ýeské skloĖování
ýeské skloĖování popisuje systém gramaticky podmínČných modifikací podstatných jmen, pĜídavných jmen, zájmen a þíslovek v þeském jazyce. V þeštinČ existuje systém 7 pádĤ (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál). Žádné slovo nemá 14 maximálnČ možných tvarĤ v jednotném a množném þísle, nČkteré tvary se vždy opakují ve více pádech.V þeštinČ se u podstatných jmen rozlišuje rod mužský, ženský a stĜední, mužský se dále rozlišuje na životný a neživotný. Rodem podstatného jména se pak Ĝídí i rod (a tedy i skloĖování) pĜídavných jmen, zájmen a þíslovek.
1.Podstatná jména Podstatná jména - substantiva ( slova ohebná, skloĖují se ) Definice: Podstatná jména jsou názvy osob (žena), zvíĜat (koþka), vČcí (stĤl) a samostatné názvy dČjĤ (bČhání), vlastností (ochota) a vztahĤ (láska). DČlení: - konkrétní (názvy osob, zvíĜat, vČcí) - obecná (þlovČk) - vlastní (Pavel) - abstraktní (názvy vlastností, þinností a dČjĤ) Urþujeme: a) Rod: - mužský - maskulinum ( ten strom ) - ženský - feminimum ( ta Ĝeka ) - stĜední - neutrum ( to slunce ) b) ýíslo: - jednotné - singular ( kotČ ) x x x
podstatná jména hromadná ( dĜíví, kamení ) - mají tvar jednotného þísla, ale znamenají více vČcí téhož druhu podstatná jména látková ( mléko, voda ) - oznaþují látku bez zĜetele na množství podstatná jména pomnožná ( kamna, dveĜe ) - mají tvar jednotného þísla, ale mohou oznaþovat i jednu vČc
- množné - plural ( koĢata ) c) Pád: nominativgenitivdativakuzativvokativlokálinstrumentál
1.pád - kdo, co? ( Honza ) 2.pád - koho, þeho? ( bez ) ( Honzy ) 3.pád - komu, þemu? ( k ) ( Honzovi ) 4.pád - koho, co? (vidíme ) ( Honzu ) 5.pád - oslovujeme, voláme ( Honzo! ) 6.pád - ( o )kom, ( o ) þem? ( o ) ( Honzovi ) 7.pád - kým, þím? ( s ) ( Honzou )
d) Vzor: ( rod mužský životný ) - pán, muž, pĜedseda, soudce ( rod mužský neživotný ) - hrad ( les ), stroj ( rod ženský ) - žena, rĤže, píseĖ, kost ( rod stĜední ) - mČsto, moĜe, kuĜe, stavení Pro skloĖování podstatných jmen existuje 20 vzorĤ. PĜiĜazení ke vzorĤm závisí na rodu a zakonþení v nominativu. U podstatných jmen, kde kmen konþí skupinou souhlásek, je vkládáno pohyblivé e mezi poslední dvČ souhlásky u pádĤ s nulovou koncovkou: zámek (N sg, A sg), zámku (G sg, D sg, V sg, L sg), zámkem (I sg) atd. - vzor hrad karta (N sg), …, karet (G pl) - vzor žena StĜídání (alternace) souhlásek na konci kmene je v nČkterých pádech obvyklé, napĜ. zámek (N sg) -> zámcích (L pl), VČra (N sg) -> VČĜe (D sg). Toto pravidlo je pomČrnČ komplikované. Vzory podstatných jmen Systém vzorĤ se liší podle publikace, nejznámČjší mČsto, moĜe, kuĜe, stavení; žena, rĤže, píseĖ, kost; pán, hrad, muž, stroj, pĜedseda, soudce je neúplný.VzorĤ se dá nalézt více, pĜiþemž nČkteré mají jak své varianty, tak podvzory. V následujícím seznamu sestaveném z nČkolika zdrojĤ jsou varianty vzorĤ uvedeny v závorkách a podvzory jsou oddČleny od sebe þárkami. Zvláštní podvzory, které využívají svého hlavního vzoru jen v nČkterých pádech a þísle, jsou vyznaþeny kurzívou.Mnohá jména i pĜesto kolísají pĜi skloĖování mezi více vzory (napĜ. dveĜe jako rĤže, ale v 7. pádu dveĜmi nikoli podle rĤžemi, ale podle kostmi).
x
x
x
x
Mužský rod – životný o pán (student), syn, voják o muž, cizinec, rodiþ o pĜedseda, paĖáca (rikša) o soudce o génius o hajný (podle vzoru pĜídavného jména mladý) o prĤvodþí (podle vzoru pĜídavného jména jarní) Mužský rod – neživotný o hrad, les o stroj o cyklus Ženský rod o žena, MáĖa, lidiþky o rĤže (nĤše / tabule / židle) o píseĖ (skĜíĖ) o kost (místnost), lidé o idea o hajná (podle vzoru pĜídavného jména mladý) o prĤvodþí (podle vzoru pĜídavného jména jarní) StĜední rod o mČsto, stĜedisko (hledisko), jablko (brko), ponþo o moĜe, bojištČ, vejce o kuĜe o stavení (nádraží) o rámČ o muzeum o drama o vstupné (podle vzoru pĜídavného jména mladý) o telecí (podle vzoru pĜídavného jména jarní)
b) Rod mužský životný
Nominativ pán Genitiv Dativ J. þ.
pána
muž
pĜedseda
soudce
muže
pĜedsedy
soudce
pánovi, pánu mužovi, muži pĜedsedovi soudci, soudcovi
Akuzativ
pána
muže
pĜedsedu
soudce
Vokativ
pane! diváku!
muži!
pĜedsedo!
soudce!
