Z literatury / Book Reviews
Z literatury Book Reviews Stutchbury B. 2009: Silence of the Songbirds. Walker & Company, New York (ISBN 10: 0-8027-1609-1). 256 str., cena 16 USD. Než se na základě této recenze pustíte do čtení, jedno varování: pozor, tato kniha by mohla změnit vaše smýšlení nejen o ptácích a jejich ochraně, ale i o ochraně přírody jako celku. Bridget Stutchbury z York University v Torontu použila osvědčený model propojení osobního svědectví vědkyně s výsledky nejnovějšího bádání. Takto navazuje na knihu Johna Terborgha Where have all the birds gone? vydanou o 20 let dříve. Stejně jako tento klasik i ona se zabývá biologií a ochranou pěvců migrujících do tropů Nového světa. V devíti kapitolách nás seznamuje s biologií neotropických migrantů a pří činami jejich ohrožení. První otázka, kterou si klade, zní: ubývají vůbec ne otropičtí migranti, a pokud ano, jak to můžeme vědět? Vždyť přece kolem nás je stále spousta ptáků až se zdá, že se s nimi nic špatného neděje. Povídání babiček o tom, kolik že to bylo dřív skřivánků většinou odsuzujeme do říše stařeckého bájesloví. Babičky však mo hou mít pravdu. Změny v populacích ptáků se ovšem odehrávají na dlouhých časových škálách desítek let, relativně pomalu, a proto jsou jedním člověkem těžko pozorovatelné. Tady Stutchbury vyzdvihuje význam dlouhodobých mo nitorovacích programů, které běží jak v Severní Americe, tak v Evropě. A ty mluví jasnou řečí: dálkových migrantů ubývá. U některých druhů došlo za po 214
sledních 20– 30 let k populačním pokle sům o desítky procent. To jsou tvrdá čísla a autorka se snaží popsat, proč k pokle sům došlo a co (pokud vůbec) se s tím dá dělat. Příčin je celá řada a v knize jsou probí rány jedna po druhé. Nechci prozrazovat příliš z obsahu knihy a obírat vás o čte nářský zážitek, ale předem upozorňuji, že to není radostné čtení. Dvě skutečnos ti, které mě doslova šokovaly, však nemo hu nezmínit. První je obrovské množství pesticidů, které se ještě dnes používá nejen v latinské Americe, ale i v Severní Americe a Evropě. Situace v latinské Americe je však v tomto ohledu naprosto neuvěřitelná. Nejen, že se často používají látky, které jsou již v rozvinutém svě te zakázané (jako například nechvalně známý DDT), ale i ty povolené farmáři aplikují v dávkách několikanásobně pře kračujících potřebné množství. Selhání úrody pro ně znamená katastrofu, takže se raději „pojistí“ hektolitry pesticidů. Systematický monitoring neexistuje, ale zdá se, že hromadné úhyny ptáků jsou běžným jevem. Další překvapivou infor mací pro mě bylo ohromné množství migrantů, kteří pravidelně hynou při ná razech do věží, stožárů a mrakodrapů v Severní Americe. Monitoring ve velkém měřítku opět neexistuje, ale vynásobení uhynulých migrantů na jednotlivých stav bách počtem podobných staveb v celé Severní Americe dává čísla vskutku hrozi vá. Tato masová mortalita ptáků vyprovo kovala mnoho aktivit na jejich záchranu. Např. v Torontu aktivisté prosadili úspěš nou kampaň, kdy se v době tahu zhasí nají světla ve výškových budovách, aby se tyto nestávaly smrtícími pastmi pro ptáky táhnoucí v noci. Tady se možná za razíte stejně jako jsem se zarazil já: ono se v prázdných mrakodrapech v noci svítí? Co je podle mě nejdůležitější posel ství knihy? Je překvapivě docela jedno duché: ptáci migrující do tropů mohou
Sylvia 46 / 2010
