Z literatury
Z literatury Book Reviews Busching W. D. 2005: Einführung in die Gefieder- und Rupfungskunde. Mit Bestimmungsschlüssel zu den Familien. AULA Verlag, Wiebelsheim (ISBN 3-89104-695-2). 2. vydání, 408 str., 7 barevných tabulí, cena 29,80 EUR. Osm let po vydání knihy Busching W. D. 1997: Handbuch der Gefiederkunde europäischer Vögel. Bd. 1. Allgemeiner und methodischer Teil mit Hauptschlüssel zu den Familien, AULA Verlag, Wiesbaden přichází stejné nakladatelství s 2. vydáním stejné knihy. Sice s jiným názvem, ale prakticky s totožným obsahem. Recenze první knihy z roku 1997 již vyšla (viz Schröpfer L. 1998, Buteo 10: 144–145) a není k ní opět cokoliv dodat. Jen krátce. Hlavním zaměřením recenzované knihy jsou otázky stavby, barevnosti a určování ptačích per. Jednotlivé kapitoly se věnují ptačímu opeření (jednotlivá ptačí pera, ptačí šaty, pelichání, poškození peří nemocemi a parazity), dále zvykům ptačích predátorů, založení a ošetřování sbírky ptačího peří, řazení nalezených ptačích per a jejich měření, typům ptačích per. Největší část knihy zabírá podrobný klíč k určování ptáků dle opeření do jednotlivých čeledí. Nakladatelství si s vydáním knihy moc hlavu nelámalo. Text i obrázky druhého vydání jsou naprosto celé převzaty z prvního vydání i se všemi nedostatky, tak jak jsem je již dříve publikoval. Že nebylo nakladatelství schopno přehodit na str. 239 a 240 barevná vyobrazení považuji za nehoráznost nejvyššího kalibru! Jedinou novinkou
je přidání sedmi stránek o pokynech k pokročilejšímu určování ptačích per. Jsou zde uvedeny i některé webové stránky týkající se ptačího opeření. Nakladatelství v poslední době velmi zlevnilo cenu knihy, která byla u prvního vydání také jedním z omezujících faktů, které zabránily širšímu rozšíření předkládaného klíče. Pro toho, kdo vlastní první vydání, se pořízení této knihy vůbec nevyplatí. Těm, kdo se zajímají o určování ptačích per, je možno knihu doporučit. Po výrazném zlevnění její ceny se stává dostupnou i pro široký okruh čtenářů u nás. Libor Schröpfer
Gorman G. 2004: Woodpeckers of Europe. A Study of the European Picidae. Bruce Coleman, Chalfont St Peter, Bucks (ISBN 1-872842-05-4). Ilustrace Szabolcs Kókay. 192 str., cena 35 GBP. Nebudu zastírat, že autora recenzované knihy znám. Naopak, už přes 15 let jsme dobří přátelé, kteří se každým rokem potkávají při pozorování ptáků. O to více jsem se těšil na oznámenou knihu, protože Gerarda znám jako zapáleného obdivovatele skupiny šplhavců a jejich vynikajícího znalce. Šplhavci pro něj, jak se vyznává v předmluvě, představovali výzvu. Pozorovatelům se nevzdávají snadno – můžete přijít na lokalitu, kde se tito ptáci určitě zdržují, a nenaleznete je. Je na vás, abyste chůzí v terénu, využitím znalosti hlasů (mimochodem, autor knihy umí skvěle napodobit a přilákat tak většinu našich druhů), chování a nejrůznějších stop pobytu šplhavce našli. Předkládaná kniha mě nezklamala – naopak.
