1.2.2.

Globální měnový trh ...................................................................................................... 15

1.2.3.

Měnový trh v České republice ....................................................................................... 15

1.2.4.

Dopad měnového trhu na měnový kurz ........................................................................ 15

1.3.

Systémy měnových kurzů ...................................................................................................... 15

1.3.1.

Zlatý standard ................................................................................................................ 16

1.3.2.

Pevný měnový kurz........................................................................................................ 17

1.3.3.

Měnový výbor ................................................................................................................ 17

1.3.4.

Plovoucí měnový kurz.................................................................................................... 18

1.3.5.

Zavěšení národní měny ................................................................................................. 18

1.3.6.

Dolarizace ...................................................................................................................... 19

1.4.

2.

Měnový kurz ............................................................................................................................ 9

Teorie měnových kurzů ......................................................................................................... 19

1.4.1.

Parita kupní síly ............................................................................................................. 19

1.4.2.

Parita úrokových sazeb.................................................................................................. 20

1.4.3.

Metoda fundamentální rovnováhy měnového kurzu ................................................... 20

1.4.4.

Metoda peněžní zásoby................................................................................................. 21

1.4.5.

Porovnání metod ........................................................................................................... 21

Česká republika a přijetí eura ........................................................................................................ 22 2.1.

Přímé dopady se zavedením eura ......................................................................................... 22

2.1.1.

Přínosy ........................................................................................................................... 22

2.1.2.

Náklady .......................................................................................................................... 23

2.2. Maastrichtská konvergenční kritéria a stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou ....................................................................................................................................... 24 2.2.1.

Co jsou maastrichtská konvergenční kritéria? .............................................................. 24

2.2.2.

Shrnutí připravenosti České republiky pro vstup do eurozóny ..................................... 25

2.2.3. 3.

4.

Krize eurozóny a česká ekonomika................................................................................ 28

Vývoj měnového kurzu československé koruny v letech 1989 - 1992 .......................................... 31 3.1.

Ekonomické reformy v období 1989 - 1992 .......................................................................... 31

3.2.

Alternativní ekonomické reformy v období 1989 - 1992 ...................................................... 34

Vývoj měnového kurzu české koruny v období 1993 - 2015......................................................... 36 4.1.

Měnová krize v České republice v období 1997 - 1998 ......................................................... 37

4.2.

Vývoj české koruny od roku 1998 ......................................................................................... 39

Úvod Ve středověku byla nejrozšířenějším obchodem výměna zboží za zboží. Udržovat stále zboží pro výměnu začalo být nepraktické, navíc ne každé zboží bylo pro všechny potřebné. Proto se zavedlo zlato jako platidlo, které bylo cenné téměř pro všechny obyvatele. Stanovila se cena zlata a tím se stalo obchodování jednodušší. Zlato se stalo zajímavou kořistí pro zloděje. Vznikaly tedy banky, kde si lidé své zlato za poplatek ukládali. Banky majitelům zlata vydávaly směnky v hodnotě uloženého zlata. Tyto směnky jsou považovány za první papírové peníze. Množství emitovaných směnek do oběhu, později peněz, odpovídalo množství uloženého zlata. Množství peněz v oběhu bylo omezeno zásobou zlata. Zlato tedy bylo směnitelné za peníze. Pokud zboží zdražovalo, reálná hodnota peněz klesala, tedy nastala inflace. Pro zjednodušení pohybu peněz bylo poté zlaté pravidlo zrušeno, tedy peníze již nebylo možné za zlato směnit. Každá měna tedy místo pevné hodnoty vůči zlatu vyjadřuje ekonomickou hodnotu státu. Pokud sečteme všechny peněžní jednotky vydané státem, vyčíslíme peněžní hodnotu České republiky. Tato hodnota se porovnává s hodnotou jiného státu a vzniká kurz. V době komunismu, nebyla hodnota měn tržní, kurz tedy určovala pouze Státní banka Československá (dnešní Česká národní banka). V dnešní době se s měnami běžně na trzích obchoduje stejně jako s jakýmkoli jiným produktem nebo službou. Tato práce vás seznámí s historií měnových režimů a jejich výhodami a nevýhodami pro stát. Měnové režimy prošly třemi základními etapami. První etapou je systém zlatého standardu, který se vyznačoval směnitelností peněz za zlato. Druhá etapa, standard zlaté měny, položila základ pro systém pevných směnných kurzů, které byly odvozeny od amerického dolaru, jehož hodnota byla založena na zlatě. Další měny do systému zahrnuty byly pevným poměrem směnitelné za dolar a dolar byl směnitelný za zlato. Systém volně plovoucích směnných kurzů, tedy třetí etapa samovolně vznikla zrušením pevné směnitelnosti dolaru, aniž by se stanovila pravidla. V tomto systému nemají kurzy oficiální paritu (kupní sílu), jejich kurz se tvoří nabídkou a poptávkou na trhu. Zavedení jednotné měny pro oblast eurozóny (tedy státy, které mají zavedenou měnu euro) přispívá ke stabilnímu prostředí pro mezinárodní obchod. Zároveň jednotná měna nese rizika pro daný stát, který není ekonomicky sladěn s ostatními státy eurozóny. Je Česká republika při současné ekonomické situaci připravena na vstup do eurozóny? Bude naše ekonomika růst a zvýší se hodnota majetku domácností po přijetí eura? Vývoj měnového kurzu je úzce spojen s připraveností České republiky pro vstup do eurozóny. Po rozdělení České a Slovenské

republiky vznikla česká koruna jako samostatná měna od 1. ledna 1993. Vývoj kurzu koruny zaznamenal několik zásadních historických událostí. V roce 1995 Česká republika zavedla vnější směnitelnost koruny, tedy možnost obchodovat s korunou na zahraničních trzích. Do roku 1997 byl uplatňován režim pevného kurzu. Během měnové krize 1997 - 1998 byla koruna pod velkým spekulativním tlakem. I přes velké intervence České národní banky se nepodařilo situaci udržet a Česká republika byla nucena opustit pevný kurz a přejít na kurz pohyblivý. V říjnu 1999 došlo k první intervenci na oslabení koruny po zavedení eura. Další intervence následovaly v roce 2000 a 2002. V této době intervence České národní banky nebyly úspěšné. Poslední intervence roku 2013 z pohledu České národní banky již úspěšná byla. Měla totiž za následek odeznění recese na trhu a současně zesílil pokles inflačních očekávání. Názory ekonomů a autorů publikací se ale liší. V této práci jsem se zaměřil na pohledy několika z nich, včetně mého, v závěru popsaného názoru.

1. Kurzové determinanty, teorie měnových kurzů, systémy měnových kurzů 1.1.

Měnový kurz

Měnový kurz je cena měny vyjádřená v měně jiné. Většinou je to cena domácí měny vůči cizí měně. Z pohledu domácí měny lze měnový kurz vyjádřit přímým měnovým záznamem, neboli cenou zahraniční měny vyjádřenou v domácí měně (např. 1 EUR = 27,062 CZK) nebo nepřímým měnovým záznamem, tedy jako cenu domácí měny vyjádřené v cizí měně (např. 1 CZK = 0,036995 EUR). Výše tohoto kurzu závisí na velkém počtu faktorů. V dlouhodobém období reaguje na změnu platební bilance, a naopak změna kurzu reaguje na platební bilanci. Platební bilance zachycuje peněžní toky dovnitř a ven z národního hospodářství. V krátkodobém období je měnový kurz ovlivněn zejména spekulací a bývá velmi volatilní. Tato volatilita způsobuje destabilizaci mezinárodního obchodu. Centrální banka se snaží stabilizovat výkyvy pomocí tzv. řízeného plovoucího měnového kurzu. Ke stabilizaci využívá cizoměnové intervence. [1]

1.1.1.

Cizoměnové intervence

Cizoměnová intervence je akce centrální banky nebo jiné vládní instituce k ovlivnění spotového (tedy kurzů, který se týká obchodů vypořádaných do dvou dnů) měnového kurzu domácí měny vůči ostatním zahraničním měnám na měnovém trhu. Intervence se provádí nákupem či prodejem cizí měny za měnu domácí. Pokud se jeví česká koruna příliš silná, Česká národní banka kupuje cizí měnu od obchodních bank za českou korunu, a naopak pokud se jeví jako slabá, cizí měnu obchodním bankám prodává. Cizoměnové intervence jsou součástí měnové politiky všech měnových režimů s výjimkou čistého plovoucího měnového kurzu. [1] Centrální banka má možnost domácí měnu oslabit koupí cizí měny v neomezeném rozsahu, avšak posílení měny může prodejem cizí měny maximálně do vyčerpání ciziměnových rezerv. Intervence jsou spojeny s ovlivňováním likvidity domácí měny kvůli zabránění nežádoucímu ovlivnění úrokových měr. Oslabením koruny korunová likvidita roste, protože centrální banka

9

nakupuje cizí měnu od obchodních bank a českou korunu připisuje na účty obchodních bank, které jsou vedené u centrální banky. Naopak posílením koruny likvidita klesá. [1] Důvodem cizoměnových intervencí je udržování měnového kurzu na stanovených hodnotách (měnovém pásmu) v pevném měnovém režimu, zabránění nadměrnému posilování a oslabování měny nebo zabránění nepřiměřené nestability při plovoucím kurzu. Měnový kurz zároveň působí na i na úroveň úrokových měr. [1] Centrální banka by neměla reagovat na mírné krátkodobé výkyvy měnového kurzu, ale pouze na nadměrné výkyvy od dlouhodobého vývoje. Při intervencích je obtížné stanovit dopad na měnový kurz. Tento dopad závisí na velikosti objemu intervence. Některé zdroje argumentují, že prostředky používané v intervenci jsou příliš malé vzhledem k velikosti trhu. Tvrdí, že úspěch intervence k ovlivnění ceny měny závisí na velké změně nabídce této měny na trhu. [1]

1.1.2.

Platební bilance

Platební bilance je výkaz centrální banky nebo jiné vládní instituce, která kontroluje hospodářské transakce se zahraničím. Zachycuje tedy finanční toky dovnitř a ven z národního hospodářství a některé tuzemské transakce spojené s mezinárodními toky. Platební bilance pomáhá stanovit konkurenceschopnost země a předpovídat sílu domácí měny, tj. měnový kurz domácí měny. [1] Vykazování platební bilance zahrnuje členění na různé tyty účtů: běžný, kapitálový, finanční (jehož součástí je jsou cizoměnové rezervy) a chyby a opomenutí (jsou odpočtovou položkou k výslednému zůstatku na účtech, tj. představují zůstatky neidentifikovatelných toků na běžném, kapitálovém a finančním účtu). [1] Běžný účet zahrnuje: 

platby z vývozu a dovozu služeb a zboží



mzdové platby



investiční platby (dividendy, zisky a úrokové platby)



jednostranné převody, tj. platby bez protihodnoty

10

Zvýšení prostředků země na běžném účtu je označován kladným znaménkem a snížení znaménkem záporným. Rozdíl mezi platbami z vývozu a dovozu se nazývá jako obchodní bilance. Týká se pouze movitého zboží, nikoliv služeb a turismu. Stav bilance dané země odpovídá mezinárodní hospodářské pozici. Jestliže země více vyváží, než dováží, pak má kladnou obchodní bilanci. V opačném případě je její bilance záporná. Obchodní bilance je součástí mezinárodní hospodářské pozice. [1] Kapitálový účet zahrnuje: 

kapitálové převody zahrnující odpuštění dluhů



převody související s migrací obyvatel (zboží a migrační aktiva migrantů)



převody práv k fixním aktivům, atd.

