'XTSÍ- .^"r. WWW SEN O VINETE. k\lk. fc^-r. rr

'XTSÍ.^"r.

I WWW

v

SEN O VINETE k\lK

^

fc^-r

rr<\

"-J-«

6038 \íti

FsAn

1

1895

iBÁSNiGKyCH

SPIS

RCHLICK£HO

^

i

.^^^m

Piirchased for the

LiBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO from the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

JAR.

/^

VRCHLICKÝ

v

PISEN O VINETE. (1903—1904)

NÁKLADEM!

J.

OTTY V PRAZE

1906.

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.

~03í

^

^ ^-'

(

SEP221966

11269S4

Tiskem »Unie« v Praze.

|

!

VNOVÁNÍ. (Své dcei Milad.)

Nejstarší

Ty dcero

moje,

osud neblahý i blahý pes práh domu otcovského kdvž mi odvádí Té záhv;

Zazpívám Ti na rozchodu starou píse o Vinet, o slovanské Atlantid, o zapadlém v moi svt.

Z

moe

vln a

z

moe

báje,

minula do budoucnosti, kéž Ti mládí pipomene Kéž jak most se Tob klene

z

!

! !

žes' je klidné, šastné

mla,

jediná jest moje pýcha, kterou nad vavínu snítku hru má v blahém klidu dvchá.

Za náš práh báje Mládí

Co svým

a

prodlouží se

Tob

krásná

zval jsem, dal jsem, dít,

vezmi, jdi a budiž šastna

y.

v

PISEN O VINET.

PEDZPV.

Píse

o Vinet.

A

tak zazpívám ji pece, píse o Mnete, která hrála hlavou hocha, litera zrála v parném lét. tuto

A

tak zazpíxám ji pece, v svojí podjeseni, když juž z mého vinobraní všecky íše kol se pní.

teba

Mezi požatými lány, mezi vršitými snopy pijmu rád tu prostou píse rukou vážné Kaliopy. z Jak

ji

pijmu, tak

upímnými a vy, kdož sklonili

se

v

ji

pravd

jste

s

podám slovy,

první láskou

k Prokopovi;

!

\\\ kdo tli jste Twardoxského, Hilarion jimž je milý, kéž ta píse podjesen lásku vaši neomýlí

Slunce dojde ku západu šíp dojde k svojí met: a tak pro vás zazpívat chci i

tuto

píse

o A^inet.

Slyš, z dálky znjí Poledne jaké z hloubi tklivé tony, hlavu skláníš, rozeznáváš Bože, to jsou zvony I .

.

.

——

Vný

Ale odkud se tu vzaly? Vížky není na obzore, ani

chrámu

nedohledné

—

kam jen moe.

hledíš,

vidíš

Není pochyby

již

více,

hlubin zní to petajemn, žalobou a tklivou písní se to na lun nese ke mn. z

.

Slavn

zní

to

a zas

tkliv,

doznívá to, zane znova, Bože, této melodii

moci propjiti slova! \'

moem

dálku

chorálem

medusa ani

se to nese,

to náhle duní,

se

nezachvje,

škeble na výsluní.

Ve poledním dusném parnu ,

v zlatých kruzích vzduch se tese, a ta hudba puklých zvon v bezdno ztrácí se a nese.

Matn hlava klesá v dlan, co zní zvony moskou plání, stará zkazka táhne duší na Vinetu vzpomínání. Schýlen

s

lunu svého

kraje

pátrám v hloubi, hledím ke dnu, po sledech jdu staré báje, zda tam spatím stopu jednu.

Ovšem

hbitá fantasie

proudy spíš si cestu klestí, valy, hradby rozeznává .

jak to zná

z

.

všech starých zvstí.

Ulice zí, vže, chrámy, jde k píístavišli,

nábežím

se v isté vod vlajky, stožáry všech barev blyšlí.

kde

Ale všecko jesli mrtvé, beze hlasu, beze ruchu, fáta morgana vln pouhá, mrtrvé, stinné msto duchu.

A

když

z

mizí rysy a plá

dozní zvony divných tvar

hloubi

moe

tiše zívá,

nedozírná v letním žáru

.

.

.

Vineto, tak nad hlubinou zel již tebe básník mnohý; tušil snad tvou starou slávu, tvoje reky, tvoje bohy!

Olbímí též vidl boje moe, o pí zem, o jak tvé fantastické msto

pí

mlhav

a skrvt,

temn.

Slyšel

ba

báj

o tvojich

zvonech,

zvony slyšel zníti, v klidu peejí i v hromu i

chvt

doznívat, se

a míti.

To vše dojalo jej k písni, brzy roztálo však v snní, pelud, upomínka,

obraz,

povzdech, pouhé naladní.

Já chci více

.

má píse

se

Jinou strunou rozzvuela, .

.

nechci pouze chytat stíny, ale tvar jim dát chci tla.

Ti, již

plní

v

v

moi

aby

zahynuli,

a síly, pochováni,

vk

\-stali,

Jak zde o

moi

velkosti

v písni

žili

pí zem,

v

žili!

ptkách, bojích o

pí moe,

kesansUí

než nad obzorem kmitnula se první zoe.

Ságy roh znít pouze nemá nad jich hrobem v moské bratrské

a

jedno slovo se stíny se jejich snoubí!

hloubi,

!

!

Ped

staletý kde se Slovan Vikingy bil, s moe draky, zalátejte zvuky písn s

nad vlny a nad oblaky!

Rozvite se v šíré slapy epopeje ruejemi. zpívá

moe,

nebe

s

Moský

zpívá

zem,

oblak stády všemi

vítr

cítím v kštici,

moskou sl na

spráhlém rete dálky co bou zvon duní v moji píse o A^ineté z

^

^

^

ZPV

I.

NÁMLUVY.

Lysou hlavu naklonnou, ruce k tlu chab kleslé, zamraen a ztopen v dumy sedl starý Gure v kesle.

V

javorovém sedl kesle, posupná a líná táhla duší mu, že ani nedotknul se íše vína. starost

Slavný byl

pec

zásluhami,

vhlasný byl starým rodem, skvl se pede všemi v rad, celým skvl se ped národem.

A

byl

velel

v

míru

velel

starec,

nepekonán

šikm

v každém spravoval své

etných

lodí

voji.

boji, .'.-tatky,

Stále zdar šel v patách jemu,

boha denn

jako divem, kníže i ídiJ jeho slova vlivem.

nejednou

Co mu z

se

asi

sám

chvíli klidu

nenadání otrávilo

?

Co mu v duši vrhlo stíny ? Co mu vrásky na skrá rylo Zbloudily snad jeho lod mezi píkré fjordu skály, Vikingové loupeživí

kde

je

jali,

zdrancovali

?

Nevrátily se mu více plné pevzácného zboží, perel, jantaru a slon, sobolích a vlích kozí?

Jediná snad jeho dcera, jeho rodu chlouba, pýcha, bloadrá, štíhlá Svána,

tajn

trudí se

a vzdychá

?

neb šastné lod si hoví doma, bílá Svána v jednu píse rozpje se, když hne rtoma. Nikoliv,

v pístavu

16

'.

:

Co

jej

Zvedl otrok

tedy trudit muže ? hlavu v jizby šei, cizí. hlavu chýle

u ezaných Jako

z

tam dveí.

stál

bronzu

ulit

eká

na odpov, k pánu hledí, kyne jemu starý Gure,

mraný má ,,\'yid\

k

se

odpovdi

svému pánu.

sluho,

veleknzi Svantovíta, s šetrnou že úctou vždycky má jej chudá stecha vítá.

Ke cti že mi slouží vzácné, pejde-li práh mého domu. jeho jest íš vinic mojich. jeho jest plod mého stromu!" Uklonil se a

již

cizí

sluha

krok hluných ruchem

dlouhá chodba

laným kmet

hlaholila,

je

lovil

Lovil dlouho ohlas jak se zvolna táhle a zas hlavu schýlil v nové se zas dumv

17

uchem.

jejich,

ztrácel,

k

prsm,

kácel.

;

Pochybností

bouí na

sterý

nho

mže knz

co co

mž'

se

píval ítí,

Svantovíta,

dom

v jeho

chtíti

?

Po pátelsky pece spolu se

již

nesetkaly

byli ve válce

i

roky,

v

rad

úhlavními, zlými saky.

Starý Grozvin tvrdošíjný podšitý byl lstivý, úlisný a krvelaný, pi tom nad vše zlata chtivý. lišák

Tvrdošíjný

též byl Gure, drsný, tvrdý,

zarputilý,

stejn jako na svj vhlas své jmní hrdý. i na

tak

Ale pi tom neznající jisto ti

pímý

falše,

bylo.

jak pišli

spor

vždycky, zrady že

vznikl,

dohromady.

Bylo to jak ostrá kosa na tvrdý když vrazí kámen, mezi Grozviiem a Gurem rázem tryskl hádky plamen.

Starý Gure zvedl skrán zahalené dumy mrakem, jizbu celou v dál se tmící sokolím svým projel zrakem.

Lesklé peletl kol stny, zdobn vykládané, koberce též pestrobarvé tkané. z jemné vlny stropy

umn

Nad krbem zrak jeho stanul, tam kde skítk sošky steré tísnily se v maleb vnci, nad nimi kde lebky steré Blaly se divé zve, v mládí jeho rukou zbité, k pozlaceným tkal t:-ámcm, vzáciiou

ezbou byly

Stny zbranmi

se

ryté.

leskly

dávno v bojích padlých štíty,

mei,

strašlivými

dd,

toulci, mlaty,

ku pohledu.

tu, kyje, na nichž ješt krve stopu, v pestrém seadní oko našlo od zem až k stropu.

Palice

znáti

19

štít lesklé plochy hladké zrcadly v šer jizby vjely; zro\Tia

krb

v rohu proti starci

mramorový

stál,

celý.

Milou družnou útulností v dlouhých zimách k sob vábí, nesen z jedné sochou Vesny, z druhé strany sochou Báby.

Z ryzího je zlata celá ladná socha smavé Vesny, jest to slunce, do pírody kterým vniká život plesný.

Stíbrná

je

socha Báby

jak ten msíc, v kterém spící

moe, dlouhá

bílé skály

leží

lada.

na pobeží.

Ped sochami kže mkké, kesla na nich v družném vínku s

pehozenou sobolinou

k milému zvou odpoinku. S ix)háry stl trochu stranou, podlahu, strop, steny, zbran

Gure hbit pelít' okem pak povstal odhodlan.

a

20

\Spil pohár jtidním rázem, svému v ústret vyšel,

hosti

neb

již

A

chodbou se

blížící

kroky

stojí

již

za

oponou

slyšel.

Grozvin

ped

ním,

Gurc kloní se a kyne, úslužn sám druhé keslo ped krb svému hosti šine. Z krbu velký bere pohár, ped tváí skítk, podává jej dvorn hosti, povznáší jej ku pípitku. nabírá

,,Bu mi

mlky

vítán!" Starý Grozvin

bílou hlavu schýlil,

trochu vína k

poct

nad krb sklánje

bohm

se vylil.

Vypil pohár jedním rázem, hostitele k pokynutí ušed v keslo, ústa k slovu, k úsmvu rty svoje nutí:

,,Butež bohatýrský kmete,

Pravil Grozvin bozi,

:

tebou

nm všecko

s tvým domem, a v ku novému zdaru kvete!" i

Pise

s

o

Vinet.

"

!

,,

Rovnž

tebou

s

butež

bozi

!"

usedaje Gure praví, ,,dejtež tob hojnost na všem,

tob

i

tvým

dtem

zdraví

Grozvine, ty nevíš ani, jak se návštv tvé tším" ,, Proto dovol, milý Gure, již na tvou píze heším!"

—

a

— co —

,, Prosím, vezmi bez rozpaku, zvu zde i v poli svojím!" ,, Ochoty tvé, starý druhu," — Grozvin dí ,,se skoro bojím,"

—

—

,,Gure doved slovu

híkou vtru marnou jeho hovor jež se

pi

státi,

není

té íši,

mezi námi pní,

Smím-li prosit, poselství své vzácný hosti milý

—

vyslov,

—

„Nevím, vhod-li pijdu tob, zamím-li pímo k cíli.

Ale myslím,

pímé

slovo

.poklad vzácný v každé dob, zvláš když sedíme tu spolu

oba muži

proti

sob.

22

Pímé

slovo poklad vzácný jest jen otrokovi,

poutem doufám

neurazím

tu, že

t

pímými

svými

slovy.

Nechci, by se zdáti

tob

e má

nevím,

jestli

nová dolétla

Všecky

mla

vyhýbavá, k tvému slechu zpráva,

již

cizince ten

zákon vyluuje

nový

msta,

z

možná s

dost, i nevinného vinníkem že stejn ztrestá.

Tak

se

zákona

stává, jest,

železné že

ale

zvykem

kam on

vstoupí,

mívá nohy,

které zdrtí vše jak stoupy.

Známo tob,

ím

jsou

ím

moi

jsou

mstu,

Vikingové,

škdce, zrádce, zlodj jedním jménem Viking slov, lupi,

Zmohutnli, Gure, píliš na souši, což teprv vod, jejich

drzost

nebezpeím

hrozí jako jejich

23

lod.

.

:

Známo také, že zde v mst mnoho pívrženc mají, kteí naloupené zboží steží jim a schovávají.

Tož

zákon:

dí

Kdo

je

obchodem neb

s nin\i

spízni krví,

kdo jest cizák, budsi jménem nebo jmním, zbožím prvý, Budiž zbaven svojich statk, svých i svého domu, bud si kdo bud:, za ti týdny

lodí

má

se

Na

ta slova

šedé

vysthovat

oboí

podobá

z

domu!"

zmlkl Groz\dn

jen zdvíhá, dravci, se ptáku

—

který na svou koist íhá.

Pi tum jemu lstivý úsmv koutky ret tenkých hlídá Ale klidn starý Gure vážn jemu odpovídá „O zákonu tomto ovšem, veleknzi, již jsem slyšel, nelze však mi chápat, pro pišel. ke k vli

nmu

mn

.

.

jsi

Dobrý zákon, schvaluji ho, chci se ídit jeho slovem, však

ím

nezím

—

ml

mne by

v tomto

„Nechápeš,"

ádu dí

se týkat,

novém."

Grozvin chytrý^

„pesné ádu toho znní, jako v sít též jsi lapen, spásy pro tebe v není.

nm

Nezachrání tebe ani

jmní

vhlas sebe vtší,

minulost tvá, milý brachu, nejhorší je tvojí léí.

Nech jsi teba v kmetném hovorem mravy Slovan, rodem cizák jsi a dcko

vku

i

byl

jsi

písní

moe

chován.

Známo všem to a tvé jmní nejlíp nasvduje tomu, kdysi Viking že tvj otec pišel s lupem v hradby Jomu.

Vše to známo, lid vše stádá zvsti ty v svém duchu prostém, a ty dí, že kdys král Harald býval v u vás hostem.

dom

25

:

Pamatuješ, když

!

v dálku

jej

štvala syna krutá zloba?

Zásluhou co jindy bylo, Gure, dnes jest obžaloba

Ku

cizáku píliš lásky

nový zákon

trestá

zmarem,

tož jdu tebe varovati,

Gure, ve pátelství starém

—

!

Prudce povstal Gure z kesla, blesk jen kmit se jeho tahy, íše dolil, Grozvinovi

klidn odpovdl záhy

—

„Jaké vedeš divné Slovan jsem dnes jako

proto, že

co mi

mj dd

ád

byl

ei. jiný,

Dánem,

ten nehostinný?

nmž

Proto zákon, o se ani netkne

mne

ale jestli proti

z

mluvíš, dálky,

Dánm

vzplane, jak díš, požár války.

Prvního mne najdeš v adách v nejlítjším boje vzteku, ale nikdy, bozi slyší,

nikdy podlém na útku!

26

Svdomí mé

vi

vlasti

isté zrovna jako dlan a tak budoucnosti patím ve tvá klidn, odhodlan.

Dosti co jsi

ei. Ale na to, dl o Haraldovi

nevasn

dost obžalobou, slovy:

odpovím pec málo

Pravdu máš, že utíkaje velký král ped vlastním synem

pohoštn této

byl,

—

ano chránn

stechy družným stínem.

Já byl tenkrát dcko malé, nejdražší mi bylo z všeho,

když jsem k chorému a

si

hráti vedle

sml

vklouznout

nho.

S chocholem hrát jeho pilby, kolébat se v jeho štítu, jako na obloze na hvzdná zdoba plály v tpytu

nmž

Zlaté

heby, které ob

as

náhle silným šlehem bleskly, asem též jsem zkoušel zvednout jeho obrovský a lesklý

27

!

Veliký

me,

tmavly ale

žádná

toho

nmž

na

posud

se krve stopy,

jílce

ruka dtská neuchopí.

Harald tžce poranný

obas

naklonil se ke

asto pousmál

pohladil mi vlásky

Podivno

!

mn,

se tiše,

jemn.

Jak dnes by bylo,

hlasu jeho spád já slyším, viz ten pohár, z nhož piju, nežli sešel k stín íším,

Posledním vyprázdnil douškem, syna stopil takto na dn jeho. V sny mé zí tvá jeho siná.

nevdk zem, nevdk

Památkou mi tento pohár nad vše šperky a vše zlato, že byl u mne Harald hostem, Grozvine, jsem hrdý na to Ale tž, že od Haralda cizinec sem neklad nohu, ped tebou Všemi bohy všem já písahati mohu!" i

28

—

"

Kýval

Grozvin hlavou

tiše

dl: ,.Tou pátelskou jsem eí, Gure, varovat chtl tebe,

sám když

ale

Stemhlav

a

již

nebezpeí

v

se vrháš slep,

hru

moje lítost cítí, nemohu si pomoc' více, klidn musím odejíti!"

Skokem

—

,,

zastaví jej

Nebylo

pro

jsi

—

pišel!"

Pravdu

dl

Tvoje,

Nechci nové

pro jsem

jsi,

otázka je trochu

pání,

týe

,,

v tvém srdci boje,

nítiti

ale

Gure:

pání

to

jež

se spíš

mám

íci,

mého syna

—

—

—

1

,, Tvého syna prosím, takto nesmíš odejíti,"

—

a než Grozvin na prahu

Gure sám

se za

ním

jsi

velel,

sám

Grozvin,

chts

se slova.

29

již,

stál,

,,Budsi!" praví lstivý v keslo usadí se znova.

,,Sám

mluv

ítí.

—

abych uchopil

pišel,

jiná,

tomu,

Rty své opt svlaží vínem, samolib bradu hladí,

zane mluvit jako když se

— slova jeho svíjí

hadi.

Chvílemi se mihnou pískem, kovový hbet hrav blýská, ale rázem ve oblouku mizí vedle do koviska,

Aby

chodec, který v

dum

po pšin dále spje, nevidl ten zrádný kotou, jak se na sluníku heje.

Aby jist našlap v trávu, v které jazyk rozeklaný na slunci se chvje, zdvíhá, klesá, stáí na dv strany. I

„Vážím

si

t, Gure, píliš,"

sladce Grozvin zahovoí, ,,ctím též rod tvj, který proslul

od

let

Z duše

na

souiši

i

^oi.

celé želám sob, aby tento zákon nový nemohl se tknouti tebe, neb tvých železnými slovy.

;

Ano, piznám se ti, dlouho pemýšlel jsem o samot, co bych mohl uiniti u lidu krále pro t. i

Kterak možno otupiti zhoubné ostí toho mee, který slepý jako osud v rodinné též svazky see,

V

tom, co pemítal jsem, Hilboj, syn mj, ke vešel nmý, jindy hovorný, však znáš jej, v rozpacích zrak chýlil k zemi.

mn

Divá mladost jeho

chvl

se, klopil

zkrotla,

oi ob,

naposled mi všecko vyznal, tím jdu, starý brachu, k tob.

s

Zajásal jsem v duchu, starce, miluje tvou dceru Svanu, ve vyznání jeho vidím pro jistou spásy bránu.

t

Spojme naše dti, Gure rodu mého krví ryzí oist' svou, jist budeš potom, obava má každá zmizí.

31

mj

Rod tvj rod bude chránit v píbuzenské lásky plášti, malomocná bude

zákon

též

zloba; slepé záští!"

Domluvil a starý Gure v keslo, svraštil elo, kterým jak vír erných pták tisíc stín peletlo. klesl

Grozvin ve zabodal své Gure patil zbraní sms

tvá

starce

pevn

oko rysí, k stn v dumách, kde s štíty visí.

Vyskoil pak strhl

mje

zahrál s

z kesla, jeden a tento v blesku

díve

nežli

teskem v oblou

dopad štítu

desku.

Dutá rána znla jizbou, chvla se jak ozvuk hromu, vlnila se, nežli zhasla

na rozlehlých chodbách domu.

Otrok

stál

již

v stínu

dveí,

hbit uklonil se pánu. Gure káze velitelsky: „Zavolej

mou

dceru Svanu!"

.

!

Zmizel otrok. Ticho. Gure pecházel sí velkým krokem, každé jeho hnutí Grozvin baziliška stíhal okem.

Patil za ním rozpait, skoro v nejistot zpola klesala a zvedala se v jeho hlava holá.

dum

V

ticho padly náhlé

kroky Svdna sem se bére, jedním rázem rozletly dubové se tžké dvée.

.

.

Ejhle,

Bohatá se prudkým vzmachem ruky rozhrnula clona, Grozvin rychle povstal z kesla. Vešla Svána to jest ona!

—

Záící na prahu stojí, krásná jako úsmv rána, pohled její otce hledá, jakby dl Zde tvá jsem Svána :

Byla jako mladý topol ztepilá

mla

a stihlá

byla,

ple jak moská pna,

která v slunci záí bílá

Svítila tak,

skoro

ek

bys,

irý jas že z ní se line, po nábytku šerém splývá, padá mezi stny stinné. Svána

z

lázn vyšla práv

v plném svitu mladé krásy, nebo posud nezdvihnuté v uzel dlouhé erné vlasy

Padaly pes halily

ji

její

záda,

moem

stín

bílé ruce, plné páže,

slapem až v záhyby klínu. Stála tu jen v íze bílé

zdobn

kraji

lemované

bez šperku, jen jantarová peska u pasu jí plane.

