Za geologickou minulostí Karlovarska – od svrchního karbonu do terciéru Bedekr k místům navštíveným během vlastivědné vycházky Klubu za krásné Karlovarsko 1. ZASTAVENÍ – Žulový lom Bílá skála Obecné pojednání - Jedná se o výchoz plošně a geomorfologicky dominantní magmatické horniny na Karlovarsku – granitu až granodioritu (žuly). Tyto granity se regionálně-geologicky zařazují do plošně rozsáhlé jednotky karlovarského plutonu, který vykazuje značnou variabilitu (i když pouze v rozsahu biotitický granit až dvojslídný granit. V celé sokolovské pánvi, potažmo její východní části - hroznětínské pánvi, tvoří tento pluton více než ¾ pánevního podloží. Podle dnes již opouštěného dělení se zdejší granity rozlišují na dvě skupiny, a to tzv. horské (normální) a krušnohorské (autometamorfované). Jsou to samostatné diferenční produkty magmatického krbu pozdně orogenního variského cyklu (jejich stáří je 280 – 320 mil. let). Horské žuly jsou starší, středně zrnité a hrubozrnné porfyrické biotitické granity a granodiority. Granity této skupiny jsou mnohde hybridní a vytvářejí kolem sebe výšeteplotní typ kontaktních přeměn ve facii biotit - cordierit sillimanitových rohovců (Mísař et al. 1983). Jako krušnohorskou žulu označujeme tu, který proniká předchozí typ a různé stratigrafické členy pláště, takže je nepochybně mladší. Bývá jemnozrnnější, až dvojslídná, s jasnými znaky autometamorfozy. Mezi oběma typy existují různé přechody, mají i bazičtější diferenciáty a hojný žilný doprovod (Křelina 1974). V pozdních fázích tuhnutí prošla magmata sledem autometasomatických přeměn (draselná feldspatizace, albitizace, greisenizace…), které vedly ke vzniku cíno-wolframových greisenových ložisek (např. Krásno, Přebuz) a živcových surovin (feldspatit v Krásně). Konkrétně k lokalitě - Lom se nachází na jihovýchodním úpatí hřbetu Strážiště cca 2 km západně od obce Čankov a je otevřen hlavně v středně až drobnozrnném biotitickém granitu. V dnešní době již dlouho není v provozu, proto je zarostlý vegetací a horniny silně zvětralé. Stále však lze pozorovat klasické rozpukání horniny podle přednostních směrů. Z mineralogických vzorků lze při troše štěstí nalézti např. drobné krystaly křemene (SiO2), které spolu s křemennou hmotou vyhojují některé z puklin; obecné supergenní (druhotně vytvořené) minerály Fe a pravděpodobně Cu a jiné.
Ukázka typického rozpukání granitů v lomu
Cu?-supergenní minerál tvořící povlaky zelené barvy a rezavě hnědé povlaky limonitu na granitu
PDF processed with CutePDF evaluation edition www.CutePDF.com
2. ZASTAVENÍ – Pískovna v Čankově Obecné pojednání – Pískovna v Čankově nám představuje jedny z nejmladších sedimentů sokolovské hnědouhelné pánve. Jedná o žlutohnědé až červeně zbarvené čankovské písky, které se zařazují do cyprisového souvrství. Toto souvrství časově náleží do období terciéru, konkrétně miocénu - stupeň ottnang; stáří cca 18 milionů let. V té době byla akumulační plošina sokolovské a chebské pánve zalita souvislým jezerem a mocnost postupně ukládaných sedimentů dosáhla v centru sokolovské pánve u Jehličné až 180 m. Cyprisové souvrství je nazvané podle ostrakodů rodu Cypris angusta Reuss podle kterých se souvrství dělí do 6 biostratigrafických zón. V sokolovské pánvi je spodní část cyprisového souvrství o mocnosti okolo 40 m tvořena kaolinitovými jíly, směrem do nadloží s přibývající příměsí jílových slíd, karbonátů, sádrovce a pyritu. Svrchní část cyprisového souvrství je tvořena laminovanými jílovci s proměnlivým podílem jílových minerálů (kaolinit, illit, montmorillonit, nontronit, chlorit). Místy