IX. ročník, č.2
Červen 2013
RYBNÍČEK časopis Domova důchodců – Sámova 2481, Roudnice nad Labem
Petr a Pavel chodí s nůší, kořínky a houby suší. Červenec nese parna, krupobití a medovice, jest hojný na bouřky a vichřice. Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.
Úvodní slovo Vážení čtenáři, na toto číslo se vždy velmi těším, protože je letní. A léto je krásné roční období. Jaro se nám moc nevydařilo, ani co do počasí, ani co do politické scény. Nejprve zasáhly Českou republiku katastrofální povodně a hned nato nám zavírají vysoké státní představitele. To je svět! O to víc bychom si měli vážit toho, že jsme zatopeni nebyli. A přestože se nás politika týká a při pohledu na televizi skoro máme pocit, že slušní lidé vymřeli, buďme k sobě nadále vlídní a udržme si domov, kde nachází své místo slušnost, tolerance a ohleduplnost. Myslím si, že se nám to daří. Po celý rok pro Vás připravujeme bohaté kulturní a zájmové vyžití. A poslední čtvrtrok nebyl jiný. Největší akcí byla Olympiáda, kterou pro vás připravují děvčata z aktivizačního úseku, nejvíce ale Vámi oblíbená Edita. Článek o olympiádě a výsledky z ní najdete na str. 6 a 7. Další velká akce nás však čeká. V sobotu 7. září budeme trochu s předstihem slavit 10. výročí otevření našeho domova. Chystáme bohatý program, který zatím neprozradím, ale určitě se máte na co těšit. Proto Vás již nyní zvu, a protože akce bude probíhat venku v zahradě, objednávám hezké počasí. Moc se na Vás na všechny, kteří s námi chtějí oslavit výročí, těšíme a budeme moc rádi, když se zúčastníte. Krásné léto a hodně pohody přeje Martina Plachá
2
Bílá kronika Tentokrát rádi pochválíme prádelnu – děvčata nám naše prádlo vracejí brzy a v bezvadném stavu. Také paní Jaruška v „kadeřnictví“ o nás vzorně pečuje a i pro její milou povahu k ní rádi zajdeme. -red-
3
Dětské hry Často mě v současné době překvapuje, jak málo dětí ve svém volném čase bývá venku. Kde jsou, že je není vidět? Zjistila jsem, že buď navštěvují různé zájmové kroužky, což je jistě chvályhodné, kdyby se nekonaly v místnostech. Daleko větší počet dětí však tráví volný čas u internetu a ten, jak všichni víme, v přírodě nebývá. Čím jsme se zabývali ve svém volném čase v dětství my? Zavzpomínejte se mnou. V první řadě jsme měli asi víc práce doma. Zvláště venkovské děti se podílely na domácích i polních pracích víc než městské. Přesto se mi vybavila řada her, na které si děti našly vždycky čas, ať vyrůstaly na vesnici nebo ve městě. Zvláštní skupina her byly ty, ke kterým jsme nepotřebovali žádné pomůcky. Při nich se běhalo a schovávalo. Na „skovku“, „na druhého nebo třetího“ se hrálo hned, jak se sešlo pár dětí. „Pan čáp ztratil čepičku“ se hrálo tak, že ten, kdo měl zrovna honit, zvolal: „Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu červenou (zelenou, modrou, žlutou)“. Prostě jakou chtěl a snažil se chytit někoho, kdo si předmět příslušné barvy nenašel a nepodržel. Ten ho musel v příštím kole nahradit. Honilo se také ve hře „na četníky a zloděje“, ale tu hráli hlavně kluci. Další velká skupina her byly takové, ke kterým se potřebovaly různé pomůcky. Třeba s míčem se hrála „školka“, což byla bohatá sestava chytání balonů odražených od zdi. Další spíše holčičí hra bylo „skákání panáka“. To se křídou nakreslila na asfaltce nebo betonce zvláštní figura rozdělená na menší pole, která jsme museli zase podle zvláštních pravidel proskákat. Také se švihadlem jsme si hodně užili. A co teprve „obruč“! Každý měl nějakou – buď koupené dřevěné, nebo z různých kol a sudů. Pomocí 4
