ZŠ Sadová ZvláŠtní vydání 9.a
Kam po základní škole… 1.Daniel Bečaj -Průmyslová škola Čáslav 2.Martin Bruner -SOU a SOUŠ informatiky a spojů Kolín 3.Monika Duchečková – Obchodní akademie Čáslav 4.Lukáš Fořt-SOUŠ Třemošnice 5.Laura Hejduková-SZŠ a VOZŠ Kolín 6.Adéla Kučerová – SOŠPg Čáslav 7.Matěj Kučera – SOUŠ dopravní Čáslav 8.Eliška Léblová – SZEŠ Čáslav 9.Adam Málek- Střední průmyslová škola Kutná Hora 10.Štepán Málek-Střední průmyslová škola Čáslav 11.Anna Melicharová-SOU společného stravování Poděbrady 12.Petr Pipek-SPŠ Kutná Hora 13.Iva Pipková-SOŠPg Čáslav 14.Radek Provazník-SOU Čáslav 15.Michaela Polanská-SOU řemesel Kutná Hora 16.Lucie Slavíková-Obchodní akademie Čáslav 17.Tereza Slavíková-Gymnázium Čáslav 18.Michaela Sládková-SZEŠ Čáslav 19.Karolína Syrová-SZŠ a VOZŠ Kolín 20.Jan Švára-SOUŠ Třemošnice 21.Kateřina Tvrdá-SOŠPg 22.Tomáš Trtík-SOUŠ dopravní Čáslav 23.Nikola Tancošová-SOU řemesel Kutná Hora
MOJE ÁČKOVÁ TŘÍDA Na svoji první třídu jsem se moc těšila, i když jsem vůbec nevěděla, co mě čeká. Když jsme se v září 2011 poprvé sešli, dívali na mě z lavic samé rošťácké, usměvavé obličeje. Tehdy jste byly ještě děti, i když už v 6. třídě byla tři děvčata větší než já. Čtyři roky utekly jako voda a teď, až se spolu budeme loučit, už na mě budou shlížet skoro všichni. Za ty čtyři roky všichni vyspěli a změnili se. Někdo bohužel k horšímu a někomu to bude ještě dlouho trvat, než dospěje. Zažili jsme spolu mnoho dobrého, ale samozřejmě se vyskytly i problémy. Na výletech, z kterých máme společné zážitky a bohatou fotodokumentaci, jsme si užili hodně srandy, a to hlavně zásluhou Aničky a Honzy, jejichž hlášky mě vždycky pobavily. Snažila jsem se ze své třídy udělat třídu sportovní, což se mi ne vždycky dařilo, ale až na výjimky sportují skoro všichni. Někteří jsou ovšem přeborníci v sezení u počítače. Největší a nejhezčí zážitky máme z lyžařského kurzu, který jsme si ve Velké Úpě moc užili několik let za sebou. Potom jsme si přivezli krásné zážitky ze studijně poznávacího zájezdu do Anglie a z dalších výšlapů do okolí Čáslavi, z výletů do Prahy a z koupaliště. Během těch několika let nám ze třídy někteří odešli a někteří přibyli. Ale všech 23 žáků ze třídy 9. A, kteří letos opouští naši školu, mám ráda a vždy je znovu ráda uvidím. Už teď se těším na to, jaká bude sranda, až se za pár let uvidíme na srazu a já polovinu z vás vůbec nepoznám. Všem přeju, abyste dokončili studia, samozřejmě zdraví, úspěchy jak v životě, tak v práci a i to štěstí je k životu potřeba. Děkuji vám za ty čtyři bezvadné, i když pro někoho těžké roky (hodně z vás mělo zdravotní i rodinné problémy). třídní učitelka Mgr. Jana Kuklíková
Drazí přátelé, vážení učitelé, jako zázrakem jsme se všichni dostali na konec tohoto školního roku. A že to byl náročný rok. Dřeli jsme, abychom měli dobré známky na vysvědčení, a poté jsme se potili u přijímacích zkoušek. A vyšlo nám to. Díky domácí přípravě a drahému a nedostatkovému času, který nám páni učitelé a paní učitelky věnovali. Za to bych jim chtěla poděkovat. Měli bychom si vás více vážit, ovšem věcí, které bychom měli a neměli je příliš, kdo si to má pamatovat. Teď se více zaměřím na mou třídu. Uvědomuji si, že nás provázelo hodně dobrého i zlého a těší mě, že jsme tu všichni pospolu. Naše školní výlety byly velice hlasité a plné radovánek, vždy nás sblížili a pouze vzpomínka na ně mi vždy zlepší náladu. Jsem ráda, že jsme si naše poslední chvíle užívali tak jako naše výlety. Co se týče lidí, kteří do naší třídy zavítali, ale nezůstali, mohu jen říci, že zůstali ti nejlepší, jak jistě sami víte a vidíte. Vzhledem k tomu, že se blížím ke konci, přichází děkovací část. Děkuji všem učitelům za jejich obětavost a za jejich nepozornost, když měl někdo tahák. Děkuji učiteli, který byl pro mě i pro mou třídu patrně nejdůležitější po celé čtyři roky na druhém stupni, tedy paní učitelce Kuklíkové. Strávila s námi všechny naše výlety, exkurze i lyžařský kurz ve zdraví a v dobré náladě. Vždy, když jsme něco provedli, stála při nás a snažila se, abychom prospívali jako ti nejlepší. Samozřejmě chápeme, že ne všechno je možné! Děkujeme panu řediteli o jeho snahu dělat školu naprosto perfektní. Myslím, že mohu říci, že odvádí skvělou práci. A nakonec děkuji i mým spolužákům, že jsou, jací jsou. Byly to úžasné čtyři roky a já doufám, že si nás budou všichni pamatovat při nejmenším díky našim výkonům v matematice. My totiž nezapomeneme a jsem si jistá, že aspoň polovině z nás bude tohle místo chybět. Kateřina Tvrdá IX. A
Úspěchy naší třídy…
Výsledky školních a okresních kol v roce 2014/15 Dějepisná olympiáda : 1. Laura Hejduková Olympiáda z českého jazyka : 2. Monika Duchečková, 3. Laura Hejduková Olympiáda v anglickém jazyce : 1. Monika Duchečková, 2. Laura Hejduková, 3. Michaela Sládková
Mistr republiky Matěj Kučera, žák naší třídy, člen plaveckého klubu PANDORA získal na Mistrovství ČR v polohovém závodě na 100 m titul mistra republiky a v další disciplíně, motýlek na 100 m získal stříbrnou medaili.