hojná je organická hmota kerogenové TŘÍDA OSTRACODA (OSTRAKODI, SKOŘEPATCI) povahy, která je odvozena převážně z řas Charakteristika Botryococcus (Krs et al. 1991, 1992). Drobní, většinou kolem milimetrů velcí korýši, největší druhy mohou Cyprisové souvrství obsahuje nedoceněný dosáhnout několika cm. Velice nezřetelně článkované, ze stran zploštělé tělo je uzavřené ve dvouchlopňové schránce označované surovinový potenciál. Z expandujících jako karapax, která bývá zpevněna CaCO3. Schránky jsou hladké kaolinitových jílů s malou příměsí illitu a nebo skulpturované, bez přírůstkových linií. Většina schránek má organické hmoty se vyrábějí lehčené mikroskopické rozměry (0,4 – 1,5 mm). Někteří mořští představitelé dosahují až 30 mm. izolační stavební hmoty (Lias Vintířov). Ekologie Tytéž jíly (po přidání písku a barviv) jsou Většinou se vyskytují v mořích, žijí rovněž ve vodách brakických a vhodné pro výrobu cihel a střešní krytiny. sladkých. Nejhojnější jsou v mělkých, teplých mořích. Podstatná část žije bentózně při dně, na rostlinách, někteří se zahrabávají Rozsáhlé úseky cyprisového souvrství jsou v bahnitém substrátu. Méně druhů je pelagických. Živí se čerstvou i kvalitními rekultivačními surovinami. rozkládající se potravou živočišného i rostlinného původu, kterou Jejich vysoká sorpce pro ionty těžkých okusují, filtrují i loví jako dravci. Stratigrafie kovů, přírodní uhlovodíky a PCB je První ostrakodi se objevují v kambriu, větší rozvoj nastává od předurčuje pro využívání v ekologických ordoviku. Ve svrchním karbonu se objevují sladkovodní typy. Zvláště důležití jsou v sedimentech sladkých a brakických vod, kde stavbách a sanacích. obvykle jiné fosilie chybí. Mají značný stratigrafický význam.
Konkrétně k lokalitě – pískovna se nachází na severovýchodním okraji obce Čankov cca 70 m od posledních domů. V dnešní době již není v provozu, pomalu zarůstá vegetací a stěny jsou kolonizovány živočichy. Vrstvy písků vznikly v době, kdy jezerní pelitická sedimentace (jemné částice – bahna, jíly apod.) byla jen zřídka rušena přínosem klastických sedimentů. Kromě okrajové facie (např. v bývalém lomu Silvestr) jsou nejvýraznějším příkladem právě tyto čankovské písky deltové těleso při čankovském zlomu. Pohled směrem na SZ do nitra pískovny v Čankově
3. ZASTAVENÍ – Jíly a hnědouhelná sloj mezi Čankovem a Otovicemi Obecné pojednání – Horniny na lokalitě reprezentují starší sedimentační etapu sokolovské pánve než jsme viděli v pískovně v Čankově. Jedná se o výchoz sedimentů tzv. hlavního hnědouhelného souvrství, které náleží také do období terciéru, konkrétně miocénu – avšak stupeň eggenburg; stáří cca 22-19 milionů let. Převládajícím sedimentačním prostředím uhelných slojí byla rozsáhlá akumulační plošina pokrytá rašeliništěm. Souvrství se vyvíjelo z podloží plynule bez přerušení sedimentace. Nejspodnější část je tvořena uhelnatými jíly nebo rytmickým střídáním jílových a uhelných vrstev. Postupně se prosazuje uhelná sedimentace, což dokládají např. uhelné sloje „nepravá Anežka“ nebo „Adolf“. Nejspodnější uhelná sloj Anežka je vyvinuta jen v západní části pánve v mocnosti obvykle 6 - 12 m. V typickém vývoji je tvořena saprodetritickým a sapropelitickým uhlím kenelového typu. Střední, tzv. meziložní sloj, vyvinutá také jen v nejzápadnější části pánve, vznikla odštěpením ze spodních vrstev sloje Antonín. Její mocnost nepřekračuje 5 metrů a kvalita je nízká vlivem přítomnosti velkého počtu jílových proplástků. Nejsvrchnější a nejmocnější uhelná sloj Antonín má průměrnou mocnost v jednotlivých lomech od 25 do 41 metrů. Je tvořena