vymřít. Zdá se to neuvěřitelné? Natolik jsme si zvykli na svět takový, jaký je, že nám některé změny připadají nemožné. Vzpomeňme však osud holuba stěho vavého, kdysi jednoho z nejhojnějších ptáků světa, který vyhynul našim (re spektive americkým) pradědům doslova před očima. Bridget Stutchbury varu je, že stejný osud může snadno potkat mnohé dosud relativně hojné ptáky. Co však dělat? Každý z nás může dálkovým migrantům pomoci i v běžném životě. Třeba tím, že bude kupovat stínomilnou kávu, produkty ekologického zeměděl ství nebo nábytek z certifikovaného dře va. Proč právě tímto? To se dočtete přímo v knize. Pro čtenáře Sylvie připadá do úvahy navíc i zapojení se do monito ringu ptačích populací u nás. Bez něho nemáme přesné informace o tom, co se s migranty děje, a bez toho jim zase nemůžeme efektivně pomáhat. Na závěr bych chtěl zdůraznit, že re cenzovanou knihu považuji za velmi dů ležitou. Čtenáři přesvědčivě přibližuje drama životů neotropických migrantů a jejich mizerné vyhlídky do budoucna. Na druhou stranu slouží jako optimistic ké povzbuzení k užitečné angažovanosti jak v každodenním životě, tak přímo v ochraně ptáků. Kniha tak bude pro vět šinu z vás fascinující a inspirativní čtení. Vladimír Remeš
Erritzoe J., Kampp K., Winker K. & Frith C. B. 2007: The Ornithologist’s Dictionary. Lynx Edicions, Barcelona (ISBN 978-84-96553-43-9). 296 str., formát 12 × 20 cm, cena 19 EUR. Před časem se mi do rukou dostala útlá knížka, o jejíž existenci by se čeští orni tologové měli podle mého soudu dozvě
dět. Vydáním tohoto slovníku si autoři kladli za cíl poskytnout nástroj, který by amatérským i profesionálním ornitolo gům pomohl lépe porozumět anglicky psaným textům o ptácích. To představu je nelehký úkol, ale myslím, že se auto rům jejich záměr vcelku podařil. Publikace na první pohled zaujme svým sympatickým provedením: knížka má úhlednou úpravu, praktické záložky na obálce a šikovný formát do kapsy ji umožní vzít kamkoli s sebou. Celkový počet hesel přesahuje 5 000, jednotlivé položky jsou vysvětleny hutně, ale sro zumitelně (někdy postačí jedno slovo, jindy několik vět). Kromě termínů z or nitologie, se mnoho hesel týká i jiných oborů: ekologie, etologie, statistiky, genetiky, parazitologie, paleontologie, zoogeografie aj. Speciální anatomické názvy byly ale omezeny na přijatelné mi nimum, což ale nevadí, protože zájemce může v případě potřeby sáhnout po jiných zdrojích. Občas autoři vysvětlují i řecká a latinská slova ve snaze pomoci čtenáři pochopit etymologii některých odborných termínů, zejména složených slov. U jednotlivých hesel se snaží o pro pojení synonym (např. furcula, wishbone, merrythought) a srovnání příbuz ných slov, takže se při četbě pomocí odkazů na další hesla čtenář často dozví více. Kritici slovníku by mohli jistě na mítat, že v něm některá slova chybí. Tomu se ale nelze nikdy vyhnout, proto že zařazení některých termínů je spíše otázkou osobního vkusu, (např. floppy disk anebo e. g.). Otázkou ale zůstá vá, zda by se neslušelo systematičtěji doplnit k jednotlivým slovům i pojmy tématicky příbuzné či slova opačného nebo podobného významu. Tak např. k allohiemy chybí synhiemy, k x-axis zase y-axis. Na jedné straně se vysvětlují pojmy jako E-DNA, bottleneck, ale již nenajdeme microsatellite nebo intron. 215
Z literatury / Book Reviews
