XII. kongres o ateroskleróze

XII. kongres o ateroskleróze pořádá Česká společnost pro aterosklerózu ve spolupráci s Česko u di abetologicko u společností ČLS JEP Špindlerův Mlýn, 11.– 13. prosince 2008

Sborník abstrakt přednášky postery

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1208 1224

1207

XII. kongres o ateroskleróze – Špindlerův Mlýn – 11.– 13. prosince 2008 – sborník abstrakt – přednášky

Přednášky Podíl nápojů na celkovém příjmu energi e V. Adámková, J. A. Hubáček, P. Suchánek, I. Králová Lesná, V. Lánská, J. Štochlová IKEM Praha

Úvod: Energetický podíl přijímaných nápojů je obvykle podceňován a bývá pokládán za nevýznamný. Je však jasné, že tako‑ váto „beztrestnost“ není na místě. Sledovaný so ubor, metodika: Analyzujeme 1 200 probandů (656 mužů a 544 žen, ve věku 18– 55 let) s trvalým bydliš‑ těm ve Středočeském kraji, u kterých byl získán detailní jednodenní záznam pitného režimu. Sledovali jsme spekt‑ rum přijímaných nápojů, jejich množství, kaloricko u hodnotu, příjem cukru a denní rozložení pitného režimu. Poté byla vypočtena kalorická hodnota přijímaných tekutin. Statisticky byla po užita metoda χ2 s analýzo u 1 – se závislé vari ability. Výsledky: • Průměrná denní spotřeba nápojů je velice vari abilní: 653– 5 328 ml denně. • Slazených vod je přijímáno asi 692,1 ml denně, což představuje asi 611,07 kJ. • Průměrná denní spotřeba piva je 754,5 ml (muži více než ženy, p < 0,01), příjem energi e tedy činí asi 978,6 kJ. • Příjem mléčných nápojů (mléko, kakao, čokoláda) je asi 258,6 ml denně (asi 569 kJ). • Denní příjem energi e v ne alkoholických nápojích je průměrně asi 598,5 kJ. • Denní příjem v alkoholických nápojích je asi 509,5 kJ. • Energetický příjem z nápojů kryje asi 20– 35 % denního energetického příjmu, i když jso u zde velké individu ální rozdíly. Závěr: Pitný režim probandů není ide ální, zejména osoby nad 40 let věku pijí nedostatečně anebo nerovnoměrně v průběhu dne. Průměrný příjem alkoholických nápojů je poměrně vysoký (nízké údaje u žen často ne odpovídají skutečnosti). Energe‑ tická dotace alkoholickými nápoji je významná a její vliv na vznik nadváhy a obezity je zřejmý. Podpořeno grantem Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR č. 8895- 4.

Vztah preklinické aterosklerózy a tromboembolických příhod u paci entů s proko agulačními stavy O. Auzký1, L. Pagáčová1, T. Šejda2, J. Piťha1 1 2

IKEM Praha Fakultní Thomayerova nemocnice Praha

Úvod: Příčina tromboembolických příhod zůstává často nevyjasněna. Preklinická ateroskleróza by mohla svým proko agu‑ lačním působením zvyšovat riziko žilní trombózy především u osob s trombofilními stavy; studi e zaměřená na tuto možnost však nebyla zatím provedena. Cílem naší studi e je zjistit, zda existuje významný vztah mezi preklinicko u aterosklerózo u a vý‑ skytem tromboembolických příhod u paci entů s trombofili emi. Metody: Bylo vyšetřeno 80 paci entů (31 mužů) s trombofili í (Leidensko u mutací faktoru V, mutací protrombinu, defi‑ citem protrombinu). Známky preklinické aterosklerózy byly stanoveny ultrazvukem a semikvantitativně definovány (Bel‑ caro skóre) na společných a vnitřních karotických a společných femorálních tepnách. Sledovány byly: věk, ko uření, antro‑ pometrická data (výška, váha, obvod pasu), krevní tlak, přítomnost poruch metabolizmu lipidů, glycidů, terapi e těchto poruch, hormonální terapi e a další parametry. Byl vyhodnocen rozdíl mezi paci enty s anamnézo u tromboembolické pří‑ hody (n = 32) a bez ní (n = 48). Rozdíly byly hodnoceny nepárovým t‑testem pro spojité veličiny a χ2 testem pro kategorické veličiny. Výsledky: Subklinická ateroskleróza karotických i femorálních tepen byla nalezena častěji u nemocných s anamnézo u trom‑ boembolizmu nežli u kontrolní skupiny (53 % vs 48 %, resp. 41 % vs 29 %), tento rozdíl však nedosáhl statistické významnosti. Nemocní s anamnézo u tromboembolické příhody měli významně častěji léčeno u hypertenzi (37,5 % vs 9,1 %; p = 0,001), vyšší index tělesné hmotnosti (27,6 ± 5,3 kg/ m2 vs 25,0 ± 3,7 kg/ m2; p = 0,01) a větší obvod pasu (92,9 ± 15,6 cm vs 90,0 ± 13,5 cm; p = 0,04). 1208

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Závěr: Známky preklinické aterosklerózy nebyly významně spojeny s tromboembolickými příhodami u paci entů s trombo‑ fili í. Tento vztah by však mohl být modifikován přítomností nadváhy, centrální obezity a léčbo u hypertenze u paci entů po tromboembolické příhodě. Práce byla podpořena grantem číslo NR/ 9396- 3/ 2007 IGA ČR.

Existují v ČR rozdíly v KV rizikových faktorech podle velikosti obcí? J. Bruthans, Z. Škodová, V. Adámková, R. Cífková, V. Lánská Pracoviště preventivní kardi ologi e IKEM Praha

Úvod: V ČR existují regi onální a soci ální rozdíly v KV morbiditě a mortalitě. Na druhé straně se zmenšují rozdíly v ži‑ votním stylu a stravovacích zvyklostech mezi vesnickým a městským obyvatelstvem. Zajímalo nás, jak se liší preva‑ lence hlavních KV rizikových faktorů a léčba hypertenze a hyperlipidemi í v obcích různé velikosti a co tyto rozdíly způsobuje. Metodika: Data o KV rizikových faktorech a medikamentózní léčbě jsme získali vyšetřením so uboru paci entů (1% reprezen‑ tativní výběr osob ve věku 25– 64 let) ve studii MONICA v letech 2000– 2001 v 9 okresech ČR. U respondentů jsme zjistili počet obyvatel obce, ve které měli trvalé bydliště. Statisticko u analýzo u jsme zjišťovali rozdíly a trendy ve frekvenci rizikových faktorů u respondentů rozdělených do skupin podle počtu obyvatel obce. Výsledky: Nalezli jsme statisticky významné rozdíly v prevalenci rizikových faktorů mezi obcemi rozdělenými podle velikosti (např. nižší hodnoty cholesterolu, tri acylglycerolů a glykemi e v obcích s 20 001– 70 000 obyvatel) a trendy pro pokles BMI, výšky krevního tlaku, LDL‑cholesterolu, vzestup HDL‑cholesterolu, ale i vzestup počtu kuřáků s velikostí obcí. Trendy byly sta‑ tisticky významné u žen a zpravidla na hranici statistické významnosti u mužů. Kontrola hypertenze a hyperlipidemi e a medi‑ kamentózní léčba byly lepší u osob s vyšším vzděláním, statisticky významné trendy v závislosti na velikosti sídel jsme nena‑ lezli. Podíl osob s vyšším vzděláním se významně zvyšoval s velikostí obce, korekce na faktor vzdělání statisticko u významnost trendů oslabovala. Závěr: Podíl osob s vyšším vzděláním je významným soci álním faktorem, ovlivňujícím životní styl (např. výživové zvyklosti), ale jen zčásti vysvětluje rozdíly v prevalenci rizikových faktorů podle velikosti obce. Medikamentózní léčba hyperlipidemi e a arteri ální hypertenze se v obcích různé velikosti výrazněji nelišila.

So učasné trendy rizikových faktorů kardi ovaskulárních onemocnění v České republice R. Cífková1, J. Bruthans1, Z. Škodová1, V. Adámková1, M. Jozífová1, M. Galovcová1, J. Procházka1, J. Běloho ubek1, P. Wohlfahrt1, A. Krajčovi echová1, R. Poledne2, P. Stávek2, V. Lánská3 Pracoviště preventivní kardi ologi e IKEM Praha Laboratoř pro výzkum aterosklerózy IKEM Praha 3 Oddělení statistických metod IKEM Praha 1 2

Úvod: Kardi ovaskulární onemocnění (KVO) jso u hlavní příčino u úmrtí v České republice. Pokles úmrtnosti na KVO, který je u nás pozorován od roku 1985, může být způsoben poklesem jejich incidence nebo letality. Cílem této práce je sledování dlo uhodobých trendů hlavních rizikových faktorů KVO v české populaci. Metody a výsledky: V letech 1985, 1988, 1992, 1997/ 1998, 2000/ 2001 a 2007/ 2008 bylo v České republice provedeno 6 nezávislých průřezových šetření základních rizikových faktorů KVO u 1 % náhodně vybraného vzorku populace šesti okresů ve věku 25– 64 let (celkem vyšetřeno 6 818 mužů a 7 154 žen). Ve sledovaném období 22– 23 let signifikantně sto upá BMI u mužů (z 27,0 ± 4,0 na 28,5 ± 4,6 kg/ m2, p < 0,001), u žen jso u změny BMI na hranici významnosti. V mužské populaci klesá počet kuřáků (z 49,2 % na 34,0 %, p < 0,001), u žen se prevalence kuřáctví nemění. Od roku 1985 klesá průměrný systolický i di astolický krevní tlak u obo u pohlaví, zatímco prevalence hypertenze klesá po uze u žen (z 42,5 % na 37,2 %, p < 0,001). Přibývá osob, které vědí o hypertenzi (u mužů z 41,4 % na 68,4 %, p < 0,001; u žen z 58,9 % na 71,4 %, p < 0,001). Zvyšuje se počet medikamentózně léčených hypertoniků (u mužů z 21,1 % na 58,2 %, p < 0,001; u žen z 38,9 % na 58,9 %, p < 0,001). Kontrola hypertenze se zlepšuje u obo u pohlaví (muži: z 2,8 % na 24,4 %, p < 0,001; ženy: z 5,2 % na 24,9 %, p < 0,001). Ve sledovaném období je patrný signifikantní sestupný trend pro koncentraci celkového cholesterolu u obo u pohlaví (muži: z 6,21 ± 1,29 na 5,29 ± 1,10 mmol/ l, p < 0,001; ženy: z 6,18 ± 1,26 na 5,30 ± 1,07 mmol/ l, p < 0,001).

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1209


Závěry: U reprezentativního vzorku české populace byl v letech 1985– 2007/ 2008 zaznamenán příznivý vývoj většiny základ‑ ních rizikových faktorů KVO, který se velmi pravděpodobně podílí na poklesu kardi ovaskulární mortality.

Hodnocení výsledků terapi e simvastatinem pomocí dostupných lipidních markerů a AIP (aterogenní index plazmy) M. Dobi ášová1, R. Češka2 1 2

Fyzi ologický ústav Akademi e věd ČR Praha III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Úvod: Velikost subpopulací LDL, HDL a VLDL, které jso u dnes považovány za velmi citlivý indikátor aterogenního rizika, charakterizuje nový bi omarker – aterogenní index plazmy – AIP (log TG/ HDL‑C). AIP také zohledňuje vztah mezi triglyceridy a HDL‑cholesterolem, které ovlivňují kardi ovaskulární riziko a dosud nejso u so učástí algoritmů, které ho předvídají. Cílem studi e bylo zjistit, jestli AIP poskytuje nějako u další informaci o výsledcích léčby statiny k běžně vyšetřovaným indikátorům kardi ovaskulárního rizika paci enta, jako je celkový, LDL‑ a HDL‑cholesterol a triglyceridy. Metodika: Na 54 pracovištích bylo sledováno 1 311 paci entů s dyslipidemi í před podáním statinů a po něm po dobu 3 mě‑ síců. Podskupinu tvořilo 776 paci entů, kteří byli indikováni k terapii simvastatinem v dávce 20 nebo 40 mg. Měřenými para‑ metry byl věk, kuřáctví, krevní tlak, obvod pasu, celkový, LDL‑ a HDL‑cholesterol a triglyceridy, počítán byl AIP a vyhodnoco‑ ván podle nomogramu aterogenního rizika AIP. Výsledky: V so uboru paci entů, kteří začali užívat statinovo u terapii simvastatin, se změnily hodnoty jednotlivých parametrů: TC – 25 %, LDL‑C – 28 %, HDL‑C +10 %, TG – 18 %. Závěr: AIP se snížil o 75 % a při hodnocení na základě nomogramu AIP hodnotícího stupeň KV rizika došlo ke snížení počtu paci entů s vysokým rizikem (z 49 % na 21 %) ve prospěch nízkého rizika (z 33 % na 57 %). Výsledky ukazují, že AIP je dynamický parametr, který může být po užit při hodnocení aktu álního KV rizika a účinnosti terapi e vzhledem k tomu, že odráží vlastnosti lipoproteinového spektra a přitom jeho po užití nepřináší další finanční náklady.

Texturní příznaky intimo- medi álního komplexu společné karotidy nemocných s primárním hyperaldosteronizmem a esenci ální hypertenzí R. Holaj, B. Majtan, D. Smutek, J. Běláček, T. Zelinka, O. Petrák, B. Štra uch, J. Widimský jr. III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Východisko: V cévách nemocných s primárním hyperaldosteronizmem (PHA) ve srovnání s nemocnými s esenci ální hy‑ pertenzí (EH) dochází k většímu zmnožení kolagenu vedo ucímu k zvýšení cévní tuhosti a možná i nárůstu intimo- medi ální tlo ušťky. Kvalitativní rozdíly v sonografickém obrazu cévy u těchto nemocných dosud literárně publikovány nebyly. Na zá‑ kladě 5 texturních příznaků vycházejících z Haralickovy analýzy obrazu jsme se snažili pomocí analýzy textury sonografického obrazu karotid najít kvalitativní rozdíly mezi těmito nemocnými. Metodika: Intimo- medi ální komplex distálního úseku společné karotidy jsme podrobili digitální analýze u so uboru 15 ne‑ mocných s PHA (10 mužů a 5 žen) a 12 nemocných s EH (8 mužů a 4 ženy). Nemocní se nelišili věkem (58 ± 8 vs 53 ± 6 let; p = ns), výško u systolického (162 ± 8 vs 161 ± 20 mm Hg; p = ns) ani di astolického krevního tlaku (95 ± 8 vs 94 ± 13 mm Hg; p = ns). Ke zpracování obrazu a výpočtu texturních příznaků byl po užit script vytvořený v programu Matlab. Výsledky: Haralickovy texturní příznaky jso u uvedeny v tab. 1. Tab. 1. Haralickovy texturní příznaky. Texturní příznak entropi e kontrast homogenita korelace uniformita

Medi án 0,0134789 0,0003468 0,0015632 0,9633058 0,0000010*

PHA EH Rozpětí Medi án 0,0021259* 0,0131155 0,0003563 0,0002957 0,0001750 0,0015892 0,0905678 0,9601596 0,0000014* 0,0000013

Rozpětí 0,0012901 0,0002406 0,0001111 0,0584975 0,0000008

*P < 0,05

1210

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Závěr: Formální statisticko u analýzo u se nám podařilo pomocí několika Haralickových příznaků (uniformita, entropi e) pro‑ kázat jisté statisticky významné rozdíly mezi nemocnými s PHA a EH. Na základě sonografického obrazu formální analýzo u texturních vzorců však tyto nemocné rozlišit ne umíme. Podpořeno grantem IGA MZČR NR/ 8155- 5.

Polymorfizmus apolipoproteinu E a účinnost hypolipidemické léčby J. A. Hubáček1,2,3, V. Adámková1, K. Zídková3, R. Češka3, L. Zlatohlávek3, T. Štulc3, A. Hořínek3, V. Lánská1, M. Vrablík3 IKEM Praha Centrum výzkumu chorob srdce a cév Praha 3 III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha 1 2

Úvod: Statiny jso u lékem první volby u nemocných se zvýšeným kardi ovaskulárním rizikem. U různých paci entů se srovnatel‑ no u terapi í je však prokázána značná vari abilita účinku statinů, která může mít svůj genetický podklad. Gen pro apolipopro‑ tein E je jedním z genů, které by účinnost farmakologické léčby hypolipidemiky mohly ovlivnit. Metodika: Polymorfizmus genu pro apolipoprotein A5 byl vyšetřen u 188 (55 mužů; průměrný věk 61,5 roku) paci entů s dys‑ lipidemi í léčených statiny (37,5 % simvastin, 43,3 % atorvastatin, 11,2 % lovastatin, 4,3 % fluvastatin, 3,7 % pravastatin). Po‑ lymorfizmus apoE genu byl analyzován pomocí PCR a restrikční analýzy. Hodnoty lipidových parametrů byly známy před na‑ sazením léčby a po 6 měsících léčby. ANOVA byla po užita pro statistické analýzy. Výsledky: Nositelé alespoň jedné alely apoE4 (N = 52) měli horší odpověď na léčbu v porovnání s homozygoty apoE3/ 3 (N = 126) (celkový cholesterol [mmol/ l] – 7,42 ± 1,12 → 5,53 ± 1,05 vs 8,01 ± 1,34 → 5,74 ± 1,10; P = 0,034; LDL‑cholesterol [mmol/ l] – 5,41 ± 1,13 → 3,47 ± 1,1 vs 5,01 ± 1,04 → 3,30 ± 0,94; P = ns). Závěr: Další část naší studi e ukazuje, že polymorfizmus apoE spolu s dříve demonstrovaným polymorfizmem genu pro apo‑ A5 hrají významno u roli v genetické determinaci odpovědi na léčbu statiny. Podpořeno projektem č. No. NR/ 9411- 3 (IGA MZ ČR).

Asoci ace di astolické dysfunkce u di abetiků 2. typu s dlo uhodobo u kompenzací di abetes mellitus J. Charvát, J. Chlumský, P. Šváb Interní klinika 2. lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha

Cíl: Cílem práce bylo poso uzení asoci ace di astolické dysfunkce s celkovo u hmotností levé srdeční komory, průměrného sy‑ stolického a di astolického tlaku při jeho 24hodinovém ambulantním monitorování a kompenzací vlastního di abetu u asym‑ ptomatických di abetiků 2. typu bez anamnézy kardi ovaskulárního onemocnění, bez poruchy systolické funkce a s dobro u kontrolo u systémové tenze (krevní tlak v ordinaci pod 135/ 85 mm Hg). Metodika: Di abetici 2. typu bez anamnézy kardi ovaskulárního onemocnění byli vyšetřeni pomocí transtorakální dvo uroz‑ měrné echokardi ografi e k poso uzení systolické funkce a tkáňovým Dopplerem k hodnocení di astolické funkce. Nemocní s porucho u systolické funkce byli ze studi e vyřazeni. U všech nemocných byla vypočítána hmotnost levé srdeční komory. So učasně bylo provedeno 24hodinové monitorování krevního tlaku a odebrány krevní vzorky na vyšetření C- peptidu a glyko‑ vaného hemoglobinu. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí nepárového t‑testu a χ2 testem. Výsledky: Viz tab. 1. Tab. 1. Výsledky.

Bez di astolické dysfunkce (n = 44)

S di astolicko u dysfunkcí (n = 38)

p

60,9 ± 4,5 18 (40 %) 115,2 ± 13,0 130,5 ± 6,6 84,0 ± 5,5 1 212,1 ± 382,5 5,6 ± 1,0 %

59,8 ± 5,3 12 (32 %) 113,2 ± 13,5 132,0 ± 6,2 83,2 ± 4,9 1274,3 ± 414,7 6,4 ± 1,2

NS NS NS NS NS NS 0,042

průměrný věk (roků) počet žen hmotnost levé komory (g/ m2) průměrný STK (mm Hg) průměrný DTK (mm Hg) C- peptid (pmol/ l) HbA1C ( %)

STK – systolický krevní tlak při 24hodinovém ambulantním monitorování, DTK – di astolický krevní tlak při 24hodinovém ambulantním monitorování, HbA1c – hodnota glykovaného hemoglobinu

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1211


Závěr: Di astolická dysfunkce u asymptomatických di abetiků 2. typu bez anamnézy kardi ovaskulárního onemocnění a nor‑ mální ejekční frakcí LK je asoci ována s hodnoto u HbA1c.