Pouze tžké zlaté kruhy na kotníku ob as zvoní; jako plný leknínu kvt krásnou hlavu dívka kloní,

A

tu

asem

mihne

se

jí

pes tváe ovál, — jakby snžnou v dálku plání erný havran peletoval. vlas

stín

34

Jakby pes stíbrnými

luh, který zkvetl liliemi,

táhly stíny erných mraen klonících se plaše k zemi.

Ano byly erné stíny havraní ty dlouhé kštice, ješt vody krpjemi sem

tam

se blýskajíce.

Krpjemi,

jež jak perly

a

v erných kadeích se chytly a stíbrným prachem splaskly, aby z noci jejich kmitly.

Velké

její

modré oko

tmlo se jak bezdná tn, tajíc hvzdy jako blesky na

dn

v

nezbádaném

ln.

Na prahu pak tise stojí, posud mlí jen a eká, plachým zrakem s otce svého na Grozvina rychle tká. Mlí, eká, jen ta adra se v zdobné ízy plátn

dmou

v pohnutí,

dv moské

zvedají se v taktu

35

vlny

chvatn.

Zvedají se, sotva klesnou, v ráz je nový oddech vznáší, jako hrdliky jsou bílé, které dravec z hnízda plaší. Starý Gure svoji dceru s otce pýchou, usniál se a hlavou kynul,

nilky

mil

zaal hovoit Sváno,

hle

veleknz

tu

,,

Grozvin,

e

tichou:

sem, dít moje,

Svantovíta, vzácného v

nm

skromná naše stecha

hosta

vítá,

Ctí nás velkou daiti chce,

nebo k tob, dcero drahá, sklonila se vzácné volby

choulostivá jeho váha.

Pro Hilboje, syna svého, manželku tebe volí, bys až umru, nestála tu sama kvtem stepním v za

Dcera bemenem bratím, zde

otci,

je

v

poli.

dom

se praví,

u mne neplatí však, víš to, jiným co dí rozum zdravý.

36

(Zrakem šleh po Grozvinovi.) jsem neplatí to u mne,

ek

mn v

dcera zlatý paprsk

jest

domu mého

dumné.

šero

Sama paní svojí vlí nad sebou jak v dom vládne, nuž a mluví, s jejím slovem hvzda moje plá spadne," i

Udivená

stála

Svána

schvácená, jak zkamenlá, na bouných jí pouze prsech

dla

se

keovit

chvla.

Sjela níž a jantarový drtila

šperk kolem

jenž se bílou

asem

ízou

šíje,

vinul,

blýsk jak oblouk zmije.

Tsné sevené

rty její

škubaly se div, boln, ale pes práh ret jedno nesešlo

jí

slovo voln.

Hluboké a modré oko kamsi do daleka teští, stuhlo slovo v štíhlém hrdle, jakoby se octlo v klešti.

Píse

o

Vinet.

37

Mlí

mlí

Grozvin,

Gure,

Svána rovnž slova nedí. Posléz temn Gure praví: Mlení též odpovdí!" ,,

Ale sotva toto slovo perušilo ticho trapné divoce se zatás Grozvin, jako na hada když šlápne.

—

Pozvedl

se

rychle

z

kesla,

vped pokroil odhodlan, až stál zrovna na ti kroky proti chvjící se

Svan.

Usmál se a zlatý Iprsten chvatn s prstu svého stáhnul, po Svanin bílé ruce vetchou starce rukou sáhnul

Chtl

jí prsten dáti na Svána zpátky skoí posýlajíc na Grozvina

prst

—

ale

žhavé blesky modrých oí. Krví,

ob

ohnm pi sladká lika

rtové se

jí

ruce bílé se

nmí jí

tom vzplanou její,

tesou, chvjí.

-

A

pak

kroužek v

zlatý

hnvu

—

nohám Grozvinovi a pak bouí svého nitra krotí jak mž' tmi slovy: bodí k

—

„Neslyšers,

,,k

emu odpov

Pece

víš,

mnou

se

stále

otec ekl, chceš moji? že syn tvj Hilboj

co

žije

v boji

;

My se nikdy neshodneme, povahy jsme píliš rzné, ve všem odpor, ve všem cizí jsme a nepíbuzné.

sob

Jak bys hlemýžd chtl v blát s bleskem na obloze spáhnout,

chtl vodu s ohnm, vlí stáhnout.

snoubiti orla v

doup

ekla

poslední jsem slovo!"

Chtla

odejít,

zastoupil a

le bleskem

Grozvin cestu steskem,

jí

dl úpnlivým

Ale

pi tom

jeho oko

zahoelo okem

—

jest

„Dobe,

lišky:

rozmar díví jak chmýí pampehšky. ale

39

—

"

Odkud práv vítr zavál, rovn tímto smrem letí, dobe, jdi si, v radu muž nesmí vpadnout slovo dtí. Rozmyslit se ješt mžeš, nádherná a pyšná Sváno, v píhodnjší dob jist Hilboji své ekneš ,,Ano!"

Zatím obmkí tvé srdce všemohoucí velká Lada,

mého

Hilboje

že,

hrdá,

ješt budeš míti ráda.

A mne

starce ješt

vezmeš

mile ráda k jeho vnu, a já urážku tvou dnešní i

,,

tvj odpor zapomenu!"

—

Nikoli a nikdy pravím!"

—

ekla Svána, „konec všemu! — Grozvin na to: ,,A co Hilboj?' Povz, co máš proti nmu?"

—

Peješ si to z mých úst dím ti pravdy neskrývajíc, mužem, rekem není Hilboj, ,,

bázlivý

jest

smšný

zajíc.

slyšet,

Kdo ho vidl v moské boui? Kdo ho vidl v bitev hromu? Nejvtší

jest

baba Hilboj,

nejvtší na celém Jomu!

K tomu nejvtší je zrádce jako otec, liška chytrá, pokrytec, co dneska slíbil, který dávno neví zítra. Práv, znám

jej

píliš

dobe,

jako zná ho každý v mst, udlá lip, dá-li pozor spíš se vyhne v cest. a

mn

Slyšes. Velká jako lásky jest

i

nenávisti síla

Hlavou kynula jen a jak

Proti stáli

boue

!"

otci

odkvapila.

sob oba v

—

nmém

starci

ustrnutí,

—

tomu vztek a tomu úžas slova

s

ret

nevynutí.

Grozvin trhá roucho svoje, oi jeho div planou, starý Gure odvrací se

polekan pate

stranou.

:

bou

chtl jak Odpus!" však cítil v adrech

nebo

&e vším, co tu výslech,

Cosi

,,

souhlasiti musil

V

tom

již

,,Slyšers,"

pijdu

s

íci,

sterou,

dcerou.

Grozvin zaal pst, zaval, ,,bože hrom,

pítel,

abych

za to

dom?

urážku

si

My

ješt sejdem, Gure!"

se

nesl

Ku dveím dva prudké Gure za ním chodbou zní

Do kesla v

ob

—

ale

již

chvatné kroky.

kles

darmo

Gure zpátky,

dlan tvá

se skryla „Bílá labuti má, Sváno,

bda,

co's

mi uinila!"

Grozvin hrozn mstít se bude, velká jeho moc a síla. Bílá labuti má. Sváno, Bda, cos' mi uinila!"

i?

—

skoky,

^

ZPV

II.

SNEM.

Pilet starý havran báje, a lysý, pilet, zaal vypravovat, sluch na jeho zkazce visí. bílý, stoletý

Ptal jsem se: ,Jsi bratrem toho, archy své jejž pustil Noe,

z

toho snad, s nímž Serapion druhdy mluvil v Arsinoe?

strýcem Karlštejnského, zná v Cechách každé dít? Zakrákoral a já ptáka mythu poznal okamžit. Ci

jsi

jejž

Stáím

byl

již

celý bílý,

žeh plál v temném jeho zraku, skoro ek bych, že je kmotrem

Odinových obou pták.

45

Zmizel mžikem, Zahýk opt sám byl pelud v polosvitu, .

.

.

letmo jsem jen záchyt písní báji toho ptáka mythu.

Vyšel posel rychlonohý, vyšel

z

rozbhl do ulic

knížecího domu, se

se

po námstí,

rozbh Jomu.

Rozbhl

se do pístavu do chatek na pedmstí, by všem lidem dobré vle od knížete hlásal zvsti. i

Žezlo nesl javorové

na obojím konci kuté, celé bílým pergamenem

do kola kol

ovinuté.

Na blán

psáno bylo,

té

imanm všem každý blánu toohl, íst

ji

co velel kníže, svinout bez obtíže. s žezla'

46

A kdo svinul a et psaní, pikýv hlavou ve souhlase, zaízl vrub v bílé devo a již posel dál šel zase.

Místo podpisu vrub platil; když jich žezlo plné bylo, pak se zpátky ku knížeti,

odkud pišlo,

navrátilo.

On set vruby — bohatýr, rek všech znal rody správn; všichni tedy souhlasili a tak byl svolán slavn.

snm

Sedli

tu vedle sebe

kupci,

reci,

bohatýi,

vel rozbouené pod klenbou to sín jak

,,Pro nás svolal

nesetné taláry

šedivé

jsi jsi

úly víí.

?" tak se byly ady, vidl dlouhé, vidl brady.

jich

47

ptali,

Brnní jsi vidl tpytné, pádné mee, toulce, stely;

kupc

jako

rek oi

zvdavostí zahoely.

Sí se hlasy otásala, jak se bouné pní; náhle ticho ruch se ztajil ve trub hluném hlaholení.

—

moe

Bubny duní, trouby jeí, praporc sto vzduchem mává a již vidt ostrá kopí, stráže

knze

Burislava.

Štíty potažené kozí

heby lesknou, jak jdou muži v taktu krok, v duté štíty tesknou. leskl>Tni se

meem Zní to

síní

jako zvony,

na poplach když s vží bijí, ruch a hovor v ráz se tiší štít

Ve

hlunou

dv ady

tam

stráží šiky

se staví,

za nimi jde

melodií.

trn kde

knží

v bohoslužby slavném

48

stojí,

zástup kroji.

Bílé brady, bílé vlasy

ve ízách bílých v hojných asách kolem postav ušlechtilých. tají se

splývajících

Svatých

dub

mejlí svží

vncem

šedé skrán jímá, zlatá varyta a harfy žilnatá jich ruka tímá.

V

stedu jejich starý Grozvin jako ostíž, který eká na svou koist, podeziv síní na vše strany tká. Za knžími v stedu panstva kníže Burislav

tlesná stráž s obou stran

s

sám vchází, nahým meem

jej

doprovází.

Shrbený a šedobradý

hrd

zlatý vínek nese, pozdrav ze všech hrdel vstíc mu zazní v bouném plese. síní

Tisíc s

me

v

štíty bije,

apek

výš se zvedá, vlídným úsmvem co staec

tisíc

na keslo svých

otc

sedá.

K>Tie jen

—

vše ztichne rázem,

každý na rtech jeho visí, lstivý kupík, bodrý mšan, svží jun i staík lysý. „Svolal jsem vás

já,

jenž vládnu

otc slavném na Pomoí, od behu, kde slunce vstává, až kde v slaný brod se noí.

Valné Odry na pobeží od Vadomu ku Kaminu, od Šttina pes kraj Ukr od Uznoima ku Volinu.

Po svý-ch otc dávném zvyku radj vládnu žezlem míru,

a

íš chová, vdí bozi, ady slavných bohatýr.

Zím

zde otce, zím zde syny, jimž boj vítaným byl heslem, se proslavili

již

dd meem

Mm, k

že

stejn

jako veslem.

ochotni

star^TTL

ti

vncm

byli

slávy nové

pidružiti v nových bojích,

jako vždycky vítzové.

50

«

Ale nerad vidím, drazí, když letí krajem, války z bitev koue zem když zívá, dív jež byla pravým rájem.

Bs

Živeny když zlaté klasy kopyt divoký klus drtí, na brány když mst Hlad buší, s

V

lanou

svojí

sestrou Smrtí.

míru vlád jsem, sestár v míru,

asyl jeho rád

všem skýtám,

od Viking nebo Dán nové boje nerad vítám. Starším

ped

z

vás

dobe známo,

je

lety co zde se

proti otci

mému

Palnatoki jak

Dobrodruh on na nás

tisk se

dlo,

drzý

zvd

elo.

z

jedné strany

z

konin Jumu,

co král Harald od severu prchal v málo vrných tlumu.

U nás až on smrt svou našel v strašném boji proti s>tiu, bohatýrsky vykrvácel na slovanské zem klínu.

Od té doby hrdý Jomsburk Volinu byl pevným štítem, ped Vikingy vždy nás chránil pístav jeho v boji lítém.

My jsme rostli, kvetl obchod, jakby ped moem byl schován, ostrov smál se požehnáním, na své hroud stál zde Slovan. Ale od posledních vše

se

horší v

as

každém smru,

nové mrano, brati, vstává a se valí od severu.

Magnus, veliký král Dán, mám o tom zvsti, s velkým lodstvem slaní moskou k Rujane si cestu klestí. urité

Harald Gormson kdysi Jomsburk

—

a proto, brati, Volin jest prý dánská pda, patí! Vineta prý

založil

Dánm

Jako

dom

prý sem jede,

Jomsburk má být východišt, odkud celé na Pomoí výbojn by vpadal píšt.

Drazí! Jinak se to vládne, jedné matky jsou-li dti všichni v zemi, stokrát vládnout v rod pestré zmti.

he

A zde sms je rzných živl, v kterou obrátíš se stranu, s živly

pojí

Slovan

se

zde

i

Nmc

prvky

Dán.

Ba i slavní Vikingové, jak se v rozmach svtem hnali, v

mst

našem mezi rody

svoje stopy zanechali.

Nesrostli jsme v národ jeden, kladivem jenž skován, teba lánkem nejpevnjším

vk

v našem

etzu

jest

Slovan.

Steré živly, steré zájmy mezi námi vrou a hrají, rzné krve bujné prvky trou se tu a potírají.

—

Kníže jsem však mohu co již zítra eká na mne, nevpadnu-li do Viking nástrahy a past klamné?

Píse

o

Vinet.

vdt,

!

!!

Mohu na své spolehnouti, mohu ptát se: Kdo jest mojím? Obchodní jsme píUš msto, síla

v tom, však té se bojím.

Bývá-li sud plný vína,

obrueni

spjat býti

musí

železným, neb jinak síla kvasu rozstíkne sud v kusy.

Takým obruem

jest

káze,

jednota všech živl, brati, pilnutí všech, druha k druhu, rodem, krví, kdož si patí.

Jeden musíme být národ, jedna krev a jedno tlo, jedna duše co ve jedním, aby v tisících všech velo

—

Proto,

kdo jsme vrní, k sob,

Sláv kdo upímný a ryzí Nesmí jak rez škodolibá hlodati nás živel cizí!

Nutnost neodvratná káže, cizí živly mezi námi rozpoznat, býti

svými

je

—

setást dolu,

teba sami

:

nám, kdo

Proti

s

námi

dlužno piznat barvu

elem proti vrahm otc zbroji!"

jedním státi

není,

svoji,

v plné

Domluvil tak starý kníže, síní táhlo tiché

vení

—

sporných hlas zvolna rostlo v hovor, hluk a burácení.

Sklánly se hlavy k sob, zvedaly se ruce v hnvu, náhle ticho jak pst v uzdu vpadlo rostoucímu evu. Starý (}ure se to vztyil, všichni jedním rázem,

ztichli

na

nm

visely všech zraky,

Grozvínv

jen patil na zem.

Na svém kesle hnul se kníže, ucho svoje clonil dlaní, aby slovo neušlo mu. S hrdou Gure povstal skrání.

—

Hrd

rozhlédl se

síní,

u kesla se nezastavil,

pelet davy a pak odhodlan, klidn

55

tiše,

]>ravil

!

!

,,

Sláva knzi Burislavu,

otcem posavad byl pravým všem, kdo bydlí ve Vinet, právem otcem všech jej slavím. Jaké zasyelo hád ve otcovské ucho jeho ? Chce-li silným být v své vlád, všeteného zhrdej radou

—

Kmet

jsem, sedmdesát roku

peletlo nad mou hlavou, Vinety zdar je mým štítem, sláva mojí slávou

její

Já stál u kolébky její, já zel vrchol její síly, kdo chce nyní v plném

podvazovat matce

žíly

kvtu ?

Pravdu velký pravil kníže, Volín obchodním je mstem, dlužno pravd dáti prchod a ne lživým zrádc zvstem.

Obchodem

jen Volín stojí, bez obchodu chabý padá,

A^olín

králem na pevnin,

pokud

moem

56

jeho vláda.

Pokud jeho volný pístav syny rzných kraj vítá,

kupcm

dálných, cizích

pokud kHdný

Ped moem omezit se v obrátit ó,

A

se uzavíti,

stny dom,

bda

pak tikrát si

ve

zátiší

Volín stykem trvat,

—

Jomu!

krbu

mšan

tká a kutí

mže

moi

zády k

se

kraj

asyl skytá.

pilný,

cizinou jen bujet silný. s

Zacnem-li boj proti

Dánm,

zaneme

boj s mocí svta, pak je veta po obchodu a s ním po Vinet veta!

Pravdou jest, že Harald Gormson, kdys Jomsburk s davem plavc svých, bod pevný v moi, tož jest Jomsburk jeho právem. založil

Kdo však proti

moe

zabránit

nám mže

vlnobití,

jako Jomsburk z druhé strany nový hrad si založiti?

57

.

.

Penechmc již Jomsburk Dánu, vte, pokud v klidu žijcm se

ve

sousedy všemi, obchod Vinet nezabijem.

Jeho jménem

já vás prosím, jeho svorné dti, šílenstvím by hrozným bylo proto z msta vyhánti

bute

Rody, v jejichž krvi plyne sebe menší krpj cizí, kdo dnes íc' mž' ve \^inet: já

jsem sntí

z

jedné

mízy

?

Nedomluvil, jako zmijí ušknut pozved Grozvín hlavu „Kterak mžeš, smle, tak se rouhat knzi Burislavu?

Hnedle, podle hlavy tvojí Slovan snad není v mst? Samý cizák, samý Viking rád, my jsme vám v cest. .

.

vím Kdo starý

jsi

ty,

že takto mluvíš,

kupík

vychytralý,

lupem zbohatlý a šalbou, k šibenici dávno zralý.

58

!

Otec tvj ten rek byl aspo, bohatýrsky meem mával, teba známo, v vlastním Haralda že pechovával.

dom

Odkud vysvtlíš tu lásku k Dánm, zbyla ve tvém rod, styky s cizinou jenž zbohat vedem však jsi ve národ

—

Železem ved vyízne se a když ocel nepomže, dlužno

ohnm

sledy jeho

z

vyleptati

naší

kže.

Nesmí dále otravovat tla zdravou, v tle, co je platná silná páže s bystrou hlavou?

ostatní krev jed-li

Co síní

je

plátno"

bou

.

.

.

Nedomluvil,

se rozvlnila,

kolem Grozvína

pívrženc

ze

i

Gure

se shla.

—

„Zmlkni zrádce!" „Zlolajný pse!" Zpátky!" soptil divý nával... Ticho!" Burislav sám volal, darmo žezlem v hluk ten mával.

,,

,,

—

59

Burislav

knz

mezi nimi

chvl se jako slabá ttina, darmo teskem v duté štíty mlení stráž pipomíná. Gure, hlava strany jedné,

sob

k trnu

dráhu

klestí,

Grozvín hlavou strany druhé, se

zaatou hrozí pstí.

V chumái

mee

tl

ada zpt

stráží

bleskly, tlaí,

je

v divý orkan roste vava, radní sí jim nepostaí.

„Ke

knížeti!"

,,kdo

V

jsi

tom

volá

pravým

Grozvín,

vlasti

synem!*

Burislava vjela mezi strany klínem, stráže

již

„Spravedlnost!"

—

,,

Pomstu, kníže

mocným hlasem Gure kií. Jako zvtralá

vž

jeho leb se

davu tyí.

z

stará

—

„Ticho! Pokoj!" kníže velí. jeho hlas však zniká vavou; zdolán celý zástup v síni,

v

sa

se

mní

tisíchlavou.

mei

S s

štíty

stáli

proti

sob,

pipraveni k rán,

když tu náhle hlasný rozruch nastal

j\Iuž

sín hlavní brán.

v

sem

bezdech, za

ním

vrazil z

z

prostovlasý,

oí ds mu

ulice

lid

polekaný v sí se Sklesly páže

—

svítil,

proudem ítil.

muži všickni

žasem na vetelce zeli: Co se dje, že v sí radní pístavu vnik strážce bdlý 5

?

Co se dje? Jemu v patách výstražné zní hlasy roh, od pístavu v hrad se nesou k radní síni, chrámm boh. Táhle, smutn, úzkostliv zní a vyjí ulicemi, lid se zbíhá, jak je zaslech dílnami znít, krámy všemi.

prahu lid se drží, hlída ku knížeti

Blíže ale

dere se a tlaí, nikdo

nemže

jej

zadržeti.

!

:

hrza z jeho oí v prach vše deptá, mlí každý, jak by ekal, až se Burislav sám zeptá. Neb

ta

sálající

Nevyká

však hlída toho,

zahímá sám hlasem hromu ,,

Vím

že

již,

netušíte,

nepítel že blízko

Pojte,

lod

vizte,

domu cizí!

Sta a sta jich k nám se blíží, píšerné a k nesetení z mlh se jako stíny híží.

Nikdy takých nevidl jsem; koho bych se tázal,

aniž

brány zavít u pístavu, v rohy udeit jsem kázal. Slyšíte je, kterak jeí ve pedtuše zhouby jisté,

dsná na Jom

jež se

Nuže pojte, sami

Rázem stálo

'jako

celé

valí?

vizte!"

zkamenlé

shromáždní,

roh jek znl v dav hlasy,

drsný z ulic v dav vení.

!

,,

a

Pojte! již

\'izmcž!""

ven se

:

zvolal

za ním všickni, k behu ku pístavu, brzy slili

wS

národem

který

kníže

vyvalili

se

moe

v jeden píval,

venku v zmatku divém

k

moi spl

v

hluném hovoru

a v dál se díval a živém.

