…historií není jen to, co se událo, ale kdo o tom po prvé napíše…
Záhady Rodu Třmene Pokud chceme rozkrýt záhady a styčné body kolem Rodu Třmene ( z Rýzmburka – Riesemburka-Riesenburga) a Rodu Hrábí( z Rýznberka-Riesenberka- Riesenberga), musíme zajít do dávné minulosti, k počátku Českého státu. Víme, že první známý Přemyslovec byl Bořivoj, potomek moravských knížat a jeho manželka kněžna Ludmila, dcera pšovského vojvody Slavibora. Pocházela z hradiště na vrchu Rubín ( Pšov), jméno hojně užívané Rodem Třmene ( po prve v 1 generaci Bohuše Bradatého-snad proto, aby se nezapomínalo na původ ze strany prabáby). Ačkoliv nám předkové zanechali dostatek náznaků a stop, abychom se dovtípili jak to vlastně bylo, neexistuje ucelený pohled na Rod Třmene, Rod Hrabišiců, či Rod Žebříku, i když práce našich historiků podrobně zpracovávají jednotlivé osoby nebo místa jejich pobytu. Kdo umí číst v symbolech, používá intuici při hledání v existující literatuře, musí zjistit, že na počátku byla Velká Morava a její panovníci. Ti byli nepřijatelní pro bavorskou církev neboť vytrhli z její jurisdikce Velkou Moravu a na čas i Čechy. Rostislav, ale i jeho syn Bořivoj byli neakceptovatelní, příliš svázáni s Byzancí a působením věrozvěstů se staroslovanskou liturgií a písemnictvím. Předpokládám, že spor o církevní směřování v Čechách byl nositelem prvních nepravd jako té, že Boleslav, druhý syn Bořivoje je bratrovrahem Václava ( svatého), což přetrvává dodnes. Vraťme se k Rodu Slavibora, ze kterého pocházel jistý Hrabiš, od něho je odvozován Rod s erbem Hrábí. Do 13. století byli členové rodu nejznámějšími družiníky přemyslovských knížat (Kojata-rada knížete Bořivoje-ve své závěti 1227 zmiňuje mimo jiné Olešnou. Olešnický Újezd prodává manželka Petra ze Skalice z Rodu Třmene, který dostala věnem. Dále Boreš, Děpolt, Slavek, Mikuláš- biskup aj. ), ovládali část východních a severozápadní Čechy. Zde vybudoval Boreš Hrabišic hrad Osek= Riesenberk cca 1250 ( sousedí s Riesou v Sasku, kde měli majetky) roku 1279 vybudoval Děpolt Hrabišic další Riesenberk u Gdyně ( nachází se v blízkosti Rieského krátera v Bavorsku. Děpolt je často historiky zaměňován za příslušníka Rodu Třmene. Slovo „riese“ znamená v němčině OBRsnad připomínka mnohem vzdálenější historie- Riesenberk - Obří hora. Z Rodu Žebříku pochází Sezema z Kostomlat a Poděbrad, ( založil Sezemice ve Východních Čechách a je nesprávně označován za Sezemice, což patří potomkům Sezemovým- syna Bohuše Bradatého). Rodu žebříku patřilo území kolem Čibuzi, Skaličky, Kostomlaty aj). Tato oblast sousedí s Přemyslovským-Děpoltickým údělem ve Východních Čechách. Dle mého mínění z tohoto Rodu Žebříku pochází i biskup Jan I.z Lochenic, kterého mnozí historici považují za praotce Rodu Třmene. Kloním se k názoru, že z Rodu Žebříku pochází některá z manželek zakladatele rodu Bohuše Bradatého, jeho bratrů a dále i manželky jejich potomků ( např. z Rodu Žebříku pochází Perchta z Kostomlat, která se provdala za Licka z Kratonoh aj.) První informaci