Vliv podání cholesterolu na expresi genů v játrech u pražského hereditárně hypercholesterolemického potkana J. Kovář1,2, M. Zimolová1,2, R. Bohuslavová1,2, M. Heczková1,3, M. Jirsa1, R. Poledne1,2 IKEM Praha Centrum výzkumu chorob srdce a cév Praha 3 Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice 1 2

Úvod: Pražský hereditárně hypercholesterolemický (PHHC) potkan představuje experimentální model geneticky podmíněné hypercholesterolemi e, ktero u lze vyvolat podáním cholesterolu v di etě. Hypercholesterolemi e u PHHC potkana může být způsobena ne adekvátní odpovědí jater na nadměrný přísun cholesterolu. Cíl práce: Zjistit, zda se odpověď genové exprese v játrech na vzestup cholesterolemi e liší mezi PHHC potkany a kontrolní li‑ ni í potkanů Wistar. Metody: Samci potkanů PHHC a Wistar byli po dobu 3 týdnů krmeni kontrolní di eto u, vysokotukovo u di eto u (5% palmový olej) a cholesterolovo u di eto u (5% palmový olej, 1% cholesterol). Na konci pokusu byly stanoveny cholesterol a triglyceridy (TG) v séru, určen obsah cholesterolu a TG v játrech a izolována RNA z jater. Exprese genů v játrech byla analyzována na či‑ pech GeneChip Rat exon 1.0 ST (Affymetrix). Výsledky: Podání cholesterolu v di etě vedlo u obo u lini í potkana k akumulaci cholesterolu a TG v játrech a u PHHC potkanů k vzestupu cholesterolemi e o asi 70 %. Na 1% hladině významnosti nemělo podání vysokotukové di ety žádný efekt na geno‑ vo u expresi, podání cholesterolové di ety vedlo ke snížené expresi 14 genů (geny zapojené v syntéze cholesterolu, Hmgcs1, Acat2, Pcsk9, Fads1) a zvýšené expresi 2 genů (Pdlim, Rprm). Nebyly ovšem pozorovány významné rozdíly v odpovědi ge‑ nové exprese v játrech mezi potkany PHHC a Wistar. Závěr: Odpověď genové exprese v játrech na podání cholesterolu v di etě se neliší mezi PHHC potkany a potkany Wistar, a nevysvětluje tedy hypercholesterolemii u PHHC potkanů. Podpořeno grantem IGA MZ ČR NR/ 9401- 3.

Je možné zvýšení HDL‑cholesterolu po pravidelné konzumaci středních dávek alkoholu hodnotit jako ateroprotektivní? I. Králová Lesná, P. Suchánek, R. Poledne Centrum výzkumu chorob srdce a cév IKEM Praha

Úvod: Je známým faktem, že konzumace středních dávek alkoholu vede ke zvýšení HDL‑cholesterolu. Tato změna bývá hodnocena jako pozitivní vzhledem k zásadní roli těchto částic v mnoha ateroprotektivních dějích, z nichž je nej‑ významnější reverzní transport cholesterolu. Cílem této studi e bylo navodit pokles HDL‑cholesterolu u dobrovol‑ níků pravidelno u konzumací středních dávek alkoholu a změřit objektivně efflux cholesterolu (CHE) z buněčné kultury makrofágů. Metoda: 14 zdravých normocholesterolemických mužů v cross- over studii v jedné fázi zcela vylo učilo z di ety konzumaci alko‑ holických nápojů, v druhé fázi konzumovalo pravidelně 50 g alkoholu denně. Na konci obo u sledovaných období byl vedle parametrů lipidového metabolizmu v séru subjektů změřen i CHE z kultury lidských makrofágů označených radi o izotopem cholesterolu 14C s po užitím séra studovaných osob jako akceptoru. CHE byl stanoven jako procentu ální podíl 14C choleste‑ rolu uvolněného z označených makrofágů. Výsledek: Konzumace alkoholu vedla k významnému vzestupu koncentrace HDL‑cholesterolu (z 1,22 mmol/ 1 na 1,31 mmol/ l) i apolipoproteinu A1 (ApoA1) (z 1,33 na 1,42 g/ l). Přes tyto vysoce signifikantní změny (p < 0,01) nedošlo k signifikantní změně stanoveného CHE z makrofágů (z 13,76 na 14,69 %). Závěr: Pravidelná konzumace středních dávek alkoholu vede k nárůstu koncentrace HDL‑cholesterolu i apoA1, nicméně tento pokles nebyl provázen významným zvýšením CHE z makrofágů. Nelze tedy zvýšení HDL‑cholesterolu po konzumaci al‑ koholu hodnotit jako ukazatel zvýšení rychlosti reverzního transportu cholesterolu. Podpořeno z grantu: NR8486- 4 IGA, Ministerstvo zdravotnictví ČR. 1212

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Sonografická di agnostika subklinické aterosklerózy karotických tepen u mužů primární prevence P. J. Kraml, P. Syrovátka, J. Potočková, M. Hašpicová, M. Anděl Di abetologické a nutriční centrum 3. lékařské fakulty UK a FN Královské Vinohrady Praha

Cíl: Zjistit, zda lze již v časných fázích aterosklerotického procesu ještě před jeho klinicko u manifestací pozorovat korelaci vy‑ braných rizikových faktorů s ukazateli aterosklerotického postižení karotid. Metody: 72 mužů primární prevence (průměrný věk 49,8 ± 8,67) se podrobilo duplexnímu sonografickému vyšetření extra‑ krani álního úseku karotid. Standardně byla přímo měřena šířka intimy- medi e společné karotické tepny (IMT), index resis‑ tence (IR) a index pulsatility (PI). Z hodnot TK, rychlostí flow na konci systoly (ESD) a di astoly (EDD) a IMT byl kalkulován ukazatel arteri ální compli ance (CAC), stiffness index (SI) a Yo ungův elastický modulus (YEM). Všechny ukazatele pak byly korelovány s tradičními metabolickými rizikovými faktory aterosklerózy (lipidy, glykemi e, inzulinová resistence – HOMA IR, antropometrické ukazatele obezity) a dále s inflamatorními markery, ukazateli oxidačního stresu, endotelové dysfunkce, zá‑ sobami železa a expresí scavengerového receptoru CD36 na povrchu cirkulujících monocytů. Výsledky: IMT signifikantně korelovala s WHR, množstvím intraabdominálního tuku, STK, DTK, ox LDL a zásobním železem (p < 0,01), plazmatickým feritinem a CD36 (p < 0,05). Z lipidových parametrů koreloval po uze HDL cholesterol s PI a RI (p < 0,05). PI též koreloval s řado u inflamatorních ukazatelů – IL 1b (p < 0,01), IL‑6, IL‑18, TNF‑a, MPO (p < 0,05). IL‑1b vy‑ kazoval též významno u korelaci s RI (p < 0,01), YEM, SI a CAC (p < 0,05). Z ukazatelů endotelové dysfunkce jsme pozoro‑ vali po uze korelaci E selektinu s SI (p < 0,05). Závěr: U mužů primární prevence koreluje IMT s ukazateli abdominální obezity a hodnotami krevního tlaku, avšak se žád‑ ným z lipidových parametrů. Porucha elasticity arteri ální stěny koreluje často s řado u zánětlivých markerů, nikoli však s CRP. Z lipidových ukazatelů jsme pozorovali po uze negativní korelaci HDL cholesterolu s tuhostí stěny společné karotické tepny. Podpořeno výzkumným záměrem VZ1 MŠMT ČR 0021620814.

Výskyt a kumulace clusteru faktorů metabolického syndromu v menopa uzálním přechodu M. Lejsková1,4, J. Piťha2, M. Suchánek3, S. Žecová4, Š. Alušík1,4 I. interní klinika IPVZ Praha Laboratoř pro výzkum aterosklerózy IKEM Praha 3 Oddělení analytické chemi e VŠCHT Praha 4 I. interní klinika Fakultní Thomayerovy nemocnice Praha 1 2

Úvod: Metabolický syndrom (MetSy) je významný cluster kardi ovaskulárních rizikových faktorů, který se spolupodílí na vy‑ soké kardi ovaskulární mortalitě postmenopa uzálních žen. Naše studi e analyzuje vliv menopa uzálního přechodu na kumu‑ laci faktorů MetSy s využitím výsledků z reprezentativního populačního vzorku. Metodika: So ubor zahrnoval celkem 909 žen ve věku 45– 54 let, z epidemi ologické studi e v Praze 4 (63,9% respondence). Mezi ženami s přirozeným průběhem menopa uzálního přechodu byly vybrány ženy ještě v reprodukční fázi (skupina REPRO; n = 245; s pravidelnými cykly a ≤ 32 dnů od poslední menstru ace – FMP) a ženy ve fázi postmenopa uzální (POSTM; n = 149; FMP > 365 dnů). Výsledky: Z 5 faktorů MetSy sto upl v průměrných hodnotách signifikantně po uze obvod pasu (86,7/ 90,9 cm, p < 0,0001) a tri‑ glyceridemi e (1,34/ 1,58 mmol/ l, p < 0,001), přesto prevalence MetSy postmenopa uzálně výrazně sto upla (REPRO/ POSTM 22,9 % ± 2,7 %/ 38,3 % ± 4,0 %; p < 0,002), přitom průměry indexu HOMA- IR REPRO/ POSTM žen se nelišily (1,57 ± 1,22/ 1,74 ± 1,72). Podrobnější analýza ukázala postmenopa uzálně relativní nárůst kumulovaného výskytu složek MetSy (výskyt spolu s alespoň jedno u další složko u MetSy), který byl signifikantní pro obvod pasu (p < 0,02), HDL‑C (p < 0,02), hypertenzi (p < 0,01). Analýza decilů a kvartilů HOMA- IR ukázala zvýšení HOMA- IR postmenopa uzálních žen v horních kvartilech. Ná‑ růst kumulovaného výskytu složek MetSy byl ve skupinách podle kvartilů závislý na zvýšení HOMA- IR (p < 0,05). Závěr: V menopa uzálním přechodu sto upá výskyt MetSy, z jehož 5 faktorů se jeví jako nejvýznamnější rozšíření obvodu pasu a zvýšení triglyceridemi e následované rizikem vyplývajícím ze zvýšení kumulace dalších rizikových faktorů. Naše vý‑ sledky jso u v so uladu s představo u, že menopa uzální přechod přináší významné zhoršení kardi ovaskulárního rizika zvý‑ šením výskytu MetSy, a podporují preventivní význam důsledného dodržování vhodné životosprávy v období kolem menopa uzy. Tato práce byla podpořena projektem MZ ČR č. 00023001 (IKEM).

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1213


Unfavorable co urse of atherosclerosis and inflammati on in end stage renal dise ase (ESRD) pati ents: the impact of interventi on E. Mistrík1, V. Bláha1, S. Dusilová Sulková1, M. Kalo usová2, C. Andrys3, B. Hájková1, M. Bláha4, L. Sobotka1 Dept. Metabolism and Gerontology, Medicine University Hospital and Medical Faculty, Charles University, Hradec Králové Inst. Clinical Bi ochemistry and Lab Di agnostics, General University Hospital and 1st Medical Faculty, Charles University, Prague 3 Dept. Immunology and Alergology, Medicine University Hospital and Medical Faculty, Charles University, Hradec Králové 4 2nd Department of Internal Medicine, University Hospital and Medical Faculty, Charles University, Hradec Králové 1 2

Introducti on and aim: ESRD pati ents are well known to suffer from high mortality often ca used by MIAC (malnutriti on, inflammati on, atherosclerosis, inflammati on) syndrome. We me asured parameters of MIAC syndrome (high sensitivity C‑re active protein (hsCRP), total iron binding capacity (TIBC), pregnancy associ ated plasma protein A (PAPP A) and fe‑ tuin A in ESRD pati ents after interventi on aimed to improve their inflammatory status and di alysis adequ acy. Methods: 49 ESRD pati ents [22 f, 27 m, 67.5 y (range 39– 90)] on chronic hemodi alysis [23.5 (10– 34) months] witho ut any apparent acute dise ase or infecti on were tre ated with 3 months interventi on. The gro up was divided into N- gro up with no interventi on needed to be done (n = 18), F- gro up with sanati on of chronic infective foci (n = 17) and D- gro up with impro‑ vement of hemodi alysis adequ acy (n = 16). After testing for normality we used paired t‑test/ Wilcoxon rank order test, as appropri ate. Results: F gro up: Medi an serum concentrati on of hsCRP significantly decre ased (6.6 to 2.7 mg/ dl; p < 0.01) while there was a significant incre ase in me an serum concentrati ons of TIBC (38.1 ± 8.2 to 40.2 ± 8.8 μmol/ l; p = 0.05), fetuin A (0.24 ± 0.06 to 0.28 ± 0.09 g/ l; p = 0.05) and HDL‑cholesterol (1.1 ± 0.4 to 1.2 ± 0.3 mmol/ l; p < 0.05). There was no change in serum levels of PAPP-A. D gro up: There is a significant incre ase in serum fetuin A levels (0.26 ± 0.08 to 0.33 ± 0.13 g/ l; p < 0.01). There was no change in any other parameters. N gro up: There was a significant incre ase in medi an serum concen‑ trati ons of hsCRP (4.8 to 5.7 mg/ dl; p = 0.05) and PAPP- A (20 to 22 mU/ l; p = 0.05). Tab. 1. Change in selected bi ochemical parameters after the interventi on. hsCRP (mg/ dl) fetuin A (g/ l) S- Alb (g/ l) TIBC (μmol/ l) HDL (mmol/ l) PAPP- A (mU/ l)

N- gro up before after 4.8 (0.8; 7.5) 5.7 (3.3; 9.1)a 0.29 ± 0.09 0.35 ± 0.17 40.3 ± 3.2 38.6 ± 3.2c 43.8 ± 6.3 43.6 ± 6.2 1.4 ± 0.6 1.4 ± 0.7 20 (17; 25) 22 (18; 25)a

before

F- gro up D-gro up after before after

6.6 (1.9; 13.2) 0.24 ± 0.06 38.7 ± 4.8 38.1 ± 8.2 1.1 ± 0.4 22 (18; 25)

2.7 (1.2; 6.7)c 0.28 ± 0.09a 37.3 ± 3.8 40.2 ± 8.8a 1.2 ± 0.3b 21 (20; 24)

3.7 (1.8; 15.8) 0.26 ± 0.08 37.7 ± 6.5 37.3 ± 6.7 1.3 ± 0.5 22 (18; 26)

3.5 (2.7; 9.6) 0.33 ± 0.13c 36.6 ± 4.7 38.9 ± 7.1 1.3 ± 0.5 26 (20; 30)

ap = 0.05, bp < 0.05, cp < 0.01

Conclusi on: According to o ur results, therape utic interventi on in ESRD pati ents might improve the clinical co urse of MIAC syndrome, as shown by improved bi ochemical parameters. On the contrary, in other vice asymptomatic pati ents the unfa‑ vorable co urse of atherosclerosis and inflammati on tends to continue when no interventi on is performed. Supported by rese arch projects MSM 0021620820, MSM 0021620819, IGA MH CR NR/ 9259- 3.

Ledviny a hypolipidemická léčba V. Monhart Interní klinika 1. lékařské fakulty UK a ÚVN Praha

Dyslipidemi e, často přítomná u paci entů s chronickým onemocněním ledvin, přispívá nejen k nárůstu kardi ovaskulárního rizika, ale také k progresi renálního postižení. Příznivé renoprotektivní působení statinů se přisuzuje jak hypolipidemickému účinku, tak i dalším s poklesem cholesterolu neso uvisejících účinků. Z podskupinových analýz údajů z velkých klinických stu‑ di í i metaanalýz menších studi í (CARE, He art Protecti on Study, Prospective Pravastatin Po oling project) je zřejmé, že statiny zpomalují pokles glomerulární filtrace a moho u snižovat proteinurii. Navzdory uznávanému přínosu statinů z hlediska pri‑ mární a sekundární prevence kardi ovaskulárních onemocnění dosud chybí přesvědčivé důkazy o tom, že statiny snižují výskyt kardi ovaskulárních komplikací u paci entů s chronickým onemocněním ledvin (sekundární analýzy studi í CARE a 4S, studi e 4- D). Kontrolované studi e a klinická praxe ukázaly, že statiny jso u bezpečné. Četnost klinicky závažných nežádo ucích účinků 1214

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


je nízká. Riziko rabdomyolýzo u vyvolaného akutního renálního poškození u paci entů s chronickým onemocněním ledvin je při hypotyreóze, zánětlivých svalových onemocněních a interakcích statinů s léky, které se metabolizují cesto u cytochromu P450. Méně informací z klinických studi í je k dispozici o účinnosti a bezpečnosti léčby fibráty u chronických onemocnění led‑ vin (Helsinki He art Study, VA- HIT, FIELD). V so učasnosti v ČR probíhá pilotní studi e s fenofibrátem (samotným nebo v kom‑ binaci se statinem) u paci entů s chronicko u renální insufici encí a izolovano u hypertriglyceridemi í nebo kombinovano u hy‑ perlipidemi í. Předběžné výsledky budo u známy koncem roku 2008.

Hyperlipidemi e, di abetes mellitus a další kardi ovaskulární rizikové faktory – vliv na mortalitu paci entů s akutním infarktem myokardu Z. Monhart1, V. Faltus2,3, H. Grünfeldová2,4, P. Janský5 Nemocnice Znojmo Centrum bi omedicínské informatiky 3 Ústav informatiky AV ČR, v.v.i., Praha 4 Nemocnice Čáslav 5 Kardi ovaskulární centrum Fakultní nemocnice Motol, Praha 1 2

Úvod: Přítomnost kardi ovaskulárních rizikových faktorů (RF) je běžno u so učástí modelů pro odhad rizika paci entů s akut‑ ním infarktem myokardu. V naší práci jsme hodnotili prognostický význam rizikových faktorů v neselektované populaci pa‑ ci entů s IM. Metodika: Do sledování jsme zahrnuli 2 659 případů IM z let 2003– 2006 – jedná se o so ubor konsekutivních paci entů z ne‑ mocnic přispívajících do pilotního registru IM. Hodnotili jsme přítomnost kardi ovaskulárních rizikových faktorů (hyperlipi‑ demi e, di abetes, hypertenze, ko uření) a hospitalizační mortalitu. Výsledky: Nejčastějším RF byla hypertenze (76,1 %), dále hyperlipidemi e (51,9 %), di abetes mellitus (42,4 %), nejméně čas‑ tým ko uření (22,9 %). Všechny RF byly přítomny u 4,0 % paci entů, tři u 26,1 %, dva u 35,5 %, jeden RF u 26,8 %, žádný RF nebyl zjištěn v 7,6 % případů. Hospitalizační mortalita byla 10,2 % u hypertoniků, 13,1 % u di abetiků, 7,6 % u paci entů s hy‑ perlipidemi í, 5,3 % u kuřáků. Po adjustaci na věk vykazovali paci enti s hypertenzí a hyperlipidemi í nižší šanci úmrtí než pa‑ ci enti bez těchto RF (pro hypertenzi OR 0,62; CI 0,46– 0,84 a pro hyperlipidemii OR 0,64; CI 0,49– 0,85; p < 0,005). Di abe‑ tes byl jediným RF zvyšujícím šanci úmrtí (OR 1,6; CI 1,24– 2,06; p < 0,001) i po adjustaci na věk (OR 1,40; CI 1,08– 1,81; p = 0,012). „Pozitivní“ vliv ko uření na hospitalizační mortalitu (OR 0,46; CI 0,31– 0,68; p < 0,001) byl pravděpodobně způ‑ soben nižším věkem kuřáků; po adjustaci na věk byla jejich mortalita naopak vyšší (OR 1,19; 0,76– 1,84; p = 0,449). Hospi‑ talizační mortalita se signifikantně lišila mezi skupinami s různým počtem rizikových faktorů (p = 0,029). Ve skupině bez RF byla mortalita 15,4 %, 10,2 % s 1 RF, 8,4 % se 2 RF, 8,0 % se 3 RF, paci enti se 4 RF měli mortalitu 8,3 %. Po adjustaci na věk byla mortalita signifikantně nižší ve skupinách se dvěma (p = 0,015) a třemi (p = 0,030) rizikovými faktory. Závěr: Hyperlipidemi e byla druhým nejčastějším sledovaným rizikovým faktorem v neselektované populaci paci entů s akut‑ ním IM. Pozorovali jsme nižší mortalitu paci entů s hyperlipidemi í a hypertenzí. Nejvyšší riziko úmrtí bylo ve skupině di abe‑ tiků. Nebyl pozorován významný vliv ko uření na hospitalizační mortalitu paci entů s akutním IM. Práce byla částečně podpořena projektem 1M06014 MŠMT ČR.