Lokál
pánovi, pánu mužovi, muži pĜedsedovi soudci, soudcovi
Instrumentál pánem
mužem
pĜedsedou
soudcem
Nominativ pánové, páni mužové, muži pĜedsedové soudci, soudcové pánĤ
mužĤ
pĜedsedĤ
pánĤm
mužĤm
pĜedsedĤm soudcĤm
Akuzativ
pány
muže
pĜedsedy
Vokativ
pánové! páni! mužové! muži! pĜedsedové! soudci! soudcové!
Genitiv Dativ Mn. þ.
Lokál
pánech divácích
Instrumentál pány
soudcĤ
soudce
mužích
pĜedsedech soudcích kolezích
muži
pĜedsedy
soudci
c) Rod mužský neživotný Nominativ hrad
Sg.
Genitiv
hradu lesa
stroje
Dativ
hradu
stroji
Akuzativ
hrad
stroj
Vokativ
hrade! zámku!
stroji!
Lokál
hradu, hradČ stroji lesu, lese
Instrumentál hradem
strojem
Nominativ hrady
stroje
hradĤ
strojĤ
hradĤm
strojĤm
Akuzativ
hrady
stroje
Vokativ
hrady!
stroje!
hradech zámcích
strojích
Genitiv Dativ Pl.
stroj
Lokál
Instrumentál hrady
stroji
NČkterá slova latinského pĤvodu zakonþená -us (génius, cyklus) se skloĖují podle vzoru pán (životná) nebo hrad (neživotná), jako kdyby v nominativu zakonþení -us nebylo: Brut'us, Bruta, Brutovi, Bruta, Brute, Brutovi, Brutem. Toto se týká pouze nČkterých ze slov, která se v latinČ skloĖují podle 2. deklinace (v genitivu se us mČní v i). Slova, která v latinČ podléhají 4. deklinaci (i v genitivu jsou zakonþená na us) a slova, která v þeštinČ zdomácnČla tak, že se pĤvodní latinská koncovka stala souþástí þeského koĜene, se skloĖují podobnČ jako pĤvodní þeská slova (napĜ. ubrus)
d) Rod ženský
Sg.
Nominativ žena
rĤže
píseĖ
kost
Genitiv
ženy
rĤže
písnČ
kosti
Dativ
ženČ škole
rĤži
písni
kosti
Akuzativ
ženu
rĤži
píseĖ
kost
Vokativ
ženo!
rĤže!
písni!
kosti!
Lokál
ženČ škole
rĤži
písni
kosti
Instrumentál ženou rĤží
písní
kostí
rĤže
písnČ
kosti
rĤží
písní
kosti
Nominativ ženy Genitiv Dativ Pl.
žen
ženám rĤžím písním kostem
Akuzativ
ženy
rĤže
písnČ
kosti
Vokativ
ženy!
rĤže!
písnČ!
kosti!
Lokál
ženách rĤžích písních kostech
Instrumentál ženami rĤžemi písnČmi kostmi
e) Rod stĜední
Sg.
Nominativ mČsto
moĜe
kuĜe
stavení
Genitiv
mČsta
moĜe
kuĜete
stavení
Dativ
mČstu
moĜi
kuĜeti
stavení
Akuzativ
mČsto
moĜe
kuĜe
stavení
Vokativ
mČsto!
moĜe! kuĜe!
Lokál
mČstČ, mČstu moĜi
Instrumentál mČstem Nominativ mČsta
stavení
moĜem kuĜetem stavením moĜe
kuĜata
stavení
mČst
moĜí
kuĜat
stavení
mČstĤm
moĜím kuĜatĤm stavením
Akuzativ
mČsta
moĜe
Vokativ
mČsta!
moĜe! kuĜata!
mČstech
moĜích kuĜatech staveních
Genitiv Dativ Pl.
kuĜeti
stavení!
Lokál
Instrumentál mČsty
moĜi
kuĜata
kuĜaty
stavení stavení!
staveními
Slova latinského pĤvodu zakonþená -um se skloĖují podle vzoru mČsto: muzeum, muzea, muzeu, muzeum … NČkterá z takových slov však zdomácnČla v þeštinČ i v podobČ, že se pĤvodní latinská koncovka stala souþástí þeského koĜene. VČtšinou se taková podoba považuje za nespisovnou (dopis bez datumu apod.).