pěkného kolíku se obruč proháněla ulicemi křížem krážem – ideální byla zase betonka. Auta jsme neviděli za celé odpoledne ani jedno. Za královnu tehdejších dětských her považuji „cvrnkání kuliček“. Vlastnit látkový pytlíček plný překrásných barevných kuliček stažený šňůrkou bylo obrovské štěstí. Pěkně udusaný hliněný plácek s důlkem vyrytým pěkně uprostřed – ach, to je vzpomínka! Udělat vyhovující důlek nebylo jen tak. To se musel ten, kdo měl nejtvrdší podpatek, na něj postavit, roztočit se a ten dolíček správně vykroužit. Za mých dětských let bylo cvrnkání kuliček posedlost. Také jsme bičem roztáčeli dřevěnou „káču“ – ale to chtělo opravdu tvrdý, rovný povrch cesty. Existovaly ještě další a další dětské venkovní hry, třeba z povídání znám „odpalování špačka“, ale to se u nás neprovozovalo. Dětské zábavy se totiž rozlišovaly i podle krajů. Jistě by si každý z nás mohl vybavit i jiné, než o kterých píši, ale jedno měly všechny společné – vedly nás k pohybu. A na závěr – není tady příčina neohrabanosti a nedostatku mrštnosti dnešních dětí, na který si stěžují tělocvikáři? -JF-
5
Letní Olympiáda v Domově – rok 2013 Letos na jaře byla vyhlášena náročná sportovní soutěž pro všechny schopné seniory Domova. Zahájení bylo jako vždy naší bavitelkou – Editou. Jen jsme litovali, že taková významná sportovní soutěž byla zahájena bez fanfár, neřkuli bez ohňostroje. Bohužel! Podle oznámeného programu bylo na pořadí pět disciplín. Skutečné sportovní zápolení otevřeno ”hodem ponožky do pračky”. I když se jednalo, podle názvu, o jednoduchý sport, skutečnost byla náročná. Kupodivu. Že bylo veselí a smíchu dost, je samozřejmé. Další byly šipky. Zde se osvědčila suverenita pana Matejeka. A tak jsme jásali a těšili se na další sportovní boje. Rovněž náročné ruské kuželky, hrané také u altánu, byly vítanou změnou. Zde exceloval opět muž. Konečně prolomena nadvláda žen. Chlapi jsou u nás v menšině, a proto vynikne-li některý, je to sláva. Abychom příliš neměnili styl zápolení, byly na pořadu normální kuželky. A nakonec zbyl zimní sport – hokej. Pořadatelé měli nesnadnou úlohu, sehnat potřebné nářadí. Proto nutná hokejka byla trochu delší – i proti výši postav některých zúčastněných sportovců. Ale to přeci byl záměr a smíchu víc než dost. Vždy ”Sportu zdar!” a příště do boje o vítězství. Ale nesmíme zapomínat, že sponzor věnoval opravdu množství darů pro vítěze jednotlivých kategorií. Blahopřeji jménem všech zdejších sportovců a přeji do dalších zápolení hodně úspěchů. Svatopluk Kühnel
6
Výsledky olympiády 2013 Disciplína Hod ponožkou do pračky Šipky
Umístění 1 2 3 1 2 3 1
Ruské kuželky
Hokej
Kuželky
2 3 1 2 3 1 2 3
Jméno Nečadová Eva Pokorná Alžběta ml. Sušánek Josef Matejek Vladimír Nečadová Eva Pokorná Alžběta ml. Fišer Marian Nečadová Eva Matejek Vladimír Fišerová Jiřina Fišerová Jiřina Matejek Vladimír Jandová Helena Nečadová Eva Kroupová Lenka Pokorná Alžběta
7
