X. ročník, č.4
Prosinec 2013
RYBNÍČEK časopis Domova důchodců – Sámova 2481, Roudnice nad Labem
Zima, kterou konec roku nese, dlouho s námi ještě třese. Je-li leden chladný a jasný, bude rok úrodný a krásný. Únor dláždí cesty k jaru
Úvodní slovo Vážení čtenáři, Tento rok uběhl jako voda a opět tu je čas vánoční a vítání Nového roku. Pro mne je to první vydání časopisu Rybníček ve funkci redaktorky a zároveň je to také poslední číslo v tomto roce. Z mého pohledu byl tento rok výjimečný a to z mnoha důvodů. Byl to můj první rok pracovní. Tímto bych chtěla poděkovat všem za vlídné přijetí. Jak vedení za trpělivost s mým zapracováním a zasvěcením do chodu Domova, a tak všem obyvatelům za pomoc v prvních dnech i přijetí do kolektivu klientů. Velké poděkování patří i všem zaměstnancům, kteří se celý rok podíleli na chodu domova, za jejich skvělou práci. Všem našim čtenářům přeji krásné a klidné prožití vánočních svátků, hodně zdraví a spokojenosti do Nového roku, co nejvíce splněných přání a pro každého obyvatele i zaměstnance alespoň střípek kouzla.
Martina Holečková
2
Bílá kronika V říjnu
se
z obyvatel
zúčastnilo domova
naše
družstvo
turnaje
složené
v kuželkách
v Libochovickém domově důchodců Naše družstvo se umístilo na prvním místě!! S velikou slávou se vrátilo zpět s diplomy. Všem zúčastněným děkujeme za skvělou reprezentaci našeho domova a ještě jednou blahopřejeme! -red-
3
Co se dělo na Rybníčku 7.10. byly naplánované akce – rušeny kvůli karanténě 16.10. – v Libochovicích turnaj v šipkách – naše výprava obsadila 1. místo 17.10. – Zambie – poutavá přednáška s promítáním 17.10. – večer v Řípu – pořad s názvem U nás doma s …. – tentokrát s Josefem Fouskem 22.10. – přednáška pana Nerudy o zámeckém archiváři Karlu Jeřábkovi 24.10. – hudební odpoledne plné písniček z operet 5.11. – Dýňový den – vaříme a pečeme z dýní 6.11. – odpoledne s Keckou – hrály se deskové hry 8.11. – pečení perníčků – 1. skupina 11.11. – zájezd do Bechlína – krámek a dílna lid. Výrobků 12.11. – 2. skupina do Bechlína 12.11. – pečení perníčků – 2. skupina (velký zájem) 13.-14.11. – burza oděvů 15.11. – smažili jsme langoše – byly výborné 18.11. – zpíval nám Jiří Štědroň 20.11. – bubnování s Keckou v Matýsku 22.11. - veselé hudební odpoledne s Heligonkami 25.11. – v dílně se vyráběly vafle – všem moc chutnaly 26.11. – zábavné vystoupení šikovného kouzelníka 28.11. – zajímavé povídání s hudbou a zpěvem v KD Říp – tentokrát s evangelickým knězem černým Keňanem Bobem 3.12. – předvánoční odpoledne pro důchodce v KD Říp – zábava, pohoštění 4
4.12. – krátké vystoupení dětí z mateřské školky Pastelka 9.12. – tři mladé kytaristky z DDM Trend nám připomněly známé trampské písničky - dvanáctiletý nadaný zpěvák Tomáš Ringel překvapil a potěšil všechny posluchače 10.12. – nezapomenutelný zážiteknám připravili paní Berešová a pan Burdych - světové i naše skladby v podání jejich houslí a klavíru mnohé z nás dojaly k slzám 13.12. – ZUŠ k nám posílá kytarový soubor„ Legenda 9” 18.12. – se k nám chystají Melmukovi s hrou na klavír a zpěvem - těšíme se na ně, nikdy nezklamali 20.12. – děti ze ZŠ Budyně budou určitě zlatým hřebem roku – jejich pěvecký sbor má vysokou úroveň 27.12. – budeme s Vinšovankou slavit silvestra
J.F.