138
Sylvia_2006.indd 138
31.10.2006 9:24:04
SYLVIA 42 / 2006
Kniha je rozdělena do tří částí: I. Systematika, popis a biologie evropských zástupců čeledi Picidae; II: Popis a poznávání jednotlivých druhů; III: Picidae v širším kontextu. Část I je rozdělena na kapitoly vývoj a anatomie, systematika, pelichání, let, bubnování a získávání potravy. Všechny jsou doprovázeny nesmírně výstižnými kresbami (často jen velmi schematickými, ale o to názornějšími). Nádherná je např. dvoustrana ukazující strakapouda jižního, jak s vyvrácenou hlavou prozkoumává prostor pod kůrou kmene, a pro srovnání lískové oříšky spořádané šplhavcem, veverkou, ořešníkem a myšicí a smrkové a borovicové šišky vyloupané strakapoudem, křivkou a veverkou. Často velmi nezvyklý pohled autora na život této skupiny dokumentuje příhoda, kdy mě Gerard kontaktoval s neobvyklým dotazem: jaký je můj názor na možnost rozlišení jednotlivých druhů také podle hloubky vlnovky, kterou opisují při letu. S tímto dotazem jsem se obrátil na odborníka na slovo vzatého, pana Vačkaře. Toho dotaz tak překvapil, že nelenil a okamžitě vyrazil do lesa, aby si ověřil naše názory konzultované telefonicky. Výsledkem je tabulka na str. 21, která schematicky ukazuje způsob letu šplhavců od přímého letu krutihlava až po let žluny zelené s nejhlubšími vlnovkami. Část II věnovaná popisu a určování začíná deseti barevnými tabulemi všech druhů. Na těch se S. Kókay nejenom precizním způsobem vyrovnal s determinačními znaky, ale ve spolupráci s Gerardem navíc jednotlivé druhy umístili na typické dřeviny (strakapoud bělohřbetý na buku, s. prostřední na dubu, ale také s. malý na rákosovém stéble). U většiny druhů je také zobrazena typická potrava (např. vlašský ořech u s. jižního). Veškeré důležité znaky umožňující rozlišení druhu, stáří, pohlaví a případných poddruhů
a kříženců jsou stručně zmíněny přímo u kreseb a označeny spojujícími linkami s místem důležitým pro toto rozlišení. Barevné kresby by možná ještě lépe vynikly na lepším papíře, takto se zdají trochu matné. Ne zrovna povedené jsou mapky rozšíření: Evropa je zde zobrazena z nějakého podivného úhlu a barevná kombinace rudé a jedovatě zelené se mi zrovna moc nelíbí. Texty k druhům, vždy na 10–15 stranách, jasně ukazují vynikající autorovu osobní znalost všech zástupců řádu. Sestávají z velmi stručných biometrických dat, středně rozsáhlého popisu druhu, rozlišení pohlaví a stáří (pokud je možné). Dále jsou popsány poddruhy, možnost záměny s jinými druhy a typické hlasové a instrumentální projevy. Další části popisů tvoří pobytové značky v terénu, prostředí a detailnější popisy potravy a jejího získávání, chování, hnízdění, rozšíření, pohybů v průběhu roku a statut druhu v Evropě. Tyto kapitoly jsou doslova nabity nesmírně zajímavými poznatky ať již autora, nebo jeho nesčetných přátel mezi ptákozpytci. Opravdu, nevidí se tak často odborná kniha, kde by bylo tolik odkazů na „pers. com.“. Tak je např. u žluny šedé zmíněno získávání semen z melounů, které nejdříve rozbili havrani (Rumunsko), stejně jako přiživování se na mrtvých prasatech, která byla vyložena ve Finsku jako potrava pro orly mořské. Z pohledu chování je žluna šedá popsána jako „Jekyll a Hyde“: obecně hodně tichá, ale na počátku hnízdní sezóny velmi hlučná a viditelná. Autor popisuje, že si dokáže ubránit „svá“ mraveniště proti strakapoudu velkému, ale ne již proti žluně zelené a datlovi, kteří jsou dominantní. U všech druhů je věnován detailní popis dutinám: jejich umístění z pohledu druhu stromu, zdravotního stavu stromu, výškovému umístění a jejich využívání jak budovateli, tak i jinými druhy ptáků a živočichů.