Zdroje mastných kyselin OMEGA- 3 J. Mo urek1,2, M. Nedbalová1, L. Šmídová1 1 2

Fyzi ologický ústav 1. lékařské fakulty UK Praha Zdravotně soci ální fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice

Jestliže má minulá sdělení na těchto kongresech byla věnována výhradně výsledkům naší laboratoře: di abetes a polyenové mastné kyseliny OMEGA- 3 (2003), stresové stavy a PUFA- OMEGA- 3 (2004), interpretace na molekulární úrovni benefič‑ ního působení PUFA- OMEGA- 3 (2005), možná participace PUFA-OMEGA- 3 na metabolickém syndromu (2006), DHA, ev. EPA a genetická exprese (2007), tak dnešní sdělení je věnováno výhradně praktickým údajům. Prezentujeme so ubor dat o obsahu a vari etě PUFA- OMEGA- 3 v různých zdrojích. Upozorňujeme na dosud zcela opomíjeno u (nebo spíše ignorova‑ no u) skutečnost, že totiž i sladkovodní ryby mají ve svém mase nikoliv zanedbatelné množství PUFA- OMEGA- 3. Pstruh du‑ hový je v tomto směru naprosto srovnatelný s mořsko u populací ryb. Upozorňujeme rovněž na další zdroje těchto kyselin. Dle našich zkušeností jso u teze o příjmu a poměru Σ OMEGA- 6/ Σ OMEGA- 3, které lze nalézt ve většině dokumentů, ne ade‑

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1215


kvátní (10 : 1 i více). Domníváme se, že poměr 5 : 1 až 3 : 1 představuje optimální konzum, především v průběhu maturace nebo rizikových stavů. Kojenec např. v kolostru přijímá kyselinu arachidonovo u (20 : 4ω– 6) a kyselinu dokosahexaenovo u (22 : 6ω– 3), což jso u výrazné představitelky obo u řad, v poměru 1 : 1! Upozorňujeme dále na otázky tepelného zpracování – technologi e a na postupy, které optimalizují zachování PUFA v původním, a nikoliv deformovaném stavu. Konečně znovu zdůrazňujeme, že celá řada patologických stavů včetně kardi ovaskulárních chorob, di abetu, obezity je doprovázena nedo‑ statkem PUFA- OMEGA- 3 a naopak, aplikace a substituce PUFA- OMEGA- 3 v di etě výrazně a signifikantně všechny uvedené (a mnoho dalších patologických stavů) vylepšuje.

The effects of Spirulina Platensis on experimental atherogenesis P. Nachtigal1, V. Semecký1, S. Mičuda2, E. Brčáková2, L. Novotný3, L. Vítek4 Department of Bi ological and Medical Sci ences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University in Prague Department of Pharmacology, Faculty of Medicine, Charles University, Hradec Králové 3 Institute of Hygi ene and Epidemi ology and 3rd Department of Internal Medicine, 1st Faculty of Medicine, Charles University, Prague 4 Institute of Clinical Bi ochemistry and Laboratory Di agnostics, 1st Faculty of Medicine, Charles University, Prague 1 2

Introducti on: Spirulina platensis (Spirulina) is a blue- green micro alga belonging to the cyanobacteri a family. It is used in hu‑ mans as a functi onal nutri ent for its possible anti oxidant and antiinflammatory properti es, which might be due to the high content of phycocyanobilin, line ar tetrapyrrole resembling bilirubin molecule. The present study was aimed to assess poten‑ ti al anti atherogenic effects of Spirulina in apoE-defici ent mice. Methods: Control 8- w old apoE– / – mice were fed for 8 weeks the atherogenic di et containing 21% fat and 0.15% cholesterol. Spirulina gro up was fed the same di et plus lyophilized Spirulina (1 g/ kg b.wt./ day). Blo od lipidogram, stere ological analysis of atherosclerotic lesi ons, as well as expressi on of endotheli al eNOS and VCAM‑1 were determined. Results: Three control mice di ed during study, where as all Spirulina fed animals survived (p = 0.06). As compared to remai‑ ning controls, Spirulina fed mice showed decre ased levels of TC, VLDL and LDL by 28%, 31% and 34%, respectively (p < 0.02). The size of atherosclerotic lesi ons in Spirulina fed mice was decre ased only non‑significantly (by 17%, p = 0.15). However, marked incre ase in endotheli al expressi on of eNOS (p = 0.04) together with substanti al decre ase of total VCAM‑1 expres‑ si on in the vessel wall (p = 0.02) were detected in Spirulina fed animals. Conclusi ons: In this study we demonstrate potent hypolipidemic and anti‑atherogenic effects of Spirulina intake in apoE– / – mice fed high‑fat di et. Further studi es on different atherosclerotic models are needed to elucidate the protective role of Spi‑ rulina contained individu al compo unds. Supported by grants No. 129208/ C given by The Granting Agency of Charles University in Prague and No. ME849 given by the Czech Ministry of Educati on.

Endoglin, bad or go od in atherogenesis? P. Nachtigal1, L. Večeřová1, N. Pospíšilová1, S. Mičuda2, E. Brčáková2, K. Pospěchová1, V. Semecký1 1 2

Department of Bi ological and Medical Sci ences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University in Prague Department of Pharmacology, Faculty of Medicine, Charles University, Hradec Králové

Introducti on: Endoglin is a homodimeric transmembrane glycoprotein that is a part of transforming growth factor- b (TGF‑b) receptor cascade. It has been demonstrated that endoglin can affect TGF‑b signaling and eNOS expressi on by affe‑ cting SMAD proteins in vitro. In this study we hypothesize whether endoglin is co- expressed with SMAD2 protein and eNOS in advanced atherosclerotic lesi ons in apoE/ LDLr- defici ent mice and whether its expressi on and expressi on of SMAD2 and eNOS is affected by atorvastatin tre atment. Methods: Two-month-old female apoE/ LDLr- defici ent mice were divided into two gro ups. The control gro up was fed with the western type di et where as atorvastatin at dose 100 mg/ kg per day was added to the same di et in atorvastatin gro up. Bi ochemical analysis of blo od, immunohistochemical and western blot analysis of endoglin, SMAD2, and eNOS expres‑ si ons in aorta were performed. Results: The bi ochemical analysis showed that administrati on of atorvastatin significantly decre ased level of TC, VLDL, LDL, TAG, and significantly incre ased level of HDL. Immunohistochemical analysis showed endoglin co- expressi on with SM‑ 1216

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


AD2 and eNOS in aortic endotheli um in both control and atorvastatin tre ated mice. Western blot analysis demonstrated that atorvastatin significantly incre ased expressi on of endoglin, SMAD2, and eNOS in mice aorta. In conclusi on, we propose, that endoglin might play protective role in atherogenesis by incre asing eNOS expressi on in aor‑ tic endotheli um vi a SMAD2 dependent pathway in apoE/ LDLr- defici ent mice. This work was supported by grant from The Grant Agency of Charles University in Prague Number 129208/ C.

Kotníko- pažní tlakový index u nemocných s di abetem 2. typu a kardi ovaskulární riziko B. Petrlová, H. Rosolová, J. Solfronk, O. Fi ala Centrum preventivní kardi ologi e II. interní kliniky LF UK a FN Plzeň

Úvod a cíl: Snížený poměr systolického krevního tlaku (STK) změřeného na kotníku a na paži (KPI ≤ 0,9) je užíván v di agnos‑ tice postižení tepen dolních končetin. Je též rizikovým faktorem pro kardi ovaskulární (KV) mortalitu a morbiditu. Zko umali jsme asoci aci mezi sníženým KPI a KV rizikem di abetiků 2. typu (DM2T). Metodika: Byl vyšetřen so ubor 253 DM2T (135 mužů a 118 žen) průměrného věku 66 ± 9 let. Kotníkový tlak byl měřen dop‑ plerovsko u ultrasonograficko u sondo u po 5 min klidu vleže s přesností na 2 mm Hg, STK na příslušné paži byl měřen rtu‑ ťovým tonometrem se stejno u přesností a ve stejné poloze. Vysoké KV riziko bylo definované podle přítomnosti KV nemocí (ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda – CMP, symptomatická stenóza karotid dle dokumentace), podle zvý‑ šeného Ca- skóre koronárního řečiště hodnoceného Agatstonovým skóre (101– 400 vysoké riziko, 401 a více velmi vysoké ri‑ ziko) nebo podle výskytu typických KV rizikových faktorů. Po užité statistické metody: Wilcoxonův nepárový test, χ2 test, mnohočetná logistická regrese. Výsledky: KPI ≤ 0,9 alespoň na jedné končetině se vyskytoval u 25 DM2T (10 %), na obo u končetinách u 24 (9 %); byl vý‑ znamně častější u starších mužů (72 ± 7 let) s častějším výskytem KV nemocí, di abetické nohy a vyšším Ca- skóre (649 ± 764) oproti DM2T s KPI > 0,9 (66 ± 9 let, 242 ± 459). S KPI ≤ 0,9 korelovala řada KV i metabolických rizikových faktorů; v pozi‑ tivní nezávislé asoci aci zůstal věk, ko uření, LDL‑cholesterol, vyšší Ca- skóre a hladina plazmatického homocysteinu, KPI byl významným prediktorem CMP v budo ucích 3 letech. Hodnota KPI ≤ 0,9 nekorelovala významně s ultrasenzitivním CRP ani přítomností metabolického syndromu u DM2T. Závěr: Snížený KPI ≤ 0,9 je známko u postižení tepen dolních končetin (aterosklerózo u nebo medi okalcinózo u) a je ve vý‑ znamné asoci aci s vysokým KV rizikem nemocných s DM2T. Podpořeno grantem IGA MZČR 8279- 3 (2005).

Polymorfizmus connexinu 37 je spojen u žen s centrální obezito u, inzulinovo u rezistencí a prozánětlivým stavem, ale nikoliv s výskytem di abetes mellitus J. Piťha1, P. Piťhová2, J. A. Hubáček1, T. Neškudla1, Š. Eisenreichová1, T. Pelikánová1, J. Němčeková1, V. Lánská1 1 2

IKEM Praha Fakultní nemocnice Motol Praha

Úvod: Connexin 37 je klíčovým proteinem při komunikaci buněk formo u gap juncti ons ve stěně cévní. Jeho genetická deter‑ minace může proto hrát zásadní úlohu při vzniku kardi ovaskulárních onemocnění. V naší práci jsme sledovali vliv genového polymorfizmu tohoto genu na tradiční kardi ovaskulární rizikové faktory u žen a na jeho zasto upení u paci entek s di abetes mellitus. Metody: Analyzovali jsme data u 892 žen (věk 45– 54 let) vybraných jako 5% vzorek pražské populace. Hodnotili jsme vliv polymorfizmu genu connexinu 37 (C1019T) na tradiční i nově diskutované rizikové faktory včetně antropometrických para‑ metrů, krevního tlaku, plazmatických lipidů, inzulinové rezistence (HOMA- IR) a C‑re aktivního proteinu (CRP). Frekvenci vý‑ skytu polymorfizmu tohoto genu jsme stanovili i u 280 di abetiček 1. a u 252 di abetiček 2. typu srovnatelného věku. Statis‑ tické hodnocení jsme prováděli t‑testem a χ2 testem. Výsledky: Frekvence polymorfizmu TT, CT a CC v populaci pražských žen byly 11,3, 46,1, resp. 42,6 %. Tělesná hmotnost, obvod pasu a boků, inzulinová rezistence a CRP byly nejvyšší u nositelek polymorfizmu CC a nejnižší u nositelek TT genotypu se statisticky významným trendem mezi sledovanými skupinami. U ostatních rizikových faktorů takový trend patrný nebyl.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1217


Nebyly však nalezeny významné rozdíly ve frekvenci TT, CT a CC polymorfizmu u di abetiček 1. typu (11,7, 43,0, resp. 45,2 %) ani 2. typu (7,4, 47,9, resp. 44,7 %) ve srovnání s populačním vzorkem. Závěr: Genový polymorfizmus connexinu 37 byl v populaci žen středního věku spojen s výskytem centrální obezity a s ní so uvisejících metabolických poruch, nebyl ale spojen s výskytem di abetes mellitus 1. ani 2. typu. Financováno z grantu IGA MZ ČR č. NR/ 9026- 4/ 2006.

Vliv kardi ovaskulárních rizikových faktorů na věk manifestace prvního akutního koronárního syndromu u žen J. Piťha1, V. Staněk1, M. Geba uerová1, A. Pilipčinová1, R. Poledne1, R. Dembovská1, J. Mrázková1, M. Aschermann2, H. Skalická2, J. Mato ušková3, M. Pěnička4, H. Hrabáková4, J. Veselka5, P. Hájek5 IKEM Praha Vše obecná fakultní nemocnice Praha 3 Nemocnice na Homolce Praha 4 Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha 5 Fakultní nemocnice Motol Praha 1 2

Úvod: Ischemická choroba srdeční se u žen manifestuje přibližně o 10 let později než u mužů, nicméně ženy mají následně horší prognózu. Některé rizikové faktory pak moho u mít u žen odlišný význam a nepříznivě ovlivnit zmíněný věkový posun při manifestaci ischemické choroby srdeční. V této studii jsme sledovali vliv běžně sledovaných kardi ovaskulárních rizikových faktorů na věk prezentace akutního koronárního syndromu u žen. Metody: V rámci genetické studi e u akutních koronárních syndromů jsme vyšetřili a do studi e zařadili 326 žen ve věku od 32 do 77 let. Hodnotili jsme rozdíly ve věku první manifestace akutního koronárního syndromu při přítom‑ nosti ko uření, di abetes mellitus, hypertenze, rodinné anamnézy kardi ovaskulárních onemocnění, hypercholestero‑ lemi e, hypertriglyceridemi e a nízké hladiny HDL‑cholesterolu (z krve nabrané do 24 hod po začátku obtíží, srovnávány 1. a 3. tercily). Výsledky: Nejsilnějším rizikovým faktorem pro časno u manifestaci prvního akutního koronárního syndromu bylo ko uření (věk kuřaček: 60,4 ± 9,2 let; věk nekuřaček 66,0 ± 7,3 let; p < 0,001) a časná manifestace ischemické choroby srdeční u otce (otec infarkt myokardu před 60. rokem – věk: 52,7 ± 14,6 let; bez této anamnézy – věk: 62,3 ± 8,4 let; p = 0,036). U ostat‑ ních sledovaných rizikových faktorů jsme významné rozdíly nenalezli. Závěr: Ko uření a rodinná anamnéza infarktu myokardu u otce byly nejsilnější rizikové faktory ovlivňující věk první manifes‑ tace akutního koronárního syndromu u žen. Tento projekt je financován z grantu IGA MZ ČR č. NR/ 9093- 4/ 2006.

Změna významu rizikových faktorů infarktů myokardu v čase R. Poledne, J. Piťha, A. Lorenzová, V. Staněk, Z. Škodová, R. Cífková, P. Stávek, V. Lánská IKEM Praha, Laboratoř pro výzkum aterosklerózy Centra výzkumu chorob srdce a cév

Cíl: Porovnání relativního významu jednotlivých rizikových faktorů kardi ovaskulárních nemocí v naší populaci v 80. a 90. le‑ tech minulého století a v so učasnosti Metoda: Porovnání metabolických parametrů paci entů do 65 let z registru infarktů myokardu na koronární jednotce IKEM a věkově odpovídajícímu populačnímu vzorku v různém časovém období Výsledky: Největší rozdíl mezi skupino u paci entů a populací byl v 80. letech 20. století nalezen v koncentraci cholesterolu. Tento rozdíl téměř vymizel v 90. letech 20. století, přestože k porovnání byly po užity extrapolované hodnoty cholesterole‑ mi e do času nástupu anginální bolesti. Zjistili jsme, že koncentrace cholesterolu poklesá u paci entů po infarktu myokardu (n = 605) již v 1. den. Z průměrného poklesu v celém so uboru jsme vypočítali individu ální cholesterolemii extrapolovano u do času 0 – nástupu anginální bolesti. Největší rozdíl byl nalezen v obvodu pasu a boku. Tento posun relativního významu hypercholesterolemi e a centrální obezity pokračuje do so učasnosti. Závěr: Po změně české di ety a částečně také častější farmakoterapii se relativní význam hypercholesterolemi e v riziku akut‑ ního infarktu myokardu snižuje a naopak vzrůstá vliv obezito u indukovaného pro inflamačního stavu. Podpořeno grantem MŠMT 1M0510. 1218

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Mikrovaskulární re aktivita a funkce endotelu při akutní hyperglykemii u paci entů s di abetem 1. typu M. Prázný1, E. Horová1, J. Mazoch2, J. Kvasnička2, J. Škrha1 1 2

III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha Centrální hematologické laboratoře a trombotické centrum 1. lékařské fakulty a VFN Praha

Cíl práce: Vysoká glykemická vari abilita je v poslední době zvažována jako rizikový faktor pro makrovaskulární komplikace u di abetu. Cílem práce bylo hodnocení mikrovaskulární re aktivity a bi ochemických markerů endotelové dysfunkce při izogly‑ kemickém a hyperglykemickém hyperinzulinemickém clampu a jejich vztahu k akutně navozené hyperglykemii. Metody: Do studi e bylo zařazeno 20 di abetiků 1. typu (průměrný věk 51 ± 7 let, průměrná délka trvání di abetu 24 ± 7 let, BMI 25,7 ± 3,7 kg. m– 2, glykovaný hemoglobin A1C 6,3 ± 1,0 % dle IFCC). 15 paci entů bylo léčeno inzulinovo u pumpo u, ostatní intenzifikovaným inzulinovým režimem. Paci enti podsto upili hyperinzulinemický clampový test v izo- a hyperglykemi‑ cké fázi (+5,5 mmol/ l) a s odstupem maximálně 2 měsíců další clampové vyšetření s aplikací po uze své běžné dávky inzulinu a po uze s volumovo u zátěží, bez indukce hyperglykemi e. Toto vyšetření slo užilo k hodnocení vlivu možných nespecifických faktorů na zko umané parametry. Kožní mikrovaskulární re aktivita byla měřena pomocí laser- doppleru, testy s post‑oklu‑ zivní re aktivní hyperemi í (PORH) a s termální hyperemi í (TH) byly provedeny před clampem a na konci obo u fází clampu (vždy nejméně po 2 hod ste ady- state). Byl sledován celkový, HDL‑, LDL‑cholesterol a triglyceridy, dále malondi aldehyd, ky‑ selina askorbová a aktivita Cu, Zn- superoxiddismutázy. Fibrinogen byl stanoven v rámci vyšetření ko agulace. Ukazatelem funkce endotelu byly koncentrace E- a P- selektinu, ICAM‑1 a VCAM. Parametry MCRG a MCRG/ I pak charakterizovaly pů‑ sobení inzulinu. Výsledky: Glykemi e v žilní krvi v izoglykemické fázi clampu byla v průměru 6,5 ± 1,9 mmol. l– 1 a 12,0 ± 1,6 mmol. l– 1 v hyper‑ glykemické fázi. Během hyperglykemické fáze clampu došlo ke zvýšení maximální perfuze při PORH (40 ± 16 vs 47 ± 16 PU, p < 0,01) a byl nalezen i rychlejší vzestup perfuze při PORH (2,6 ± 1,5 vs 10,4 ± 16,5 PU.s– 1, p < 0,05). Zvýšená rychlost vze‑ stupu perfuze byla však pozorována již v e uglykemické fázi testu (11,2 ± 14,9 PU.s– 1, p < 0,05). Dále došlo k signifikantnímu poklesu prakticky všech bi ochemických parametrů (lipidy, cyto adhezivní molekuly, fibrinogen). Bazálně byla nalezena in‑ verzní korelace mezi koncentrací fibrinogenu a maximální perfuzí při termální hyperemii (r = – 0,70, p < 0,01) a pozitivní korelace mezi koncentrací kyseliny askorbové a maximální perfuze při TH za bazálních podmínek (r = 0,71, p < 0,01). Při hodnocení perfuze v bohatě vaskularizované tkáni bříška prstu byl zjištěn inverzní vztah mezi koncentrací inzulinu a dobo u nutno u k dosažení maximální perfuze při PORH v hyperglykemické fázi testu (r = – 0,70, p < 0,01). Nebyl však nalezen žádný vztah mezi glykemi í a mikrovaskulární re aktivito u, nebyla nalezena ani žádná závislost mezi MVR a parametry lipidogramu nebo oxidačního stresu nebo mezi MVR a parametry inzulinové senzitivity. Závěr: V průběhu hyperinzulinemického clampu došlo v hyperglykemické fázi k poklesu koncentrace cyto adhezivních mole‑ kul a lipidů. Stejný pokles byl však pozorován i při kontrolním vyšetření bez řízené hyperglykemi e. Z toho lze usuzovat, že se jedná o nespecifický jev při zvýšené volumové zátěži a hemodiluci. Získané výsledky svědčí pro ovlivnění MVR hemoko agu‑ lačními parametry a oxidačním stresem. Ke zvýšení několika parametrů MVR v průběhu clampu došlo patrně díky navozené hyperinzulinemii a jejímu vazodilatačnímu účinku. V průběhu hyperinzulinemického izoglykemického a hyperglykemického testu jsme nepozorovali žádno u so uvislost parametrů mikrovaskulární re aktivity s rychle indukovaným zvýšením glykemi e o 5,5 mmol/ l. Podpořeno výzkumným záměrem MSM0021620807 MŠMT ČR.

Metabolický syndrom a syndrom inzulinové rezistence H. Rosolová Centrum preventivní kardi ologi e II. interní klinika Lékařské fakulty UK a FN Plzeň Český institut metabolického syndromu, o.p.s.