Z našich fejetonů… Dnešní generace Eliška Léblová IX.A Asi si myslíte, že tu budu kritizovat a obviňovat naši generaci. To je ale, milí čtenáři, chyba! Zkusme se spíš podívat na ty lidi, kteří právě tuto generaci soudí. Patříte mezi ně i vy? Uvažovali jste někdy nad tím, proč tomu tak je? Necháváme se často ovlivnit ostatními. Všichni jsme ovlivnitelní. Někdo více a někdo i méně. Nechceme být za blbce s jiným názorem, a proto jdeme raději se stádem a dál soudíme. Je to až komické, jak hledáme chybu na tom druhém, ale u sebe raději ne. Nehledíme na to málo dobrého, které je tak očividné. A od toho se rozvíjí má myšlenka. Soudíme mladé jen proto, že jsou špatní a zkažení? Ne, jen si to právě myslíme. Venku potkáváme zrovna ty mladé, od kterých slyšíme jen vulgární výrazy, kteří kouří už od mladého věku a chlubí se kamarádům. To jsou ti takzvaně nejviditelnější. Padnou nám hned do oka. Ovlivní nás. A co potom máme dělat, než začít kritizovat? Strhne nás stádo a my s ním jdeme vesele dál.
Cesta k panu řediteli Anna Melicharová IX.A Většina žáků základní nebo střední školy zažila cestu k panu řediteli. Bud se chtěli na něco zeptat, nebo tam byli kvůli tomu, že něco provedli. Je to cesta plná očekávání, strachu a obav. Čím jste blíž k těm dveřím , na kterých je napsáno ředitelna , tím víc máte strach vůbec na ty dveře zaklepat. Kladete si otázky: Mám zaklepat, nemám zaklepat? Když konečně dostanete odvahu a zaklepete na dveře, už není cesty zpět. Po zaklepání se po chvíli za dveřmi na druhé straně ozve: Vstupte! Vy pomalu vstupujete, máte v puse jak na poušti, jste naplněni obavami. Pan ředitel se vás zeptá: Co si přejete? Když mluvíte s panem ředitelem, jste hodně nervní, jak to všechno dopadne. Jak skončíte rozhovor, nervozita opadne. Do ředitelny chodí i rodiče, když nás jdou omluvit nebo se za nás chodí přimlouvat, aby nás pustil na týdenní výlet. Pan ředitel nám vždycky vyhověl a vždycky vyhoví.
Kapesníček Míša Sládková IX.A Ptáte se, proč jsem si jako téma zvolila zrovna kapesníček? To je jednoduché. O kapesníčku nikdo moc nemluví, i když ho všichni používají. Nedokážu si představit život bez kapesníčků. Vy snad jo? Představte si, jak by všichni smrkali do rukávu od mikiny nebo od trika. To je tak nechutný, až je to svým způsobem vtipný. Ten bílý kus čehosi je pro nás důležitější, než si myslíme. Vyhazujeme jeden kapesníček za druhým a nikdy nás nenapadne – „Co když má nějaké city ?“ Jasně, je asi blbost, aby měl zrovna kapesníček city jako člověk, ale to není důvod k tomu, abychom se k němu chovali hnusně a jen tak ho vyhodili. Jak byste se asi cítili vy, když by vás všichni znali a furt vás používali, ale neměli by vás rádi a po použití by se o vás už dál nezajímali ? Asi ne zrovna nejlíp, co? Ale zase je nesmysl říkat kapesníčku, že ho milujete a nikdy ho neopustíte. Myslím, že to by jeho city ranilo ještě víc, protože byste lhali, pokud nejste nějací magoři a nemysleli byste to vážně… Takže mi asi nezbývá nic jiného, než jen nečinně přihlížet na zraněné a nevyřčené city kapesníčků.