139
Sylvia_2006.indd 139
31.10.2006 9:24:04
Z literatury
Část III tvoří krátkou, ale o to zajímavější část knihy. V kapitole o vztahu šplhavců a člověka autor např. popisuje zkušenost s datlem černým ze Švédska, který doslova vysekal ze stěny dřevěného rodinného domu transformátor umístěny na vnitřní zdi. To přivedlo mj. Gerarda na myšlenku, že často diskutované vysekávání děr do zateplovaných zdí domů může mít příčinu v tom, že šplhavci zaměňují pro nás neslyšitelný ultrazvuk vydávaný elektrickými vodiči za zvuky vydávané jejich kořistí, za kterou se chtějí dostat. V dalších kapitolkách autor popisuje vztahy mezi šplhavci a dalšími druhy ptáků, šplhavci a dalšími druhy živočichů (např. využívání jejich dutin netopýry) a možnosti pozorování šplhavců v přírodě. Kniha je ukončena precizně zpracovaným rejstříkem. Za samostatnou zmínku stojí seznam literatury. Ne že by těch více jak sedm hustě popsaných stran bylo vyčerpávajících, to ani zdaleka nebylo účelem. Zajímavější je z našeho pohledu naprosto nebývalá šíře citací prací ze zemí střední a východní Evropy, Česko nevyjímaje. Je to dáno samozřejmě tím, že autor žije (šťastně ženat) již přes 20 let v Budapešti a organizování birdwatchingu u nás, na Slovensku, v Polsku, Rumunsku i Bulharsku tvoří jednu z jeho hlavních aktivit. Díky svým kontaktům v těchto zemích mohl zúročit i svůj nebývalý cit pro cizí jazyky a tyto články pochopit i v originále. Na závěr ještě slovo k ilustracím: ty tvoří vynikající a naprosto rovnocennou část knihy ve srovnání s textem. 71 černobílých pérovek špičkové kvality mladého a poměrně neznámého S. Kókaye nás provází celou knihou, ilustrujíce a vhodně doplňujíce psaný text. Kniha je psána nesmírně čtivě (autor dříve vyučoval angličtinu), pečlivě a zájemcům ji mohu vřele doporučit. Josef Chytil
Podulka S., Rohrbaugh R. W. Jr. & Bonney R. (eds) 2004: Handbook of Bird Biology. Cornell Lab of Ornithology, Ithaca (ISBN 0-938-02762-X). 2. vydání, 1286 str., cena 99,50 USD. Recenzovaná kniha vyplňuje velmi dobře mezeru v ornitologickém písemnictví. Je to učebnice biologie ptáků pro běžného laika. Její první vydání vyšlo v roce 1972 jako příručka ke kurzu ornitologie pořádaném Ornitologickou laboratoří Cornellovy univerzity pro zájemce z řad veřejnosti. Mezi lety 1972 a 1998 tento kurz absolvovalo více než 10 000 zájemců. Není divu, ornitologie a pozorování ptáků jsou v USA, a nejen tam, velmi populární. Recenzované druhé vydání opět slouží jako studijní příručka k Domácímu kurzu ornitologie. Kniha zahrnuje všechny aspekty ptačí biologie. Je rozdělena do desíti kapitol. Historický úvod nazvaný Ptáci a lidé: historický pohled (42 str.) podává přehled vztahu mezi lidmi, kulturou a uměním na straně jedné a ptáky na straně druhé. Zahrnuje také historický přehled vývoje ornitologie v Severní Americe. První kapitola, Úvod: svět ptáků (113 str.), uvádí čtenáře do pestrého světa ptáků a představuje mu tématiku, která bude rozvedena do detailů v následujících kapitolách. Druhá kapitola, Návod k pozorování ptáků (58 str.), obsahuje praktické informace stran pozorování a určování ptáků – jak ptáky v terénu určovat, pozorovat nebo jak vybírat dalekohled. Třetí kapitola, Forma a funkce: vnější vzhled ptáků (70 str.), popisuje vnější struktury ptačího těla jako jsou peří, zobák, nohy a také jejich „fungování“, např. zbarvení nebo pelichání peří. Čtvrtá kapitola, Co je uvnitř: anatomie a fyziologie (162 str.), detailně popisuje fungování a stavbu ptačího těla „zevnitř“.