Podobně se můžeme ptát, proč neza řadit také rutinně užívané statistické metody GLM nebo PCA, když se uvá dí ANCOVA a discriminant analysis. Dále bychom mohli polemizovat o tom, zda bylo nezbytné uvádět hesla jako rassenkreis, leitlinie, waldsterben nebo zwischenzug; pokud ano, pak by se patřilo zmínit třeba zugknick – slovo, u něhož anglicky píšící autoři zpra vidla nevědí, jak ho správně napsat. Některá slova, jako např. overshooting, by čtenář pravděpodobně ani nena šel, neboť se toto ve slovníku skrývá pod souslovím migratory overshooting. České čtenáře možná potěší, že autoři nezapomněli na časopis Sylvia, narozdíl od některých jiných ornitologických společností ale ČSO bohužel chybí. Podle mého názoru by slovníku přidalo na komplexnosti, kdyby kromě sezna mu ptačích čeledí (podle Dickinsona 2003), přibyl i soupis ornitologických časopisů a společností, které jsou v kni ze roztroušeny a jsou dosti neúplné. Kratičký seznam literatury by si zaslou žil doplnit o jiné ornitologické a další vhodné slovníky, např. o anatomické a ekologické. Nehojné překlepy (např. v heslech exempli gratia, incertae sedis, rectricial bulbs, Sociedad Española de Ornitología) by bylo dobré odstranit v dalších vydáních. Cením si, že první autor přímo čtenáře vybízí k zasílání oprav a návrhů na vylepšení, které chce zohlednit v reedicích slovníku. Dlužno podotknout, že se autoři sna žili výklad slov psát opravdu srozumi telně, a i proto si myslím, že jak amatér ští ornitologové, tak zejména studenti knihu při četbě odborných textů určitě využijí. Vždyť v současnosti je většina zásadní ornitologické literatury publiko vána právě v angličtině a znalost termínů je pro správné pochopení textu často velmi důležitá. Ať už chce nebo nechce, s anglicky psanými texty se vážný zá 216
jemce o ornitologii musí čas od času prokousat a jistě mi dáte za pravdu, že ne každý odborný výraz lze najít v klasic kém anglicko-českém slovníku. A nejen to – tato publikace může velmi dobře po sloužit také jako výkladový slovník me zinárodních termínů, které se používají i v české odborné literatuře. Myslím si, že i v době, kdy se většina lidí spoléhá stále více na informace získané pomocí inter netových vyhledávačů, má tento slovník potenciál stát se vítaným pomocníkem mnoha ornitologů. Petr Procházka
Matoušek B. & Schmidt W. 2010: Pôvod a význam vedeckých mien vtákov. Prekladový, výkladový a etymologický slovník vedeckých mien vtákov. Vydané vlastním nákladem autorů. (ISBN 978-80-969260-6-0, 978-80-9692607-7). Díl I: 520 str., díl II: 406 str., neprodejné. Ve dvou svazcích tohoto pozoruhod ného slovníku autoři vysvětlují význam a původ vědeckých jmen ptáků celé ho světa. Zvídavým zájemcům o ptáky se tak nabízí možnost lépe porozumět vědeckým názvům a často se dopátrat i něčeho navíc. Řada jmen totiž popisuje zbarvení, chování či obývané prostře dí; jiná nám zase napoví, kde na Zemi daný druh žije nebo na počest koho byl pojmenován. Na druhou stranu ale exis tuje řada názvů, jejichž význam s daným taxonem paradoxně vůbec nesouvisí a mohla by ornitologa jen mást – i to se ale ze slovníku dozvíte. Cvičně jsem hledal některá rodová, druhová i poddruhová jména a musím říci, že téměř vše jsem našel. Jak asi tušíte, jediné „správné“ vysvětlení dané ho názvu často neexistuje. Proto se mi
Sylvia 46 / 2010