Finanční účet zahrnuje: 

vznik, zánik a změnu vlastnictví finančních aktiv a závazků vlády, bankovního a podnikového sektoru



informace o finančních tocích přímých investic (tj. investice do kapitálu), portfoliové investice, finanční deriváty, atd.

Zahraniční investice v České republice v minulosti rostly a zvyšoval se také vývoz. Na druhé straně začaly zahraniční firmy v České republice stahovat své zisky z investic. Tímto nyní téměř vše výnosné vlastní cizinci. Peníze z českých podniků „odplouvají“ do zahraničí. [1]

1.1.3.

Druhy měnových kurzů

Nominální měnový kurz se formuje na devizovém trhu a závisí na vývoji poptávky a nabídky domácí měny. Přesněji, na faktorech, které tuto poptávku a nabídku ovlivňují. Vývoj poptávky a nabídky je zejména ovlivněn: [2] a. Vývojem mezinárodního obchodu - růst exportu vede k růstu poptávky po domácí měně a ke zhodnocení kurzu domácí měny. Růst importu zase vede k růstu nabídky domácí měny a tím k znehodnocení domácí měny. b. Mezinárodním pohybem kapitálu - rozhodující roli zde hraje vývoj reálných úrokových sazeb, resp. jejich rozdílná výše v různých zemích, za předpokladu stejné 11

likvidity aktiv a stejného rizika vede vyšší domácí úroková sazba k přílivu zahraničního kapitálu a k zhodnocení domácí měny, nižší domácí úroková sazba pak k odlivu domácího kapitálu a k znehodnocení domácí měny. c. Regulací měnových kurzů vládními institucemi kurzovými intervencemi centrálních bank nákupen či prodejem domácí měny. Cílem je snížení či zvýšení devizových rezerv centrálních bank a následné dopady na vývoj čistého exportu, zaměstnanosti, celkového produktu atd. Nominální měnový kurz se dělí na bilaterální kurz (vyjádření ceny domácí měny v zahraničních měnách, a na efektivní kurz (poměr národních peněz ke koši zahraničních měn). Pro zachycení vlivu změn nominálního měnového kurzu a vývoje cen doma a v zahraničí na vývoj čistého exportu slouží reálný měnový kurz. Ten vyjadřuje konkurenceschopnost domácích statků na zahraničních trzích. Devizové kurzy slouží k úhradě zahraničního závazku a valutové kurzy k určení nákupu či prodeje zahraniční měny v hotovosti. [2]

1.1.4.

Fundamentální a technická analýza

Na vývoj měnových kurzů působí mnoho hospodářských veličin. Tento vývoj je diskutován investory, politiky, akademiky, obchodníky a dalšími, kteří mají různé názory na odhad vývoje měnových kurzů. Časem se názory mění, zejména se zavedením plovoucích měnových kurzů na počátku 70. let. Proto neexistuje přesná metoda stanovení vývoje měnových kurzů. K největším pohybům dochází při neočekávaných událostí. Například výsledky voleb nebo hrozba války. Častěji než událost, hýbe trhem již samotné očekávání této události. Pokud si například účastníci trhu myslí, že v příštích letech měna posílí, posílí už dnes. Tito účastníci trhu ke svým odhadům používají obvykle fundamentální nebo technickou analýzu. [1] Fundamentální analýza používá pro odhad vývoje měnového kurzu hospodářské a politické informace. Hledá faktory, které pravděpodobně nejvíce ovlivňují pohyb kurzu. [1] Z fundamentálního pohledu na kurz působí tyto hospodářské veličiny: [1] 

inflace,



růst reálného HDP,

12



platební bilance,



výše úrokových měr,



politická a sociální stabilita země,



kurzová politika, tj. cizoměnové intervence.

Inflace se porovnává s jinými zeměmi, tedy rozdíl změny kupní síly domácí měny vůči ostatním měnám. Pokud inflace domácí země je vyšší než inflace jiné země, potom domácí měna oslabuje. [1] Růst reálného HDP je spojován s vyšším vývozem a tím je dochází ke zhodnocení domácí měny. [1] Platební bilance ukazuje finanční toky se zahraničím. Při převaze plateb z dovozu nad platbami z vývozu dochází k oslabení domácí měny. Oslabená domácí měna znamená příležitost k větším ziskům při vývozu. [1] Zvýšení úrokových měr přispívá k většímu přílivu zahraničních peněz, což vede ke tlakům k posílení domácí měny. [1] Politické a sociální otázky mají většinou krátkodobý vliv na pohyb kurzu měny. V politicky stabilních zemí převažují ostatní vlivy. Naopak politicky nestabilní země mají za následek silné znehodnocení domácí měny. [1] Cizoměnové intervence jsou nástrojem centrálních bank, či jiné vládní instituce. Využívá prodej nebo nákup cizích měn. Pokud jo domácí měna oslabena, prodává cizí měnu obchodním bankám, a tím menu posiluje. [1]

1.1.5.

Technická analýza

Technická analýza používá k odhadu vývoje měnových kurzů tržní data, tj. historické cenové trendy, objemy obchodování, apod. K odvození budoucího trendu analytik využívá dosavadní průběh vývoje kurzů, ve kterých hledá určitou podobnost chování výkyvů na trhu. Některé trendy se totiž mohou cyklicky opakovat. [1]

13

Technická analýza nepoužívá ke svému odhadu fundamentální údaje, které jsou známé až s velkým časovým zpožděním. Většina obchodníků na trh vstupuje ke krátkému investičnímu horizontu, proto údaje z technické analýzy jsou více relevantní pro okamžitý cíl. [1] Někteří obchodníci využívají kombinaci obou analýz. Při různých situacích na trhu přesouvají důraz z technické analýzy na fundamentální a naopak. Tím si udělají představu o tom, zda je určitá měna podhodnocena či nadhodnocena. [1]

1.2.

Měnový trh

Měnový trh je největším finančním trhem na světě. Provádí se zde nákup a prodej měny. Zároveň se zde stanoví měnový kurz. [1]

1.2.1.

Obchodování na měnovém trhu

Hlavní mezinárodní sítě cizoměnových obchodů tvoří vklady v bankách. Banky dále mezi sebou vyměňují za měny jiné. Obchodníci na měnovém trhu jsou zejména z důvodů převedení zisků v zahraničních měnách do měny domácí. Přibližně 5% transakcí na měnovém trhu jsou skutečně transakce obchodní. 95% jsou transakce spekulační. Cílem spekulace je výdělek obchodníka při nákupech a prodeji měn. Jen malou část tvoří obchody, kterými se obchodníci zajišťují proti měnovému riziku. Různými produkty bank si například zajišťují smluvně sjednaný kurz měny k určitému datu. Na měnovém trhu je stále poptávka a nabídka zejména po hlavních světových měnách. Likvidita tedy na tomto trhu pomáhá udržovat cenovou stabilitu. [1] Podle účastníků se měnový trh dělí na mezibankovní a klientský. Mezibankovní probíhá mezi domácími a zahraničními bankami. Aktivní banka vystupuje v roli tvůrce trhu, který kótuje kurz domácí měny vůči zahraničním měnám. Kurz se vyvíjí dle zájmu o koupi či prodej zahraniční měny. Tím vyjadřuje zájem ke koupi či prodeje zahraniční měny za stanovených cenových podmínek. Banky jsou vzájemně propojeny, což jim umožňuje získávat aktuální informace na trhu. [1] Klientský měnový trh zahrnuje obchody mezi bankami a jejich klienty. Banka tedy nakoupí cizí měnu od jiné banky, kterou dále klientovi prodá. Samozřejmě s cenovou marží. [1]

14

1.2.2.

Globální měnový trh

Globální měnový trh je zejména koncentrován do těchto měst: Londýn, New York a Tokio. Hlavními obchodníky jsou velké světové banky. Centrální banky vstupují na globální trh jen v případě cizoměnových intervencí. Denní obrat na měnovém trhu je v současné době přibližně 4000 mld. dolarů. Nejvíce obchodované měnové páry jsou USD/EUR, USD/JPY, USD/GBP, USD/AUD, a další. [1]

1.2.3.

Měnový trh v České republice

Rozlohou území, velikostí populace a rozsahem zahraničního obchodu má Česká republika velmi nízký podíl na světovém měnovém trhu. Avšak míra směnitelnosti české koruny k zahraničním měnám umožňuje obchodníkům na tomto trhu bez omezení obchodovat. Tím české hospodářství patří k nejvíce otevřeným hospodářstvím na světě. [1]

1.2.4.

Dopad měnového trhu na měnový kurz

Měnový kurz domácí měny se vytváří v obchodních bankách dané země přes měnové pozice obchodních bank. Měnová pozice je vztah mezi devizovými aktivy a pasivy různých měn z hlediska množství, splatnosti a úročení. Na měnové pozice působí mnoho hospodářských veličin, jako: inflace, růst reálného HDP, platební bilance, výše úrokových měr, politická a sociální stabilita a kurzová politika země, tj. cizoměnové intervence. Obecně platí, že domácí měna posiluje při přílivu peněz ze zahraničí a naopak oslabuje při odlivu peněz do zahraničí. [1]

1.3.

Systémy měnových kurzů

„Existuje starý vtip. „Přestože zkouškové otázky z ekonomie zůstávají stejné, odpovědi se mění.“. Skutečně, otázka nejlepšího měnového režimu trvá a objevují se nové odpovědi. Jednou z odpovědí na otázku, jaký režim měnového kurzu by měla země zvolit, je, že „žádný a že by měla nahradit domácí měnu dolarem.“ [1]

15

1.3.1.