2.PĜídavná jména PĜídavná jména - adjektiva (slova ohebná, skloĖují se) Definice - pĜídavná jména vyjadĜují vlastnosti podstatných jmen (milá dívka, þerný pes, kvetoucí louka, nČžná krása) S podstatnými jmény se shodují v rodČ, v þísle a v pádČ (hnČdý kĤĖ, hnČdá kráva, hnČdé štČnČ, hnČdá štČĖata, hnČdým štČĖatĤm) Druhy - tvrdá, mČkká, pĜivlastĖovací Urþujeme - rod, þíslo, pád, vzor, dále druh a stupeĖ
SkloĖování pĜídavných jmen závisí na rodu podstatného jména, které rozvíjejí: mladý muž (m) mladá žena (ž) mladé víno (s) StupĖování pĜídavných jmen 1.stupeĖ pozitiv rychlý vdČþný malý hezký
2.stupeĖ komparativ (-ejší, -Čjší, -ší, -í) rychlejší vdČþnČjší menší hezþí
3.stupeĖ superlativ (nej- ) nejrychlejší nejvdČþnČjší nejmenší nejhezþí
Vzory pĜídavných jmen x x x x
mladý (dobrý) – tvrdý vzor jarní – mČkký vzor otcĤv – pĜivlastĖovací mužský matþin – pĜivlastĖovací ženský
Tvrdé skloĖování Mužský životný
Sg.
Ženský
StĜední
Nominativ
mladý
mladá
mladé
Genitiv
mladého
mladé
mladého
Dativ
mladému
mladé
mladému
mladou
mladé
Akuzativ
mladého
mladý
Vokativ
mladý!
mladá!
mladé!
Lokál
mladém
mladé
mladém
Instrumentál
mladým
mladou
mladým
Nominativ
Pl.
Mužský neživotný
mladí
mladé
Genitiv
mladých
Dativ
mladým mladé
Akuzativ Vokativ
mladí!
mladá
mladá mladé!
Lokál
mladých
Instrumentál
mladými
mladá!
MČkké skloĖování Mužský Mužský Ženský StĜední životný neživotný jarní
Nominativ
Sg.
Genitiv
jarního
jarní
jarního
Dativ
jarnímu
jarní
jarnímu
Akuzativ
jarního
jarní!
Vokativ
Pl.
jarní
Lokál
jarním
jarní
jarním
Instrumentál
jarním
jarní
jarním
Nominativ
jarní
Genitiv
jarních
Dativ
jarním
Akuzativ
jarní
Vokativ
jarní!
Lokál
jarních
Instrumentál
jarními
PĜivlastĖovací pĜídavná jména PĜivlastĖovací pĜídavná jména se tvoĜí od životných podstatných jmen (mužského a ženského rodu) v jednotném þísle: otec -> otcĤv matka -> matþin Mužský životný
Sg.
Mužský neživotný
StĜední
Nominativ
otcĤv, matþin
otcova, matþina
otcovo, matþino
Genitiv
otcova, matþina
otcovy, matþiny
otcova, matþina
Dativ
otcovu, matþinu
otcovČ, matþinČ
otcovu, matþinu
otcova, matþina otcĤv, matþin otcovu, matþinu
otcovo, matþino
Akuzativ Vokativ
otcĤv, matþin
otcova, matþina
Instrumentál
otcovým, matþiným
Nominativ otcovi, matþini
otcovou, matþinou otcovým, matþiným otcovy, matþiny
Genitiv
otcových, matþiných
Dativ
otcovým, matþiným otcovy, matþiny
Akuzativ Vokativ
otcovo, matþino
otcovČ, matþinČ
Lokál
Pl.
Ženský
otcovi, matþini
otcovy, matþiny
Lokál
otcových, matþiných
Instrumentál
otcovými, matþinými
otcova, matþina
otcova, matþina otcova, matþina
PĜíklady:otcĤv dĤm , matþino auto. PĜivlastĖovací pĜídavná jména jsou þasto souþástí názvĤ ulic, námČstí, budov atd.:Neruda -> Nerudova ulice ale: Jan Neruda -> ulice Jana Nerudy , partyzáni -> ulice PartyzánĤ .PĜivlastĖovací pĜídavná jména netvoĜíme od víceslovných pojmenování a podstatných jmen v množném þísle.
3.Zájmena Definice – Zájména prononima ( slova ohebná, skloĖují se ) zastupují podstatná jména nebo na nČ ukazují Druhy 1. osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se 2. pĜivlastĖovací: mĤj, tvĤj, jeho, její, náš, váš, jejich, svĤj - zvratné 3. ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám 4. tázací: kdo, co, jaký, který, þí 5. vztažná: kdo, co, jaký, který, þí, jenž 6. neurþitá: nČkdo, nČco, nČkterý, nČjaký, nČþí; ledakdo...; kdokoli...; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, þísi; leckdo, lecco, leckterý...; každý, všechen 7. záporná: nikdo, nic, nijaký, niþí, žádný Urþujeme - pád, þíslo, jmenný rod, dále vzor a druh SkloĖování a) bezrodá: ( já, ty, my, vy, zvratné se ) - mají zvláštní skloĖování b) rodová: * vzory zájmenného skloĖování - ten ( tvrdý vzor ) - náš ( mČkký vzor ) * vzory složeného skloĖování - mladý, jarní SkloĖování zájmen je pomČrnČ komplikované, nČkterá se skloĖují podle vzorĤ pĜídavných jmen, nČkterá jsou nepravidelná.
Osobní zájmena Nominativ já
ty
on
ona ono
Genitiv
mne, mČ tebe, tČ
jeho, ho nČho
jí ní
jeho, ho nČho
Dativ
mnČ, mi tobČ, ti
jemu, mu nČmu
jí ní
jemu, mu nČmu
Akuzativ
mne, mČ tebe, tČ
jeho, ho, jej ji nČho, nČj ni
je(j), ho nČ(j)
mnČ
tobČ
nČm
ní
nČm
tebou
jím ním
jí ní
jím ním
vy
oni
ony ona
Sg.