Metabolický syndrom (MS) je významné výzkumné i klinické paradigma posledních 2 dekád pro řadu medicínských oborů. Jedná se o so ubor rizikových faktorů vedo ucích k předčasnému rozvoji aterosklerózy a aterosklerotických vaskulárních ne‑ mocí i k di abetu 2. typu. Inzulinová rezistence (IR) se považuje za patofyzi ology nejdůležitější mechanizmus pro rozvoj MS. Vzniká otázka, zda lze považovat Re avenův syndrom IR za klinicky di agnostikovaný MS. Zlatým standardem pro určení IR jso u považovány klampové metodiky. Na pracovišti II. interní kliniky v Plzni jsme zavedli inzulin‑supresní test, který významně koreluje s tradičním klampem a méně zatěžuje nemocného. Vyšetřili jsme 48 relativně zdravých mužů a 52 žen průměrného

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1219


věku 52 let (SD = 10). Horní kvartil vyšetřovaného so uboru mužů i žen jsme považovali za osoby s IR. Při po užití modifikované klinické definice pro MS jsme zjistili, že 24 % nemocných má MS, z nich 58 % má so učasně IR. Naopak osoby s IR splňovaly klinic‑ ko u definici MS po uze v 48 %. Klinická definice pro MS má nízko u senzitivitu ke zjištění IR (46 %), ale vysoko u specificitu (93 %). Nemocní, kteří splňovali všech 5 kritéri í MS, měli zjištěno u IR téměř v 90 %. Metabolický syndrom určený pomocí klinické defi‑ nice není zcela totožný se syndromem IR. Zjištěná inzulinová rezistence nemusí být vždy spojena s rozvinutým klinickým MS. Podpořeno výzkumným grantem IGA MZ ČR 2617- 3 a ČIMS, o.p.s.

Vliv hormonální antikoncepce na některé rizikové faktory aterosklerózy V. Soška1, J. Fi ala2 1 2

Oddělení klinické bi ochemi e FN u sv. Anny Brno Ústav preventivního lékařství Lékařské fakulty MU Brno

Úvod: Fyzi ologické hladiny estrogenu zvyšují HDL‑cholesterol, a tím přispívají k nízkému riziku kardi ovaskulárních onemocnění u žen ve fertilním věku. Suprafyzi ologické dávky estrogenů a gestagenů naopak moho u navodit sekundární dyslipidemii a poruchy ko agulace. Cíl práce: Zhodnotit vývoj v hladinách lipidů, lipoproteinů a ko agulačních faktorů u mladých žen v průběhu 1. roku po na‑ sazení perorální kombinované hormonální antikoncepce. Metody, so ubor osob: Bylo vyšetřeno 28 žen průměrného věku 22,8 ± 4,1 let, BMI 21,0 ± 2,3 kg. m– 2. Sledované parametry (celkový cholesterol, HDL‑cholesterol, LDL‑cholesterol, triglyceridy, apolipoprotein AI, apolipoprotein B, fibrinogen, faktor VIII) byly měřeny před nasazením antikoncepce, za 6 měsíců a za 12 měsíců jejího užívání. Výsledky: Naměřené hodnoty sledovaných parametrů (vždy před nasazením antikoncepce a za 6 měsíců) byly následující: celkový cholesterol: 4,20 ± 0,80; 4,75 ± 0,83 mmol/ l; p = 0,01; LDL‑cholesterol: 2,12 ± 0,58; 2,33 ± 0,70 mmol/ l; p = 0,23; HDL‑cholesterol: 1,71 ± 0,42; 1,88 ± 0,53 mmol/ l; p = 0,19; triglyceridy: 0,81 ± 0,37; 1,15 ± 0,44 mmol/ l; p = 0,003; apo AI: 1,44 ± 0,31; 1,76 ± 0,44 g/ l; p = 0,003; apo B: 0,57 ± 0,14; 0,67 ± 0,19 g/ l; p = 0,03; fibrinogen: 3,0 ± 0,70; 3,38 ± 0,61 g/ l; p = 0,03; faktor VIII: 111,5 ± 42,9; 121,2 ± 48,1 %; p = 0,13. Závěr: Kombinovaná hormonální antikoncepce zvyšuje po 6 měsících statisticky významně koncentraci triglyceridů, celko‑ vého cholesterolu, apolipoproteinu AI, B a fibrinogenu. Vzestup HDL‑cholesterolu, LDL‑cholesterolu a faktoru VIII nenabyl statistické významnosti. Tato práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR č. NR 8841- 4.

Vztah polymorfizmu apolipoproteinu E k funkčnímu stavu seni orů M. Šnejdrlová, Z. Kalvach, R. Procházková, M. Kvasilová, R. Češka III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Východisko: Diskutovano u otázko u posledních let je stárnutí populace a prodlužování naděje dožití (LE – life expectancy). Z prognostického hlediska jso u důležitějšími demografickými ukazateli DFLE (disability free life expectancy – aktivní doba dožití) a HALE (he alth adjusted life expectancy). Jedním z genů so uvisejících s dlo uhověkostí a funkčním stavem ve stáří je gen pro apolipoprotein E a jeho polymorfizmus. Cíl práce: Zjistit na pilotním vzorku nemocných, zdali alela E4 negativně koreluje s funkční zdatností ve stáří. Metodika: Celkem bylo ze so uboru nemocných sledovaných na III. interní klinice VFN mezi lety 2006 a 2008 vybráno 128 pa‑ ci entů (93 žen) průměrného věku 88,6 let. Probandi byli vyšetřeni klinicky (chůze, schopnost sebe obsluhy, hodnocení kogni‑ tivních funkcí, škála deprese) a laboratorně (lipidové spektrum, laboratorní ukazatele nutričního stavu paci enta). Podle vý‑ sledků byli paci enti rozděleni celkem do 5 funkčních kategori í dle Spirdusové. Bylo provedeno stanovení polymorfizmu genu pro apoE (restrikční analýza DNA izolované z periferních le ukocytů). Výsledky: Viz tab. 1. Tab. 1. Výsledky. Funkční zdatnost Fit + Independent Frail Dependent + Totally dependent

1220

apoE2 frekvence % 10,42 1,66 7,0

apoE3 frekvence % 81,25 90,0 78,0

apoE4 frekvence % 8,33 8,33 15,0

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Závěr: V našem so uboru nemocných jsme neprokázali so uvislost polymorfizmu genu pro apoE a funkčním stavem seni orů. Podpořeno grantem IGA MZČR 9411- 3.

Nežádo ucí kardi ovaskulární účinky léků užívaných v léčbě hyperglykemi e T. Štulc III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Výsledky epidemi ologických studi í ukazují, že hyperglykemi e zvyšuje kardi ovaskulární riziko; toto zvýšení je sice menší, než obvykle předpokládáme, je však přesto nepochybné. Vliv antidi abetické léčby na kardi ovaskulární riziko u di abetu 2. typu je však překvapivý: léčba toto riziko prakticky nesnižuje, a dokonce převažují doklady pro její škodlivé účinky včetně zvýšení mortality. Tento rozpor ukazuje, že stávající antidi abetická léčba má zřejmě ne očekávané nežádo ucí účinky, kterým rozu‑ míme jen velmi neúplně. Hlavními příčinami této skutečnosti jso u zřejmě nežádo ucí účinky jednotlivých léků, vzájemné in‑ terakce některých léků, a hypoglykemi e jako důsledek intenzivní antidi abetické léčby; je pravděpodobné, že v praxi se tyto příčiny často kombinují. Škodlivé kardi ovaskulární účinky mají zřejmě některé deriváty sulfonylurey a u rosiglitazon; u deri‑ vátů sulfonylurey moho u so uviset s vazbo u na receptory v myokardu, která způsobuje zvýšeno u citlivost myokardu na ische‑ mické poškození. Příčinu zvýšení rizika po roziglitazonu zatím neznáme, je však zajímavé, že velmi podobný lék, pi oglitazon, má spíše kardi oprotektivní efekt. Z kombinací antidi abetik je pak problematická především kombinace derivátů sulfonylurey s metforminem, která podle nedávné metaanalýzy zvyšuje kardi ovaskulární riziko přibližně o 40 %. Je tedy zřejmé, že léčba hyperglykemi e v so učasné době zůstává výhradně léčbo u specifických komplikací di abetu; snížení kardi ovaskulárního rizika od ní zatím očekávat nemůžeme, a naopak musíme více pomýšlet na její možné nežádo ucí účinky. Pro ovlivnění nepříznivé kardi ovaskulární prognózy u di abetiků pak musíme stále spoléhat na spolehlivě ověřené prostředky – především léčbu dysli‑ pidemi e, hypertenze, nikotinizmu a léčbu anti agregační.

Zvýšené kardi ovaskulární riziko u obézních nemocných po transplantaci ledviny: AGEs (pentosidin), asymetrický dimetylarginin a vyšetření preklinických známek aterosklerózy ultrazvukem V. Teplan1, J. Piťha2, O. Marečková1, J. Racek3, M. Štollová1 Klinika nefrologi e, Transplantcentrum IKEM Praha Laboratoř pro výzkum aterosklerózy Pracoviště experimentální medicíny IKEM Praha 3 Ústav bi ochemi e a hematologi e Lékařské fakulty UK Plzeň 1 2

Úvod a cíl studi e: Pentosidin patří k produktům konečné glykace (AGEs). Jeho zvýšené plazmatické hladiny byly zjištěny u ne‑ mocných s chronickým onemocněním ledvin a kardi ovaskulárními komplikacemi. Cílem prospektivní randomizované studi e byla analýza vztahu mezi hladinami pentosidinu (AGEs), asymetrického dimetylargininu (ADMA), vyšetřením ultrazvukem a kardi ovaskulárními chorobami (CVD) u obézních paci entů po transplantaci ledviny (ORTx). Metodika: V údobí 36 měsíců bylo sledováno celkem 110 ORTx (M 57/ Ž 53) ve věku 20– 78 let, (BMI ≥ 30 kg. m– 2) po 1. ka‑ daverózní transplantaci ledviny (skupina I). Kontrolní skupinu II tvořilo 112 transplantovaných paci entů bez obezity. Plaz‑ matické hodnoty AGEs (pentosidin) a ADMA byly stanovený metodo u ELISA. Nemocní byli léčeni standardní imunosupresí (CyA či takrolimus, MMF a prednison). U všech paci entů byly stanoveny preklinické známky aterosklerózy ultrazvukem (Bel‑ caro skóre). Výsledky: Během sledovaného údobí byla CVD morbidita zachycena u 22 paci entů (20 %) ve skupině I a u 14 nemocných (12,5 %) ve skupině II (p < 0,01). Signifikantní rozdíl byl též zjištěn v hodnotách AGEs (0,48 ± 0,17 vs 0,32 ± 0,14 μg/ ml, p < 0,01), ADMA (3,37 ± 0,56 vs 2,30 ± 0,42 μmol/ l, p < 0,01), proteinuri e (p < 0,01), středního TK (p < 0,01) a inuli‑ nové cle arance (p < 0,01). Pozitivní korelace byla zjištěna mezi AGEs a BMI (r = 0,420, p < 0,01), ADMA a BMI (r = 0,520, p < 0,001), ale negativní korelace mezi AGEs a Cin (r = – 0,185, p < 0,01) a AGEs a expresí genu pro adiponectin ve visce‑ rálním tuku (r = – 0,504, p < 0,001). Statisticky signifikantní rozdíly nebyly zjištěny v hladinách hsCRP, IL‑6, TGF‑b a TGF‑a. U 1/ 3 nemocných bylo zjištěno významné postižení periferních tepen. Závěry: V naší studii byl zvýšený výskyt CVD při obezitě po transplantaci spojen se zvýšením AGEs (pentosidin) i ADMA a sní‑ ženo u expresí adiponectinu ve viscerálním tuku. Práce byla podpořena VZ 978 MZ ČR – MZO 00023001.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1221


Apolipoprotein B versus LDL‑cholesterol: Asoci ace s dalšími rizikovými faktory aterosklerózy H. Vaverková, D. Karásek, D. Jackuli aková, D. Novotný, J. Lukeš, M. Halenka Lékařská fakulta UP a FN Olomo uc

Úvod: Apolipoprotein (apo)B je lepším ukazatelem počtu aterogenních částic a rizika aterosklerózy (AS) než LDL‑C, neboť všechny lipoproteinové částice obsahují jednu kopii apoB a různé množství cholesterolu. I když korelace mezi apoB a LDL‑C je velmi těsná, každé hodnotě LDL‑C moho u u různých jedinců odpovídat vysoké i nízké hodnoty apoB. Cílem naší práce bylo poso udit, jak se liší jedinci s vyššími (V) a nižšími (N) hodnotami apoB (ve vztahu k linii shody podle regresní rovnice apo B vs LDL‑C ± 5 % hodnot) v dalších rizikových faktorech AS. Metody: Za tímto účelem jsme vyšetřili 422 jedinců – dyslipidemických osob dosud neléčených hypolipidemiky (nebo po 6týdenním vysazení terapi e) včetně normolipidemických příbuzných. Korelační koefici ent mezi apoB a LDL‑C byl 0,9029, p < 0,00001. Do kategori e VapoB připadlo 125 osob, do NapoB 140 osob. Sledované parametry: frakce lipidů, apolipopro‑ teiny A- 1 a B, markery inzulinové rezistence, zánětu, hemostázy. Výsledky: Jedinci s VapoB měli ve srovnání s NapoB po adjustaci na pohlaví a věk nižší hodnoty T- C (p = 0,020), LDL‑C (p = 0,032) a HDL‑C (p = 0,015) a vyšší hodnoty pasu (p = 0,025), inzulinu (p = 0,016), HOMA (p = 0,022), C- peptidu (p = 0,014), pro in‑ zulinu (p = 0,000), PAI‑1 (p = 0,000), počet znaků metabolického syndromu (p = 0,020) a frekvenci MS ATP III (p = 0,027). Závěr: Osoby s vyšším apoB ve vztahu ke koncentraci LDL‑C mají výraznější známky inzulinové rezistence a pravděpodobně i větší zasto upení malých hustých LDL. ApoB by tedy měl být po užíván ke zhodnocení rizika a především adekvátnosti hypo‑ lipidemické léčby, zejména u osob s centrální obezito u, metabolickým syndromem a di abetem 2. typu, neboť LDL‑C může u této populace riziko AS podhodnocovat. Podpořeno grantem IGA MZ ČR NR/ 9068- 3.

Farmakogenetika hypolipidemické léčby – budeme moci indikovat terapii „na míru“? M. Vrablík1, J. A. Hubáček1,2,3, V. Adámková3, K. Zídková1, L. Zlatohlávek1, T. Štulc1, A. Hořínek1, R. Češka1 III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha Centrum výzkumu chorob srdce a cév Praha 3 IKEM Praha 1 2

Terapi e hypolipidemiky je základem kardi ovaskulární prevence u stále širší populace osob s vysokým rizikem KVO. U různých paci entů se stejno u terapi í je známá značná vari abilita účinku léčby a je jasné, že příčino u jso u z velké části odlišné genetické předpoklady každého jedince ovlivňující účinnost farmakoterapi e. Je možné detekovat vlivy jednotlivých vari ant, ale regulace odpovědi na hypolipidemicko u léčbu je velmi pravděpodobně pod polygenní kontrolo u. Existují důkazy pro význam poly‑ morfizmů a vari ant v genech pro apoproteiny (apoE, apoAV, apoAI), transportní proteiny (CETP, ABCG8, ABCB1) a enzymy (P4503A4, hepatická lipáza, CYP7A1), které ovlivňují účinnost statinové léčby. Analýza kombinací více genů může pomoci detekovat „hyper‑“ a „hypo‑“ respondery, tj. jedince re agující na léčbu dobře, nebo naopak špatně. Dalším úkolem farmako‑ genetiky je identifikace nemocných náchylných ke vzácným a závažným nežádo ucím účinkům (statiny indukovaná myopati e a vari abilita v genu SLCO1B1). Aplikace výsledků farmakogenetického výzkumu v konečném důsledku pomůže individu alizo‑ vat terapii tak, aby bylo dosaženo maximálního možného účinku při minimalizaci rizika výskytu nežádo ucích účinků. Podpořeno grantem IGA MZ ČR NR 9411-3.

Amplifikace systolického tlaku. Studi e post‑MONICA P. Wohlfahrt1, D. Palo uš1, M. Ingrischová2, R. Cífková1 1 2

Pracoviště preventivní kardi ologi e IKEM Praha II. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Úvod: Centrální (cSBP) a brachi ální (bSBP) systolický krevní tlak se často výrazně liší. Výsledky některých studi í ukazují, že cSBP je lepším prediktorem kardi ovaskulárního rizika než bSBP, který je ale v klinické praxi dostupnější. Cílem naší práce proto bylo zjistit faktory ovlivňující velikost tohoto rozdílu vyjádřeného amplifikací systolického tlaku (bSBP– cSBP)/ bSBP. 1222

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Metodika: V rámci studi e post‑MONIKA bylo u 299 paci entů průměrného věku 47,7 ± 11,2 let (52 % mužů) z okresu Par‑ dubice v klidu vleže po 10 min prováděno měření periferní hemodynamiky s aproximací centrálních tlaků pomocí přístroje Omron HEM 9000AI. Výsledky: Velikost amplifikace systolického tlaku byla závislá na věku (r = – 0,47, p < 0,001), výšce (r = 0,47, p < 0,001), hmotnosti (r = 0,22, p < 0,001), středním arteri álním tlaku (r = – 0,23, p < 0,001), srdeční frekvenci (r = 0,127, p < 0,05), logaritmu koncentrace triglyceridů (r = – 0,13, p < 0,05), celkovém (r = – 0,165, p < 0,01) a LDL‑cholesterolu (r = – 0,15, p < 0,01), arteri ální hypertenzi (r = – 0,22, p < 0,001) a počtu vyko uřených cigaret (r = – 0,28, p < 0,05). Mnohočetná re‑ gresní analýza potvrdila závislost amplifikace systolického tlaku na věku, výšce, srdeční frekvenci, středním arteri álním tlaku, poměru pas- boky, logaritmu koncentrace triglyceridů a arteri ální hypertenzi. Závěr: Rozdíl mezi brachi álním a centrálním systolickým tlakem klesá s rosto ucím věkem a srdeční frekvencí, klesající výško u. Kardi ovaskulární rizikové faktory snižují amplifikaci systolického tlaku, nejspíše akcelerací aterosklerózy velkých tepen.

Genová exprese v játrech u pražského hereditárně hypercholestrolemického potkana M. Zimolová1,2, R. Bohuslavová1,2, M. Jirsa1, R. Poledne1,2, J. Kovář1,2 1 2

IKEM Praha Centrum výzkumu chorob srdce a cév Praha

Úvod: Pražský hereditárně hypercholesterolemický (PHHC) potkan, model geneticky podmíněné polygenní hypercholeste‑ rolemi e, je inbrední lini e potkana vyšlechtěná z potkanů Wistar. Mechanizmus přispívající k vzestupu hladiny cholesterolu však nebyl dosud jednoznačně objasněn. Cílem práce je určit kandidátní geny, které jso u v játrech PHHC potkanů a kontrol‑ ního kmene Wistar exprimovány odlišně. Metodika: Samci potkanů PHHC a Wistar byli 3 týdny krmeni cholesterolovo u di eto u (5% palmový olej, 1% cholesterol), kontrolní vysokotukovo u di eto u (5% palmový olej) a kontrolní standardní laboratorní di eto u. Na konci pokusu byla potka‑ nům odebrána játra k izolaci RNA. Exprese genů byla studována na čipech GeneChip® Rat Exon 1.0 ST Array (Affymetrix). Výsledky: Z celkového počtu asi 6 500 genů exprimovaných v játrech bylo mezi oběma lini emi na 5% hladině významnosti odlišně exprimováno 23 genů, a to bez ohledu na di etu. Rozdíly v expresi na úrovni jednoho řádu byly pozorovány u genů kódujících fenobarbitalem indukovatelno u aldehyddehydrogenázu (Aldh1a7), podjednotku Yc2 glutathi on- S- transferázy (Yc2), kadherin 17 (Cdh17) a polypeptid B UDP- glykosyltransferázy (Ugt2b). Závěr: Byly identifikovány geny, jejichž exprese se zásadně liší mezi oběma studovanými kmeny potkana. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NR/ 9401- 3.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1223

XII. kongres o ateroskleróze – Špindlerův Mlýn – 11.– 13. prosince 2008 – sborník abstrakt – postery

POSTERY Homozygo us famili ar hypercholesterolemi a in the Czech Republic (tre atment using extracorporal eliminati on of LDL‑cholesterol) M. Bláha, M. Blažek, V. Bláha, Z. Zadák, E. Havel, C. Andrýs, D. Solichová, E. Mistrik, O. Široký, J. Malý Charles University, Medical Faculty and University Hospital, Hradec Králové

Introducti on: There are only 3 known pati ents in CR even tho ugh rigoro us preventive examinati ons in children fewer than 10 ye ars of age are done. LDL‑apheresis are necessary part of tre atment. These pati ents are tre ated at o ur workplace. Pati ents and methods: We use method of affinity chromatography based on specific immune re acti on antigen- antibody for extracorpore al eliminati on. Scheme: Separated plasma is pumped by Adasorb pump thro ugh adsorpti on columns Lipopak, where the cholesterol is bo und. Target level of LDL‑cholesterol after the procedure is under 0.5 mmol/ l. Case file: Our first pati ent was girl sent for plasmapheresis with total cholesterol (TC) 23 mmol/ l. She was tired, sleepy and had xantomas on the hands and tendons of Achilles, for which she needed orthopedic shoes. Both parents have FH. Me an values of TC decre ased to 12 mmol/ l since October 1993 after regular plasmapheretic procedures have been started. On April 4th 1994 immunapheresis with interval of 14 days was began. Me an TC decre ased to upper normal level. All the sym‑ ptoms and xantomas have disappe ared. Other two homozygotes are siblings. The co urse of the dise ase was similar. How ever, in August 1998 coronary artery dise ase was fo und in one of them and bypass surgery needed to be done. Discussi on and conclusi on: Tre atment of o ur pati ents is effective. They are regularly followed at speci alist with adequ ate examining methods. Me asurement of carotid intima-medi a thickness has not shown any significant progressi on of athe‑ rosclerosis. This demanding therapy has not had any significant complicati ons yet. Supported by: IGA MH CR NR/ 9103- 4.