Zlatý standard

Tento systém určoval, že jednotka měny dané země odpovídá určité hmotnosti zlata. Zlato tedy bylo společnou světovou měnou. Tím byly automaticky určeny pevné měnové kurzy mezi členskými zeměmi se zlatým standardem. [1] Systém existoval ve čtyřech formách: Pravý zlatý standard byl pouze hypotetickou situací, kdy hodnota peněz se rovná hodnotě zlata. Aby toto mohlo platit, banky by nesměly poskytovat úvěry ani nakupovat jiná aktiva. Podnikavostí bankéřů vznikla mohutná expanze poskytnutých úvěrů. Každý poskytnutý úvěr byl spojen se vznikem peněz nekrytých zlatem. Tato situace vedla k přeměně na klasický zlatý standard, kde peníze byly kryté zlatem jen částečně a nevyrovnané účty platebních bilancí se vyrovnávaly přesunem zlata. Systém byl používaný v letech 1870-1914. Tímto systémem byla dosažena nízká inflace a vysoký hospodářský růst. Měnový zlatý standard, stejně jako klasický, představoval situaci, kdy peněžní zásoba byla vyšší než hodnota zlata, avšak nevyrovnané účty platebních bilancí se přesunem zlata nevyrovnávaly. Domácí měnu bylo možné směnit za měnu, která byla směnitelná za zlato v pevném kurzu. Tento systém fungoval mezi světovými válkami. V roce 1944 vznikl dolarový zlatý standard. Tento systém byl součástí Bretton-Woodského systému, založeného na konferenci v americkém městě Bretton-Wood. USA souhlasily se směnou dolaru za zlato v poměru 35,2 dolarů za trojskou unci. Tuto směnitelnost mohly požadovat pouze centrální banky jednotlivých zemí u americké centrální banky. USA určily partitu dolaru za zlato a ostatní země určovaly parity vlastní měny k dolaru. V 70. letech klesala důvěra v americký dolar, posílena zvýšením inflace způsobená úvěrovou expanzí. Systém pevných kurzů ochaboval odlišnou hospodářskou politikou zemí se zlatým standardem. Docházelo tím stále častěji ke spekulačnímu pohybu peněz. V roce 1971 USA oznámily, že již nebudou poskytovat směnitelnost dolaru za zlato a tím ukončilo období zlatého dolarového standardu. [1] Reakcí na toto oznámení byla Smithsova dohoda se členskými zeměmi. Dohoda znamenala, že měnové kurzy vyspělých zemí zůstaly relativně pevné. Po několika měsících byl dolar a některé evropské měny zasaženy útokem spekulantů. Systém byl nadále neudržitelným a v roce 1973 členské země přecházejí na plovoucí měnový systém, který převládá dodnes. [1]

16

1.3.2.

Pevný měnový kurz

V tomto měnovém systému centrální banka nebo jiná vládní instituce využívá ukotvení měnového kurzu domácí měny vůči referenční měně (například měna největšího obchodního partnera) nebo určitému koši měn společně se stanovením měnového pásma. Měnové pásmo je prostor, který centrální banka vymezila pro pohyb kurzu domácí měny. Při změnách kurzu k okraji měnového pásma, centrální banka používá intervenční nákupy nebo prodeje cizí měny k zamezení posilování nebo oslabování domácí měny. Výhodou pevných měnových kurzů je neexistující měnové riziko, které podporuje mezinárodní obchod a zamezuje kurzovým ztrátám pro podniky a domácnosti. [1] Avšak nerovnováha platební bilance a útok spekulantů způsobují změnu pevného měnového kurzu. Například země, u které převládá dovoz nad vývozem, po určité době znamená tlak na oslabení domácí měny, kvůli vyčerpání cizoměnových rezerv a způsobí měnový kolaps. Politika pevného měnového kurzu je tedy jen pro krátké období a je pravidelně upravována. [1] Přílišná fixace může být i škodlivá. Problémem je stanovení kurzu na správnou hodnotu. Různým vývozcům cizích zemí odpovídá jiná úroveň kurzu. Jelikož se mění hospodářské prostředí, mohou se pevné kurzy dostávat pod tlak. [1] Kurzy tedy mohou fungovat, když daná země a země referenční měny mají podobný hospodářský vývoj včetně inflace. Při rozdílném hospodářském vývoji zemí musela existovat ochota ke změně kurzu. Při neochotě změn ze strany centrální banky vznikaly finanční krize v některých zemích. [1] Některé země Evropy včetně České republiky používaly systém pevných měnových kurzů k zamezení výkyvům inflace. Při oslabení domácí měny centrální banka prodávala cizí měnu a naopak. Tím zajišťovala cenovou stabilitu k měně, která byla použita k zavěšení domácí měny. Toto fixování je možné pouze při dostatku cizoměnových rezerv. [1]

1.3.3.

Měnový výbor

Stejně jako pevný měnový kurz využívá ukotvení měnového kurzu domácí měny vůči referenční měně. Toto ukotvení je silnější než pevný měnový kurz, protože zde nestanovuje měnové pásmo. Měnový výbor (centrální banka) je omezena v činnosti vlastní měnové 17

politiky. Cílem je totiž vyrovnání inflace a měnové politiky právě na ukotvenou měnu. Výbor drží aktiva v dané zahraniční měně minimálně ve výši emitovanému oběživu. Cizoměnové rezervy tedy nekryjí peněžní zásobu v domácí měně. Tento režim je hlavně využívaný v krizových situacích při stabilizaci měnového kurzu a inflace. [1] Nevýhodou zavedení měnového výboru je zvýšení nezaměstnanosti. Pevný režim umožňuje devalvaci (znehodnocení) měny, která následně způsobí očekávanou inflaci. Nevyužití devalvace centrální bankou vede, stejně jako u měnového výboru, k nižší inflaci a zvýšení nezaměstnanosti. [1] Měnový výbor byl vytvořen za účelem nahrazení pevného měnového režimu, který byl často útokem spekulantů. Země, které v devadesátých letech přešly k měnovému výboru, měly nízkou inflaci a rychlejší hospodářský růst. Dále zemím pomáhá připojit se k širší měnové oblasti. V rámci měnového výboru je nutné řídit se fiskální politikou, tzn. úprava struktury veřejných výdajů a daní. [1]

1.3.4.

Plovoucí měnový kurz

Čistý plovoucí měnový kurz je systém závislý na nabídce a poptávce po dané měně bez jakékoliv cizoměnové intervence centrální banky nebo jiné vládní instituce. Cizoměnové rezervy národní banky zůstávají konstantní. Jedná se spíše o teoretickou konstrukci. V praxi má výjimečné využití při dočasném opatření. [1] Řízený plovoucí měnový kurz je režim, který je ovlivňován cizoměnovými intervencemi centrální banky nebo jiné instituce s cílem dosažení určitého měnového kurzu. Jedná se o příležitostní intervence v případě vysoké kolísavosti kurzu. [1]

1.3.5.

Zavěšení národní měny

Zavěšení národní měny na významnou měnu (např. americký dolar, francouzský frank, atp.) nebo na měnový koš. Systém bývá kombinován se stanovením určitých limitů výkyvů. Po překročení limitů, centrální banka provádí intervence. [2] Posuvného zavěšení kursu (crawling peg) zase využívá periodicky opakující se devalvace měny v závislosti na vývoji domácí cenové hladiny. [2]

18

1.3.6.

Dolarizace

Dolarizace je opuštění domácí měny a oficiální měnou se stává americký dolar. Americký dolar se nestává zákonným platidlem, avšak většina finančních operací se v dolarech provádí. Centrální banka stahuje domácí měnu výměnou za měnu cizí. Výhody jsou: [1] 

eliminace měnových krizí (neexistuje možnost oslabení domácí měny)



nižší náklady na zahraniční úvěry (mizí kurzové riziko)



hlubší integrace na světovém trhu (nižší transakční náklady a zajištěné ceny v dolarech, posílení investování

Nevýhodami jsou: 

přenos ražebného do USA (ražebné obvykle bývá příjmem centrální banky dané země)



ztráta kurzové politiky

1.4.

Teorie měnových kurzů

1.4.1.

Parita kupní síly

Tato teorie spojuje měnový kurz s cenami zboží a služeb ve dvou zemích. Vychází ze zákona, kdy se na konkurenčních trzích prodává stejné zboží a služby za stejnou cenu přepočtenou na jedinou měnu. [1] Absolutní verze parity kupní síly porovnává cenové úrovně dvou zemí. Například, pokud je cena určitého zboží v USA za 1000 USD a stejné zboží v Japonsku za 80 000 JPY, parita kupní síly USD vůči JPY je 1 : 80. Jestliže některá měna má větší kupní sílu, je výhodnější měnit JPY za USD a koupit zboží v USA. Tato teorie platí pouze při splnění těchto nereálných předpokladů: [1] 

zboží je identické a obchodovatelné



neexistují transportní náklady, rozdíly v informacích, daních a tarifech dané země

19

Častěji se využívá relativní verze parity kupní síly, která vyjadřuje změnu cen a měnových kurzů. Podle této teorie je změna měnového kurzu úměrná změně poměru cenových úrovní. Jestliže například cenová úroveň v USA se zvýší o 10% a v Japonsku o 5%, americký dolar oslabuje o 5%, čímž se kompenzuje vyšší americká inflace a relativní kupní síla obou měn zůstane nezměněna. Používá se při odhadu dlouhodobých měnových trendů. [1] Měnové kurzy se mohou měnit změnou inflace, produktivitou práce, technologickým pokrokem, změnou v nabídce, změnou v tržní struktuře, nedostatky a přebytky. K posouzení nadhodnocení a podhodnocení měny vůči referenční měně se používá index odchýlení nominálního měnového kurzu ERDI od kurzu podle parity kupní síly. [1] ERDI =

𝑛𝑜𝑚𝑖𝑛á𝑙𝑛í 𝑚ě𝑛𝑜𝑣ý 𝑘𝑢𝑟𝑧 𝑝𝑎𝑟𝑖𝑡𝑎 𝑘𝑢𝑝𝑛í 𝑠í𝑙𝑦

Pokud by platila absolutní verze parity kupní síly na všechno zboží, je koeficient ERDI roven 1. Je-li například měnový kurz 105 JPY/USD, potom ERDI je 1,31 (=105/80). Japonský jen je tedy vůči dolaru podhodnocen. [1]

1.4.2.

Parita úrokových sazeb

Parita úrokových sazeb ukazuje příčinu kolísání měnových kurzů mezi zeměmi v rozdílných úrokových mírách za jinak stejných podmínek. Růst domácí úrokové sazby oproti zahraniční úrokové sazbě vyvolá zhodnocení (apreciaci) domácí měny a snížení domácí úrokové míry pak znehodnocení (depreciaci) domácí měny. [2]

1.4.3.

Metoda fundamentální rovnováhy měnového kurzu

Tato metoda ukazuje na změny měnových kurzů, které jsou ovlivněny mezinárodními rozdíly v cenách zboží a služeb nebo změnami těchto cen. Za rovnovážný měnový kurz je považován ten, který odpovídá střednědobé hospodářské rovnováze dosaženou běžnou domácím obchodováním se zahraničím na udržitelné úrovni. Tato rovnováha je spojená s běžnou mírou nezaměstnanosti, minimální inflací a dosažení cílového stavu na účtu platební bilance. Země se potom snaží o udržení měnového kurzu v pásmu kolem fundamentální rovnováhy. [1] Neexistuje přesné vyjádření, jaké faktory ovlivňují fundamentální rovnováhu. Faktory může být citlivost dovozu a vývozu na změny měnového kurzu, přímé investice, apod. Analytici

20

používají různé faktory pro stanovení rovnováhy. Ve svých výsledcích se tedy liší, proto se stanovuje pás ±10%. [1]

1.4.4.

Metoda peněžní zásoby

Touto metodou jsou měnové kurzy vytvářeny peněžní zásobou obou měn. Předpokládá, že ceny a mzdy jsou zcela flexibilní, kapitál je plně mobilní bez ohledu na národní hranice a národní a zahraniční aktiva jsou nahraditelné jinými aktivy. Například, pokud se zvýší peněžní zásoba na americkém trhu o 20% a na japonském zůstane stejná, americká cenová úroveň se zvýší o 20% a dolar ve vztahu k jenu oslabuje o 20%. [1] Metoda peněžní zásoby nezohledňuje nepeněžní aktiva a podmínky nabídky a poptávky zboží a služeb. Podchycuje tedy částečné faktory ovlivňující měnový kurz. Například ukazuje, že nadměrná měnová expanze vede k oslabení měny. [1]

1.4.5.