5
Září Září je měsíc školy, ale pouze pro naši mladou naději národa. Pro nás, seniory, je měsícem posledních krásných a teplých dní. Někdy si ovšem počasí nedá říci a kotrmelcuje podle svého. Letos, na den slavného desátého výročí otevření Domova, bylo skutečně krásně a teplo. Byl to opravdu slavný den, potvrzený jak zahajujícími proslovy pana ředitele a starosty města, tak pěkným zábavným pořadem. Že se líbil všem, nejen nám, ale i mnoha jiným návštěvníkům z řad hostů a našim příbuzným, byl vždy po skončení jednotlivých dílů pořadu odměněn potleskem. Na závěr nám zazpívala paní Marie Koldová nádherné šanzony, že jsme se duševně ocitli ve Francii a slyšeli opět „Vrabčáka” – Edith Piaf. Vedení připravilo nevšední lukulské hody, počínaje obědem a pokračujícími možnostmi výběru jak masitého, tak sladkého očerstvení, doplněné různými nápoji a to vše zdarma. Celý den se
všechny
naše
zaměstnané
ženy
Domova
předháněly
s úsměvem v nabídce těchto dobrot přímo do rukou návštěvníků. Že byly neúnavné, je skutečně na místě jim za tuto mimořádnou iniciativu zvlášť poděkovat. A vlastně zapomínat na ty, kteří všechnu tuto nádhernou slávu připravili, nelze. Byla to, podle „místních tamtamů” paní Martina Plachá, která téměř celý rok, mimo své jinak náročné pracovní úkoly, sháněla jak náplň pořadu, tak i prý finanční stránku. A že to nebylo jednoduché, zapojili se samozřejmě
6
všichni ostatní pracovníci vedení v čele s panem ředitelem. Proto se skvělý úspěch dostavil. Blahopřeji. Naše vedení se stará o dobrý běh Domova celých deset let, i když někteří
pracovníci
se
pochopitelně
vyměnili.
Většinou
se
zapomíná na tzv. „kancelářské duše”, což je na škodu. Bez dobrého vedení by nebyl jakýkoliv podnik schopný úspěšného provozu. Toto zapomínání je patrně ještě zbytek zkresleného myšlení z minulého režimu, kdy krumpáč a lopata byla důležitější než lidský rozum. Naštěstí máme demokracii, třeba s dětskými chybami, ale časem dospějeme! V polovině
měsíce
jsme
navštívili
roudnickou
Galerii
moderního umění s možností shlédnout výstavu obrazů Ot. Nejedlého a v předsíni krásné a barevné letecké fotografie Roudnice a širokého okolí uměleckého fotografa pana P. Randáka. Obě výstavy byly pěkné a naše seniorské dušičky pookřály. Abychom s nastávajícími chladnými dny neměli
zdravotní
provedena
potíže
návštěva
z nachlazení,
prodejce
byla
kašmírových
šátků. I když byly krásné a dostatečně velké, tak že mohly vyhovět všem našim ženám, prodej prý /dle doslechu/ nebyl velký. Škoda, krása nebývá laciná! Odpoledne
nám
zpestřil
pan
Neruda,
kronikář
města,
promítáním několika filmových cestopisů z různých míst planety. Druhý den jsme měli „Čaj o páté”, trochu posunutý na 15. hodinu, což nám nevadilo. Návštěvníci byly opět děti z „Kecky”, takže bylo samozřejmě veselo.
S.K. 7
Vzpomínky Září – tento měsíc je měsícem nových žáčků. Mnoho dětí si zvyká na dětský kolektiv v mateřské škole. Vzpomínám si také na svůj první vstup. Maminka mne, asi čtyř a půlletého kluka, vedla do mateřinky na Rvačově. Vůbec se mi tam nechtělo. Vzpouzel jsem se ještě v chodbě, až přišla paní učitelka a uklidnila mne. Maminka na takového rozbrečeného kluka nebyla zvyklá, protože se pamatuji, že jsem byl strašně zvědavý a vzhledem ke svému pěknému vzrůstu i dost odvážný – alespoň ve svých představách. Žádný strom nebyl dost vysoký, abych jej neslezl. Závrať jsem nikdy neměl, ani dosud, a tak strach z výšek také ne. Ve školce jsem si poměrně rychle zvykl, a i když to bylo poměrně daleko, cestu jsem chodil sám bez doprovodu. Dokonce jako vedoucí tří sousedových dětí. Vše ubíhá a já nastoupil do první A třídy v obecné škole u kostela. Třídní učitel byl pan Havrda, dlouhovlasý výborný člověk a houslista. Přišel do Roudnice z podkrkonoší - z Vrchlabí. Nějak jsem mu padl do oka, asi tím, že jsem byl ukázněný jedničkář.