Budování úkrytu Jak se přibližovala fronta, dunění děl sílilo. Elektrárna ve středomoravské oblasti byla již nefunkční. Ke cti přišly petrolejové lampy. Při večerní debatě se dohodlo, že pro ochranu proti případným střepinám se postaví úkryt. Bylo vybráno vhodné místo na zahradě s přístupem ze dvora. Společná práce se sousedy rychle pokračovala. Asi ve dvou metrech se objevila voda. Pramen byl dost silný, odčerpávání nestačilo. Další práce na krytu byla přerušena. Zakrátko se objevili ustupující němečtí vojáci. Ústup probíhal urychleně celou noc. Bydleli jsme u silnice v prvním patře, takže jsem mohl vše dobře sledovat z okna. Ráno nastalo ticho. Nebyl to klid před bouří, ale klid dychtivého očekávání. Zanedlouho tu byla první auta s postupujícími vojáky. Byly to českoslovenští vojáci gen. Svobody. Uvítání bylo srdečné a velkolepé. Na domech se objevily ihned československé prapory. Pohled to byl krásný a dojemný. Prapory lidé ukrývali před Němci po celou válku. V místní továrně bylo urychleně instalováno provizorní zařízení na výrobu elektrického proudu. Večer ulice a okna domů zářila a kapely vyhrávaly sokolské pochody. Po dlouhé době zatemnění to byl nezapomenutelný pohled. Nedostavěný úkryt naštěstí nebyl vůbec zapotřebí a byl přebudován na zahradní bazének. Sloužil pro zavlažování zahrady a pro pozdější pěstování zeleniny a také pro chov kachen s káčaty. -MF-
8
Vzpomínky Čas je neúprosný, plyne si stále dál a nás nese s sebou. Mnoho se toho během našeho života změnilo, museli jsme udělat často i těžká rozhodnutí. Jedním z nich byl i náš odchod do DD. Byl to vážný a někdy i těžký krok do neznámé budoucnosti, netušili jsme, co nás očekává. Skončil rušný život, v němž jsme měli své místo, a teď jsme rovnýma nohama vstoupili do období klidu, lenošení a hlavně vzpomínek. Jen ty nás mohou spojovat s tím ruchem tam venku, nikdo nám je nemůže vzít a určitě je všichni často používáme. Své sídlo mají v tajemných komůrkách, kam nikoho cizího nepouštíme, patří jen nám. Najdeme v nich často odpovědi na otázky: Jaký byl vlastně můj život? Kdo nebo co nám pomáhalo zdolávat překážky, ale také občas přineslo radost a pocit štěstí? Zkusíme tedy potichu pootevřít dvířka a hledat to, co právě potřebujeme. Asi každý z nás si vysnil svého ”hrdinu”, který ho provázel životem. A bylo úplně jedno, zda byl vysněný, skutečný, hlavně, že byl na místě vždy tehdy, když jsme ho potřebovali, a stal se nám nejen průvodcem, ale i vzorem. Kupodivu by měl takové vlastnosti a způsob jednání, které jsme toužili mít i my. Hledali jsme někoho, kdo by uměl být laskavý, ohleduplný, ochotný pomáhat v těžkých chvílích, chápal nás, obětavě pomáhal a hlavně – měl nás rád. Měli jsme a možná i ještě máme někoho takového ve své blízkosti. Pak jsme určitě šťastní a rádi vzpomínáme na krásné chvíle strávené v jeho přítomnosti. Ale zcela určitě bychom neměli zapomínat na to, že možná někde v naší blízkosti čeká někdo, kdo takové štěstí neměl a tajně čeká na náš vlídný úsměv, slovo soucitu nebo jinou pozornost. I jemu se okolí rozjasní a my zažijeme něco hezkého s ním. A záleží jen na tak malé věci! Otevřít dvířka tajné 9
komůrky, dovolit těm nejkrásnějším vzpomínkám vyjít a druhým v okolí zpestřit některý den, když právě oni potřebují naši pomoc. Uděláme to? Mgr. Marie Štěpničková