rytmicky zvrstveným humitovým uhlím, které je ve spodní části převážně xylodetritické, směrem ke stropu je zřetelné střídání tenkých vrstev detroxylitického a liptodetritického uhlí. Klidná sedimentace uhelných slojí byla přerušována přínosem klastických usazenin a vulkanickou činností. Ze západu ústila daleko do pánve habartovská delta, jejíž denudační zbytek o mocnosti až 35 m pokrývá plochu okolo 5 km2. Deltové písky obsahují asociaci těžkých minerálů smrčinského žulového masívu (topaz, turmalín ...) a dokládají tak změnu říční sítě po vzniku sokolovské pánve. Další menší výplavové kužele štěpí sloj Antonín u lipnického zlomu u Lomnice a u čankovského zlomu u Sadova. Vulkanická činnost přerušila uhlotvorbu např. ve východní části pánve kolem Vitického vrchu u Otovic (lávové proudy, aglomeráty, tufy, tufity, tufitické jíly). Rovněž některé proplástky ve sloji Antonín mohou mít původ ve spadu sopečného popela. Konkrétně k lokalitě – Nachází se zhruba v polovině cesty z Otovic do Čankova, po její pravé straně, asi 100 m daleko v nenápadném lesíku mezi poli, těsně u polní cesty. V lesíku na první pohled zaujmou až nepřirozeně působící hluboké rýhy a údolíčka, která pochází pravděpodobně z dob povrchové těžby hnědého uhlí. Výchoz samotný je propad bývalé štoly, kterou bylo uhlí dobýváno. Díky tomu je obnažena jedna stěna, kde se v hloubce cca 3 m pod povrchem nachází vrstva jílů a pod ní výchoz hnědouhelné sloje.
Pohled na lokalitu jihovýchodním směrem
Detailní pohled na jíly a hnědouhelnou sloj
4. ZASTAVENÍ – Karlovarský psí hřbitov na Kocourku Jedna z karlovarských kuriozit, psí hřbitov – byl založen roku 1913 z popudu bohatého Američana, kterému během jeho pobytu v lázních umřel oblíbený pes. Hřbitov se nachází poměrně daleko od lázeňského centra v místě zvaném Kocourek (dříve Katzenholz) za obcí Otovice ve směru na Děpoltovice. Nejdříve na něm byli pochováváni hlavně psi zámožných lázeňských hostů a karlovarských měšťanů, později i psi obyvatel okolí Otovic a psi služební. Poslední odpočinek zde našly také kočky a opice, patřící lázeňským hostům. Za druhé světové války se tu začali pohřbívat i koně a uhynulý dobytek. Hřbitov měl všechny náležitosti, honosné i skromné náhrobky, vstupní bránu, ohradní zídku, pískem sypané cesty a zdroj užitkové vody. O hřbitov pečoval za malou úhradu místní občan. Časem se kolem existence hřbitova vyrojila řada pověstí, zejména o penězích a špercích, údajně do některých hrobů ukládaných. I když tyto zvěsti nebyly nikdy shledány pravdivými, udržovaly se mezi lidmi velice dlouho. Můžeme si proto dovolit tvrdit, že to byly právě tyto fámy, které rozhodným způsobem přispěly k postupné naprosté devastaci tohoto místa. Ještě v nedávné době byly stopy psího hřbitova v terénu téměř setřeny. Pouze pozorný poučený návštěvník, který sem zavítal, mohl najít několik rozbitých náhrobků, porcelánových destiček či dokonce zvířecích kostí. Vše zarostlé náletovou zelení ve vysoké trávě a kopřivách. Teprve v posledních letech se staré tradice kdosi ujal a začal zde opět pohřbívat své ztracené miláčky. Alespoň první záchvěv téměř staleté tradice, která si rozhodně zaslouží pozornost karlovarské veřejnosti. podle S. Burachoviče, Lázeňský časopis 7/1987, upravil Jiří Klsák
Celkový pohled na ruiny psího hřbitova
Asta
