IX. ročník, č.3
Září 2013
RYBNÍČEK časopis Domova důchodců – Sámova 2481, Roudnice nad Labem
Divoké husy na odletu - konec i babímu létu. Teplý říjen - studený únor. Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo uchytí.
Úvodní slovo Vážení čtenáři, začal podzim a s ním vychází podzimní číslo Rybníčku. Myslím, že jsme si léto užili a nyní už můžeme jen vzpomínat na teplé dny. Stejně jako budeme vzpomínat na vše hezké, co se v domově událo. Asi největší akcí byla oslava 10. výročí otevření domova. Velice se povedla jistě také díky pěknému počasí. Více se o ní dočtete na str. 3. Mnoho akcí nás ještě čeká. Např. vystoupení kouzelníka, skladby z operet, zábava s Heligonkáři, silvestrovská zábava apod. Další akce teprve připravujeme a domlouváme, ale myslím si, že s výběrem budete spokojeni. Co se týká Rybníčku, dočká se od příštího čísla změny redaktorky. Po osmi letech jsem se rozhodla, že přenechám tvorbu své mladší kolegyni, Martině Holečkové. Ona bude jistě moje dobrá nástupkyně a také možná vdechne časopisu jiný ráz. Rybníček bude vycházet ve stejných intervalech a v podstatě se nic jiného nezmění. Našim novým obyvatelům a tím i novým čtenářům přeji, aby se jim časopis líbil stejně tak, jako těm, kteří jsou v domově déle a s napětím očekávají jeho další vydání. Kdokoliv může do Rybníčku napsat své postřehy, napsat vzpomínky ze života apod. Je to časopis Vás, obyvatelů domova, tak se na jeho tvorbě aktivně podílejte. Na závěr chci poděkovat všem, kdo do Rybníčku přispívají. Často není jednoduché vymýšlet příspěvky, ale již 9 let se daří časopis vydávat. Hezký podzim Vám přeje Martina Plachá
2
Oslava 10. výročí v DD Čas uplývá stále stejně, to jenom nám se zdá, že někdy se přímo vleče a jindy utíká, že se nestačíme divit. Mám na mysli pobyt každého z nás v našem domově důchodců. Někomu se zdá, že už je tu celou věčnost, jiný má pocit, že přišel nedávno. Nikdo tu však není déle něž deset let, protože právě takové výročí otevření jsme nedávno slavili. Naše vedení pojalo oslavy velkolepě. Téměř rok se vyjednávalo, zamlouvalo, vyrábělo, ale hlavně se sháněly finance. Výsledek byl dokonalý. Každý ze zaměstnanců všech úseků věděl, co bude dělat, aby ten den byl pro nás klienty co nejpříjemnější. Už ráno jsme byli překvapeni velikým pódiem, které vyrostlo večer předtím na zahradě. Hlediště tvořily všechny lavice, které v altánu a na zahradě jsou. V sobotu 7. září to začalo. Počasí bylo nádherné. V deset hodin dopoledne pan ředitel přivítal hosty z města a oslavu zahájil. Velmi pěkný projev měl pan starosta Urban. A potom už se rozjel zábavný pořad. Zahájil ho moderátor Slávek Boura, který pak celý program až do pozdního odpoledne vtipně uváděl. Úvodní vystoupení patřilo zpěvákovi Stanislavu Hložkovi, který svými písničkami a zábavným povídáním dokázal rozproudit veselou náladu. Hlediště se zaplnilo téměř všemi klienty a jejich příbuznými, kteří přijeli už dopoledne. Lidé zpívali, tleskali do rytmu a vytvořil se dokonce známý taneční had. V dobré náladě jsme se rozcházeli k obědu na odpolední pořady. Ty nás také nezklamaly.