Kromě toho jsem chodil kolem domu, kde bydlel.
A tak, když mu děti přinesly kytičky z domácích zahrádek, měl jsem za úkol donést je jeho krásné a milé manželce. Ta mi vždycky dala od cesty bonbon. Od pana učitele mám dosud útlou knížečku – Pohádku o Bolence, krásně doplněnou barevnými kresbami Kašpara. Byla to moje první osobní knížka, kterou mi dal k Vánocům.
8
Ale rostli jsme, a ve třetí třídě dostali mladou
učitelku
–
slečnu
Toulcovou.
Byla
dcerou majitele válcového mlýna za Podluskama směrem k Novým Dvorům. Opět milá a hodná dívka, která uměla pochopit dětskou dušičku. Ale pak se vdala, a protože čekala děťátko, odešla ze školy. Dostali jsme učitele pana Šorera. Také vynikající kantor. A co se mi na něm nejvíce líbilo, byl jeho smysl pro kreslení a to, že nás kluky učil mít radost z jakékoliv krásy, ať kytiček, nebo krajiny. A to mi po něm zůstalo v každé vzpomínce. Obecná škola pomalu končila. Pro mne ne příliš dobře. Před Vánocemi v páté třídě jsem dostal zápal slepého střeva - jak se tehdy říkávalo a byl operován na poslední chvíli. Ale moji rodičové a můj nezlomný optimismus mne z náruče smrti vyrvali. Ale tohle je jiná kapitola, kterou raději pominu. Proto hlavy vzhůru a vždy s optimismem do dalšího života!! S.K.
9
Veselý omyl Ve Vražkově bylo JZD a STD. Do statku se přistěhovala rodina šafáře Havlíčka. Ti s sebou přivezli havěť, která u nás nebyla: slepice holokrčky, perličky, ale hlavně husy šedivky. Ty měly krky a zobáky jako labutě. Na návsi máme rybník Kálek, který nikdy celý nezamrzne, a tam se z celé vsi honí chovné husy. Naše husy se ihned zamilovaly do Havlíčkova husáka, a tak se stalo, že sice deset housat bylo bílých po mámě, ale jedno se vylíhlo celé černé po tátovi. Začali jsme mu říkat „Havlíček” a měl od začátku vyřčený ortel – půjde na pekáč. Babička to rozhodla, protože vnučka Jana přece nemůže mít do výbavy černé peří. Takové peřiny prý přinášejí do života samou smůlu, bůh ví, jaké hrůzy by jí čekaly. Na výkrm určené husy se zavíraly do posad, aby neměly moc pohybu. A tak jsem Havlíčka strčila do chlívečku, nadělala šišky a vykrmovala ho. Když jednou přijel můj muž Jenda z práce, předala jsem mu děti a také nějaké vzkazy a přitom mu říkám: „Havlíček je zavřený” a odešla jsem na pole. U večeře se mě manžel ptal, proč je Havlíček zavřený? Odpověděla jsem stručně: „Ty nevíš, jak vypadá”? Myslela jsem, že pochopil, že kvůli barvě. Dál jsem nic nerozváděla, protože jsem tehdy byla v jednom kole. Po práci opatřit dvě malé děti, domácnost – bylo toho dost. Druhý den přijel Jenda s úsměvem: „Tak jsem viděl Havlíčka, už ho pustili.” 10
A mně to v tu chvíli došlo, že včera jsem já myslela zavřeného černého husáka „Havlíčka” a manžel šafáře „Havlíčka”. Tenkrát byla doba zavírání nevinných lidí na vesnici, a proto mohlo k takovému omylu dojít. Smáli jsme se tomu ještě dlouho. Nakonec jsem vykrmeného Havlíčka ani nejedla. Zabila jsem ho, vypařila, vykuchala, ale už s velkou horečkou a silnou angínou. Noční pohotovost mě poslala do nemocnice, protože penicilin se podával jenom tam. Ale nemocnici jsem se tenkrát stejně vyhnula. Za vejce, sádlo a uzené jsem penicilin dostal domů. Tak to v té době chodilo. Na „Havlíčkovi” si všichni pochutnali beze mne. B.M.