Porovnání metod

Kromě těchto metod existuje mnoho dalších. Novodobé výzkumy a nové metody k pochopení trendů měnových kurzů pomáhají při stanovení rovnovážných měnových kurzů. Přesto žádný model nedokáže přesně odhadnout vývoj měnových kurzů v budoucnosti v závislosti k ekonomickým veličinám. [1]

21

2. Česká republika a přijetí eura Zavedení jednotné měny pro oblast eurozóny (tedy státy, které mají zavedenou měnu euro) přispívá ke stabilnímu prostředí pro mezinárodní obchod, protože odpadá riziko změny měnového kurzu a tím i riziko ztráty peněz při směně domácí měny za měnu cizí. Zároveň zavedení jednotné měny nese rizika pro daný stát, který není ekonomicky sladěn s ostatními státy eurozóny. Stát totiž přichází o možnost ovlivnit výši základních úrokových sazeb, které stanovuje Česká národní banka. Stanovení úrokových sazeb v eurozóně totiž přechází do kompetence společné centrální banky. Následující kapitoly hodnotí dopady se zavedením eura do České republiky. [3]

2.1.

Přímé dopady se zavedením eura

2.1.1.

Přínosy

„Omezení kurzového rizika ovlivňuje firmy při mezinárodních obchodních transakcích změna měnových kurzů mezi dnem uzavření obchodu a dnem vypořádání. Podniky se proti změně měnového kurzu mohou zajistit některými nástroji finančních trhů, jako jsou například měnové opce, avšak to zvyšuje jejich transakční náklady.“ [3] Odstranění kurzového rizika bude tedy přínosem pro českou ekonomiku k podpoře zahraničního obchodu a tím zvýšení zaměstnanosti a tedy i zvýšením celkové životní úrovně. [3] Se snížením transakčních nákladů jsou spojeny náklady při realizaci směnných operací a náklady při zabezpečení finančními produkty k zamezení rizika při změně měnového kurzu. Dále jsou to administrativní náklady pro správu účetních systémů ve více měnách, správu devizových prostředků a zaměstnance zajišťující devizové operace, apod. [3] Nižší náklady na obstarání kapitálu jsou odvozeny od cen finančních produktů. Ukazatelem jsou úrokové sazby. Snaha eurozóny je zajištění cenové stability a udržení inflace pod dvěma procenty. S nízkou inflací Evropská centrální banka udržuje nízké úrokové sazby. Se vstupem České republiky do eurozóny, můžeme očekávat nízké úrokové sazby k usnadnění přístupu ke kapitálu. Nicméně Česká republika již nízké úrokové sazby má, proto by reálný pokles úrokových sazeb nenastal. Avšak úrokové sazby poskytované komerčními bankami jsou 22

v České republice vyšší než v eurozóně, kvůli vyššímu rozpětí mezi výpůjčními a zápůjčními úrokovými sazbami. Po vstupu můžeme tedy očekávat pokles rozpětí a nižší náklady na obstarání kapitálu. [3] Vyšší transparentnost cen zboží a služeb napříč eurozónou umožňuje spotřebiteli snadné srovnání a vybrání cenově nejdostupnějšího produktu. S tím je ale spojeno časově náročnější srovnávání, vyšší přepravní mezinárodní náklady, složitější zajištění servisu a reklamací, atp. Navíc některé služby jsou mezinárodně neobchodovatelné (například kadeřnictví, masáže, úklid). [3]

2.1.2.

Náklady

Ztráta autonomní měnové politiky a ztráta kurzové politiky omezí možnost centrálním bankám používat nástroje kurzové a měnové politiky ke změnám úrokových sazeb, peněžní zásoby v ekonomice, měnových kurzů, apod. Například snížení úrokových sazeb podporuje ekonomický růst. Devalvace měny podporuje konkurenceschopnost se zahraničními společnostmi, protože dělá jejich výrobky levnější oproti produktům oceněným v jiných měnách. Nástroje měnové a kurzové politiky pomáhají k udržení nebo obnovení makroekonomické stability.

Avšak centrální banka není jediným hráčem ovlivňující

množství peněz v ekonomice. Mnohem větší dopad na ekonomiku mají výkyvy přílivu a odlivu zahraničních investic. Po přijetí eura budeme muset akceptovat měnovou politiku Evropského systému. Jelikož Česká republika není dostatečně hospodářsky sladěná s ostatními státy eurozóny, není v současné době vhodné do eurozóny vstoupit. [3] Růst cenové hladiny je spojen s obavou občanů z jednorázového navýšení cen produktů a služeb. Při přechodu na euro je zde možné zneužití prodejci a poskytovateli služeb pro úmyslné zdražování. Bude tedy nutné použít různé instrumenty na ochranu spotřebitele a monitorování vývoje cen. Národní plán v České republice počítá

pro přechodnou

dobu

s

duálním označování cen půl roku před zavedení eura a rok po zavedení. S těmito opatřeními souvisí náklady státních i nestátních institucí. [3] Administrativní a technické náklady představují přizpůsobení softwarových programů pro účetnictví, daňová přiznání, fakturace, finanční řízení, apod. tak, aby mohly pracovat v duálním označení cen. Duální ceny bude nutné mít i v obchodech, na internetu, tedy všude kde se kalkuluje s cenami produktů a služeb. Další náklady budou spojeny se šířením

23

informací o zavedení eura. Vláda bude realizovat rozsáhlé kampaně zaměřené s tématy: termín zavedení eura, doba duální cirkulace obou měn, podoba mincí a bankovek, koeficient mezi korunou a eurem, a další. [3] Náklady bankovního sektoru při zavádění eura jsou náklady s přípravou, výrobou a distribucí eura a stažení korun z oběhu včetně jejich likvidace. Komerční banky musejí přizpůsobit bankomaty na novou měnu, zavedení bezplatných služeb výměny korun za eura a omezení příjmů z devizových transakcí. [3]

2.2. Maastrichtská konvergenční kritéria a stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2.2.1.

Co jsou maastrichtská konvergenční kritéria?

Před vstupem do eurozóny musí každá země prokázat svou připravenost splněním tzv. maastrichtských konvergenčních kritérií. Základními kritérii jsou: „Kritérium cenové stability znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace tří členských zemí s nejnižší mírou inflace.“ [4] „Kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí znamená, že na danou zemi se nevztahuje rozhodnutí o nadměrném schodku. Kritérium má dvě části: 

„kritérium veřejného deficitu znamená, že poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů, kdy buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě, anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě. Veřejný deficit znamená deficit, vztahující se k ústřední vládě včetně regionálních a místních úřadů a fondů sociálního zabezpečení, s výjimkou komerčních operací, definovaných v Evropském systému makroekonomických účtů.“ [4]



„kritérium veřejného dluhu znamená, že poměr veřejného dluhu v tržních cenách k hrubému domácímu produktu nepřekročí 60 %, kromě případů, kdy se poměr

24

dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími státního sektoru.“ [4] „Kritérium stability kurzu měny znamená, že členský stát dodržoval normální rozpětí (±15 % bez devalvace centrální parity a nadměrných tlaků na kurz), která jsou stanovena mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let. Zejména by pak země neměla z vlastní iniciativy devalvovat bilaterální směnný kurz domácí měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu (po zavedení eura vůči euru).“ [4] „Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu těch – nanejvýše tří – členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťují na základě výnosů dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů.“ [4]

2.2.2. Shrnutí připravenosti České republiky pro vstup do eurozóny Kritérium cenové stability plní Česká republika od roku 2013, v roce 2012 kritérium splněno nebylo z důvodu zvýšení nepřímých daní a nepříznivě vysokých cen ropy a potravin. V roce 2014 dosáhla průměrná míra inflace 0,4 %. Vliv na takto nízkou inflaci měl pokles regulovaných cen, zejména zlevnění elektřiny. Velmi nízký růst cen v Evropské unii, kde v některých země se dokonce nacházely v deflaci, také pomohl k udržení nízké inflace v České republice. [5] Pokles ceny ropy na světových trzích, rychlý růst domácí ekonomiky a s tím spojené zlepšování situace na trhu práce v roce 2015 inflaci navyšovalo. Přesto kritérium cenové stability bylo splněno, i navzdory pokračující deflaci v některých zemích Evropské unie. [5] Rostoucí domácí poptávka a odeznění efektu snížení ceny ropy by se měly podílet na dalším zvyšování inflace v následujících letech, zároveň ovlivněna změnami cen nepřímých daní. Mírné oživení inflace je předpokládáno napříč celou Evropskou unií, tím tedy dojde k navýšení hodnoty kritéria cenové stability. Proto by v letech 2016-2018 mělo být splněno s dostatečnou rezervou. [5] 25

Tabulka č. 1: [5] Vývoj inflace v České republice a porovnání s hodnotou kritérií cenové stability 2012 1,6 3,1 3,5

Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2013 0,3 1,8 1,4

2014 -0,2 1,3 0,4

2015 -0,5 1 0,4

2016 0,9 2,4 1

2017 1,2 2,7 1,9

2018 1,4 2,9 1,9

Kritérium stavu veřejných financí je splněno pouze tehdy, pokud je současně splněno kritérium veřejného deficitu a kritérium veřejného dluhu, tzn. deficitu pod 3 % HDP i dluhu sektoru vládních institucí pod 60 % HDP. [5] Veřejný deficit v roce 2010 - 2013 klesal díky rozpočtové konsolidaci. Výjimkou bylo navýšení deficitu v roce 2012, kdy stát prováděl majetkové vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. V červnu 2014 byl vůči České republice ukončen postup při nadměrném schodku. V roce 2014 došlo k nárůstu deficitu na 1,9 % HDP, což bylo způsobeno jednorázovým výpadkem spotřebních daní, kvůli předzásobení výrobců a prodejců s cigaretami. Dále zvýšením investic a změnou vymezení sektoru vládních institucí (zejména fondu pojištěných vkladů). Stejná výše pokračuje i v roce 2015. Podle aktuálních odhadů ministerstva financí bude mít deficit hodnotu 1,6 % HDP v roce 2016, 1,3 % HDP v roce 2017 a 1,1 % HDP v roce 2018. [5] Tabulka č. 2: [5] Vývoj veřejného deficitu České republiky a porovnání s hodnotou kritéria