a
těšili
se
Jako první se představil známý zpěvák pan Richard Adam – stále šarmantní pán – jehož písničky my senioři známe velmi dobře. Vtipně ho doplňoval pan Dalimil Klapka. Dále vystoupil dětský pěvecký sbor ze ZŠ v Budyni n.O. Tyto děti pod vedením zkušené 3
paní učitelky nás opět nezklamaly. Zpívaly nádherně. Perfektní výkon jako obvykle podala „Zlatá střední“ – pěvecký sbor místního gymnázia. Velmi jsme se těšili na další číslo programu. Na pódiu se objevila skupina Ambiam, která pod vedením pana Marka Johnstona, Skota rodem, hraje a zpívá irské a skotské písničky. Jejich vystoupení byl skutečně jedinečný zážitek. A už se přiblížil poslední bod programu – jak mnozí říkali třešnička na dortu. Paní Marie Koldová je pro nás Paní zpěvačka. Měla v domově kdysi maminku a od té doby na nás nezapomněla a ráda přijela pobavit. Její repertoár má široký záběr, krásně zpívá a svou vitalitou na pódiu umí posluchače rozjařit. Potlesk nebral konce a musela přidávat. Mezitím odpoledne pokročilo, hlediště i zahrada se po obědě znovu zaplnily klienty a jejich rodinami, všude pobíhaly děti – zkrátka bylo veselo. Nakonec se zase vrátím k organizaci a službám celého dne. Pohoštění bylo – troufám si říci – nadstandardní. Během dne všichni (i hosté) dostali štrudl, dort a chleby bohatě obložené uzeným. U dvou stánků bylo možno získat pivo, kávu a různé vody! Pití roznášela děvčata všem i v hledišti. A pozor, to všechno bylo zdarma. Nesmím zapomenout na stánek s výrobky našich dílen. Byly pestré a byl o ně velký zájem. Na závěr chci poděkovat vedení domova i všem zaměstnancům, že nám připravili tak příjemně prožitý den. Jeho zajištění a organizace byly velmi náročné a na jedničku to určitě zvládla paní Martina Plachá. Jsme rádi, že rodina jedné naší klientky jí z pódia za nás všechny poděkovala. -J.F.-
4
Foto z oslavy
5
6
Vzpomínky Jak ten čas letí. Máme tu opět letní slunovrat a tím doufáme, že i lepší počasí – snad opravdové trvalé léto. Zažili jsme již několik horkých dní, ale naše mysl se stále toulá v dětství, kdy se nám zdálo, že léto trvá opravdu hodně dlouho, abychom mohli užívat slunce a koupání. Tehdy jako malí jsme se koupali v čistém Labi a to buď v „Ostende” s pláží, nebo na ostrově „Na plovárně”. Tam byly sice jen dva plovoucí bazénky, ale ti, kteří uměli plavat, měli možnost zajít si téměř k jezu a splavit se po proudu daleko podle chuti. Také byla možnost přeplavat k tarásku a tam se slunit. Oblíbené bylo koupání „za vorovkou” pod vysokými topoly. A nikdo nikoho nehonil, „že se tam nesmí”. Byla to tehdy „Masarykovská demokratická svoboda”. Každý byl zodpovědný především sám sobě a teprve potom nějaké ty zákazy. Před válkou byla možnost přejít bez omezení přes „komory” na ostrov a tam chytat ryby. Tehdy byl na ostrově překrásný lužní háj, domov mnoha slavíků. Jejich tlukoucí zpěv jsme z jara i v létě slyšeli večer až doma, než jsme šli spát. Bydlel jsem totiž s rodiči v družstevním domku u tržiště pro prodej koní a hovězího dobytka. Koupat jsme se chodili do Ostende nejkratší cestou kolem fotbalového hřiště Slavoje, lemovaného překrásnými lipami, a pak dolů přes skálu. Sešli jsme k Labi přes trať, tehdy ještě jednokolejnou, a byli převezeni panem Plimkem do areálu koupaliště. Všude volnost pohybu. Mnoho dnešních zákazů, často zbytečných, jsou pozůstatek okupace a dalšího skrytého strachu o nemožné, že se do dnešního demokratického státu ani nehodí. Inu, musíme si počkat, až dospějeme. Ale nebudu přeci plakat nad tím, že se svět mění a my s ním. Proto se lépe podívejme na zítřek a směle do dalších časů! S. K. 7