11
Říjen Tak jako máj, je dle Máchy, lásky čas, tak i říjen je období, kdy se lesem ozývá volání jelenů za stejným cílem. Ale věnujme se raději sobě. Začátkem měsíce byla připravena řada akcí pro naše potěšení. Ale člověk míní a okolnosti mění. Přepadla nás nečekaná a obtížná nemoc, ne sice nebezpečná, ale pro klienty Domova nežádoucí. Výsledek – karanténa. Odvolání všech akcí, včetně „Týdne sociálních služeb ČR”. Naštěstí byla po krátké době odvolána.
Vedení
nám
tuto
nevhodnou
pauzu
skutečně
Domova
důchodců
vynahradilo, téměř denně. V polovině
měsíce
jsme
zajeli
do
v Libochovicích. Zde se uskutečnila soutěž dvanácti Domovů Severočeského kraje. Turnaje v kuželkách se celkem zúčastnilo 48 seniorů. Že bylo při tom veselo, není nutné připomínat. A naše skupina, dvě ženy a jeden muž, nejstarší účastník soutěže, se opravdu snažila reprezentovat náš Domov. A snaha přinesla první místo, suverením vítězstvím. Další den byl naplněn přednáškou p. Nerudy – Tajemná Zambie. Pěkné obrázky oné vzdálené přírody s exotickými zvířaty nás opravdu zaujaly. Doufám, že nikoliv posledními. Večer téhož dne, byl dovršen pro několik dychtivých seniorů, návštěvou Kulturního domu Říp na pořad bavitele p. Josefa Fouska. Tento již také senior předvedl svoji sžíravou kritiku všech nynějších nešvarů, tzv. „české demokracie”. Jeho 12
„řeči” byly přijaty plným sálem, většinou starších občanů, potleskem. To byl nesouhlas přítomných s naší politickou a hospodářskou situací. Aby všichni měli pěknou vzpomínku, byla prodávána knížečka jeho písemné tvorby. Pro mne byl pořad skutečně potvrzením toho, že dnes máme svobodu projevu bez cenzury. Zamyslíme-li se však nad situací, byl by možná název pořadu místo „U nás doma” vhodnější „Smích nad pláčem”. Bohužel. Abychom zůstali zdraví a čilí, zajistilo vedení Domova možnost
předběžné
ochrany
proti
chřipce
dobrovolným
očkováním. Milá sestřička provádějící očkování, doprovázena druhou zdravotnicí, vpíchla do mého ramene tak dokonale, že jsem se divil ukončení. Absolutně bez jakékoliv bolesti. Dík. A
opět
neúnavný
pan
Neruda
s
další
odpolední pro Roudničáky zajímavou přednáškou o archiváři lobkovické rodiny p. Jeřábkovi. Jeho život a konečně smutná a možná neujasněná smrt, jako memento na styl minulého režimu. Naše tři dobré víly připravily nevšední pečení štrůdlu pro všechny, kteří měli zájem o spolupráci. Abychom byli všestranně obeznámeni s tím, co jsme tvořili, byla příprava a tvorba tohoto jablečného zázraku historicky objasněna milou přednáškou o původu tureckých laskomin.
Po obědě jsme
samozřejmě měli možnost „ochutnat ”své výtvory s čajem a kávou. Je vidět, že ženská fantazie
13
a snaha nás seniory zabavit má úspěch. Jen do toho, ať nezevšedníme nudou!! Dík! Jedna akce za druhou. Tentokrát odpolední „zpívánky”. Přijeli dva, žena a muž Jan Vízner a Iveta Hrtánková a zazpívali ukázky ze světových operet. Hudba pochopitelně reprodukovaná, byla včetně zpěvu, značně hlasitá, takže i my, mírně nahluchlí, si říkali: „Tady má naše jídelna nedostatečnou akustiku pro hudební přednes”. Možná, že by nevadilo hudebníky trochu usměrnit! Téměř na závěr měsíce byly vypsány celostátní předčasné volby.