líbí, že se autoři neomezují na jedinou interpretaci daného jména, ale že často uvádějí více možností, k nimž se zpravi dla kriticky vyjadřují ve smyslu, zda je považují za pravděpodobné nebo ne. Některá hesla jsou poměrně obsáhlá a čtenář se dozví i o původu jmen, která s ptáky přímo nesouvisí (viz např. ety mologie slov Holland, Hokkaidó u pří slušných toponym označujících ptačí druhy). Je záslužné, že autoři použili řadu zdrojů. Často ale není bohužel jas né, z jakých pramenů čerpali – někde odkaz je, jinde není. Pro názvy typu luteus citace jistě netřeba, ale v přípa dech, kdy hovoří např. o mylném zápisu při pojmenování (např. Ixobrychus), by odkaz na zdroj dodal jejich výkladu vě rohodnosti. Koncipování díla do dvou svazků (v druhém dílu pouze názvy odvozené od jmen lidí, božstev apod. nebo dedi kované různým osobnostem, v prvním zbytek) mi nepřipadá zrovna nejprak tičtější. Ne vždy je přece každému jasné, zda se jedná o název odvozený od jmé na člověka nebo mytologické postavy, a tak po marném hledání v prvním dílu se musí k žádanému heslu prolistovat až v druhém svazku (příklad Neophron nebo aedon). Naopak heslo Cypselus, které autoři vykládají také jako odvoze ninu od jména krétského tyrana Kypsela, najdeme ve svazku prvním. Tyto problé my by se mohly dodatečně jednoduše vyřešit vydáním textu na CD, kde by člověk požadované slovo v mžiku vyhle dal; v případných dalších edicích bych se přimlouval za seřazení všech hesel podle abecedy. Za vznikem tohoto díla stojí nepo chybně dlouholetá mravenčí práce, je proto škoda, že autoři neuvádějí u pří davných jmen tvary i pro ženský a střed ní rod. V dnešní době se málokdo v koncovkách druhových jmen orien tuje (ruku na srdce – kolik čtenářů umí
zdůvodnit, proč je Glaucidium capense, a ne G. capensis?). Pro hlubší pochope ní různých tvarů druhových jmen by se ostatně do úvodu velmi hodila krát ká zmínka o shodě gramatického rodu mezi druhovým a rodovým jménem (pokud je druhový název přídavným jménem) s odkazem na Pravidla zo ologické nomenklatury. Nezohlednění mluvnických pravidel může totiž snad no vést k nepřesnostem, např. majus nemusí nutně být jen májový, jak je ve slovníku uvedeno, ale i větší (střední rod od major); podobně minus u dru hového jména ptáka s největší pravdě podobností neznamená méně, ale menší (tj. minor ve tvaru pro střední rod). Naproti tomu jména typu hortulorum, insularum a dumetorum nejsou adjek tivním tvarem pro střední rod, jak se zřejmě autoři domnívají soudě podle příslušných hesel hortulorus, insularus a dumetorus (uvedených samozřejmě v rodě mužském), ale jedná se bezespo ru o podstatná jména v 2. p. množného čísla (od hortulus, insula a dumetum). Tyto drobné formální výtky ale ne chtějí nijak snižovat vynaložené úsi lí, které vydání slovníku předcházelo, nebo jeho kvalitu. Po prolistování obou svazků nelze než konstatovat, že se jedná o úctyhodný počin, který nemá v slovenské ani české ornitologické li teratuře obdoby. Dílo vřele doporučuji všem, kdo se chtějí o významu vědec kých jmen ptáků celého světa dozvědět více. Pro české, resp. slovenské zájemce bude určitě srozumitelnější než podob ně zaměřené cizojazyčné knihy (např. Beolens B. & Watkins M. 2003: Whose Bird?, Wember V. 2005: Die Namen der Vögel Europas, Jobling J. A. 2010: Helm Dictionary of Scientific Bird Names). Otázkou ale zůstává, zda bude také do stupnější, protože není jasné, kde se dá slovník sehnat. Petr Procházka 217
Z literatury / Book Reviews