Jízdní kolo Za naší dobrou známou dojížděl její blízký přítel ze sousedního města. Jezdil na kole a to si nechával v domě naší rodiny. To byla příležitost se povozit aspoň na pedále, jinak jsem dosud jezdit neuměl. Jezdil jsem po dvoře, ovšem se souhlasem majitele kola. Jednou mi přítel naší známé nabídl, že mne naučí jezdit. Po úpravě sedla mi kolo podržel a řekl, abych hned šlapal pedály a ono to jelo. Dojel jsem do vedlejší vesnice a u plotu zahrady zastavil. Zkoušel jsem dostat se dolu na zem a zase na kolo nasednout, až se mi to podařilo. Pak při každé další návštěvě přítele jsem dobu jízdy prodlužoval. Jednou při jízdě po polní cestě jsem duši píchl. Kolo bylo bezvadně vybavené pro takové opravy, ale já ještě neuměl sám opravu provést. Čekala mě asi hodinová cesta pěšky zpět. Došel jsem až k blízkému lesíku a uslyšel hrát kytaru. Byli to trampové. Některé jsem znal, byli z naší vesnice. Když viděli, co se mi stalo, sami se dali do opravy a současně mne to učili. Nyní už jsem nebyl závislý na nikom při podobných nehodách. Týdny ubíhaly a v sobotu přítel přestal dojíždět. Naše známá nám důvěrně oznámila, že její manžel přestal návštěvy přítele tolerovat.Tím také dočasně skončilo moje jezdění. Jedna naše příbuzná se rozhodla, že o prázdninách v létě bude jezdit na kole. Všichni jí to rozmlouvali, protože věděli, jak je nešikovná. Nedala si říct a z Prahy si poslala starší dámské kolo. Když nadešel den D, za obcí na pusté rovné silnici se pokoušela nasednout. Předem bylo jasné, jak to dopadne. Po několika metrech spadla a žuchla na zem jako pytel brambor. Odřela si koleno a kolo nechtěla už ani vidět. Kolo jsem převzal já za finanční úhradu. Ta za starší kolo byla dost veliká, ale
8
samozřejmě platila rodina. Nyní jsem jezdil pro zábavu a také později do školy. Jak léta plynula, měl jsem kolo nové s tachometrem a jezdil na výlety už se svou manželkou. Jezdili jsme na Kokořínsko a do Jablonce n. Nisou. To už je jiná kapitola. -M.F.-
9
Červen Náš Domov je stále plný různých, i když třeba trvale se opakujících aktivit. Jednak jsme si na to již zvykli, jednak není ani v silách zaměstnanců Domova neustále vymýšlet novoty. A proto na začátek června – vzhůru za pečením topinek! Chuťově něco jiného než stereotyp. Dále opět pokračujeme veselými dětmi z KECKY – na tvoření různých výtvorů keramiky. Tito návštěvníci nám vždy osvěží naši seniorskou mysl. Abychom měli nějaký ten pohyb, dáme si ruské kuželky. Tady se ukázalo, že to není jen tak rozhoupat kouli na řetízku a shodit co nejvíce kuželek. Inu, snad příště budeme šikovnější! Radost z pohybu především. Kultura Roudnice byla rozšířena o dětský muzikál „Noc na Karlštejně”, opravdu odvážná snaha paní režisérky naučit děti hrát divadlo. To není jednoduché, ale velmi náročné. Z toho důvodu musíme prominout některé nedostatky, protože ani my bychom nedokázali dělat zázraky. Jen bych chtěl připomenout, že meč se nosí na levém boku, protože většina lidí jsou praváci. A také vstup hudby do poměrně tichého dětského přednesu byl příliš náhlý a nadměrně hlučný. Ale to jsou maličkosti, které se vloudily do celého dílka. Proto dík za snahu a mimořádnou práci. – Abychom využili zájezdu do města, připravily naše průvodkyně – Zlatý hřeb – návštěvu nové cukrárny na Husově náměstí. Byla to ukázka „sladkého života” pro ty, kteří nemají zákaz cukru. Dík! Měsíc utíká, a konec školního roku je za dveřmi. Základní škola na sídlišti uspořádala velmi pěkný dětský jarmark. Zde měly děti možnost prodat vše možné, od květin po různé chuťovky svých maminek. Že bylo pěkné počasí a mnoho veselých dětí, jen tento dobrý nápad umocnilo.