Obnažily všech se hlavy. Kníže! Z cesty!" hlasy znély, na hádku a spory v síni jako di\em zapomnli ,,

Jediné krok jejich vede,

ím

rohy strážc jeí, co hlída ekl, \'ineta že v nebezpeí. ty

pravdou-li,

Ulicemi tak se valí, a hle, na behu již stojí, v dálku s vysoké zí hráze, mlknou v roji. zí a trnou

—

Pravdu ekl šedý hlída v siné dálce v mlžné vod, v nesmrnost kam sáhne oko, v skutku vidti lze lod.

63

Ovšem

u veliké dálce

mlhy

jeví se jak z

stkané,

v šedý závoj podjesen jako hrav nadýchané.

Ba ty pední i ty zadní v mlhy kotoue se mísí, u stedních lze s uritostí rozeznávat rysy.

stž

A

jak na polekáni,

n

s

hrzou

hledí

udivení,

—

zdá se jim ty lod stojí, v matném slunce osvtlení. Stíny spíš to fantastické tvary lodí zástup celý beze slova patí v dálku,

—

s

úžasem

jest

zkamenlý.

Ani o píd neblíží se, ba moe ve svém ruchu jak by ztichlo v pítomnosti neznámého lodstva duch. i

!Mocný úžas všecky schvátil, nikdo nebyl schopen slova, když tu lidem rozlehla se mocná slova Grozvínova.

64

!

„Není Dán to, není Viking, kdo nám tímto lostvem hrozí, nechápete? Jsou to nesmrtehií bozi zaslepenci,

Takto mlu\iH \ždy k otcm, zázrakem a divem

moe

projevih svoji vuh. v bludišti snah lidských lživém.

Já

již

nco

mn

proti

pamatuji, všichni

jste

dti,

tikrát pokyn bohu vidl v plachých mraen zmti.

já

již

cet jsem vli bohu, co ohlásila vždycky, kynem v boj byl výstrahou

Tikrát

nám

i

mrak

vír

nám

fantastický.

Z par a mlhy, z mraen chuml, hrozí nebo trestá, tyí náspy, hradby, valy, tmavé hvozdy, divná msta.

a bh

To

jich

jež

se

vštby

mní

Ale kdo

kdo

je

je

ísti

jsou a hrozby,

okamžit. luštit

umí,

umí hbit?

!

mj

k vám splývá, Jen co ho\or hlete, v každém okamžení, jak ta divná pohra mraen zdouvá se fa chví a mní!

Pes plachty jak vzdušných lodí táhnou dlouhé bílé pruhy, stožár kol splývajících jak se v steré tíští duhy,

Te

se celé lostvo zvedá, nesmrtelných lostvo valné pomalu se propadává

v

tn

mlhy bezdné,

kalné.

ze zbyla šedá, v kterou všecko pohrobeno. Nesmrtelní domluvili Kým to, kým to pochopeno?!'* Jedmá

A

kmet klesl na kolena, ruce rozpáh', k nebi vztáhnul, a všem, kteí zeli k nebi, divý postrach v srdce sáhnul. Bylo

to,

jak staec líil:

mlhy kalná ze a šedá proti všem se pozvednula, zraku proniknout dál nedá.

66

:

Pízrak nebes v bezdné své

utajila, jej

shltla

asy,

zanechavši pouhé tuchy, zdání v píští asy. Uižb\

—

,

divný pízrak nebes zmámil všecky, beze slova na kolena klesli v zmatku, chvjíce se bázní znova.

Ale

ást jich k nebi obrácena znamení tam zdála jiná, co ást druhých dorážela s hlasným lkaním na Grozvína ,,Na jsi knzem vkožízných, nesmrtelných na jsi sluhou, spoutány když mysle naše necháš vidma vazbou tuhou ? Napovíš a nedopovíš, svtlo rozžhneš, bys je

eí sím

úskonou

zhasil,

a lstivou

pochyb v hrud nám našil?

Vyslov se a promluv jasn,

tvj jazyk víže ? Dobrá Poruit ti musí kníže!"

jaký

taj

Mlíš ?

—

!

—A

již

mluví

!

Rostly hlasy jako vlny, vždy se v nový útok hnaly, steré paže, steré

na Grozvína

již

pst

se vzpjaly.

„Zjev nám, starce,

pání boh,

nám, knzi, vli jejich, jinak hrob ti usteleme moe slaných ve peejích!" zjev

Burislav sám vida boui, kyne hlavou Grozvínovi, aby promluvil, než v útok lidu hnv se vztyí nový.

tak nad paže a pst Grozvínova bílá brada vlaje vtrem povztýena, co v národ padá: jeho

A

e

„Zaslepenci," div hímá, „zpátky, což já za to mohu, že jste slepí, že jste hluší

ku výstraze

vných boh?

Zetelnji, sami zdali

mohou

rcete,

mluvit

v mraku?

Což jste v skutku nevidli na obloze tu tíš vrak?

68

A

což v nich jste nepoznali vlastních našich lodí vraky, jak se propadaly v moe,

kam

jste

dali bystré

zraky?

Což jste zhoubu nevidli, která neodvratná, jistá z ruky Viking a Dán na Jomské se lodé chystá?

V obraze jak ve zrcadle vše nám ukázali bozi, co nás v krátké dob eká, Vinet co krut hrozí. Takto pyšné vaše lostvo ohroženo mocí cizí, jak to oblané a mlžné ve hlubinách moe zmizí.

A

to trestem vašich hích, které ku odvet zrají, dráždíce tím bohy, že až k nebi vyrstají!

vné

ml

Na kolena bych zvolat, popel na vše hlavy zrádné, do prachu! než Svantovítv, Perunv hnv blesky spadne. 1

Píse

o

Vinet.

69

:

A

že spadne,

spadnout musí,

pesvdíte sami nad Jumnem až rozvlní to

se

moe

Dl

se

svvmi hlubinami!"

ml

se ku odchodu, a než však hnul se, v téže chvíli mšané i bojovníci ze všech stran jej obklíili.

„Napovdls

—

nedoekl!" mluv zejm, jasn!' ,,Však by mluvil, kdyby vdl!" jiný dav se ozval hlasn.

—

„Vyslov

se,

Rázem pedstoupil

tu

Gure

v pívrženc svojich shluku, poklonil se, kde stál kníže, ku obloze zvedl ruku

Vidíte," dl,

kterak vzniklo vidmo, se zas láme, a my snm, jenž v síni zaat, !'' v tvái nebes dokonáme ,,

,,

mraen

—

„Výborn, má pravdu Gure!" to v boui divé, ,,Ale dív a Grozvín mluví,

hluelo

jinak vše, co dl, jest lživé!"

70

—

,,Ano, to chci ]:)ráve íci,

vc je snadná, když zahlahoht uritá a pádná!"

napovdít ale

e

h, má

Gure dl

to

Grozvínovi

tvá drzou bez ostychu, veleknz v tom Svantovítv nezapel svj vztek a pýchu. ve

Jako zmije, na

niž

šlápne, v cestu se

chodec

mu

vztyí,

jazykem dvojklaným hraje, v kruhy stáí se a syí. Zrovna jako vzteklá zmije,

ped Gurem se vztyil nyní. Opáím ped tváí nebes,

,,

co jsem

ek dív

Chceš-li,

ve

tvá

trvám na tom,

v radní

ti

to

vní

síni.

metám, bozi

pro Vinety staré híchy velikou jí zkázou hrozí.

Ztopí všecky vaše lod, sezvou Vikingy a Dány, obklíí vás velkým vojskem nepátelé z dvojí strany.

5*

!

A

sím erné

to

které živíte

hadem

si

proti

v

vám

zrady,

mst, se vztyí,

balvanem vám bude v cest. Haralda jak krále kdysi,

pechová posud

i

jiné vrahy,

jste je nepoznali,

poznáte

je

píliš záhy,

Mám-li mluvit jménem vných, konec prázdným budiž eem, dlužno, kdo jest cizí krví,

ohnm

zhlazen

bu

i meem!

Dlužno vyrvat od koene poslední ty nitky hlízy, která Slávy otravuje, látka v krvi naší cizí

—

„A co pi tom hledíš na mne?"' svj tasil Gure kik a „Nediv se, že boui sklízíš, kde jsi samý vichr našil!

me

Kdo

vetelec a cizí, to ve tvá vrhnout?'* „Ped bohy to tvrdím hlasn!' jej k zemi strhnout. již chtl tu

kdo smí

— A

—

mn

.

as ješt mraen

Zaskoil v blesk tak

„Oba

kam

kníže,

nevyletí šílenci! Již zpátky,

jste

z

dali

.

,

rozum, kmeti?

Vy, již národ vésti máte, sami ped ním dlíte v sporu? Tvrdošíjní jako dti, svém vzdoru.

zatvrzelí ve

Grozvíne, ty sluho boh, Gure, sloupe mého kesla, svorn podejte si ruce,

lod obce pevná Nevím, co vás

vesla!

rozdvojilo,

cítím jen, co má vás pojit, já jen jedno chápu z všeho,

dlužno opevovat, zbrojit!

Dlužno svorn k pedu kráet, Jomsburku, jenž v mraky

proti

hrd

trí,

udeiti

novým hradem

Dánm

v zraky!

Zrovna tam, kde vidh jsme

dsnou

výstrahu tu

boh,

novou pevnost vystavti, proti moi na ostrohu.

73

!

Zve-li

již

a

si

a

s

Dán Jomsburk

nadhome mu

klubko

v klidu rozmotá

svojím, nové,

je,

ním teba Vikingové!"'

>sedoek

hromem

a ve souzvuku zajásal

dav

šírý.

Sláva knzi Burislavu!" pehlušilo moské víry. ,,

,,Ano, vystavme hrad nový, který Jomsburku má elit, celý vzdor náš. sílu naši

dá\mým vrahm

proti

^tlit.

Stjž zde zrovna proti moi, každý vztáhni ruku k dílu, kvádry bute zapuštny v písek behu, v mkkost jílu!

A

ní

tu

hrad Slávu nový

proti

Mkingu

val

svojich

na každou

Dánu,

i

mocným chrupem

se šklebí stranu!

Každý chop se chut rýe, každý chop se chut káry

Muž v

i

zimy

žena

spáhnte

mráz

i

74

v

léta

I

se,

žáry

-

!

!

!

!! !

Kdyby každý jeden balvan slíbil

v základ

jak by

Jomsburku sok hrdý se brzy vínkem stkvíti

moh Slyšel

jsi

zapustiti,

Gure

starý

to,

?

Grozvíne, tys jist chápal Kéž by místo záští k sobe chyt vás lásky k vlasti zápal

\'elím,

podejte

Slyšeli

jste

si

—

?

ruce v boji,

reci

moudí

v rad, shodnte se, v mír lid vedte, ku pokoji!

Na múj

me

zdeptejte

vše

zde písahejte

mrzké

záští!

úsmv jež

shody zjasni skrán, se dosud hnvem vraští!

Burislav

to

dí,

Masti v zdar její

svaté

dílo

Jako píboj

O

si

váš

kníže

dejte ruce,

volá!"...

moský

beh

prudce

když se drtí, zadunlo. Slyšeli jste „Sláva knzi!" Z moe ohlasem to znlo. skalný

pobežím

to

—

,,

. :

!

Tisíc paží

.

k nebi trí,

hlas v

dál se nese „Starý Grozvíne i Gure volá vlast, vy shodnte se!" tisíc

—

„Já sám," Burislav knz praví, ruce sob, zapomnít chci, co se stalo, co jsem zažil v slední dob!" ,,podáte-li

Gure onmli oko plaché sem tam tká.

Grozvín,

Co

jen lidu,

.

knzi

každý mlí, každý

.

íci,

eká

.

.

Lid však obklopil je zevšad, tak je tisk a nutil skorém, tak že podali si ruce, jásot až znl plným sborem.

Ano, ruce podali si; v tom však, co zel každý stranou, potkaly se jejich zraky, záští planou!

oba divou

Potkaly se jejich ruce. ve bratrském obejmutí, ba jich potkaly se rety v mocném, silném pižehnutí.

76

.

lid chtl tomu, Objali se národ zdar jim provolával, „Ano, zde hrad bude státi, pevný v moe, vrah nával .

.

.

!'

Bude

státi

„Národové!

V

jásot

—

jejich

dive pláe,

^

státi

Na

'il

.

.

moe

jak to stená!

smutn

^

musí

kolena!"

^

J

ZPV

111.

POMSTA.

!

Moe, jak se rozpomínám, když jsem sedal na tvém behu, a hru vln tvých pozoroval v mlhy tásni, v slunce žehu

Vn on

je

která

v svojí

stejné

propj

kráse,

rytm svj písni mojí, duše všehomíra,

trosky v celek pojí.

Velký rytmus vln tvých, moe, býval vždy mým ideálem, rytmus v písni, rytmus v žití, jen když v souzvuku vše stálém

V

duchu vidím tvoje divy, jak v snu pivírám jen oi, z dálky ev a jako tigr vlna valící se skoí.

—

Nežli

nadám

se,

beh

ztopí,

v perel prachu, roztíštna zpátky letí v tíšti smaragd a nachu. zahalí

jej

81

!

!

Nová v záptí jí spje. novým hmním se zas

tíští,

s

medus, as a travin jen zbývá na bojišti.

škeblí,

zm Duj

v,

mou

píse,

rytmem svým, tím

i

staré

moe,

jenž duší všeho,

sny mé,

a

v

tíš splynou

vlnobití nesmírného!

Po tvém behu,

sivé

moe,

ráda bloudívala Svána, z mlh rubáš tebe halil, zlatá rána elenka

a

a

Gurv štpný

sad se táhnul

behm

v buk smsi, k tvým plochý beh, jen v málo místech tísnn nízkých skalin tesy. až

Jako v škebli se

tu tajil

záliv

malý

osamlý,

jednotvárnou písní vlny stejným taktem sply. k

nmu

82

!

Dolétly, se rozrazily, zvíily se, zase ztichly, v buk šum ta jednotvárná píse vpadla, sotva vzdychly.

Svány oblíbené místo Stecha otcovského domu v

šeru sntí kyne, dále starého ní Jomu.

vže

Je tu skoro jako doma a pec spolu jako v dálce, buky, tam dálné moe, obé v list i vln válce.

dm —

Stále zní

stále zpívá

to,

jednotvárn vždy a ale

Svan

milo,

je

ticho,

stejné,

tu blaze,

arodjn

Ráda mezi buky bloudí, ráda na pobeží tká, ráda tiché ve zátoce na rostoucí píboj eká.

Ráda nechá

potísniti

sob

moe

kahiou

rosou

nožku svou, již nastavuje, lupen rže, vlnám bosou.

83

!

Ráda

a

sbírá, co

dá

moe,

šperk i tráva, ale z všeho nejradji sedí tu a naslouchává. to škeblí

Sedí, hledí, v nekoneno kterak bílé plachty táhnou pes obzoru kraje v dálce, jak by spadly v hloub, se nahnou.

Sedí,

hledí,

mraen

pluky

jak se honí po blankytu archipely celé tvoí a se taví v žhavém svitu.

Sedí,

hledí,

bílí

ptáci

ke stožárm, hýkajíce v dálku letí v náru nových proud snášejí

se

varm.

Sedí, hledí, velké lod jak se vznoí a jak mizí, myšlénkami s nimi táhne v kraje vzdálené a cizí.

Slyší, kterak se to v dálce sváí, šumí, vzdychá, pere, syí, šoumá, tryská, vrší, v hádce proud tisíceré

!

Jakás píse vykoupení, velká píse síly, zdraví kypí z toho, ten ryk moe nade všecko Svanu baví.

—

Kterak

z

temna

se to valí,

kterak z hluboká to duní, bílý sloup jak osamlý

nad tmavou tam hraje tní Kterak chumá pn se vzepne do výšky a zpt se kácí, buchne do vln, až jich kotou vzdychna z hloubky zaburácí. Kterak

moská

vlaštovice,

kídel skropí, letí popraškem tím vlahým, až se v novou peej ztopí. sotva kraj

V

si

zjevy hledí Svána, bájné zvuky slyší, v díví snní zkolébána buk rodných ve zátiší. tyto

tyto

Píse

o

Vinet.

8&

!

Snové díví! Bílé

!

pny

vzboueného oceánu, jak se rozhoíte leskem obloha jak zoou k ránu!

Snové díví, vonné záící a plné rosy hodný, aby

kvty

andlov

vznášeli se po vás bosi

Snové díví Msiony istých duší nedotknuté, !

jak se vlníte a pnete jak ty moské vlny zduté!

Jak

ty

jak

ty

moské vlny bílé, ader vlny svží,

pod kterými pehluboko srdce dívího taj leží.

Sedala tak sliná Svána, moi v dálku nahlížela, jak se táhla v nekonenost, jak se nocí valem tmla.

k

Znala všecky zlaté hvzdy, které vstaly nad hlubinou, znala mraky, které

moe

obejmuly plachtou stinnou. Znala znala znala

rack divé kiky, moských orl skeky, proud burácení,

vichr nárazy a

vzteky.

Znala tiché svity luny v teplých nocích konejšivé, znala klidné jasy výší, znala hlubin ticho snivé.

Hýívala v

této

stále

pestré,

znala znala

klidné toto

Jako vždy z

v

otce

jiné,

takty moe, ticho stinné.

též

dneska vyšla

domu na pobeží

chvíli,

stlumený Prošla

kráse

stále

v které jas

buk

podveera

na všem

leží.

alejemi,

na pobeží písku stála, když tu v dálce nad vodami cosi jak bod znamenala.

6*

Tenmý bod

ím

pozornost víc

dále rostl láká,

její

bílou skvrnou na svém letícího ptáka. tvar s

ele

ml

Pták

též

jasn

vidí

rostl

—

v boji

lo

s

vlnou,

to byla,

bleskem roztínala vlny, letem k ní se piblížila.

A

než mohla ustoupiti,

junáka zrak

její zoil, veslo hodil na dno lod a již hbit na beh skoil.

Skípl staré

a

již

etz zadrhnutý vrby u koene, travou na pobeží

neznámý jun k

ní se žene.

Sladkým promlouvá k ní hlasem, nezí její podivení, v kterém praví: ,,Cizí muži, tady Jomský pístav není!"' „Pístav tam je, sladká vílo, lodí svou kde pistaneme," trochu drze zahovoí. „Odpus, však se dohodneme!" s

,,

Teba

výspu obeplouti."

Chladn ona odpovídá. „Zlacených lv hrdá stráže Vinety

—

kde pístav hlídá."

Vinety? tož dobe jedu," junák smle zahovoí, ,,jako na zdabuh jsem vyjel ,,

sviv moi."

plachty svoje

„Ano Vinety neb Jomu," s

úsmvem

dí

sliná Svána,

„jenom dál že o pár hon kyne ku pístavu brána."

—

—

,, Možná tedy zabloudil jsem, o málo se minul cíle, však, toto zabloudní

v,

zaíná mi

býti

milé.

V,

že jako spásy asyl hostinný ten beh jsem od východu slunce jedu, divý vír mou lodí zmítal.

vítal,

Na moi jsem výrost pece, co však dnes v cestu vbhlo, zní jak báje o poledni na vlny cos pítmím lehlo.

mn —

Vesloval jsem stejnomrn skrze šumících vln nával, v tom jsem cos jak temnou za svou lodí rozeznával.

áru

ára tmla se a rostla, místy bledší být se zdála, na tch místech modravými jiskerkami slab hrála. Rozbhla

se

v obé

strany,

v právo, v levo hbit sjela, jakby klepet ve dvojici stisknouti mou bárku chtla.

Pevn

j'

hloub

je

jsem se chopil vesla, vnoil do peeje,

nastražené takto síti hbit uniknouti chtje.

Urit

se stahovala,

stejným tempem se

mnou

plujíc,

prohýbala, jiskerkami svtélkujíc.

vlnila

se,

Jak jsem plaše jen se ohled,

hbet jsem

zahléd šupinatý,

nazved nad vodu se chvíli, v ráz v ní zmizel temn zlatý.

!

Pochyb jsem tu neml více, leknutím div že jsem vládu neztratil já, považ, v cestu moskému jsem padl hadu.

—

Ovíjel mne, tíhl za mnou, zel, že chci mu uniknouti, chvílemi jsem vidl, jak lo v svitky své chce obejmouti.

Povstí co námoníku,

dtem

kterou

vypravuje,

hroznou nyní skuteností

kolem lod mé Síla

má

však

se snuje

s

nebezpeím

rostla stejn, boj

ten zkusím,

hbitým tepem svojich vesel dravci uniknouti musím.

Na obzoru Jomu vže kynuly již, spása blízká, a tak v hbitjším vždy tepu svalnatá

dla

veslo

Ale netvor jakby že

stiská.

tušil,

chci uniknouti

rovnž

zrychlil

ve zapti

jemu, plavbu moem

lunu mému.

91

v

kruhovitou

áru

užší

zavíral se víc a dále,

úzký pouze kynul východ, a má síla menší stále. Zdálo se, že zahrnouti chce mne ve vln šumném toku, a já sáhnul po sekee, ležící mi vedle boku.

Kde jsem

tušil

pod vln valem

netvora že tmí se hlava,

toporem jsem mocn švihl, proud se zbarvil do krvavá.

Za mnou cos jak splihlá plachta, plesklo do vln celou tíhou, a

já

úder

opakoval,

zkrvavlou vody rýhou.

Dsný sykot! až krev mrazem v otrlých mi žilách stydla, cosi ke dnu padající plachá zornice má shlídla. Co dív

mode

svtly hrálo,

náhle nad vodami zhaslo, padajíc k dnu jako hadr vodou prosáklý se táslo.

92

Sekeru svou odhodil jsem,

pevn ob vesla, s oí vže Jomu, nevím sám, kam lo mne chytil

ztratil

nesla.

Nezel, jak se veer stmívá, nezel, jak se vlny pní,

jenom každým hnutím vtší

cítil

A

beh mi

kde

neptaje

se,

kynul nejdív,

jsem pistál,

já

jakby

blahostný

jakýs

vlídný

A

oi

tvé

mi, dál

noc Slyš,

zde

bh

pístav,

mi

schystal.

doufám, nemýlím

já

sladké

v

vesla,

vysílení.

se,

praví,

to

bych nemoh' jeti, proud je tmavý.

je blízká,

jak ostrý vítr fií,

nevlídn na dálném

moi

mrano, a jak sladce, žárn tvoje oi hoí!"... tmí se

Doek,

a

již

kles

jí

k nohám,

úcty pln se k zemi shýbal, a dív, nežli nadálá se,

dvorn ízy lem

93

jí

líbal.