Lokál
Instrumentál mnou Nominativ my Genitiv
nás
vás
jich nich
Dativ
nám
vám
jim nim
Akuzativ
nás
vás
je nČ
Lokál
nás
vás
nich
vámi
jimi nimi
Pl.
Instrumentál námi
V nČkterých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s pĜedložkami. Tyto tvary jsou nepĜízvuþné, tvoĜí pĜíklonky k pĜedchozímu slovu, nemohou tedy stát na zaþátku vČty. PĜíklady: Nedávej mi to. MnČ to nedávej. (dĤraz na mnČ) PĜijć ke mnČ. Ve 3. osobČ se tvary zaþínající j- používají bez pĜedložek, zatímco tvary zaþínající n- se pojí s pĜedložkami: Ukaž mu to. nebo Ukaž to jemu. (dĤraz na jemu) PĜišla k nČmu. Akuzativní tvary jej (on), je, nČ (ono) se dnes považují za knižní.
Zvratné osobní zájmeno Používá se, pokud je podmČt a pĜedmČt totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou þíslech.
Nominativ ---Genitiv
sebe
Dativ
sobČ, si
Akuzativ
sebe, se
Lokál
sobČ
Instrumentál sebou PĜíklad:Vidím se (sebe) v zrcadle. Krátké tvary se a si jsou též souþástí zvratných sloves: Posać se./Sedni si.
Mužský Mužský Ženský životný neživotný
StĜední
Nominativ
mĤj tvĤj
Genitiv
mého tvého
mojí, mé mého tvojí, tvé tvého
Dativ
mému tvému
mojí, mé mému tvojí, tvé tvému
Sg. Akuzativ
mého tvého
mĤj tvĤj
moje, má moje, mé tvoje, tvá tvoje, tvé
moji, mou moje, mé tvoji, tvou tvoje, tvé
Lokál
mém tvém
mojí, mé mém tvojí, tvé tvém
Instrumentál
mým tvým
mým mojí, mou tvým tvojí, tvou
Nominativ
moji, mí tvoji, tví
moje, mé tvoje, tvé
Genitiv
mých tvých
Dativ
mým tvým
Pl.
moje, mé tvoje, tvé
Akuzativ
moje, má tvoje, tvá
moje, má tvoje, tvá
Lokál
mých tvých
Instrumentál
mými tvými Mužský Mužský Ženský životný neživotný
StĜední
její
Nominativ Genitiv
jejího
její
jejího
Dativ
jejímu
její
jejímu
Sg. Akuzativ
jejího
její
Lokál
jejím
její
jejím
Instrumentál
jejím
její
jejím
Nominativ
její
Genitiv
jejích
Dativ
jejím
Akuzativ
její
Lokál
jejích
Instrumentál
jejími
Pl.
Mužský Mužský Ženský StĜední životný neživotný Nominativ
náš váš
naše vaše
Genitiv
našeho vašeho
naší vaší
našeho vašeho
Dativ
našemu vašemu
naší vaší
našemu vašemu
náš váš
naši vaši
naše vaše
Lokál
našem vašem
naší vaší
našem vašem
Instrumentál
naším vaším
naší vaší
naším vaším
Sg. Akuzativ
Nominativ
našeho vašeho
naši vaši
naše vaše
Genitiv
našich vašich
Dativ
našim vašim
Akuzativ
naše vaše
Lokál
našich vašich
Instrumentál
našimi vašimi
Pl.
Zájmeno jeho a jejich je nesklonné. Zvratné pĜivlastĖovací zájmeno Používá se, pokud pĜivlastĖujeme podmČtu. Pro všechny osoby je stejné.
Mužský Mužský životný neživotný
Ženský
StĜední
Nominativ
svĤj
svoje, svá svoje, své
Genitiv
svého
svojí, své svého
Dativ
svému
svojí, své svému
Sg. Akuzativ
svého
svĤj
svoji, svou svoje, své
Lokál
svém
svojí, své svém
Instrumentál
svým
svojí, svou svým
Nominativ svoji, sví
svoje, své
Genitiv
svých
Dativ
svým
svoje, svá
Pl. Akuzativ
svoje, své
Lokál
svých
Instrumentál
svými
svoje, svá
PĜíklady:Vidím svého otce. Vidíš svého otce. Srovnej:On vidí svého otce. (vlastního otce) On vidí jeho otce. (otce nČkoho jiného)
b) Ukazovací zájmena Mužský Mužský Ženský StĜední životný neživotný Nominativ
ten
ta
to
Genitiv
toho
té
toho
Dativ
tomu
té
tomu
ten
tu
to
Lokál
tom
té
tom
Instrumentál
tím
tou
tím
J. þ. Akuzativ
toho
Nominativ ti
ty
Genitiv
tČch
Dativ
tČm
ta
Mn. þ. Akuzativ
ty
ta
Lokál
tČch
Instrumentál
tČmi
Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se skloĖují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto …), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu …). Onen, ona, ono (nezamČĖovat s osobními zájmeny) se skloĖuje jako ten (onen, onoho, onomu …; ona, oné, oné, …). To se þasto používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono: Dej mi to. Používá se také ve spojení „to je/jsou“, a to bez ohledu na rod a þíslo podstatného jména: To je mĤj pĜítel. To jsou mí pĜátelé.