10
Vzhledem k tomu, že topinky byly úspěšné, obměnily naše dobré víly pochoutky za bramborák. Inu vzhůru za chuťovkami s česnekem a opět úspěšně. Dík. Domnívám se, že tentokrát, podruhé, budeme šikovnější a ruské kuželky všechny zporážíme. Touto soutěží jsme zakončili měsíc červen a těšíme se na opravdové léto.
Červenec 2013 Vím, že se budu opakovat ve vzpomínání na některé pravidelné aktivity v našem Domově. Ale to přeci nevadí zjišťovat, že práce zaměstnanců pro zdejší seniory je stále vhodná a prospěšná. V Domově je řada trvalých aktivit, které již ani nevnímáme, např. práce v terapeutických dílnách, nebo velmi náročná práce v běhu života Domova téměř neviditelná. Jedná se o práce s lidmi po různých onemocněních, jejichž duševní život nemocí utrpěl, takže vnímání některých úkonů je pomalé a někdy nemožné. O takto postižené seniory pečuje řada zdravotních sester na tzv. žlutém oddělení. Jejich práce je velmi psychicky náročná a někdy i tělesně. Kdo jejich práci neviděl a nepoznal, neumí si tuto náročnou „práci” představit. Těmto pracovnicím by měla být vzdávána mimořádná čest! Kromě zdravotních sester na žlutém oddělení jsou postižení senioři i schopní alespoň určité úrovně vnímání okolí ošetřování instruktorkami sociální péče, paní Evou a paní Janinou a Editkou. Tyto ženy, kromě prací v terapeutických dílnách č. 1 a č. 2, mají další mnohé pracovní náplně, které přijímáme docela samozřejmě? Tak třeba posezení s milou paní Evou a povídání o naší Roudnici a jejím Podřipsku je pravidelnou náplní čtvrtečního odpoledne. Povídáme si tam nejen o běžném životě, ale i minulost města je nepřeberně zajímavá a skutečně bohatá. A tak paní Eva, znalá historie i současnosti, usměrňuje a doplňuje všechny ty 11
„povídačky”, které přítomné seniorky /většinou/ otevírají. Paní Eva vede úspěšně řadu let ranní rozcvičku, které se může zúčastnit kdokoli, kdo se domnívá, že pohyb je nutný pro další běh života. Cvičení je velmi pěkné a ti, kteří mu přišli na chuť, cvičí pokud možno denně. Je opravdu s podivem, že muži zde bývají přítomni opravdu sporadicky. A ve čtvrtek je bohatý program rozšířen tím, že dopoledne v půl desáté pozvedá Editka s Janinou písněmi naše duše ku hvězdám. Obě mladé instruktorky se snaží zpříjemnit nemocným lidem zbytek života různými zábavnými řečmi, čtením povídek, někdy zpíváním a neposledně vyjížďkou na invalidním vozíku a doprovodu dalších pěších do přírody naší krásné zahrady. Tak se domnívám, že jsem se zmínil o „neviditelných” pracích, které vedení Domova organizuje všem pro zpříjemnění běhu života. Protože je nutné osvěžovat nejen duši, ale i tělo všech, a to neustále, podívejme se na závody v házení šipek do terče, které bývá pravidelně osazováno, sice málo se vyměňujícími osobami, ale zato vždy s veselým prostředím. A totéž možno říci o koulení kuželek. Zde je zvláštní, že koule, které vrháme na kuželky, nejsou kamenné ani kovové jako u petanque, ale gumové. A proto je zajímavější jejich dopad tam, kam téměř nikdo nechce. Jsou ovšem některé seniorky, které přišly na způsob jak tyto koule – míče – zkrotit. A proto samozřejmě vyhrávají. Letošní vedra ochromila mnohé aktivity normálně prováděné venku u altánu. V srpnu slibují oficiální „rosničky” přijatelnější počasí, a tak se můžeme těšit na zábavné akce venku v zahradě. Doufám, jak v příznivějším počasí, tak v možnosti „dovolenkového měsíce” zaměstnanců. Uvidíme.