140
Sylvia_2006.indd 140
31.10.2006 9:24:04
SYLVIA 42 / 2006
Názorně je popsána anatomická stavba a fyziologické funkce všech hlavních orgánových soustav – kosterní, svalové, nervové, smyslové, endokrinní, oběhové, dýchací, trávicí a močopohlavní. Zvláštní pozornost je věnována metabolismu a srovnání ptáků a savců. Pátá kapitola, Ptáci na cestě: let a migrace (100 str.), je věnována ptačímu letu, migraci a orientaci během migrace. Před šestou kapitolou je vsunuta nečíslovaná kapitolka nazvaná Evoluce ptáků a ptačí let (34 str.), která se zabývá historickým vznikem schopnosti letu, evolucí ptáků a fosilními nálezy majícími relevanci k evoluci ptáků. Šestá kapitola, Jak porozumět chování ptáků (98 str.), se zabývá chováním ptáků jak z pohledu fungování ptačího chování (učení, instinkt) tak z pohledu evolučního – zde je rozebíráno chování potravní, reprodukční a rodičovské, a chování vzhledem k predátorům. Sedmá kapitola, Chování a vokalizace (98 str.), se zabývá hlasy ptáků, a to od praktických témat jako je nahrávání hlasů a jejich zpracování až po jejich časovou a prostorovou proměnlivost a funkci v rámci komunikace. Přílohou této kapitoly je kompaktní disk s nahrávkou hlasů 71, převážně severoamerických, druhů ptáků. Osmá kapitola, Hnízda, vejce a mláďata: hnízdní biologie ptáků (152 str.), se detailně zabývá hnízděním ptáků. Je strukturována podle životního cyklu ptáků. Postupně probírá načasování hnízdění, teritorialitu, stavbu hnízd, vlastnosti vajec, inkubaci, růst a vývoj mláďat a péči o mláďata (včetně hnízdních parazitů). Devátá kapitola, Jedinci, populace a společenstva: ekologie ptáků (134 str.), se zabývá ekologií ptáků – faktory, které ovlivňují jejich výskyt, stavbou jejich společenstev, rozšířením a výskytem v jednotlivých ekosystémech Severní Ameriky. Závěrečná desátá kapitola, Ochrana ptáků (116 str.), probírá ohrožení a vymírání ptáků a jejich ochra-
nu. Na konci knihy je zařazen seznam druhů zmíněných v textu spolu s jejich vědeckým jménem, slovník odborných termínů, použitá literatura a rejstřík (109 str.). Z uvedeného přehledu vyplývá, že recenzovaná příručka je skutečně vyčerpávajícím přehledem všech aspektů biologie ptáků a mnohé užitečné a zajímavé informace z ní může načerpat i odborník. Hlavně však plní výborně úlohu, kterou si její autoři předsevzali, tj. být vyčerpávajícím a stravitelným zdrojem informací pro laika. Kniha je velmi přehledná, ilustrace a fotografie jsou názorné a informativní. Na konci každé kapitoly je doporučená odbornější literatura k dalšímu studiu. Text je prokládán několikastránkovými pojednáními věnovanými zajímavým tématům, která jsou stranou hlavního textu, např. historii oologie, myšlení ptáků, hře u ptáků nebo biomechanice letu. Snad jediná nevýhoda této knihy pro naše čtenáře je její zaměření na ptáky Severní Ameriky, které však vyplývá z jejího účelu. Severní Ameriky se týkají kapitoly o historii ornitologie nebo jednotlivých ekosystémech. Také nahrávky ptačích hlasů na přiloženém CD pocházejí většinou ze Severní Ameriky. Kdybych však byl zájemcem hledajícím přehlednou, moderní a zajímavou příručku ornitologie v nejširším smyslu, tento malý nedostatek bych omluvil. Handbook of Bird Biology totiž v současnosti nemá na trhu konkurenci. Recenzovaná kniha a kurz ornitologie, který provází, jsou dosud nejlepším příkladem zapojení veřejnosti do biologického výzkumu a zlepšování vztahu laiků k vědeckému bádání. Tisíce lidí se každý rok ve Spojených státech zapojují např. do Vánočního sčítání ptáků ve svých zahradách nebo na krmítkách. Tato data pak slouží jako nenahraditelný zdroj údajů o časové a prostorové pro-