o hradě Rýzmburk patřící Rodu Třmene máme z roku 1319 u Alberta z Rýzmburka ( je zkratkou staroněmeckého jména Adalbert a znamená „muže skvělého původu“, manželkou mohla být žena z rodu Hrábí) a jeho syna Licka z Rýzmburka, kdy byl hrad Rýzmburk ( obří hrad založen). Příslušník z Rodu Třmene Albert, zakládá hrad Rýzmburk jako poslední po hradech. Střmen, Červená hora, Skalice, Vízmburk, Chotěborky, Borohrádek (znak a pečeť Borohrádku se podobá pečeti města Hradčan, jen je zdobnější. Modrý podklad pečeti vychází z erbu Třmene. Mikuláš Licek se psal z Bolehrádku -
Borohrádku, stejně jako jeho syn Jan L.z R., který byl v mládí s Ladislavem Jagelonským v Uhrách. Zakladatelem Borohrádku byl Bohuš Bradatý z Boru, vzpomínaný v kronice Přibíka z Radenína v r.1289. V angličtině známe slovo „ to rise“ zvednout se a „ riesener“ výrobce závojů. Nechtěl tímto označením stavitel Albert z Rýzmburka poodhrnout závoj slavné minulosti Rodu Třmene a pozvednout upadající sebevědomí příslušníků rodu? V roce 1093 bylo Kladsko uděleno do držení Přemyslovcům a v roce 1140-95 do správy Děpolticům - vedlejší větvi Přemyslovců. Je-li uváděn jako první kastelán Kladska Hroznata ( blahoslavený, zakladatel Tepelského kláštera)1169, Vítek 1177, pak by Drslavnejspíš otec, od kterého přijali přídomek Drslavici, měl pocházet z vedlejšího Přemyslovského rodu Děpolticů ( Děpolt I. narozen cca 1109-17).Ukazuje na to i skutečnost, že Chotěbor z Herštejna dědí v roce 1257 část vsi Božice po dceři Ratibora Deblínského Zdislavě. Když byla Děpolticům přiznána starobylost Rodu roku 1197- 1230 ( platila i po prohrané bitvě o titul markraběte Moravského, Děpolta III. u Kouřimi - po smrti bezdětného bratrance markraběte Moravského Jindřicha Vladislava). Král Otakar I., který jako vládnoucí panovník rozhodl jinak, však umožnil svým bratrancům, z vedlejší větve Děpolticů, budovat tvrze, kostely a kolonizovat krajinu.Tato kolonizace probíhala v několika údělech, které od panovníků postupně získávali. Chrudimském, Čáslavském, Kouřimském, na Jemnicku a kolem Plzně. V roce 1223 po prohrané bitvě u Kouřimi se úděly přeměnily v kastelánie, opět spravované potomky Děpolticů v Čechách a na Moravě usazených. O skutečnosti, že Děpolt II. měl syna Bohuše se historikové zmiňují pouze jako o synu Děpolta II. nebo je zaměňován se synem Děpolta III. kastelánem Sremu v Polsku. Předpokládám, že po porážce u Kouřimi, kdy pomáhal námi sledovaný Bohuslav odstěhovat švagrovou Zbyslavu Slezskou s dětmi na dvůr bratra Jindřicha Bradatého, nejspíš zde i nějaký čas pobyl a přijal -snad jako poděkování za přijetí části Rodu u polského dvora jméno Bohuš Bradatý. Proto je i pochopitelné, že jeho syn Sezema I. dává jednomu ze svých synů jméno Zbyslav ( později z Bratče dle místa kolonizace) a syn bratra Petra Přibyslav Křížanovský ( v erbu používá část orlice s korunou, znak přijal za své Křížanov) dává nejstarší dceři jméno Zbyslava, Zdislava ( svatá).V této generaci najdeme i jméno Rubín, jak jsme již naznačili na začátku. V další