Vývoj měnového kurzu české koruny po rozdělení ČSFR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Vývoj měnového kurzu české koruny po rozdělení ČSFR Bakalářská práce

Autor:

Karolína Horálková Bankovní management, Komerční bankovnictví

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní database elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 20.04.2011

Karolína Horálková

Poděkování

Chtěla bych poděkovat panu Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D. za neocenitelnou pomoc při psaní této bakalářské práce.

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá vývojem měnového kurzu české koruny po rozdělení ČSFR. První část práce je zaměřena na vysvětlení nejdůležitějších pojmů týkajících se měnového kurzu obecně. Další část se věnuje vývoji měnového kurzu české koruny a jeho působení na českou ekonomiku. Poslední část popisuje vztah eura a české koruny a připravenost České republiky na vstup do eurozóny.

Klíčové pojmy

Nominální měnový kurz, reálný měnový kurz, parita kupní síly, parita úrokových sazeb, brettonwoodský měnový systém, jamajský měnový systém, pevný kurzový systém, pohyblivé kurzové systémy, Evropský měnový systém, euro, Evropská měnová unie

Annotation This work deals with the development of the Czech crown exchange rate after the split of Czechoslovakia. The first part focuses on explaining the key concepts relating to the exchange rate in general. Another section is devoted to the development of the Czech crown exchange rate and its impact on the Czech economy. The last part describes the relationship of the euro and the Czech crown and the Czech Republic's preparedness to join the eurozone.

Key words

The nominal exchange rate, real exchange rate, purchasing power parity, parity rates, Bretton Woods monetary system, Jamaican monetary system, fixed exchange rate system, floating exchange rate system, European Monetary System, the euro, European Monetary Union

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1. KURZOVÉ DETERMINANTY, TEORIE MĚNOVÝCH KURZŮ, SYSTÉMY MĚNOVÝCH KURZŮ ......................................................................................... 7 1.1.

Měnové kurzy ........................................................................................................ 7

1.1.1. Nominální efektivní měnový kurz ......................................................................... 7 1.1.2. Reálný měnový kurz .............................................................................................. 8 1.2.

Teorie měnových kurzů ......................................................................................... 8

1.2.1. Teorie parity kupní síly ......................................................................................... 8 1.2.2. Teorie parity úrokových sazeb ............................................................................ 11 1.2.3. Monetaristický koncept determinace měnových kurzů ....................................... 12 1.3.

Režimy měnových kurzů ..................................................................................... 13

1.3.1. Zlatý standard – Brettonwoodský měnový systém, Jamajský měnový systém .. 13 1.3.2. Pohyblivé kurzové režimy ................................................................................... 13 1.3.3. Pevný (fixní) kurzový systém.............................................................................. 14 2.

VÝVOJ KURZU ČESKÉ KORUNY ................................................................. 18

2.1.

Úloha kurzu měnové transformace české ekonomiky po rozdělení Československa – vznik české koruny ................................................................ 18

2.2.

Měnová krize ČR 1997 – 1998............................................................................ 20

2.3.

Vývoj české koruny 1998 – 2004 ........................................................................ 23

2.4.

Vývoj české koruny po roce 2004 ....................................................................... 26

2.5.

Vliv finanční krize a globalizace na českou korunu v letech 2008 – 2010 ......... 28

3.

ČESKÁ KORUNA A EURO .............................................................................. 30

3.1.

Evropský měnový systém .................................................................................... 30

3.2.

Strategie přistoupení k eurozóně a plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií........................................................................................ 32

3.3.

Výhody a nevýhody přijetí eura v ČR, Národní plán a Komunikační strategie . 36

4.PRŮZKUM .................................................................................................................. 41 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 47 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 49 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ.................................................................................. 51

ÚVOD Bakalářská práce je zaměřena na problematiku měnového kurzu české koruny. Cílem práce je popis vývoje měnového kurzu české koruny v období od roku 1993 až do současnosti. První část je věnována vysvětlení teortických pojmů pro lepší pochopení problematiky měnových kurzů, druhá kapitola je zaměřena na popis samotného vývoje kurzu české koruny od jejího vzniku až do současnosti a v poslední části je analyzována připravenost České republiky na přijetí eura. Česká koruna vznikla jako samostatná měna po rozdělení Československa v roce 1993. Ve svém vývoji prošla apreciací i depreciací vůči ostatním měnám, v roce 2008 byla historicky nejsilnější vůči USD i EUR. V období krize se stala pro naši ekonomiku pilířem jistoty. Po vstupu České republiky do Evropské unie je téma měny české koruny velice diskutované, jelikož se naše země zavázala přijmout euro za svoji měnu. Toto rozhodnutí bude učiněno vládou, která samozřejmě rozhodne o přijetí v době, kdy to bude pro naš stát a ekonomiku nejpřijatelnější. Jelikož naše země prozatím neplní požadovaná kritéria, která jsou rozepsaná v kapitole č. 3, přijetí eura v nejbližší době určitě nenastane.

Veškeré hodnoty měnových kurzů uvedené v této práci jsou čerpány ze zpráv České národní banky, Ministerstva financí a Českého statistického úřadu, popř. z literatury, jejíž seznam je přiložen.

6

1. KURZOVÉ DETERMINANTY, TEORIE MĚNOVÝCH KURZŮ, SYSTÉMY MĚNOVÝCH KURZŮ

1.1. Měnové kurzy 1.1.1.

Nominální efektivní měnový kurz

Měnový kurz je cena jedné měny vyjádřená v jednotkách druhé měny a v malých otevřených ekonomikách vyjadřuje jednu z makroekonomických veličin. V měnovém kurzu se promítají různé faktory, jako jsou změny kurzového režimu, fundamentální trendy, očekávání trhů apod. Měnový kurz také může vyjadřovat konkurenceschopnost země. Nominální měnový kurz neboli bilaterální kurz, je cena domácí měny vyjádřená v zahraničních měnách. Tento kurz vzniká na měnovém trhu a závisí na nabídce a poptávce domácí měny. Měnový kurz může být vyjádřen také jako poměr národních peněz ke koši zahraničních měn - v tomto případě jde o tzv. efektivní kurz. Nominální měnový kurz je ovlivňován nabídkou a poptávkou po určité měně, výší úrokových sazeb, ekonomickou a politickou situací, stavem platební bilance, vývojem mezinárodního obchodu, pohybem mezinárodního kapitálu, nebo kurzovými intervencemi centrálních bank. Měnový kurz se vyjadřuje přímým a nepřímým měnovým záznamem. Přímý měnový záznam je zahraniční měna vyjádřená v měně domácí. Nepřímý měnový záznam je cena domácí měny vyjádřená v měně zahraniční. Pokles nominálního měnového kurzu značí posílení, čili apreciaci měny a je v systému pevného kurzu nazýváno revalvace. Dlouhodobá apreciace by mohla působit jako zprostředkovací mechanismus dohánění cenové hladiny. Nárůst nominálního měnového kurzu znamená oslabení, neboli depreciaci měny a je v systému pevného měnového kurzu nazýváno devalvace. Kurz apreciuje při aktivní platební bilanci a depreciuje při pasivní platební bilanci.

7

1.1.2.

Reálný měnový kurz

Reálný kurz byl vytvořen pro současné zachycení vlivu změn nominálního měnového kursu (E) a vývoje cen v zahraničí (PF) a doma (PD) na vývoj čistého exportu. Kurz vypočtený podle následujícího vzorce (R), R = E . PF/PD, reálný kurs vyjadřuje cenovou konkurenceschopnost domácích statků na zahraničních trzích. Tento kurz se využívá pro posouzení kurzových vlivů na mezinárodní obchod.

„Reálný měnový kurz udává, kolik domácích spotřebních košů je potřeba vydat na získání jednoho zahraničního spotřebního koše. V zásadě tedy porovnává vnitřní a vnější kupní sílu domácí měny, čímž se ovšem stává důležitým indikátorem cenové konkurenceschopnosti domácích vývozců na zahraničních trzích“ ( viz. Plchová Božena, Zahraniční ekonomické vztahy České republiky, 2007, str. 82)

Reálný měnový kurz hraje v ekonomice důležitou roli, změnou tohoto kurzu jsou ovlivněni

všichni

spotřebitelé

i

výrobci.

Tento

kurz

určuje

vývoj

cenové

konkurenceschopnosti domácích výrobců na světových trzích. V případě reálné apreciace, kdy reálný kurz kvantitativně roste, na jeden zahraniční koš je nutné vynaložit více domácích spotřebních košů. To znamená, že dochází k poklesu vnější kupní síly domácí měny a nakoupíme v zahraničí méně zboží a služeb. Naopak reálná depreciace znamená kvantitativní pokles reálného kurzu, na jeden zahraniční koš je nutné vynaložit méně spotřebních košů. Vnější kupní síla domácí měny v tomto případě roste a v zahraničí nakoupíme více zboží a služeb.

1.2. Teorie měnových kurzů 1.2.1.

Teorie parity kupní síly

Parita kupní síly je teorie, která spojuje měnový kurz s cenami zboží a služeb ve dvou zemích a vyjadřuje rovnost vnitřní a vnější kupní síly. Teorie parity kupní síly se zabývá dlouhodobým teoretickým přístupem k determinaci měnového kurzu.

8

„ Teorie parity kupní síly tvrdí, že devizové kurzy se mění proto, aby byla zachována parita kupních sil srovnávaných měn.“ (Mezinárodní finance, Anežka Jankovská, Miroslav Sponer, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999, str. 48).

Prostřednictvím porovnání nominálního měnového kurzu s kurzem přepočteným na základě teorie parity kupní síly je dále možné vyjádřit relativní cenovou úroveň v jednotlivých zemích, čehož bývá hojně využíváno při analýze otázek souvisejících s problematikou cenové konvergence (ukazatel CPL viz. dále). Tato teorie vychází ze zákona jediné ceny a existují dvě varianty, absolutní verze teorie parity kupní síly a relativní verze teorie parity kupní síly. Podle absolutní verze jsou cenové úrovně zboží a služeb ve dvou zemích vyrovnány měnovými kurzy a změny měnových kurzů závisí na mírách inflace. Vnitřní a vnější kupní síla domácí a zahraniční měny jsou stejné. Tato verze vychází z toho, že je zboží identické, obchodovatelné a neexistují transportní náklady, rozdíly v daních, tarifech v jednotlivých zemích.