„Vědomí dobře prožitého života a vzpomínka na mnohé dobré činy je nejpříjemnější.“ Marcus Tullius Cicero
10
Z kroniky Domova důchodců Roudnice nad Labem Běh života celého domova je léty veden smyslem naplnit zbytek života našich seniorů, pokud možno, příjemným způsobem. Vím, že v podstatě jde o záměr udržet osamocené staré lidi v dobré kondici. Ale rozhodně to není jednoduché. Stát se svým postojem snaží své občany dovést slušně do konce života. Poskytuje různé dotace a dává možnost mnoha organizacím toto naplnit. My všichni, kteří tu žijeme, jsme před různě dlouhou dobou pracovali. Každý podle svých možností a zálib. A nyní neděláme bohužel nic. A tak, abychom tuto mezeru v činnosti nějak nahradili, zavedlo vedení DD ihned po otevření domova zájmové dílny I a II s možností ručních prací. Je samozřejmé, že většina ručních prací je zaměřena na většinu osazenstva, tj. na ženy. Jejich pečlivé a zručné ruce tvoří různé předměty pro dětské domovy... Při přehlídce těchto prací nesmíme zapomínat na výzdobu celého Domova pracemi těchto dílen. Tím máme všichni stále možnost ”být v obraze” s ubíhajícím ročním obdobím. Tyto ”zdobeniny” jsou pravidelně doplňovány a měněny. Současně nesmíme opomíjet pravidelné a léty osvědčené aktivity, např. ”sportovní vyžití” našich seniorů, a to házení šipek do terče, koulení kuželek a v létě z Francie přinesený sport petanque… Je samozřejmé, že nejen sportem jsou duše seniorů osvěžovány, ale i pravidelnou kulturní zpěvnou vložkou. Léta zpívání, většinou přes zimu, nebo v případě nepříznivého počasí kdykoliv, vede kroužek naše milá paní Eva, samozřejmě úspěšně. Také Edita s kytarou začala před vánocemi zpívat koledy v jídelně. A protože se to osvědčilo, zpívá pravidelně 11
každý týden písně mnohdy pamatující mládí přítomných seniorů. A že se občas všichni přidají, je pouze důkazem dobrého nápadu. V měsíci březnu bylo několik akcí v rámci ”Voláme JARO!” Jako první byla opakovaná návštěva velkoobchodu KAUFLAND. Naši senioři byli s touto návštěvou spokojeni a využili ji dle svých potřeb. Protože se Velikonoce nezadržitelně blížily, volily naše kuchařinky termín na pečení perníčků v prvé dekádě měsíce. Tato dobrota se musí, dle osvědčené zkušenosti, péci s předstihem, aby v požadovaný termín byla změklá k jídlu. A samozřejmě holé perníčky by nebyly příliš vábné, proto volily kuchařinky druhý termín jako zdobení perníčků. Bylo to koncem března, takže do ”Svátků jara” bylo vše v nejlepším pořádku. Bohužel jsem neviděl konečné výtvory, abych mohl posoudit jejich uměleckou hodnotu, ale podle spokojenosti všech, i obdarovaných milých našich kuchařinek, dopadlo vše stoprocentně. Vedení našeho domova poskytuje důchodcům, pokud možno, různá povyražení, např. ve formě různých zájezdů do okolí. V prvé dekádě jsme byli v Libotenicích podívat se do galerie kraslic. Je to velká sbírka kraslic z celé naší republiky, vkusně uspořádaná a zřejmě pečlivě opatrovaná dobrovolnými pracovnicemi z této vesnice. Každého nezaujatého návštěvníka překvapuje až neskutečná krása lidové tvořivosti. Taková nezištná práce na udržení naší tradice je nejen obdivuhodná, ale i podobná práci našich dávných buditelů z doby obrozenecké.