c) Adjektivní zájmena NČkterá ukazovací, tázací, vztažná, neurþitá a záporná zájmena se skloĖují zcela podle vzorĤ pĜídavných jmen.Takový, jaký, který, nČjaký, nČkterý, nijaký, žádný se skloĖuje jako mladý.ýí, nČþí, niþí se skloĖuje jako jarní.
d) Tázací, vztažná, neurþitá a záporná zájmena substantivního typu Nominativ kdo
co
Genitiv
koho þeho
Dativ
komu þemu
Akuzativ Lokál
koho co kom þem
Instrumentál kým þím NČkdo, nikdo se skloĖuje jako kdo (nČkdo, nČkoho, nČkomu, …).NČco, nic se skloĖuje jako co (nČco, nČþeho, nČþemu, …; nic, niþeho, niþemu, …).
e) Vztažné zájmeno jenž Mužský Mužský Ženský StĜední životný neživotný Nominativ
jenž
Genitiv
jehož nČhož
jíž níž
jehož nČhož
Dativ
jemuž nČmuž
jíž níž
jemuž nČmuž
již niž
jež nČž nČmž
Sg. Akuzativ
jehož, jejž jejž nČhož nČjž
jež
Lokál
nČmž
níž
Instrumentál
jímž nímž
jíž níž
jímž nímž
Nominativ již
jež
Genitiv
jichž nichž
Dativ
jimž nimž
Akuzativ
jež nČž
Lokál
nichž
Instrumentál
jimiž nimiž
Pl.
Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno): Vidím muže, který/jenž právČ pĜichází.
2.ýeské þasování ýasování (konjugace, ohýbání sloves) se provádí pĜedevším pomocí speciálních koncovek, v nČkterých pĜípadech i hláskovou zmČnou kmene slova.ýasování v þeštinČ slouží k vyjádĜení osoby, þísla, þasu, vidu, rodu a zpĤsobu, který se vztahuje k dČji þi stavu, jež sloveso popisuje.Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (napĜ. dČlat, dČlám) a složené (napĜ. dČlal jsem, budu dČlat). Slovesa a jejich kategorie - verba ( slova ohebná, þasují se ) Definice - Slovesa jsou slova, která vyjadĜují: x x x
þinnost ( pracovat ) , stav ( ležet ) nebo zmČnu stavu ( zþervenal )
Urþujeme a) osoby: 1. já 2. ty 3. on, ona, ono
1. my 2. vy 3. oni, ony, ona
b) þíslo: - jednotné - singulár ( dČlám ) - množné - plurál ( dČláme ) c) þas: - pĜítomný - prézens ( dČlám, dČláme ) - minulý - préteritum ( dČlal jsem, dČlali jsme ) - budoucí - futurum ( budu dČlat, budeme dČlat ) d) zpĤsob: - oznamovací - indikativ ( dČlám, dČláme ) - rozkazovací - imperativ ( dČlej!, dČlejme! ) - podmiĖovací - kondicionál ( dČlal bych, dČlali bychom ) e) slovesný rod: - þinný - aktivum - podmČt je pĤvodcem dČje ( vidím, vidČl jsem, budu vidČt ) - trpný - pasivum - podmČt není pĤvodcem dČje ( jsem vidČn, byl jsem vidČn, budu vidČn )
f) slovesný vid: - nedokonavý - vyjadĜuje dČj probíhající, neohraniþený v pĜítomném, minulém nebo budoucím þase - dokonavý - vyjadĜuje dČj nČjakým zpĤsobem ohraniþený v minulém nebo budoucím þase (sedl jsem si, sednu si) g) tĜídy a vzory
Infinitiv Infinitiv je tvoĜen koncovkou -t, knižnČ též -ti; u nČkterých sloves -ct (-ci): být/býti, jít/jíti, péct/péci
PĜíþestí PĜíþestí se v þeštinČ používají k tvoĜení minulého þasu, podmiĖovacího zpĤsobu a trpného rodu. FormálnČ se shodují se jmennými (krátkými) tvary pĜídavných jmen. Proto vyjadĜuje na rozdíl od ostatních slovesných kategorií i jmenný rod, který se musí shodovat s rodem podmČtu.
PĜíþestí þinné PĜíþestí þinné, obvykle oznaþované jako minulé nebo též l-ové, se používá k tvoĜení minulého þasu a podmiĖovacího zpĤsobu.
Jednotné þíslo
Množné þíslo
Mužský rod Ženský rod StĜední rod
Mužský rod životný
Mužský rod neživotný StĜední rod & ženský rod
byl dČlal
byli dČlali
byly dČlaly
byla dČlala
bylo dČlalo
byla dČlala
PĜíþestí trpné PĜíþestí trpné, oznaþované také jako „n/t-ové“, se používá k opisnému tvoĜení trpného rodu. TvoĜí se dvojím typem zakonþení:
Jednotné þíslo
Množné þíslo
Mužský rod Ženský rod StĜední rod
Mužský rod životný
Mužský rod neživotný StĜední rod & ženský rod
bit dČlán
biti dČláni
bity dČlány
bita dČlána
bito dČláno
bita dČlána
Shoda pĜísudku s podmČtem PĜísudek musí vždy být ve vČtČ ve shodČ s – v þísle a osobČ (osobní zájmena), u pĜíþestí také v rodČ. Toto mluvnické pravidlo ovlivĖuje pravopis – zejména psaní i/y v koncovkách pĜíþestí v množném þísle. PĜíklady:
Rod
Jed. þ.