Nemohla hned odpovdít, hloubi tžce oddýchala, zvst jeho dobrodružství, podivn jí srdce jala. z

ta

Podivn jí sáhla v duši, nech musila se chvti, zala v podveerním šeru a

cizince

si

prohlížeti.

Jak tu u nohou

jí

kleel

nmou,

tichou prosbou v oku, ztepilý jun silných plecí, s

mocné

hrudi,

boku.

štíhlých

Ve Vikinga íze

prosté,

na prsech jen kruný krátký, šedou, nízkou i krzno

pláš

apkou

vydi,

hrubé

látky.

z

Vlasy bled kaštanové, vichicí ale

tvá

volný,

jako první

ošlehána, jasný pohled

úsmv

Neodtáhla ízu

kam

svoji,

se kladla jeho ústa,

neodtáhla jak

rána.

jí

cosi

— v

cítila

již,

adrech

9+

vzrstá.

Neznámý

cit nový, sladký tak jist bývá kvtu, modravý svj kalich snivý

.

.

.

Ó

poprv když otvírá svtu.

Bleskem a

okamžikem jak

to

jí

plápolem

již

Nemla

to

plálo,

vycítila,

srdce

jí

v duši vjelo

v tle hrálo.

íci slova, v zamlknutí, po jejích když rukách sáhnul, dala mu je beze hnutí.

Jen

sil

na

patila

ta

její

adra

bílá

div se v té boui chvla. Nad nimi co mrakem vzplála, první hvzda zlatoskvlá.

Když

si

našel

msíc

cestu

mezi ztemnlými mraky, na kamenné zel je lávce vpíjeti se v sebe zraky.

Jakoby

od jakživa

se

zrovna jak dv dti usedly si vedle sebe, nestail jí v\TDrávti. znali,

O moi o o o

jí

Viking

vypravoval, jízdách smlých,

divokých seích moských, sekerách zkrvavlých.

S úžasem jej poslouchala, kterak vypravovat uml,

asto

i

a jen

moe

dech zadržela hlas k nim šuml.

Chvílemi jí náhle bylo, jak by dávno o snila a jej zde si na míst tom

nm

v dlouhých dumách vytoužila. Naklonila krásnou hlavu

k mocným jeho prsm níže. „Povz, drahý, pipadáš mi jako

cizí

moské

kníže.

Jak bys byl z tch bohatýr, o nichž mluví staré zvsti, kteí do svta si vyšli

bájené

své hledat štstí."'

96

Usmál

„Máš skoro pravdu,

se:

skoro, jak dí staré zkazky, ovšem do svta jsem vyšel a již našel ráj tvé lásky."

Jí

se zdálo v

s

každé

chvíli,

k nmu hlavu kloní, netvorem tím v hrozném boji

ím že

níž

se

zachránil jen pro

ni.

Nesmlela mu to kouzlo, které z domnnky té dýše, a on pohladil jí vlasy a on políbil

ji

tiše.

A

když sob ekli všecko, co jen láska íci mže, msíc když bled na obzoru, unylá jak bílá rže. Políbil

ji

naposledy,

po erném jí hladil vlase, skoil v lo a chytil veslo, šeptla s vzdechem: Pijdeš zase?" ,,

„Pijdu, drahá!"

lo

se tiše

vodou

—

šplíchla

nesla,

ó jak hltala tu hudbu pod údery jeho vesla!

voda,

:

Dívala se dlouho za ním, ve mlze se tratil, vykala pak v sad ješt, až svit jitra stromy zlatil. jajk jí

Sedla tu na svém míst, poprvé zde šastna byla. „Jak je krásný, jak je silný!'' jiného nic nemyslila.

A

když

pniky

hlas v mlází notou jitra, šla si opakujíc „Vždy to slíbil pijde zítra!''

nesmlou

tik'

dom A

když v sen zavela oi, kol samé rže, jak v té chvíli, když on poprv' tisk ji k mužným úže. cítila

adrm

A jak slíbil vskutku pišel. Jak to moe plesn huí! Zlatem hoel celý západ, když si klesli do náruí!

Sladce šelestily bízy, hlaholily buky,

mocn z

mechu,

Sladké kouzlo jež

neslo

se

kvt,

trávy,

sítin

zvuky.

tryskly

tisíceré

letní

noci,

ztichlým krajem,

do stíbra mlh oba skrylo, je sladkým tajem.

obemklo

Trhan

jen hovoili,

kráeli dál a zas za ruce se chytli

v dálku

tiše

stáli,

—

chvíli

naslouchali.

Moe od behu jen znlo, pn svých šumných kaskádami, do kola se všecko tmlo, pocítili,

že jsou sami.

—

Sami pouze láska s nimi; hustých vtví ve objetí,

nevdli,

netušili,

stelhbit

as

kterak

„Máš mne ráda?" ,,

—

ptát se?' ,, ,,Mžeš „Cítím, drahá!" ,,Nelíbej tak, skoro úzkost

Necítíš z

letí.

to?""

—

polibk tvých na mne sahá."

99

"

!

„úzkost ano -— ale sladká."

—

„ ,,Ano, sladká nekonen tak moci s tebou býti, kéž zas brzy a kéž

Ó

vn!""

Moe

šum

ticho

táhlo

v oích se pocítili,

se

ukonejšil,

nad vodami, jim všecko tmlo,

že jsou sami.

Zulíbanou zvedla hlavu. „Neslyšel jsi, jakby kroky ..." " " odpovídal „ Liché zdání objímaje sladké boky.

—

,,

„ „To jen tlukou srdce naše, naší lásky bouné zvony, líbej dál, kol nehled plaše,

polibky stlum jejich stony!""

„Mn

se

zdálo,

prasklo

klestí,

jakby dral se houštím kdosi."

—

„

,,

Myslíš,

ek' bych,

znavený pták do rákosí."

100

zapa "

s

šumem

"

!

,,

.Jak my, on své hnízdo hledá, to již se k družce tulí

—

ztich'

—

,,

Nezdá

se

vtve podivn

—

,,,,

Od

jejího

-

mi, se

v tichu hnuly."

." .

.

noním

Myslíš? Dobe, podívám se!"'" skoil boku,

zašel až kde beh se sklánl k huícímu moe toku.

Na

lavice zatím sama

sedla v

té

sladké chvíli

jen lehký vánek zdouval na adrech jí šátek bílý. a

A

ta

adra

ta se

chvla

zulíbaná jeho ústy, a jak bouliv se dmula skrze vlas závoj hustý

—

On se vrátil. ,, Nikde, " nehrozí nám nebezpeí," a zas hovoili spolu polibk jen sladkou eí. ,,

Sváno,

—

—

,,Nyí^í opt jakby v dálku rychle kroky odcházely Slyšíš?" „,, Slyším!"" sáhl k a zrak pohroužil v kraj ztmlý. .

—

Píse

o Vinet.

101

.

.

—

mei

Chvíli niá-li

v

váhal na rozpacích, stopou jich se pustit

onen smr, kde podezele ony kroky šustit.

slyšel

Má-li

zde

zanechati

ji

.

.

.

kroky zatím ztichly, a jen vlny na pobeží ale

a jen staré

V

pochvu

buky vzdychly.

me

a zpátky k Svan opt, chtje sladkou píse lásky na tch plných adrech dopt.

navrátil

vrazil

se

Ale cosi neznámého jakby dotklo se jich náhle, cítili v ráz ticho noci veliké a neobsáhlé.

Zachvli

se

.

.

.

pvab, touha

chladne, tratí se a mizí, jakby v skutku spoinulo

na

jich

blahu oko

cizí.

Jakby neznámý kdos" drze byl se díval v jejich štstí, stále slyšeli ty

zmírající

\-

kroky

suchém

klestí.

Svan urit

se zdálo,

zardla se pehluboko, jakby na ni spoívalo zelené, zlé hadí oko.

Plaše jen se políbili, se v nepokoji. Svána tžce louila se, plaše prchla v jizbu svoji. rozešli

Na poduškách

ležíc

bílých,

oka nezavela, jakby smrtka dotkla se pobledlá se div chvla. ani

Pemýšlela

—

jí,

vzpomínala,

kde jen vidla to oko, jež se na ni zadívalo píšern, zle, pehluboko, Které zelo ve kštic zmti chvjící se adra její, které zelo studu purpur hoeti jí v oblieji.

103

!

Ano, ano vzpomíná si, tíha vtší nad olovo na adra jí padá, ví již, tak plá oko Hilbojovo .

.

.

Druhého dne záhy na to vysmála se sama sob, touhou novou zalétajíc ku veerní sladké dob. Pišel

vrn,

staré

bukv

vlídný zas jim skytly asyl, tenkrát chvíli jejich lásky

nejmenší

šum

nepokazil.

Jako démant plálo nebe, jako safír plálo

moe,

milovali se, až ze

sn

vzbudila je smavá zoe.

104

!

as

vždy

letí,

milujícím

dvojnásobn; prchlo léto, které k skráním kvt sta si vije zdobn. ale letí

Valem

se

krátil

již

veer,

jeho stíny byly;

delší

v opadalém vichr lká a

žaln

denn

Posud

vrn a

buk

listí

kvílí.

scházeli

v chvíli šera se v sad,

v tichu

podjesen,

již

v boulivých

a vtr

vád.

Denn pijel, ona denn píjezd jeho vyhlížela, naped létla

v šum vln, rack povyk vstíc mu duše celá.

A

když klesl v její náru, co tu bylo povídání, a co v chvílích utišení a objímání

úsmv

A

jak vždy byl rozchod

tžký

ustavin oddalován, polibek jak nejluznjší pro mžik poslední byl

schován!

!

Ale

vítr

div

!

úpí,

nad moem v šer ptactvo hýká. v tmu a noc on musí zpátky. Svána chví se. Svána vzlvká

tmu a noc on musí zpátky, jakou dálku v erné moe, sotva sporá kmitne hvzda dálném nebes na obzore. ^'

A^ tmu a noc — a ona sama pak se na svém loži svíjí, -

naslouchajíc

taní

vichry,

kterak v dálce v moi vyjí.

\'idí jej, jak lim svj ídí v temnotách svou silnou paží, jak mu dsný úder vtru, jak vln píboj nepekáží.

Slzy bílé

na podušky

inou

jí,

až v svit ranní; co posýlá srdce za ním, tisíc žhoucích objímání se

!

Sedli zas jednou spolu ruku v ruce v soumrak šedý,

obma

se

divn

zdálo,

že tu sedí naposledy.

Hlavu v jeho adra tulíc zašeptala Svána jemn, „Miláku, jenž s celou láskou tak se umíš

tulit

ke

mn,

Že jsem s celou duší svojí s plesem tebe uvítala,

í v

jsi

syn a odkud jedeš,

dve

se nezeptala.

V

mojí lásce všecko bylo, mojí láskou vše se zhroutí, te, když zima denn bližší, nutno nám se rozhodnouti.

Dvra

má v tebe celá jako kvt se otevírá slunce lásky, sta se, co sta, v tob nadj má i víra sám, rci otci mému, kterých dálných pijePs moí, z rek kterého jsi rodu, v moe sla jenž vesla noí. Chceš-li

z

!

Nechceš-li,

pak

mn

sám

zjev to,

tebe se vyznám smle, od tebe já neupustím, bys i byl syn nepítele. za

Jak chceš, dlej

vtve

se

!''

—

Nedoekla,

v ráz

rozhrnuly, šklebila se,

nim tvá žasem oba ustrnuli. proti

V rámci rudých, dlouhých vlas pihovatá tvá se smála, Vzkikla Svána udšena, Hilboje v ní poznávala

Zela

zelené ty

baziliší,

kruté,

oi lstivé,

které jednou již se mihly ped ní v chvíli lásky díve.

Cítila, jest pravda jist, nach jí stopil tváe oval, každé hnutí jejich lásky

liší zrak ten pozoroval.

Bozi vdí, jak již dlouho jejich polibky se spíjel,

pod zeleným okem jeho, nevdli, jim as míjel.

lOS

j

Tenkrát mih se a v ráz zmizel pelud v rychlém chvate, se díval ale dnes na drze, dlouze, nestydat.

jako

A

n

než milenec moli' Svány a skoit jemu v cestu,

vstát

podivn

to

zašustilo v

zapraskalo,

holém

klestu.

Z šera vtví jak pod kynem neznámého arodje houštiny se náhle oblieje. divé z

noí

muž

Všichni s štíty v plné jakby zem' se otevela

zbroji,

stedu Grozvinovu dlouhobradou hlavu zela.

v jejich

A

než mohla pijít k slovu, Hilboj vy stoup z rámce sntí, s šklebem v tvái, s bleskem v oku, rukovti. pst' na

mee

,,

Zvdavost' tvou, holubiko,

nejlíp

ukrotiti

mohu,

myslíš snad, že holoubek

syn

jest

nesmrtelných

tvj

boh

?

Ovšem podle všeho nasvdovat všecko

zdá se tomu,

tm

s šerem zjeví se, v mizí jako zlodj kol bran Jomu.

tyto

nyní dobe chápu denní tvoje pouti,

že

synem Grozvinovým

Ovšem i

musila

jsi

pohrdnouti;

Že nad syna veleknze sprostý zde se vznesl sluha, za chot že's vwolila

moského ,,

si

dobrodruha!''

smle!'

Zadrž

sraziti

jej

Svány chtl k zemi

milec

— a — v tom

div vzkik

již

sad celý

zahoel kol pochodnmi.

V

jejich

svitu

nových

muž

ozbrojených dav sem spje, kníže Burislav to, za Gure volá: ,,Co se

ním dje?'

—

Mocný

Dcero Dít!" na rtech umrtvil ,,

!

mu

slova,

ped

milenci vztýila se hrozná posta Grozvinova

110

i

úžas

!

,,Co

se

dje? Mocný

kníže/'

Guremu

v otázku skoí, „že jsem ve tvá nelhal tobé.

na

pesvd

vlastní se

Cizincm, jak sám jesti tato

oi

to vidíš,

dívka vzdána,

neznámého dobrodruha za milence

má

tu Svána.

Mlíš, starce zeslepený?

Pkn Tak

hlídáš mrav své dcery! zde scházejí se denn,

noci

pláš když spadne

šerý.

Takto cukrují se denn, a kdo vdt muž', co zrady na Jomu a na otin v nocích

tch

se

páše tady!

mj

Hilboj práci, Však si dal nezvratný zde dkaz, kníže, jakým poutem vázán Gure, jak pes ci žákm dla líže. „Dosti!"' Burislav dl kníže, „vidím, rty tvé pravdu dly. Ale kdos ty, zjev nám pra\du. mladv cizince a smélv!'

!

—

povz!" starý Gure pisvdoval. .Jakým kouzlem jsi mou Svanu podmanil a oaroval?' ,,Kdo

jsi,

knížeti

též

—

Xepustiv dla Svány z ruky pedstoupil jun smlým krokem a po celém shromáždní klidným rozhlédl se okem.

,

Jakým právem

a pak že

jsi

odpouštím

ti

?

Šedinám tvým

otcem Svány, otázku tvou.

Zákon lásky svrchovaný Svedl nás, tím ek' jsem

dosti,

ale otázka tvá druhá,

uritjší vyžaduje odpovdi dobrodruha

—

•

.\no,

vyznávám

moe

jsem

já

vlny krotím, v

boji

Chceš-li

to s

pýchou,

dobrodruhem,

vtrm

elím

divokém a tuhém. znát

pohovome

mých svalu mei,

sílu,

spolu

otcem i ped knížetem podle ádu, v správné sei.

ped

112

!

Slyšel

jenž

jsi

jsi

mne, Ryšavý

bsu vypa

—

z

pse,

oka,

Nuže, kdo jsem ? ptáš se. Aki jsem, s\ti PalnatokaT'

vz

Dl

a Svanu chvjící se pitiskl k své mužné hrudi, ani nezel, jaký úžas toto jméno ve všech budí.

Obnažené klesly mee, vztýené též hlavy klesly „Palnatoka!'

výkiky

s

„Starce,"

„bez

Aki

—

,,Palnatoka!"

rt všem

se nesly.

Aki pokraoval,

tvoji dceru syn Palnatoka,

lsti,

já,

—

falše,

právem lásky

za

cho

beru.

Burislav to vidí kníže, s

ním

a kdo a mi

to vidí

národ

celý,

tím by nesouhlasil, stojí v slovu smlý. s;

Ví sám, kde mne vyhledati, do tí dn jej ekat budu.

Vzhru, Sváno, neteba ti obliej svj skrývat v studu

to,

Yid. jdeš se a

již

rval

ji

mnou?" mocnou

-- ,,Ano, drahý!' paží,

k lodi kráel, nikdo v cestu nevkroil jim ze všech stráží.

Nikdo nehnul brvou ani, meem ve vtein, se Svanou se octl Aki ani

v pevné svojí

lod

klín.

Vesla šplýchla noní tiší, do dálky šat zavál bílý a jak stela od ttivy temná lo v noc temnou

Mlky

proti

stáli

pílí.

sob

Burislav a Gure v žasu, svíral, Hilboj vztekem Grozvin rval si stíbro vlas.

pst

sloup

\^e

muži

k

moi

jako

oi vyteštny

obráceni, v dálku zírajíce

stáli

v sochy

a jen starý

promnní.

Gure

stíral

v povzdechem si slzu s oka, v dálku pate, kam unášel dceru mu syn Palnatoka.

í

^

^

ZPV

IV.

V K XGO 1

í

\^

E.

!

Vikingové, Vikingové, bílí

orli

moských

plání,

jak jste rozlétli se svtem v lidstva slavné chvíli ranní!

lovku zem

nestaila

v jeho zápol, ples i hoe, živly musil osedlati a tak osedlal si moe.

Ó, ty slavné první jízdy

na tch rychlo sbitých prámech, první

bdní

ve

obzor

nekonených, valných rámech

Ó ty první dlouhé plavby, ó ty první moské bitky, vítzství a koist hojná, únosy žen, slavné pitky!

Píse

o Vinet.

!

Bohatýrským skutkm pole nesmírné se otevelo, bílých orl moských plání jak se v dálku rozletlo

Postavy velké,

zím

ela jako

pst

starých král hrdé,

vzpímené a jako

z

bronz

kemen

štíty,

tvrdé.

Postavy zím bohatýr, kolébkou jichž* štít byl dutý,

moe

a jich život jako

zmítaný a

drsn

krutý.

Postavy zím starýxh bard, v jejichž elech moudrost skryta byla a v jichž harfách

vk

písn nesmrtelných

vdk.

Zím je, kterak do balvan jako v srdce runy ryli, dív než svými mrtvolami bojiš v krvi plán skryli. Šírá,

valná jejich stáda

pihnala se od severu, od Islandu, z Irska, Grónska, z

Norska,

Dánska

118

v

každém smru.

Pi pi

fiení severáku, severní bledé zái,

v tesku jak skal

hrom orli

—

slétali se

samotái.

Mezí neznala, ni hranic íše jejich pohyblivá; a zítra po nich byli tu

—

plachta

stan vtrem

splývá.

Byli tu

—

to

hoících

zem

hmí

dnes

mst pi

sotva

dále

pochodni;

se patou,

tkli

pravá vlast jich íše vodní. \^

mlžných fjordech pod skal

rod pusty

jejich

štíty

dvorce bílé

co jich páni bloudí beze cíle.

stojí,

svtem

Na krátkou jen dobu v zim, vysoko kdy leží snhy, pusté

vzplápolají

krby,

prázdné oživnou zas behy.

Harfy zvuí v Skald písní, kteí v tesku roh pjí, o v

výpravách, nebezpeích dálných zemích vyprávjí.

119

8*

!

Hrdé ženy plnoadré ku svžím se dtem kloní,

poup

lásky

\clkých

in

v

snhu

zvst

klíí,

je cloní.

Krátký sen to zimní noci, letí, a zas lodi v lan a plachet svist a ševel tesk zní v eží zmti.

moem

me Zas

bouí zemí behy,

to

,

hímá moem

zas to

živí dole,

mrtví v

dále,

mraku

mostem duhy ku Walhale!

\'kú

clona

dávno spadla,

žijí zkazky bohy, lidmi, velkých skutk, velké lásky.

shaslo

v<-prav,

Žijí,

vše,

boj

jen s

hluí v boui vichr,

moe

táhlém,

šumném

*

lkáni a vy s nimi, \^ikingové, bílí orli moských plání \

120

Ožil náhle starý

jenž se týil

Jomsburk, nad Vinetou,

jakby jakýs zázrak zdrtil kletbu jeho dlouholetou .

.

.

Založen kdys od Haralda, jakby hlídati mél Jumne. pustý dlouho on se zhlížel v kalné moské pné šumné.

Druhdy osazen byl Dány, prázdný v moský val dnes hlcdél.

kamenný lev obrovitý sám nad hlavní branou

sedel.

Zíceninou ten val tml se jitra nach v noní stíny,

v

i

moe

šum

dozníval v

jen jednotvárný

ném

Xáhle však

ehtem cizích

o.

se

teskné

líný.

rozhlaholil

echem krok,

hlas rozhovory

holdujících Palnatoku.

Ten sem pistál jednou veer 5

lodmi svými tyiceti

neekané

iak blesk s nebe. jak sup v prázdné hnízdo sletí.

121

Když cho Álof zemela mu, v Bretlandu víc neml stání, Bjornovi íš celou svil, v dálku vyjel v tesku zbraní. Skotsko spustošil i Irsko výpravami za ti léta a te ku Vendickým

behm

jak sup

laný lupu

slétá.

S ticeti on vyjel lomi prázdnými do proud hromu, s plnými te tyiceti ocitnul se v branách Jomu. Pišel, nikoho se neptal, jak to bylo jeho zvykem, usadil se v prázdný Jomsburk vjezdu svého prvním mžikem.

A

to byly jeho lod, které v mlhy husté tíšti zeli muži od Vinety a v nich vštbu zkázy píští.

Z Jomsburku te Palnatoki vyjíždl si na vše strany, odtud v Jumne pijel Aki, statný muž dnes krásné Svány. •

Proto Burislav dnes kníže v starý palác svolal radu, nerozhodnutí v nejistot proto šedou uchal bradu. Pišli zas, jak bylo zvykem, kupci,

reci,

všech stav,

lid

žasem vyslechnuli všichni o Jomsburku divnou zprávu. s

Kníže

povdl

prosil,

aby

jim všecko,

uvážili,

k Vikingm jak chovati mají v této kruté

se

chvíli.