12
Čas utíká a máme tady zajímavou přednášku pana Klimeše o Africe. Afrika je ohromná a podle cestovatelů a jejích obyvatel neuvěřitelně a velmi různorodě překrásná země. Pan Klimeš byl v Kongu. Při svém pobytu posbíral řadu nevšedních zkušeností a fotografií. Velmi zajímavé postřehy předváděl při promítání nekonečných možností způsobu přepravy všech možných a pro nás nemožných nákladů jak na vozech, autech, nebo třeba jen na jízdním kole. Rovněž pohledy na živou přírodu s jejími představiteli – lvem, žirafou a mnoha dalšími zvířaty. Jen mně bylo líto, že nebyly zařazeny žádné pohledy na jakoukoliv krajinu. Patrně dálkových snímků nelze v tropickém prostředí jen tak dosáhnout. Tohle osobně neznám. Stále vzpomínám na lidské záležitosti. Téměř jsem zapomněl, že řada našich spolubydlících vnímá životní běh jako řízení někoho nekonečně vševědoucího – Boha. A protože je nutné tuto vysněnou ideální bytost nějak uprosit o lepší zítřek, vítají možnost zúčastnit se bohoslužby v naší kapli. Bohoslužba bývá ve středu odpoledne a je navštěvována většinou ženami. Tak mají naši věřící možnost splnit svoji touhu o uklidnění své duše modlitbou. Buď Bohu dík.
Srpen 2013 Srpen, poslední měsíc prázdnin našich školou povinných pokračovatelů života národa. Všichni mladí se snaží využít každý den volna. Mládí má dnes velký výběr možností. Mnoho jich navštěvuje se svými rodiči zahraniční mořské destinace, nebo prožijí hezké dny v náručí přírody v některém táboře. Vyspělejší mají možnost samostatně putovat naší krásnou vlastí, tak jako jsme to dělali i my v dobách, nyní pro nás už bohužel dávných. Abychom nebyli smutní, objednalo vedení Domova nevšední koncert s názvem „Za rok se vrátím”. Je to vzpomínka na výborného zpěváka pana Milana Chladila, který s vynikající paní Yvetou Simonovou byl v letech šedesátých špičkou našeho 13
showbyznysu. Tento pořad předvedl pan Šimon Pečenka celkem úspěšně. Léto pokračovalo, občas tepelnými rekordy, jak nahoru tak dolů. A my v tomto nestálém počasí vzpomínali na své mládí s trvalým krásným létem. K doplnění vzpomínek zajistilo vedení, v polovině měsíce koncert Pražských heligonkářů. Kapela vyhrávala na zahradě celé tři hodiny. Známé písničky z mládí všech dobře se bavících přítomných byly často doplňovány zpívajícími posluchači. Bylo to opravdu podařené odpoledne, za které dík. Ženská krása je nekonečně náročná na běžnou péči. K nám občas zavítající paní Mary Kay připravila dne 22.8. „holčičí odpoledne” nazvané „Den krásy”. Jmenovaná, společně s kosmetickou poradkyní paní Zdeňkou Markovou, předvedla na téma „Barvy, které mi sedí” skutečně profesionálně nejvhodnější líčení. Léto, i když podle nás mohlo být stálejší, přece ubíhá a podzim se blíží. Konec srpna byl pro nás zpestřen projížďkou vyhlídkovým vláčkem, zapůjčeným z Litoměřic, naši obyvatelé využili možnosti zopakovat si městské čtvrti, počínaje sídlištěm u Podlusk se soustředěným obchodním centrem „Vendo Park”. Celé sídliště možno nazvat „novým centrem města”. Vláček pokračoval bývalým židovským územím a pak podle nádraží dojel na Bezděkov. Přes Hradčana jsme dojeli na Karlovo náměstí s pohledem na Lobkovický zámek a Masarykovou třídou kolem Podřipské nemocnice zpět k našemu Domovu. Celá cesta trvala hodinu, doplňována byla instruktáží kronikáře města. Všem se líbila, což projevili zatleskáním po skončení jízdy. S. K.