Di abetic fo ot – impact of rhe opheresis on critical ischemi a M. Bláha, R. Malý, M. Blažek, C. Andrýs, V. Bláha, E. Mistrík, R. Zimová, I. Fátorová, J. Malý Te aching Hospital and Faculty of Medicine, Charles University, Hradec Králové

Introducti on: Repe ated pulsed reducti ons in blo od and plasma viscosity by the haemorhe opheresis tre atment seri es can re‑ sult in a sustained improvement in microcirculati on at a functi onal level. Pati ents setting and methods: Pati ents: 6 pati ents with di abetic fo ot were tre ated (Fontain III– IV). Methods: Plasma, which was separated by Cobe- Spectra blo od cell separator, was pumped into rhe ologic filters Evaflux 4A Kuraray, Japan. During one procedure 1.5 blo od volume was washed. 10 procedures were appli ed. Results: Rhe ologically active haematological factors decre ased significantly: 59.7% decre ase of fibrinogen, 60.9% of a2- macroglobuline and 68.1% of immunoglobulin M. The viscosity of full blo od decre ased 11.7% and viscosity of plasma 18.2%. Clinically, we accomplished improvement from stage IV Fontaine to stage IIb, from stage 2 to stage 1 Wagners clas‑ sificati on in one pati ent. In another pati ent, we re ached stage 1 Wagners classificati on with persisting stage IV Fontaine. In the third pati ent we re ached improvement in Wagner scale from 2 to stage 0. In another 2 pts stage 2 Wagner improved to stage 1. The skin defects did not recur in three pati ents 1, 5, 9 and 15 months after the therapy end, respectively. In the sixth pati ents, the tre atment was abandoned, beca use of status deteri orati on with amputati on indicati on. Conclusi on: Rhe opheresis was associ ated with an improvement of Wagner stage and a prono unced incre ase in tcPO2. The results can be assessed as very promising, in regard of the fact that rhe opheresis was carri ed o ut as ultimum reffugi um in all pati ents. Supported by the grant IGA MH CZ NR/ 9103- 4.

Srovnání akutních metabolických účinků vysokotukové a konvenční di ety. Pilotní studi e L. Brunerová, V. Šmejkalová, J. Potočková, M. Anděl II. interní klinika 3. lékařské fakulty UK a FN Královské Vinohrady Praha

Úvod: Vysokotuková di eta (M) obohacená monoenovými mastnými kyselinami (MUFA) v porovnání s konvenční di eto u pří‑ znivě ovlivňuje metabolické parametry v redukčním i hmotnost udržujícím programu převážně u di abetiků 2. typu. Cílem práce bylo ověřit hypotézu, že po M dochází k nižšímu vzestupu glykemi e a inzulinemi e a jso u ovlivněny parametry oxidace. 1224

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Metodika: 12 zdravých dobrovolníků [průměrný věk 23,9 let (20,2– 33,7), hmotnost 73,8 kg (64,1– 84,9)] jsme intervenovali 2 typy experimentálních snídaní v množství 10 kcal/ kg hmotnosti [snídaně (M): 45 % tuku, 22,5 % MUFA, 46 % sacharidů a snídaně (C): 30 % tuků, 10 % MUFA, 60 % sacharidů] v týdenním odstupu. Pokus trval 6 hod a po standardních snídaních byly v intervalech 15 (v 1. hodině) a dále 30 min odebírány vzorky na stanovení základních bi ochemických parametrů a pa‑ rametrů oxidace, vypočteny plochy pod křivko u (AUC) pomocí pravidla lichoběžníků pro jednotlivé parametry, na vizu ální analogové škále byl zjišťován pocit hladu a byla provedena kalorimetri e (před snídaní, za 90, 210 a 330 min po snídani). Ke statistickému zpracování jsme po užili párový Studentův t‑test. Výsledky: Po di etě M došlo k statisticky významně nižšímu vzestupu glykemi e (p = 0,047), inzulinemi e (p = 0,022) a hladiny C- peptidu (p = 0,0044) a statisticky významně vyššímu vzestupu hladiny tri acylglycerolů (p = 0,00097) a většímu pocitu sy‑ tosti (p = 0,019). Časy do vrcholových koncentrací jednotlivých parametrů se mezi di etami nelišily. Parametry oxidačního stresu a oxidace jednotlivých živin budo u ještě dále zpracovány. Závěr: Vysokotuková di eta v akutním di etním pokusu vede u zdravých dobrovolníků k nižšímu vzestupu glykemi e a inzuline‑ mi e a má vyšší sytící schopnost, což může být jedním z faktorů zodpovědných za její pozitivní metabolické účinky. Práce byla podpořena VZ MSM 0021620814.

Charakteristika nascentních VLDL částic u pražského hereditárně hypercholesterolemického (PHHC) potkana M. Co ufalíková1,3, M. Heczková2,3, R. Poledne3,4, J. Kovář3,4 Přírodovědecká fakulta UK Praha Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice 3 IKEM Praha 4 Centrum výzkumu chorob srdce a cév Praha 1 2

Úvod: Pražský hereditárně hypercholesterolemický (PHHC) potkan je kmen vysoce citlivý na di etní cholesterol. Hyperchole‑ sterolemi e u těchto potkanů je charakterizována akumulací VLDL částic bohatých na cholesterol. Není jasné, zda tyto VLDL částice vznikají přímo v játrech nebo sekundárně v cirkulaci. Cíl: Cílem této práce bylo určit, zda částice VLDL bohaté na cholesterol vstupují do cirkulace přímo z jater. Metodika: Produkce VLDL částic byla měřena u samců potkanů PHHC a Wistar (350– 400 g) po podání kontrolní a 1% cholesterolové di ety po dobu 3 týdnů. VLDL částice byly izolovány ze séra získaného 2 hod po i.v. aplikaci 1 ml 10% tylo xapolu (Triton WR 1339), který inhibuje lipoproteinovo u lipázu (LPL) – takto získané částice odpovídají nascentním VLDL částicím. Výsledky: Podávání cholesterolu v di etě nemělo vliv na cholesterolemii u potkanů Wistar, zatímco u potkanů PHHC došlo k vzestupu hladiny cholesterolu o 45 %. Po podání tyloxapolu vzrostla hladina triglyceridů (TG) v séru několikanásobně následkem akumulace VLDL částic. Poměr VLDL‑cholesterol/ VLDL‑TG u potkanů PHHC a Wistar na kontrolní di etě byl 0,19 ± 0,02, u potkanů Wistar na 1% cholesterolové di etě vzrostl na 0,46 ± 0,07. U PHHC potkanů na cholesterolové di etě došlo ještě k výraznějšímu vzestupu na hodnotu 0,90 ± 0,05. Zvýšený přísun di etního cholesterolu do jater tedy vede k jeho přesunu do VLDL částic a tento proces je akcentován u PHHC potkanů. Závěr: U PHHC potkanů na cholesterolové di etě vstupují do cirkulace nascentní VLDL částice výrazně obohacené cholesterolem. Podpořeno projektem MŠMT 1M0510.

Vyšetření polymorfizmu genu b2‑adrenoreceptoru (Arg16Gly, Gln27Glu) u obézních paci entů J. Dvořáková, L. Táborský, V. Maťoška, T. Kumstýřová, L. Dubská Oddělení klinické bi ochemi e, hematologi e a imunologi e Nemocnice Na Homolce, Praha

Úvod: Polymorfizmy genu b2‑adrenergního receptoru (Arg16Gly a Gln27Glu) se studují pro jejich asoci aci s řado u chorob – plicních, kardi ovaskulárních, metabolických (asthma bronchi ale, chronická obstrukční plicní choroba, hypertenze, di abe‑ tes, obezita a další) a mají význam i při farmakoterapii. Studi e zabývající se jejich vztahem k obezitě mají mnohdy rozporné výsledky.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1225


Metody: So ubor obsahoval 195 dospělých obézních paci entů vyšetřených před plánovano u bari atricko u operací (BMI > 35 kg/ m2, 77 mužů a 118 žen) a 89 zdravých kontrolních osob (BMI < 25 kg/ m2, 35 mužů a 54 žen). Prováděli jsme řadu klinických a laboratorních vyšetření, zde jsme hodnotili zejména BMI, TK, vyšetření polymorfizmů genu b2‑adrenore‑ ceptoru (Arg16Gly a Gln27Glu) (PCR), plazmatické hladiny glukózy, inzulinu, kyseliny močové a lipidových parametrů. Výsledky: Četnosti jednotlivých genotypů u obézních osob: b2-AR 16 – Arg/ Arg 15,4 %, Arg/ Gly 44,6 %, Gly/ Gly 40 %, b2- AR 27 – Gln/ Gln 31,3 %, Gln/ Glu 49,2 %, Glu/ Glu 19,5 % a u kontrolní skupiny: b2- AR 16 – Arg/ Arg 18 %, Arg/ Gly 41,6 %, Gly/ Gly 40,4 %, b2- AR 27 – Gln/ Gln 33,7 %, Gln/ Glu 44,9 %, Glu/ Glu 21,4 %. Nenalezli jsme signifikantní rozdíly v zasto upení počtu genotypů mezi skupinami. Frekvence Arg alely byla 37,7 % u obézních a 38,8 % u kontrolních osob, frekvence výskytu Gln alely byla 55,9 % ve skupině obézních a 56,2 % v kontrolní skupině. Frekvence alel u obo u polymorfizmů se mezi skupi‑ no u obézních a kontrolní skupino u významně nelišily. Nezjistili jsme statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými genotypy v hodnotách TK, plazmatické glukózy, inzulinu, kyseliny močové a lipidů ani při rozdělení podle pohlaví. Závěr: V našem so uboru extrémně obézních paci entů s vysokým BMI (39,9 ± 3,0 kg/ m2) jsme nezjistili statisticky významný vztah polymorfizmů genu b2‑adrenergního receptoru (Arg16Gly a Gln27Glu) k morbidní obezitě. U některých paci entů by se mohlo jednat o monogenní poruchy. So ubor budeme dále sledovat i ve vztahu k provedeným bari atrickým výkonům a k di et‑ nímu a pohybovému režimu.

Metody a postupy po užívané při molekulární di agnostice paci entů s famili ární hypercholesterolemi í R. Goldmann1, P. Zapletalová1, O. Letocha1, J. Porupková1, T. Freiberger2, †L. Kozák1, L. Fajkusová1 1 2

Centrum molekulární bi ologi e a genové terapi e FN Brno Genetická laboratoř Centra kardi ovaskulární a transplantační chirurgi e Brno

Úvod: Famili ární hypercholesterolemi e (FH) je a utozomálně dominantní onemocnění, jehož hlavní příčino u jso u mutace v genu pro LDL receptor (low density lipoprotein receptor – LDLR), který hraje důležito u úlohu při udržení home ostázy cho‑ lesterolu v těle. Gen pro LDL receptor se nachází na 19. chromozomu (19p13.2) a je složen z 18 exonů. Metodický postup při di agnostice mutací v LDLR genu: (1) Přímá DNA analýza 3 nejčastějších mutací v 9. a 12. exonu me‑ todo u PCR/ RFLP. (2) Sekvenční analýza 4. a 5. exonu. (3) Detekce rozsáhlých delecí a duplikací pomocí metody MLPA (mul‑ tiplex ligati on- dependent probe amplificati on). (4) U negativních výsledků pokračujeme dále v analýze ostatních exonů po‑ mocí sekvenační analýzy a DHPLC (denaturing high performance liquid chromatography). Výsledky: Molekulárně genetická analýza genu LDLR byla zahájena u 2 430 paci entů s genotypem FH. V so učasné době má 27 % paci entů detekovano u ka uzální mutaci; 21 % paci entů nenese mutaci (všechny exony byly již testovány pomocí sek‑ venční analýzy nebo DHPLC); analýza ještě nebyla ukončena u 52 % paci entů (u většiny paci entů byly provedena analýza nej‑ častějších mutací a nyní je prováděna sekvenční analýza zbývajících exonů). Nejčastější mutace detekované pomocí technik uvedených v bodě 1– 3 (viz výše) zahrnují asi 80 % všech mutací zjištěných v našem so uboru. Projekt je podporován grantem MŠMT 2B08060.

Intima medi a thickness u osob s dyslipidemi í M. Halenka1, H. Vaverková1, D. Karásek1, L. Slavík2, D. Novotný3 III. interní klinika Lékařské fakulty UP a FN Olomo uc Hemato onkologická klinika Lékařské fakulty UP a FN Olomo uc 3 Oddělení klinické bi ochemi e FN Olomo uc 1 2

Cíl: Cílem práce bylo poso udit vztah mezi IMT a laboratorními markery aterosklerózy, inzulinové rezistence u osob s dyslipidemi í. Metodika: V so uboru 269 dyslipidemických osob a jejich prvostupňových příbuzných dosud neléčených hypolipide‑ miky byla změřena IMT a byly vyšetřeny hladiny lipidových parametrů, inzulinové rezistence a zánětu. So ubor byl rozdě‑ len do 4 dyslipidemických fenotypů (DLP) dle hodnot apolipoproteinu B (apoB) a triglyceridů (TG): DLP1 – apoB < 1,2 g/ l a TG < 1,5 mmol/ l, DLP2 – apoB < 1,2 g/ l a TG ≥ 1,5 mmol/ l, DLP3 – apoB ≥ 1,2 g/ l a TG < 1,5 mmol/ l, DLP4 – apoB ≥ 1,2 g/ l a TG ≥ 1,5 mmol/ l. 1226

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Výsledky: Při srovnání jednotlivých skupin po adjustaci na věk a pohlaví byl zjištěn signifikantní rozdíl v hodnotách IMT mezi DLP1 a DLP2 (DLP1 0,66 ± 0,14 mm vs DLP2 0,68 ± 0,15; p = 0,036) a rozdíl na hranici statistické významnosti mezi DLP1 a DLP4 (DLP1 0,66 ± 0,14 mm vs DLP4 0,72 ± 0,13; p = 0,055). V multivari ační regresní analýze byly nezávislými prediktory IMT v celé skupině věk (p < 0,0001), apoB (p = 0,014), log ICAM‑1 (p = 0,002), lačná glykemi e (p = 0,010) a log adiponek‑ tinu (p = 0,008). Ve skupinách s normální hodnoto u TG (DLP1 + 3) byly v multivari ační regresní analýze nezávislými predik‑ tory IMT věk (p < 0,0001), log ICAM‑1 (p = 0,008) a pohlaví (p = 0,023). Ve skupinách s hypertriglyceridemi í (DLP2 + 4) byly nezávislými prediktory IMT věk (p < 0,0001) a hraničně i apoB (p = 0,053). Závěr: U dyslipidemických jedinců byly nezávislými prediktory IMT věk, markery inzulinové rezistence (lačná glykemi e, adi‑ ponektin) a zánětu (ICAM‑1), z lipidových parametrů po uze apoB. Osoby s hypertriglyceridemickými DLP měly i při ad‑ justaci na věk a pohlaví silnější IMT než normotriglyceridemičtí jedinci, což lze vysvětlit přítomno u inzulinovo u rezistencí. ApoB byl lepším nezávislým prediktorem IMT než další sledované lipidové parametry. Podpořeno grantem IGA MZ CR NR/ 9068- 3.

Apolipoprotein E a hyperlipoproteinemi e u pražského hereditárně hypercholesterolemického (PHHC) potkana M. Heczková1,2, R. Poledne2,3, J. Kovář2,3 Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice IKEM Praha 3 Centrum výzkumu chorob srdce a cév, Praha 1 2

Úvod: Pražský hereditárně hypercholesterolemický (PHHC) potkan představuje genetický model di eto u indukované hyper‑ cholesterolemi e. Hyperlipoproteinemi e je v tomto experimentálním modelu charakterizována výrazným vzestupem koncen‑ trace lipoproteinů střední hustoty (IDL) a akumulací lipoproteinů velmi nízké hustoty (VLDL) s vysokým obsahem choleste‑ rolu. Tento fenotyp odpovídá u člověka famili ární dysbetalipoproteinemii (hyperlipoproteinemi e typu III). Podkladem této genetické poruchy u člověka je defekt v genu kódujícím apolipoprotein E (ApoE). Cíl: Zjistit, zda má u PHHC potkanů odpověď na cholesterolovo u di etu příčinu v mutaci genu pro ApoE. Metody: Po izolaci genomové DNA byl gen pro ApoE sekvenován Sangerovo u metodo u na kapilárním sekvenátoru (Appli ed Bi osystems) u PHHC potkana a kontrolního kmene potkana (Wistar). Přítomnost ApoE byla zjišťována v ultracen‑ trifugačně izolovaných VLDL po jejich delipidaci pomocí denaturující polyakrylamidové gelové elektroforézy (SDS- PAGE) de‑ lipidovaných VLDL. Výsledky a diskuze: V genu pro ApoE byla u PHHC potkana zjištěna mutace v pozici +24 od počátku transkripce (záměna báze G za C). Tato mutace se nachází v prvním exonu, který není překládán, a mutace tedy ne ovlivní primární strukturu ApoE. Protože byl protein detekován ve VLDL potkanů Wistar i PHHC, vliv této mutace na transkripci nebo translaci není pravděpodobný. Závěr: Mutace v genu pro ApoE patrně nehraje zásadní úlohu v rozvoji hyperlipoproteinemi e u PHHC potkana. Podpořeno grantem IGA MZ ČR NR/ 9401- 3.

Analýza polymorfních vari ant z oblasti Kiv 8- 10 a jejich vztah k TTTTAn repetici LPA genu K. Hirschfeldová1, D. Lipovská1, P. Škrha1, R. Češka2 1 2

ÚBLG 1. lékařské fakulty UK Praha III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Úvod: Plazmatická hladina lipoproteinu(a) je téměř zcela pod geneticko u kontrolo u. Rozsáhlá populační vari abilita lipo‑ proteinu(a) je z části způsobena jeho charakteristicko u komponento u apolipoproteinem(a), který se vyskytuje v různých dél‑ kových izoformách. Přitom existuje určitá korelace mezi velikostí apolipoproteinu(a) a koncentrací lipoproteinu(a). Před‑ pokládá se, že určito u úlohu v populační vari abilitě koncentrací lipoproteinu(a) hrají i další polymorfizmy z oblasti genu kódujícího apolipoprotein(a), tzv. LPA lokus. Hlavním kandidátem je repetice TTTTAn z promotoru LPA genu. Otázko u zů‑ stává, zda je pozorovaný vliv zmíněné repetice na hladinu lipoproteinu(a) přímý nebo odráží vliv funkčních polymorfizmů z kódujících oblastí genu.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1227


Metodika: Základní so ubor tvořilo 1 028 jedinců, u nichž jsme během předchozích výzkumných projektů určili genotyp TTTTAn repetice. Z tohoto so uboru byl vybrán reprezentativní vzorek nositelů jednotlivých délkových alel repetice. Celková velikost výběrového so uboru činila 160 jedinců. Metodo u HRM v kombinaci se sekvenací byly vyšetřeny vždy oba exony krin‑ glů KIV8- 10 z oblasti LPA genu. Vybrané kringly hrají významno u úlohu při tvorbě lipoproteinu(a) a účastní se jeho dalších interakcí. Ze získaných genotypů byla pomocí EM algoritmu vypočítána hodnota vazebné nerovnováhy a metodo u maxi‑ mální věrohodnosti rekonstruovány jednotlivé haplotypy (Arlequin ver. 3.1). Výsledky: Celkově jsme v oblasti KIV8-10 detekovali 8 sekvenčních vari ant. Nejpolymorfnějším exonem byl exon1 KIV8. Va‑ zebná analýza prokázala vazebno u nerovnováhu mezi všemi nalezenými vari antami a alelami TTTTAn repetice (P < 0,0023). Většina nalezených vari ant je však vzácná, a nehraje tedy významno u úlohu v populačním měřítku. Závěr: Naše studi e prokazuje, že vliv repetice může být kombinovaným účinkem jak přímého působení repetice, tak asoci ací jednotlivých alel s funkčními vari antami LPA genu. Tato studi e probíhala za podpory grantu IGAMZCR NR 9411- 3/ 2007.