12
Základní umělecká škola – dramatický soubor, předvedla v našem Domově opět jednu z pohádek Boženy Němcové – OTESÁNEK. Výsledek byl jako vždy úspěšný. Na doplnění programu zazpívaly děti této ZUŠ několik známých a líbivých písniček. Celé odpoledne bylo přítomnými seniory přijato velmi příznivě. Roudnická galerie moderního umění měla na návštěvě fotografa pana MUDr. Petra Helbicha s jeho sice melancholickými, avšak nevšedně hezkými záběry z naší podzimní a zimní přírody. Aby dopolední zahájení výstavy mělo patřičnou úroveň, provázela nás sama ředitelka Galerie paní PhDr. Alena Potůčková. Jmenovaný umělecký fotograf byl přítomen promítání a vhodně volenými slovy doplnil celý program. Vedení našeho Domova nemohlo takovou příležitost opominout a uspořádalo na zahájení zájezd. Dík. Prodejní dílna lidové tradice v Bechlíně pořádala předjarní velikonoční výstavu pro inspirativní způsob výzdoby ”Vítáme JARO!”. Naše seniory provedla celým areálem majitelka dílny paní Jiřina Šustrová. Výstava byla opravdu hezká a byla doplněna prodejem zboží lidové tvořivosti občanů Podřipska. Naši návštěvníci využili proto nabízené možnosti a zakoupili si některé zajímavé suvenýry. Libochovický Domov důchodců pořádal první ročník závodů mužstev seniorů ve ”cvrnkání kuliček”. Letos se soutěže zúčastnilo více než 10 družstev z opravdu širokého okolí. Naše družstvo se samozřejmě také zúčastnilo, i když štěstí přálo více ostatním zúčastněným. Domov důchodců Libochovice připravil pro všechny soutěžící nejen hezké závodnické prostředí, ale i menší pohoštění. 13
Všichni zúčastnění v tomto příjemném a veselém prostředí byli nadmíru spokojeni. Přítomní diváci z řad seniorů tamějšího DD se také dobře bavili a zasmáli. Pravidelná návštěva kronikáře města, pana Nerudy, byla tentokrát s velkým programem. Se svými fotografiemi, doplněnými výborným přednesem, nás seznámil s celým kostelem Narození Panny Marie, jeho výstavbou, následující smutnou historií a konečným znovuvzkříšením do dnešní podoby. Takové věcné a opravdu znalecké procházky jakoukoliv historickou stavbou jsou ojedinělé a přítomnými posluchači vždy upřímně přijaté. Pouhý DÍK je málo. Městská knihovna uspořádala v hořením sále jarní prodejní výstavu. Výstavy se zúčastnily jak různé organizace, tak i několik soukromníků. Prodej byl samozřejmě zaměřen na očekávané Velikonoce. Mimo jiných prodejců se zúčastnily i zástupkyně nám známé Galerie kraslic z Libotenic, dále výrobce velikonočních pomlázek, nebo tvůrci vypalovaných obrázků na dřevěných destičkách. Pochopitelně nechyběly velikonoční kraslice a jiné jarní dekorativní předměty a košíkářské zboží. Na ukončení měsíce byl v našem Domově opět hezký koncert pěveckého sboru roudnického gymnázia ”Zlatá střední” pod vedením profesora pana Mgr. Hořeního. Studentky zazpívaly některé světové melodie a další populární evergreeny. Písně byly přijaty přítomnými posluchači velmi příznivě. Všichni se těší na jejich další návštěvu. Měsíc apríl jsme zahájili přednáškou a názornou ukázkou líčení s nabídkou kosmetických přípravků paní z Mary Kay. Tato kosmetička se specializovala na líčení žen. S přibývajícím 14