mužský životný pes byl koupen mužský neživotný hrad byl koupen
Mn. þ. psi byli koupeni hrady byly koupeny
ženský
koþka byla koupena koþky byly koupeny
stĜední
mČsto bylo koupeno mČsta byla koupena
Uvedený pĜíklad ukazuje jak þinné (byl, byla…), tak i trpné (koupen, koupena…) pĜíþestí. Shoda ve jmenném rodČ se uplatĖuje ve všech þasech v trpném rodČ, pouze v minulém þase v þinném rodČ a podmiĖovacím zpĤsobu. Pokud je podmČt složen podstatných jmen rĤzných rodĤ, rod mužský životný má pĜednost pĜed ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají pĜednost pĜed rodem stĜedním. PĜíklady: muži a ženy byli koþky a koĢata byly my jsme byli (my = my všichni/muži) x my jsme byly (my = ženy) Priorita rodĤ: mužský životný > mužský neživotný & ženský > stĜední
PĜechodníky PĜechodník (transgresiv) vyjadĜuje dČj, který buć pĜedcházel jinému dČji ve vČtČ (pĜechodník minulý), nebo probíhal/probíhá/bude probíhat souþasnČ s jiným dČjem (pĜechodník pĜítomný). Pomocí pĜechodníkĤ lze nahrazovat vedlejší vČty. PĜechodník je v souþasné þeštinČ zastaralá forma slovesa. Používá se jen ke zvláštním úþelĤm napĜ. v umČlecké literatuĜe. Obvykle se s ním setkáváme ve starší literatuĜe. PĜechodník pĜítomný se tvoĜí pĜevážnČ od nedokonavých sloves, naopak pĜechodník minulý zejména od sloves dokonavých. PĜechodníky mají v jednotném þísle zvláštní tvar pro rod mužský a spoleþný tvar pro rod ženský a stĜední. V množném þísle je stejný tvar pro všechny tĜi rody.
Ženský Mužský Množné þíslo + stĜední rod PĜechodník -e pĜítomný -a
-íc -ouc
-íce -ouce
PĜechodník -v minulý -Ø
-vši -ši
-vše -še
PĜíklady: x Usednuvši u okna, zaþala
plakat. – pĜechodník minulý (pĜedþasný dČj) x DČti, vidouce babiþku, vybČhly ven. – pĜechodník pĜítomný (souþasný dČj) PĜechodníkovou konstrukci je možné oddČlit od zbylé þásti vČty þárkou.
Vid ýeská slovesa se rozlišují podle vidu na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Dokonavá slovesa vyjadĜují ukonþenost dČje, nemohou tedy vyjadĜovat pĜítomný þas. Dokonavá slovesa se obvykle tvoĜí od nedokonavých pomocí pĜedpon. NČkteré pĜedpony nemČní význam slovesa, mají funkci þistČ perfektivizaþní: psát (nedok.) -> napsat (dok.) NČkterá dokonavá slovesa nejsou formálnČ odvozena od nedokonavých: brát (nedok.) -> vzít (dok.) SekundárnČ je též možné vytvoĜit pomocí pĜípony nedokonavé sloveso z dokonavého, obvykle v pĜípadech, kdy pĜedpona modifikuje význam pĤvodního nedokonavého slovesa: psát (nedok.) -> pĜepsat (dok.) -> pĜepisovat (nedok.)
ýasy ýeská slovesa vyjadĜují 3 absolutní þasy – minulý, pĜítomný a budoucí. Relativita dČjĤ se vyjadĜuje pomocí vidu, vČtnými vazbami a pomocí pĜechodníkĤ a pĜíþestí. PĜítomný þas vyjadĜují pouze nedokonavá slovesa.
PĜítomný þas PĜítomný þas se tvoĜí pomocí zvláštních koncovek:
Osoba
Jednotné þíslo
Množné þíslo
1.
-m/-i/-u
-me
2.
-š
-te
3.
-á/-í/-e
-ají/-(ej)í/-ou
Slovesa se rozdČlují do 5 tĜíd podle toho, jak tvoĜí pĜítomný þas.
Minulý þas Minulý se tvoĜí pomocí pĜíþestí þinného (minulého; ve tvaru pĜíslušného rodu) a pĜítomných tvarĤ pomocného slovesa být, které se vypouštČjí ve 3. osobČ. Následující pĜíklad je pro rod mužský (životný v množném þísle):
Osoba
Jednotné þíslo
Množné þíslo
1.
dČlal jsem dČlali jsme
2.
dČlal jsi
dČlali jste
3.
dČlal
dČlali
Budoucí þas U nedokonavých sloves se tvoĜí pomocí budoucích tvarĤ pomocného slovesa být a infinitivu:
Osoba
Jednotné þíslo
Množné þíslo
1.
budu dČlat budeme dČlat
2.
budeš dČlat budete dČlat
3.
bude dČlat budou dČlat
U nČkterých sloves vyjadĜujících pohyb se budoucí þas tvoĜí pĜidáním pĜedpony po-/pĤ- k tvarĤm pĜítomného þasu: pĤjdu, ponesu, povezu
In nedokonavých sloves pĜítomné tvary vyjadĜují budoucnost. Srovnej: budu dČlat – nedok. udČlám – dok.