Nutriční stav v predikci kardi ovaskulárního rizika P. Hlúbik1,2, H. Střítecká2, J. Hlúbik3 FVZ Hradec Králové Centrum pro poruchy výživy Hradec Králové 3 ČVUT Praha 1 2

Obezita dosáhla pandemických rozměrů nejenom v rozvinutých zemích světa, ale i v rozvíjejících se, nejenom u dospělých, ale i v dětské populaci. Aktu ální informace uvádějí, že nejméně 1,1 mili ardy osob trpí nadváho u, z toho 318 mili onů je obézních. Prevalence obezity se v Evropě pohybuje u mužů v rozmezí 10– 20 %, u žen v rozmezí 15– 25 %. Prakticky jedna polovina evrop‑ ské populace trpí nadváho u nebo obezito u. U uvedené populační skupiny lze předpokládat zvýšené riziko svázané s poru‑ cho u metabolizmu lipidů a glycidů. Obezita a nadváha jso u charakterizovány zvýšeným rizikem vzniku neinfekčních nemocí hromadného výskytu a některých nádorových onemocnění. V studii ATLET bylo zařazeno 7 512 paci entů s již di agnostikova‑ ným aterosklerotickým onemocněním nebo s vysokým rizikem uvedeného onemocnění, dále paci enti s hyperlipoproteinemi í, arteri ální hypertenzí nebo di abetes mellitus 1., ev. 2. typu. Antropometrické charakteristiky, zjištěné ve vstupním vyšetření v průběhu první návštěvy, prokázaly vysoké procento mužů i žen trpících obezito u (34 % a 39 %). Při hodnocení distribuce tu‑ kové tkáně, za využití měření obvodu pasu, bylo zjištěno vysoké riziko poškození zdraví u 38 % mužů a 59 % žen. Zjištěné vý‑ sledky prokazují relativně nepříznivý stav v trendech výskytu obezity u osob s klinicko u manifestací aterosklerózy. Představují podklady pro ne odkladné zahájení cílené intervence na individu ální i populační úrovni. K intervenci je nutno přisto upit kom‑ plexním způsobem za využití doporučených postupů v ambulancích praktických lékařů i ve speci alizovaných centrech. Podpořeno VZ MOO FVZ 0000502.

Gen pro MLXIPL a triglyceridemi e J. A. Hubáček1,2,3, L. Kuthanová1, R. Češka2, V. Adámková1, M. Bobak4, M. Vrablík2 IKEM Praha III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha 3 Centrum pro výzkum chorob srdce a cév Praha 4 University College London, London, United Kingdom 1 2

Úvod: MLXIPL („MLX interacting protein‑like“, ali as „CHREBP – carbohydrate response element binding protein“; ID genu 51085; OMIM 605678) je transkripční faktor, který hraje důležito u roli v utilizaci glukózy. Po aktivaci zvyšuje transkripci genů účastnících se mimo jiné i lipogeneze a syntézy triglyceridů (TG). MLXIPL vari anta rs3812316 (G771C, Gln241His) byla detekována pomocí celogenomového screeningu a asoci ována s hladinami plazmatických TG na několika nezávislých zápa‑ doevropských populacích. Role genu v determinaci hladin TG byla podpořena i zvířecím modelem – MLXIPL knock o ut myši mají nízké hladiny TG. Metodika: Pomocí PCR- RFLP jsme analyzovali MLXIPL vari antu u 162 hypertriglyceridemických jedinců (> 10 mmol/ l), 666 kontrol (1,71 ± 0,95 mmol/ l), a u 266 jedinců s TG < 0,69 mmol/ l. Výsledky: Frekvence jednotlivých genotypů se nelišily mezi kontrolami a hypertriglyceridemickými jedinci (HisHis homozygoti – 80 % vs 80,3 %). U kontrolních jedinců není rozdíl v hladinách TG mezi HisHis homozygoty (N = 533, TG = 1,75 ± 0,97 mmol/ l) 1228

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


a nositeli alespoň jedné alely Gln (N = 130, TG = 1,68 ± 0,89 mmol/ l). Frekvence HisHis homozygotů byla signifikantně nižší u nízkotriglyceridemických jedinců v porovnání s populací (73,7 % vs 80 %, P = 0,034). Závěr: Naše výsledky ukazují, že MLXIPL vari anta rs3812316 (G771C, Gln241His) je spíše lehkým protektivním faktorem ovlivňujícím triglyceridy směrem k nižším hladinám. Tato práce byla podpořena projektem č. 00023001 (VZ IKEM, Praha).

Testing of anti‑atherogenic drugs on cell cultures S.V. Jargin Pe oples’ Fri endship University of Russi a, Moscow

Introducti on: In the seri es of publicati ons started in 1986 (Chazov EI et al. Lancet 2: 595) serum from pati ents with coro‑ nary he art dise ase was reported to induce lipid accumulati on in cultured cells, where as serum from he althy subjects was not atherogenic. Methods: Cultures of smo oth muscle and other cells were used for testing anti‑atherogenic effectiveness of different substances. Results: The following substances were reported to reduce serum atherogenicity in vitro: statins, trapidil, prostaglandin E2, calci um antagonists, lipoxygenase inhibitors, carbacyclin, glucagon, estrogens, garlic, hop cones, squid liver fat, krill, va‑ ri o us mushro oms, black elder berri es, calendula, vi olet flowers etc. Beta‑blockers, phenothi azines and oral hypoglycemics were shown to be pro‑atherogenic. Recommendati ons for practice were formulated on the basis of cell culture experiments, including dosage of drugs. Acti on sites of known anti‑atherogenic or lipid-lowering drugs include cholesterol synthesis, lipid metabolism in the liver and endotheli um‑related mechanisms. All these targets are absent in cell cultures. In the absence of the endotheli al barri er, dependence between cellular cholesterol uptake and atherogenesis sho uld be inverse rather than di‑ rect. Atherosclerosis can be ca used by inherited abnormality of LDL‑receptors, when hypercholesterolemi a results from di‑ minished cholesterol uptake by the cells. Accordingly, if a pharmacological agent reduces cholesterol uptake by the cells in vitro, it sho uld be expected to ca use serum cholesterol elevati on in vivo. Conclusi on: Relevance for practice of data obtained on the basis of experiments with cell cultures is questi onable and re‑ quires clarificati on.

Detekce rizikových paci entů s ICHS pomocí zátěžového gated SPECT zobrazení myokardu v kombinaci se stanovením koronárního kalci ového skóre M. Kamínek1, E. Sovová2, I. Metelková1, M. Budíková1, E. Buri ánková1, R. Formánek1, J. Lukl2 1 2

Klinika nukle ární medicíny Lékařské fakulty UP a FN Olomo uc I. interní klinika Lékařské fakulty UP a FN Olomo uc

Cíl: Poso udit možnosti stratifikace rizika pomocí kvantitativních parametrů poskytovaných zátěžovým gated SPECT vyšetře‑ ním v kombinaci se stanovením kalci ového (Ca) skóre. Metodika: Retrospektivní analýza so uboru 67 paci entů (47 mužů, průměrný věk 54 ± 8 let), kteří měli zátěžové gated SPECT (Si emens e.cam); sumační zátěžové a rozdílové skóre (SSS, resp. SDS) a pozátěžová a klidová ejekční frakce (EF) byly a uto‑ maticky stanoveny programem 4D- MSPECT. Pro kvantifikaci Ca skóre (Si emens Bi ograph 16) byla po užita Agatstonova me‑ toda. Kardi ální příhoda byla definována jako náhlá srdeční smrt nebo nefatální infarkt myokardu (závažné příhody) a ob‑ tíže vyžadující revaskularizaci (revask.). Výsledky: Během průměrného sledovacího období 12 ± 7 měsíců jsme evidovali 1 úmrtí, 1 infarkt myokardu a 8 revask. V podskupině 10 paci entů s kardi ální příhodo u byla v porovnání s paci enty bez příhody horší perfuze (SSS 13 ± 13 vs 2 ± 5 a SDS 7 ± 8 vs 1 ± 2, P < 0,05), funkce levé komory (pozátěžová EF 51 ± 13 % vs 65 ± 11 % a klidová EF 55 ± 13 % vs 61 % ± 11, P < 0,05) a vyšší Ca skóre (627 ± 754 vs 93 ± 103, P < 0,05). U paci entů bez reverzibilní poruchy perfuze (SDS < 2) byla v porovnání s paci enty s SDS ≥ 2 nižší roční incidence závažných příhod (1,9 % vs 6,7 %, P < 0,05) a revask. (3,8 % vs 40 %, P < 0,05). Incidence závažných příhod byla vyšší při nálezu po ischemického omráčení levé komory (pokles pozátěžové EF > 5 %) a/ nebo významných kalcifikací (Ca skóre > 100) u paci entů s SDS < 2 (8,3 % vs 0) i s SDS ≥ 2 (11,1 % vs 0 %). Závěr: Zvýšené kalci ové skóre se jeví obdobně jako po ischemické omráčení levé komory zjištěné pomocí gated SPECT dal‑ ším cenným faktorem umožňujícím identifikaci rizikových paci entů s ICHS .

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1229


Adiponektin a tumor necrosis factor a v rodinách s famili ární kombinovano u hyperlipidemi í D. Karásek1, H. Vaverková1, M. Halenka1, L. Slavík2, D. Novotný3 III. interní klinika Lékařské fakulty UP Olomo uc Hemato onkologická klinika Lékařské fakulty UP a FN Olomo uc 3 Oddělení klinické bi ochemi e FN Olomo uc 1 2

Úvod: Famili ární kombinovaná hyperlipidemi e (FKH) je charakterizovaná zvýšenými hladinami apolipoprotein B obsahují‑ cích lipoproteinů – lipoproteinů o velmi nízké hustotě (VLDL), střední (IDL) a nízké hustotě (LDL) – a přítomností malých, denzních LDL, bývá přítomna inzulinová rezistence a vyšší výskyt arteri ální hypertenze. Adiponektin je cytokin s protizánět‑ livým a anti aterogenním účinkem, který je produkovaný tukovo u tkání. Tumor necrosis factor a (TNF‑a) je prozánětlivý cy‑ tokin, který zvyšuje inzulinovo u rezistenci a akceleruje aterogenezu. Cílem studi e bylo vyšetřit hladiny adiponektinu a TNF‑a u asymptomatických jedinců z rodin s FKH, srovnat je se zdravými kontrolami a zjistit jejich vztah k vybraným rizikovým fak‑ torům aterosklerózy a markerům inzulinové rezistence. Metodika: Do prezentované studi e bylo zařazeno 82 osob z 29 FKH rodin. So ubor byl rozdělen na hyperlipidemické (HL, n = 47) a normolipidemické jedince (NL, n = 35). Ke skupině HL, resp. NL byla věkově a pohlavím adjustována kontrolní sku‑ pina KHL (n = 20), resp. KNL (n = 20). Mimo adiponektinu, TNF‑a a lipidového spektra jsme vyšetřili některé markery inzu‑ linové rezistence, krevní tlak, body mass index (BMI) a obvod pasu. Výsledky: Hyperlipidemičtí jedinci z rodin s FKH měli, ve srovnání se zdravými kontrolami, signifikantně nižší hla‑ diny adiponektinu (p < 0,05), v hladinách TNF‑a se nelišili. U normolipidemických jedinců jsme nenalezli statis‑ ticky významný rozdíl v hladinách adiponektinu i TNF‑a. Adiponektin koreloval s triglyceridy (p < 0,01), pro inzulinem (p < 0,05), CRP (p < 0,05), BMI (p < 0,05) a obvodem pasu (p < 0,01). U TNF‑a nebyla nalezena žádná signifikantní korelace. Závěr: Asymptomatičtí jedinci s FKH mají snížené hladiny adiponektinu, které jso u negativně asoci ovány s markery inzuli‑ nové rezistence, zánětu a abdominální obezity. Podpořeno grantem IGA MZ CR NR/ 9068- 3.

Vztah inzulinové rezistence a exprese adipokinů v plazmě a tukové tkáni během di etní intervence s váhovo u stabilizací u obézních žen E. Klimčáková1, M. Vítková1, M. Kováčiková1, Z. Kováčová1, J. Polák1, L. Rossmeislová1, Z. Hnevkovská1, B. Ro ussel2, D. Langin2, V. Štich1 1 2

Ústav tělovýchovného lékařství 3. lékařské fakulty UK Praha Laborato ire de recherches sur les obésités INSERM U858 – I2MR, To ulo use, France

Úvod: Spektrum adipokinů je dáváno do so uvislosti s poruchami inzulinové senzitivity (IS) u jedinců s obezito u či di abetem 2. typu. Cílem studi e bylo sledovat vliv di etní intervence spojené s úbytkem váhy, váhovo u stabilizací a zlepšením IS ve vztahu k hladinám cytokinů v tukové tkáni a plazmě. Metodika: 22 žen (BMI 35,8 ± 4,8) bylo zahrnuto do 6měsíčního di etního programu, sestávajícího z 1měsíční velmi nízko energetické di ety (VLCD), následné 2měsíční nízkoenergetické di ety (LCD) a následných 3 měsíců váhové stabilizace (WM). Sledována byla IS (e uglykemický hyperinzulinový klemp) a klinické parametry. Adipokiny byly měřeny v plazmě a tukové tkáni získané jehlovo u bi opsi í. Pomocí ELISA, Luminex a re al- time qPCR s po užitím TaqMan® Custom Array bylo stanoveno 14 adipokinů. Výsledky: Během di etního programu paci entky dosáhly váhového úbytku (99,0 ± 16,1 kg vs 88,3 ± 15,4 kg) a zlepšení IS. VLCD snížila mRNA leptinu, HP a SAA a zvýšila mRNA IL‑10, IL‑18 a IL1RN, exprese ostatních adipokinů zůstala nezměněna. Po WM jsme zjistili signifikantní pokles leptinu, PAI‑1, IL‑10, IL‑18, IL1RN a MCP-1. Exprese IL‑1b, IL‑6 a IL‑8 neprojevila žád‑ no u vari aci během žádné z di etních fází. Plazmatické hladiny TNFa a IL1RN vzrostly během VLCD a poklesly v dalších fázích. Cirkulující leptin, HP, SAA, MCP- 1, PAI‑1 a HGF se snížily po VLCD a zůstaly sníženy v dalších fázích. Hladiny APM1, IL‑1b, IL‑6 a IL‑10 byly v plazmě konstantní během celé di etní intervence. Závěr: Kalorická restrikce spojená se zlepšením IS má diferencovaný vliv na expresi a plazmatické hladiny adipokinů v závis‑ losti na zdroji adipokinů (adipocyty produkující APM1, leptin, HP a SAA nebo stromavaskulární frakce produkující např. in‑ terle ukiny) a na fázi kalorické restrikce. Studi e byla podporována grantem IGA MZ ČR 9161- 3- 200, granty MOLPAGE, HEPADIP a ADAPT podporovanými EU v rámci 6. a 7. RP a grantem VZ MŠMT ČR MSM 0021620814. 1230

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Monitoring of statin levels during extracorpore al eliminati on procedures L. Nováková, D. Šatínský, P. Sadílek, D. Solichová, M. Bláha, V. Bláha, P. Solich Lékařská fakulta UK a FN Hradec Králové

Introducti on: During extracorpore al eliminati on procedures (LDL‑apheresis and rhe opheresis) at pati ents with severe form of famili ar hypercholesterolemi a the loss of certain dose of statins occurs. It was necessary to verify this fact by repe ated analysis after different procedures on different days at all pati ents, to check if the same happens with their metabolites and to examine wash liquids used for column cle aning as well. Method: UPLC-MS/ MS method enabled highly sensitive determinati on of simvastatin, atorvastatin and its two hydroxy- me‑ tabolites in serum, lipoprotein fracti ons and wash liquids using de uteri um labelled internal standards for qu antitati on. Solid phase extracti on was used as sample preparati on step. Results: Blo od samples of pati ents with famili ar hypercholesterolemi a were collected and subsequently analysed. Statin levels in serum and lipoprotein fracti ons before and after extracorpore al procedure were established. Wash liquids used during extracorpo‑ re al procedures for column washing were checked for statin levels as well. Substanti al decre ase of statin levels and their metabolites was observed after both, LDL‑apheresis and rhe opheresis (typically abo ut 50% or even more). Certain amo unt of statin was determi‑ ned in wash liquids and thus it is supposed, that they were retained on the columns and subsequently washed o ut by wash liquid. Conclusi ons: A decre ase of statin levels and those of their metabolites after extracorpore al eliminati on procedures was con‑ firmed. Significant amo unt of both, statins and their metabolites to o were fo und in wash liquids. These changes will be fur‑ ther analysed and the need to change therape utic appro ach in order to prevent fluctu ati on of therape utic levels after the procedures will be considered in order to prevent decre ase of therape utic effect and loss of appropri ate statin levels. The a uthors gratefully acknowledge the financi al support of the Czech Ministry of Educati on, project MSM 0021620822, RP- 132/ 2008- 2B, and Czech Ministry of He alth project IGA MZ CR no. 1A/ 8689- 4 and IGA MZ NR 9103- 4/ 2006.

Vztah fibrinogenu a rizikových faktorů aterosklerózy u mužů a žen L. Pagáčová, V. Lánská, Z. Škodová, J. Piťha IKEM Praha

Úvod: Úloha hemostázy při vzniku kardi ovaskulárních onemocnění není stále objasněna. Jedním z nejintenzivněji sledova‑ ných parametrů v této oblasti je fibrinogen. Zda tento faktor může hrát odlišno u úlohu u mužů a žen, nebylo doposud po‑ psáno. Cílem naší práce bylo určit vztah hladiny fibrinogenu k rizikovým faktorům aterosklerózy v závislosti na pohlaví. Metodika: Byla statisticky analyzována data z reprezentativního populačního vzorku 152 žen a 134 mužů z okresu Benešov. Průměrný věk obo u skupin byl shodný: 53,3 let. Byly sledovány tyto parametry: ko uření, věk, váha, pas, boky, systolický a di astolický tlak, glykemi e, hladiny inzulinu a glykovaného hemoglobinu, cholesterol, triglyceridy, HDL‑ a LDL‑cholesterol, apolipoprotein B (Apo B), obsah choleste‑ rolu v remnantních lipoproteinech (RLP- C), obsah triglyceridů v remnantních lipoproteinech (RLP-TG) a průměr intima- medi a (CIMT). Ke statistickému hodnocení bylo po užito metody vícerozměrné line ární regrese, v porovnávání skupin metody směrnice (slopes). Výsledky: Byla zjištěna statisticky vyšší hladina fibrinogenu u žen (3,56 g/ l, SD 1,10) než u mužů (3,12 g/ l, SD 0,94); p < 0,001. Hladina fibrinogenu nekorelovala s ko uřením ani u mužů, ani u žen. U žen, na rozdíl od mužů, fibrinogen významně pozitivně koreloval s většino u dalších kardi ovaskulárních rizikových faktorů. Statisticky významně se vztah fibrinogenu a ostatních ri‑ zikových faktorů lišil mezi muži a ženami v případě váhy, boků, apoB a RLP- TG. Závěr: Dle našich výsledků může hrát fibrinogen při vzniku kardi ovaskulárních onemocnění u žen odlišno u roli než u mužů. Tento projekt byl podpořen grantem č. NR/ 9396- 3/ 2007.