Zwarts L., Bijlsma R. G., van der Kamp J. & Wymenga E. 2009: Living on the edge: Wetlands and birds in a changing Sahel. KNNV Publishing, Zeist, The Netherlands (ISBN 978 90 5011 280 2). 564 str., cena není uvedena. Cestuje-li evropský přírodovědec z jižní Mauretánie do Guinea-Bissau, snadno zaznamená rychlý přechod z písečných dun jižního okraje Sahary do suché travnaté savany postupně přecházející do řídce zalesněné krajiny. Dále na jih les houstne až se v okolí velkých řek změní na hustý zapojený porost, který ještě v nedávné době vytvářel souvislý pás tropického deštného lesa. Strmý přechod vegetačních zón je způsoben výjimečným srážkovým gradientem. Na každý stupeň zeměpisné šířky se deš ťový úhrn zvýší o 45 %, což znamená dvojnásobné množství srážek každých 160 km. S výjimkou klimatických zón velehor je to největší gradient na Zemi. Tato přechodná zóna lemující jižní okraj Sahary se táhne 500 km širokým a 5 500 km dlouhým pásem od Atlantiku až k pobřeží Rudého moře. Pokrývá plochu 3 milionů km2, je známa pod názvem Sahel a v zimě hostí desítky mi lionů palearktických ptáků. Fenomén Sahelu je znám všem or nitologům, kteří studují migraci ptáků do afrických zimovišť. Jen málokdo měl ale možnost oblast navštívit. O to víc je nutno přivítat úsilí týmu nizozemských ornitologů, kteří shrnuli dosavadní zna losti o současných klimatických a krajin ných změnách v této části Afriky a o je jich vlivu na zimující a migrující ptáky. Výpravná publikace “Living on the edge: Wetlands and birds in a changing Sahel”, která v roce 2009 vyšla v nizozemském vydavatelství KNNV Publishing, umož ňuje zájemcům důkladné seznámení 218
s tímto důležitým směrem ornitologické ho výzkumu. Úvodní kapitoly jsou věnovány po pisu území s důrazem na hydrologický a klimatický režim oblasti. Sahel se na chází v tzv. intertropické zóně konver gence, která způsobuje cyklický pohyb srážkového pásu kolem rovníku v prů běhu roku, tedy střídání období sucha s obdobím dešťů. Míra srážkové aktivity meziročně kolísá. Její intenzitou je pak ovlivněn jednak rozsah záplav v inun dačních oblastech řek a také stupeň rozvoje vegetace. Dalekosáhlý vliv na populace palearktických migrantů má skutečnost, že Sahel od šedesátých let podstupuje období mimořádného sráž kového deficitu. Podle některých autorů se jedná o vůbec nejdramatičtější příklad náhlé klimatické změny v historii vůbec zaznamenaný. Zlom je tak nápadný, že se dokonce uvažuje o nástupu nového klimatického režimu poprvé od doby zhruba před 5 500 lety, kdy se tehdejší „zelená Sahara“ postupně změnila na „pouštní Saharu“. Obecně přijímaným názorem je, že tato změna je způsobe na vzrůstem teploty hladiny tropického Atlantiku, zvýšenou solární radiací v re gionu a částečně i degradací krajiny. Druhá část knihy přináší informace o klíčových mokřadech Sahelu. Za ty jsou považovány vnitřní delta řeky Niger ve státě Mali, delta řeky Senegal, záplavo vá oblast Hadejia-Nguru v Nigérii, jezero Čad a dosud velmi málo známé mokřa dy v povodí jižní části řeky Nil v jižním Súdánu. Zvláštní typ biotopu představují rýžová pole, kterým je věnována samo statná kapitola. Každá z těchto oblastí se vyznačuje specifickým hydrologickým režimem. Přestože plochy mokřadů jsou relativně malé vzhledem k celkové ve likosti Sahelu, představují jediná a tedy životně důležitá stanoviště pro místní i tažné vodní ptáky z palearktu. Největší část textu je věnována dru