generaci Zbyslava z Bratče je syn jménem Budimír ( 1222 zástupce krále v Polsku). Předpokládám, že tímto jménem naznačili bratranci z vedlejšího Děpoltického Rodu ( dále sledovaný Rod Třmene) ochotu k míru a vzájemné pomoci vládnoucím Přemyslovcům, i když si byli vědomi, že po zrušení seniorátu ztratili možnost nastoupit na trůn. Zůstali po boku vládnoucích králů a zařadili se mezi významné muže království. Stavěli hrady, města, podle kterých přijímali přídomky. Část Rodu Třmene se odstěhovala do Polska, majetek přecházel na členy Rodu Třmene. Po několika generacích jen stěží historici identifikovali kdo je kdo. Založením hradu Střmen Bohušem Bradatým nazýváme jeho potomky Rodem Třmene. Název hradu také není náhodný. Stopa, vede na Moravu, k nejstarší historii Přemyslovců. Před rokem 1200 nalézám v Brně, na dvoře knížete Vladislava Jindřicha, páže jménem Bohuše ( přezdívaného Svár). Nevíme zda je to náš Bohuš Bradatý nebo jeho syn Bohušek ( na jeho památku věnoval B.B. Johanitům část Bydžova), ale přídomek Svár naznačuje mnohé z vlastností mužů Rodu Třmene nebo potvrzuje permanentní boj o nástupnictví v Rodě. Dále vím, že v Brně pobýval bratr Petra ze Skalice Rubín z Teplice, který byl nejvyšším zemským písařem a brněnským hejtmanem stejně jako syn Petra Přibyslav z Křížanova. Významnou roli sehrál na Moravě bratr Bohuše Bradatého Ratibor kastelán na Hradci u Opavy, ve Znojmě aj.( později z Deblína, který získal od krále). Zpočátku bylo jméno Boleslav výsadním jménem Přemyslovců a teprve později, po sňatcích s Rodem Třmene se začalo hojně používat.
Naši předkové měli zcela určitě informace o Králově stolu v Chřibech. Tento kámen vystupující ze skalního podloží podobající se stylizovanému koňskému hřbetu se širokými třmeny byl nejspíš motivem k názvu prvního hradu založeného Bohušem Bradatým, (podobný kamenný stolec býval na Pražském hradě za doby prvních Přemyslovců). Místo, kde založil Bohuš Bradatý hrad Střmen, patřilo Děpoltickému údělu. Základní zpráva, zachovaná v Chřibech ve futarkovém písmu znamená, že byl osedlán hřbet země Moravy zvoleným vládcem, v našem případě byl založen hrad Střmen pověřeným Rodem. Na rozdíl od primogenitury Děpolticů, kteří zůstali na území Polska do svých konců ( poslední Soběslav zemřel v Lubuši 1247- používali Děpoltický půlený erb Lev/Orlice ), vedlejší větev Děpolticů představovaná potomky Bohuše Bradatého zůstává historiky vytržená ze souvislostí, řekla bych Rod Třmene je neznámého původu. Také erb se postupem času měnil a stylizoval. Současná podoba v Paprockého Diadochu pochází z období Tassona Vízemburského, bratra Sezemi I.