Opět
zbytečně
vyhozené
miliony
z naší napjaté finanční situace. Měli bychom si vzít vzor ze zahraničí, kde každý politik si zajišťuje peníze na kampaň sám. Výsledek našich politiků je konečných 60% účasti. Asi nikdo neposlouchal pana prezidenta republiky, který upozorňoval, že i „nevoliči” nepřímo volí. Kdyby všichni volili, pak by výsledek byl možná jiný? S.K.
14
28. říjen 1918 Devadesáté páté výročí 28. října nám nepřipadalo nijak mimořádné. Je to však tak významný den, kdy tužby našich předků se konečně naplnily. Rakouská hegemonie s rekatolizací konečně zhasla. Mnohonárodnostní rakousko-uherská monarchie se rozpadla. Velkou zásluhu má bezesporu náš filozof a politik T.G. Masaryk. Ač usiloval již koncem 19. a začátkem 20. století o tzv. autonomii českých zemí, teprve vypuknutí 1. světové války mu přineslo kýženou možnost uskutečnit, ba překonat původní myšlenky. Pochopil, ve spolupráci s domácím odbojem, tzv. Mafií, že může prosadit u rozhodujících dohodových státníků myšlenku svobodného státu. Stavěl na doktríně, že každý národ má právo rozhodovat o svém vlastním osudu sám. Byla to mnohá jednání, ve kterých jemu šedesátníkovi pomáhali mladí – Dr. E. Beneš a gen. M. R. Štefanik. Práce sociologa, politika a diplomata Dr. Beneše a jeho osobní styky, které získal po odchodu do Francie, a jeho úzká spolupráce s T. G. Masarykem a M. R. Štefanikem v rámci funkce tajemníka Národní rady české v Paříži, byla nenahraditelná. Nesmíme
zapomínat
ani
na
skvělou
práci
astronoma,
diplomata a politika M. R. Štefanika, který rovněž osobními styky významně přispěl v úspěšném jednání Masaryka u vedoucích diplomatů Dohody. M. R. Štefanik jako občan francouzský, nezapřel svůj slovenský původ. S Masarykem přispěl na vyhlášení našich zahraničních legií a jejich vlivu při rozhodování 15
o samostatné ČSR. Masaryk v květnu 1918 koncipoval tzv. Pittsburskou dohodu mezi českými a slovenskými organizacemi o vytvoření společného státu. Současně jako předseda prozatímní čs. vlády v zahraničí vydal 18.10.1918 tzv. Washingtonskou deklaraci nezávislosti Československa. Česká opoziční politika a domácí odboj řízený od července 1918 Národním výborem československým v čele S. K. Kramářem odjela do Ženevy na jednání s Dr. E. Benešem, představitelem zahraniční akce. Jednání vyvrcholilo ustanovením prozatímní vlády čs. Dle zmíněné Washingtonské deklarace. Ráno 28.října 1918 převzal Národní výbor s představiteli A. Rašínem, A. Švehlou, F. Soukupem, J. Stříbrným Šrobárem v Praze, po vyhlášení válečné kapitulace Rakouska - Uherska, celou moc a vyhlásil samostatný Československý stát. Převrat
byl
klidný,
bez
násilí,
plný
zpěvu
a
hudby.
Následující dny byly tyto slavnosti uskutečněny i v dalších městech. Jen na severu Čech se němečtí obyvatelé snažili vyhlásit tzv. provincii Deutschböhmen i přesto, že zde byla početná část obyvatel česká. Tyto požadované provincie byly značně velké a náročné a byly by historické české země silně okleštily. Zlikvidování těchto snah je samostatná historie. 28. říjen, jako památný den našeho národa, byl několikrát znásilněn, ale v srdcích našeho národa zůstal přesvědčivým dnem vzniku svobodného státu ČSR.
S.K.
16
O závislosti Všichni známe a používáme slovo závislost. Co však to znamená
být
na
něčem
závislý?