„Platí-li zákon jediné ceny pro všechny identické výrobky, potom nutně musí platit i absolutní verze parity kupní síly. Měnový kurz v přímé kotaci odpovídá poměru domácí a zahraniční cenové hladiny.“ (Mezinárodní ekonomie, Pavel Neumann, Pavel Žamberský, Martina Jiránková, Grada, 2010, str. 71)

E = Pdomácí / Pzahraniční kde P je cenová hladina, E je měnový kurz.

„Rovnice říká, že poměr měnových kurzů jakýchkoliv dvou měn se rovná poměru cen statků v těchto dvou zemích.“ (Úvod do makroekonomie, Božena Kadeřábková, C.H.Beck 2003. Vydání 1. str. 303)

9

Relativní verze klade důraz na změny cen a měnových kurzů a vychází z předpokladu, že měnové kurzy ovlivňují pouze roční míry inflace v různých zemích.

e = πdomácí − πzahraniční kde e je relativní změna nominálního měnového kurzu, π míra inflace

„Rovnice uvádí, že čím vyšší je míra v jiné zemi, tj. V zahraničí, tím vyšší je míra znehodnocení zahraniční měny.“ (Úvod do makroekonomie, Božena Kadeřábková, C. H. Beck 2003. Vydání 1. str. 303).

Teorie parity kupní síly je vhodná spíše pro dlouhodobý odhad vývoje měnových kurzů. Z řady příčin (existence dopravních a marketingových nákladů, politických a obchodních bariér, dále rizik souvisejících s mezinárodním obchodem atd.) se nominální měnový kurs zpravidla odchyluje od kursu podle parity kupní síly. Poměr nominálního měnového kursu k paritě kupní síly představuje tzv. index ERDI (Exchange Rate Deviation Index), symbolicky vyjádřeno ERDI = E/PPP (PPP je kurs podle parity kupní síly). Je-li ERDI větší než 1, působí úroveň kursu a cenových hladin stimulativně na vývoj čistého exportu. Hodnoty vyšší než 1 existují obvykle v méně rozvinutých zemích. ERDI v hodnotách blízko 1 jsou charakteristické pro vyspělé ekonomiky.

Pomocí ERDI a reálného kurzu získáme informaci o hrubém domácím

produkt na obyvatele, jehož vypočtená hodnota se přepočítává nominálním kurzem a kurzem podle parit kupní síly, aby mohlo být provedeno mezinárodní srovnání. Převrácená hodnota indexu ERDI udává, na kolika procentech zahraniční cenové úrovně se nachází domácí cenová hladina. Tento ukazatel se označuje jako komparativní cenová úroveň - CPL a lze jej vyjádřit vzorcem CPL = PD/(PF . E) = PPP/E (obvykle násobeno stem pro získání výsledku v procentech).

10

1.2.2.

Teorie parity úrokových sazeb Podle této teorie měnové kurzy v jednotlivých zemích ovlivňují úrokové míry

neboli úrokový diferenciál. Teorie parity úrokových sazeb se zabývá krátkodobým teoretickým přístupem k determinaci měnového kurzu.

„Růst domácí úrokové míry, pokles zahraniční úrokové míry a pokles hodnoty očekávaného měnového kurzu povedou za daných předpokladů ke zhodnocení aktuálního kurzu domácí měny, kdežto pokles domácí úrokové míry, růst zahraniční úrokové míry a růst hodnoty očekávaného měnového kurzu implikují za daných podmínek naopak znehodnocení aktuálního kurzu domácí měny. (viz. Václav Kubišta, Mezinárodní ekonomické vztahy, 2009, str. 171.)

Zvýšení úrokové míry vede ke zvýšení přílivu zahraničního kapitálu, což vyvolá zvýšení nabídky nad poptávkou a dochází ke krátkodobému zhodnocení měny. Investor musí sledovat nejen úroveň úrokových měr, ale i zvažovat očekávaný vývoj měnového kurzu. Klesající úrokové míry způsobují znehodnocení měny, což nastává i v případech zvýšení tempa inflace, v zemích s deficitní běžnou bilancí a roste-li deficit státního rozpočtu krytý dodatečnými emisemi státních cenných papírů. Existují dvě verze teorie parity úrokových sazeb, nekrytá teorie a krytá teorie parity úrokových sazeb.

Teorie nekryté parity úrokových sazeb Tato teorie se nazývá nekrytá, protože investoři nejsou kryti proti riziku neočekávané změny měnového kurzu. Investor zde vystupuje v roli spekulanta a rozhoduje se na základě očekávaného spotového kurzu, zda investovat doma, nebo v zahraničí. Teorie vychází z předpokladů, že existují dvě aktiva, která jsou dokonalými substituty, je kapitálová mobilita a ceny na trhu se přizpůsobují pomalu. Dále tato teorie vychází z rovnováhy devizového trhu, který je v rovnováze, pokud očekávané míry výnosu aktiv v různých měnách jsou stejné. Při nepřetržité platnosti podmínky nekryté parity úrokových sazeb dochází k přestřelení měnového kurzu. Při růstu depreciačních očekávání a poklesu úrokové míry ztrácejí domácí aktiva atraktivitu, tudíž

11

investoři poptávají zahraniční aktiva a zahraniční měnu, což vede ke znehodnocení měny domácí.

Teorie kryté parity úrokových sazeb Podstata teorie parity úrokových měr spočívá v určení výnosu zahraničních depozit. Investor zde vystupuje v roli arbitražéra, tzn., že se rozhoduje na základě předem známého měnového kurzu. V praxi je využitelnost této teorie omezena především kvůli překážkám, které zahrnují transakční náklady, politické riziko, potenciální daňové výhody, nebo změny měnových kurzů.

1.2.3.

Monetaristický koncept determinace měnových kurzů

Monetaristický koncept determinace měnových kurzů považuje poptávku po penězích (L) a nabídku peněz (M) za klíčové faktory, které určují výši měnového kursu. Měnový kurz vyjadřuje poměr domácí nabídky peněz (MD) k zahraniční nabídce peněz (MF), který násobí poměrem poptávky po reálných peněžních zůstatcích v zahraničí (LF) k poptávce po reálných peněžních zůstatcích doma (LD), kdy poptávku po penězích v jednotlivých zemích ovlivňuje výše úrokové míry a celkového produktu (iD, iF, YF,YD). Symbolicky vyjádřeno ED/F = MD/ MF. LF/LD či ED/F = MD/ MF . γ (iD - -iF, YF/YD), kde výraz γ (iD - iF, YF/YD) je poměr zahraniční poptávky po penězích k domácí poptávce po penězích. Potom růst domácí nabídky peněz oproti zahraniční nabídce peněz vede k depreciaci domácí měny, růst úrokového diferenciálu (iD - iF) taktéž vede k depreciaci domácí měny a rychlejší růst zahraničního produktu oproti růstu domácího produktu rovněž vyvolává depreciaci domácí měny. Tyto závěry striktně vycházejí z následujících předpokladů monetaristických modelů platební bilance a měnových kursů: nominální mzdy jsou pružné a pružná je i celková cenová hladina, platí tzv. kvantitativní teorie peněz (M. V = P. Y) a tržní ekonomika je schopna automaticky, bez zásahů státu, si udržet tzv. plnou zaměstnanost (resp. tzv. přirozenou míru nezaměstnanosti), potom jsou vskutku platební bilance a měnový kurs pouze monetárními (peněžními) jevy. Monetaristické modely měnových kursů vznikly koncem 70. let 20. století a na jejich vypracování se podíleli ekonomové jako J. A. Frenkel, Michael Musa, John F. O. Bilson, Rudiger Dornbusch. (HECZKO, S. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy,2007)

12

1.3. Režimy měnových kurzů 1.3.1.

Zlatý standard – Brettonwoodský měnový systém, Jamajský měnový systém Systém automaticky udržovaných fixních měnových kursů z období tzv. zlatého

standardu existoval zhruba do druhé světové války, měnové parity byly tehdy určeny zlatými obsahy národních měn a zlato se mohlo volně pohybovat v obchodních platbách mezi zeměmi, to zaručovalo automatickou stabilitu kurzů, resp. jejich kolísání okolo měnové parity ve velmi úzkém rozpětí. Bretton-woodský měnový systém nazývaný též zlatý dolarový standard, nebo zlatý americký standard byl mezinárodní měnový systém, který vznikl na mezinárodní měnové a finanční konferenci konané v BrettonWoods ve dnech 1. – 22. 7. 1944. Dolar se stal směnitelný za zlato přímo, měny ostatních zemí byly upevněny na americký dolar a tím vznikla soustava pevných, ale přizpůsobitelných měnových kurzů. Systém měl podporovat mezinárodní obchod a rozvoj hospodářské spolupráce. Dokud měl dolar silné postavení na světových trzích, systém fungoval dobře, ovšem jeho pozice postupně slábla a rostly tlaky na devalvaci dolaru. V polovině 60. let 20. století došlo k navyšování cenové úrovně v USA a zvyšovala se i tvorba dolaru. V roce 1971, kdy množství dolaru u zahraničních subjektů vzrostlo natolik, že kurz dolaru začal klesat byla směnitelnost dolaru za zlato zrušena, tudíž zaniknul i bretton-woodský měnový systém. Jamajský měnový systém vstoupil v platnost v roce 1978 na základě dohod projednaných na konferenci Mezinárodního měnového fondu v Kingston v roce 1976. Došlo ke zrušení ceny zlata a zániku trhu, kde se se zlatem obchodovalo. Zlato bylo vyřazeno i z oficiálních měnových rezerv a členské země mezinárodního měnového fondu dostaly volnost při určování kurzů svých měn. Po zrušení směnitelnosti dolaru za zlato tržní ekonomiky přešly k systému volně pohyblivých kurzů.

1.3.2.

Pohyblivé kurzové režimy Pohyblivé kurzové režimy mohou vést k fluktuacím reálných kurzů, čímž může být

stabilizace ekonomiky ohrožena. Reálné zhodnocení měny v zemích s pohyblivým kurzovým režimem vychází z míry inflace a fluktuací nominálního kurzu a bývá zde vyšší stabilita ekonomického růstu. V systému režimu pohyblivých kurzů je účinné používání nástrojů monetární politiky.