Programování metabolických rizik časné manifestace kardi ovaskulárního onemocnění? D. Palyzová1, J. Ri edlová2, J. Zikmund1, I. Kosáková3, H. Pejznochová4, V. Kožich5 Klinika dětí a dorostu 3. lékařské fakulty UK a FN Královské Vinohrady Praha Ústav anatomi e 3. lékařské fakulty UK Praha 3 Ústav pro péči o matku a dítě Praha‑Podolí 4 Oddělení klinické bi ochemi e, hematologi e a imunologi e Nemocnice na Homolce Praha 5 Ústav dědičných metabolických poruch 1. lékařské fakulty UK Praha 1 2

Úvod: Intra uterinní růst plodu představuje proces komplexu metabolických dějů, do nichž zasahuje folát, kobalamin a ho‑ mocystein (Hcy). Jeho zvýšená hladina je považována za jednu z příčin intra uterinní poruchy růstu plodu. Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1231


Metodika: Sledován je so ubor fyzi ologických (A, n = 80) a hypotrofických (B, n = 83) donošených novorozenců a jejich matek z hlediska somatického (antropometri e), laboratorního (Hcy, vitaminy B12 a B6, folát), u novorozenců doplněný o vy‑ šetření sonografické (podkožní a viscerální intraabdominální tuk, velikost ledvin). Anamnestická data monitorují rizika kar‑ di ovaskulárního onemocnění, aktu ální zdravotní stav a průběh těhotenství. Genetická část studi e je prezentována analýzo u 2 běžných genetických vari ant v genu pro syntézu vybraných enzymů v kaskádě metabolizmu Hcy. Výsledky: V základních charakteristikách jso u so ubory srovnatelné, u hypotrofických plodů je nižší hmotnost placenty, s nevý‑ znamným rozdílem výskytu placentárních infarktů. Jednoznačné rozdíly vykazují hodnoty antropometrických parametrů (nižší u so uboru B, p < 0,01). Dílčí výsledky po ukazují na téměř identické hodnoty Hcy u matek a novorozenců cílového i kontrolního so uboru. Patrný je gradi ent závislosti hladiny Hcy ve dvojici matka-dítě, svědčící pro využití Hcy pro metabolické pochody plodu. V obo u so uborech byly naměřeny vyšší plazmatické hladiny kobalaminu u novorozenců než u jejich matek (p < 0,001), v so ubo‑ ru B dokonce vyšší než v so uboru A (p < 0,001). Rozdíly lze částečně vysvětlit rozdílným deponováním kobalaminu (u matek v já‑ trech, u novorozenců především v krevním oběhu). Analýza DNA prozatím nedokazuje asoci aci vari ant genů s hypotrofi í plodů. Závěr: Dílčí výsledky neprokázaly významné rozdíly laboratorních parametrů sledovaných so uborů. Zvláštní pozornost je nyní věnována korelaci hladin kobalaminu s dalšími proměnnými, modelování vztahu laboratorních a somatických faktorů a analýze DNA. Studi e probíhá v rámci řešení VZ1 3. LF UK č. MSM002160814.

Tubulizace žaludku – nový trend v chirurgické léčbě obezity P. Pávek1, J. Tvarůžek2 1 2

Obezitologická poradna Nové Město na Moravě Oddělení robotické chirurgi e Nemocnice sv. Zdislavy Mostiště

Tubulizace žaludku (sleeve gastrectomy) představuje nový, moderní způsob chirurgické léčby obezity. Obdobně jako u bandáže žaludku se jedná o zákrok, který je prováděn miniinvazivní laparoskopicko u operační techniko u. V našem zařízení, jež má statut robotnického centra Vysočiny, můžeme tento výkon našim paci entům nabídno ut za využití té nejmodernější miniinvazivní chi‑ rurgické techniky – robotnického systému da Vinci. Princip operace spočívá ve zmenšení objemu stávajícího žaludku, a to od‑ straněním tzv. velké křiviny, čímž dochází ke změně tvaru žaludku z původně vakovitého na trubicovitý. Objem takto zmenšeného žaludku se pak pohybuje v rozmezí 80– 180 ml. Důsledkem je podstatné omezení množství přijímané stravy. V odstraněné části žaludku se navíc nachází zóna produkce tzv. „hladových hormonů“, především ghrelinu, který za normálních okolností navozuje svým působením na centrální nervový systém pocit hladu. Odstranění této sekreční oblasti žaludku umožňuje tedy spolu s výše popsaným zmenšením jeho objemu následně paci entům efektivní způsob redukce váhy bez výraznějšího pocitu hladu. Na roz‑ díl od již výše zmíněné a dnes celkem běžné bandáže žaludku není nutno v průběhu operace do organizmu vpravovat žádný cizo‑ rodý materi ál, což vede k významnému snížení pravděpodobnosti pozdních po operačních komplikací, vznikajících v so uvislosti s občasnými projevy odmítání těchto materi álů tělem. K tubulizaci žaludku jso u indikováni všichni paci enti, u nichž selhala kla‑ sická konzervativní léčba obezity, a jejichž BMI (body mass index) je vyšší než 40. V případě, že se BMI paci enta pohybuje v roz‑ mezí 35– 40, jso u k výkonu indikováni paci enti, u nichž se kromě obezity vyskytují další významná zdravotní rizika a obtíže, které prokazatelně so uvisejí s nadváho u (např. cukrovka, vysoký krevní tlak, poruchy funkce štítné žlázy, srdeční onemocnění, bolesti klo ubů a zad atd.). Jedince, jež mají hodnotu BMI nižší než 35, k operačnímu výkonu indikovat nelze. Paci ent, jenž se rozhodne operaci podsto upit a je k ní lékařem indikován, musí podsto upit standardní přípravná vyšetření. Jedná se o provedení interního předoperačního vyšetření, gastrofibroskopi e, psychologického vyšetření, ev. dalších doplňkových vyšetření dle rozhodnutí lékaře. Vlastní doba hospitalizace nepřekračuje 3– 4 dny. V našem zdravotnickém zařízení 1 den JIP, 2 dny standardní oddělení. V rámci po operačního období musí paci ent dodržovat některá striktní di etní opatření – a to v rozmezí asi 5– 6 týdnů od operace. První 4 týdny po operaci je nutno přijímat po uze tekuto u stravu (většino u ve formě bujonů či ovocných a zeleninových šťáv), a to pře‑ devším z důvodu zajištění bezproblémového a klidného zhojení operovaného žaludku. Následují 1– 2 týdny kašovité stravy, po které paci ent zvolna přechází na zcela normální (myšleno raci onální) stravu pevno u. Naše dosavadní zkušenosti s redukcí váhy u paci entů s tubulizací žaludku jso u více než povzbudivé. K 1. 9. 2008 jsme provedli 96 sleeve gastrectomy výkonů. Váhové roz‑ pětí paci entů se pohybovalo v rozmezí 115– 215 kg, přičemž průměrný váhový úbytek po 1 roce léčby činil přibližně 30– 98 kg (v závislosti na výchozích parametrech paci enta). Tyto dosažené výsledky nás opravňují k tvrzení, že tubulizace žaludku jakožto forma bari atrické chirurgi e je zcela odůvodněná a vysoce efektivní léčba obezity, vedo ucí k trvalé redukci váhy a zcela zásadním způsobem snižující nebezpečná zdravotní rizika, jež se s morbidní obezito u prokazatelně pojí. Komplikace sleeve gastrectomy: 2 prokrvácení stapleru – řešeno laparoskopicky, 3 dehiscence anastomózy stapleru – řešeno 1krát přešitím, 2krát převedeno na mini‑bypass. K 1. 9. 2008 byly provedeny 4 mini‑bypassy – bez komplikací – důvod externí obezita. 1232

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Potravinové doplňky – mýtus nebo účinek P. Pávek Obezitologická poradna Nové Město na Moravě

Na trhu existuje mnoho „téměř zázračných“ potravinových doplňků. Neexistují žádné vědecké důkazy o pozitivních efektech těchto doplňků v léčbě di abetu a obezity. Strava obézního paci enta by měla obsahovat: dostatek zeleniny, rozumné množ‑ ství ovoce, měla by být pestrá, má regulovat příjem cukru a omezit větší množství tuku. Je škoda, když paci enti investují pe‑ níze do nákupu potravinových doplňků místo nákupu zdravých, byť dražších potravin (ovoce, zeleniny, kvalitních mléčných a masných výrobků). Většina doplňků stravy je účinná na úrovni placeba. Věřme, že potravinové doplňky nemocným nepo‑ moho u, ale ani je nepoškodí. Americká di abetologická společnost ve svých guidelines mj. uvádí: Di abetik by neměl užívat žádné potravinové doplňky a vitaminy. Vlastní zkušenosti: 100 paci entů na potravinovém doplňku Slim Master (obsahuje 17 různých extraktů z bylin). 21 mužů a 79 žen, průměrný věk u mužů 42 let, u žen 51 let. Průměrný BMI u mužů 29,32, u žen průměrný BMI 29,76. Po 6 měsících užívání úbytek na váze v průměru 12 % u mužů, 14,2 % u žen. Zlepšení spánku u 90 %, snížení mete orizmu u 83 %. Zlepšení stolice: pravidelná u 85 % a odstranění zácpy u 80 %. Obvod pasu: u mužů zmenšení v průměru o 9 cm, u žen zmenšení v prů‑ měru o 10,7 cm. Efekt Slim Master: přípravek obsahuje vlákninu, která vede při dostatečném užívání přiměřeného množství vody, tj. váha v kg × 30 ml/ den, ke zlepšení motility zažívacího traktu a výše uvedených zjištění. Závěr: Snadné řešení obezity prostřednictvím potravinových doplňků může vést k tomu, že paci enti přestávají dodržovat do‑ poručení týkající se změny stravovacích návyků a zvýšení pohybové aktivity. Výsledek? „Slepá ulička snažení se obezitologů při léčení svých paci entů.“

Anti obezitikum sibutramin v redukci hmotnosti a kardi ometabolického rizika V. Pavlík, P. Hlúbik, J. Fajfrová, L. Slováček Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Hradec Králové

Úvod: Na následném so uboru dlo uhodobě léčených paci entů z obezitologické poradny Gerontologické a metabolické kliniky FN Hradec Králové lze ukázat účinnost farmakologické léčby sibutraminem při zachování di etních a režimových opatření. Metodika: U ambulantních paci entů byly porovnány základní antropometrické parametry jako tělesná hmotnost, BMI, obvod pasu před substitucí 10 mg sibutraminu a po 9měsíční terapii stejným množstvím účinné látky. Do so uboru bylo za‑ hrnuto 36 paci entů, kteří po celo u dobu byli léčeni stejno u dávko u sibutraminu. V daném so uboru bylo 8 mužů a 28 žen. Průměrný věk so uboru byl 47,8 roku. Výsledky: Po 9měsíční terapii sibutraminem u sledovaného so uboru došlo průměrně ke snížení tělesné hmotnosti o 6,1 kg. BMI se snížil o 1,6 a obvod pasu se zmenšil o 2,5 cm. Nejvyšší úbytek ve sledované skupině byl 16 kg. Průměrný BMI před za‑ hájením terapi e byl 40,0. Z 36 paci entů na 9měsíční léčbě měly 3 osoby počáteční nežádo ucí účinky. Jednalo se hlavně o pře‑ chodné bolesti hlavy, návaly a pocení. Závěr: Na sledovaném so uboru obézních paci entů jsme prokázali pozitivní vliv substituce sibutraminu na redukci tělesné hmotnosti. Většina paci entů pokračuje nadále v terapii další měsíce a je zde předpoklad další redukce tělesné hmotnosti. Anti obezitikum s obsahem sibutraminu je moderní prostředek k dlo uhodobé, bezpečné a účinné redukci tělesné hmotnosti za předpokladu dodržení základních di etních a režimových opatření. Redukce tělesné hmotnosti pomocí sibutraminu vede ke snížení kardi ometabolického rizika a snížení rizika vzniku metabolického syndromu.

Le ukocyte co unt, as the same as hsCRP, complements the evalu ati on of other risk factors in coronary artery dise ase Mehdi Raso uli Department of Clinical Bi ochemistry, Faculty of Medicine, Mazandaran University of Medical Sci ences, Sari, Mazandaran, Iran

Backgro und: The markers of inflammati on are associ ated with coronary artery dise ase (CAD). Simultane o us assessment of le ukocyte co unts, as the same as hsCRP has been proposed to improve di agnosis of CAD. Objectives: To examine the potenti al interacti ons between le ukocyte co unts and lipids and nonlipids risk factors.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1233


Methods: Markers of inflammati on, electrolytes, the profiles of serum (apo)(lipo)proteins as well as classical risk factors were determined in 270 clinically stable angi ographically documented subjects. The subjects were classifi ed as CAD cases and controls according to the results of coronary angi ography. Results: The frequency and severity of CAD, Framingham CAD scores, relative and absolute risk for CAD and the preva‑ lence of di abetes mellitus and smoking were significantly higher in 3th relative to 1th tertile of le ukocyte co unts. Subjects with le ukocyte co unts in the upper tertile had significant higher levels of serum glucose, triglyceride, hsCRP, potassi um, phos‑ phoro us and lower levels of albumin and the rati o of albumin/ globulins. Analyses by bivari ate correlati on on differenti al le ukocyte co unts showed that, theses associ ati ons are carri ed mostly by ne utrophil except for di abetes, glucose and trigly‑ ceride that were due to lymphocyte co unts. By constructing dummy combined vari ables, high le ukocyte co unts accompa‑ ni ed with smoking, hypertensi on, di abetes, and high levels of serum glucose, apoB and apoB/ apoAI rati o exhibited ampli‑ fi ed high risk for CAD. Conclusi ons: The results show that le ukocyte co unt does interact multiplicatively with smoking, hypertensi on, di abetes, and apoB/ AI rati o. The simultane o us assessment of le ukocyte co unts and interactive risk factors enhances discriminating value for CAD.

Vliv soci álních a ekonomických vlivů a stavu ovzduší na mortalitu ČR J. Spáčil III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Úvod: Je známo, že soci ální, ekonomické, psychické faktory i stav ovzduší ovlivňují mortalitu, zejména kardi ovaskulární mor‑ talitu. V české populaci byly popsány rozdíly v rizikovém profilu zejména podle dosaženého vzdělání. Metodika: Z ofici álních materi álů jsme porovnali standardizovano u mortalitu, stav vzdělání, nezaměstnanost, průměrné mzdy a stav ovzduší v jednotlivých okresech. Výsledky: Nízké vzdělání, nízké mzdy a vysoká nezaměstnanost převažují v okresech s vysoko u mortalito u. Vliv znečištění ovzduší u nás je sporný. Vysoké znečištění se vyskytuje i v oblastech s velmi nízko u mortalito u, včetně Prahy. Závěr: Známé soci oekonomické vlivy na mortalitu se dají vysledovat i u nás. Oblasti silného znečištění ovzduší se nevážo u přesně na oblasti s vysoko u mortalito u.

Výživové zvyklosti dětí základních škol v Hradci Králové H. Střítecká, P. Hlúbik Katedra vojenské hygi eny Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Hradec Králové

Úvod: U českých dětí se stále častěji projevují zdravotní problémy, které se dříve týkaly dospělých, např. vysoká hladina cho‑ lesterolu nebo nadváha a obezita. Výrazně k tomu přispívají faktory, které do značné míry moho u ovlivnit rodiče – nevhodná skladba stravy a nedostatek pohybu. Metodika: Na 10 královéhradeckých základních školách (8 městských a 2 vesnických) ve 2., 4., 6. a 8. ročníku (738 dětí) byly měřeny základní antropometrické parametry (obvod pasu, boků, výška, váha a 4 kožní řasy dle Durnina), rozdány dotazníky pohybových a výživových zvyklostí (zpět se vrátilo 342 dotazníků, po užitých k hodnocení 279) se snaho u zhodnotit a po‑ drobněji analyzovat stravu školních dětí z hlediska pravidelnosti a rozdělení příjmu živin do různých denních jídel. Šetření probíhalo ve vyhrazených hodinách během dopoledního vyučování. U dětí 2. tříd se předpokládala spolupráce rodičů, při vyplňování dotazníků od 4. ročníku děti vyplňovaly dotazníky samostatně. Nutriční spotřeba byla sledována formo u 24ho‑ dinového recallu. Hodnocena byla průměrná hodnota za 3 dny (2 dny všední a 1 víkendový) a k výpočtu byl po užit program NUTRIDAN. Za dopolední svačinu bylo považováno veškeré jídlo zkonzumované dopoledne a za odpolední svačinu všechny potraviny zkonzumované během odpoledne. Závěr: Ve skupině 738 školních dětí (11 ± 3 let) v Hradci Králové bylo 22 % obézních a 17 % s nadváho u. Ve skupině obézních se mimoškolní pohybové aktivitě nevěnovalo žádné z oslovených dětí. Děti poměrně často a rychle přebírají návyky dospě‑ lých, a to jak ty dobré, tak bohužel i ty špatné. Pokud dospělí nesnídají, nejedí zeleninu, ovoce a celozrnné pečivo, nemoho u očekávat, že děti budo u jíst jinak – zdravě. Podpořeno MO FVZ 0000502. 1234

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Ovlivnění výsledků di etně fyzické intervence u obézních žen polymorfizmem v genu pro ACE P. Suchánek, J. A. Hubáček, I. Králová Lesná, R. Poledne Centrum výzkumu chorob srdce a cév IKEM Praha

Úvod: Obezita je závažný rizikový faktor KVO a na snížení jejího výskytu má vedle sníženého energetického příjmu vliv i pohybová aktivita. Efekt fyzické aktivity na rizikové faktory KVO může být do značné míry spoluurčen vlivy gene‑ tickými. Jedním z nich je I/ D polymorfizmus genu pro angi otenzin konvertující enzym (ACE). Cílem studi e bylo zjis‑ tit, jak polymorfizmus v genu pro ACE ovlivňuje výsledné antropometrické a lipidové parametry v rámci di etně fyzické intervence. So ubor: Do so uboru bylo vybráno 93 žen, věkové rozmezí 25– 35 let, s BMI ≥ 28 kg/ m2 s abdominálním typem obezity. 17 žen bylo II homozygotních a 74 žen bylo nositelko u alely D. Metodika: Polymorfizmy byly analyzovány pomocí PCR a restrikční analýzy. Lipidové parametry byly analyzovány enzyma‑ ticky. Dodržování doporučení týkající se pohybové aktivity byly po celo u dobu studi e sledovány telemetricky (3krát v týdnu alespoň 55 min při 75% maximální tepové frekvenci), příjem energi e a struktura přijímané stravy byl sledován formo u jed‑ nodenních di etních záznamů. Na začátku a na konci studi e byly u žen sledovány antropometrické parametry, lipidové para‑ metry, glykemi e, inzulinemi e a koncentrace NEMK. Výsledky: Nebyl prokázán statisticky významný vliv polymorfizmu v ACE na změny antropometrických, glykemických a li‑ pidových parametrů, kromě odlišnosti v změně koncentrace triglyceridů, po di etně fyzické intervenci. Zatímco u nositelek alely D došlo k poklesu koncentrace triglyceridů, u II homozygotů došlo ke statisticky významnému vzestupu koncentrace triglyceridů po intervenci (p = 0,02). Závěr: ACE I/ D nemá vliv na změnu antropometrických a většiny lipidových parametrů po di etně fyzické intervenci. Na‑ opak výraznější vliv polymorfizmu v genu pro ACE byl prokázán na změnu koncentrace triglyceridů po di etně fyzické intervenci. Podpořeno projektem IGA MZ ČR č. NR/ 9393- 3.

Oxidační stres v časném období po transplantaci ledviny, vliv imunosuprese P. Štrebl1, J. Zadražil1, V. Horčička1, K. Krejčí1, J. Vostálová2, M. Kajabová3 III. interní klinika Lékařské fakulty UP a FN Olomo uc Oddělení klinické bi ochemi e FN Olomo uc 3 Ústav lékařské chemi e a bi ochemi e Lékařské fakulty UP Olomo uc 1 2

Úvod: Paci enti s chronickým selháním ledvin (CHRS) mají vysoký výskyt kardi ovaskulárních onemocnění, vysoko u prevalenci výskytu oxidačního stresu (OS) jako markeru časné formy aterosklerózy. OS je metabolický stav způsobený nerovnováho u mezi nadměrno u tvorbo u oxidačních produktů a nedostatečno u tvorbo u anti oxidačních mechanizmů. Produkty pokročilé oxidace proteinů (AOPP) jso u tvořeny agregáty proteinů vznikajícími vlivem působení OS. Cílem práce bylo jednak zhodnocení míry AOPP jako marker OS a anti oxidační kapacity (TAC) u paci entů po transplantaci (TL), jednak poso uzení vlivu imunosupre‑ sivní terapi e na úroveň rozvoje OS. Metody: Jednalo se o prospektivní studii, která sledovala markery OS a TAC před a po TL kadaverózní ledviny. U 31 paci entů s CHRS (průměrný věk 53,7 ± 11,2 let), 20 mužů, 11 žen, byla provedena TL kadaverózní ledviny. Měření byla provedena před TL a 1., 7. den, 1. a 3. měsíc po TL. Dále jsme paci enty rozdělili podle po užitého kalcine urinového inhibitoru. Skupina A – 15 nemocných (cyklosporin), skupina B – 10 nemocných (takrolimus). Výsledky: Došlo k signifikantnímu poklesu AOPP (P = 0,0001), TAC (P = 0,031) 7. den po TL. Pokles AOPP přetr‑ vával do konce 3. měsíce po TL. Paci enti s cyklosporinem (skupina A) a Prografem (skupina B) se neliší statisticky vý‑ znamně v hodnotách parametrů AOPP a TAC 3. měsíc po TL. Medi án AOPP byl ve skupině A 131,1 μmol/ l, ve skupině B 70,35 μmol/ l. Závěr: U nemocných po transplantaci ledviny jsme pozorovali v 1. a 3. měsíci snížení markerů OS v porovnání před TL. Pa‑ ci enti s cyklosporinem a Prografem se neliší statisticky významně v hodnotách parametrů AOPP a TAC.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1235


Sequence vari ati ons in the proprotein convertase subtilisin/ kexin type 9 gene in a cohort of Czech hypercholesterolemic pati ents L. Tichý1, R. Goldmann1, P. Zapletalová1, T. Freiberger2, †L. Kozák1, L. Fajkusová1 1 2

Centrum molekulární bi ologi e a genové terapi e FN Brno Genetická laboratoř Centra kardi ovaskulární a transplantační chirurgi e Brno

Backgro und: In the presented study, we analysed the proprotein convertase subtilisin/ kexin type 9 (PCSK9) coding regi on and intronic juncti ons in a cohort of Czech hypercholesterolemic pati ents, previ o usly fo und as being nonLDLR/ nonApoB mutati on carri ers. Overexpressi on of the PCSK9 gene reduce posttranscripti onally the amo unt of LDLR protein in liver. These data suggest that missense mutati ons in the PCSK9 gene ca use hypercholesterolemi a by a gain‑of- functi on mecha‑ nism. PCSK9 was independently identifi ed as a SREBP-regulated gene in liver. Methods: DNA sequencing and restricti on analysis were used to determine sequence vari ati ons in the PCSK9 gene in a co‑ hort of Czech pati ents from Czech MEDPED (Make Early Di aghnosis Prevent Early De ath) database. Two hundreds of pa‑ ti ents were included in this study. Results: DNA sequencing reve aled 15 nonsynonymo us sequence vari ati ons in PCSK9, including 3 missense mutati on, 1 si‑ lent mutati on, 1 inserti on/ deleti on of CTG triplet and 10 sequence vari ati ons in intronic juncti ons. Conclusi ons: These sequence vari ati ons were tested on the randomly selected nonhypercholesterolemic subjects by using re‑ stricti on enzyme digesti on. Nevertheless these vari ati ons were fo und also in controls. Our data indicate that another domi‑ nant gene(s) may be involved in ca use of a hypercholesterolemic phenotype.