14
Lukášek Milí čtenáři Rybníčku, předem se Vám chci omluvit za absenci mého článku v minulém čísle. Bohužel jsem napsala článek způsobem, který by možná mohl urazit některé naše spoluobčany. Proto jsme se rozhodli jej nakonec neotisknout. V tomto vydání čtvrtletníku se Vás budu snažit obeznámit s problematikou při práci s lidmi s poruchou autistického spektra. To jsou lidé s určitou poruchou mozku. Nedokáží ovládat své chování a nezvládají domyslet důsledky svých činů. A také Vám povím, jak jsem se k této práci dostala. Jak možná někteří víte, pracuji již 4 roky jako osobní asistentka Lukáška z Bechlína. Nabídka přišla, když jsem byla v 1. ročníku SŠ. Byla jsem tehdy ještě dost mladá, ale přesto mě zaujala a přijala jsem ji. Dnes to považuji za jedno ze svých nejlepších rozhodnutí. Pěstounskou rodinu, která má Lukáška v péči, jsem znala již delší dobu, ale nikdy dříve by mě nenapadlo, jak jednou ovlivní můj život. U Lukáška se dříve střídali asistenti jako „na běžícím pásu“, nikdo s ním moc dlouho nevydržel. Ano, je možná trošku rozmazlený, ale především - je to autista. První půlrok byl dost těžký a dá se říci, že jsem byla asistentka pouze na papíru. Pokaždé, když jsem přijela, mě odháněl, ignoroval a zavíral se přede mnou v pokoji. Docházela jsem tam dvakrát týdně a tu dobu jsem nestrávila s Lukášem, jak bych měla, a finanční odměnu od „Centra pro rodinu“ jsem prakticky dostávala za pití čaje a povídání s Lukášovými rodiči a sourozenci. Po nějaké době jsem s tou lopotou chtěla skončit a za Lukáškem přestat jezdit. Když už jsem byla takhle rozhodnutá, nastal velký zlom. Lukáš mě neodehnal pryč, ale chytil za ruku a šli jsme spolu uvařit jeho oblíbenou instantní čínskou polévku. Zapil jí colou a od té doby je to „můj kluk“. Zažili jsme spolu spoustu radostí i starostí, jezdili jsme spolu na výlety, chodili do pizzerie, učil se platit a komunikovat s cizími lidmi.