13

„M. Friedman se pokusil dokázat, že pružné měnové kurzy nemusí být nutně nestabilní. Naopak, konečným cílem je podle něho svět, ve kterém měnové kurzy, ačkoliv jsou volné, jsou ve skutečnosti vysoce stabilní. Nestabilita měnových kurzů je podle Friedmana symptomem nestability odpovídající ekonomické struktury.“ (Úvod do makroekonomie. Božena Kadeřábková, C.H.Beck 2003)

„ V představách monetaristů měl volný pohyb devizového kurzu automaticky zajišťovat rovnováhu platebních bilancí a napomoci k odstranění všech bariér bránících rozvoji zahraničního obchodu. Floating měl zároveň zajistit provádění nezávislé vnitřní měnové politiky a zabránit přenosu inflace z jedné země do druhé.“ (Mezinárodní finance, Anežka Jankovská, Miroslav Sponer, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999)

Čistý plovoucí kurz (clean float, clean floating, free float) V tomto režimu je měnový kurz závislý na devizovém trhu, tzn., že hodnota kurzu je tvořena vlivem nabídky a poptávky, bez zasahování centrální banky. Tento kurz se používá pouze výjimečně, více rozšířený je nezávislý plovoucí kurz a řízený plovoucí kurz. Měnový kurz se pohybuje volně a vyrovnává platební bilanci.

Řízený plovoucí kurz (managed float, dirty float, managed floating, dirty floating). Měnový kurz je ovlivňován intervencemi centrální banky, kdy dohlížejí na to, aby domácí měna nebyla příliš silná, nebo příliš slabá. Nezávislá měnová politika je výhodou plovoucího kurzu, centrální banka je schopna povzbuzovat poptávku a tím snižovat dopad hospodářských šoků na domácí produkt a zaměstnanost. Na druhou stranu tento režim dává centrální bance větší prostor pro rozhodování, to může mít za následek i selhání měnové politiky, což je pro tento kurzový režim nevýhodou.

1.3.3.

Pevný (fixní) kurzový systém

V pevném kurzovém systému, který je nazývaný taktéž kurzový závěs (exchange rate peg) se měna váže na měnu jinou, případně koš měn při intervencích centrální banky, popřípadě jiné státní instituce. Intervencemi mohou být například koupě, či prodej cizích měn za měnu domácí, aby se zamezilo posilování, či oslabování této měny. Zde je dána

14

centrální parita vůči referenční měně, nebo referenčnímu měnovému koši a je stanoveno fluktuační pásmo, ve kterém se měnový kurz může volně pohybovat. V systému pevných měnových kurzů se používají nástroje fiskální politiky. Centrální banka může devalvovat měnový kurz, pokud je běžný účet dlouhodobě v deficitu. Devalvace znamená snížení relativní ceny domácího zboží, což má za následek vylepšení obchodní bilance.

„Země dosáhne reálné devalvace tehdy, když devalvace skutečně sníží cenu domácího zboží vzhledem ke zboží zahraničnímu.“ (Makroekonomie, Rudiger Dornbush, Stanley Fisher, str. 540)

Jelikož tento kurz snižuje kurzová rizika, je pro zahraniční obchod velice prospěšný, ale díky intervencím centrální banky dochází ke spekulativním obchodům. Fixní kurzový systém stabilizuje pouze nominální kurz. V režimu fixního kurzu je důležité správné nastavení kurzu, při nízkém nastavení fixního kurzu dochází k deficitu zahraničního obchodu, které může mít za následek znehodnocení domácí měny, nebo naopak nadhodnocení fixního kurzu může dojít ke zvýšení inflace. Výhodou pevného kurzového systému je zafixování kurzu na měnu té země, která má cenovou stabilitu se tato cenová stabilita může přenášet do domácí ekonomiky. V současné době režim fixního kurzu využívají všechny pobaltské republiky a Bulharsko a je typický pro země, které jsou ohroženy vysokou inflací. Kurzy s pevnou vazbu na jednu vůdčí národní měnu – single currency peg Pevná vazba kurzu domácí měny na jednu vůdčí národní měnu je nejstarší formou pevných měnových kurzů. Na principech tohoto systému byl založen i Bretton-woodský měnový systém. Základem fungování tohoto kurzu je stanovení ústředního kurzu a vymezení povolených pásem oscilace (viz. Peněžní ekonomie a bankovnictví, Zbyněk Revenda, Management Press, Praha 1997).

15

Kurzy s pevnou vazbou na individuální národní měnový koš – composite currency peg V zahraničním obchodě a platebních vztazích je vazba kurzu na měnový koš, nebo měnovou jednotku daleko výhodnější, než vazba pouze na jednu měnu. Tento kurzový systém mohou využívat domácnosti a podniky k optimalizaci svých devizových portfolií. Kurzové riziko zaniká, jestliže má subjekt svá aktiva přesně v poměru k jednotlivým měnám v měnovém koši.

Pevný devizový kurz s relativně častými úpravami ústředního kurzu --crawling peg Posuvné zavěšení – měnový kurz měny zavěšené na jinou měnu, nebo koš měn, kdy centrální banka provádí časté úpravy ústředního kurzu. Tento systém byl rozšířený v zemích s vysokou inflací, kdy úpravy kurzu zajišťovaly rovnováhu platební bilance. Ve skutečnosti jde o periodicky se opakující devalvace domácí měny (v relativně krátkých intervalech), a to v závislosti na vývoji domácí cenové hladiny, proto tento systém bývá označován jako systém pevného reálného kursu, v době ekonomické transformace našel systém postupného zavěšení uplatnění v Polsku a v Maďarsku.

Kurzy s pevnou vazbou na více národních měn Po rozpadu bretton-woodského systému byl v roce 1979 založen Evropský měnový systém, který byl založen na dvou mechanismech a to na stanovení pevných kurzů mezi všemi členskými zeměmi a na stanovení pevných kurzů všech členských zemí ke společné měnové jednotce ECU.

Měnový výbor Měnový výbor (currency board) „představuje pevné ukotvení domácí měny na určitou zahraniční měnu“ (viz. Josef Jílek, Peníze a měnová politika, 2004, str. 604). Pomocí tohoto režimu se zcela odstraní fluktuace měnového kurzu a vlastní měnová politika zaniká. Měnové výbory vznikly v 19. století, poté na čas zanikly a znovu se objevily v 80. letech 20. století. Pomocí měnového výboru země překonávaly hyperinflaci a obnovovaly narušenou ekonomickou stabilitu. Nevýhodou tohoto systému je, že dochází ke zvýšení nezaměstnanosti, ale na druhé straně výhodou je možnost devalvace. V tomto kursovém režimu se centrální banka vzdává autonomní měnové (monetární) politiky a nově emitované peníze se zde dostávají do ekonomiky pouze jako důsledek 16

vynucených devizových intervencí proti tlakům na zhodnocení domácí měny. Centrální banka nakupuje zahraniční měnu a prodává nově emitovanou domácí měnu. Tento systém byl použit v letech 1991 – 2001 v Argentině, argentinské peso bylo v té době vázáno na americký dolar v poměru 1 : 1, pomocí měnového výboru (currency board) se Argentině podařilo snížit inflaci a nastartovat ekonomický růst, později se však začaly objevovat hospodářské potíže, které nakonec vyústily ve finanční krizi let 2001 - 2002.

17

2. VÝVOJ KURZU ČESKÉ KORUNY 2.1. Úloha kurzu měnové transformace české ekonomiky po rozdělení Československa – vznik české koruny Ekonomika v transformaci byla ovlivněna různými šoky, proto bylo nutné, aby se měla o co opřít. Jelikož výchozí nerovnováha a inflace byly malé, Československo a pak i Česká republika se mohly opřít o stabilní nominální měnový kurz (E), který měl zabránit změnám inflace a patří tak k zemím s nejstabilnější transformující se ekonomikou v Evropě.

Česká koruna vznikla po rozdělení Československa v roce 1993, kdy zpočátku byla vytvořena měnová unie mezi Českem a Slovenskem, která trvala několik týdnů, a poté bylo přistoupeno k rozpuštění a oddělení měny. Zabezpečení stability měny bylo hlavním cílem České národní banky a bylo stanoveno zákonem. V období ekonomické transformace v letech 1990 – 1993 byl kurz koruny zpočátku fixní ve vztahu k měnovému koši, který obsahoval 5 měn (americký dolar, německá marka, rakouský šilink, francouzský a švýcarský frank). Poté v tomto koši zůstaly pouze 2 měny a to americký dolar a německou marku s váhovými podíly 65% a 35%, bylo stanoveno fluktuační pásmo ±0,5%. V průběhu prvního roku ekonomické transformace centrální banka přistoupila k dalším změnám měnové politiky. Zvýšily se povinné minimální rezervy u bank u vkladů na viděnou a u termínovaných vkladů, prodloužila se doba splatnosti emitovaných poukázek ČNB, zvýšila se diskontní a lombardní sazba.

Období 1993-1996 bylo pro Českou republiku a její transformaci úspěšné, ekonomika dosahovala vysokého růstu, nízké míry nezaměstnanosti, inflace a státní rozpočet byly v mírném přebytku. Pro toto období byl charakteristický růst investic, banky byly ochotny investice financovat, žel i když nebyly plně kryty domácími úsporami. Celkově vzrostla domácí poptávka a zvyšovala se i soukromá spotřeba. Česká ekonomika byla stabilní i perspektivní, což přitahovalo zahraniční investory.

18

Koruna se stala plně směnitelnou v roce 1995, kdy byl přijat nový devizový zákon č. 219/1995, zavedla se její externí směnitelnost a česká koruna začala být obchodovatelná na mezinárodních devizových trzích. Tímto se odstranila veškerá omezení pro volný pohyb kapitálu. Díky tomu vzniklo nebezpečí, že se česká měna stane předmětem zájmu měnových spekulantů. Úrokové sazby v České republice byly vyšší, než v zahraničních zemích, kurzové riziko bylo minimální, česká koruna stabilní, tudíž se česká ekonomika stala velice atraktivní pro zahraniční investory a tím se začal zvyšovat příliv zahraničního kapitálu. Přílivem zahraničního kapitálu došlo k růstu peněžní zásoby, vzrostly celkové domácí výdaje, inflace, úrokové sazby i úrokový diferenciál. Tento příliv vedl ke zrychlení růstu peněžní zásoby, který se Česká národní banka snažila tlumit sterilizačními kurzovými intervencemi, tzn., že s korunou prodávala i cenné papíry.