Hodnota kritéria Česká republika

2012 -3,0 -4,0

2013 -3,0 -1,3

2014 -3,0 -1,9

2015 -3,0 -1,9

2016 -3,0 -1,2

2017 -3,0 -0,8

2018 -3,0 -0,2

Vzhledem k nízkému veřejnému deficitu bylo i bez problému plněno kritérium veřejného dluhu. S globální finanční a hospodářskou krizí v roce 2009 - 2012 se veřejný dluh zvýšil z 30 % HDP na přibližně 45% HDP v roce 2013. Nejvyšší nárůst byl v roce 2012 způsobený tvorbou rezervy na financování schodku a refinancování státního dluhu, jejíž postupné rozpouštění způsobilo snížení zadlužení v roce 2014. Se současným ekonomickým růstem by dluh v poměru k HDP měl klesnout na 40% HDP v roce 2018. [5] Úroveň zadlužení České republiky je v poměru s průměrem Evropské unie relativně nízká a očekává se tedy plnění kritéria v následujících letech. Z pohledu dlouhodobého vývoje plnění 26

maastrichtské hranice je rizikem dopadu ke zvyšování veřejného dluhu stárnutí obyvatelstva a z oblastí dlouhodobých výdajů, například z nastavení fungování zdravotnictví a dlouhodobé péče. [5] Tabulka č. 3: [5] Vývoj veřejného dluhu v České republice a porovnání s hodnotou kritéria

Hodnota kritéria Česká republika

2012 60 44,7

2013 60 45,2

2014 60 42,7

2015 60 40,9

2016 60 40,9

2017 60 40,7

2018 60 40,1

Plnění stability kurzu měny není možné před vstupem do mechanismu směnných kurzů II možné. Hodnocení se pro provádí pouze v analytické rovině. „Hypotetická centrální parita CZK/EUR je pro tento účel stanovena jako průměrná hodnota kurzu v 1. čtvrtletí 2013, tedy ve čtvrtletí předcházejícím hypotetickému vstupu do ERM II na počátku 2. čtvrtletí 2013, který by umožňoval případné přijetí eura od 1. 1. 2015. Pomocí této parity lze teoreticky sledovat, zda by ČR kritérium stability měnového kurzu v daném časovém horizontu splňovala.“ [5] Během sledovaného období 2012-2015 se kurz nevychýlil z vymezeného pásma ±15 % kolem hypotetické centrální parity, i přesto, že Česká národní banka v listopadu 2013 používala měnový kurzu k měnové politice. V tomto období došlo k oslabení kurzu na hodnotu přibližně 27 CZK/EUR. Dále se kurz stabilizoval na hodnotu přibližně 27,5 CZK/EUR. [5] S příznivým vývojem ekonomiky začal kurz posilovat ve druhém čtvrtletí 2015 zpět na úroveň 27 CZK/EUR. [5] Minimální doba setrvání země v mechanismu směnných kurzů je dva roky před vyhodnocením připravenosti na přijetí eura. Ze strategie České republiky vyplývá, že tento požadavek bude plnit pouze na minimálně nutnou dobu. Z toho vyplývá, že zapojení do mechanismu směnných kurzů by Česká republika měla vstoupit až při vyšší ekonomické sladěnosti a stabilní situace v domácí ekonomice. [5] Dlouhodobé úrokové sazby v letech 2012 - 2015 prudce klesaly a v současné době se pohybují pod 1%. Dlouhodobě toto kritérium plní Česká republika se značnou rezervou. S velmi kvalitním ratingovým hodnocením důvěryhodnosti a stability České republiky můžeme předpokládat stejný vývoj i v následujícím období. [5] 27

Tabulka č. 4: [5] Vývoj úrokových sazeb v České republice a porovnání s hodnotou kritéria (průměr 12 měsíců, v %)

Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2012 3,1 5,1 2,8

2013 4,4 6,3 2,1

2014 1,8 4,8 1,6

2015 1,6 3,6 0,7

2016 1 3 1,2

2017 1,3 3,3 1,5

2018 1,3 3,3 1,8

Vstup do eurozóny je velmi důležitým krokem. Pokud zaniknou podpůrné mechanismy v podobě měnových intervencí, které pomáhají s doháněním ekonomiky vyspělých zemí, utrpí Česká republika tzv. asymetrický šok. Jedinou přizpůsobovací cestou poté bude proces interní devalvace, tedy tlak na mzdy a ceny s doprovodným efektem poklesu ekonomiky. Podobné dopady se nyní nachází v Řecku, Španělsku a dalších zemích. Česká republika se navíc nachází v situaci, kdy má velmi oslabený kurz. Je důležité, abychom do Evropské unie vstoupili se silným kurzem, v opačném případě bychom při přechodu do eurozóny vstoupili s nižší mzdou a cenami. Druhým faktorem je poučení o současném fungování eurozóny. Na příkladu Řecka vidíme, jak slabé postavení této země v porovnání s ostatními státy eurozóny je důsledkem v pokračování špatné ekonomické situace. Eurozóna tedy prohlubuje ekonomické rozdíly mezi zeměmi. Současná ekonomická úroveň HDP v České republice je podstatně vyšší, než úroveň cenová a mzdová. Z tohoto důvodu by přijetí eura znamenalo masivní nárůst cen. Je důležité, abychom co nejpřesněji kalkulovali s výhodami přechodu na euro. Dle Švihlíkové [8] by euro mělo být nástrojem pro dosažení vytyčeného cíle, nikoliv cílem samo o sobě.

2.2.3.

Krize eurozóny a česká ekonomika

Eurozóna se v současné době potýká se třemi příčinami vzniku krize: Strukturální nesourodost: 

„Eurozóna není optimální měnovou oblastí: mezi zeměmi eurozóny existují velké rozdíly v konkurenceschopnosti a tyto rozdíly se nesnižují“ [6]



„Země jako Řecko či Portugalsko mají nízkou konkurenceschopnost (např. pomalý růst, vysoké primární deficity, deficity zahraničního obchodu a běžného účtu)“ [6]

28



„Eurozóna sice podpořila vzájemný obchod (rovněž ku prospěchu blízkého okolí), ale nepřinesla očekávanou lepší alokaci kapitálu“ [6]



„Kapitál začal proudit do ekonomik, které sice nabídly vyšší úrokový výnos, ale pouze za cenu vyššího rizika“ [6]



„Toto riziko věřitelé (většinou banky zemí „jádra“ eurozóny) ignorovali, neboť předpokládali, že bude rizikovějším ekonomikám pomoženo; uvědomili si ho až v krizi a promítli do očekávání“ [6]



„Pro přežití eurozóny ve stávající podobě jsou nezbytné rozsáhlé strukturální reformy v málo konkurenceschopných zemích“ [6]



„Riziko strukturálních reforem: jsou politicky velmi nákladné a přinášejí výsledky až po několika letech“ [6]

Stávající institucionální rámec a dosavadní pravidla fungování unie: 

„nedefinuje způsob řešení finančních krizí“ [6]



„nezná způsob, jakým by mohla nějaká země z eurozóny odejít (institut exitu je přitom základním mechanismem trhu)“ [6]



„Stávající pravidla eurozóny byla opakovaně porušována (nákup dluhopisů ECB) a nerespektována (Pakt stability a růstu)“ [6]



„Politické elity EU nebyly vůbec na krizi připraveny: názorové obraty o 180° (princip, že „země se vzájemně nezachraňují“), bagatelizace problémů nebo jejich zastírání (měkké stress testy bank), časté odsouvání problémů (kupování času místo skutečných řešení), mnohá rozhodnutí byla činěna pod tlakem (vytváření záchran. fondů, ve stavu nouze byla vynucována falešná solidarita“ [6]

Nepříznivý fiskální vývoj: 

„Mnohé země nevyužily příznivé podmínky hospodářského růstu (dobrých časů) ke konsolidaci veřejných financí“ [6]



„Ekonomiky eurozóny vstupovaly do krize s určitou mírou strukturálních schodků (žití „nad poměry“) a relativně vysokou úrovní zadlužení“ [6] 29



„Během krize se prohloubila cyklická složka deficitů a navíc byly poskytnuty prostředky na sanaci bankovního sektoru a podporu reálné ekonomiky (např. šrotovné)“ [6]

Během krize dochází k masivnímu přesunu dluhů ze soukromého sektoru do veřejného sektoru a dále do mezinárodních institucí (Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond). Doposud řešení státních dluhů zemí v eurozóně vyžadovala získání pro řešení občanů pro zadlužené země. V současné době je třeba pro řešení dluhového problému získat voliče i instituce jiných než zadlužených zemí. „Měnové unie se rozpadají kvůli ztrátě politické vůle, nikoliv kvůli nedostatečným ekonomickým přínosům.“ [6] Krize ukázala slabiny ve fungování eurozóny. Následné záchranné mechanismy zvyšují náklady členství v eurozóně. V důsledku nedostatečné ekonomické sladěnosti úrovně cen a mezd České republiky s eurozónou, nejsme zatím připraveni na přijetí společné měny. Náklady na vstup by byly zřejmě vyšší než přínosy.

30

3. Vývoj měnového kurzu československé koruny v letech 1989 - 1992 3.1.

Ekonomické reformy v období 1989 - 1992

Před rokem 1989 československá ekonomika zaostávala vůči vyspělým zemím, a proto bylo nutné provést transformaci ekonomického mechanismu. Základním úkolem ekonomické transformace bylo vytvoření prostředí pro svobodné obchodování a propojení se světovou ekonomikou pomocí privatizace ekonomiky a tržnímu uvolnění tvorby cen. [7] Měnový kurz měl v transformačním ekonomickém procesu významnou roli, přestože odrážel neúspěchy těchto transformací. Nejsilnějším signálem tohoto neúspěchu byl přechod z pevného kurzu na kurz pohyblivý v roce 1997. [8] Důležitým úkolem kurzu je propojování domácího a zahraničního prostředí. Tyty funkce byly ale zrušeny a tím byla Československá republika odtržena od světové ekonomiky. V šedesátých letech se objevily neúspěšné snahy o změnu pomocí tzv. kurzových koeficientů. V roce 1989, ještě před vypuknutím revoluce, se začalo rýsovat například zavedení systému devizových normativů či devizových aukcí, které měly odstranit omezení k obchodování se zahraničím. K podstatným změnám ale došlo až v roce 1990 a v následujícím období. [8] V roce 1990 byly provedeny tři silné devalvace, které poznamenaly budoucí vývoj české ekonomiky. Vůči směnitelným měnám byl kurz snížen o více než 86%. Chybně se ukázal tzv. turistický kurz koruny, který se dostal na úroveň 38 Kčs za USD a 26 Kčs za DEM (německou marku). [8] Stali jsme se tedy velmi levnou zemí pro turisty, a jak uvádí Miloš Pick [9] : „turistický kurz koruny stál ekonomiku 7 až 8 miliard Kč. Z turistického ruchu je třeba bohatnout, a ne z něj krvácet.“ [9] Těmito devalvacemi se kurz koruny výrazně odchýlil od parity kupní síly. Toto odchýlení vyjadřuje zaostalé postavení země s podhodnoceným kurzem. Práce českého národa je prodávána doslova pod cenou. Kurz nemůže sám o sobě být nástrojem přiblížení se k vyspělým zemím. Přiblížení musí být podpořené celou řadou státních politických nástrojů. [8]

31

Devalvace měla tyto negativní důsledky: [8] 

Prodej práce a národního bohatství pod cenou. Dle ukazatele ERDI, vyjadřujícího odchylku nominálního kurzu od kurzu podle parity kupní síly, byla domácí měna podhodnocena 3x až 7x. Toto hodnocení dosahují rozvojové země.