5. ZASTAVENÍ – Kaolínové povrchové doly v Podlesí Obecné pojednání – Vznik ložisek kaolínu v ČR proběhl v období mesozoikum-paleogén tj. od 225 miliónů let, hlavně však v rozmezí 65 - 26 miliónů let. Podmínkou bylo vlhké a teplé klima, v kterém bylo původní plutonické podloží (v našem případě karlovarský žulový masív) vystaveno klimatickému resp. tropickému zvětrávání. Během toho dlouhodobého procesu dochází k přeměnám živců v hornině za vzniku hydroxidů Al a Fe, hlavně však jílového minerálu kaolinitu. Při této přeměně se Al a Fe váží s kyslíkem za vzniku zmíněných hydroxidů a Si je ze zóny zvětrávání vynášen. Celý tento proces minerální přeměny se nazývá allické zvětrávání neboli kaolinizace a za příznivých morfologických a geologických podmínek může vést ke vzniku ložisek kaolínu. Kaolín tedy představuje fosilní eluvium žuly (tzv. kaolín primární), ve svrchní části kaolinového profilu vystupuje většinou kaolín přemístěný z původní pozice v eluviu (kaolín sekundární). Pánevní sedimenty se tak vesměs ukládají již na kaolinicky zvětralé krystalinikum, s hloubkou kaolinizace až 70 metrů. V některých případech je možno kaolinizaci považovat za ukončenou do období ukládání nejstarších pánevních sedimentů (převážně bílé a šedé kaolinické profily). Některé kaolinické profily (zbarvené, uložené pod mladšími pánevními sedimenty) dokazují, že kaolinizace probíhala i během terciérní sedimentace, ne však již tak intenzivně, neboť nastala změna podnebí z tropického (vlhké a teplé) na mírné. Konkrétně k lokalitě – Bývalé kaolínové lomy se nacházejí v obci Podlesí a to jak vlevo, tak i vpravo od silnice Otovice – Velký Rybník. Pěkný výhled na krásně modrozelené jezírko je cca 20 m vpravo od této silnice, poblíž terénních vln lemující odklizy hornin po těžbě. Po celém obvodu jsou vidět hluboké erozní rýhy prořezávající nadložní sedimentární horizonty a samotné kaolínové polohy.
Bývalý kaolínový lom v Podlesí (pohled na sever)
Detailní pohled na erozní rýhy v severní stěně lomu. Různě zbarvené nadložní sedimentární horizonty a kaolínové vrstvy
6. ZASTAVENÍ – Ložisko rudních a nerudních surovin Velký Rybník 6a – kaolín, bentonit; 6b – uranové zrudnění; 6c – čedič; 6d – bentonit (Velký Rybník II) Obecné pojednání – Oblast se nalézá na pomezí katastrů Hájek a Hroznětín v okrese Karlovy Vary. Od Karlových Varů je vzdálena cca 6 resp. 7 km (ložisko Hroznětín II) směrem na sever a z města Ostrov nad Ohří 5 km na Z a 5 km směrem na ZJZ (ložisko Velký Rybník západ a jih). Ložisko Hájek je součástí dílčí deprese s koncentrací U-zrudnění v tufitických a uhelných sedimentech terciéru podkrušnohorských pánví. Vrtný průzkum na lokalizaci těchto zrudnění byl prováděn v letech 1962 – 1965 resp. 1964 – 1965 na lokalitě Hájek. Tento průzkum zde spočíval v odvrtání 79 vrtů v centrální a jižní části ložiska, na jejichž základě byl pak proveden výpočet zásob k 1. 10. 1965 a následně došlo k otvírce ložiska v jeho jihovýchodní části. V této době se uvažovala pouze těžba radioaktivních surovin a zásoby ostatních surovin vyhodnoceny nebyly. Koncepce těžby doznala následně řady změn (byl zvětšen objem skrývkový prací, rozšířen rozsah dobývaných zásob povrchovým lomem na cca 6 600 000 m3, do výpočtů bylo zahrnuto i vydobytí čedičového tělesa ve svrchních částech skrývky atd.). Těžba radioaktivní suroviny byla ukončena v roce 1971 kvůli stoupajícím problémům se zpracováním uranové rudy a výkyvům v její těžbě. Zcela jiný vývoj byl v průzkumu a rozvoji těžby dalších doprovodných surovin tj. kaolinu a bentonitu (pokud nyní neuvažujeme již dobývaný čedič). Výskyt těchto surovin byl konstatován až během postupu skrývkových prací v roce 1968. Kaolín byl těžen od roku 1968 a od roku 1971 již jako hlavní surovina. Další nalezenou surovinou byl bentonit, zastižený asi ve 20 metrové mocnosti během skrývky na uran taktéž v polovině roku 1968.