Rozkazovací zpĤsob Rozkazovací zpĤsob (imperativ) se tvoĜí pro 2. osobu v jednotném i množném þísle a pro 1. osobu v množném þísle. Ve 2. osobČ jednotného þísla má buć nulové zakonþení, nebo pĜibírá koncovku -i/-ej (dle tĜídy). Ve 2. osobČ množného þísla pĜibírá koncovku -te/-ete/-ejte. V 1. osobČ množného þísla pĜibírá koncovku -me/-eme/-ejme. PĜíklady: buć! bućte! bućme! spi! spČte! spČme! dČlej! dČlejte! dČlejme!
PodmiĖovací zpĤsob PodmiĖovací zpĤsob (kondicionál) se tvoĜí pomocí pĜíþestí þinného (minulého) a zvláštních tvarĤ pomocného slovesa být. Následující pĜíklad pĜítomného kondicionálu je pro rod mužský (životný v množném þísle):
Osoba
Jednotné þíslo
Množné þíslo
1.
dČlal bych dČlali bychom
2.
dČlal bys
dČlali byste
3.
dČlal by
dČlali by
Existuje rovnČž minulý kondicionál, který je však v þeštinČ þasto nahrazován kondicionálem pĜítomným.
Osoba
Jednotné þíslo
Množné þíslo
1.
byl bych dČlal byli bychom dČlali
2.
byl bys dČlal
byli byste dČlali
3.
byl by dČlal
byli by dČlali
By je také souþástí spojek aby a kdyby, které rovnČž pĜijímají stejné osobní koncovky: Kdybych nepracoval, nedostal bych výplatu.
Trpný rod V þeštinČ existují 2 zpĤsoby tvoĜení trpného rodu: 1. OpisnČ pomocí slovesa být a pĜíþestí trpného: MČsto bylo založeno ve 14. století. 2. Pomocí zvratného zájmena se: Ono se neudČlalo. To se vyrábí v ýínČ. Použití se ovšem neznamená vždy trpný rod.
Zvratná slovesa Tvary zvratného zájmena se a si jsou souþástí zvratných sloves: posadit se myslet si
Zápor Zápor se tvoĜí pomocí pĜípony ne-. V budoucím þase a v trpném rodČ se pĜipojuje k pomocnému slovesu být. nedČlat nedČlám nedČlej! nedČlal jsem nebudu dČlat nedČlal bych byl bych neudČlal nebo nebyl bych udČlal není dČláno V þeských vČtách þasto dochází ke kumulaci záporných slov: Nic nemám. Nikdy to nikomu neĜíkej.
Slovesné tĜídy a vzory ýeské vzory se tĜídí podle tĜíd, ty jsou urþeny koncovkou podle tvaru 3. osoby jednotného þísla pĜítomného þasu oznamovacího zpĤsobu.ýeština má celkem pČt tĜíd vzorĤ — výjimku tvoĜí slovesa být, jíst, vČdČt, vidČt, mít, chtít a jít, která jsou nepravidelná. Vzory nepostihují zmČny samohlásek ve kmeni slova. e: Tvrdé vzory: v kmeni je tvrdá þi obojetná souhláska, pĜed „l“ je samohláska „a“: nese – nesl bere – bral MČkké vzory: v kmeni slova se nachází mČkká souhláska. maže – mazal peþe – pekl umĜe – umĜel (tĜe – tĜel)
-ne tiskne – tiskl mine – minul zaþne – zaþal
-je kryje – kryl kupuje – kupoval
Mnemotechnická pomĤcka: Že-ne je bída.
-í prosí – prosil trpí – trpČl sází – sázel
-á dČlá – dČlal
1. tĜída Infinitiv
PĜítomný þas
nést
péct
tĜít
brát
mazat
nesu neseš nese
þtu þteš þte
peþu peþeš peþe
tĜu tĜeš tĜe
beru bereš bere
mažu mažeš maže
neseme nesete nesou
þteme þtete þtou
peþeme peþete peþou
tĜeme tĜete tĜou
bereme berete berou
mažeme mažete mažou
þetl
pekl
tĜel
bral
mazal
þten
peþen
tĜen
brán
mazán
þti! þtČte! þtČme!
peþ! peþte! peþme!
tĜi! tĜete! tĜeme!
ber! berte! berme!
maž! mažte! mažme!
þta þtouc þtouce
peka/peþe tra pekouc/peþíc trouc pekouce/peþíce trouce
bera berouc berouce
maže mažíc mažíce
PĜíþestí nesl þinné (minulé) PĜíþestí trpné
þíst
nesen
nes! Rozkazovací neste! zpĤsob nesme! PĜechodník pĜítomný
nesa nesouc nesouce
PĜechodník minulý
(do)nes (pĜe)þet (u)pek (do)nesši (pĜe)þetši (u)pekši (do)nesše (pĜe)þetše (u)pekše
(u)tĜev (se)brav (na)mazav (u)tĜevši (se)bravši (na)mazavši (u)tĜevše (se)bravše (na)mazavše
Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím zpĤsobu má vČtšina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo i/-Čte/-Čme mají slovesa, jejichž kmen konþí dvČma souhláskami.