V podstatě
je
odpověď
jednoduchá – když bez toho něčeho nemůžeme být a potřebujeme to nutně k životu. Je známo, že existují závislosti užitečné a dokonce nutné. Naše závislost na vodě, vzduchu, slunci, potravě je úplná samozřejmost a jako samozřejmost ji bereme. Další skupinou jsou příklady závislosti dítěte na matce, někteří lidé nemohou žít bez rodiny, bez určitého přítele, bez sportu, bez práce apod. – to jsou veskrze příklady kladné a pro lidi užitečné, když se ovšem nepřehánějí. No a konečně tu máme závislosti zlé, lidskému životu nebezpečné. Na alkoholu, na drogách, cigaretách, na hracích automatech a na tomu podobných záležitostech. Člověk na těchto věcech závislý už nedovede bez cizí pomoci přestat, často ani nechce, a propadá se níž a níž. Politujme tyto lidi a přejme si, aby nikdo v našich rodinách tomu nepropadl. Ale já jsem vlastně chtěla psát konkrétně o jedné závislosti, která má své klady i zápory a nesmí se, jako ostatně většina z nich, přehánět. Předmětem našeho vztahu, který vznikl někdy během 50. a 60. let minulého století, je bedna zvaná televize. Omlouvám se, dnes už jako bedna nevypadá, také to, čím nás obšťastňuje, se dost změnilo, ale závislost na ní, zdá se mi, stoupá. Jsou lidé, kteří ji ráno zapnou a večer vypnou a její programy berou jako zvukovou kulisu a nepamatují si z nich nic. 17
Opačná možnost je televizi vůbec nevlastnit a odsuzovat všechno, co nám nabízí. Myslím, že takových rodin je hodně málo, i když tu a tam o nich slyším. Oba popsané příklady jsou extrémní. Většina lidí myslím svou „telku” miluje, a když si umějí vybrat, poskytuje dost zábavy a poučení. Důležité je to „vybrat si”. Podle svého vkusu, nálady a založení si v programu vyberu hudbu, která se mi líbí, seriál, cestopis, dokument, film, určitě si zapnu Star Dance, ale nikdy akční film, horor a Kabáty. Nemají pravdu lidé, když říkají, že „v telce nic nejde”. Vždycky se dá najít program, který uspokojí. Píši na televizi samou chválu, ale jeden obrovský zápor má. Je to její špatný vliv na děti, kterým rodiče neovlivňují výběr pořadů ke sledování. Krev, zabíjení a vůbec každé násilí působí
na
dětskou
mysl
negativně.
My
v domově
„telku”
potřebujeme a máme ji rádi, protože nám dělá společnost podle naší potřeby. A když se nám program nelíbí, stačí televizi přepnout nebo vypnout. Já už se například moc těším na všechny vánoční pohádky a myslím si, že jsem na telce závislá přiměřeně. J. F.
18
Nevydařené Vánoce Byly to pro mne předškolní zlomové Vánoce. Mým velkým přáním bylo dostat od
Ježíška
stojatou
tabuli
s kuličkovým
počítadlem a barevné křídy. Dospělí mne upozorňovali, abych s tím tak nepočítal, že Ježíšek tabuli asi těžko sežene, že na trhu je jich nedostatek. Tomu jsem nevěřil, protože pro Ježíška není nic nemožné, a těšil jsem se na večer. Na Štědrý den byla pohoda, byt voněl cukrovím. Já jsem si všimnul, že někteří dospělí často chodí do vedlejšího pokoje a pečlivě zavírají dveře. Jednou, když dveře zůstaly, nedovřeny, vklouzl jsem taky dovnitř. Byl to hrozný šok. Stál tam ještě neustrojený stromek a tabule s kuličkovým počítadlem. Nastalo dlouhé vysvětlování a utěšování, že Ježíšek měl toho moc na roznášení a že si tam dárky nechal už ráno. Chtěl jsem tomu věřit, ale nešlo to, nakonec došlo k tvrdé realitě, jak to ve skutečnosti s dárky a stromečkem vlastně je. Večer jsem měl z dárků a stromečku sice radost, ale nebylo to už ono. Chybělo to ježíškovské kouzlo vánoc. M.F.