Musil piznat, ve pístavu na valech bez pípravy cizinci jsou zaskoeni,

i

lodí

adou,

muž

davy.

Musil piznat ,trpt musí,

emu •

nemoh'

zabrániti,

dlužno pemítat však pi tom, vlast jak možno zachrániti.

Jisto jest, že Palnatoki

schystá nyní všecky lod,

a

sem pjdou

za

kupením

nebo vichr po náhod.

123

Schytá je a všecky zloupí, od mládí jak zvykl tomu, a vše poklady a zboží uzamkne pak v hradbách Jomu.

Oni Vendi a zde páni

mohou obchod v

se jen dívat jich jak

ob bohu

Zí

to

—

z

dálky,

propadává

divé války.

nemají však

síly

urvat Jomsburk nepíteli, jednat však s ním káže nutnost, opatrnost též to velí.

Burislav to všecko ekl, vysvtlil bez vášn, khdn, nadj choval, Palnatoki s nimi jednat bude vlídn.

^^ždy pec Aki, synek jeho, za cho slinou urval Svanu, (pi tom kníže pbrátil se v tu, kde Gure sedl, stranu.) Dlužno zde jej zachytiti, otálením zmar všem kvaí (dl, však pi tom dobe shlédl, jak se starý Grozvin mraí.) ..

124

.

Praví dál, že nutno posly k Palnatoku vyslat brzy, rychle tomu osten zlomit, vetelcem že vpa sem drzý.

Dodal, prohlížeje ady všech svých rádc, málo slovy, že

by

nejlíp slušelo to

Guremu

a Grozvínovi.

Mají na Jomsburk se vybrat, vetelce pedstoupiti, uvítat jej, že chce kníže

ped

pátelství

s

ním

uzavíti.

Budiž tedy Jomsburk jeho, on slavným Vend hostem, k srdci jeho rekovskému budiž Svána sladkým mostem!

bu

Ano, tak

to nejlíp

bude,

s vrahem, Akiho sám osud vedl k Svan v okamžiku blahém.

lip

Což

je

spátelit

má

se

pouze drzý Viking

nekonené po prostoe chytat lod, zadržovat, což jest pouze jeho

moe

lz5

?

Lip je, sbratiti se s nimi, o koist se svorn dlit,

spolenému nepíteli, on kdo bu, mužn

bu

\^yslechli

e

elit.

Burislava,

svorn pisvdili všemu, s prosbou se pak obrátili ke Grozvínu, ke Guremu.

by leny byli, do Jomsburku jíti, Palnatokimu vše vzkazy Poselství

jež

má

Burislava vyíditi.

Rozšumla sí

se

bouí

svorných tisícerýxh hlas, v Gureho dla, v Grozvínovou každý skládal vlasti spásu.

A

tak

s

Grozvínem zas Gure proti sob,

mlky

stáli

knížeti

jak odepíti,

národu jak v také

Mlky

klonili

každý hled

dob?

své hlavy v jinou stranu

Gure jen se tšil, pi tom že svou uzí Svanu. starý

126

—

Na Jomsburku

Palnatoki

sebral hojný lidu nával, a vše valy a vše stílny, vže opravovat dával.

K

nebi vršil velké hráze,

porouel vln divých splavu, spoutal v zátoku je úzkou, kterou zpevTiil ku pístavu.

Ti

sta lodí

pohotov

—

Tak

byl tento pístav velký shromážditi se tu mohlo vedle sebe dle své délky.

—

Z val pevn obrnných sedmi vzpnout se bránám, které eliti by mohly rozmanitým svta stranám. velel

Klenuté jich stropy byly, všecko žula nerozbomá, v každé brán nla vrata tžká, dubová a vzdorná.

Skuty železnými pláty byly fošny sukovité,

heby kolem bronzovými v

zlato

hoícími kryté.

127

Trojí

etz tžké

váhy

sdrhnul sanice bran mžikem, trojí závory se kladly kolmo pes vrata i šikem.

Devatery byly zámky které dopadaly

tsn,

devatery stráže byly, jež se stídávaly pesn.

Obrovitém na klenutí, neobsáhly zraky, mohutný se kastel zvedal

které

nesa tžké

strojní

praky.

Takto kol byl stežen pístav za

etzy,

valy, svory,

hromadil tam Palnatoki koistí svých celé hory.

Za výstražný bran tch odznak nejvýš kamenný lev voucí proti slunci pozvedal se, síly symbol všemohoucí.

a

Nyní již svt se vzteká v blesku, vichici a hromu

a

se celé nebe bouí odolají hradby Jomu.

128

—

Když byl zpevnn Jomsburk na nádvoí velké hradu svolal muže nejmoudejší Palnatoki na poradu. Pišli všickni, ku

kamennému z

pili

roh

pi tom

U

stolu,

medovinu,

radili se spolu.

vchodu

již

Palnatoki

oslovil je touto ,,Síla

dlouhému

sedli

veliká

je

eí: vlastnost,

ale opatrnost vtší.

Poklad pravda

a statk jest,

dosti,

jsme nakupili,

nehodno však, v nedstojné

bychom

Nco

prázdni otupili.

získat

silou

ducha,

rukou svou neb lsti své léí, mnoho jest, však udržeti vyzískané,

Je-li

kámen

je

si

leží,

vtší.

vržen v hloubku,

na dn, povrch

leží

a

ctnost

zvíí,

neví, jaké

kolem sebe kruhy

šíí.

celý,

!

Jako vítr sláva svtem v zvsti troubu dujíc letí, ale záhy

nepstná

bývá prázdnou bajkou dtí.

Ohe

otc na

ohništi

mž' sí temnou ale

ozaovat, záhy zhas by, kdybys

nedoved

jej

udržovat.

Xa poátku

v každé dílo vždy bývá dosti, ale poteba sil vzrstá tvého díla mohutností.

málo

sil

Hrd

pne se Jomsburk výše nerozborných srouben kvádr, co však zdí a hradeb síla,

z

kdyby nahnilý byl v jádru

Hrad

je

pouhá vnjší slupka, muže tají,

která jádro se jádra

a

balvanm

?

— —

tm

naše duše podobají

Jediná moc sílu tvoí, tou jen roste vrah báze, dobrých rozmach, a tou silou jesti

písný

ád

130

a

káze.

!

obru

drží v sudu vzácnou šávu, zákon v uzd držet musí bujné srdce, vzdornou hlavu.

Jako

zralé révy

On je nejvtší pán svta, svrchovaný nad vším sudí, a ten mjte vr>i:ý v hlav, a ten psaný noste v hrudi Musí každý být si vdom, co chce zákon a co velí, a

ím)

víc

kdo poslouchá

tím víc rek a

muž

je

jej,

celý.

Proto jsem vás všecky svolal, byste o tom radu vzali, v balvan runami a v srdce svoje zákon vpsali.

ohnm

Zákon, jehož svaté sazby byste sami vymezili, nejlépe, kdybyste sami nad sebou te zvítzili. Léta pelétla všech skrán, vk vaše brady,

pojínil

zkušeností máte dosti, tož se

rate dohromady!

131

Netrapiž vás hlad ni žíze, nerušte vás noní stíny, sluzi dolijí

donesou již krm, v roh medoviny.

Mžete se radit pes mžete noc nastaviti, jen na

em

den,

se usnesete,

hlete v zdobné vty

vlíti.

Ú sené a krátké vty, které svojí ve pamti nejprostší všech, ano dít pro vždy

mže

udržeti.

Nyní znáte vli moji, nechvátám a nehartusím, jsem umínil si, dovršeno uzít musím.

ale co

Nejezdil jsem proudy celý

vk

mužný

i

moe

dtský

pro sebe a syna svého, ale stejn pro vás všecky.

A

že nechci,

potkalo

se

chci je spjati

zít

je

by mé

dílo

jednou zmarem,

pevným ádem,

ovnené

132

zdarem.

A

náš zdar je v síle, sláv, proto pokyn mých dbejte, po ti dny a po ti noci radte se a pemýšlejte!"

Zaburácel hlahol síní, s rohy v. pstích všickni vypili a usedli si,

vstali,

hovoili, rokovali.

Rokovali ti dny celé, rokovah po ti noci, železné

tak

svory moci.

skuli

ádu, zákonu

a,

U stolu skald Stefnir sedl a jich rady, tužby, stesky rydlem z kovu zapisoval zatím na bezové desky. Ale v tom, co zapisoval, než se mnohý z rádc nadál, v ízné tvary poutal smysl,

rythmem myšlenky

Píse

o

Vinet.

133

jich

skládal.

.

a

Neb moudrost klíí v srdcích, v rythmu písn zrá a kvete tvrtého dne Palnatoki za stl a pravil: „Ctte!" .

.

se

Povstal

Stefnir

v ele

stolu:

„Toto Palnatoki praví: Základ každého skutku v tle zdravém též duch zdravý.

bu

Proto

mže

ádn

lenem každý

jehož

rok

A

obce naší býti,

vk

od osmnácti spje ku dvacíti.

pak dále;

že však

svžest

brzy se silou se tratí, nesmí nikdo pijat býti po minulých padesáti !"

Pikývnuli všichni hlavou, ve souhlasu ruce zvedli, pokýv hlavou Palnatoki knír si pohlazuje zšedlý.

134

!

Svobodný být každý musí, volný ve všem duší, tlem, .,

pinést vlastní musí zbran, by vstoup všady s volným elem. Znáti musí naše ády je v mysli zachovati,

a

píbuzných

ni

pátel nemá

pi tom

o radu se

Volný mezi nás volný odstoupiti

ptáti.

a

vstoupí,

mže,

pokud pímost na ele má, pokud sílu v pažích muže.

Kdyby k

boji

dojít

mlo,

písn hle, hru elila

by v potýkání vždycky hrudi se stejnou a rovnou zbraní

Takto pro est, statky, slávu se každý jak chce bíti,

mž

ale padne-li mu soudruh, jeho smrt on musí mstíti!

Stžovat

si

nikdo nesmí,

ei, bu, kdo radí v ústup, bu, kdo padne v sei!"

ani babské vésti zabit

svatý

135

:

!

Boun

všichni

zajásali,

každý si to pochvaloval, když se napili a sedli, Stefnir

dále

„Koisti

—

když

pokraoval

nkdo

z

muž

bud její cena bud mezi všecky

lhostejná

-

zmocní se, tato koist rozdlena.

Rozdlena stejným dílem; kdyby toho neuinil, vyvržen bud z obce naší, neb tak sobectvím

se

špinil.

Stež se každý síti sváry, uvázne svár vždy v své lei,

nmý

skutek,

více

váží

nežli

prázdné blázn

ei.

Stež se každý v naší obci pomluv mrzké sím síti, slyšíš-li,

—

neposlouchej, hled uvážiti

zaslechneš-li

Pravý muž vždy sob staí; proto má být každá žena, prazdroj neesti a bdy, z naší obce vvlouena.

:

Cím

je

krasší,

líbeznjší,

t

rychlejším utká svodem, rozkoš opojný jest nápoj, pit

bu

vsak

jen

mimochodem.

J(jmsburku práh nepekroí proto žena v oddech sladký, výjimku jen z toho init mohou rek staré matky. Stinný hvozd a širé pole volný vzduch a hvzdy boží, noci pláš, poduška vesu staí k svatebnímu loži.

Rozkoš dlouho nepotrvá,

zhokne

píliš užívaná,

vzdáš se, hle ji shodit ." jak nezkrotný hebec pána

když

jí

.

.

Poprvé, co Stefnir skonil, souhlas neznl v ústret jemu, v rozpaku knír mnohý kroutil šeptaje cos druhu svému.

A

sept rostl v hlasný rozruch takto v let do obilí, z

bezdné

tn

modrých nebes

tichounký se vánek schýlí.

137

Sem tam

zprvu klasu tkne se

v peletu

jej

sotva zlíbá,

klasem klas hne se, druhem druh se rozkolíbá.

ale za s

A

sept s ruchem jsou již vlnou která vstala z nenadání,

kde se a

A a

vzala, tu se vzala,

klasnou plání.

letí

již

sept roste stále vtší již

celé

skoro roven šumu, klasné pole zpívá

zem

matky

starou

dumu,

Zpívá svatou píse chleba, božskou píse lidské práce, v boui klas šum ten roste,

nadj v

nm

i

resignace.

Této hlasné písni klas síni rovnal se šum šept, ale brzy propuk' v boui odboje a hluných rept.

v

Nebyla

to

píse klas,

vichru van to v hvozd i proutí, hukot, pod kterým ti zdá se, že

se

celý

prales

138

zhroutí.

:

Velo, kyplo to, znlo hlasné láni, zvuky divé

hnvu z toho vyrážely, vzdoru kiky jednotlivé

—

,,Bez žen žíti máme ,,Jak že?" ,,Nad tím vru rozum stojí Který blázen Cí to nápad ?" horšího z nás blázna strojí?"

—

I

—

,,

,,ež je krušná, žíze pálí, v samých ptkách život pádí, a jen zvedá,

mkká sílí,

ruka ženy

tší,

chladí!"

V hovoru tom náhle k všech se obrátily zraky, sinalý a bled až k smrti stál

na prahu

dveím

jejich Aki.

Poslední on zaslech' ješt drsné vty Stefnirovy, chvíli naslouchal, co síní znlo k muž slovy.

nmu

A než mohl Palnatoki vpadnouti v to klubko sporu, pedstoup Aki, zahovoil hlasem odboje a vzdoru:

139

!

!

tžko vit,

„Co jsem

slyšel,

komu má

ten zákon platit? chci radj moe,

K tulem hadm jeho

k

Sestár'

tak

co

té již

ote

jsi,

milý,

t zapommní

schvátilo

od

chci se vrátit.

chvíle, po tvém boku matky Alof není ?

Pravdu máš,

jest

bojem,

život

jinak byl by bez vší ceny, co však pláten je, když nad nevznáší se oko ženy?

Oko ženy smírné,

vnící

ním

žehnající

sladce

klidné,

roh

i

me

k

snivé,

boji.

Však's to oceoval díve

Avšak co mne Stefnire jak's

ty,

plní žasem,

muži zpvu,

moh' klidn ísti

Alne to nutí ke

ád

ten

úsmvu.

Pro mne žijte si, jak chcete, ež i plavby žitím zvete, zkuste to, však bez žen dlouho, Vikingové, nebudete

140

?

!

Doplkem

jsou slastí krbu,

k sláv boj, ale nutným, bez žen nebudete národ,

davem tulák

jen

smutným

!'"

—

-

,,Ano, Aki pravdu mluvil!'" nejeden hlas zvd se v davu, Nutno krb mít, ženu nejdív,

—

,,

potom

vlast

a

potom slávu!"

Mlky starý Palnatoki v kesle starém knír si kroutil, v dumy vnoen jakby hledl, jeho sn jak hrad se hroutil.

Mdl v Bretlandu dvr starý, nejkrásnjší kde žil roky, vidl Alof zlatovlasou, v duchu stíhal její kroky. Kolem krbu, kolem lože, jak se s vážnou péí snaží, cítí, jak jej ranného zvedala kdys díví paží

mod

Vidí tu její oí, jako lnu kvt snivé zraky, tytéž oi, které po ní jediný syn zddil Aki.

—

dum

Usmívá se v svojí, rád by ten svt zpt si stvoil, jako ve snu dále slyší, co v tom Aki zahovoil.

—

„Pkné

u sta

je

hrom

to pivítání ve zdích Jomu,

když si, ote — rozumFs mi ? nevstu svou vede dom!

Na výsmch nový

ád

mi, staí skopci, zde osnujete,

v tom, co celá mladost moje zpívá, hárá, kvete ?

jásá,

Mluvte, kde byste dnes chaso trpaslík malá,

byli,

kdyby ústa vašich otc

ped

lety

kdys nelíbala.

Aki já, syn Palnatoka, zákonníku ten list podlý vytrhávám neb chci život tam, kde moje noha prodlí.

—

Nechci se jak bídný zlodj po tm krásti, krásnou ženu chci svou zváti, co jest mé, tím pln vlasti. za požitkem'

142

-

Kradmo ne ve stínu hvozd na spch jen a mimochodem,

doma

chci

ped bohy Zde

a

objímati

ji

a

ped národem!

stojí!"

—

Ustoup zpátky

chvjící se Svanu pived v okruh bohatýr; jakby v temné sín bránu. a

již

Stouplo velké, záné slunce v prosté íze své tu stála, v hrdé kráse mládí svého, tiše se jen usmívala.

K

milákovi

tulila

se,

jako v' sad. pod Vinetou, co jí v líku úblovém' plné studu rže kvetou.

Nahou, JdíIou, plnou páží Akiho si tiskla blíže, zmlkli reci, bohatýi, zmlkl Palnatoki kníže.

Stefnir Skald své probral vousy prsty mdlými jako struny,

bohyní se být mu zdála snící v lese v svitu luny.

143

:

—

Nový šepot ale chvály, souhlasu se síní nese, jako když se rozhovoí buky, duby, habry v lese. Skoil v keslo Palnatoki ,,Budtež s vámi bozi, dti. o poslední sadb ádu bude nám však pemýšleti. Pravdu dl jsi, milý Aki, kterou nikdo nepedlá, muž a žena a pak dít pravá svta moudrost celá.

—

Ale

my

jsme bojovníci,

marný spor by Stefnire, o z

ádu

byl

ženách

—

jej

zkrátím,

vtu

toho škrtni zatím!"

Pokynuli všichni v souzvuk, zavdali

si

všichni rohy,

Svan, Akimu

se zdálo,

že se octli mezi bohy.

:

Zaznl roh a

nmu

proti

druhý roh se ozval z dáli, kamenní lvi na cimbuí, zdálo

naslouchali.

se, že

S rachotem a se skípním padací most sletl dol k pestré druzi pod Jomsburkem ekající ve údolu.

Z Vinety sem poselstvo jde, skvostné ízy, brady šedé, starý Grozvin, starý

Gure

pes most padací

vede.

Ticet

je

mezk

pytly

hojn

zlato,

slo

i

za nimi jde, obtížených, jantar vezou,

spoustu vzácných

Koberce až

z

dar

cenných.

Byzancie,

zlaté sochy, štíhlé vásy,

ze skla šperky, z

odraz svtla kterých samé duhy hází.

Dobré, kalené

též zbran, domácích též dlaní pestré ízy istých pláten,

dílo

v nichž plá kvítím

145

luním

tkaní.

Cíše,

korbele a rohy,

v krajích zlatem lemované,

kivé mee. dáma scénky, štíty,

luky okované.

Toto všecko do Jomsburku Palná toku nesou, darem, nad nimi by smiloval se a je války- nestih' zmarem.

bh

^Mraný jak na svém trnu Palnatoki v prostém hi\'u \'inet5ké t\- pijal posly, véren otc dá^^lých mra\-u. Xepyšnil se s\-ojí mocí, nechal je. bv hovoili. nesnesl, by v prachu ped ním prosebné se pokoih.

Xevšíml si dar jejich, mu nesU okázale,

jež

kázal odnésti vše vedle, jako zboží ceny malé.

146

posl

mluvil G rozvin Burislava knéze, vyítaje z dlouhá dary, které jeho jménem veze.

První

z

jménem

Mluvil

jménem volných Vend,

pomoí

kteí na ale radéj nežli

meem

Mluvil

vládnou,

obchod pstí, ránu pádnou.

rozvlán

a suše

—

Gure kašlal vedle nho, tkaje svým zrakem kolem, zrakem starce zvdavého. Jakby v tomto hrad šerém SVOJÍ

dcery stopu hledal,

nepokojn co

mu

rozWížel

se,

Grozvin mluvit nedal.

A

když v pos!ed výmluvnosti bujný píval Grozvin ztiší, s významným dl Gure hlasem: „Velký vdce, jsme si bližší!" Bližší nežli

dceru

a

sám snad

mou má

s>ti

tušíš,

—

tvj, Aki

šastna, já jí žehnám" pohnutím zmlk, sklopil zraky. je

.

.

.

Ale mraný Palnatoki jakby nerozuml tomu mluvit nesouvisle o rozvalech zpustlých Jomu.

jal se

A^ypravoval, se svým lidem náhodou jak v kraj ten pišel,

od Haralda v dobách dtství o Jomsburku hradu slyšel. Zpustlého se ujal nyní, dobrým sousedem chce býti, svár nevyhledá nikdy, pouze pro své chce se bíti.

povsti jen, o ní, vzkáže pozdrav Burislavu, A^inetu

zná

z

ale dosti slyšel

dvacet pošle jemu koní. Bílých koní, istokrevných, ze

Skotských

dkuje mu za jantar, slo a

je

pivez

plání,

vše dary, pestré tkaní.

Podotknul dál, jestU \^endi s nimi sdružiti si peijí,

a

to zkusí dle

sil

vrní otc obyeji.

148

vlastních,

!:

.

Spatn nepochodí pi tom, svdky Co dl o Svan Akim?

bozi Valhaly jsou

i

Nemíchá

se

v dtí pletky.

Dcery své zde neuvidí, bylt zákon pijat všemi nesmí mimo matky hrdin žena chodit Jomu zdmi.

Svána s Akim, s lidem jeho ve stoletých buk stínu žije v dvorci blíže cesty, která vede do Kaminu.

Mže

tam

ji

jist uvidí

navštíviti,

——

ráda Ne/šim' si, jak Groz,vinovi v divérn vzteku chví se brada. jej

Kynem ujistiv

pšky k

ruky propustil je pízní svojí, pes most provodil je

odnc mezk

Dvorn

i

je

roji.

kázal pozdravovat

ješt jednou Burislava, za nimi pak ješt v pozdrav chocholem své pílby mává

•Píse o Vinet.

149

10

Od Jomsburku ku Vinet Gure, Grozvin, starci jeli, o svém poslání a cest ku Vikingm pemýšleli.

i

Jsou

nejsou nepátelé?

Možno srozumt

se s nimi,

úastnit se výprav jejich s

mužstvem svým

i

lomi svými?

— Co mj Hilboj, bude pomstn? Groz\dn sebe ptal se v duchu. — Co má Svána, bude šastna ?

Gure

A

šeptal v sladkou tuchu.

již

lidu

již

v hrad jenž je

blížili

se

k mstu,

je vítal nával, je vedl k Burislavu, dávno oekával.