141
Sylvia_2006.indd 141
31.10.2006 9:24:05
Z literatury
měnlivosti početností ptačích populací. Průkopnický koncept Občanské vědy (Citizen science), který vytvořili a razí pracovníci Cornellovy ornitologické laboratoře představuje ideální spojení vědy, ochrany přírody a výchovy veřejnosti k pozitivnímu vztahu k přírodě. Vladimír Remeš
Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha (ISBN 80-86858-19-7) 463 str., cena 449 Kč. Po relativně krátké době tří let po skončení terénní práce se k rukám české ornitologické obce dostává vskutku monumentální dílo doplňující a shrnující dosavadní mapovací akce ptáků v hnízdním období koncem 20. a počátku 21. století. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003 je vydáván při příležitosti 80 let existence České společnosti ornitologické a jeho autoři patří k elitě naší ornitologie již dlouhá léta. Jejich terénní i literární zkušenosti a odborná erudice jsou ostatně v publikaci více než patrné. Atlas obsahuje 463 stran textu, mapek výskytu, grafů a fotografií, které ještě doplňuje barevná mapa ČR na předsádce s vyznačenými mapovacími čtverci a osmi upřesňujícími průsvitkami informujících o zastoupení přirozených i člověkem výrazně ovlivněných biotopů, nadmořské výšce a velkoplošných chráněných územích, včetně ptačích oblastí ČR. Průsvitky ještě rozšiřují obsahový potenciál každé druhové mapy v textu, k níž je lze přikládat. Na rozdíl od předchozích Atlasů je tento barevný a většího formátu A 4, což dovolilo obsáhlé penzum doprovodného textu, barevné foto
v záhlaví druhu a dobře čitelnou mapu jeho rozšíření v ČR doplněnou menšími mapkami rozšíření z předchozích mapovacích akcí z let 1973–1977 a 1985–1989. Všechna tři mapování ještě dokreslují histogramy procentuálního výskytu druhu vztaženého k počtu všech kvadrátů v ČR. Pro nečeského čtenáře je velice šikovný vědecký i anglický název ptáka v záhlaví každé stránky a stručný anglický souhrn v závěru českého textu. Pro členění odborné části bylo opět použito tradičních osvědčených dvoustran. Publikaci uvádí předmluva prof. Z. Veselovského, dlouholetého, nyní čestného, předsedy ČSO, dále následuje vlastní úvod, materiál a metodika, celorepublikové výsledky a seznam všech 532 mapovatelů, kteří obsadili požadovaných 628 republikových čtverců. Stoprocentní obsazenost kvadrátů dokresluje jak úsilí celostátních a regionálních koordinátorů v přípravě a propagaci akce, tak popularitu terénní ornitologie v ČR. Při obsazování čtverců samozřejmě roli hrála i kvalitní prezentace dřívějších mapování formou publikací; Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77 autorů K. Šťastného, A. Randíka a K. Hudce vyšel r. 1987, Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989 autorů K. Šťastného, V. Bejčka a K. Hudce byl vydán r. 1996, ale obě publikace již byly před lety rozebrány. Sérii tří Atlasů hnízdního rozšíření v ČR ještě doplňuje Atlas zimního rozšíření ptáků v České republice 1982–1985 autorů V. Bejčka, K, Šťastného a K. Hudce z r. 1995. Závěr Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003 tvoří pět kapitol. Obšírný anglický souhrn vychází z úvodních Výsledků; přílohy zahrnují jednak ohrožení uváděných ptačích druhů podle Červeného seznamu ohrožených druhů, Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a Směrnice o ptácích č. 79/406/EHS, jednak výskyt jednotlivých druhů ve vztahu k nadmořské výšce
142
Sylvia_2006.indd 142
31.10.2006 9:24:05