věkem přirozeně každá tvář, ať chceme či nikoli, uvadá. Proto je nutné využít všechny možnosti moderní lékařské vědy a naši pokožku co nejlépe vyživovat a pokud možno omladit. Ale nejen tvář, je potřeba vyživovat také pokožku rukou a samozřejmě pečovat o naše nehty. Na to jsou vyráběny v nepřeberném množství různé typy a barvy laků. Je také možno nehty ženy nastavit nalepením nehtové náhrady, což bývá někdy vhodné, jindy již méně. Záleží na vkusu a potřebě každé ženy. Dnešní kosmetika je skutečnou vědou a všem ženám na celém světě vítanou pomocí udržet svůj vzhled co nejdéle pěkný. Některé naše seniorky využily tuto někdy nákladnou příležitost a jsme plni očekávání výsledků. Následující den byl pokračováním nabídky prodeje líčidel různých typů, včetně produktů z konopí. Ani zde nebyl prodejce nespokojený, protože ”konopí” je opravdu letošní módní hit. Přibližně v polovině dubna nás opět navštívil pan Neruda se svými obrázky našich podřipských vesnic. Známé vesnice přímo pod Řípem byly tentokrát představeny jako opravdu staletá sídla. Někdy i předslovanská. Nenápadný Ctiněves je toho příkladem a byl již několikrát archeologicky prozkoumán. Před několika léty to byli archeologové z plzeňského ústavu, kteří za kostelem provedli úspěšné sondy a objevili základy dvou na sobě sice nezávislých staveb, avšak patrně již z doby Keltů. Nynější doba má také v této obci moderní památku – vyhlášení památných stromů na stráňce vedoucí ke hřbitovu. Podle pověstí byly tyto stromy opravdu staré vysázeny v době vysvěcení Mistra Jana Husa v kapli roudnického arcibiskupského hradu. Řipská pouť je opět tady. Připravovala se s docela pěkným počasím, avšak sobota i neděle byla podstatně horší. Inu období, kdy jsme poroučeli větru a dešti, jsou naštěstí dávno 15
pryč. Ono to stejně nefungovalo! Tak jako každý rok nabízela pouť množství lákadel. Bohužel, pro normálního rodiče některé neúměrně drahé. Přesto pouť byla i tak navštívena za tři dny provozu podle odhadu cca tisíci návštěvníky. Konec dubna byl jako vždy slavnostně ukončen dnem ”pálení čarodějnic”. Vedení Domova nezapomíná na žádné možnosti, jak zpříjemnit pobyt svým starouškům Toto odpoledne bylo opravdu slavnostním představením našich ”milých čarodějnic”. K nepoznání zamaskované řádily div ne na koštěti. Na tom jezdila všemi komediálními čertovinami nadaná naše Edita. Opravdu k nepoznání byla zamaskovaná milá paní Eva, kterou jsme poznali až před skončením podařeného odpoledne. Třetí ”čarodějnici” jsme poznali podle překrásných, vždy usměvavých očí. To ovšem nemělo vliv na celé komediální odpoledne. Jako ”královna čarodějnic” byla prohlášena seniorka paní Staňková. Ta se nebála vystoupit před celým fórem patřičně zmalovaná. Jediná škoda na celém odpoledni bylo studené počasí, které nedovolilo posedět si venku u patřičné vatry. A pak nastoupil Máj – podle Máchy ”lásky čas”. V našem Domově byl otevřen nádherným odpolednem pod heslem ”Mezinárodní den matek”. Den matek byl v prvé republice všemi občany s láskou a úctou ke svým matkám opravdu s citem držený. Během války a následujícího temna byly naše maminky proměněny v pouhé pracující síly. Proto obnovení tohoto svátku v našem Domově je opravdu vítanou obnovou krásné tradice a vedení patří nejupřímnější dík. Odpoledne bylo doplněno vystoupením dětí (86) z Domu dětí a mládeže Trend. Je to příspěvková organizace města. Hudba skupiny pana Černého připravila důstojnou náladu přítomných seniorů. Zahájeno bylo stepujícími děvčaty, což je nyní u nás opravdu ojedinělé umění. Roztomilá ”koťata” se střídala s ještě 16