Nepokojn mladý Hilboj Grozvinovi ve tvá hledl, než mu všecko o své cest Svan vypovdl. i o

.

Zoufale jen tásl hlavou, jak je s Akim šastná Svána, hryzl rty až na krev, sípl, stará ožila v rána.

nm

Zhrda, šlehly

hnv a zamítnutí hru mu, rovny blínu,

v

až ztopily jeho duši v neproniklém pomsty stínu.

Jedno

Svan

cítil.

?^Istít

se

musí

za ten hrozný svízel;

sotva Grozvin Hilboj v šeru

dopovdl,

noním

zmizel,

S tyicíti vyjel muži na tu cestu do Kaminu, kde se tajil malý dv'orec, ve stovkých buk stínu.

jakby kon nohy podvázané mli, Jeli tiše,

chvíH cestou stavili se, Naslouchali ... v dálku zeli. .

151

.

10*

!

A

ko

zas jeli tiše S nedaleko dvorce slezli, jako koky v mokré tráv po biše až k dvorci lezli. .

.

.

Dvorec v hlubokém spal

bezpen on

tichu,

ekal,

jitra

ani kúra nehnula fee, na dvoe pes nezaštkal.

Rudý

A

již

žeh z,

iwkik

...

a stecha hoí

pochvy

mee,

letí

zazní napadených,

chestí šípy v ohni see.

Tžká

povolují vrata,

žár jak proutí kruší trámy,

polonahý klesá Aki pod Vintských sekerami. Hilboj vniká v tichou jizbu, s

lože s

šklebem Svanu

za sebou

na oi

A

s

již letí

ji

dvorem

ní v

bh

ernou

se vrhá.

nocí,

do vysokých trav

se noí,

cp za nimi hnízdo bílý dvorec, z

trhá,

vlíkne,

ty <>

152

lá,sky,

stran

^

hoí!

ZPV

V.

TRYZNA.

Jeli,

hmli ernou

nocí

v divém trysku, v divém letu, létli, jak ta mrana letí, pes moe a pes Vinetu.

Jako píšery se mihli skrze

stmlou msta bránu,

zaboili podél

behem

moe

na východní stranu.

Tisíckráte volat chtla Svána schvácená a bledá, ,ale darmo v tomto cvalu

pes

práfh

rt

jí

slovo hledá.

Jako kleštmi ji Hilboj držel v silných pažích pevn, sotva uškub se a zaklel, sotva bodl oe hnvn.

155

.

.

Kam to jedou, nevdla, v duši, v oích se jí tmlo, ohn praskání a stechy v eže hluk jí ve sluch znlo. Stromy, kee, stavby, hradby, všecko jen se mihlo ped ní, ernou freskou bylo nebe, jež se více nerozední.

Hilboj vztekle bodal oe v tom se zastavili rázem, cítila, páž Hilbojova jak ji lehce snesla na zem. .

Snesla

pi emž JÍ

však nepustila,

ji,

ke tmavé

.

ji

s

stavb

vlékla,

rozkoší se

kol plných

bok

chlipn

smekla.

Jakby ucítila plaza pejíždti po svém tle, bledá Svána zachvla se K stavb pokroil on smle. .

.

Udeil na desku z bronzu klepadlem zvuk rozletl se, chodbami znl táhlým echem, jakby pes hroby spl, chvl se.

—

156

!

.

Zasténaly tžké dvée, jich zaskípaly,

veeje

sluh ada

s

pochodnmi

vešla, za nimi se brali.

Úzkou, dlouhou prošli chodbou, sebou dvr velký zeli, v kterém písné sochy boh obrovit k nebi nly.

ped

Sem tam mdle jen v obtišti poslední se jiskra kmitá, podle všeho hádá Svána, že jest v chrám Svantovíta.

—

Všecku krev jí mrazí v žilách pomyšlení toto dsné, Hilboj divoce s ní smýká, zdá se jí, že již již klesne.

Dobe

ví,

veleknz

Co

ji

že starý Grozvin

je

toho chrámu

eká? Kde

Kol zí

moe

.

.

.

se octla?

zrady,

klamu

Cítí, kterak Hilbojovi v milost, nemilost je vzdána,

pl

jde, pl se nechá strkat Malá ped nimi v tom brána .

.

.

Tmí

se

v zdivu, vejdou do

chodba úzká cítí

ní,

níž se kroutí,

chlad jak ze sklepení

do zsinalých tváí

douti.

Toité a úzké schody hlemýždí se arou vinou .hmatají tmou, stží rukou zavadí o klenbu stinnou.

.

.

Níž a níž po kluzkých stupních znavená se noha smýká, Hilboj z dráp nepustí dobe dlá žaláníka:

ji,

Zdivo vlhké, kyklopické ustupuje holé skále, dál nestejnjší schody hloubji se tmou vždy dále.

ím

jakés díe te se octli sloup nízkých ve prostoe, divn huelo cos v dálce,

V

slouchá Svána

U

—

moe!

to je

jednoho sloupu, který

klenb dával rám, kamenný stl nízký trel

nízké s

etzem

ve

stuchlé

153

slám.

Na ten etz k tomu stolu bledou Svanu pikovali, slyšela, jak temné rány kladiva v kov dopadaly. Pi

poslední klesla na zem schvácená a vysílená,

slyšíc

jak etz iníj jak klenbou stená.

jen,

ozvna

krok

Slyšela, jak v tratících

se

kamsi v

spády, dáli,

divý checht znl Hilboj jeho kati s ním se smáli. .

.

.

to

byl,

Pochodní svit slední zhasl pod klenbou kdes jiskra pouhá, kolem tma ... klesla v slámu,

—

i

ped O v za

v

ní

noc^

podlahu

.

.

elem

a jaká,

dlouhá!

bijíc

své stkala hoe, skalou jen kdesi, z dálky

její stín

odpov

jí

znlo moe.

159

.

.

.

Znlo

kvilem, znlo pláem, jak se tíští o ty skály bez soucitu vycítila,

.

.

zela v tom svj osud píští

Nemohla co

s

ní

si

íci jasn,

bude dál

zela jen

to

se

díti,

Hilbojovo

hadí oko, které

svítí

.

.

—

Zvedla se a zpátky klesla do noci jen kikla ,,Aki!'' Soucitná tma k ní se snesla zvolna do duše i v zraky.

Nevdla,

kterak dlouho v tžké mdlob, jen v tmách sloupy rozeznala, z náhlá když zas pišla k sob. ležela

tu

Hrubé, v skálu vytesané jako stmlý hvozd kol stály, v nedohledné u stropu ramena si podávaly.

tm

160

úzký otvor jako stílna zabrán do stny se vinul, vtru van jej prozrazoval, tam kde v skále se tmou Odtamtud slyšet

bylo

též

splynul.

zetelnji

moský

píval, jako hukot tžkých voz z dálky dunl ticho zrýval.

—

-

Chvíli zdálo se, že usnul,

novým hromem vzkypl

zase,

aby doznl skalnou kobou jako povzdech ve ohlase. Jednotvárná k smrti smutná byla tato píse moe a pec, jediný hlas známý, znla v Svány tiché hoe.

Byla pece

známkou

žití

zde v tom živém Svány hrob, na chvíli když vzbudila se ve svém ztrnutí a mdlob.

Dlouhý stín od sloupu k sloupu táhne se zrak otevela, žhavý bod plál v tomto stínu, rudý zážeh chvl se, zela. .

Dla

.

clonila

jej

jakoby

.

a tiše

dlouhou snoval pavouk tmy, ten rudý zážeh zvolna k ní se pohyboval. nit

Smýkal

se

a náhle stanul,

muže rozpoznala, v ernou ízu zahalena

postat'

vedle ní u sloupu stála.

Píšerný a malý hrbá malý kahan dlaní clonil. s malým džbánem, s kusem chleba nad její se lože klonil.

Chtla

na

již

promluviti,

on však postavil vše k zemi, k ústm prst vznes naznauje, nesmií mluvit, neb jest nmý. Odešel,

erný

jak pišel, stín

se

zase,

smýkal

za

ním.

Svána pouze vzdychla z hloubi dlan tisknouc k žhavvm skráním.

162

šer

a

noc

i

Stálý zdali

samé den

stíny, jest,

neví,

pouze vichr slyší fiet, bouit pouze moe hnvy.

Ješt nedotkla se chleba, džbánu kraj k rtm neschýlila, jako vnost se as vlee a

jí

stále mizí síla.

Padla v temný polospánek více než snu roven snní, na celém se tásla tle

v krvá

cítíc

žhavé vení.

Jako divoký vír smršt zjev tlum jí hlavou letí, celá minulost až k dnešku ve horené, divné zmti.

Známé tváe, tahy cizí v divé, fantastické smsi, chvílemi jak bloudila by mezi divokými lesy.

V

skalin poušti rozeklaných, dlouhé, pusté, nehostinné,

na útk se musí dáti, v tesy skalin, v sluje

163

stinné.

Ve bludišt bez

cíle

strže,

vniká,

jejich

tmu kams vodopády

se v

rokle,

draích oí

ítí,

sta kol svítí.

— —

Prchá v dálku oi za ní, vzkiknout chce chybí jí zmizelo vše oko jedno .

svítí

tmou

.

—

slovo,

.

Hilbojovo!

jest

Rostl úžas na Jomsburku, s tou zvstí stavil, to asi, že den tetí Aki tam se nedostavil?

druha druh

ím

Jindy pišel s jitrem svžím, ranní pozdrav dáti otci, odjíždl pak, než se k zemi sklonil erný prapor noci.

tvrtého dne veer teprv polekaný posel pišel, vypravuje, cestou ke

co od

kupc

Kaminu

164

slyšel.

Na cest že, v buk stínu Akiho kde dvorec stával, kouí smutná zícenina, trosky zdí a tíšt nával. Rozdupaná kolem zem, a v ní krve stopy rudé, v kalu zbran roztíštné, sledy kruté eže všude.

Oazených trám

zbytky,

a pod nimi mrtvá tla, zjevný sled, kde cesta k Vinet se obracela.

o

Výslech zprávu Palnatoki, ješt více zchmuil elo, „Aki! Aki, drahý synu!" žaln klenbou sín znlo.

„Kdo moh drzou rukou zpsobiti dílo zkázy? Odkud pišli noní žhái, odkud

pišli

škdní

smlou

vrazi?

Na

mysl mu dobe nešlo, pišlo od Vinety, Jak to dávno, Gure, Grozvin že tu, sklánjíce hbety. že

Píse

to

o Vinete.

16.5

11

jeho

Milost

žádajíce,

pevzácnými dary, že se k nmu s píbuzenstvím chlubn hlásil Gure starý? stáli

s

Dlouho

Co

ruky

Co

vážil,

rovnal v mysh:

tu slib a slovo platí,

as

stisk

a dary vzácné

mohlo

—

—

se tu státi?

Všestrann když zvážil všecko, hvízdnul mezi prsty hlun, toulc chest a pádné kroky hlásily se zevšad zvun. Pedvést kázal svého kon v ruky velitelském kynu, v sedlo vhoup se ukazuje voji cestu ke Kaminu.

Sám

se

pesvditi

musí,

vidt sám to místo hrzy, Aki je-li živ i mrtev, jeho Jeli s

cho

a jeho druzi.

ním

—

a,

co se dje,

petžko všem bylo chápat, jeli, hmli ernou nocí v rudý, krví žhoucí západ.

166

!

Stanuli

otáí

již,

smr

se ke

nezeli dvr v obrovitých

kde cesty Kaminu, státi bílý

buk

stínu.

Zeli pouze spáleništ, z kterého dým hustý stoupal, jehož chochol korunami buku táhl, v nich se houpal.

Správn vše, jak sdlil posel, trosky zdí, tíš trám kolem, oj, zde ádila ež krutá

div rozdupaným polem

V

krve kalu lidská tla sinalá a zdrána, noila se, tyila se, elo, hru, bok jedna rána, bledá,

—

Kterak divoce se bili v tmavé pepadení noci, nieho jak netušící podlehli v sled vtší moci.

V

spáleništi,

které

hrobem

místo krbu bylo synu, zadumán stál Palnatoki ve rostoucím noci stínu.

11*

Myšlenky jak erní se pod jeho

rvaly

jedinou tu,

jíž

nich

z

nejvíc

Mrtvého

m

í t

orli

lebí,

v hloubi zapotebí.

cítil

musí syna,

vidt

zpsob jeho smrti, tento nález rozhodím zde, tucha již jej hromem drtí.

Mrtvého mít, vidt syna v sledním mžiku zemské pouti, poznat pak, jak pad a umel, vraha uhodnouti. a pak

—

Tikrát kývl šedou hlavou, obrátil se

k

pochodní a již muž

sto

Pl

je

svojí druzi,

kázal rozžít

dával muži.

jich hledati

svítila

pl

se jalo,

druhá k tomu,

na pahýl sed Palnatoki, v dumách zadíval se k Jomu. Cenié stíny duchovíte ve pochodní rudé krvi míhaly se, stíhaly se v stínech, v troskách, mezi drvy.

168

.

Nemusili

dlouho

výkik žasu

pochodn

hledat, prolet davy,

níž naklonily

k svislým kšticím bledé hlavy.

Vní

—

bozi to byl Aki spánek rozražen ml zpíma, bylo vidt, jednou ranou jak bh skácený zde dímá. !

.

Bez krunýe, i bez plát v lehkém krznu jen jak vyšel, z ložnice od boku Svány, útoku když povel slyšel. Schýlili

se

tyi

muži,

bohatýrské zvedli skrán, nastavili k sob štíty, položili

Ku

tlo na n.

pahýlu odnesli

je,

na nmž dumal Palnatoki, osudu jak tžká chze dunly jich pevné kroky.

K

otce

nohám

položili

zkrvácené tlo reka, mleli, tvá kryli v plášt, slzu skryli, jež jim stéká.

169

!

Jako peludy v kruh

stáli,

pochodn

výš vznášejíce,

aby jnohl

sirý otec

rozpKDznati

syna

líce.

Zadíval se Palnatoki

ve Akiho bledou tvái, kterak ped ním šklebila se ve pochodní rudé zái. Zadíval

se,

dlouho, dlouho,

on, jenž stokrát v tvá zel smrti, jak by zkoušel vlastní sílu, ptal se smrti,

kdo

ji

zdrtí?

K

slzám dojat probíral se s>ma svého každým tahem, léta

mladosti

a pak ptal

se,

ním prožil kdo tu vrahem?

s

Hnvem ím ten

vzkypl, v píští pate, jeho syn moh' býti, co moh' dobýt, plavbou dlouhou,

kde

se

mohl

zakotviti

170

A te

mrtev

leží

tady

nad prokletým Jomu prahem. To mstu žádá. Bude pomstén! Ale ydt jen, kdo vrahem?

—

Níž u nohou truchlícího skald Stefnir sedl s rysy v tvái strhanými v žalost pána svého hledl.

staiký

S tváe otce ve tvá syna plachým pohledem svým tkal, tuchy pbi na píštích bouí phiý výbuch ekal.

hrzy

Píliš znal on Palnatoka,

píhš rád ml jeho synka, nad mrtvým se vzbouzela mu v duši mnohá upomínka.

Hošík lez' mu po kolenou, s dlouhým jeho vousem hrával, a když k harf pl, tu vždycky tichý vedle kmeta stával.

.

Bedliv zel na hru starce v každé umných prst hnutí, v každý rozmach tvrí jiskry, v každé hlavy pikývnutí.

Po

he

taje

skald

mu

hry

jej

vzal

na

si

klín,

vysvtloval,

do noci pak dlouho asto

mu

pohádky

Ted

tu

vypravoval.

mrtvý,

chladný

leží

duch co mraen ve pívale na divokém hebci cválá s Valkyrami ku Valhalc .

.

.

.

.

Stefnir zvedl hlavu k nebi, jímž se erná boue hnala, zdálo $e mu, divtiá smeka

po

most

že

mlhou

cválá.

Divé ženy prostovlasé, toulci, šípy okutými jako bleskem v dál se mihly, Aki hímal mezi nimi s

.

.

.

Zrovna jak zde dole mrtvý erstvou ranou v bledém spánku, jakby znova krvácela, rudší ohnm od ervánk. s

.

Zdálo se tu Stefnirovi, v

jak zel k s

Akiho

mranm

že

.

tžkém

bolu,

noní ízy

okutý šíp sletl dol.

Snad byl blesk to z klínu \'idní, jež zniklo v dáli .

za s

K

mraen? ,

jezdci Valhaly dvée temným teskem zapadaly

mrtvému

se

sklonil

.

Stefnir,

sotva uvit moh' oku, zlatem okutý šíp trel mrtvole ve levém boku,

S rysa

hbitostí 'kmet shýb' se

a šíp vyrval stékala krev

rány hbit, rudá z nho

z

pi pochodní kalném Pak

svit.

podal Palnatoku, sahá, po již za krzno jej dobe schová „Díky tob, najdem' vraha!"

lan

jej

nm

ten

.

173

.

.

.

:

v

nemužné

víc nekles' dumy, pokroil v sted rek, vztyen jak dub na skalisku, hrdý ní do vichr vzteku.

ale

Pokroil, v kyn velitelský olbímí svou vztáhl ruku, hlasem hromu zahovoil, chtje ztlumit vnitní muku „Brati, dosti

dti!

náku

nyní

již

vzhru,

bolu,

i

—

k Jomu zpátky Akiho však mezi sebe vezmem' spolu!

Jakby živ byl, posadte ho v sedlo, dva jej podepete, naposled zacválá si v bratr davu! V ped se

a

Divoká

to

jízda

bude

jako blesku, jako hromu, otec syna doveze si v pohostinné krovy Jomu.

Prvním hradu na nádvoí

sám ho na potom všecky,

hranici spálí, svolá k slavné tryzn

kdož

jej

174

milovali.

hnte!

!

Potom

a s

—a

Donar

to

slyší!

mne kladivem Thor

—

skácí

objevením vraha jeho

poslední

Slyšeli

si

vezmu

práci.

? Dosti hoe a rychle v skoky,

jste

Na kon

!

viche, zu, mrtvého syna Palnato;ki !" vezu

— —

dom

Na

ráz vzchopili se všickni

posud v nmém dlící hoi, Akiho hned pivázali pevn popruhami k oi.

Oštp

v ztuhlou

pst mu

pílbou

kštice zkrvácené

pokryli,

mu

vtiskli,

vzpírajíce

nohy pevn do temene.

Div s

hvizdl Palnatoki,

pochodnmi hoícími

v ele hnul se celý prvod, halen v smolnic erné dýmy.

A

již

v trysk se dali nocí

píšerná jak stín smeka, tmou jen bleskly jejich zbran, žár za nimi jako vleka.

175

.:

.

A již v trysk se dali nocí ve Vinety spící valu udivení hlídaové pihlíželi k tomu cvalu.

.

.

.

Žai ped nimi, dým //a. nimi, vše tak nez\'yklé a cizí tuby než k rtm schýlit inonli, jako vidní vše mizí. .

V

nízkých

chatách

mnohý zbuzen spá chvíli

za

co to bylo

.

na podmstí se vzchopil,

nimi v noc hledl nepochopil.

—

.

.

Jak dl, všecko vykonáno v Jomsburku na prvmím dvoe hranice již vytyena ješt dív než vzplála Zoe. Obložili drva slámou, mrtvolu tam položili

— meem

v plné zbroji s oleje pak pimnožili.

176

v psti,

Kolem postaveny s

adou

kesel,

stoly

v dlouhé

ade

k plným rohm sedh všickni jako v starodávné rad.

Sedli

všickni

nad každým visel co

me

v plné zbroji, jeho erný

štít

ped každým

trel zabodnutý vrný.

v zem

v tiché dum, nepostesklo, sotva však že první slunce nad Jomsburku valy blesklo, Chvíli

stáli

hlasn srdce

Kamenní

by chundelatou svojí hívou.

vztyili s

na nich lvové slunce živou velké hlavy

jak

zá

v hející

Že se zdálo divákovi, jakby v pozdrav slunci vali, všecky polnice a rohy

povelem

se

Tímaje

vích

Palnatoki piblížil

se

s

rozehrály.

smolný v psti, bledou lící

velký,

hrozný,

syna svého ke hranici.

177

Obí ruka chvla se mu. když vích piložil blíž k devu, trysk, dým erný za ním skald chmurném žalozpvu.

plamen v

Se sklonnou hlavou všickni stáli,

koíce

nesmrtelným,

se

bohm

mei

v

štíty

k rohm.

teskli

a pak

IMlky

vypit první doušek,

mlky

všickni pihlíželi,

sáhli

jazyky jak ohn rudé tsn k mrtvole se tely;

Kterak erné dýmu sloupy slunce tvá jim zastínily, ženouce se jako mrana A^šickni mlky v dálku.

—

Znovu rohy naplnny. Každý rek pod štít svj

snili.

sedl

a než pichýlil roh k^ ústm, star<- Stefnir skald se zvedl.

Strhl zlatou harfu svoji,

tam vedle štítu jak vštci u hranice bílou bradou v ohn svitu.

visela stál s

1V8

:

:

žilnaté (vznesa

pak svoje prsty k slunci tvá) on vnoil

v zlaté struny a zpv skalda v tryznu tak se rozhovoil:

„Po zmizelé noci zbudou na

zpv

z

rosné pešla,

slzy,

jež

Stefnir

zpívá

bolesti jeho,

která z

bolesti,

zbude v srdci skalda.

Skald

Z

po

pažitu,

mu

vzrostla

bolesti krále,

bolesti

otce,

vyrstá zpv tšivý, silný, záivý, sdílný, jak vanutí vtru z východu, nese se do hrudí hrdin, hovoí k mrtvého prachu a popeli, ku živých žíznivé nadji nese se, otvírá

a

okna

spících

praví

Vy, Vy,

kdož tu stojíte v hoi, vy zapomenete kdož tu prázdníte rohy, zapomenete!

179

T

;

Vy, kdož tu v erné bušíte štíty, zapomenete a zapomene snad i král a otec, skald nezapomene, je píse nesmrtelná jako bozi dnes vždycky.