Sylvia 46 / 2010
hovým textům. Autoři vybrali 27 druhů, na jejichž příkladech demonstrují různé aspekty ptačí biologie v Sahelu.Většinu subsaharských migrantů ze západního palearktu tvoří vodní ptáci a insektivorní pěvci. Je paradoxem, že období jejich výskytu se shoduje s obdobím sucha v Sahelu. Po skončení dešťů region vy sychá, zelená savana se mění do odstí nů žluté, stromy shazují listí, dočasné mokřady vysychají. Pro ptáky to pře devším znamená soustavné snižování potravní nabídky, která je nejnižší právě v době předmigrační kumulace tuko vých a proteinových rezerv. Strategie přežívání a využívání potravních zdrojů se liší napříč druhovým spektrem a os cilují mezi konzervativním obhajováním potravního okrsku a potravním oportu nismem, jehož extrémním příkladem je nomadismus acridivorních druhů (např. moták lužní, Circus pygargus). Závěrečné kapitoly jsou věnovány souvislostem mezi klimatickými a kra jinnými změnami a jejich vlivu na ptáky, který se promítá do mortality na zimo vištích a během tahu a v neposlední řadě i do reprodukční úspešnosti tažných druhů. Tyto parametry zásadně ovlivňují celkové populační trendy konkrétních druhů. Dobře dokumentovaným příkla dem vlivu sucha v Sahelu je náhlý kolaps západoevropské populace pěnice hně dokřídlé (Sylvia communis) v roce 1969. Přes 55 % transsaharských migrantů vy kazuje úbytek početnosti, což je více než u druhů stálých nebo migrujících na zimoviště ležící v západním paleark tu. Zejména u vodních ptáků je zřejmá korelace mezi velikostí populace (nebo ročním přežíváním) a plochou rozlivů v inundačních oblastech sahelských řek. To se týká např. volavky červené (Ardea purpurea), ibise hnědého (Plegadis fal-
cinellus) a posvátného (Threskiornis aethiopicus), čírky modré (Anas querquedula), břehouše černoocasého (Limosa limosa) nebo rákosníka proužkovaného (Acrocephalus schoenobaenus). Pro jiné druhy existuje prokazatelná závislost mezi mírou přežívání a intenzitou srá žek v Sahelu - krutihlav obecný (Jynx torquilla), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), břehule říční (Riparia riparia), konipas luční (Motacila flava), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), pěnice pokřovní (Sylvia curruca) a pě nice hnědokřídlá. Bráno v celkovém kontextu - největší pokles je zazname náván u druhů zimujících na savanách a zároveň hnízdících v evropské kulturní krajině. Je zajímavé, že během dílčího zvýšení srážek v devadesátých letech se početnost populací alespoň přiblížila hodnotám před „Velkým suchem“ (The Great Drought), které Sahel postihlo v le tech 1969–1993. Kniha je nabita informacemi. Erudice autorů je patrná z každého řádku a té měř 1 500 citovaných pramenů v závě rečném seznamu literatury napovídá, jakou práci musela dát příprava díla. Samostatnou pozornost zaslouží grafic ká úprava publikace. V první řadě je to množství velmi dobrých barevných fo tografií přispívajích významnou měrou k dokumentační a estetické hodnotě knihy. Text je doprovázen desítkami gra fů a map v pečlivé úpravě Dicka Vissera. Čtenář ve skutečnosti získá mnoho pro stým listováním a pročítáním komentářů pod fotografiemi a grafy. Kniha je vytiště na na velmi kvalitním křídovém papíře. Vydání tohoto stěžejního díla je jedním z významných bibliografických počinů posledních let. Tomáš Koutný
219