Pohled k SSV na kaolínový a čedičový lom Velký Rybník západ a sever
Detail kaolínových, bentonitových vrstev a tufů v lomu Velký Rybník západ a sever
Případné podrobněj ší dělení souvrství
Souvrství Vulkanogenní souvrství
MIOCÉN
Svrchní část
Slojové pásmo Josef
"- mocnost až 20-30 m (vyplňuje podstatnou část deprese). Jedná se o jílovitě zvětralé popelové tufy s biotitem (bentonit). Tyto jíly jsou strukturně shodné s kompaktními popelovými tufy s balvanitou odlučností vyskytující se v komplexu čedičového výlevu v severní části ložiska.
"- mocnost do 10 m. Vyznačuje se střídáním vrstev Ekvivalent tufitu, jílovitého uhlí (detrit tj. s výraznou páskovanou sloje stavbou) s U-zrudněním, tufu. V uhlí i výskyty mezilehlé drobného pyritu a vzácně destičkovitého barytu
Spodní
"- mocnost 2 - 3 m. Od podloží začíná světlešedozeleným jílem s hrubou písčitou příměsí, k nadloží přibývá tufitické příměsi (soudě podle barvy). Tato spodní část je na ložisku redukována na minimální výšku. V nejhlubších částech deprese (lze vidět na řezu uvedeném v příloze) přechází starosedelské souvrství do uhelné sedimentace (uhelné jíly a jíly s uhelnou příměsí), dosahuje mocnosti i přes 30 metrů, jež směrem k V vykliňuje. Toto uhelné pásmo se nepovažuje za ekvivalent slojového pásma Josef, neboť podobná sedimentace se výše v profilu ještě opakuje. Veškerou uhelnou sedimentaci proto řadíme do vulkanogenního souvrství.
HIÁT
Starosedelské souv.
OLIGOCÉN
II. sedimentační etapa I. sedimentační etapa
Charakteristika souvrství
"- mocnost 3-10 m (vyplňuje nerovnosti povrchu). Na bázi jsou šedé tufitické jíly, do nadloží přecházejí do zelených písčitých tufitických jílů impregnovaných kabonáty. Dále se střídají tufit. jíly a vrstvičky uhlí s polohami světlých a okrově červených křemitých pískovců. Sedimentace je pak potlačena výlevem bazaltoidních hornin a erupcemi pyroklastik, která vytvářejí morfologicky nápadnou kotu Krásný vrch
Hlavní uhelná sloj
Oddělení
Přehledná stratigrafie a litologie hroznětínské pánve (zastoupeno na ložisku)
"- jeho mocnost je maximálně několika metrová. Bazální starosedelské souvrství zde ve svém typickém vývoji pískovců a křemenců není zastoupeno. Je zde v podstatě vyvinuto jako splachy z primárních kaolínů a dle délky transportu a rozdružením se vytvořily sekundární kaolíny (na krátkou vzdálenost přetransportovaný primární kaolín); jindy zase jako kaolinické jíly či písky, vyjímečně zpevnělé v pískovce. Po sedimentaci tohoto souvrství následoval hiát (jak je vidět výše a již to bylo zmíněno na předešlých stránkách).