Poměr adiponektin/ leptin u metabolického syndromu T. Vařeka, M. Zeman, M. Vecka, E. Tvrzická, M. Jáchymová, L. Duffková, B. Staňková, L. Vávrová, J. Kodydková, A. Žák IV. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Úvod: Adipocytokiny leptin a adiponektin patří mezi nově zko umané bi omolekuly, které hrají významno u roli při vzniku komplikací obezity, metabolického syndromu (MS) a di abetes mellitus 2. typu. Cíl práce: Poso udit vztahy mezi plazmatickými hladinami adiponektinu a leptinu u osob s MS. Metody: Do studi e bylo zařazeno 52 osob ve 2 skupinách – paci enti s MS (31– 23 M/ 8 Ž) a zdravé osoby s nadváho u (21– 13 M/ 8 Ž). Vyšetřili jsme základní antropometrické parametry, parametry lipidového a glukózového metabolizmu, pro‑ fily plazmatických mastných kyselin, konjugovaných di enů v LDL (CD-LDL) a hladiny leptinu a adiponektinu. Výsledky: Skupina s MS měla významně vyšší obvod pasu, poměr pas- boky, vyšší koncentrace CRP, glukózy, C-peptidu, cel‑ kového a non‑HDL‑cholesterolu, triglyceridů, apoB a neesterifikovaných mastných kyselin. Rozdíly v koncentraci adiponek‑ tinu a leptinu nedosáhly statistické významnosti, jejich poměr však byl u MS významně snížen a významně negativně korelo‑ val s BMI, procentem tukové hmoty, koncentrací inzulinu a CD- LDL a indexem HOMA- IR. Závěry: Paci enti s MS se od zdravých osob s nadváho u lišili nejen v antropometrických parametrech a ukazatelích lipidové a glukózové home ostázy, ale též signifikantně nižší hodnoto u poměru adiponektin/ leptin, který může být citlivějším indexem inzulinové rezistence než samotný adiponektin či leptin. Podpora: grant IGA Ministerstva zdravotnictví ČR NR-8806- 3.

Metabolický syndrom a některé parametry oxidačního stresu L. Vávrová, J. Kodydková, E. Tvrzická, M. Zeman, A. Žák IV. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha

Úvod: Metabolický syndrom jako cluster poruch zahrnující abdominální obezitu, vyšší krevní tlak, zvýšeno u glykemii, inzu‑ linovo u rezistenci a dyslipidemii je spojen se zvýšeno u tvorbo u re aktivních slo učenin kyslíku a dusíku (RONS). Nadměrná tvorba RONS může vést k oxidačnímu stresu. V organizmu je proti zvýšené tvorbě RONS vyvinut anti oxidační systém. Mezi nejvýznamnější enzymy řadíme katalázu (CAT), glutathi onperoxidázu (GPX1), superoxiddismutázu (SOD) a glutathi on‑ reduktázu (GR). Anti oxidační aktivita je připisována také paraoxonáze 1 (PON1), jež je vázána na HDL částice. Oxidační stres je dále spojen se zvýšeno u peroxidací proteinů a lipidů. Jedním z markerů lipoperoxidace v organizmu jso u konjugo‑ vané di eny (CD). 1236

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Metodika: Do studi e bylo zařazeno 40 paci entů (M/ Ž – 20/ 20) s metabolickým syndromem (MS) a kontrolní skupina bez di agnostikovaných příznaků MS, párovaná podle věku a pohlaví se skupino u MS. Aktivity anti oxidačních enzymů a koncen‑ trace CD v precipitovaných LDL byly stanoveny spektrofotometricky. Výsledky: U paci entů s MS byly zjištěny signifikantně zvýšené aktivity SOD (p < 0,05) a GR (p < 0,01). Naopak aktivity CAT (p < 0,05) a PON1 (p < 0,05) byly u so uboru paci entů s MS snížené. Aktivita GPX nebyla MS ovlivněna. Dále byla zjištěna signifikantně zvýšená koncentrace CD u paci entů s MS (p < 0,001). Závěr: Osoby s MS vykazují známky oxidačního stresu, který se projevuje zvýšeno u koncentrací CD v LDL a změnami aktivit relevantních anti oxidačních enzymů. Podporováno grantem NR/ 8806-3 IGA MZ ČR a výzkumným záměrem MŠMT ČR MSM 0021620820.

Mobilizace neesterifikovaných mastných kyselin tuků v podkožní tukové tkáni při dlo uhodobém nízkoenergetickém redukčním režimu M. Vítková1, L. Simonsen3, J. Polák1, E. Klimčáková1, M. Kováčiková1, M. Bajzová1, Z. Kováčová1, D. Langin1,2, V. Štich1, J. Bulow3 Česko-franco uzská laboratoř pro klinický výzkum obezity 3. lékařské fakulty UK Praha Inserm, U586, Obesity Rese arch Unit, To ulo use, France 3 Bispebjerg Hospital, Kodaň, Dánsko 1 2

Úvod: Krátkodobé hladovění vede ke zvýšené mobilizaci neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK) z tukové tkáně. Cílem této studi e bylo sledovat vliv 6měsíčního programu redukce váhy sestávajícího z 28denní přísné nízkoenergetické di ety (VLCD) a následné fáze udržení váhy (UD) na lipolýzu a uvolňování NEMK v podkožní tukové tkáni (PTT) in vivo u obézních žen. Metody: 9 obézních žen (BMI 32,4 ± 3,2 kg/ m2) se zúčastnilo výše uvedeného redukčního programu. Po ukončení VLCD a na konci fáze UD byla provedena katetrizace artéri e na horní končetině a žíly drénující abdominální PTT a odebrány vzorky krve na stanovení glycerolu a NEMK. Pomocí 133Xe byl měřen regi onální průtok krve (RPK, v ml/ min/ 100 g tkáně) v abdomi‑ nální PTT. Výdej glycerolu a NEMK z tukové tkáně byl kalkulován jako arteri o- venózní rozdíl koncentrace metabolitu náso‑ bený RPK. Výsledky: Vlivem di etního programu bylo dosaženo redukce váhy o 8 % vstupní hodnoty. Arteri o- venózní diference gly‑ cerolu i NEFA ve srovnání s bazálním stavem byla vyšší po ukončení VLCD (glycerol: 182 ± 75 vs 267 ± 46 μmol/ l, NEMK: 560 ± 365 vs 970 ± 210 μmol/ l) a po ukončení fáze UV zůstávaly vyšší pro NEMK (890 ± 266 μmol/ l) a stejné jako před di eto u pro glycerol (196 ± 101 μmol/ l). Hodnoty RPK se během di etního programu neměnily (2,60 ± 2,2 vs 2,53 ± 1,3 vs 2,31 ± 1,11 ml/ min/ 100 g) a stejně tak zůstával během di ety neměnný kalkulovaný výdej glycerolu a NEMK. Závěr: U obézních jedinců nebyl prokázán po 1 měsíci redukční nízkoenergetické di ety vzestup mobilizace lipidů v podkožní tukové tkáni. Výsledky by mohly nasvědčovat (a) zhoršené metabolické adaptaci podkožní tukové tkáně obézních jedinců na kalorický deficit a (b) převažujícímu podílu viscerální tukové tkáně na mobilizaci lipidu při kalorickém deficitu. Studi e byla podporována grantem GAČR 303/ 04/ 0158, granty HEPADIP a ADAPT podporovanými EU v rámci 6. RP a grantem VZ MŠMT ČR MSM 0021620814.

Plazmatické koncentrace vybraných adipokinů u nemocných s di abetes mellitus, porušené glukózové home ostázy u zdravých jedinců v průběhu hyperinzulinového e uglykemického clampu P. Wohl, E. Krušinová, S. Kratochvílová, L. Kazdová, T. Pelikánová Centrum di abetologi e IKEM Praha

Úvod: Adipokiny jso u spojovány s patogenezí inzulinové rezistence (IR), metabolického syndromu, di abetu a ateroskle‑ rózy. Hyperinzulinemi e a její vliv na plazmatické hladiny adipokinů nejso u dosud v kontextu se stupněm IR u různých sku‑ pin s odlišno u závažností glukoregulační poruchy objasněny. Cílem studi e bylo hodnotit plazmatické hladiny adiponectinu, rezistinu, leptinu a tumor necrosis faktoru a (TNF) v průběhu hyperinzulinemi e u nemocných s porušeno u glukózovo u ho‑ me ostázo u (PGH), di abetes mellitus (DM) a zdravých jedinců (K). Metodika: Do studi e bylo zařazeno 12 nemocných s PGH, 11 nemocných s DM a 11 zdravých jedinců (K). Byl proveden hy‑ perinzulinový e uglykemický clamp k hodnocení spotřeby glukózy (M) a metabolické cle arance glukózy (MCR) (120 min; 1 mU/ kg/ min; 5 mmol/ l); provedeny odběry bazálních a inzulin‑stimulovaných hladin (0; 120 min) vybraných adipokinů. Statistické hodnocení bylo provedeno metodo u ANOVA s opakováním.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1237


Výsledky: MCR bylo statisticky nižší u PGH a DM v porovnání s K (PGH: 4,47 ± 0,66 a DM 4,88 ± 0,49 vs K: 9,12 ± 1,00 ml × × kg – 1 × min–1; p < 0,001). Další parametry metabolického syndromu (lipidové spektrum, obvod pasu, BMI) byly mezi PGH a DM srovnatelné, u K významně nižší. Plazmatické hladiny TNF byly nejnižší u K, nejvyšší u PGH (K vs DM a PGT; p < 0,001 a DM vs PGT; p < 0,05), v žádné skupině nebyly zaznamenány změny hladin TNF v průběhu clampu. Plazmatické koncentrace TNF po‑ zitivně korelují s obvodem pasu (r = +0,36; p < 0,05) a hladino u triglyceridů (r = +0,04; p < 0,05), negativně s MCR (r = – 0,64; p < 0,001). Nejvyšší hladina leptinu byla zachycena u PGH v porovnání s DM a K (p < 0,001), ale nebyl rozdíl mezi DM vs K. Během clampu byl zaznamenán vzestup leptinu u K (p < 0,001). Koncentrace rezistinu v plazmě byla bazálně srovnatelná mezi K a DM, nejnižší hladiny rezistinu byly zjištěny u PGH (p < 0,05). Během clampu byl zachycen vzestup rezistinu u PGH (p < 0,001) a DM (p < 0,05), nikoliv u K. Plazmatické hladiny adiponectinu byly srovnatelné mezi skupinami i v průběhu clampu (tab. 1). Závěr: Naše výsledky po ukazují na odlišné plazmatické hladiny vybraných adipokinů u PGH a DM při stejné tíži IR a podporují hy‑ potézu o rizikovosti TNF v rozvoji IR. Posuny v koncentracích rezistinu, leptinu a adiponektinu nelze jednoznačně interpretovat. Podpořeno IGA MZ ČR NR 8991- 3. Tab. 1. Plazmatické hladiny vybraných adipokinů. Data vyjádřena jako průměr ± SEM.

TNF (pg/ ml) 0 min 120 min

Rezistin (ng/ ml) 0 min 120 min

Adiponectin (ng/ ml) 0 min 120 min

Leptin (ng/ ml) 0 min 120 min

PGH

8,769 ± 0,694 9,742 ± 0,906

2,883 ± 0,242 3,215 ± 0,260

6,418 ± 0,670 6,495 ± 0585

12,97 ± 1,584

DM

7,450 ± 0,407 8,051 ± 0,441

3,990 ± 0,318 4,263 ± 0,304

5,610 ± 0,860 5,626 ± 0,775

7,229 ± 1,459 7,665 ± 1,998

13,99 ± 1,880

K

1,275 ± 0,318 1,394 ± 0,249

3,934 ± 0,322 4,197 ± 0,404

5,109 ± 0,465 5,556 ± 0,475

4,221 ± 0,821

5,893 ± 1,106

Polymorfizmy vybraných genů u depresivní poruchy a metabolického syndromu M. Zeman1, M. Jáchymová2, R. Jirák3, M. Vecka1, E. Tvrzická1, T. Vařeka1, L. Vávrová1, I. Kodydková1, A. Žák1 IV. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha Ústav klinické bi ochemi e a laboratorní di agnostiky 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha 3 Psychi atrická klinika 1. lékařské fakulty K a VFN Praha 1 2

Úvod: Podle so učasných názorů má metabolický syndrom (MS) vztah k patogenezi některých ne urologických a psychi atric‑ kých onemocnění, jako je např. demence (vaskulární i Alzheimerova typu) nebo depresivní porucha (DP). Výskyt všech uve‑ dených onemocnění v posledních letech podstatně sto upá. Pro náchylnost jedince k manifestaci DP i MS hrají významno u roli genetické vlivy. Cílem této práce bylo zjistit potenci ální asoci aci polymorfizmů vybraných genů s výskytem DP i MS. Metodika: Vyšetřili jsme SNP val66met genu pro mozkový ne urotrof ický faktor (BDNF), polymorf izmus lokusu HUMTH01 pro tyrozinhydroxylázu, polymorfizmus glu298asp genu pro eNOS, SNP 677CT a 1298AC genu pro metyléntet‑ rahydrofolátreduktázu (MTHFR) u 42 nemocných s DP di agnostikovaných na základě kritéri í DSM- IV, 56 nemocných s MS (IDF 2005) a 115 kontrolních zdravých osob. Výsledky: Mezi nemocnými s DP jsme u polymorfizmu val66met genu pro BDNF zjistili signifikantně vyšší výskyt genotypu AA (met66met) ve srovnání s kontrolními osobami (P < 0,01) i se skupino u MS (P < 0,05). U ostatních vyšetřovaných poly‑ morfizmů jsme nenalezli významné rozdíly ve výskytu jednotlivých genotypů mezi sledovanými skupinami. Závěry: Byl zjištěn signifikantně vyšší výskyt homozygotů met66met genu pro BDNF mezi paci enty s DP, což podporuje hy‑ potézu o významu změn ne uronální plasticity v patogeneze depresivní poruchy. U nemocných s MS jsme asoci ace s vyšetřo‑ vanými genovými polymorfizmy neprokázali. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NR- 8806- 3.

Vyhledávání a vyšetření dětských paci entů s metabolickým syndromem a dyslipidemi í – představení projektu L. Zlatohlávek1, L. Vašíčková2, M. Vrablík1, Z. Urbanová3, T. Štulc1, M. Šnejdrlová1, M. Chmelík1, R. Češka1 III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha Léčebna Dr. Filipa, s.r.o., Poděbrady 3 Klinika dětského a dorostového lékařství 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha 1 2

Úvod: Výskyt metabolického syndromu (MS) a dyslipidemi í se poso uvá do mladších věkových kategori í, postupně až do dět‑ ského věku. V léčebně Dr. Filipa, s.r.o., v Poděbradech probíhají redukční pobyty dětí a mladistvých s MS a dyslipidemi í se zaměřením na di etní a režimová opatření. 1238

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239


Metody: U preselektované skupiny 300 dětí ve věku 6– 18 let budo u stanoveny parametry metabolického syndromu, kom‑ pletní lipidogram a doplněna genetická vyšetření [polymorfizmy genů apo E, apo AV, apo C, Lp(a)]. Bi ochemická a antro‑ pometrická data budo u shromážděna na začátku a po skončení 6týdenní nefarmakologické intervence. Rizikové skupiny pa‑ ci entů s ne adekvátní odpovědí na režimová opatření budo u dále sledovány v odborném centru. Stejně tak bude rodinným probandům nabídnuto dovyšetření a stanovení KV rizika ve speci alizovaném centru. Závěr a cíle: Cílem projektu je identifikovat rizikové jedince s MS a dyslipidemi í, ne adekvátně re agující na režimová opatření. Snížit prevalenci sledovaných onemocnění a následných komplikací. Stanovit bi ochemické a genetické pozadí vyšetřených paci entů, zaměřit se na známé rizikové polymorfizmy, ale so učasně i hledat nové rizikové genetické determinanty.

Některé parametry anti oxidační ochrany LDL částic u paci entů s odlišnými koronarografickými nálezy P. Žáková1, R. Kanďár1, J. Skalický2, A. Myjavec3, P. Vojtíšek3 Katedra bi ologických a bi ochemických věd Fakulty chemicko‑technologické Univerzity Pardubice Oddělení klinické bi ochemi e a di agnostiky Pardubické krajské nemocnice, Pardubice 3 Oddělení kardi ologi e Pardubické krajské nemocnice, Pardubice 1 2

Úvod: Cílem práce bylo zaměřit se zejména na anti oxidační ochranu LDL částic, pro ktero u je důležitý vitamin E a koen‑ zym Q10, a na metabolity methi oninu – cystein a homocystein, o jejichž pro oxidačních či anti oxidačních účincích ve vztahu k ateroskleróze se stále diskutuje. Charakteristika so uboru paci entů: První skupinu tvořili paci enti, u kterých nebyla metodo u koronární angi ografi e zjiš‑ těna žádná stenóza. Do druhé skupiny byli začleněni paci enti se 70% a vyšší stenózo u v koronárních arteri ích a 50% a vyšší stenózo u v kmeni a. coronari a sinistra. Vzhledem ke sledovaným parametrům byli začleněni po uze paci enti, kteří ne užívali hypolipidemika. Metodika: Jak hladiny methi oninu a jeho metabolitů, tak i redukované a oxidované formy koenzymu Q10, byly stanoveny pomocí HPLC/ ED. Koncentrace vitaminu E a malondi aldehydu potom pomocí metody HPLC/ UV– VIS. Základní bi oche‑ mické parametry byly změřeny rutinními metodami. Výsledky a závěry: Vzhledem k signifikantně nižším poměrům ubichinolu- 10/ LDL‑C u paci entů se stenózo u (180 ± 68, 132 ± 43; 0,020) a k signifikantní negativní korelaci tohoto poměru s indexem aterogenity v obo u skupinách (– 0,5355; – 0,5151) se lze domnívat, že koenzym Q10 hraje důležito u roli v anti oxidační ochraně LDL částic a potažmo v jejich atero‑ genitě. Ačkoliv v plazmatických hladinách methi oninu a jeho metabolitů nebyly zjištěny signifikantní rozdíly (methi onin: 39, 6 ± 12,2 a 38,6 ± 12,3, 0,8138; homocystein: 12,6 ± 3,9 a 12,2 ± 3,2, 0,7566; cystein: 332,2 ± 67,8 a 342,2 ± 59,9 μmol/ l, 0,6482), nelze případné působení homocysteinu jako rizikového faktoru vylučovat už proto, že hladiny významně negativně korelovaly s hladinami HDL‑C (– 0,5665), a to po uze u paci entů se stenózo u. Práce byla podpořena grantem MSM0021627502.

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

1239

XII. kongres o ateroskleróze – Špindlerův Mlýn – 11.– 13. prosince 2008 – sborník abstrakt – poznámky

Poznámky

1240

Vnitř Lék 2008; 54(12): 1207– 1239

XII. kongres o ateroskleróze

Recommend Documents