menšími tanečnicemi a tato opět s dalšími. Malé mažoretky nastoupily před svými staršími kolegyněmi a na závěr kvetoucí dívenky se šátky. Je obdivuhodné pozorovat tyto výsledky, a kdo si neumí představit piplací práci s takovými mrňaty, tak by se měl sám zapojit a pokusit se vypěstovat v nich pohybové návyky sladěné s hudbou. Práce žen věnujících se těmto dětem s tímto cílem je opravdu obdivuhodná a možná někdy i nepochopená. Dobré skutky bývají popelkou před honosnými řečníky. Vše milé a hezké jednou končí. A proto než nastalo loučení, byly do programu zařazeny oblíbené ”tanečky”. Je to sice odvážné nazývat pokusy mnoha seniorů o pohyby v daném rytmu, ale i přesto jsou tyto tance vždy obsazovány. Proto nechť žije jasná mysl a snaha zadržet postupující stárnutí. Pan ”Cestovatel” ve své opravdu poutavé a pokud možno nezaujaté přednášce o dnešním samostatném státečku všech světových Židů nám ukázal, že tento samostatný stát je oproti sousedním arabským územím jak po kulturní, tak po hospodářské situaci na výši. Doposud jsme znali zprávy z blízkého Východu jen jako násilné střety vyvolané různými islámskými fundamentalisty vůči židovskému státu. Nutno říci, že situace v tomto přelidněném území je stále nebezpečně výbušná. Přesto pan přednášející vyzvedl postupně na jednotlivých městech a jejich zemědělsky upraveném okolí, jak opravdu pečlivá, dlouho trvající práce dokáže dělat tzv. ”divy”. Rozdíly jsou patrné mezi územím arabsky osídleným a Židy ošetřované půdě. Nutno ovšem uznat, že nově vybudovaný stát (po odchodu vlivu Anglie, nyní trvale podporovaný USA a Židy celého světa) využívá všech možností zavodňování půdy, a tím dosahuje vysoké výroby zeleniny a dalších zemědělských produktů, které je možno výhodně zpeněžit. Naproti tomu 17
víme, že izraelská průmyslová výroba je nejvíce zaměřena na výrobu zbraní. Ani se nelze divit, protože ”Damoklův meč” nad existencí státu od ”milých sousedů” je stále hrozbou. A tak jsme opravdu rádi, že přednášející nám otevřel oči a ukázal ”normální život” tamějších obyvatel. Nezapomněl na rozdílný způsob myšlení Arabů a Židů. ”Zítra” neexistuje v palestinské úvaze, oproti tomu Židé přesně plánují budoucnost. Vcelku vyzněla přednáška velmi kladně. Dík. Páteční odpoledne s mimořádně hezkým počasím doplnila milá paní Edita a její pomocnice sportovním využitím. Francouzský sport seniorů se nám podařilo úspěšně uvést do života. Většina žen volila s podivem těžké koule jako svou osobní sportovní pomůcku. A tak jsme házeli, jak se dalo. Červená kulička – terč –sice nechtěla pokaždé být nejblíže našim střelám, ale to vůbec nikomu nevadilo. Alespoň bylo více smíchu a pokřiku. Celá hodina zápolení o tu nejblíže přiblíženou kouli byla vyplněna zápisem o výhercích jednotlivých kol. A nakonec, v posledním skutečně nabitém kole, se kolem terče sešlo více koulí. Po pečlivém přeměření jednotlivých vzdáleností a součtu z předchozích kol nečekaně a úspěšně zvítězila paní Eva. Blahopřeji. Těšíme se na další bitvu. S.K.
18
Noví obyvatelé Rádi bychom mezi námi přivítali všechny nové obyvatele, kteří k nám nastoupili od 26.3.2013 do 26.6.2013 (do uzávěrky časopisu). 27.3. 29.4. 21.5. 28.5. 28.5. 3.6. 14.6. 19.6.
paní Marie Koukalová pan Josef Sušánek paní Anna Vavrušová Mgr. Libuše Karlíčková Ing. Jiří Karlíček pan Oldřich Bruthans paní Jiřina Šárová paní Marie Hájíčková
Vítejte mezi námi !!! Opustili nás Věnujme také vzpomínku v uvedeném období opustili. 14.4. 16.4. 22.4. 18.5. 19.5. 18.6.
obyvatelům,
kteří
nás
paní Věra Dvořáková paní Vlasta Kosinová pan Miroslav Zelený MUDr. Zdenka Dundrová paní Věra Kronová paní Marie Wiesnerová
Nechť odpočívají v pokoji.