SYLVIA 42 / 2006
kvadrátů. Literatuře je věnováno celých 9 stran petitu, takže asi představuje dosud nejucelenější pramen publikací týkajících se rozšíření, mapování a početnosti ptačích druhů u nás i v Evropě. Na úplný závěr je uveden rejstřík českých a vědeckých jmen všech 199 druhů ptáků, které v mapovacím období 2001–2003 zahnízdily v Česku, a 16 druhů, které sice nebyly tehdy prokázány, ale hnízdily u nás dříve, popř. je jejich zahnízdění pravděpodobné v nejbližší budoucnosti. K takto obsažné a fundované publikaci je těžko mít zásadnějších připomínek, takže několik mých drobností je spíše marginálním doporučením. Pokud jsou všechny druhy v hlavičce pojmenovány i anglicky, měl by být seznam anglických jmen součástí druhových rejstříků. Při označení Rejstřík latinských názvů bych spíše volil obecnější pojem Rejstřík odborných názvů. Ať jsem počítal nehnízdící druhy, jak počítal, vždy mi jich vyšlo 16 a ne 15, jak uvádí horní levý odstavec na str. 9. Určitým rébusem pro zvídavého uživatele knihy mohou být různě barevně tónovaná záhlaví a zápatí stránek zvláště v systematické části. Určitě se jedná o vizuálně snadno rozlišitelné partie textu věnované jednotlivých ptačím řádům, ale v úvodních kapitolách by klíč barev řádů neměl chybět. Žádná barva se totiž v popisné části neopakuje, takže k rychlé orientaci opravdu poslouží a není jen líbivou dekorací. Polygrafické zpracování je celkově opravdu na výši a nakladatelství Aventinum evidentně zúročilo své letité zkušenosti a nesporný výtvarný talent redakce i externích spolupracovníků. Pro čtenáře stižené chabějším zrakem je úlevou tučný český tisk s dostatečným odstupem řádků v popisné části a zřetelné odlišení stupňů průkaznosti hnízdění v jednotlivých mapkách rozšíření posledního mapovacího období. Kvalitní barevné detailní fotografie ptáků
činí publikaci atraktivní i pro milovníky ptactva, ale několik málo jich trochu kazí celkový dojem, např. sýkora modřinka (str. 356), brhlík lesní (str. 360), šoupálek krátkoprstý (str. 364) či žluva hajní (str. 368); ani mapy rozšíření nejsou v pořádku. Nemohu jako recenzent posoudit, zda-li chyběly kvalitnější předlohy nebo došlo ke krátkodobému zkratu redakce či tiskárny. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003 celkově vnímám naprosto pozitivně. Neměl by chybět v knihovně žádného amatérského ani profesionálního ornitologa, ale mnoho informací v něm naleznou i regionální ochránci přírody, lesníci, učitelé, milovníci přírody a zvláště příslušníci stále se rozšiřující obce milovníků a přátel ptactva (birdwatchers). Osobně největší přínos vidím v druhových mapkách rozšíření a popisech výskytu jednotlivých druhů s důslednými odkazy na původní autory. Regionální údaje rozšíření i poznatky o biologii druhu jsou zasazené do širšího republikového rámce a historie rozšíření druhu u nás. Tímto pojetím práce s fakty se Atlas dostává na úroveň cenného primárního pramene znalostí o jednotlivých ptačích druzích, zvláště když leckteré z citovaných zdrojů jsou v současnosti obtížně dostupné. Považuji za nutné vyzdvihnout obrovskou organizační práci autorů, obětavost a odpovědnost při terénní práci všech mapovatelů včetně poněkud úmorného vyplňovaní mapovacích karet a v neposlední řadě i nelehké sumarizování i vyhodnocování obrovského objemu získaných dat zpracovatelského týmu. Doufám, že tyto činnosti neodradí osvědčený pracovní kolektiv koordinátorů a mapovatelů od organizování podobně záslužné akce v nejbližších letech, abychom opět získali moderní poznatky o rozšíření a změnách výskytu našeho ptactva. Pavel Vašák