„Při prodeji korun (intervence proti koruně) domácí peněžní zásoba roste, při prodeji cenných papírů (sterilizace) pak zase klesá, takže konečným výsledkem je v ideálním případě nulová změna peněžní zásoby. Centrální banka však nedokázala kurzové intervence sterilizovat plně.“ (Zahraniční ekonomické vztahy ČR, Prof. Ing. Božena Plchová, CSc.,VŠE Praha, Nakladatelství Economica, str. 100).

V tomto období, kdy byla vysoká inflace, zhodnocoval se reálný měnový kurz, došlo k oslabení konkurenceschopnosti českých exportérů v zahraničí. Růst peněžní zásoby zvyšoval agregátní poptávku a zhoršovala se obchodní bilance. V roce 1996 Česká národní banka rozšířila oscilační pásma kurzu koruny na 7,5%, což zvýšilo míru kurzového rizika, díky kterému se snížila domácí aktiva pro zahraniční subjekty, zvýhodnily se úvěry pro subjekty domácí a příliv zahraničního kapitálu se snížil.

V roce 1996 taktéž došlo

k zesílení restriktivní měnové politiky ze strany ČNB, zvýšily se povinné minimální rezervy, diskontní sazby a byla přijata opatření ke stabilizaci bankovního sektoru. V roce 1997 vláda očekávala, že Česká národní banka uvolní měnovou politiku, ta však setrvala u měnové restrikce, což vedlo k prohlubování hospodářské recese a obchodního schodku.

19

2.2. Měnová krize ČR 1997 – 1998 Období let 1997-1998 je nazýváno obdobím posttransformační krize, kterou vyvolalo nezvládnutí transformačního procesu. Reálný kurz se měnil a zhodnocoval a negativně ovlivnil vývoj obchodní bilance. Další indikátory, které signalizovaly zhoršující se měnovou situaci, byly klesající devizové rezervy, pokles akciových kurzů, krachy drobných bank, to mělo za následek znehodnocení české koruny a začátek měnové krize v roce 1997. Dalšími charakteristickými znaky měnové krize byl pád hodnoty měny, změna kurzového režimu a masivní devizové intervence centrální banky a velké politické otřesy, které v té době nastaly. V dubnu a květnu 1997 vláda vydala několik stabilizačních opatření nazývaných „Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření“, které měly snížit rozpočtové výdaje, snížit tempo růstu mezd, snížit dovoz spotřebního zboží, urychlit privatizaci bank, regulovat kapitálový trh a Česká národní banka vyhlásila snížení povinných minimálních rezerv. Podle ní nebyla opatření vlády dostatečná a správně načasovaná. Jelikož lidé očekávali další znehodnocení měny, začali konvertovat velké množství českých korun do měn zahraničních, tím byl způsoben převis devizové poptávky nad devizovou nabídkou. Toto zbavování aktiv ve prospěch deviz bylo zapříčiněno i politickými problémy a měnovou krizí v Jihovýchodní Asii, díky nimž docházelo ke znehodnocování koruny. I přes kurzové intervence se ČNB nepodařilo udržet pevný kurz, který v té době byl již nestabilní a byl v rukách spekulantů. V květnu roku 1997 se změnil kurzový režim z fixního na řízený plovoucí kurz, což vedlo k depreciaci (znehodnocení kursu) CZK v systému flexibilních měnových kursů o 12%. Tímto však ČNB přestala udržovat pevný kurz koruny a bylo nutné kontrolovat peněžní zásobu. Česká národní banka i po změně kurzového režimu udržovala stále vysoké úrokové sazby, snažila se tak dosáhnout svých nízko stanovených inflačních cílů, které stanovila bez předchozí dohody s vládou. I když byl kurz koruny změněn, v letech 1996 – 1999 byl jeho pohyb téměř fixní. Inflace byla stanovena v rozmezí 5,5% - 6,5%, skutečná čistá inflace však byla pouze 1,7%. Vysoké úrokové míry a silná koruna v situaci klesající poptávky měly za následek závislost podniků na bankovních úvěrech, čímž se náklady bank zvýšily, výsledky hospodaření směřovaly do ztrát a znemožnilo se poskytování nových úvěrů. Na konci roku 1998 Česká národní banka zpřísnila regulaci bankovního sektoru, snížila úrokové sazby a povinné minimální rezervy.

20

Dle odborníků lze shrnout příčiny vzniku krize do několika bodů: 1)

Na recesi měla vliv monetární a fiskální politika, nedostatečná

restrukturalizace bank a podniků. 2)

Recese vznikla z důvodu podcenění reforem právního systému,

vymahatelnosti práva, vlastnických práv apod. 3)

Krize vznikla kvůli nedostatečnému mikroekonomickému

přizpůsobení. 4)

Hlavním důvodem krize byla restrikce České národní banky a vlády.

V období krize od května do srpna roku 1997 došlo k znehodnocení kurzu české koruny o 13,9%. ((ČNB - viz. následné grafické znázornění) V letech 1993 – 1998 vývoj dolarového kurzu kopíroval vývoj marky, pouze v období 1996 – 1997 došlo u dolaru ke zhodnocení. Vývoj nominálního kurzu koruny vůči euru i dolaru v druhém čtvrtletí roku 1999 lze označit za mírně zhodnocující. Kurz CZK / USD vykazoval větší volatilitu oproti kurzu CZK / EUR, která byla způsobena velkým kolísáním dolaru na mezinárodních finančních trzích, příčinou velkých pohybů dolaru byly vojenské operace v Kosovu a posun hospodářských výhledů USA a EU. (ČNB - viz. následné grafické znázornění) Nominální kurz byl stabilizován od počátku transformace až do konce roku 1998 bylo nominální znehodnocení nulové, až na nominální znehodnocení v roce 1997. Reálný kurz koruny se do roku 1997 postupně zhodnocoval.

21

Graf č. 1: Vývoj kurzu české koruny vůči USD a DEM v letech 1993 - 1998

Zdroj: ČNB

22

2.3. Vývoj české koruny 1998 – 2004 Od ledna roku 1998 ČNB provádí cílování inflace, což je měnově-politický režim využívaný pro dosahování cenové stability a který společně se systémem řízeného plovoucího kurzu tvoří determinanty, jež umožňují české koruně posilovat vůči Euru. Spočívá ve veřejném vyhlášení inflačního cíle, vytvoření prognózy vývoje inflace a srovnání této prognózy s inflačním cílem, ve vyhodnocení rizika nenaplnění inflačního cíle. Inflační cíl je stanoven vždy s několikaletým předstihem, je to cíl střednědobý a skutečná inflace se od něj může krátkodobě lišit. (Česká republika a EU, Ekonomika – Měna, Hospodářská politika, Božena Plchová, Josef Abrhám, Mojmír Helísek, 2010). Dlouhodobý inflační cíl navržený bankou by měl být v souladu se strategií začleňování do evropských institucí. Cílování inflace se zavedlo jako jediná možnost pro vytvoření nového opěrného bodu v měnové politice s cílem snížit vysokou inflaci, která v té době byla poměrně vysoká. I když po zrušení pevného měnového kurzu vzrostlo měnové riziko, díky vysokému kladnému úrokovému diferenciálu, který lákal zahraniční investory se začal kurz pomalu zhodnocovat. Celé období v letech 1999 – 2002 je charakteristické dlouhodobou apreciací české koruny. Kromě počátku roku 1999, kdy byl kurz výrazně oslaben vlivem snížení úrokových sazeb. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2000 došlo ke zhodnocení české koruny vůči dolaru i euru, což ovlivnilo posílení indexu nominálního efektivního kurzu, který posílil. Relativní nominální jednotkové mzdové náklady se stabilizovaly, a také relativní cenová přirážka v sezonně očištěném vyjádření působila na reálný kurz neutrálně. Zhodnocení české koruny, které vrcholilo v roce 2002 vyvolaly příjmy z privatizace strategických odvětví a ČNB byla nucena snížit úrokové sazby, které společně s intervencemi na devizovém trhu vedly ke stabilizaci kurzu. Tím se měla zvýšit konkurenceschopnost domácích výrobců, jelikož možnosti českého exportu byly značně omezeny kvůli zhodnocení kurzu, které dosahovalo téměř 15%. Od téhož roku platil nový inflační cíl se stanovenou platností do roku 2005, který sledoval přírůstky indexu spotřebitelských cen, na rozdíl od předchozího cílování, kdy byla sledována „čistá inflace (net inflation).“ Čistá inflace byla vypočátána Českým statistickým úřadem (ČSÚ) jako inflace neúplného spotřebního koše, vycházelo se ze spotřebního koše, který obsahoval neregulované a regulované ceny v poměru 82 : 18. (Peníze a měnová politika, Josef Jílek, GRADA Publishing, 2004). Při vyhlašování nového cíle pro období 2002-2005 tedy došlo k přechodu od cílení čisté inflace k cílení celkové 23

inflace, jak již bylo uvedeno výše a také již nebyla vyhlášena pouze jedna hodnota inflace vypočítána k jednomu časovém okamžiku, ale byly vyhlášeny průběžné inflační cíle, které se během období měnily, což působilo důvěryhodněji.

Na začátku 3. čtvrtletí roku 2002 se kurz koruny pohyboval v rozmezí od 30,80 do 30,90 korun za euro, poté znovu mírně posílil. Meziročně kurz koruny vůči euru posílil o 8 % očekáváním změn úrokových sazeb ČNB a nečekaným schodkem zahraničního obchodu. Ke konci roku koruna oslabila, toto oslabení přinesla nejistota ohledně schvalování státního rozpočtu. Meziročně dolar v korunovém vyjádření oslabil cca o 16 % a v roce 2003 se dostal pod úroveň eura. Během ledna roku 2004 česká koruna v roce 2004 posílila téměř o 12,8 %. (ČNB - viz. následné grafické znázornění)

Roku 2002 ČNB přestala svými intervencemi ovlivňovat měnový kurz, to znamená, že kurz české koruny je v režimu čistý floating, což splňuje požadavky pro zapojení České republiky do ERM II systému. Zhodnocení koruny v tomto roce sebou přineslo pokles cen potravin. V tomto roce byl nastaven nový inflační cíl 2% platný od roku 2010, který platí do přistoupení České republiky k eurozóně. Dosažení inflačního cíle této hodnoty je považován za indikátor cenové stability, jež je sledována Evropskou centrální bankou.