Odešel do jiného zařízení 27.5.
pan František Šmídl
19
Naši jubilanti Všem jubilantům, kteří v příštích třech měsících oslaví svá životní jubilea, srdečně blahopřejeme.
Červenec
Srpen
Iva Klevetová Květa Krauterová Vladimír Matejek Alfred Vrána Věra Novotná Anna Vlachová Helena Bulvasová Světluška Pekařová Jiřina Vaváková Gabriela Bínová Miluše Martincová Zdislava Fidlerová Anna Vavrušová Emilie Venzarová
Zdeněk Šubrt Ing. Marian Fišer Marie černá Zdeňka Hamouzová Vlasta Danešová Anna Zochová Marie Komedová Marta Váňová Božena Černá Marie Němcová
Září
Milena Marounková Alžběta Kubová Tomáš Krejčí Zdeněk Zpěvák Eliška Vocetková Božena Zúberová Anna Kohutková Božena Králová
-red20
Trocha humoru přijde vhod „ Proč jste včera zase nepřišel do práce?“ ptá se mistr podřízeného. „Plnil jsem slib. Slíbil jsem přece, že už nikdy nepřijdu do práce opilý.“ Do plného kupé ve vlaku vstoupí muž a ptá se: „ Nebylo by tu místo? Já jedu zrovna z nemocnice.“ Jedna paní ho ochotně pustí a ptá se. „A co Vám tam bylo?“ „Mně nic. Byl jsem navštívit švagra.“ „Proč je ta paní tak zmalovaná?“ ptá se nahlas vnučka jedoucí s dědou v tramvaji. Ten jí něco pošeptá do ouška. Jenže ona se zase nahlas zeptá: „A co je to ta ochechule?“ Přijde potlučený muž na pohotovost. „Člověče, co se Vám stalo?“ ptá se lékař. „Nejdřív jsem vypadl z vagonu, pak mě srazilo letadlo a nakonec mě nakopla labuť.“ A jejej, pomyslí si doktor, to bude na psychiatrii, ale pokračuje. „A co dál? „No a pak se ten kolotoč konečně zastavil.“ Žadoní malý chlapec. „Mami, kup mi zmrzlinu.“ „Koupím, ale neříkej mi pořád mami“, zní odpověď. „A jak ti mám říkat? Vždyť jsme přece rodina. Já ty a taťka.“ „To ano. Ale radši mi říkej normálně, Mirku.“ -red-
21
MILIONÁŘ aneb trénujeme mozek Procvičíte si mozkové buňky, oprášíte staré znalosti a ještě možná vyhrajete drobnou cenu. Tak se pusťte do práce! Tentokrát si ověříte, jak znáte přísloví. 1. Kdo jinému jámu kopá… a) sám do ní padá b) dostane dobře zaplaceno c) dělá to z dobré vůle 2. Ranní ptáče… a) vysoko vyletí b) dál doskáče c) brzy se unaví 3. Nouze láme… a) zlato b) železo c) dřevo 4. Lež má… a) dlouhé nohy b) hubené nohy c) krátké nohy 5. Kdo šetří… a) má velký důchod b) má za tři c) nemá nic 6. Pýcha předchází… a) povýšení 22
b) pád c) trest 7. Nechval dne před… a) obědem b) večerem c) zápasem 8. Darovanému koni… a) na nohy nehleď b) na zuby nehleď c) do očí nehleď 9. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu… a) až voda vyschne b) až se ucho utrhne c) až džbán někdo ukradne 10. Jak si kdo ustele… a) tak se sedne b) tak se vyspí c) tak si lehne
Odpovědi (ve tvaru např. 1d) vhoďte do 22.7. do schránky ve vestibulu. Nezapomeňte připojit svoje jméno! Všichni, kteří odpovědí, dostanou drobnou cenu. Tolerance jsou tři chyby.
Rybníček, čtvrtletník DD, Sámova 2481, Roudnice n.L. Redaktorka Martina Plachá. Redakční rada: Jiřina Fišerová, Vlasta Danešová
23