(17), kteří měli k bratrancům v Polsku vřelý vztah. Ve znaku Rodu Třmene se objevují paví pera- obdoba slezského erbu). Obdobné je to i s potomky jeho synů, kteří zůstávali po boku bratranců knížat a králů v Čechách nebo na Moravě. Spravovali rozsáhlá území, spoléhali na štědrost vládnoucí rodiny, které naopak umožnili presentaci za hranicemi Čech. Jsem přesvědčená, že si vládnoucí Přemyslovci ponechali dozor nad bratranci z vedlejších větví, kteří s jejich svolením mohli dál kolonizovat krajinu a patřili k nejbohatším Rodům v Čechách.Bitva u Kouřimi a vyhoštění Děpoltické primogenitury do Polska Přemyslem Otakarem I. mohla znamenat ekonomické oslabení a převzetí četných území, Děpoltici dosud spravovaných. Mnohokrát jsem přemýšlela o tom, co je příčinou chyb a neochoty historiků odkrýt pravdu o Rodu Třmene. Neznalost latiny, němčiny nebo je to snad starý boj o smysl českých dějin, který samozřejmě nikdy neskončil? Pochopila jsem, že i když uvádím fakta, vysloužím si za každý nový jen mlčení. Je to důsledek napětí mezi státem a církví, která místo šance otevřít cestu k pravdě mlží a handrkuje se o majetky? Majetky Rodu Třmene patří minulostí a jsou umocněné ztrátami duchovními s příchodem Habsburků, hlavně po Bílé hoře. Přesto neochota k historické pravdě přetrvává. V době panování Přemyslovců stála vedlejší větev Děpolticů po boku svých královských bratranců, ale zároveň podporovali i bratrance žijící v Polsku což dokládá například listina z roku 1228 Děpoltice Soběslava žijícího v Lubuši. Potvrzuje dar tří vesnic v Čáslavské kastelánii, Radlice, Kruty, Přestavlky od bratrance Přibyslava jehož otec Petr byl kastelánem v Čáslavi ( Děpoltická kastelánie). Podle dokumentu zanechal Přibyslav v Čechách příbuzné ( manželku Sibylu ze Sicílie s dětmi), kteří neměli zbožnému daru- na počest zemřelého bratra Vražka (Vratislava?) bránit. Námi sledovaná větev Přemyslovců po meči: 1. Sámo- francký kupec, 2. Moravod ( Mojslav), 3. Mojmír ( Mojmar), 4. Boso-Hosa (Dia) s manželkou Miloslavou, dcera Gostomysla, dalmatského knížete, sestra sv. Ivana pod Skalou, 5. Rostislav (+888), 6. Bořivoj ( +890/1) s manželkou Ludmilou Pšovskou dcerou Slavibora, 7. Vratislav I. (915-921) s druhou manželkou Drahomírou Stodoranskou , 8. Boleslav I.(935-972), 9. Boleslav II. ( 972-999) s manželkou Emmou (+ cca 1005-6), 10. Oldřich ( 1012-34) s druhou manželkou Boženou Křesinovou ( + 1052), 11. Břetislav I.(1035-53) s manželkou Juditou-Eilikou ze Schweinfuru ( + 1058 v Maďarsku), 12. Vratislav II. (1061-92) s manželkou Svatavou Polskou ) 1126),
13. Vladislav I. ( +1125) s manželkou Richenzou z Bergu ( +1125), 14. Děpolt I.( + 1167) s manželkou Gertrudou Sibylou z Vitelsbachu, 15. Děpolta II. (+ 1190) s manželkou ( neznámá manželka, mohl mít i více manželek, Adélin ?), 16. Boleslav ( Bohuš Bradatý na Střmeni), 17. Sezema I.,18. Petr ze Skalice, 19. Sezema II.Červenohorský, 20. Tasson ze Skalice Březovský ( 1279-1362), 21. Rubín z Březovic, ze Skalice na Střmeni ( +1360 ) s manželkou Luchardou z Vřešťova, 22. Albert-Aleše- z Vřešťova (1307-87) s manželkou Annou z Meziříčí, 23. Aleš ml. z Vřešťova (+1442) na Ratibořicích, Rýzmburku, Krčíně, Chotěborkách, aj.s manželkou Markétou ze Sekeřic, 24. Aleš ml. z Vřešťova a Rýzmburka s manželkou Magdalénou ze Sloupna, 25. Nicolaus Licek z Rýzmburka, s manželkou Elizabeth z Valdštejna na Borohrádku, 26. Jan Licek z Rýzmburka na Borohrádku (+1553), s manželkou Saloménou z Janovic, 27. Sigmund Licek z Rýzmburka, s manželkou Annou z Kralovic ( prodala Borohrádek a peníze rozdělila dětem), 28. Nicolaus Licek z Rýzmburka (+ 1606) s manželkou Alénou Škopkovou z Otradovic (+ 1603), bratři Nicolause prodali Líbanice, 29. sirotek Matouš Licek na Zvěstovicích, s manželkou Dorotou?, 30. Jiří Licek z Částkova ( nar. 1619), s manželkou Kateřinou Bohunkovou z Rychnova, 31. Jan Licek z Částkova ( 1662)… Z uvedeného vidíme, jaké přídomky potomci Bohuše Bradatého přijímali. Jako první založil hrad Střmen, odtud Rod Třmene. Petr založil Skalici odkud přídomek ze Skalice ( tvrz Maloskalická a Velkoskalická s předměstím Zlíč, opět připomínka Zlicka, kastelánie Děpolticů před odchodem primogenitury do Polska). Sezema I. vybudoval hrad Červenou horu, Rubín z Březovic se přiženil na Vřešťov a odtud Vřešťovští až po Nicolause Licka na Borohrádku, který zdědil Rýzmburk a psal se Licek z Rýzmburka po bratranci Lickovis otcem Albertem zakladatelem Rýzmburka zahynuli po boku krále v boji u Kresčaku, Matouš Licek na Zvěstovicích, Jiří , Jan a Václav Lickové z Částkova... Nepříznivé období pro Rod Třmene nastalo po vymření Přemyslovců ve vládnoucí linii. Na český trůn se dostává Rod Habsburků a to přes potomka Karla IV. Lucemburka a Elišky Přemyslovny. Jejich druhorozený syn Zikmund, vládnoucí za podpory českých stavů dosadil na trůn dceru Alžbětu provdanou za Albrechta Habsburského ( 1397-1439). Habsburk, ač ortodoxní katolík dodržoval Kompaktáta a získal si dobré jméno rytířským vystupováním. Jeho syn Ladislav Pohrobek vládl jen 4 léta ( 1453-57). Po jeho smrti nebylo přímých pokračovatelů a započal boj o český trůn. Panovníkem se měl stát buď člen některého spřízněného královského rodu nebo příslušník vévodského rodu. Nestalo se tak a v roce 1458 byl zvolen králem Jiří z Poděbrad, kterému ke zvolení dopomohla volba zetě Matyáše Korvína Uherským králem v roce 1458. Tento nečekaný historický krok v budoucnu předznamenal nejeden spor o České království, který se promítal i do Rodu Třmene preferujícího jiného krále nežli z Rodu Habsburků. Po smrti Jiřího z Poděbrad se vlády ujal potomek polských králů-spřízněný s Přemyslovci Vladislav Jagelonský a jeho syn Ludvík avšak ( díky jeho sňatku s Marií Habsburkovnou se opět střídali na trůně další Habsburkové. Syn Maxmilián, jeho syn Rudolf II., kterého střídal arcivévoda Matyáš ( odtud nejspíš jméno Matouše Licka na Zvěstovicích). Po jeho smrti svitla Čechám nová naděje v podobě Fridricha Falckého, stoupence kalvinistické reformace. Byl manželem Alžběty, dcery anglického krále Jakuba I., který měl Čechám na pomoc proti Habsburkům poslat vojsko. Nestalo se tak a naděje vkládané do Fridricha Falckého se rozplynuly. Bez podpory tchána prohrál boj s Ferdinandem III. Habsburským ( 1608-57), za kterého nastala tvrdá rekatolizace a třicetiletá válka ji dokončila. Habsburkové vládli v Čechách až do roku 1918, kdy království Česko-Rakousko-Uherské přešlo v samostatnou Českou republiku.