2. tĜída Infinitiv
PĜítomný þas
tisknout
zaþít
tisknu tiskneš tiskne
minu mineš mine
tiskneme tisknete tisknou
mineme zaþneme minete zaþnete minou zaþnou
PĜíþestí tiskl þinné (minulé) PĜíþestí trpné
minout
minul
tisknut/tištČn minut
tiskni! Rozkazovací tisknČte! zpĤsob tisknČme!
zaþnu zaþneš zaþne
zaþal
zaþnut
miĖ! zaþni! miĖte! zaþnČte! miĖme! zaþnČme!
PĜechodník pĜítomný
tiskna tisknouc tisknouce
mina minouc minouce
PĜechodník minulý
(pĜi)tisknuv minuv zaþav (pĜi)tisknuvši minuvši zaþavši (pĜi)tisknuvše minuvše zaþavše
3. tĜída Infinitiv
PĜítomný þas
krýt
kryji, kryju kupuji, kupuju kryješ kupuješ kryje kupuje kryjeme kupujeme kryjete kupujete kryjí, kryjou kupují, kupujou
PĜíþestí kryl þinné (minulé) PĜíþestí trpné
kupovat
kryt
kryj! Rozkazovací kryjte! zpĤsob kryjme!
kupoval
kupován kupuj! kupujte! kupujme!
PĜechodník pĜítomný
kryje kryjíc kryjíce
kupujíce kupujíc kupujíce
PĜechodník minulý
(za)kryv (za)kryvši (za)kryvše
kupovav kupovavši kupovavše
4. tĜída Infinitiv
PĜítomný þas
prosit
trpČt
sázet
prosím þistím prosíš þistíš prosí þistí
trpím trpíš trpí
sázím sázíš sází
prosíme þistíme prosíte þistíte prosí þistí
trpíme trpíte trpí
sázíme sázíte sázej, sází
þistil
trpČl
sázel
þištČn
trpČn
sázen
trp! trpte! trpme!
sázej! sázejte! sázejme!
trpČ trpíc trpíce
sázeje sázejíc sázejíce
PĜíþestí prosil þinné (minulé) PĜíþestí trpné
þistit
prošen
pros! þisti! Rozkazovací proste! þistČte! zpĤsob prosme! þistČme! PĜechodník pĜítomný
prose þistČ prosíc þistíc prosíce þistíce
PĜechodník minulý
prosiv (vy)þistiv (s)trpČv (vy)sázev prosivši (vy)þistivši (s)trpČvši (vy)sázevši prosivše (vy)þistivše (s)trpČvše (vy)sázevše
Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím zpĤsobu má vČtšina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo i/-Čte/-Čme mají slovesa, jejichž kmen konþí dvČma souhláskami.
5. tĜída Infinitiv
PĜítomný þas
dČlat dČlám dČláš dČlá dČláme dČláte dČlají
PĜíþestí dČlal þinné (minulé) PĜíþestí trpné
dČlán
dČlej! Rozkazovací dČlejte! zpĤsob dČlejme! PĜechodník pĜítomný
dČlaje dČlajíc dČlajíce
PĜechodník minulý
dČlav dČlavši dČlavše
Nepravidelná slovesa Infinitiv
být
mít
jít
jsem jsi je
mám máš má
jdu jdeš jde
jsme jste jsou
máme máte mají
jdeme jdete jdou
PĜíþestí þinné (minulé)
byl
mČl
PĜíþestí trpné
(-byt)
---
(-jit)
jíst sníst jím, sním jíš, sníš jí, sní
vidČt
chtít
vím víš ví
chci chceš chce
víme víte vČdí
chceme chcete chtČjí
šel, šla, jedl, snČdl vidČl šlo šli, šli, šla
vČdČl
chtČl
jeden, snČden
vidČn
vČdČn
chtČn
jdi, pojć! buć! mČj! jdČte, Rozkazovací bućte! mČjte! pojćte! zpĤsob bućme! mČjme! jdČme, pojćte!
jez, snČz! jezte, snČzte! jezme, snČzme!
viz! vizte! vizme!
vČz! vČzte! vČzme!
chtČj! chtČjte! chtČjme!
jsa PĜechodník jsouc pĜítomný jsouce
jeda jedouc jedouce
vida vidouc vidouce
vČda vČdouc vČdouce
chtČ/chtČje chtíc/chtČjíc chtíce/chtČjíce
PĜítomný þas
maje jda majíc jdouc majíce jdouce
vidím vidíš vidí
vČdČt
jíme, vidíme sníme vidíte jíte, sníte vidí jedí, snČdí
(vy)jed, snČd (pĜi)šed (u)vidČv (z)vČdČv chtČv (vy)jedši, (pĜi)šedši (u)vidČvši (z)vČdČvši chtČvši snČdši (pĜi)šedše (u)vidČvše (z)vČdČvše chtČvše (vy)jedše, snČdše
byv PĜechodník byvši minulý byvše
Nepravidelný budoucí þas mají: x jít – pĤjdu, pĤjdeš, pĤjde;
pĤjdeme, pĤjdete, pĤjdou x být – budu, budeš, bude;
budeme, budete, budou Nepravidelný zápor:
být – 3. osoba jedn. þ.: není