Mobilní telefon Karolína Syrová, 9.A
Vždy, když říkám toto slovo, představuji si všechny ty sklopené hlavy zastrčené pod lavicí. Vidím ty zmožené obličeje učitelů, jak nevědí, co s námi mají dělat. Leda tak mobily vzít, ale stejně nám je vrátí nebo spíš-musí vrátit. Skoro všichni učitelé mi někdy přijdou jak ,,neandrtálci´´.My ty mobily potřebujeme k životu, sakra! Ale oni to prostě nechápou. I když mi vyučující řekne:,,Vypni ten mobil a schovej ho do tašky,´´sklopím hlavu a nenápadně ho pouze dám do lavice nebo do kapsy. Po minutě se zase koukám do té už poměrně velké tenké svítící krabičky, opět pověšená do sítě. Téměř každou hodinu slyším:,,Kájo, zapni mi přístupovej bod.´´Wi-fi ve škole mi přijde úplně k ničemu. Věčně totiž nefunguje a já jsem jedna z mála, kdo má zaplacená data. Na ,,netu´´ visím skoro čtyřiadvacet hodin denně. Ano, přiznám to, jsem závislá. Mobilomaniak nebo jak to mám ještě nazvat. Doma už mi taky všichni nadávají, že nedělám nic jiného, než že ,,čumím´´do mobilu a směji se všem těm zprávám a statusům. Ale kdo by to nedělal….?
Psaní testů Katka Tvrdá IX.A Co je to vlastně takový test? Pod tímto slovem si představím prázdný kousek papíru, který bude po vyplnění oznámkován. Jistě, ale znáte i jiné druhy testů, například testy na počítači, nebo testy, kde se správná odpověď pouze vybírá z již daných možností. Ale k čemu takový test slouží? Pokud mluvíme o testech ve škole, tak jejich záměr je naprosto jasný. Učitelé pokouší naše schopnosti a zjišťují, co všechno si pamatujeme z uplynulých hodin. Možná je to skoro nepředstavitelné, ale i při něčem takovém dokážeme podvádět. Kousky papírků nalepené všude po těle, lehce zpocené dlaně s pomalu mizícím textem, mobilní telefony pod lavicí či tužkou načmárané hieroglyfy na lavici, to vše k testům patří. Všichni učitelé hledí na taháky velice pohoršeně a dostáváme za ně tresty. Ale proč s nimi tedy nikdy nepřestaneme? Často slýcháme, jak jsme líní a že taháky jsou pouze jednodušší způsob, jak napsat test na jedničku. Ale je tomu tak? Takový tahák může být přece jen jiný druh přípravy na test. Používáme mozek, když vymýšlíme, kam ho schovat a opisováním textu si ho zároveň musíme zapamatovat. Neznamená to tedy, že nás učitelé trestají za to, že se snažíme mít lepší známky? Dáváme si záležet na všem, co děláme a poté dostaneme pětku za opisování. Mně to rozhodně nezní spravedlivě. Není to spravedlivé. A teď, počkat, přijde neočekávaný zvrat. Opravdu mluvím pravdu anebo si vymýšlím, abych vám zamotala hlavu? Možná se pouze snažím dostat učitelům do hlavy, aby přehlíželi taháky a já mohla být stále ta líná žačka, která nic neumí. Třeba mají učitelé o tahácích pravdu. Třeba ne. Věřím, že tento fejeton vyvolal malý spor myšlenek, a ani nevím, zda jsem to na začátku zamýšlela. Ovšem musíte uznat, že pohrát si s vašimi a mými myšlenkami je malé zábavné zpestření dne. Nebo ne?
Vtipné hlášky a příhody naší třídy Naše třída zažila mnoho příhod všude , například ve škole nebo i na školním výletě.Ve škole to jsou různé situace, jako když třeba někdo spadne ze židle. Kluci z naší třídy dělají všelijaké blbosti a pak to dopadne tak, že někdo někomu odsune židli a ten druhý si sedne na zem.Kluci dělají i holkám různé naschvály, například když jim naschvál rozepínají podprsenky nebo jim nalepují žvýkačky.Holky si také dělají naschvály, nadávají si, čtou jim bez dovolení chaty na facebooku. Na školním výletě si například navzájem podkopávají nohy, berou si navzájem svačinu, strkají do sebe a pak se nesmíme divit , že i někdy dojde k úrazu. Není to sice časté, že by si nikdo přivodil úraz, ale i tak za nás ma paní učitelka nese zodpovědnost. Hlášky z lyžařského kurzu v 7.třídě: Holky maj pod postelema naházený salámy. Kdo rozbil na záchodě to prkýnko. Hlášky při protestu při psaní testů nebo při zkoušení u tabule: Paní učitelko, vy jste nám neříkala, že budeme psát test. Proč zrovna já musím bejt zkoušená, já už jsem byla. Hlášky při angličtině: I dont know(Já nevím). Já jsem chyběla. Jaké cvičení děláme. Co mám číst(nebo překládat).