Slabé prostředí pro výrobu i export.



Reprodukce zastaralých, energeticky a technologicky náročných výrobních metod.



Místo toho, aby se kurz přibližoval k paritě kupní síly, naopak parita ztrácela na síle a začala se přibližovat ke kurzu.



Snižování cenové a mzdové úrovně.

Zeman [15] označil kurz jako tzv. „vekslácký“, podporovaný tehdejším guvernérem Státní banky československé Josefem Tošovským a ministrem financí Václavem Klausem. Ztráty dosahovaly výše stamiliard korun, následované prodejem podniků pod cenou. Václav Klaus prý odmítal gradualistickou (postupnou) reformu a devalvacemi se snažil o urychlení reformy. „V normální společnosti by se takové ruinování domácí měny hodnotilo jako obří škůdcovský čin. V ČR se ale vydává za úspěch, obří následné ztráty se zamlčují. Zamlčuje se i skutečnost, že zruinování měny, resp. celá klausovská transformace vedla k rozbití Československa. Na Slovensku Vladimír Mečiar prosazoval gradualistický scénář ekonomické reformy. Bylo těžké se dohodnout, takže tito dva pánové raději Československo rozdělili.“ [15] Kurz byl stanoven jako fixní a bylo nutné vyřešit jeho optimální úroveň, tedy takovou, při které by platební bilance nebyla ve velké nerovnováze. Důležité bylo také určit, na jaké měny bude kurz zafixován a jaké rozpětí bude mít oscilační pásmo. „Kurz se stal klíčovou veličinou pro transformační proces, neboť byl stanoven jako tzv. nominální kotva.“ [8] V roce 1990 byl stanoven fixní kurz s centrální paritou 28 Kčs za USD. Československá koruna byla nejprve zavěšena na koš pěti měn (americký dolar, německá marka, rakouský šilink, švýcarský frank a britská libra, která byla poté nahrazena za francouzský frank). Po rozpadu Československa byla koruna zavěšena pouze na americký dolar a německou marku. Dolar byl nejsilnější mezinárodní měnou a marka byla vhodná z důvodu geografického a obchodního propojení. [8]

32

Velmi úzké oscilační pásmo ±0,5 % kladlo na centrální banku značné nároky, zároveň ale kurz přinesl stabilitu pro exportéry. Kurz jako tzv. nominální kotva byl součástí ekonomické stabilizace a rychlého růstu cen v roce 1991. V ekonomice se objevil kladný inflační a úrokový diferenciál, tzn. míra inflace a úrokové sazby byly v České republice vyšší, než u vyspělých států. S vyšší inflací se zhodnotil kurz koruny a tím inflace začala „požírat“ devalvovaný kurz. Kladný úrokový diferenciál vedl k přílivu spekulativnímu kapitálu, který přispěl k měnové krizi a zrušení měnové kotvy v roce 1997. [8] K liberalizaci, neboli omezení zásahů státních orgánů do hospodářství byly spuštěny následující kroky, které nastaly ke dni 1. 1. 1991: [7] 

jednorázové uvolnění tvorby většiny výrobních a spotřebitelských cen



liberalizace zahraničního obchodu



zavedení vnitřní směnitelnosti koruny za cizí měnu pro domácí občany, kteří platili za import a export (jednalo se o podporu propojení československé a světové ekonomiky)

Liberalizace cen a zahraničního obchodu, konvertibilita měny pomáhaly firmám chovat se konkurenčně a tržně. Tím se odstraňovaly monopolní praktiky velkých firem. [7] Regulační opatření měla svá pravidla nastavená na těchto principech: 

„makroekonomická stabilizace musí být provedena dříve, než dojde k liberalizaci cen a zahraničního obchodu (jinak by docházelo k dalšímu prohlubování existujících nerovnováh v ekonomice)“ [7]



„liberalizace cen a zahraničního obchodu (tedy vnitřních a vnějších trhů) musí být provedena současně, a to zejména také kvůli možné hrozbě zděděných monopolů či oligopolů“ [7]



„liberalizaci zahraničního obchodu musí zároveň předcházet výrazná devalvace měny doprovázená její interní konvertibilitou (tím se umožní důsledné a široké otevření ekonomiky zahraniční konkurenci a současně se vytvoří tzv. měnový polštář pro adaptaci podniků na nové tržní podmínky“ [7]

33



„liberalizační a deregulační kroky musí být přitom co nejrozsáhlejší, aby ekonomické veličiny se mohly stát " volně se pohybující, ovšem s jedinou výjimkou měnového kurzu který se musí stát "kotvou", na níž jsou navázány ostatní ekonomické veličiny“ [7]



fiskální a měnová politika společně se mzdovou politikou mají úkol brzdit vzestup cen, který následuje po uvolnění cenové tvorby a výrazné devalvaci, navíc vznikne tzv. mzdový polštář, protože dojde k prudkému poklesu reálných mezd [7]

Ke spuštění těchto změn došlo 1. ledna 1991 a obnova hospodářského růstu se projevila až v roce 1993.

3.2.

Alternativní ekonomické reformy v období 1989 - 1992

Před listopadem roku 1989 byly minimálně tři programy ekonomické reformy: [7] 

socialistický koncept samosprávné ekonomiky neboli koncept s využitím forem socialistického tržního mechanismu (systém založený na ideálech rovnosti a společném vlastnictví)



koncept moderní smíšené ekonomiky je kombinací volného ekonomického systému s částečnou účastí státních institucí



neoliberální koncept volného trhu se zrušením zásahů státu do vnitřního a zahraničního obchodu

Nespokojenost občanů s tzv. reálným socialismem velmi brzy vyřadila socialistický koncept. Sporem konceptů moderní smíšené ekonomiky a konceptu neoliberálního byla jak kvalita ekonomického systému, rychlost zavedení systému do ekonomiky a jeho náklady. Parlamentem schválený koncept v září 1990 vycházel z radikálního (šokového) scénáře reprezentovaného Václavem Klausem. [7] Reprezentanti poraženého konceptu smíšené ekonomiky doporučovali postupnou transformaci a regulaci z důvodu možných narušení vnitřních a vnějších ekonomických vazeb včetně možných sociálních konfliktů. Dle jejich názoru je třeba systém zavádět bez negativních změn a výrazného snižování životní úrovně obyvatel. Dále kladli důraz na zvyšování necenové konkurenceschopnosti založené na technických parametrech. Zavedení postupné liberalizace cen a ochrany tuzemských výrobců proti zahraniční konkurenci zavedením například cel nebo 34

devizovou regulací. Liberalizace cen by byla postupná v jednotlivých odvětvích. Tato postupná liberalizace umožní výrobcům a spotřebitelům se lépe přizpůsobit změněným ekonomickým podmínkám. [7] I v oblasti devizového trhu bylo dle názoru zastánců smíšené ekonomiky nutné zavedení kombinace centrálního řízení a tržního mechanismu. Doporučovali variantu postupného vytváření devizového trhu. V první fázi by zahrnoval jednotné nastavení kurzů k platbám za dovoz zboží. Devizový trh pak bude převážně zabezpečován pomocí bankovní soustavy formou devizových aukcí. Nákup a prodej prostředků k těmto aukcím pak bude zajišťován dle tržního kurzu s možností intervencí centrální banky. S postupnou liberalizací cen se bude také rozšiřovat i volný devizový trh za pomoci nástrojů měnové politiky. Intervenční politikou centrální banky by docházelo ke sbližování oficiálního a tržního kurzu, což by vytvořilo předpoklady k vnitřní směnitelnosti měny. [7] U privatizace státních podniků preferovali reprezentanti konceptu smíšené ekonomiky důraz na právní a společenskou čistotu. Těmito postupy chtěli usilovat o zavedení rovnovážného hospodářského vývoje. Česká společnost se však svobodně, zejména ve volbách roku 1990 a 1992 rozhodla pro radikální („šokovou“) strategii zrození nové společnosti. [7]

35

4. Vývoj měnového kurzu české koruny v období 1993 2015 V letech 1991 - 1995 se poměrně úspěšně podařilo realizovat legislativní, politická, měnová a sociální opatření k transformaci ekonomiky. Zdálo se, že proces transformace můžeme označit za úspěšný. Avšak v rámci této adaptace došlo k vyčerpání měnového a mzdového polštáře, aniž by se podařilo uskutečnit restrukturalizaci podnikové sféry (řešení nedobytných pohledávek v zahraničí, úvěrové zátěže a platební neschopnosti podnikové sféry). Vyčerpání transformačních polštářů sice oživilo ekonomiku v letech 1993 - 1996, i když očekávání bylo, že toto období vydrží až do roku 1999. [7] V roce 1992 sílila očekávání na rozdělení České a Slovenské Federativní republiky (ČSFR). S rozdělením republik, dne 1. ledna 1993, došlo také k rozdělení Státní banky československé (SBČS). Vznikly tím Česká národní banka a Národní banka Slovenska. Rozdělení majetku České a Slovenské Federativní republiky stanovil zákon na principu poměru počtu obyvatel, tj. 2:1. [1] Koncem roku 1992 byl přijat zákon o České národní bance, který určil korunu českou (Kč) jako peněžní jednotu České republiky. 8. února 1993 došlo k měnové odluce a začaly platit měny, česká a slovenská koruna., zpočátku ve formě okolkovaných československých bankovek k odlišení měn (nové oběživo nebylo totiž ještě připraveno). [1] K usnadnění obchodního styku mezi Českou a Slovenskou republikou, zároveň s přihlédnutím k malým cizoměnovým rezervám o vnější směnitelnosti obou korun, uzavřely státy platební smlouvu dne 4. února 1993. Platební styk se prováděl přes rezervní účet centrálních bank. Za obchody před rokem 1993 se platilo českými a slovenskými korunami v poměru 1:1. Ceny pozdějších obchodů byly přepočteny podle kurzu měn k zúčtovacímu ECU (jednotná evropská měnová jednotka). Platební smlouva byla zrušena v říjnu roku 1995 a dále se veškeré platby začaly provádět běžným způsobem pro cizoměnové platby. [1] Počáteční kurz 1:1 byl již po krátké době neudržitelný. Již v červnu 1993 Národní banka Slovenska devalvovala slovenskou korunu o 10%. Následovala předpověď hlubokého propadu slovenského hospodářství, ta se však nepotvrdila. [1]

36

Od roku 1991 měla Česká republika dva měnové režimy: 

od ledna 1991 do 26. května byl uplatňován režim pevného kurzu (do 28. února 1996 s měnovým pásmem ±0,5 % a poté bylo zavedeno pásmo ±7,5 % od centrální parity kurzu)



v květnu 1997 byl pevný režim zrušen a zaveden režim řízeného plovoucího kurzu

V roce 1995 Česká republika zavedla vnější směnitelnost koruny, tedy možnost obchodovat s korunou na zahraničních trzích. Důsledkem bylo negativní posílení kurzu, který v kombinaci s vysokým úrokovým diferenciálem přilákal další spekulativní kapitál. Vláda a Česká národní banka měly na tuto situaci odlišné názory. Vláda nevnímala příliv kapitálu jako spekulativní, a proto tento příliv vydávala za úspěch transformace. Naproti tomu Česká národní banka upozorňovala na nerovnováhu v platební bilanci a mezi výdaji jednotlivých subjektů a mezí tím, co je ekonomika schopná vyprodukovat. [8] Na obranu proti spekulantům v roce 1996 Česká národní banka rozšířila oscilační pásmo z ±0,5 % na ±7,5 %. Tím se zvýšilo riziko pro spekulanty a měla snížit příliv spekulativního kapitálu. Nerovnováhou se navýšil deficit na 7,6 % HDP a zahraniční zadluženost na 45,3% HDP. [8]

4.1.