Snahy Děpoltických potomků jsou v historii zcela čitelné. Jako potomci Přemyslovců preferovali panovníky uznávající svobodu vyznání a spřízněné s Rodem, kterým vždy stáli po boku. Např.Bušek z Velhartic po boku Karla IV., Ratibor stál po boku Přemysla O.I a Václava, Tasson Vízemburský byl podkomořím Krále Václava II.( zavražděnému v Praze ), Aleš Vřešťovský byl roku 1420 členem poselstva k Polskému králi. Roku 1436 zastupoval krále Zikmunda jako hejtman krále Českého, potom písař zemský. Je spojován s husitskými válkami namířenými proti Vatikánu a Habsburkům. Spojení Rodu Přemyslovců a podpora polských Rodů bylo důvodem nesouhlasu s nástupem Habsburků. Nejspíš se nikdy nesmířili se snahou Ferdinanda III.o moc. Jeho nástup na Český trůn považovali za anexi, jako i velká část národa. Protože žádný člen z Rodu Třmene nepřísahal věrnost Habsburkům, vytrácí se po porážce na Bílé hoře z veřejného života, ale pokračuje dál v několika větvích v Čechách i za hranicemi, kam byl donucen odejít Zikmund Wilhelm Licek z Rýzmburka s manželkou Ludmilou Kaplířkou ze Sulevic. Některým příslušníkům Rodu byl zabaven majetek nebo se vyhnuli konfiskacím sňatkem jako např.Ester Žejdlicová ( manželka Adama Lwa Licka na Perštýně) sňatkem s Liechtensteinem Kastelkornem. Námi sledovaná větev ztrácí po Bílé hoře predikát z Rýzmburka. Další pokračovatelé jedné z větví Rodu Třmene 31. Jan Licek z Částkova ( nar.1662 Částkov), s manželkou Magdalénou Kopeckou ze Rváčova, 32. Václav Liek z Částkova ( 1694 -1771), s manželkou Annou Šebkovou, 33. Antonín Licek (na Zaječicích 1741), s manželkou Apolonií Kolářovou z Podlíšťan, druhá manželka Kateřina Dědaneková, 34. Magdaléna Lickovna ( 1771 na Zaječicích), 35. Josef Václav Licek ( na Zaječicích 1805), manželka Magdaléna Přibylová z Tuněchod, 36. Antonín Licek (v Tuněchodech 1850 +1897), manželka Anna Táborská z Uhřetic, 37. Marie Anna Lickovna (v Tuněchodech 1883), manžel Jan Jelínek z Tuněchod, 38. Marie Magdaléna Lickovna ( v Tuněchodech 1906 + 1983) s Janem Vaygandem (v Tuněchodech 1898 -z Alsasko-Lotrinska), 39. Josef Vajgant (v Tuněchodech, 1926, Zlín), s manželkou Helenou Měšťánkovou- Kapounka ze Svojkova- ( Holešov 1928, Zlín, Tuněchody), 40. Helena Marie Tarkó ( 1948 Zlín, Novi Sad, Praha, Tuněchody), manžel Janos Tarkó – Vajda z Maďarska (1937), Jiří Vávra z Kronlandu XII. ( 1949 Lanškroun, Praha, Tuněchody), 41. Enikö Werzon Tarkó (1972 Novi Sad,Praha, Tuněchody), manžel Pavel Werzon z Prahy ( 1980), Michael Antonín Vávra z Kronlandu XIII.(1982 Praha), manželka Silvie Šmoldasová z Prahy ( 1982) 42. Cassandra Victoria Werzon ( 2005 Praha), Daniel Vávra z Kronlandu XIV. (2014 Praha). ´ U příslušníků Rodu Třmene historikové uvádí ( vladyka, rytíř, svobodný pán aj., nejsou uvedeni v seznamu Českomoravské šlechty). To, že mohli uzavírat sňatky s příslušníky všech známých šlechtických rodů, se domnívám, že měli jako potomci Přemyslovců na území Čech a Moravy zcela výjimečné postavení, které trvalo až do bitvy na Bílé hoře. Po Bílé hoře neztráceli Habsburkové členy Rodu Třmene z dohledu. Nechávali se informovat o úmrtích jako např. roku 1625 list „ o zamordování“ pana Bohuslava Šťastného Licka z Rýzmburka nebo o smrti Adama Lwa Licka z Rýzmburka, který jako nejvyšší lejtnant valonských jezdců padl 1620 u Maisavy v Dolních Rakousích. Také jiným příslušníkům Rodu Třmene vyhasl život ve službách Habsburků, ale o tom někdy příště.
Helena Marie Tarkó ( Lickovna z Rýzmburka)