I

i

Po

zmizelé noci zbudou stíny lehké blankytu, po schvácení, jež pešlo, zpv zbude v srdci skalda.

na

Skald Stefnir zpívá, o Akim zpívá, o bílém orleti z orlího hnízda, pod perutí pstován starého orla

uil

se

lítat,

nad fjord mlhou, ztrácet

vznášet

se

v mracích,

se

k slunci

mladý Aki. trnáctiletý

tyicet erných

zkoistil

lodí

a

zloupil

mladý Aki, devatenácte chochol a pílbic pinesl otci dvacítiletý

byl tu a jinde, byl zde a všade,

ped

sluncem vstával, slunnou sla

moskými ruejem

ítil

se,

vrhal se na vrahy

Aki!

180

brázdil

draky,

Vy,

kdož

to

Dnes o tom

—

slyšíte,

víte

—

zítra

zapomenete! zapomenete!

A

zapomene snad král a otec. Skald nezapomene, je píse nesmrtelná jako bozi, zní vky vždycky vrná.

Po zmizele noci zbudou slzy rosné, po zmizelé noci zbudou lehké stíny, po zmizelých recích zbudou jejich skutky, po skutcích zbude povst, skald živí povst, by znla po vky vždycky vrn."

V do

souhlas hlavou pikývnuh.

vous

si bruel mnohý, rázem vyprázdnili do dna pivem plné rohy.

vstali,

Z kesla Stefnirovi

zvc

se

stiskl

,,Boh velký dar

Palnatoki,

ruku jest

—

píse,

brate, zkojis moji muku!"

Píse

o Vinete.

12

!!

v

!

:

souhlas hlavou pikývnuli,

pán

národu skald

bohy

jest

v skalda písni Aki živ jest, v slávu skalda zvedli rohy.

A ,,

již

—

ze

všech stran

Zpívej,

a

zví

v

moi

zpívej,

to

znlo:

skalde milý,

svt, jak na Jomsburku, bili

jsme

se,

žili

Velké skutky syn moh' dlat,

svtem ale

a

zní

o nich

ei,

vz, nad skutky syna

skutky otce vždy jsou vtší!

Syna zvst pár nedl trvá, valné roky, otci zvst

—

po

jestli

o

velikým byl Aki,

byl

vtším Palnatoki

Proto o nm, skalde zpívej, kterak lodi, hrady boil! V souhlas bradou pohnul Stefnir, strunám pak se rozhovoil

—

:

"'

„Haralda Gormsona syn Svcn chtl vlády a íše mít díl, u Borgundatholmu se srazili, z

nich

A

bili

se den a bili umdlen každiký

až ti c(

každý se staten

v zátoku moe druzí v mlící

bil.

se noc, kles',

ucouvli les.

veer Palnatoki sem .:)istal, pes dvacet ml, pstoun byl Svenv, na Gormsona

A' týž

on že

lodí

on dávno žluí

zle

vel.

Na druhé on zátoky stran svých stan rozbít velel ad, pak s toulcem a šípy sám a sám v les zašel si v plnoní chlad.

Tmou

sntí

ohe

tu vidl, a plá, král Gormson s družinou pi svá tla sušili mdlá. .jak

vesele

šlehá

nm

Král mokré svlékl Šaty ohnm údy si hál, za kovím Palnatoki s toulcem a stelami stál.

nad

183

12*

A

tiše k ttiv svj Palnatoki

vložil

šíp

a

dobe zamiv,

že

nikdy nestelil

Král

stelil, iíp.

Gormson mlky

se

skácel,

jak podaté dubisko pa, šíp z hrudi Fjolnir mu vytáh', co tiše v plnoní chlad

Se

odplížil

k svým Palnatoki,

o smrti krále byl nm, a mlel, když za krále Svena z\'olil svolaný snm. si

Za otíma tryznu pak

strojil

krále zvolený Sven, vše pozval rady a skaldy Palnatoki jen a z všech za

—

Se vymlouval, do Bretlandu musí, kde má svou íš, a odjel, ti pobyl tam roky, mnil, Sven to zabude již.

prs^

Le konen k tryzn pec došlo, uveden králem v sí byl Palnatoki, bratrsky vítán, skald zpíval a kdo rekem,

184

pil.

Tu

náhle

muž Arnodit

on krále komorník u

stolu,

by všech,

šíp

í

mu

Fjólnir

zrudl,

podal,

je šíp ten, se ptal.

Když k Palnatokimu král

povstal,

stál

pišel,

však bohatýr zble.

„Mj jej

šíp to,^ Svene, slyš, kráh, lehce jsem jak pohár zve!"

odpov

„Tak?" v pišklebil král se. ,,Kdy naposled louil se's s ním?" ,,Když Gormsona krále jsem steli] který byl otímem tvým! Za šíp svj nesmím se stydt!" „Za otce rovnž já též!'' dl král a: smluvený kyn dal

—

a strašná nastala ež.

Ku vchodu se valili kde Palnatokiho lid je

všickni,

zpátky odrazil vztekle,

kol svého

vdce

Z všech pochev

spjav

tu

štít.

trysknuly

všech ttiv zasvištl šíp, a jedin z všech ten se spasil, i k útku rádce byl vtip. z

1S5

mee,

Bjorn Brejki, zpitý jak medvd. nad všecky v zápasu zlém, rval, chytal, hrdiny házel skrz okna pes hlavy všem,

nl

Co Palnatoki

již

v lodích

do slan pral a k Bretlandu 'se svými lidmi zle

vesly

se

zachránn ve

V

souhlas

do

vous

zdraví

bral."

hlavou pikývnuli,

bruel mnohý,

si

v poctu skaldovi i králi v ráz pozvedli svoje rohy.

Mlky jako ze

v

pouze Palnatoki, nebyl by zde sedl,

záadí tžké

šíp

si

dum

na

vytáh', šíp

hledl.

Myslí šlo mu, co skald zpíval, šípem lstí v zmar jak zícen,

se

pio

by obdobnou lstí rovnž Akiho \'rah nebvl chvcen ?

186

;

A co takto dumal v tísni, zaznly trub hlasy s val,

o

dusot

bylo slyšet, v prudkém cvalu.

zarazivších

Signál

a

již

,,

Posli

opakován,

dola

z

odpov mu

druhý

dává, hlas strážce val

zní

knze

Rázem

vzchopili

vzchopil

se všichni, Palnatoki,

se též

branou dunly vyslarKT

A'stíc

:

Burislava!"

z

slavn

již

Vinety kroky.

jim

vyšel

Palnatoki,

hrd jeho tvá se nesla adou rek, naež khdn do svého

si

use

kesla.

Fouze pravá ruka jeho tesákem si pohrávala usedli z

též

bohatýi,

Jomu posl druž

Tikrát hlavy

jen stála.

nachýlili

ped Jomsburku vládcem mraným, jenž je mlky pozoroval s

okem supa

lupu

187

laným.

:

v ped s

postoupil starý Grozvin Burislava pozdravením

„Toto

dí

nevíš,

jak

všech si

Vend

tebe

kníže,

cením;

Tebe, slavný Palnatoki, bojovné též druže tvojí, jak rád postoup' jsem ti Jomsburk stejn v míru jako k boji.

Kterak záleží mi na tom, aby v pátelství a s klidem mohl vycházeti lid mj, dobrý soused se tvým lidem. Svátky aby spolu v míru výpravy i na

slavili

se vydávali moem v slaný jeho píboj dravý.

by

Podruhé své posly pro to dnes, mocný, k tob, minule již poslal dary, k tvé dnes mluví ku osob. vysílá

Nebo posud odpovdi nedostalo se mu žádné, a pec v klidu Palnatoki

na Jomsburku, krajem vládne

188

!"

.

Chvíli

ticho

bylo

dvorem,

že nebylo slyšet ani

ízy šum neb rachot zbran, ani

rek

oddycháni.

Nedbale pak, omrzele, jal se

mluvit Palnatoki:

Pkn

ek's to, starý výre, jakby hovoil sám Loki. ,,

Pravíš pustý,

Jomsburk

jsi mi postoup' což já ptal se, a smím-li vzít jej ?

:

žel

mohu-li Dal's jej,

Záleží

ti

již,

sám

že's

obával

se.

vru na tom

družinou mou žíti s klidem? Nuže, povz, u Kaminu jakým zavraždn byl lidem s

mj

Aki, syn hranice se

?

\'iz,

tam jeho

posud kouí Kdo jej zabil? Povz. Jakou proti vám on zvedl boui? .

.

Kdo že zaskoil jej v noci v tichém dvorci, v noci stínu, dvorec sžehl, mužstvo pobil mezi buky u Kaminu?"

189

A

již hromem znl hlas jeho, nádvoím jak zaburácel,

od sloup když odražený v chodbách dunl a se ztrácel.

—

Rci, co praví Palnatoki Burislavu, tvému knzi, veliká jest bolest jeho, ztráta syna nezná mezí. ,,

Díve duch

se

neuklidní,

chmurná mysl jeho, pokud podle zvyk otc ani

nepomstí on ubitého.

A

s

ním Burislav

se

spojí

vraha zlého k vyhledání, Jinak nemž' vyhovti nijakému jeho pání.

Naopak, on myslit musí, ta vražda u Kaminu jeho vdomím se stala, utajena v noním stínu.

že s

Boj

to

nebyl bohatýrský,

ež jen, sprostá vražda, proto rozhoením ve chví se posud žilka každá. sprostá

mn

.

Wažda

v sousedství

se

:

stala

na veejné cest k Jomu, zachovám se podle toho, co odpoví knéz tvj k tomu?" Uklonil ,,0 i

se

eži

té

-

znovu Grozvin u Kaminu

k nám, pane, došla zpráva,

pro nám Cizí

klásti

v zlou vinu

ji

moští dobrodruzi

v noní chvíli, dvorec sžehli, jak to zvykem, zboží jeho uloupili.

pistáli as

Pro Jom

nést má vinu toho Ba, dám tob dkaz pádný, o té eži u Kaminu tuchy neml v Jomu žádný.

ždy sám Gure o jedinou pišel tam svou dceru Svanu, Akiho cho též jest otcem, stejnou jak ty odnes' ránu.

A

—

Pro

by mli

proti

vlastní

zabíjeti

Toho

reci

krvi

dcei muže

z

Jomu

štváti, ?

.

.

otce chtél bych znáti.

191

'

?

;

—

„Což

Palnatoki ptal

se.

o ní

je

—

ei,

také

Svána mrtva?"

v pekvapení Aspo v celém tuchy není. ,,

Jomu

Nejspíš miesena byla loupežníky moe Gureho bys vidti ml, jaké zlé jej trudí hoe.

tmi

Od

doby neopustil

té

sín svého domu, u krbu dlí v plái hokém,

pusté lituje

ho každý v Jomu.

Mohu tebe ujistiti, Burislav že vele želí, co se stalo u Kaminu, a s ním jeho národ celý;

A

že pilnou dá si práci vyhledati toho vraha, jehož skutek v dvojí srdce

bohatýrských

Zmaten

otc

stál tu

sahá!''

—

Palnatoki,

v nových myšlenkách se ztrácí, Dkuji mu, vyi knzi, podpoím jej v této práci! ,,

—

192

Ale nyní zde vás vítám,

knze Burislava, prosím, k stolm zasednte, tšila mne vaše zpráva. posli

Xové pineste sem

rohy,

jim vrchovat,

nalejte

medovina nejvrnjší

lovku

A

je

v každé ztrát!"

již

dvr

k stolm

všichni

již

v zdar pokikem a a

se

si

sedli,

pipíjeli,

zpvy

rozhlaholil

jejich celý.

Palnatoki k Stefnirovi skaldu usedl si stranou, v rozhovoru tichém tahal bradu svoji rozcuchanou.

Vlnou erstvé medoviny

hokou

spláchl vlnu žlue,

pokroil pak v prosted davu, zahovoil na to rue:

193

eí, skalda zpvu! ,, Dosti tryznu nejlíp ukoníme, když Akiho ku pamti slavnou stelbu zahájíme

V

!"'

souhlas všichni pokývnuli,

odstreny stoly v krátce, a ter velký pivleen sem, památný kus dá\Tié práce.

Ter

ten Asgard pedstavoval v devt polí rozdlený, od koene Ygdrasilu celý

svt v

nm

rozložený.

í

šíp vletl do Helheimu, musil od hry odstoupiti, neb se toulcem, šípy, kuší

k nové

rán

vykoupiti.

Stedem polí, kde byl Midgard, obrovský se kanec ježil, z jedné strany havran I^Iunin, z druhé Hugin kruh ten stežil.

A

kdo trefil kance v oko, ranou dobe namíenou, druhých zástavy vše sebral, obdarován touto cenou.

194

!

Bozi vdí, kde tlí ruce, které rohy malovaly, lovecká to dobrodružství, s

Ullerem

podnik Váli.

jež

V zdobný vnec naposledy vtkány hlavy zve rzné, medvd,

vlk

liška,

posy fraškovné

Do

šiku

se

i

a

zajíc,

hrzné

seadili

v psti bohatýi, a již hbitá stelba zala, každý jak mž', nejlíp míí. s kuší

Nestílel jen Palnatoki, teri postavil se, smlým vzmachem šíp vždy vytrh, z ttivy jak dostavil se. •

pímo k

Stíleli

již

hezkou dobu,

mnohá pkná

padla rána,

v prvním šiku cizím

z

úslužnosti

hostm pednost

dána.

Kdykoliv host cizí stelil, Palnatoki chyt šíp rázem, skryl jej svého do záadí, šípy svých vše házel na zem.

195

Namluvený k tomu ptal se,

,,Na

pro

ty

Stefnir šípy sbírá?

památku!'' odpovídá, s kníru slzu stírá.

pi tom

,,Xa památku, pevné doufám, dnešního dne, dnešní pitky

hosté naši dovolí mi schovat stelby dnešní zbytky!"

„Na památku synka Aki!"

V

tom

šíp

—

dopad

o

—

Hilbojovi

ttivy práv zlatem okutý a nový. sletl

zrovna kancq v oko, všickni div, na šíp vrh se Palnatoki a jej z tere vyrval chtiv. Trefil

zajásali

„Vítám tebe, zlatý ptáku, !" na tebe jsem ekal dlouho cíl znáš, tiše dodal ,,Smr strašné pomsty mojí touho!" i

:

A

co

všechnch ku

Hilboji

všech stran se tlail nával, z tere šíp, s tím ze záadí Palnatoki porovnával. ze

196

Oba na vlas byly stejný, stejn zlaceny a silný, rozeznával první pohled, jediné že vyšly dílny.

z

„Hilboj tedy vrahem syna!"

Zaal zuby

Palnatoki, vztek a ku vítzi klidn obrátil své kroky.

pemoh'

S úšklebkem

„Výborn

jsi

mu

ruku potás,

stelil,

synku,

v zlatém šípu tvém mít budu, hochu, pknou upomínku!" Vyprázdnil pak rázem roh svj a zas dal si nalít nový, pak se stranou v koutek stulil, pisedl si k Stefnirovi.

Nová k teri zala stelba, hlasn kieli a pili, až do stín erné Noci hlavu naklonil den

bílý.

^

Píse

o Viiiel.

13

ZPV

VI.

OBTOVÁNÍ

ZEMI.

13*

Ve podzemní skalné kob, pod chrámem jež Svantovíta veleknzi Grozvinovi pro vše tajný úkryt skýtá,

Hluboko až do plnoci kolem kamenného stolu

—

otec a syn prodlévali

v družném rozhovoru spolu.

Nedotknuty íše stály od smolnice v kruhu v skále zastrené rudý barvil žeh jim líce.

ped obma,

Ješt starším

zdál

se

a syn ješt vychrtlejší asi hovoili o

otec

—

em

ti

dva

vlci

v skalní

201

skrejši

?

!

Hilboj s otcem rozmlouvali na Jomsburku o té tryzn za Akiho co tu slávy,

—

eí,

—

bolesti

a žízn

Pravil Grozvin: ,Já se bojím, jsem dobe pozoroval, nejasno mi, Palnatoki,

vše

pro tvj

zlacený šíp schoval?'

Pravil Hilboj: ,,Ne

mj

pouze,

všechny schoval našich manu, orlím

okem

pozoruje

každikou do tere ránu."

—

Pravil Grozvin Zahazoval pouze šípy svojich lidí, Hilboji, v tom lest a záskok zkušené mé oko vidí. ,,

:

Pro

tvj zlacený

šíp

schoval

?

divými zajásal slovy, pestal dále chytat šípy, v kout si sedl k Stefnirovi?" Pravil Hilboj

,,

:

Nejvyšší as,

—

aby zmizela tam ona palcem kynul tam, kde v skály

bijíc

boun

202

moe

stoná."

,,iMilý hochu, Pravil Grozvin jednars splašen, jak vždycky, to nebyl zápas, mluv co mluv, ale útok zákenický. :

—

A

co horší, jestli Aki v boji tvým zasažen šípem,

pro

ten schytal šípy naše,

snadno poznáš hravým vtipem!"

Mlel

Hilboj,

cítil

—

dobe,

velkou pravdu otec ekl, dsledk tch nenadal se, poprv ped nimi se lekl.

—

,,A což

•

—

dle

pozná-li

Grozvin pokraoval

šípu

pro

tvého,

—

—

—

že tys vrahem jej schoval? syna jeho jediného?

S jakým pivalí se vojem jako boue na Vinetu, stee pístav, sžehne msto ve kupecké slávy kvtu.

A

což

co

se

jestli s

ped knzem vrazi,

s

tebou

žhái,

Burislavem, stalo,

jak krutí,

203

sdlí,

budem smlí?

státi,

.

:

—

Synu mj nebo sám

,

zlý stih té osud,

jednal špatn, sžehnuv dvorec u Kaminu, jsi

špatn jednal

chvatn."

že

jsi,

Zamlel

se starý Grozvin Hilboj kroutil knírek rusý a pak jedovat pravil „Proto ona umít musí! .

-

.

Nesmí zde být nalezena Burislav ten o tom neví. Co jen zaít?"... A zas chvíh .

—

Tyto v skalách vzpíraly stádo

vyly,

.

moské evy.

naslouchali v

vyly,

.

se,

vlí,

—

otec a s\m íše ke dnu patili a každý mlí.

—

,,

musí hrdá

Zmizet

Svána,

výborn sem

ty"s

myšlenky

chopiv syna rozumoval.

se

dále

Groz\-in

schoval,"

ji

Zmizet Umít aby Gure ?" nez\'dl, že ona tady ,,

.

.

.

.

.

,

.

„Zamknem

„a

si

ji

pojde

zde,"

—

.

.

šeptl

—

Hilboj,

teba hlady!"

„A což Gure „Nedlá mi syna

ztratil

—

? Pravil Grozvin starost vru,

!

Palnatoki,

pro by Gure nemoh'

dceru?

Odevždy v

taji

pro

byl osud slepý, svoje nitky spádal, jsi, blázne, pro jsi,

povz,

o Svány kdys ruku žádal?

—

Zmizet musí to se ekne, každý nerv se tese,

ale

víš-li

synu,

pod srdcem

Svána dít nese?"

víš-li,

že

„Proto práv," hýkl Hilboj, ,, proto dvakrát umít musí,

Akiho to acká haluz, osud roztíští ji v kusy.

A

ten osud

se

vztyenou dl

„Umít Hilboj

Grozvin sluje

—

musí. v to

se

—

!

.

.

."

to lebí.

Pravdu

divn

dl

jsi!"

šklebí.

„Hlady? Provazem? Ci kyjem dl: „Mn vše se hnusí, jedin jen vidím jasn, že co nejdíve zmizet musí!" Hilboj

2iJ5

.

Musí

Musí

1

neslo

Musí

se

!

to

Musí

!

!

ode stropu tichým vzdechem; zaléhalo

!

v skalných stílnách dlouhým echem. ,,Ale

— ,,s

,,

—

dív ne

slehne,

nežli

pec máme Hochu, stj !" dl Grozvin

tolik

dckem

—

!''

lidskosti

hrob

jí

s

šklebem,

vykopáme

Nezdolný a nerozborný pod moskými peejemi, hloub než lidské vnikne oko, hloub než íkáváme v zemi. :

Skvostný nápad, sami bsi vnukli mi

jej,

zem

sketi,

nový hrad chce stavt základ

k

nm.u

kníže,

Grozvin

Proti Jomsburku má hrad nový k nebi vypínati,

svtí

se

být má-li pevný, dobe víš co je v základ teba dáti!''... .

.

.

„Nevím, ote!"

pravil Hilboj

a zrak jeho temn svítil Grozvin k synu níž se sklonil, neb sám toho hrizu cítil. .

206

.

"

:

Rukou a

si oi pctajemn

zaclonil

pak

pravil

„Obtí

vše tady

ob

též

,Jak

to,

ote?

„Zem

ne,

—

která,

žije,

svou žádá

žití

— Zem bohyn

vný

pod matkou

—

zem!

ob?"

chce jen

Živa,

symbol,

se zemí skrývá!

pevné stavt sídlo, i hrad s vží, nade vším již od poátku Chceš-li

a

to

boh

chata,

stará

závist

leží.

Jakže ? Ty chceš stavt bez nich, prachu syn a zem dít? Ze všech nejvíc Živa žárlí, odpykáš to okamžit.

Jak

zem

tam vkroíš,

ze

se

svalí,

v základech

svých hne slétne s modrých nebes ohe kolem náek rozlehne se.

se,

Pevný chceš mít základ stavby, v zárodku záš zlomit boh? Hle jim nco obtovat, v nový než vložíš nohu.

dm

207

.

!

Tenkrát bude pevným hrad tvj, babský cit kéž nezdrží t, položíŠ-li do základu živé dít svží

ob —

Nco nco Bozi

Což

nco se dává, nco se bere, poslali nám Svanu za

za

z

ti

ader

.

,

vzdech se dere?

posud ji urážky všecky, synu? Cizáku se vzdala, bídná, odpykejž si tuto vinu!"

Což snad miluješ za

—

Ztichl Grozvin.

moe

valo,

—

vichr

Mlel

Hilboj,

—

šílil,

temna sloup vzdech jakby kdosi žaln kvílil. z

Velké sochy starých na svých podstavcích

se

boh se

tmly

vrhajíce erné stíny, v tmu strop zahrnuly celý.

,,

Umít

nevyjde

musí z

!

—

tch

Neodvratn skalin

klínu,

díve život dáti musí dcei nebo svtiu!" ale

208

nesl,

.

ob

,,i\Iusí! Musí! V zemi, matce zemi padne dít, v základ hradu položeno,

co

matka

zde

zbita

skryt.