Měnová krize v České republice v období 1997 - 1998

V květnu roku 1997 se koruna dostala pod velký spekulativní tlak. Spekulanti nakupovali cizí měnu a zbavovali se korun, i za cenu ztráty. Přestože Česká národní banka na záchranu koruny intervenovala 2,5 mld. dolarů z devizových rezerv, nepodařilo se jí situaci udržet a byla nucena opustit pevný kurz a přejít na kurz pohyblivý. [8] Další intervence byla v období říjen až prosinec 1997 již v režimu plovoucího kurzu. Touto intervencí se České národní bance podařilo zabránit překročení dvacetikorunové hranice za německou marku. [1] Vlivem makroekonomických, mikroekonomických a společenských nerovnováh, které bránily přirozenému

společenskému

vývoji,

došlo

v roce

1997

k výraznému

zpomalení

ekonomického růstu. Nerovnováhy se řešily tzv. balíčkem opatření a ozdravným programem. Později došlo k uvolnění fixního kurzu koruny a následným snížením relace koruny vůči německé marce o 10 - 12%. Toto nominální oslabení koruny bylo eliminováno reálným 37

zhodnocením koruny díky předstihu inflace v České republice před inflací v zahraniční, zpřísněnou politikou centrální banky a přísnějšími předpisy ke tvorbě rezerv k úhradě ztrátových úvěrů krytých zástavou nemovitostí. Léta 1997 - 1998 se tak stala obdobím tzv. posttransformační krize, která začala měnovou krizí. [7] „Jednou z nedostatečně probádaných oblastí hospodářství je mezinárodní finanční architektura. Není známo, co všechno ji určuje, proč se třeba rychle mění kapitálové toky, a proč jsou tudíž země vystaveny obrovským tlakům na své měny, tj. proč dochází k měnovým krizím. Nabízí se samozřejmě otázka, jak dlouho se dá takovému tlaku čelit a zda to vůbec má smysl? Čistě liberální přístup by byl ”nechme to, ať se děje, co se děje“.“ [1] Problémem je, že tyto měnové krize mohou mít silné dopady na slabší podniky, kterým může hrozit zánik. Tržní šoky by tedy neměly být příliš velké. Logická otázka tedy je, jak velký tržní šok je příliš, a tedy kdy se má intervenovat. [1] K měnové krizi dochází obvykle při pevném měnovém kurzu domácí měny. Měnové krize při pevném měnovém kurzu jsou tedy signálem pro přechod na plovoucí kurz měny. Dle Jílka [1] pevný měnový kurz vytváří zdánlivý pocit jistoty. Lidé na pevný měnový režim spoléhají i při vážných tržních situacích. Ti, kteří jsou „zasvěceni“ o budoucí devalvaci domácí měny, reagují tím, že převedou domácí měnu na měnu cizí. Ostatní obyvatelé ale po této devalvaci tratí na sníženém kurzu domácí měny. [1] Příkladem může být diskutabilní situace koupě téměř 70 procentního podílu společnosti Telefónica na českém území. „Prodej mobilního operátora O2 investiční skupině PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a intervence České národní banky oslabující kurz koruny, se odehrály téměř ve stejnou dobu, což vyvolalo konspirační teorii, jež v současnosti koluje po českém internetu. Podle ní měla PPF na oslabení kurzu vydělat tři a půl miliardy a členům bankovní rady ČNB měla přihrát miliardu za odměnu.“ [10] Zdravou hospodářskou politiku nestačí mít pouze na „první pohled“. Je třeba, aby stát měl dobře vyvážený jak hospodářský růst, státní rozpočet, platební bilanci a včas reagovat změnami bez ohledu na volby. Níže si popíšeme průběh měnovou krizí České republiky v roce 1997. [1] Čistá cizoměnová pozice českého bankovního sektoru se do května 1997 pohybovala v rozmezí ±2mld. Kč. Během května se pohybovala v rozmezí ±5mld. Kč. V poměru k výši cizoměnových aktiv, nebylo toto navýšení důvodem pro nadměrné měnové riziko. Obchodní 38

banky během května tedy nespekulovaly na oslabení či posílení měny. Čistou cizoměnovou pozici bankovního sektoru podstatně neovlivnily ani zvýšené konverze koruny do cizích měn nebo termínové koupě a prodeje cizích měn za koruny. [1] V roce 1998 nová vláda zvýšila podporu rozvoje exportu a průmyslu. Podporovala politiku konkurenceschopnosti českých výrobců a poskytovatelů služeb. Klíčovou součástí byl program restrukturalizace a revitalizace průmyslových podniků, podpora malého a středního inovativního podnikání a rozvojových programů průmyslové, energetické a obchodní politiky. Dále vytvoření hospodářské strategie vstupu do Evropské unie, národní plán nezaměstnanosti a koncepce energetické politiky. [7] Zároveň v roce 1998 došlo k dalším intervencím tentokrát opačným než v roce 1997, tedy na oslabení koruny. Cílem těchto intervencí byla podpora vývozu. V březnu roku 1998 koruna silně posílila na 18,25 Kč za německou marku a intervencí Česká národní banka oslabila na hranici 18,49 Kč. Pokračovalo další posilování koruny. Sériemi dalších intervencí v červenci 1998 se oslabení koruny nepodařilo zajistit a nakonec se kurz dostal na 17,75 za německou marku. [1]

4.2.

Vývoj české koruny od roku 1998

V dubnu 1999 přijala vláda revitalizační program pro oživení průmyslu. Mnohé koncepční materiály hospodářské politiky však byly postaveny pouze v obecné úrovni a tím byl proces realizace zpomalen. [7] V říjnu 1999 došlo k první intervenci na oslabení koruny po zavedení eura. Po oslabení se dostala na hodnotu 36,62 Kč za euro. Další intervence pokračovala v březnu roku 2000. [1] V letech 2001 a 2002 koruna značně posilovala. Česká republika měla nízkou inflaci a tím byla zajímavá pro investory. V dubnu 2002 se česká měna přibližovala k 30 korunám za euro. V této době intervence České národní banky nebyly úspěšné. Posilování koruny pokračovalo a Česká národní banka zareagovala velmi silnou intervencí v hodnotě 2,2 mld. eur. Kromě intervence pomohlo k oslabení také snížení úrokových měr. Od roku 2002 přestala Česká národní banka intervencemi ovlivňovat kurz české koruny, tzn. že vývoj kurzu nechává na režimu řízeného plovoucího kurzu. [1]

39

Dlouhodobě vyšší tempo růstu produktivity v České republice než v zahraničí a nízké míře inflace způsobily další posilování české i po vstupu České republiky do Evropské unie roku 2004. [11] Globální krize v roce 2007 způsobená z velké části americkou hypoteční krizí a oslabením dolaru [12], posílení kurzu koruny ještě více urychlila, podpořené navíc zvyšováním úrokových sazeb České národní banky. Zde se kurz dostal na 24,94 Kč za euro. [13] V roce 2009 nastalo oslabení koruny, kde cena za euro se pohybovala na 26,44 Kč. Od tohoto roku kurz meziročně kolísal v rozmezí 24,5 Kč - 26 Kč do roku 2013. [13] „Česká ekonomika prošla v letech 2012-2013 obdobím hospodářského útlumu, který se nepříznivě odrazil v nárůstu nezaměstnanosti, v poklesu příjmů a spotřeby domácností, stejně jako zisků a investic firem.“ [14] Z tohoto důvodu se Česká národní banka rozhodla uskutečnit začátkem roku 2013 intervenci koruny na její oslabení nad hranici 27 Kč za euro. Prvotním důvodem tohoto oslabení bylo zabránění deflace, posílení konkurenceschopnosti exportérů, vytvoření většího počtu pracovních míst, zlepšení přírůstku mezd. Oslabení vyvolalo velkou vlnu kritiky z různých stran. [8] Například z pohledu Českého statistického úřadu byl tento krok neuvážený a hlavním důvodem byla neschopnost České národní banky splnit svůj inflační cíl 2%. Stejný problém s deflací mají i vyspělé země, i navzdory tomu, že používaly nestandardní nástroje měnové politiky, jako je například kvantitativní uvolňování. Při kvantitativním uvolňování centrální banka nakupuje finanční aktiva komerčních bank. Tím se snaží zvětšit množství peněz v oběhu a snížit úrokové sazby za účelem stimulace ekonomiky. [8] V roce 2014 byla navíc deflace prohloubena silným poklesem cen ropy a dalších komodit. Deflace postihovala i státy Evropské unie, a proto deflační tendence v České republice pokračovala i v dalších letech. Otázkou tedy je, do jaké míry může centrální banka ovlivnit míru inflace nástroji měnové politiky, vzhledem k vlivu vnějšího prostředí, jako například v případě poklesu cen ropy. Oslabená koruna znamená vyšší vývoz a zároveň ekonomický růst za velmi nízké diskontní sazby (0,05%), tzn. že nízký kurz zdraží dovozy českých exportérů. [8] Dobrovolné podhodnocení měny je odchýlením od parity kupní. Jedná se o umělé zlevnění a dotace pro exportéry. Dle názoru Švihlíkové [8] není možné toto podhodnocení vnímat 40