6a – Kaolín, bentonit Obecné pojednání - Kaolín byl na ložisku zjištěn společně s bentonitem v průběhu skrývkových prací na uranové zrudnění v roce 1968 a od 20. listopadu téhož roku také společně těžen. Dnes (2006) je již ložisko pravděpodobně nevyužíváno či slouží BENTONIT jako pohotovostní. Bentonit je charakterizován podle Konty Bentonitová surovina byla na tomto ložisku zastižena v roce (1972) jako jílová reziduální hornina, v 1968 v podloží čediče a tvořila mezivrstvu mezi ním, níž se vyskytuje montmorillonit v radioaktivní surovinou a kaolínem. Bentonit byl takovém množství, že příměs prachových nehospodárně odklízen na deponie, hlavně zpočátku po jeho nebo pískových zrn může být do 20 %, nebo psefitických úlomků, nebo nálezu. Bentonitový horizont je většinou v současné době jakéhokoliv materiálu cementační povahy zcela odtěžen, jen v okrajových částech lomu lze nalézt jeho do 10 % včetně jiných jílových minerálů. V současnosti se hlavní důraz klade na zbytky jako žlutohnědé až zelené polohy mezi vulkanity a rychlý rozklad matečných hornin, kaolínem. autohydrotermální přeměnu ve vodním Vlastní těžba suroviny byla prováděna od poloviny roku prostředí bezprostředně po a při ukládání 1969, tj. v období, kdy již asi polovina zásob byla horkých pyroklastik. Sedimentace se neselektivně odtěžena na deponii. K 1.1 1971 zde bylo podle tohoto schématu odehrávala v vytěženo na 50 000 t k použití ve slévárenství a výplachové mělkých vodních nádržích prosycených technice. K 1.1 1972 byla ukončena těžba U-zrudnění a cca oxidem uhličitým a ohřátých žhavými 120 000 t bentonitu z deponií bylo předáno Keramickým tufy, které do ní současně napadaly. Teploty vzniku bentonitových poloh se závodům Most n. p. spolu s předúpravnou infiltrační rudy v pohybují v rozmezí 200 až 30 °C a Hroznětíně. Hlavní výskyt bentonitu na ložisku byl v oblasti alkalický charakter roztoků indikují kalcit, aragonit a zeolity. Hypergenní procesy Hájek – sever. 6b – Uranové zrudnění Obecné pojednání - Důvodem k zahájení těžby na tomto ložisku byl výskyt terciérního U-zrudnění. Geneticky se jedná o infiltrační exo-endogenní ložisko, které vzniklo změnou fyzikálně - chemických faktorů (tlaku, pH či Eh prostředí) či vzájemnou reakcí mezi roztokem a horninou apod. Ložiskový horizont s koncentrací uranového zrudnění lze považovat za ekvivalent sloje mezilehlé. Samotné zrudnění (chudé) bylo vázáno na šedé vrstvy s organickou příměsí a dělilo se uměle do 4 souvrství. Vzhledem k nedostatku informací (např. o zásobách, kovnatosti), které bylo způsobeno utajením a skartováním údajů za socialismu, lze uvést, že těžba U a čediče byla ukončena k 15. 11. 1971. 6c - Čedič Historie těžby – Čedič byl dobýván spolu s radioaktivní surovinou také z toho důvodu, že lávový příkrov tvořil velkou část nadloží rudních poloh. Na následující straně je znázorněn postupný vývoj těžby na ložisku s důrazem na postupné geografické změny v krajině. Lze pozorovat poměrně intenzívní těžební zásah do tváře krajiny. Kóta Hájek (519,7 m.n.m) již neexistuje, stejně jako část jejího úbočí zvané Krásný vrch (dnes cca 500 m.n.m), které se tím pádem stalo paradoxně nejvyšším bodem na lokalitě. Původní asi poměrně vzhledově příjemná krajina se tak na úkor zbytečného vytěžení uranové suroviny (velmi chudé zrudnění a problémově zpracovatelné) stala zohyzděnou, což je dále ponecháváno víceméně v tomto stavu, s minimem