19
Vážení obyvatelé domova a milí čtenáři. Je
tu
opět
doba
plná
očekávání,
shonu,
přeplněných
obchodů, vánočních večírků, sladkostí, tradic a dekorací. Všichni se připravujeme na Vánoce, chceme mít všechno dokonale přichystané, načančané a voňavé. Ve většině rodin to chodí stejně. Vzpomeneme si na své předky, jdeme je navštívit na hřbitov, zasedneme ke stolu, povečeříme kapra a salát, svítí stromeček,
zpíváme
koledy,
rozbalíme
dárky
a
jdeme
na
půlnoční, kde potkáme známé a všichni si přejeme hezké svátky. Jsou ale rodiny, které Vánoce prožívají jinak. Jak víte z mého minulého článku, pracuji s lidmi s poruchou autistického spektra. Ráda bych Vás tedy seznámila, jak se v našich institucích slaví Vánoce a jak je klienti prožívají. Nejprve
Vám
popíši
přípravu
na
Vánoce
v rámci
odlehčovacích služeb, kterým se v rámci APLA věnuji asi nejvíce. Odlehčovací proto, aby si rodiče oddychli od starostí o své děti, odpočinuli si, odjeli na víkend pryč s vědomím, že je o jejich potomky naplněná
dobře
postaráno.
k prasknutí,
V adventu
protože
rodiče
jsou
respitní
nechtějí
centra
ošidit
nic
z vánočních příprav. My se s dětmi snažíme vyrábět jednoduché dárečky, které rodiče ocení a udělají jim radost. Vysokofunkční klienty učíme koledy a zkoušíme různé zvyky a tradice. Rodiče si užijí pravého předvánočního chaosu a celí rozevlátí, ale šťastní, si dítko přebírají. Na Vánoce jsme potom bez práce, protože během doby odlehčovací služby maminky upečou cukroví, tatínkové připraví stromečky a o Štědrý den se mohou zase naplno věnovat 20
svým ratolestem, které potřebují nepřetržitou a namáhavou péči. Jsem ráda, že jsem součástí organizace, která takovýmto lidem pomáhá a dodává vědomí, že v tom nejsou sami. Smutnější Vánoce mají ale rodiny klientů, kteří jsou umístěni trvale v domě se zvláštním režimem. Tento dům vlastní APLA v Libčicích u Prahy, kde je 7 velmi agresivních klientů a jeden byt pro dva chlapce je vybudován v areálu psychiatrické léčebny Bohnice. Rodiče je tam byli nuceni umístit, protože už je doma nebyli schopni zvládat. Většina z nich se musí vypořádat s výčitkami, že se zbavili vlastního dítěte, i když ví, že je mu poskytována nejlepší péče a že jejich rozhodnutí všichni chápou a nikdo jim ho nezazlívá. O Vánocích si většinou rodiče děti berou na pár hodin odpoledne domů, nebo přijedou do domova a oslaví Vánoce spolu se svým dítětem v jeho současném domově. Další důležitou sekcí, ve které se trošku orientuji, je tréninková dílna, kam chodí klienti rozvíjet své estetické cítění a jemnou motoriku (práci rukama). Vyrábí se zde pomůcky pro potřeby APLA – motivační a komunikační kartičky, stolní hry, ale také dárkové
předměty, které se prodávají a klienti z výrobků
získávají menší obnos peněz. Mají tak pocit, že jsou schopni něčeho dosáhnout a vydělat si peníze, což je pro vysokufunkční klienty velice důležité a jsou na sebe náležitě pyšní a zvedají si sebevědomí. Myslím, že chráněné a tréninkové dílny mají velký smysl. Proto, až se zase jednou budete rozhodovat, kde nakoupíte dárky, 21
popřemýšlejte třeba o naší tréninkové dílně, Diakonii nebo bechlínské prodejní dílně lidové tradice, kde zakoupením výrobků přispíváte na pomoc pěstounským rodinám a dětem s postižením. Přeji Vám krásné a požehnané svátky. Doufám, že budete mně a mým článkům věrní i v roce 2014, do kterého Vám přeji hlavně hodně zdraví, protože je důležité, a štěstí, kterého není nikdy dost. Se srdečným pozdravem Maruška
22
Noví obyvatelé Rádi bychom mezi námi přivítali všechny nové obyvatele, kteří k nám nastoupili od 20.9.2013 do 19.12.2013 (do uzávěrky časopisu). 1.10. 11.10. 17.10. 25.10. 3.12. 19.12. 19.12.
paní Vlasta Kyšperská paní Jiřina Víznerová paní Jana Koudelková paní Jiřina Řeháková paní Zdenka Koňasová paní Jana Kloučková paní Jarmila Michlová
Vítejte mezi námi !!! Opustili nás Věnujme také vzpomínku těm, kteří nás v uvedeném období opustili. 21.9. 28.9. 31.10. 3.12. 12.12. 12.12. 15.12.
paní Emilie Venzarová pan Zdeněk Šubrt paní Anna Řezníková paní Alžběta Pokorná paní Světluška Pekařová paní Žofie Müllerová paní Miluše Martincová
Nechť odpočívají v pokoji.