V letech 2003 a 2004 česká koruna oslabovala a to díky celkovému zpomalení ekonomiky a vysokým schodkům zahraničního obchodu. K další apreciaci dochází v roce 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, stala se tak výhodným územím pro investory a další posilování české koruny pokračovalo i v roce 2005. Vývoj finančního trhu v roce 2004 je hodnocen jako rozvíjející se a stabilizovaný. Došlo k posílení kurzu české koruny vůči dolaru, které mělo za následek snížení cen dovážených surovin.

24

Graf č. 2 :Vývoj kurzu české koruny vůči USD a EUR v letech 2000-2004

Zdroj: ČNB

25

2.4. Vývoj české koruny po roce 2004 Česká koruna byla v roce 2005 velmi silná vůči oběma hlavním světovým měnám, vůči euru posilovala téměř celý rok a před koncem roku dosáhla nejsilnějšího kurzu v historii 28,865 CZK/EUR.

Dobré výsledky zahraničního obchodu měly za následek

celoroční posilování české koruny vůči EUR. (ČNB - viz. následné grafické znázornění) Prudké posilování koruny vůči euru bylo důsledkem dobrých výsledků českého zahraničního obchodu. České podniky v tomto roce z České republiky vyvezly zboží ve vyšší hodnotě, než dovezly. Po parlamentních volbách v roce 2006 měnový kurz české koruny stagnoval i mírně oslaboval a dosahoval výše 28 CZK/EUR a 22 CZK/USD. Vývoj kurzu odrážel ekonomický i politický vývoj v Česku. Celkově průměrný roční kurz však posílil vůči oběma hlavním světovým měnám přibližně o 5 %. Na konci roku stálo euro 27,50 Kč a americký dolar 20,88 Kč. Posílení koruny nastalo díky míře inflace, která v posledním čtvrtletí poklesla pod úroveň zemí eurozóny. (ČNB - viz. následné grafické znázornění) Globální úvěrová krize, která začala v roce 2007 měla vliv i na kurz české koruny, která posilovala díky vysokému tempu ekonomického růstu a zvyšování úrokových sazeb české národní banky. Česká koruna se stala výhodná pro zahraniční investory v tomto období, kdy klesaly úrokové sazby hlavních světových měn a došlo ke znehodnocování dolaru, tak koruna průběžně posilovala. Na konci roku se cena dolaru pohybovala pod 18 CZK/USD a cena eura 26 CZK/EUR. Hypoteční krize v USA ovlivnila reálnou ekonomiku, ale měnový trh důsledky krize přímo nezasáhly. (ČNB - viz. následné grafické znázornění) V tomto období razantního posílení koruny se vytvořila rizika pro vývozní ekonomiku. Podle analýzy ČNB, která je zveřejněná ve zprávě o finanční stabilitě za rok 2007, jsou vývozci citlivější na vývoj měnového kurzu než ekonomika jako celek. Zhodnocení koruny postihuje ekonomiku přímo prostřednictvím poklesu tržeb a zisků vývozců, ale také nepřímo dopadem na tržby lokálních subdodavatelů a podniků zaměřených na služby. Méně citlivé na pohyb kurzu jako takové společnosti, které se zaměřují na zpracování dovezených meziproduktů a jejich další export.

26

Graf č. 3: Vývoj kurzu české koruny vůči USD a EUR vletech 2005 - 2007

Zdroj: ČNB

27

2.5. Vliv finanční krize a globalizace na českou korunu v letech 2008 – 2010 Od roku 2008 se světová ekonomika potýká s dopady ekonomické a finanční krize, jejich příčinou byl nedostatečný dohled nad finančními trhy, uvolněná měnová politika a vysoká exportní závislost. Finanční krize v USA pravděpodobně způsobila posilování české koruny a tím i finanční krizi v České republice. Na českou ekonomiku měla dopad spíše krize hospodářská, kdy z důvodu posilování české koruny došlo k poklesu poptávky po českém zboží a tím ke snížení zisků vývozců. Posilující koruna ohrozila nejen všechny společnosti, které exportovaly své zboží a služby do zahraničí, a take komunální sektor, který přijímal evropské dotace. Na druhou stranu posilování koruny pozitivně ovlivnilo soukromé osoby, spotřebitele, kteří měli šanci investovat v cizí měně. V tomto období byla koruna výhodnou a velmi vyhledávanou investicí i pro zahraniční investory. V 1. polovině roku 2008 se česká měna stala jednou z nejrychleji posilujících měn světa, když se vůči euru zhodnotila o 10,2 % a vůči dolaru o 16,2 %. Naopak v druhé polovině roku prudce oslabila a ke konci roku tak oproti pololetí ztratila 12,7 % k euru a 27,6 % k dolaru. (ČNB) Tyto výkyvy znamenaly reakce investorů na finanční krizi. V první polovině roku byla česká měna velice vyhledávána, jelikož česká ekonomika nebyla zasažena důsledky finanční krize, což se v druhé polovině roku změnilo. Ekonomika v České republice se s hospodářskou i finanční krizí vyrovnávala poměrně dobře, obzvláště kvůli makroekonomické rovnováze, managed-float kurzu, odolnému bankovnímu sektoru a také díky vlastní měně. Díky plovoucímu kurzu v České republice nepocítilo výrazné zdražení některých surovin na světových trzích. Neustále posilující česká koruna tyto rostoucí ceny tlumila, což se promítlo do nižší inflace Kvůli opětovnému posilování koruny a poklesu úrokových sazeb na zahraničních trzích v roce 2009 ČNB několikrát snížila úrokovou sazbu. V průběhu roku 2008 došlo ke kolísání kurzu, což bylo způsobeno finanční krizí. Podle meziročního srovnání se vývoj kurzů české koruny vůči dolaru a euru neliší. K mírnému vzestupu došlo v roce 2009 a od roku 2010 dochází opět k poklesu. V roce 2010 byl vývoj kurzu stabilní kurzu CZK k EUR se pohyboval v 1. pololetí v rozmezí od 26,1 CZK/EUR do 25,3 CZK/EUR, což znamenalo meziroční posílení od 3,0 % do 9,6 %. Česká koruna vůči euru posílila o 5,5% a USD 5,1%. (ČNB - viz. následné grafické znázornění)

28

Graf č. 4: Vývoj kurzu české koruny vůči USD a EUR v letech 2008-2010

Zdroj: ČNB

29

3. ČESKÁ KORUNA A EURO 3.1. Evropský měnový systém Evropský měnový systém (EMS) vznikl již v roce 1979 jako reakce na kurzové výkyvy s cílem udržení měn v úzkém fluktuačním pásmu. Členy se staly všechny členské země Evropského společenství (ES) a připojily se Švédsko, Finsko a Norsko. Jeden z hlavních důvodů pro vznik EMS bylo nahrazení dolaru jako klíčové měny, který přestával být stabilní kvůli velkém kolísání. Tento systém měl vybudovat spolehlivý směnný mechanismus měn, stabilizovat směnné kurzy a tím podpořit

a vytvářet

výhodnější

podmínky pro obchod členských zemí, usilovat o rovnováhu platebních bilancí a cenovou stabilitu. V EMS začal fungovat kurzový mechanismus (ERM I – Exchange Rate Mechanism), který spojoval systém pevných kurzů v měnovém systému a systém plovoucích kurzů vůči jiným měnám.

V tomto mechanismu bylo povoleno kolísání

±2,25%, pro některé vstupující země bylo povoleno 6% pouze na přechodnou dobu. Centrální banky byly povinny provést opatření v tom případě, když byla dosažena povolená odchylka od stanoveného kurzu při porovnání dvou měn. K devalvaci nebo revalvaci docházelo pouze v případech, když intervence nebyly úspěšné. Do kurzového mechanismu vstoupily Itálie, Belgie, Lucembursko, Německo, Dánsko, Francie, Irsko a Nizozemí, později se připojilo i Rakousko, a Finsko. Dále byl stanoven intervenční mechanismus, prostřednictvím kterého centrální banky udržovaly stanovenou paritu, a podporovaly oslabené měny tzn., že centrální banky zemí, které měly silnější měnu mohly poskytovat úvěry zemím, jejichž měna se začala od stanovené parity odchylovat. Zúčtovací jednotkou se stala Evropská měnová jednotka (ECU – European Currency Unit), která sloužila ke kurzovým intervencím a stanovení centrálních kurzů, ale používala se i jako platební jednotka při peněžních transakcích a účetní jednotka pro centrální banky při určování pohledávek a závazků. V ECU byly vydávány i státní a mezinárodní obligace, čímž se používání jednotky rozšířilo i do úvěrové a rezervní podoby. Hodnota této jednotky byla odvozena od měnového koše členských zemí. Podíl zemí v měnovém koši byl závislý na ekonomické síle, která vycházela z HDP dané země. Do roku 1993 byl systém bezproblémový a kurzy stabilní. V letech 1992 – 1993 došlo vlivem rozdílného vývoje inflace v členských zemí ke kolísání měn, jelikož byly liberalizovány

30

kapitálové transakce, systém byl ovlivněn spekulativními útoky proti slabším měnám. Fluktuační pásmo bylo rozšířeno na ±15%, ale Německo a Nizozemí se rozhodly pro původní pásmo ±2,25%. Prvních deset let existence EMS sebou přineslo snížení míry inflace členských zemí, zmenšení rozdílů mezi úrokovými sazbami, snížení kolísání měnových kurzů a sblížení ekonomického vývoje členských zemí. Plán přechodu k měnové unii byl zpracován v Delorsově zprávě „Zpráva o hospodářské a měnové unii v zemích ES“ v roce 1989, kde byl navržen přechod během 10 let ve 3 etapách a byl upřesněn v Maastrichtské smlouvě (the treaty of Maastricht), která byla podepsaná v roce 1991, v níž byl specifikován realizační plán pro vznik Evropské měnové unie a dále byly stanoveny podmínky, které musely země budoucí měnové unie splnit. Muselo dojít ke sjednocení makroekonomických parametrů týkajících se stability měny, což jsou vývoj cen, rozpočtový deficit, úrokové sazby a kolísání měnového kurzu. Proto vznikla maastrichtská konvergenční kritéria, což je soubor měnových a finančních kritérií, které značí připravenost zemí a jejichž splění je podmínkou pro vstup do měnové unie. Smyslem těchto kritérií je podporování sbližování eknomik členských zemí, jejich hospodářských politik, aby nedocházelo k rozdílnému vývoji, který by mohl ohrožovat měnovou stabilitu.