potom jen dotvářely minerální složení bentonitu v povrchových částech ložisek. Bentonity v Českém masívu vznikaly přeměnou bazických efuzív a pyroklastik (bazanity, olivinické čediče, tefrity). Smektity v nich přítomné (kromě montmorillonitu i beidellit a nontronit) mají zvýšený obsah oktaedrického Fe3+ a výraznou substituci A13+ za Si4+ v tetraedrech. Sorpční vlastnosti bentonitu v přirozeném stavu se využívá v obalové technice a při sušení plynů, čeření cukrových šťáv, vína a při stabilizaci piva. Bentonit upravený na bělicí hlinku se používá jako katalyzátor v mnohých chemických procesech, zvláště při krakování ropy, a v potravinářském průmyslu při odbarvování rostlinných olejů. Méně kvalitní druhy bentonitu je možno použít při úpravě písčitých a kyselých půd v zemědělství. Pro svoje reologické vlastnosti se bentonit využívá nejčastěji v natrifikovaném stavu ve slévárenství jako pojivo na přípravu pískových forem, v hutnictví při peletizaci Fe-rud, ve vrtné technice na přípravu výplachových suspenzí, ve stavebnictví na těsnění nezpevněných nebo porušených hornin, v keramickém průmyslu jako plastifikátor, dále ve farmacii a v kosmetice. Téměř celá produkce bentonitu z Čech se využívá jen ve slévárenství. Na četných prozkoumaných ložiskách existují rezervy i pro ostatní druhy použití (Kužvart 1987).
rekultivací a podobných druhů obnov. Při prováděných technologických zkouškách v laboratořích Geoindustrie n.p. Praha vyšlo najevo hlavně to, že těžená surovina je málo odolná vůči povětrnostním vlivům (zkouška navětralosti a mrazuvzdornosti) a tudíž pro většinou použití (štěrkové lože ...) nevhodná. Stratigrafie a litologie – Sedimentace souvrství hlavní uhelné sloje byla v dalším vývoji potlačena výlevy těchto bazaltoidních hornin a erupcemi pyroklastik, přičemž předpoklad přívodního sopouchu je směrem od SZ tj. směrem od krušnohorského zlomu (Doležal 1972). Spodní lávový příkrov čediče je do nadloží vystřídán erupcemi pyroklastik. V mocnosti 5 – 10 metrů jsou to nejprve tufové aglomeráty, zcela jílově rozložené a skvrnitě pestrobarevné (výrazné barvy jako fialová, zelená, hnědočervená). V jejich nadloží je horizont lapillových tufů, jílovitě zvětralých s patrnou původní strukturou a světle hnědého zabarvení. Občasné přerušení jejich sedimentace je patrné podle střídání málo mocných vrstviček většinou červeného zabarvení (oxidační podmínky terestrické). V okrajových částech ložiska je horizont žlutozelených tufitických jílů s hematitizovanými pruhy, které se od výše popsaných lapillových tufů liší jen stupněm jílovitého rozkladu. Kóta Krásný vrch (samotný zbytek lomu) je pak tvořena druhým lávovým příkrovem bazaltu, v jehož nadloží je tvorba vulkanického komplexu uzavřena vytvořením mohutného tělesa kompaktních xenotufů, vyplňujících hlubokou depresi v SZ části ložiska. Jako zajímavost bych zde rád uvedl i výskyty sloupcovitého rozpadu čediče (varhany) a výskyt karbonátové mineralizace v tomto lomu. Autor zde nalezl např. aragonit (i jako tzv. slunce) či kalcit (podobný „cvočkovému“ typu). Tato sekundární mineralizace vyplňuje plynové bubliny v bazaltu, kde tvoří povlaky na stěnách či žilné výplně v puklinách a prostupuje i tufy. Stav k roku 1957
Stav k roku 1986
Stav k roku 1994
6d – Bentonit (Velký Rybník II) Konkrétně k lokalitě – Historie průzkumu tohoto ložiska započala již roku 1972, krátkodobě bylo těženo v roce 1982 v rámci poloprovozních a technologických zkoušek. Od roku 1983 jeho úloha spočívá v případném vyrovnávání nedostatku aktivovatelných surovin na jiných ložiscích společnosti Keramost a.s. Most (které nyní ložisko náleží), je tedy tzv. kapacitní rezervou. Ložisko je geneticky spjato s bentonity ložiska Hájek, od něhož je vzdáleno cca 600 m směrem na sever, a proto zde již mohu pouze pohovořit o odlišnostech vůči předchozímu ložisku.