23
Naši jubilanti Všem jubilantům, kteří v příštích třech měsících oslaví svá životní jubilea, srdečně blahopřejeme.
Leden
Únor
Svatopluk Kühnel Helena Kadavá Jaroslava Sedláčková Hana Lísková Zdenka Koňasová Hana Francová Vlasta Laštovičková
Hedvika HedvikaKřížová řížová Ing. Jiří Marounek Jiřina Šárová Jiří Huja Vlasta Vodičková Irena Snětinová, PhMr. Jindřich Musil Věra Svobodová Věra Tučková Lenka Kroupová EditaVosečková Březen
Alžběta Pokorná Ján Gorol Miroslava Staňková Jiřina Pitnerová Antonín Broža Marie Petrželková Jaroslava Mynaříková Miroslav Pokorný Karel Snětina Jiřina Víznerová Jana Kloučková
24
Trocha humoru přijde vhod „Konečně máme od té půjčky pokoj”, radostně hlásí žena manželovi hned ve dveřích. „Dneska přišla z banky poslední upomínka”. „Hele kamaráde, nepůjčil bys mi dvě stovky? Promiň, ale já mám jen stovku. To nevadí, tu druhou mě hold zůstaneš dlužen.” Dáma v kožešnictví říká prodavači. „Promiňte, že ty bankovky jsou tak mokré. Manžel, když mi je dával, hrozně plakal.” Stěžoval si jeden na jaře. „Všechno se v přírodě nalejvá, pučí. Jenom mně nikdo nepučí, abych se mohl nalejt.” Kurz lyžování se skládá ze tří částí. Za prvé připnout si lyže, za druhé spustit se po svahu a za třetí naučit se chodit o berlích. „Tak prý vašemu říďovi utekla manželka, jak se s tím chudák vypořádal?” Ptá se jeho sekretářky úřednice. „Zdá se, že dobře. Začal si vesele pískat a pak pozval celý sekretariát na panáka a nakonec oznámil, že nám zvyšuje odměny.” Lékař k pacientce. „Pro celkové zlepšení zdravotního stavu musíte jíst vejce.” „Pane doktore, já ale vejce nesnáším.” „Jak jsem řekl jíst! ne snášet.” 25
MILIONÁŘ aneb trénujeme mozek Procvičíte si mozkové buňky, oprášíte staré znalosti a ještě možná vyhrajete drobnou cenu. Tak se pusťte do práce! 1. Který z jehličnanů na zimu zaručeně opadává? a)jedle b)smrk c)modřín 2. Jak se jmenuje plod buku, který miluje lesní zvěř, zvláště divočáci a mufloni? a) bukvice b) šípek c)žalud 3. Co by se v žádném případě nemělo podávat ježkům k snědku? a)mléko b)maso c) jablko 4. Kam na podzim odlétají někteří ptáci za teplem? a) na sever b) na východ c) na jih
26
5. měkké dřevo má a) dub b)borovice c)akát 6. Jaké sladkosti se nepečou, ale připravují za studena? a) vanilkové rohlíčky b) kokosové kuličky c) pracny 7. Které z tradičního cukroví se nepeče na Vánoce? a) perníčky b) jidáše c) boží milosti 8. Hnízdo, kterého živočicha má připomínat špičaté hnědé cukrovinky, plněné světlou, obvykle likérovou náplní? a)kosa b)kapra c) vosy 9. Do čeho se u sváteční tabule zakousnete když vám bude nabídnuta štědrovka? a)do vánočky b) do kroupového kuby c) do vlašs. ořechu
27
Odpovědi (ve tvaru např. 1d) vhoďte do 14.1. 2014 do schránky ve vestibulu. Nezapomeňte připojit svoje jméno! Všichni, kteří odpovědí, dostanou drobnou cenu. Tolerance jsou tři chyby
Rybníček, čtvrtletník DD, Sámova 2481, Roudnice n.L. Redaktorka Martina Holečková. Redakční rada: Jiřina Fišerová, Vlasta Danešová
28