Etapy vzniku Hospodářské a měnové unie (EMU) 1. Etapa ( 1.7. 1990 – 31.12.1993) V tomto období se dokončila liberalizace pohybu kapitálu, bylo zakázáno omezení pohybu kapitálu a omezení plateb mezi členskými i nečlenskými státy. Podpora konvergence mezi státy, sjednocení míry inflace, výšek úrokových měr a kurzová stabilita patřily mezi hlavní cíle této etapy. 2. Etapa ( 1.1. 1994 – 31.12.1998) Podmínkou pro vstup do 3. etapy bylo plnění Maastrichtských kritérií (viz. níže). V roce 1994 byl založen Evropský měnový institut (EMI), jehož úkolem bylo připravit podmínky pro zavedení jednotné měny euro. V roce 1998 bylo rozhodnuto o přijetí eura 11 členskými zeměmi, které splnily nezbytné podmínky pro přijetí eura a povinnosti Evropského měnového institutu přešly na Evropskou centrální banku (ECB).

31

3. Etapa ( 1.1. 1999 – 31.12.2002) K 1.1.1999 byly kurzy měn zafixovány na euro podle pevně stanovených přepočítacích koeficientů.

V tomto roce vznikla Evropská měnová unie (European

monetary union) – eurozóna. Euro bylo zavedeno v 11 zemích v bezhotovostní formě a v těchto zemích přestal fungovat měnový trh, měnovou politiku začala řídit Evropská centrální banka a společně s národními bankami členských zemí vytvořila eurosystém. Nová měna euro nahradila původní měnovou jednotku ECU (European Currency Unit) v poměru 1:1, původní ERM (Exchange Rate Mechanism) byl nahrazen ERM II. V tomto systému jsou měny členských států Evropské unie vázány na euro s fluktuačním ±15%. Během roku 2002 se staly bankovky a mince eur jedinými právoplatnými platidly a původní národní měny byly stahovány z oběhu. Do dnešní doby bylo euro zavedeno v 17 zemích v 17 členských zemích Evropské unie (EU) - Belgie, Finsko, Francie, Estonsko, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko a společně tyto země tvoří tzv. eurozónu. Euro je dále používáno i několika státy, které mají dohody s Evropským společenstvím, Monako, Vatikán a San Marino. Další země, které plánují brzský vstup do eurozóny je Litva, Lotyšsko a Polsko. Česká republika se po vstupu do Evropské unie v roce 2004 zavázala na základě Smlouvy o založení Evropského společenství co nejdříve přijmout euro za svoji měnu. Česká národní banka stanovila první poměr české koruny k euru 1. ledna 1999 na 35,226 EUR/CZK.

3.2. Strategie přistoupení k eurozóně a plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií Strategie přistoupení k eurozóně byla vypracovaná ve spolupráci vlády a ČNB a vyhlášená v roce 2003, hlavním závěrem bylo stanovisko, že přijetí eura bude pro Českou republiku přínosem, pokud bude ekonomika v dobré kondici, pokud bude mít fungující přizpůsobovací mechanismy a bude dosaženo udržitelné konvergence ekonomiky. Tehdy bylo stanoveno datum pro přijetí 2009 – 2010, což se nestalo. Institucionální zajištění zavedení eura v České republice bylo schváleno roku 2005, obsahuje legislativní rámec, scénáře a základní zásady zavedení eura a informace o zřízení nových institucí.

32

Při další aktualizaci strategie v roce 2007, kdy byl vyhlášen i Národní plán pro zavedení eura v České republice, však datum pro přijetí stanoveno nebylo. Součástí aktualizované strategie je i poukázání na problémy plnění kritérií deficitu veřejných financí a možného nesplnění kritéria cenové stability, upozornění na výrazný rozdíl cenové hladiny v České republice ve srovnání s eurozónou a na odlišnost ekonomických cyklů. Aby mohla Česká republika přijmout euro jako svoji měnu, musí však plnit čtyři Maastrichtská konvergenční kritéria, která se rozdělují na fiskální a monetární. Mezi fiskální kritéria patří dlouhodobá udržitelnost veřejných financí na základě vývoje vládního deficitu a vládního dluhu. Monetární kritéria jsou stabilita měnového kurzu hodnoceného pohybem kurzu uvnitř normálního fluktuačního rozpětí systému ERM II po období 2 let bez devalvace, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a vysoký stupeň cenové stability vycházející z vývoje inflace. Česká republika se zavázala tato kritéria splnit a co nejdříve se připravit na vstup do eurozóny. Kritéria pro vstup do eurozóny jsou neustále zkoumána a v současné době je jejich plnění hodnoceno pozitivně. Vyhodnocení lze nalézt v konvergenčních zprávách Evropské komise a Evropské centrální banky.

Kurzové konvergenční kritérium a jeho přesná formulace je obsažena ve Smlouvě o založení Evropského společenství a v Protokolech, které specifikují dodržování normálního fluktuačního rozpětí podle stanovení EMS po dobu alespoň 2 let. Pokud je kurz stabilní i před vstupem do ERM II, nemusí být období 2 let dodrženo, o tom rozhoduje Evropská komise a Evropská centrální banka. Názory těchto dvou institucí na fluktuační rozpětí při hodnocení konvergenčního kritéria se liší. Podle Evropské komise je rozpětí ±15% nevyhovující a pro hodnocení kurzové stability stanovila rozpětí ±2,25%. Podle centrální banky by fluktuační pásmo však hodnocení ovlivnit nemuselo, pokud bude dodrženo rozpětí 15%. Na dalších kritériích, jako je vývoj devizových rezerv a změny v krátkodobých úrokových sazbách, se výše uvedené instituce shodují.

Při vstupu do

systému ERM II se centrální parita měny nastavuje na základě úrovně tržního kurzu. Míra konvergence se zjišťuje porovnáním vývoje hrubého domácího produktu vybraných zemí. Hodnocení plnění kurzového kritéria je zaměřeno na kvantitativní stránku, což je dodržení, nebo překročení pásma v depreciačním směru a kvalitativní stránku, což jsou okolnosti, které toto dodržení provázejí. (Vstup ČR do Eurozóny, ERM II a kurzové konvergenční kritérium, Mojmír Helísek a kol. Vysoká škola finanční a správní, 2007)

33

„Článek 140(1) třetí odrážka Smlouvy vyžaduje: „dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem měnových kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“. Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence, stanoví, že: „kritérium účasti v mechanismu měnových kurzů Evropského měnového systému, znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem měnových kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl měnový kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu.“ (ČNB – Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou) Toto kritérium bude možné až poté, co česká měna vstoupí do kurzového mechanismu ERM II a stanoví se centrální parita koruny k euru. O vstupu do systému rozhodují orgány Evropské unie a tomuto kroku musí předcházet stabilní situace v domácí ekonomice, na světových finančních trzích a pozitivní postoj zahraničních investorů vůči České republice. Do mechanismu by se Česká republika měla zapojit až tehdy, pokud budou vytvořeny předpoklady pro přijetí eura. Zapojení do tohoto systému však znamená nutnost zavedení fixního kurzového režimu s fluktuačním pásmem 15%. Tímto přechodem by mohl být měnový kurz české koruny výrazně ovlivněn. Mohlo by dojít k destabilizaci kurzu a spekulacím proti kurzu měny české koruny a to kvůli pevně stanovenému fluktuačnímu intervalu. Pokud by tento interval byl v nízkém pásmu, mohl by se útok spekulantů zvýšit a ČNB by musela svými intervencemi zasáhnout.

Jiné země, které přicházeli do ERM II systému však problémy neměly a dle názoru některých odborníků je „nebezpečí spekulativního útoku během platnosti ERM II malé a po přijetí eura zcela nulové.“ (Vstup čr do eurozóny, ERM II a kurzové konvergenční kritérium, Mojmír Helísek a kol. Vysoká škola finanční a správní, 2007) Pokud bude přechod spojen se stabilizačními opatřeními, kterými jsou nízká inflace a nízké úrokové sazby, nemuselo by k výrazným tlakům na změny pohybu měnového kurzu české koruny dojít.

34

Kritérium cenové stability, jehož znění podle čl. 121 odst. 1 Smlouvy zní: „dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsleků.“ Protokol pak toto kritérium upřesňuje: „kritérium cenové stability...znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stability a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů a jednotlivých členských státech.“ (PLCHOVÁ, B., ABRHÁM, J., HELÍSEK, M. Česká republika a EU. 1st ed. Praha: Agentura KRIGL, 2010, str. 180)

V současné době toto kriterium Česká republika plní a mělo by tak být i v příštích 2 letech, pokud nedojde k úpravám nepřímých daní, nebo jiným opatřením týkajících se spotřebitelských cen, jež by měly za následek proinflační dopad. Nový inflační cíl 2% rozmezím ±1,0 p.b. platný od začátku roku 2010 značí dobré předpoklady pro plnění výše uvedeného kritéria.

Kritérium konvergence úrokových sazeb stanovuje, že průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by neměla převyšovat více jak o 2% úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly nejlepší cenové stability. Úrokové sazby jsou zjišťovány na základě

dlouhodobých

státních

dluhopisů

nebo

srovnatelných

cenných

papírů.