Burislav to nesmí zvdt, co se u Kaminu stalo, Burislav to nesmí zvdt, co se v noních tmách zde stkalo!'

Rázem

vstali

podali

si

ze

ruce

neslyšeli tichý,

svých

židlí,

ob, táhlý

jak se vzdech nes v skalní

Znlo

kob.

jak plachý výkik,

to

výkik dtských rtík Svána stala se již matkou

první

práv v tomto okamžiku!

Burislav s lechy,

radní

zas v rad sedl kmety, bojovníky,

sí

kol

válenými byla

209

obklíena šiky.

.

práv ped národem

Grozvin.

rozvinoval

Vinta

pásmo ei;

o

bohatjší

o

druhdy bývala,

vtší.

Kams jen dohled s valu Jomu, všecko kolem bylo naše,

te

úkradkem

ku Jomsburku

zrak náš

pošilhává

plaše.

moská sla dív

Ani

není Venedskou proto, že

skoro v

si

již

volná

cele,

nasadili

msto

nepítele.

Dobrota je velkou mocí, mírnost krásnou u žen ctností, ale

na nepravém míst

nejhorší

jsou

zbablostí.

Moudrým nemže to zváti, Vikingm že Jomsburk pustý postoupen proti

byl, s této strany

nim tmí mrak

se hustý.

Co však

plátno,

ale jedno

pipomene,

na slib, jejž nová pevnost

si

již

se stalo

všickni

dali,

že se sklene

210

.

!

Jomburku vstíc na pobeží

majákem ve slaném

s

tenkrát, zje^-il^

brode,

když se na obzoru jim v mlze lod.

Tvrz

již

mla

pro

se

stavba

Nejvyšší as,

dávno

a

státi,

opozdívá již

?

stojí,

hrd

k Jomsburku se dívá

Jako

živá

Vikingovi,

a

jest

pipomínka že

tu

hostem,

novým od pevniny

ku šírému

moi

mostem.

Burislav mu odpovídá ve obvyklém starce klidu: ,,Grozvin všecko vidí a rád pohne v lidu.

ern

ním

Vikingm z

že

dán byl Jomsburk,

ochoty se pouhé

stalo,

bylo k jeho udržení v

Jomu

tenkrát mužstva málo.

Ticet let se neválilo, obchod kvetl moem, souší. Chce-li Viking nepátelství, se vzchopí, to zkouší!

a

a

211

Posud však se klidn chová, na Jomsburku tiše sedí, každé výzv slávských posl, vlídnou vstíc šel odpovdí.

Výprav ro\Tiž nepodniká, o koist by zaly spory, zdá se, zmdlen jest, odpoívá, kvasem plní hradní dvory.

V

jednom snad má Grozvin pravdu, však vyhovti tomu, novou tvrz tu vystavti Jomsburku vstíc, štítem Jomu. lze

Tu,

již

tehda

slíbili

si

vybudovat myslí svornou, ješt vtší nad Jomsburskou nedobytnou, nerozbornou

A že ze všech ztrát zde možných nejvtší je asu ztráta, budiž pyšná ona stavba bez odkladu zapoata!"

—

V

souhlas všickni pikývmuli,

na onom

má míst

státi,

boh lod

výstrahou kde

mlžné zeli v mraku

212

táti.

:

:

Sotva toto usneseno,

chodbou sem

se

hlasatel vstoup, ,,

Posly

A a

sí

již již

se

vám

již

stojí

Palnatoki!"

sem

ped

Skald

vchází,

divnou tuchou

ticho,

ds

šecky podivný

A

kroky,

otevírá,

poselstvo

chmurné \

k

šle

nesly

oznamuje

mrazí.

knížetem,

v jejich Vikingu nejlepší eník mluví obratn a smle. Stefnir

Ukloniv se k

smlými se ka: Vzkaz mnou posílá ,,

Uznává on

ele,

jest

knze

stolci

bere

kroky, tento Burislavu Palnatoki

vdnou

myslí,

jak byl na Jomsburku vítán, skoro jako mezi svými hostinný mu asyl skýtán

.

Od nedávné doby

.

.

ale

noní eže u Kaminu, nemá klidu, nemá stání ve Jomsburských val stínu.

Píse

o

Vinet.

213

.

Dobe známo i

.

Burislavu

národ Vend všemu,

o

tam

tam

co

pišel,

ztratil,

meškat dél zde nelze jemu. \^ dík za toto pohostinství posýlá zde dárek malý,

pi pohledu

na

by

sob

Palnatoka vzpomínali!"...

—

Klidná tato jinak slova

ekl a

Stefnir

již

jedovat

mezi nimi hledal

cosi v

erném dlouhém

Potom vytáhnul knížeti

jej

mlky

šat.

z ízy, podal,

šíp

po chvilce jen ,,To ten z tere, pozdj pijde!" dodal. :

první

Udiven a tuchou

nemž

dojat,

kníže pochopiti obrací šíp na vše strany

Má

to

.

.

výzvou k boji býti

.

.

?

Stefnir víc však neek slova, kynul svým a s kynem hlavy ped knížetem odcházeli skrze lidu, vojska davy.

214

,.

Stjte

!

Mluvte

tím íc'

,,Co

!"

volal

chce

kníže.

Palnatoki?

marn, dlouhou chodbou

Ale

doznívaly jejich kroky.

V

ruce

Burislav

šíp

držel

znepokojen Skalda slovy,

na vše

obracel

jej

pak

podal Grozvinovi.

jej

strany,

Vidl, kterak tento zbledl, se jeho ruka tese, jakby šíp byl stále tžším, jakby dla mu pálil v dse. jak

„To

ten z terce," šeptal kníže, první pozdj pijde; který? „Cí ten šíp jest?" snmovníky

—

,,

velo

to

již

všemi smry.

Ovšem, Burislav též o té eži u Kaminu, se

Svanou kde

bydlil

v dvorci v starých

slyšel

Aki

buk

stínu.

Ale myslil, jako všichni, cizí

loupežníci

moe

Akiho smrt zavinili i starého Gure hoe.

215

14*

Jak

to souvisí

\

sak

s

šípem,

mu poslal Palnatoki, dobe nemoh vysvtlit si jejž

kmet, jenž nezvyk na

uskoky.

Jaký ale všech byl úžas, v sí když hlasy dorážejí, s celým lostvem Vikingové, že prý Jomsburk opouštjí! Soudní sí hned prázdna byla, spchalo vše na pobeží, za hrázemi vysokými Vinetské kde lostvo leží.

Na vlastní to zeli oi, Vikingských jak lodí ada uniká, se tratí v obzor, mlha pední v sít vpádá. Sotva v dálce znikly lod,

k Jomsburku

se všickni dali,

všecky brány staré tvrze

oteveny

z

koen

stah'.

Všady jako po vymení, prázdné

koby,

kamenní

lvi

zeli

s

omrzele,

chodby,

val na lín.

216

sín,

n

Ihned zmocnili se tvrze, hradby všecky obsadih, Mnetu by z jedné strany vlastní moci štítem kryli. Proti Jomsburku v hrad nový základy hned zali klásti,

aby tento z druhé strany pevnou záštitf)U byl vlasti.

Od Vinety k Damerovu ustavin podél behu s lostvem bral se Palnatoki dál a dále v rychlém bhu. mysu, za kterým Pna v moe z bahen, slatí, náhle obrátil se k jihu, v moály kde proud se tratí.

Od

\Tiiká

Pracn

jimi

málo cesty ale

ped

lod

jely,

urazily,

Vinetských

zrakem

jako hrází kryté byly.

217

Pustý kraj a nehostinný,

nebe

mrany

zatažené,

jako tžký hrobu píkro v v nedozírno dál se klene.

Sem tam s s

buko\'é

jen

lesy

beh

kývaly jim, mlhou pak zas dálné plán

plochých

ku obzorm splývaly

Konen

se

jim.

zakotvili

zro^ma proti Damerovu,

druhé strany pod pevlakou Uznoimského plostrovu.

s

Jako pístav pirozený velká zátoka ta byla, jako valy hvozdem Sviny proti

Vinet

Uvázali

je

pevn

kryla.

lod,

svj tábor v lese na pobeží, tam kde vlna ani bouí nepohne se. rozbili

Odsud

vyslal

Palnatoki

ke králi Magnusovi, Stefnir Skald ten dopis

list

výmlmoiými on znl

218

nesl,

slovy.

Doložit, ml vše, co v psaní zhruba pouze nartnuto; v jedné lodi s šesti muži podnik Stefnir plavbu tuto.

K Rujane co plul on vzhru odtamtud by k Dánsku dal se, Palnatoki

se

svým lidem

bukov>TTii lesy bral se.

Mužstva ást na lodích nechal s

rozkazy, vše udal

pesn,

kdy a jak se vydat mají k ústí Odry, behy tsn.

Aby od Jihu pak mohli na Vinetu vyraziti, o polovic mužstva lehí prodrati se skrze

0'n

co

s

sítí.

mužstva druhou plí se pustí na jih,

pes Uznoim

kde se s lostvem svojím setká v beziových pod Svinou hájích.

219

Stefnir zatím s posly svými, najde kraj, kde ^^lagnus mešká,

pímti

jej

nebude

ku

mu

spojenství

práce tžká.

Jist ]Magnus vypraví se

velkým lostvem ackých pak se pustí pímo od Kaminu v druhou stranu s

moem

A'olínský

pak

celý ostrov

\'inetou a svými hrady od jihu i od severu

s

seven, sepjat bude všady.

Pátého dne sotva zalo z

mlh

se probírati ráno,

u

Sviny blíž potkali se, jak to bylo ujednáno;

Z hvozd mužstvo vycházelo a vstíc jemu v plné shod podle smlouvy z jihu táhly s plkou vojska všecky lod.

Dán,

Za velkou se hrází skryly, proud kde Lubínský beh smáí; v stínu noci Palnatoki v lunu vyjel s vyzvdai.

Rád

pouštl na výzvdy, vichru, hromu, nejednou že tak se octnul tváí v tvá až proti Jomu. se

asto v boui,

Prohlížel nízké,

si

ploché behy,

moem

skryté skály,

nad kterými v tsné blíži mraily se Jomu valy. Místy, jakby moe kleslo, opadnuvši pi odtoku, skalami se táhl soutsk, jenž však záhy mizel oku.

Nechav na stráži své muže v lunu, jenž se ztajil stranou,

Sám se Palnatoki pustil v soutsk skalný jako branou. Ten se toil ve spirále, v konci jejím byl práh schod po hmatal Palnatoki z dálky slyše hmíti vodu.

tm

221

~

v hmení vody stými echy, cosi z dálky sem se neslo, jako dlouhé, lidské vzdechy.

Náhle

stanul,

opáené

Byl to pelud, pouhé zdání ? Palnatoki v ped se nahnul, jakby chytat chtl ty zvuky, slizká

skála,

na

—

kol sáhnul.

Cítil, nedostatek vzduchu kterak stahuje mu hrdlo, neznámým jak citem chví se stvrdlo. srdce, dávno jež v

nm

Cítil, musí, musí zpátky kluzkou slizkých skalin poutí, nebo v bludišti jich tmavém sám by musil zahynouti.

Chvatn klopýtal zas nazpt, nevdl, co tak mu hntlo tvá dla, však nestanul dív i

pokud neuzel

zas svtlo.

melo, Jak je vítal, nech kterak svítilo mu sladce, v spch se dal a záhy uzel dva své muže s tetím v hádce. i

Tento neznámý byl cizí, vlasy, zcuchaný ml vous v zevnjšku svém zanedbaný i

se

rv^al

s

lidmi jeho chasy.

Pi mroucího jež

sem

slunce

zái,

šlehlo v skalin lomy,

rozervaný tento staec byl mu znám a povdomý. Vystoupil, spor výslech snadno, za právo dát musil kmetu, vyzvdae své slal k vojsku,

sám na

V v

starce

visel

retu.

brzké chvíli pronik všecko,

masku

lhostejnosti

skryl

se,

v sled vše pravdou, jak to hádal; kmet byl Gure, nemýhl se.

Hledal stopy dcery svojí, znal, jež v skalách skrytá pod zemí zde pímo vedla k velechrámu Svantovíta. cestu

Zmatené si vedl staec vyprávl to, jak to uml, zlomkovit v konec kníže, jak vše bylo, porozuml.

—

Jasn vidl: Byl

to

Hilboj,

nápadník byl sliné Svány, který zdrancoval a spálil, Akiho dvr, na vše strany

Jasn vidl: Ped ním otec,

který

k

mst mu

za

všecko

z

toho

ruku

stojí

sšílel,

svoji skýtá,

nž

kvílel.

\^šestrann vše v mysli

svážil,

zlo,

pro

uvažoval, porovnával, zhránit myšlenku mu celou, nedovolil cit nával.

vav

Tož chtl aspo v této sporných cit, v kterou pišel náhodou, vše uvážiti, tak vše, co kmet pravil,

slyšel.

Staíka na lun svj pijal, s ním k skalám ploval,

nazpátek

výslech celou již

mu Gure

zpovd dlouhou, vypravoval.

Ne

již

d\-a,

te tyi

muži

ku soutskum skalním jeli. pochodn hned zapálili, jak se lomy kol nich stmly. Gure naped za

ním v

—

patách,

Palnatoki

pochodnmi

jim vyzvdai v labyrinth tch skalin svítili

nmý.

Místy slaná moská pna divoce jim v tváe stíká, nejvíc ovšem tam, kde nejhloub do skal rozeklaných vniká.

Gure hovor nezastaví, vykládá a Palnatoki sotva staí, aby stihl

v písku starce rychle kroky. v úzké chodb, zas dozníval jim k sluchu

Již !se octli

kde

táhlý sten, jenž podobal se vzlykání a pláe ruchu.

Stanuli a naslouchali, jediný je balvan dlí, zdí jsa pouze, od které

žalobn

ty

náky

22.-

sem

znly.

!

Vyraziti tento balvan

Lze tu snadno uhodnouti, muselo by celé moe, otvorem tím proniknouti.

Muselo by

rozvlnit

se,

v soutskách a slujích rovno vylité jsouc íši celé

Gure

msto

zníti,

zatopiti.

k>Tiul, ze

dna lunu

sekyry a háky vzali, v plášti noci pi pochodních do práce se chut dali, s vysoká, by moe v otvor, který vyhloubili, rázem' nemohlo se pelít,

Zali

sami by tam

A

sestoupili.

než svitla první zora,

spchali se v sítí schovat, aby mohli píští nocí s novou silou pokraovat.

226

;

Zatím Stefnir skald se vrátil, Magnusa stih' nad Rujánou, severní kde plenil behy, jedinou

S

získal ranou.

jej

odpovdí

král

poslal

jej

po krátkém jen rozhovoru, slíbiv za ti dny že bude ped Kaminem na obzoru. \'elkým obloukem se pustí zajíždkou

nezen

moe

pes

od \^olinských ústí

stráží

Pny

siné,

bdlých

mine

Odboí od Damerova a pak od severu

na Volin

se

z

pímá,

prudce snese

jako Thor, jenž

z

mraen hímá

Páté noci hnul se balvan, ustoup' spolené jich práci, zeli chodbu, která v dálce že se kroutí, svtla ztrácí.

!

S rozžatými pochodnmi pustili se do tmy smle,

pda

stále

nížila

sín

pišli v

se,

velké, ztmlé.

Práv za roh skalné stny plachý krok svtij tiše chýlí, v ucho plá když dopadl jim, kterým malé

dcko

kvílí.

vzpomnl Palnatoki, schýlen k skalní stn, jednou již ten náek slyšel,

Hned

si

kterak z

dálky však, víc utlumen

Stanuli a poslouchali, pak plá nový, ticho

—

chvíli

Gure zmatenými starý

Mli by

jej

jal

se vzlykat,

volal slovy.

co konejšiti,

jich neprozradil

tyi

—

kikem;

nepátelé mohli tu být okamžikem. byli

Na

jednu až rázem shasli a beze hluku

pochodn

držíce se skalní

stny

kráeli dle pláe zvuku.

!

Skály výŠ3 klenuly se, se v sloup rysy, mezi nimiž ze tmy stropu krápníkové kusy visí.

mnily

V

jednom kout

blíž zdi

skalné

na otepi slámy shnilé v pítmí v ústret mihlo se jim cosi jako roucho bílé; Sklonili se zvedli

do tmy

níže,

pochode

vstíc

hbit,

v úžas jich kik' starý Gure: Bozi! Sváno! Dít!"

„Vní

Co v tom kiku všecko bylo Však než mohli starci ústa zacpati, by dál nevolal, tma vše obklopila hustá:

Palnatoki pstí

pochode, a

srazil

šlápl

na

ni.

co dva jeho prvodcové utlumili

starce stkáni.

Ale nejvyšší as byl již, z dálky blížily se kroky,

po tml pikrit se ku zdi, všem svým velel Palnatoki,

Píse

o

Vinet.

229

15

Ruky pevným, ku couvnutí za roh skály, velel,

tam

silným

trhl

vzmachem

všemi

cdkud pišli, k zemi.

se skrit

Zatím kroky

blížily

se,

smolnic zá je pedcházela, z dálky schod obrys kynul, klenba hovor odrážela.

Byl to Grozvin, byl to Hilboj,

na cestu dva v plné

—

jim u sloupu svítili

oba

již

Pod nímž k

zbroji

ticho chvíli,

stolu

stojí,

kamennému

byla Svána spjata kruhem, smolnice hlavy kloní syn a otec co druh druhem i

—

Krytý ze zadu se plíží krokem, tichým koky po s Gurem co má jeden práci, druhý rychle s Palnatokem

tm

Hilboji a Grozvinovi

me

zadu do zad vrazí, jež pád tl dvou, vý'kiky dva echem v skalách doprovází. ze

—

230

.

Na útk

se postrašeni

muži s pochodnmi dali, jeden skácen u schodišt, pochode však dív mu vzah.

Druhý ubit, za roh skály když chtl podšen se skrýti

Ku Svan

te

ku dítti

i

se mohli obrátiti.

Gure v tvá ,,Mrt:\^a !"

jí

kik

rychle

svítil

se zpátky

—

—

ít,

sotva že jej zachytili Palnatoki zvd však dít.

Mlky zvedl svého vnuka, v pláš jej s péí matky halil, o Gure víc nestaral se, stráži kýv a s ní se vzdálil.

Zatím šeré kalné

nad Vinetou Palnatoki tušil,

že

jitro

spící vstalo,

chvátal

má asu

231

k lunu, málo.

15*

!

!

v hlavní stan svj dít složil do bezpených, vrných dlaní, a pak odebral se k lodím, dorazil k nim pi svítání, Seadil a

to

šikem na pustil

znlo

to

,,Aki!"

—

na Vinetu

moské

svoje

Stranou s

heslo dal jim,

je,

heslo

smrem

draky.

od Kaminu

lostvem Magnus

král se

blížil

Thora bleskem, Palnatoki kokou od jihu se plížil.

Ped

Vinetou setkali se, se v útok hnali, Oj, což všecky zvony v žalobn se rozhoupaly

spolen

mst

Vzbuzen hlomozem a zvony, do nichž signály trub štkly, Burislav se vzchopil v loži, jak se všecky stráže lekly!

Bžel zámku na k jihu zel ku i

kam

zrak zvedl

Každou stranou

232

terasu,

severu,

— v

lod, lod

každém smru!

!

Kde Kde

jsou

Meem

—

Grozvin?

je

vrné

jest

Hilboj?

se v štíty tískat,

jal

kiel, až

Kde

jeho pluky?

me pad

mu

z

ruky.

Ješt vidl rudou zái prvních smolných žhavých ješt zahlíd, kterak lod chrlí spousty ozbrojenc,

Ale nevidl

vnc,

více

již

obraceje zraky k moi, v hlasném kiku „Aki! Aki!" celá Vineta že hoí!

Nevidl,

jak,

od severu

Magnus do msta

se vrhá,

nevidl, j^^ Palnatoki

od jihu vše skály

trhá,

Kterak ve chrám Svantovita celým jezem, pes vše skály, vtší sok, než ohe moe již se kaskádami valí

—

Sklonem roste,

v

pdy

kterak stoupá,

huí, duní, jeí,

zvon tesk

v hlahol,

a sykot

pokik

233

stále

šíp vtší!

!

!

Hrzyplný den jak soudu nad Vinetou náhle vstává, orel msty jak s kikem ,,Aki!' neúprosným kídlem mává. Šiky jsou zdi padající, které drtí vže, stoupa, a nad stechy msta v koui, vstoupá vítzn jak

moe

Jakby kdosi vyštval moe, hlubin zburcoval je spící, tak se valí, roste z dáli nezdolné a vítzící

z

sochy bohy ítí, i hradeb

Obrovité se zdí se

všady náek, sten a klení v kalených stel krupobití.

Ohn celé

praskání, syk vody,

erné mraky koue,

v jeden chaos vše se kácí, živl i lidí boue.

zm

A

když

s

Palnatokim Magnus

v brodu krve a zdí tíští setkali se

ped veerem

v dvmu, boui, na

234

bojišti.

!

mstsko teskem ke dnu moe,

Poslední než zvony sklesly

s

kamenní

lvi

na Jomsburku,

zavali své k nebi

^

235

^

hoe

.

POZNÁMKY. Hlavní prameny této

Šafaík

:

básn

byly:

Starožitnosti.

O jménu

a položení

msta

Vinety atd.

.

. Musea

1845.

Erhen K.

J.

Kollár Jan:

:

Obtování

Pímtky

a

zemi.

. .

M.

1848.

vysvtlivky k „Slá\-y dcei."

Giesehrecht: "VVendische Geschichten.

Jomsvikinger-Saga.

Knytlinger-Saga

Drobnjší noticky

z

rzných asopisv

dTg .<2®^

a

encyklopedií.

OBSAH. Vnování.

Pedzpv.

Zpv

I.

:

II.:

» r-

Námluvy.

Snm.

III.:

Pomsta.

IV.

Vikingové.

:

V.: Tryzna.

VI.:

Obtování zemi

PG 503B F8A17 1895 díl 55

Frida, Emil Bohuslav Souborné vydání básnických spisu

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

FROM

THIS

POCKET

MlVERSITY OF TORONTO LIBRARY

j^

^

-v

-^

-,^,

^aw-^

-^•i* í;',^

,-^

.,,;j;;ž-:<^