Další informace Počátkem roku 1990 vyvstal na ůzemí lomu Velký Rybník následující ekologický problém. Podle Beby (1990) jde o následující: V roce 1977 došlo na deponii v místě bývalé části ložiska Hájek - jih k sesuvu, který obnažil po celém obvodu odvalu zde mělce uložený odpad. Jedná se asi o 3000 tun organických odpadů z výroby hexachlorcyklohexanu (HCH), který sem navezla v letech 1966 – 1968 bývalá Spolana Neratovice n. p. Sanace tohoto sesuvu byla ukončena v roce 1986 a spočívala v navezení přitěžovací lavice z čedičového štěrku k patě odvalu a instalací povrchového a podpovrchového drenážního systému do této paty, ale v roce 1989 byl zjištěn stále se zvyšující obsah HCH ve vodě vytékající z drenážního systému. Provedené vzorkovací práce prokázaly, že z odvalu lomu Hájek vytéká nekontrolovaně voda obsahující celou řadu organických polutantů, z nichž nejméně dva jsou přítomny v hygienicky významných koncentracích a znečisťují kumulativním způsobem koryto Ostrovského potoka. V něm se pak vlivem sorbce snižuje jejich koncentrace pod hygienicky významnou hranici po cca 700 metrech. Aktuální stav této ekologické zátěže mi není znám. Použitá literatura Beba J. (1990): Předběžný průzkum úložiště hexachlorcyklohexanu v odvalu lomu Hájek. – MS Geofond, Praha. Doležal M. (1972): Likvidační zpráva ložiska Hájek - jih. – MS Geofond, Praha. Franče J. (1982): Nový průzkum bentonitu v ČSR. – Geol. průzkum, 24, 1, Praha Kalvoda J. – Bábek O. – Brzobohatý R. (1998): Historická geologie. – UP, Olomouc. Kraus I. – Kužvart M. (1987): Ložiska nerud. – SNTL, Praha. Křelina B. – Tauchmann J. (1974): Závěrečná zpráva Velký Rybník. – MS Geofond, Praha. Křelina B. – Tauchmann J. (1980): Závěrečná zpráva Velký Rybník II. – MS Geofond, Praha. Kužvart M. (1984): Ložiska nerudních surovin. – Academia, Praha. Mísař et al. (1983): Regionální geologie I. Český masív. – Academia, Praha.
Snímky minerálů pořízené polarizačním mikroskopem (výbrusy vzorků tufů a bazaltů z lomu Velký Rybník). Vše foto F. Vlach a doc. M. Gregerová (Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně)
Olivínový bazalt s porfyrickou vyrostlicí olivínu s produkty sekundárních přeměn (karbonáty + mastek) - zvětšeno 60x, zkřížené nikoly
Izotropní minerál v pórech (analcim?) spolu s vláskovitým karbonátem v olivínovém bazaltu - zvětšeno 120x, 1 nikol
Sklovité úlomky s tenkými sloupečky pyroxenu a výraznými póry vyplněnými karbonáty a chalcedonem (devitrifikace) v bazaltovém tufu - zvětšeno 120x, 1 nikol
Xenolit křemene v olivínovém bazaltu - zvětšeno 60x, zkřížené nikoly
Sklovitý úlomek v bazaltovém tufu s patrnými sloupečkovitými krystaly pyroxenu v pórech (růžovitě uspořádané) a karbonáty na žilkách - zvětšeno 120x, // nikoly
Pravděpodobný úlomek karbonátové schránky v bazaltovém tufu - zvětšeno 120x, 1 nikol, foto F. Vlach a doc. M. Gregorová