(PLCHOVÁ, B., ABRHÁM, J., HELÍSEK, M. Česká republika a EU. 1st ed. Praha: Agentura KRIGL, 2010)

Kritérium udržitelnosti veřejných financí je rozděleno na 2 oblasti, kritérium schodku veřejných financí zaměřeného na krátkodobý a střednědobý stav veřejných financí a kritérium veřejného dluhu, které informuje o dlouhodobé udržitelnosti veřejných zdrojů. Výše uvedené kritérium stavu veřejných financí naše republika v současné době neplní.

„Platná fiskální strategie vlády směřuje ke snížení deficitu veřejných rozpočtů v roce 2011 na úroveň 4,6 % HDP, 3,5 % HDP v roce 2012 a 2,9 % HDP v roce 2013. V následujících letech plánuje vláda další konsolidaci veřejných financí tak, aby do roku 2016 dosáhla vyrovnaného hospodaření sektoru vlády. 35

Kritérium podílu vládního dluhu na HDP je ČR dlouhodobě plněno. Vzhledem k relativně nízké výchozí úrovni vládního dluhu nemá ČR zatím s plněním tohoto kritéria problémy“. (ČNB – Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou)

Tab. č. 1 Vládní dluh (metodika ESA 1995, v % HDP)

Hodnota kriteria Česká republika

2006 60,0 29,6

2007 60,0 29,0

2008 60,0 30,0

2009 60,0 35,6

2010 60,0 39,6

2011 60,0 42,1

2012 60,0 44,3

Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a vládního dluhu (říjen 2009), Fiskální výhled MF ČR.

Česká republika není jediná země Evropské unie, která má problémy s dodržováním rozpočtových pravidel. Sankce za neplnění tohoto kritéria hrozí Irsku, Řecku, Španělsku, Francii, Lotyšsku a Maltě. (Ministerstvo financí)

3.3. Výhody a nevýhody přijetí eura v ČR, Národní plán a Komunikační strategie Se vznikem Evropskné měnové unie vznikly i dvě nové instituce Evropská centrální banka (ECB) a Evropský systém centrálních bank (ESCB), který zahrnuje ECB a národní centrální banky a jehož hlavním cílem je udržovat cenovou stabilitu členských zemí. Po vstupu České republiky do Eurozóny by nastaly změny i v měnové politice ČNB. ČNB by se podílela na definování a provádění měnové politiky, zrušilo se stanovování kurzu koruny vůči cizím měnám, ČNB by musela jednat v souladu se zásadami a pokyny Evropské centrální banky atd.. ( HELÍSEK, M., et al. VSTUP ČR DO EUROZÓNY, ERM II A KURZOVÉ KONVERGENČNÍ KRITÉRIUM. 1st ed. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2007)

36

Existence Evropské měnové unie má výhody i nevýhody, které lze shrnout do následujících bodů. Mezi výhody patří: 4.

Odstranění kurzové volatility, měnová stabilita, eliminace kurzového rizka a nesladěnosti kurzové politiky v rámci Evropské unie.

5.

Podpora vzájemného obchodu a efektivní alokace kapitálu při unifikaci kurzu měny, tedy i podpora rozvoje a stability společného trhu zboží a kapitálu.

6.

Konec nutných devizových intervencí v rámci vztahů zemí EU, omezení tlaku na devizové rezervy. Roste podíl eura na světových a národních devizových rezervách na úkor méně stabilních měn.

7.

Úspora administrativních a informačních nákladů: nákladů na monitorování a řízení kurzového rizika, bankovních poplatků při transformaci národních měn ze strany podnikatelů, jednotlivých občanů i bankovního sektoru atd.

8.

Posílení regionálních vazeb v rámci ekonomického prostoru EU. Upevňuje se tak ekonomická a měnová pozice evropského centra v soutěži s ostatními centry světové ekonomiky, vytváří se adekvátní protiváha dominace amerického dolaru.

K nevýhodám lze naopak řadit: 1.

Ztrátu autonomie národní měnové politiky jednotlivých centrálních bank, které nemohou vest samostatnou expanzivní nebo restriktivní politiku v rozporu se záměry Evropské centrální banky, zejména s vytýčeným inflačním cílem. K ovlivňování hospodářského růstu zůstává zemím poze možnost regulovat výdaje státního rozpočtu. V souvislosti s nutností i nadále dodržovat maastrichtská criteria je však limitována také fiskální politika.

2.

Ztrátu možnosti úpravy kurzu. Vnější či vnitřní ekonomickou nerovnováhu či ztrátu konkurenceschopnosti nelze kompenzovat pohybem kurzu, změna kurzu přestává být nástrojem hospodářské politiky státu.

4. Společná měna a měnová politika se při neexistenci optimální měnové oblasti v rámci Unie (často výrazných ekonomických rozdílech a diferencovaných potřebách jednotlivých zemí) nemusí stát nástrojem sbližování ekonomické a životní úrovně, tedy prosazování jednoho z hlavních cílů EU, může naopak regionální ekonomické a sociální rozdíly prohlubovat. (NEUMANN, P., ŽAMBERSKÝ, P., JIRÁNKOVÁ, M. Mezinárodní ekonomie. Praha: Grada Publishing, 2010, str. 150)

37

Jak již bylo výše uvedeno, v roce 2007 byl schválen Národní plán zavedení eura, který bývá každoročně vyhodnocován a jeho části popisují základní informace, harmonogram a zásady zavedení eura, konkretizaci úkolů v jednotlivých sektorech a institucionální zajištění celého procesu.

Součástí národního plánu je i scénář přechodu k euru v ČR. Scénář se skládá z 5 fází :

1. Předpřípravná fáze – v tomto období, půl roku před zavedením eura by mělo dojít k rozhodnutí o zrušení vyjímky a měly by nastat organizační a technické přípravy, ve všech transakcích se bude používat ještě česká koruna.

2. Přípravná fáze – nastane nejpozději 1 měsíc po stanovení přepočítacího koeficientu. Stále se bude v platebním styku používat koruna, začne platit zákonná povinnost zahrnovat hodnoty v korunách i eurech na dokladech jako

jsou

výpisy

z

bankovních

účtů,

účtenky

nebo

cenovky

v hypermarketech. Povinnost uvádět dvojí ceny bude platit pro právnické i fyzické osoby.

3. Období duální cirkulace od zavedení eura – bude trvat 2 týdny. V tomto období se budou stahovat koruny z oběhu, tzn., že vydávat se budou pouze eura, v platebním styku bude už použito eura, ale údaje o cenách i na výpisech bankovních účtů apod. budou zahrnovat hodnoty korun i eura.

4. Období do konce duálního označování cen – bude trvat 1 rok.

5. Závěrečná fáze – v tomto období bude existovat možnost dobrovolného uvádění cen v korunách. Výměna eura bude možná pouze půl roku od zavedení eura u komerčních bank a u centrální banky po několik let.

38

V národním plánu je též stanoveno, že přechod na euro musí respektovat několik principů, právní jistotu, ochranu spotřebitelů a minimalizaci nákladů spojených se zavedením eura. Největší obavy má obyvatelstvo ze zvýšení cen a znehodnocení úspor a důchodů, pro předcházení následků byla vytvořena Národní koordinační skupina, která se těmito problémy zabývá. Vláda ujišťuje, že přijetí eura proběhne v době, kdy bude pro Česko nejvýhodnější. Další úkoly Národní koordinační skupiny jsou změny ve znění Obecného zákona o zavedení eura v České republice, vypracování metodiky pro zavedení eura ve státní správě, práce na koncepci komunikační kampaně viz. dále. (Ministerstvo financí) Národní plán zavedení eura se zabývá i otázkou komunikace. Byla vytvořena Komunikační strategie k zavedení eura v České republice. Dokument byl zpracován v roce 2009 Organizačním výborem národní koordinační skupiny a bude aktualizován až v případě rozhodnutí o termínu zavedení eura. Komunikační plán by měl zajistit informovanost všech občanů. V tomto dokumentu jsou definovány základní cíle, principy a nástroje komunikace pro zavedení eura. Hlavním cílem komunikační strategie je zajistit včasnou a dostatečnou informovanost veřejnosti a tím předejít problémům při zavádení jednotné evropské měny. Komunikační kampaň by měla trvat 3-5 let a bude zaměřená na všechny cílové skupiny, tj. Široká veřejnost, senioři, živnostníci, malí a střední podnikatelé, osoby s tělesným postižením, národnostní menšiny, atd.

Všem cílovým skupinám budou

informace předávány prostřednictvím médií, obecních zastupitelstev, škol, sociálních a terénních pracovníků. Komunikační plán je rozdělen do několika částí, začíná prvním rokem vzbuzováním zájmu o euro jako měnu, dále pokračuje informacemi o přípravách na přijetí eura a končí v období první poloviny roku členství eurozóny. Zodpovědnost za přípravu a realizaci komunikační kampaně nese Ministerstvo financí ve spolupráci s Českou národní bankou, finančně se bude podílet i Evropská banka a Evropská komise. (Ministerstvo financí) V roce 2009 se uskutečnilo mnoho technických příprav pro zabezpečení bezproblémového zavedení eura, došlo k dokončení legislativního procesu zákona o České národní bance, byla zpracována metodika adaptace státní správy na zavedení eura, dále prováděcí metodiky pro první etapu harmonogramu legislativních prací, zpracovaná byla i výše uvedená pracovní verze komunikační strategie k zavedení eura, aktualizovaly se

39

metodiky pro přípravu finančního sektoru a zdokonalily se informační internetové stránky. Dále musí být zajištěna změna výpočetní techniky, programů pro účtování a kalkulace. Jak již bylo výše uvedeno, došlo k dokončení legislativního procesu nového zákona o ČNB, kterým bude dosaženo plné harmonizace legislativy o centrální bance s evropským právem. Tento zákon nabude účinnosti k datu vstupu České republiky do eurozóny. Návrhy zákonů pro přípravu přechodu k euru i ohledně platebního styku bude zpracováván ČNB ve spolupráci s miniterstvem financí, které je poté bude předkládat vládě.