pozitivně. Uměle levný kurz znamená výprodej domácí práce pod cenou. Podobná situace nastala na začátku devadesátých let, kdy vláda nastavila a do budoucna zafixovala parametry exportu zboží na menší přidanou hodnotu. Český statistický úřad naznačuje, že Česká národní banka cítila potřebu „něco udělat“ v době trvání ekonomické recese. Otázka zní, jestli v této situaci bylo lepší nepodniknout žádné kroky. [8] Vezměme v úvahu situaci, kdy by Česká republika uvažovala přijetí eura. Podhodnocený kurz sice posiluje export, ale snižuje reálnou hodnotu mezd, důchodů, úspor a celkové bohatství domácností. Při přepočtu na euro se současným oslabeným kurzem koruny by občané České republiky vstupovali do eurozóny s nižší hodnotou svého majetku. Parita kupní síly je okolo 20 Kč za euro. Udržování koruny vůči euru na dlouhé časové období přivítají exportéři, jedná se pouze o zmírnění tlaku vnějšího prostředí, které v konečném důsledku nepomáhá k vyšší přidané hodnotě. Naopak, nízké mzdy a nízká přidaná hodnota se podobá pozici „kolonie“ českého státu, jak tvrdí Švihlíková. [8] Z pohledu České národní banky tato intervence měla za následek odeznění recese na trhu. „Bez dalšího uvolnění měnové politiky ČNB hrozilo, že se předchozí poměrně stabilní kurzový vývoj přeruší a koruna začne výrazně posilovat. Současně zesílil pokles inflačních očekávání podniků, domácností i finančních trhů. Úsilí ČNB uvolnit měnové podmínky (tj. oslabit reálný měnový kurz a snížit reálné úrokové sazby) tak mohlo být bez další akce zvráceno. Takové nežádoucí zpřísnění měnové politiky by dále zesílilo protiinflační tendence v ekonomice, tj. zbrzdilo či zcela zastavilo počínající oživení a zlepšování situace na trhu práce a uvrhlo ekonomiku do další vlny recese či dokonce do deflace, tj. do setrvalého poklesu cenové hladiny.“ Pokud by Česká národní banka nepoužila oslabení kurzu koruny, nadále by koruna posilovala. Tím by došlo k očekávání snižování cen zboží a služeb. Z pohledu jednotlivce je tento stav pozitivní událostí, ale na úrovni národního hospodářství je tento jen nepříznivý. V očekávání poklesu cen podniky či domácnosti odkládají své nákupy na pozdější dobu, což vede k tomu, že se odsouvá poptávka. Není-li poptávka, není potřeba tolik vyrábět, firmy jsou nuceni propouštět, snižují se příjmy domácností a zisky firem, což tlačí na další pokles cen. Tomuto jevu se říká deflačně-recesní spirála. Jakmile se do této spirály ekonomika dostane, je těžké se z ní dostat ven. Z těchto důvodů se Česká národní banka rozhodla pro oslabení kurzu české koruny. [14] „Podkladem pro rozhodnutí o dalším uvolnění měnové politiky byly ekonomické analýzy České národní banky. Tyto analýzy ukázaly, že při nečinnosti měnové politiky by se česká 41

ekonomika mohla v roce 2014 dostat do deflace trvající přinejmenším 2 - 3 čtvrtletí. Deflaci může být velmi obtížné zastavit, proto její prevence je lepší než pokusy o následnou léčbu.“ [14] „Díky oslabení kurzu hrozba deflační pasti pominula a ekonomický růst zrychlil. V roce 2014 česká ekonomika vzrostla o dvě procenta a v letošním roce ekonomický růst dále zrychlil. Růst ekonomiky přitom podporuje oživující zahraniční poptávka, domácí měnové podmínky uvolněné prostřednictvím oslabeného kurzu a zvýšení vládních investic. V případě nečinnosti měnové politiky by ekonomika oživovala podstatně pomaleji. Růst HDP by při nečinnosti ČNB mohl být v roce 2014 až o jeden procentní bod nižší.“ [14] Zajímavý názor na oslabení měny má Jan Zeman [15]. Od vzniku prvních států k nejtěžším zločinům patřilo poškozování měny státu, které byly trestány i smrtí. „Války vedené na válečných polích se někdy doplňovaly válkami i na poli měnovém, pokusy znehodnotit tu či onu měnu nepřítele zaznamenala řada válek. Vynucená devalvace měny s cílem zvrátit vážnou nerovnováhu v zahraničně obchodním a platebním styku se právem hodnotila jako vážný neúspěch příslušné vlády, jež pak často musela skončit.“ [15] „Mezinárodní měnový fond byl zřízen oficiálně ke stabilizaci světové ekonomiky rozvrácené druhou světovou válkou, ale také jako nástroj diktátu nejsilnějších Spojených států amerických ostatním.“ Při léčení nemocných ekonomik rozvojových států Mezinárodním měnovým fondem, se jejich situaci ještě zhoršovala. Při tomto „léčení“ byly rozvojové státy žádány o devalvaci vlastních měn, snižování vývozních komodit, osekávat školství, zdravotnictví i zemědělství. Tímto Zeman dokazuje, že změna měnové a kurzové politiky nemá za následek lepší blahobyt státu. [15] Česká národní banka je dle zákona povinna bojovat proti inflaci. Intervencí za snížení kurzu koruny docílila zdražování dovozu a zvýšení inflace a za vývoz obchodníci mají menší zisky. Zvyšování inflace znehodnocuje střadatelům úspory, které mají uložené v bankách, jelikož úrokové sazby jsou hluboko pod výší inflace. [15] Intervence, které začaly od roku 2013, mají dle České národní banky pokračovat až do poloviny roku 2017. Těmito intervencemi chce udržet kurz koruny kolem hodnoty 27 Kč za euro. Dle guvernéra České národní banky Miroslava Singera může být oslabení koruny ještě na vyšší úrovně. [16]

42

Graf č. 1: Vývoj kurzu české koruny vůči euru v období 1999 - 2001

Graf č. 2: Vývoj kurzu české koruny vůči euru v období 2002 – 2004

Graf č. 3: Vývoj kurzu české koruny vůči euru v období 2005 – 2007

Zdroj:ČNB

43

Graf č. 4: Vývoj kurzu české koruny vůči euru v období 2008 – 2010

Graf č. 5: Vývoj kurzu české koruny vůči euru v období 2011 – 2013

Graf č. 6: Vývoj kurzu české koruny vůči euru v období 2014 – duben 2016

Zdroj:ČNB 44

Závěr Maastrichtská konvergenční kritéria splňuje Česká republika dlouhodobě a to s podstatnou rezervou. Výjimkou je podmínka vstupu do mechanismu směnných kurzů, ale to je ovšem otázkou politického rozhodnutí nikoliv otázkou ekonomickou. Formální požadavky kritérií je dobré vnímat jako naprosté minimum ke vstupu do eurozóny a přijetí eura. Nad rámec kritérií je také v zájmu České republiky dosáhnout ekonomické sladěnosti, tedy přijmout euro v době, kdy bude kurz odpovídat paritě kupní síly. Poslední intervence České národní banky od roku 2013 udržuje kurz koruny přibližně na 27 Kč za euro, avšak parita kupní síly české koruny je vůči euru se odhaduje na 17,48 korun za euro pro rok 2015. Přijetí eura by tedy s oslabenou korunou znamenalo masivní nárůst cen a snížení hodnoty majetku domácností v České republice. Dalším kritériem je přijmutí eura z pohledu občanů. Dle mého názoru musí být národ na tuto změnu psychicky připraven. Tím myslím, že pro ně bude těžké nakupovat zboží v jiných hodnotách, než jsou zvyklí u české koruny. Tedy budou mít obavy utrácet za zboží a služby. Lidem bude nějakou dobu trvat, než si zvyknou nakupovat v eurech. Vznikne tedy nižší poptávka, nebude potřeba tolik vyrábět, firmy budou nuceni propouštět a začnou se snižovat příjmy domácností. Je to stejný důsledek jako při posilování kurzu koruny a očekávání snižování cen, který popisuje Česká národní banka ve své zprávě. I když je Česká republika zavázána Maastrichtskou smlouvou, že v budoucnu musí euro přijmout, není možné, aby k tomuto byla nucena. Intervencemi, které provádí Česká národní banka, fakticky přijetí eura oddaluje. Avšak vláda České republiky je naopak pro vstup do eurozóny, který by mohl zajistit polickou stabilitu a možnost rozhodovat o důležitých krocích měnové unie. Souhlasím s měnovou politikou České národní banky a její snahou o oddalování přijmutí eura při současné ekonomické situaci. Nemyslím si totiž, že by vstup do eurozóny mohl zajistit politickou výhodu pro Českou republiku. Společná měna by ale pomohla firmám a podnikatelům s obchodováním se zahraničím a snížením nákladů při kurzových ztrátách.

45

Myšlení lidí má na ekonomiku velký vliv. V současné době slýchám pouze odpor k jiné měně a jsem toho názoru, že nepřipravenost národa na novou měnu může způsobit ekonomický kolaps. Připravit Českou republiku na změny by mohl například výukový program s názvem „výuka českého národa o tom, jak přemýšlet o svých penězích a přijmout euro“. Tato výuka by začínala již na základní škole. Pokud tedy bude český národ připraven na placení produktů a služeb v eurech a cena kurzu koruny se bude pohybovat okolo parity kupní síly, bude správná doba pro vstup do eurozóny.

46

Použitá literatura a internetové zdroje 1. JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice II. Měnová a kurzová politika. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2013. ISBN 978-80-247-4516-9. 2. Heczko, Stanislav. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Ústí nad Labem : Fakulta sociálně ekonomická UJEP Ústí nad Labem, 2007. ISBN 978-80-7044-922-6. 3. Provozně ekonomická fakulta, Mendelevova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Euroskop.cz. [Online] 12 2007. http://www.euroskop.cz/gallery/2/850studie_vlivu_zavedeni_eura_v_cr_na_ekonomiku.pdf. 4. ČNB. Kritéria konvergence. [Online] https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html. 5. MFČR. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou - 2015. [Online] 21. prosinec 2015. http://www.mfcr.cz/cs/zahranicnisektor/pristoupeni-cr-k-eurozone/maastrichtska-kriteria-a-sladenost-cr/2015/vyhodnoceni-plnenimaastrichtskych-konve-23412. 6. Singer, Miroslav. ČNB-Krize eurozóny a česká ekonomika. [Online] http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/sin ger_20111017_senat.pdf. 7. Heczko, Stanislav. Historie a realita ekonomické transformace u nás. čerpáno z: časopis Maraton, č.: 104, 5/2011. 8. Švihlíková, Ilona. Jak jsme se stali kolonií. Praha : Rybka Publishers, 2015. ISBN:978-80-87950-17-3. 9. Pick, Miloš. Stát blahobytu, nebo kapitalismus? Jihlava : Grimmus, 2011. ISBN:978-80-87461-05-1. 10. Novinky.cz. PPF odmítá, že by ovlivnila ČNB, Telefóniku koupila v korunách. Novinky.cz. [Online] 22. listopad 2013. [Citace: 20. březen 2016.] http://www.novinky.cz/ekonomika/320064-ppf-odmitaze-by-ovlivnila-cnb-telefoniku-koupila-v-korunach.html. 11. Singer, Miroslav. ČNB. Vývoj kurzu koruny, přijetí eura a aktuální otázky. [Online] 17. září 2008. [Citace: 2. duben 2016.] https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_proje vy/vystoupeni_projevy/download/singer_20080621_broker_consulting_koruna_euro_mp.pdf. 12. Wikipedie. Ekonomická krize od 2007. [Online] [Citace: 2. duben 2016.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomická_krize_od_2007#Krize_v_.C4.8Cesku. 13. Finance.cz. Kurzy měn. [Online] [Citace: 2. duben 2016.] http://www.finance.cz/makrodataeu/menove-ukazatele/statistiky/kurzy-czk/. 14. ČNB. Důvody a přínosy oslabení koruny. [Online] [Citace: 2. duben 2016.] https://www.cnb.cz/cs/faq/duvody_a_prinosy_oslabeni_koruny.html.

47

15. Zeman, Jan. Kdy skončí oslabování české koruny? Praha : Halo noviny, 2016. ISSN 1210-1494. 16. E15.cz. [Online] 31. červenec 2014. [Citace: 2. duben 2016.] http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/tak-ne-2015-ale-az-2016-cnb-opet-posunula-konecintervenci-1106342.

48