143
Sylvia_2006.indd 143
31.10.2006 9:24:05
Z literatury
Walz J. 2005: Rot- und Schwarzmilan. Flexible Jäger mit Hang zur Geselligkeit. AULA Verlag, Wiebelsheim (ISBN 3-89104-644-8). 150 str., cena 19,90 EUR. Oba luňáci jsou předmětem zájmu německého ornitologa Jochena Walze, který publikoval v posledních letech velké množství prací o luňácích, vyhodnotil značné množství faktů a předkládá vědecké i nevědecké veřejnosti dílo, které by se také dalo charakterizovat jako vlastní vyznání lásky těmto dvěma druhům dravců. O tom svědčí i podtitul celého díla – Flexibilní lovci se sklonem k životu ve společenstvích. Jádrem celé práce jsou poznatky získané na označených luňácích na hnízdištích v Bádensku-Württembersku. Zde bylo získáno velké množství dat o soudržnosti párů, využití loveckých revírů, složení potravy, hnízdní biologii, disperzi mladých ptáků po vyhnízdění a složení společenstev obou druhů na společných nocovištích. Druhým významným zdrojem poznatků byly exkurze na zimoviště do Španělska a na Gibraltar, kde zejména luňáci hnědí hojně protahují. Jen ve stručnosti všechny studované oblasti: představení obou druhů, jejich rozšíření, ekologické zhodnocení jejich stanovišť, potrava, ekologie získávání potravy a její proměny, roční cyklus, velikost populace a její změny, omezující faktory a ohrožující faktory. Kromě vlastních poznatků vyhodnotil autor téměř 140 literárních pramenů. Na konci knihy je rejstřík, který slouží k nalezení konkrétních odpovědí na nejrůznější otázky související se životem obou druhů dravců. Co k předkládané knize říci? Graficky je kniha velmi výpravně koncipována, s množstvím barevných fotografií i nejrůznějších tabulek a grafů. Přesto se
nemohu ubránit dojmu, že kniha je trochu šita horkou jehlou. Již výběr obou druhů společně je dle mého názoru nepříliš šťastný. Zatímco u luňáka červeného se jedná o evropského endemita, luňák hnědý je pravděpodobně nejhojnějším dravcem, který se vyskytuje s výjimkou Ameriky po celém světě. Drtivá většina poznatků u tohoto druhu se týká pouze poddruhu Milvus migrans migrans. Již při pohledu na obálku knihy čtenář, který není zdatným ornitologem, trochu znejistí. Jsou zde vyobrazeny dva sedící luňáci, u červeného dokonce mladý pták! V záplavě kvalitních fotografií, i v letu, šlo pravděpodobně vybrat reprezentativnější obrázky. Dalším záporem, dle mého názoru, je relativně krátká doba výzkumu obou dravců. Při vzpomínce na východoněmecké ornitology, kteří se luňákovi červenému i hnědému věnují již desítky let, nemůže při vší aktivitě autor v terénu toho tolik zjistit. Škoda, že nedošlo k rozšíření autorského kolektivu. Bylo by to jistě ku prospěchu celé knihy. O rozšíření a početnosti luňáků v České republice se v knize nedozvíme vůbec nic. Přitom většina evropských zemí je relativně kvalitně zpracována. Abych jen nekritizoval. Výsledky sledování prostorové aktivity, vnitrodruhových vztahů a disperze mladých ptáků po vylétnutí z hnízda jsou opravdu velmi zajímavé. Také informace o chování obou druhů na zimovištích ve Španělsku jsou velmi přínosné. O grafické stránce jsem již referoval výše. Závěrem je třeba přiznat, že kniha je pro mne mírným zklamáním. Při přepočtu ceny na českou korunu si uvedenou publikaci nepořídím. Kdo nemá zase až tak vědecký přístup, nemá až tak hluboko do kapsy a chce si o luňácích přečíst zajímavé povídání, tomu mohu knížečku doporučit. Specialisté ji zřejmě bohužel jen prolistují. Libor Schröpfer
144
Sylvia_2006.indd 144
31.10.2006 9:24:05