40

4.PRŮZKUM Při psaní této bakalářské práce jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Zajímalo mne, zda o všem, co jsem se dozvěděla ví i naši spoluobčané, zda je zajímá problematika vstupu do eurozóny a přijetí eura. Proto jsem vytvořila níže uvedený dotazník a zjistila, že s přijetím eura souhlasí pouze 20% dotázaných a 80% dotazovaných odpovědělo, že by o přijetí eura měla rozhodovat veřejnost, z toho vyplývá, že kdyby v České republice proběhlo referendum, stejně jako ve Švédsku bychom s největší pravděpodobností byli proti. 90% dotazovaných si myslí, že naše ekonomika na přijetí eura připravená není a většina z nich souhlasí s tím, že vláda nepodniká dostatečné kroky, aby přijetí eura nastalo co nejdříve. To svědčí pouze o neinformovanosti laické veřejnosti, ministerstvo financí vytvořilo nové stránky, aby informovalo českou veřejnost o všech skutečnostech ohledně eurozóny a eura, bohužel o těchto stránkách ví pouze 20% z dotazovaných. Většina se domnívá, že by přijetí eura ekonomickou situaci v našem státě nezlepšilo. Pokud přijmeme euro, v počátečním období zde budou existovat duální ceny, jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, ovšem na jakou dobu, to zatím není známo. Období 1 rok by byl optimální, pro tuto odpověď se rozhodla většina dotazovaných. Dotazník a grafické znázornění vyhodnocení : 1. Souhlasíte s přijetím eura jako naší národní měny?

ANO 20%

NE 80%

41

2. Myslíte si, že by veřejnost měla rozhodovat o přijetí eura?

NE 20%

ANO 80%

3. Myslíte si, že česká ekonomika bude dostatečně připravena na zavedení eura?

ANO 10%

NE 90%

42

4. Domníváte se, že vláda České republiky podniká dostatečné kroky k tomu, aby bylo euro přijato co nejdříve?

ANO 20%

NE 80%

5. Věděli jste, že Ministerstvo financí vytvořílo nové internetové stránky, kde informuje veřejnost o všem, co se týká Evropské unie, eurozóny a eura?

ANO 0%

NE 100%

43

6. Myslíte si, že vláda poskytuje dostatečné množství informací ohledně problematiky vstupu do eurozóny?

ANO 20%

NE 80%

7. Očekáváte po přijetí eura zdražení zboží a služeb?

NE 50%

ANO 50%

44

8. Myslíte si, že přijetí eura pomohlo Slovensku zlelpšit jejich ekonomickou situaci?

ANO 40%

NE 60%

9. Myslíte si, že by přijetí eura pomohlo České republice vyřešit ekonomickou situaci?

ANO 10%

NE 90%

45

10. Jak dlouho by podle Vás měla při přechodu trvat platnost obou měn?

1m 20%

3-6 m 10% 1 rok 70%

46

ZÁVĚR Evropská komise zhodnotila přínos eura po deseti letech existence jako úspěšný. Konkrétně došlo k dosažení fiskální konsolidace, odstranění kurzového rizika, vzrostl mezinárodní obchod mezi členy eurozóny, což posílilo jejich konkurenci i efektivnost výroby, dále došlo k posklesu úrokových sazeb a rizikové prémie, díky euru došlo k integraci mezibankovních peněžních trhů, byl rozvinut trh s dluhopisy i kapitálový trh a poklesla míra nezaměstnanosti. Ekonomická recese, kterou si Česká republika prošla v posledních letech ale znamená nepříznivý faktor pro budoucí přijetí eura, který zhoršuje vývoj veřejných financí a mohl by způsobit variabilitu měnového kurzu. Na finančních trzích přetrvává nejistota, která oddaluje vstup do kurzového mechanismu ERM II. Kdyby Česká republika vstoupila do ERM II systému již nyní, mohl by možný nepříznivý vývoj české koruny mít za následek možné makroekonomické náklady a sladěnost ekonomiky s eurozónou by se mohla snížit. Ze zprávy ČNB o vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou vyplývá, že v nejbližší době ČR nebude schopna plnit všechna maastrichtská kriteria pro vstup do měnové unie. Naše ekonomika by díky několika ukazatelům, jako je vysoká míra otevřenosti ekonomiky, obchodní a vlastnická provázanost s eurozónou a díky dosažení dlouhodobé konvergence v míře inflace a nominálních úrokových sazbách, mohla být na přijetí eura již připravená. Ovšem na druhé straně existuje několik rizik, která hovoří proti, což je například zhoršení výhledu veřejných financí, nejistota na finančních trzích, růst dlouhodobé nezaměstnanosti. Pokud nedojde ke snížení příliš vysokých rozpočtových deficitů, je pravděpodobnost přijetí eura minimální. Kdyby bylo vyhlášeno referendum o přijetí eura a občané České republiky by si sami mohli vybrat mezi českou korunou a eurem, myslím, že bychom euro nikdy nepřijali. Veřejnost se podle mého názoru obává zdražení a služeb, které by mohlo nastat. A toto zdražení určitě nastane, neboť obchodníci se tímto zdražením sami budou bránit proti případným ztrátám ještě před zavedením eura. Dle mého názoru si veřejnost možná neuvědomuje, že přijetím eura by se zlepšily podmínky pro vývoz českého zboží do zahraničí, odpadly by transakční náklady, naše společnosti by se staly konkurenceschopnější, tím by se export zvýšil, což by zlepšilo ekonomickou situaci našeho státu.

47

Česká koruna vůči euru mírně posilovala v období 1999 – 2001, prudce posílila v roce 2002 a poté nastalo mírné oslabování v letech 2003 a 2004. Od roku 2005 až do současnosti koruna vůči euru posiluje, k největšímu posílení došlo v roce 2008 a od roku 2009 nastává znovu mírné kolísání. Historicky nejvyšší hodnota byla při vzniku eura v roce 1999 36,882 CZK/EUR a nejnižší v roce 2008 24,942 CZK/EUR. Vůči dolaru se česká koruna pohybuje podobně jako vůči euru. Rozdíl je v roce 2000, kdy koruna začala prudce oslabovat a od roku 2002 do roku 2008 postupně posilovala, od roku 2008 až do současnosti pomalu oslabuje. Nejvyšší hodnota je vykázána v roce 2000 35,610 CZK/USD a nejnižší v roce 2007 17,035 CZK/EUR.

Tab. č. 2. Hodnoty kurzu české koruny vůči EUR a USD v letech 1993-2010

CZK/EUR CZK/USD CZK/EUR CZK/USD

1999 36,882 34,600 2005 29,784 23,947

2000 35,610 38,590 2006 28,343 22,609

2001 34,083 38,038 2007 27,762 20,308

2002 30,812 32,736 2008 24,942 17,035

2003 31,844 28,227 2009 26,445 19,057

2004 31,904 25,701 2010 25,290 19,111

Graf. č. 5: Vývoj kurzu české koruny USD a EUR v letech 1993-2010 40,000 35,000 30,000 25,000 20,000 15,000 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 CZK/EUR

CZK/USD

Zdroj: ČNB

Česká koruna je stabilní měna, která posilovala vůči dolaru i euru v období poslední globální finanční krize, která i naši zemi zasáhla v roce 2008.

48

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. HAD, M., URBAN, L. Evropská společenství. První pilíř Evropské unie. 2nd ed. Praha : Ústav mezinárodních vztahů, 2000. ISBN 80-85864-88-6. 2. HECZKO, S. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. 1st ed. Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelista Purkyně, 2007. ISBN 978-80-7044-922-6.

3. HELÍSEK, M., et al. VSTUP ČR DO EUROZÓNY, ERM II A KURZOVÉ KONVERGENČNÍ KRITÉRIUM. 1st ed. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2007. ISBN 978-80-7408-000-5. 4. JANKOVSKÁ, A., SPONER, M. Mezinárodní finance. 1st ed. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1999. ISBN 80-210-2087-3. 5. JÍLEK, J. Peníze a měnová politika. 1st ed. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80247-0769-1.

6. KADEŘÁBKOVÁ, B. Úvod do makroekonomie. 1st ed. Praha : C.H.Beck, 2003. ISBN 80-7179-788-X. 7. KUBIŠTA, V. Mezinárodní ekonomické vztahy. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. ISBN 97880-7380-191-5.

8. NEUMANN, P., ŽAMBERSKÝ, P., JIRÁNKOVÁ, M. Mezinárodní ekonomie. Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3276-3.

9. PEČINKOVÁ, I. EURO versus KORUNA: Rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR. 1st ed. 2007. ISBN 978-80-7325-120-8. 10. PLCHOVÁ, B. Zahraniční ekonomické vztahy České republiky. 3rd ed. Praha : Oeconomia, 2007. ISBN 978-80-245-1285-3. 11. PLCHOVÁ, B., ABRHÁM, J., HELÍSEK, M. Česká republika a EU. 1st ed. Praha : Agentura KRIGL, 2010. ISBN 978-80-86912-39-4. 12. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. 2nd ed. Praha : Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1.

49

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA: Měnová politika [online]. ČNB, [cit.2011-04-20]. Dostupné na: < http://www.cnb.cz/cs/index.html>. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Makroekonomické údaje [online]. ČSÚ, Praha, [cit. 2011-04-20]. Dostupné na: . MINISTERSTVO FINANCÍ ČR: EU a zahraničí, Ekonomika [online]. Praha, [cit. 2011-0420]. Dostupné na: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/>.

50

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek

Tab. č. 1 Vládní dluh Tab. č. 2 Hodnoty kurzu české koruny vůči EUR a USD v letech 1993-2010

Seznam grafů Graf č. 1 : Vývoj kurzu české koruny vůči USD a DEM v letech 1993 - 1998 Graf č. 2 :Vývoj kurzu české koruny vůči USD a EUR v letech 2000 - 2004 Graf č. 3: Vývoj kurzu české koruny vůči USD a EUR v letech 2004 - 2008 Graf č. 4: Vývoj kurzu české koruny vůči USD a EUR v letech 2008 - 2010 Graf č. 5: Vývoj kurzu české koruny vůči USD a EUR v letech 1993 - 2010

51

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Jméno autora: Karolína Horálková Obor: Bankovní management Forma studia: Kombinovaná Název práce: Vývoj měnového kurzu české koruny po rozdělení ČSFR Rok: 2011 Počet stran bez příloh: 51 Celkový počet stran příloh: 0 Počet titulů české literatury a pramenů: 12 Počet titulů zahraniční literatury a pramenů: 0 Počet internetových zdrojů: 3 Vedoucí práce: Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.

52