15
I když Lukáš díky speciální škole a milujícím pěstounům zlepšoval své znalosti, sebeovládání i sociální dovednosti, rodina i já – nová asistentka jsme potřebovali pomoc. Ta přišla v podobě psychiatra a odborníka z asociace pomáhající autistům – APLA Praha. Hynek Jůn poradil při zařizování nového pokoje pro Lukáška, v péči o něj, jak se k němu chovat při afektu, nebo aby k záchvatům vzteku vůbec nedošlo. Přihlásila jsem se na několik kurzů pořádaných touto asociací, seznámila jsem se s mnoha odborníky, kteří mi doporučili spoustu užitečných „fíglů“ jak s tvrdohlavým autistou zacházet a jak ho k činnostem vést tak, aby on sám chtěl nabízenou činnost dělat. Důležitý je odměnový a trestový systém. Za odměnu mu poskytneme oblíbené pochutiny a činnosti, za trest mu je naopak zakážeme nebo nedáme. Postupem času Lukáš rostl, až se z něj stal „puberťák“, kterého už já nejsem schopná ničemu naučit a moc ho nezvládám. Odmítá veškeré činnosti kromě počítače, nechce dělat logopedická cvičení, která jsou pro něho důležitá, aby mohl lépe komunikovat s lidmi. Procházky i cvičení už ho nebaví. Zajímá se o to, jak mají dívky velká prsa a o barvy podprsenek. Jako asistenta by teď potřeboval pořádného chlapa, který by se ho nebál, občas by mu jednu plesknul a byl by pro něj větší autoritou než já. Článek je už teď dost dlouhý, takže Vás již nyní přestanu nudit povídáním o práci, i když je pro mě velmi zajímavá, a přeji hezké čtení zbytku časopisu. Příště Vás seznámím s prací s jinými klienty a mým působením v APLA Praha, kde jsem po dovršení 18ti let začala pracovat a získávat nové zkušenosti. Nyní Vám popřeji hezké čtvrtletí. Važte si svých blízkých a především toho, že děti ve Vašich rodinách jsou zdravé a mějte se vzájemně rádi. M.K. 16
Noví obyvatelé Rádi bychom mezi námi přivítali všechny nové obyvatele, kteří k nám nastoupili od 27.6.2013 do 20.9.2013 (do uzávěrky časopisu). 11.7. 11.7. 17.7. 21.8. 23.8. 11.9. 13.9. 17.9. 17.9. 17.9. 17.9. 19.9.
pan Jiří Kos Ing. Antonín Bosák paní Irena Chadimová paní Věra Tučková paní Hana Suková pan Bohumil Švec paní Růžena Hrstková paní Hana Škopová pan Zdeněk Mašín paní Jaroslava Mašínová paní Věra Vojíková paní Alena Kaňková
Vítejte mezi námi !!! Opustili nás Věnujme také vzpomínku těm, kteří nás v uvedeném období opustili. 8.7. 13.7. 19.7. 20.7. 28.7. 10.8. 15.8. 2.9. 17.9. 17.9.
paní Jiřina Tokarová paní Věnceslava Bakalová paní Marie Komedová paní Libuše Šírová pan Jiří Kulas paní Marie Hajná paní Božena Zúberová paní Božena Bukovjanová paní Marie Koukalová paní Hana Suková
Nechť odpočívají v pokoji. 17
Naši jubilanti Všem jubilantům, kteří v příštích třech měsících oslaví svá životní jubilea, srdečně blahopřejeme.
Říjen
Listopad
Květuše Štrbíková Zdeněk Mašín Vladislav Vyskočil Věra Bohuslavová Eva Farská Marie Hájíčková Zdeňka Urbanová Věra Vojíková Mgr. Jiřina Fišerová
Jaroslav Novotný Hana Králová Vlasta Trčová Božena Hlavová Václav Quaiser Ing. Kristianna Jasanská
Vladimír Novotný Lili Janoušková
Prosinec
Zdeněk Hollitzer Marie Kopačková Ing. Jiří Karlíček Jarmila Děžinská Anna Hostašová Magdalena Müllerová Marie Klingrová Oldřich Bruthans Marie Knoblochová Soňa Mozíková Josef Šinfelt František Minařík
-red18
Trocha humoru přijde vhod Chlubí se jedna dívka kamarádce. „Tak ti včera v tramvaji vstali dva muži, aby mi uvolnili místo.“ Druhá povídá nevinně: „A vešla jsi se?“ „Je to pravda, že prý pomáháš manželce s mytím nádobí?“, ptá se kolega v práci novomanžela. „Ano, ale ona mi zase na oplátku pomáhá s velkým prádlem.“ Soused ze stejného bytu se ptá. „Karle, kolik rolí tapet jsi koupil na obývák, když jsi loni tapetoval?“ „Patnáct“ odpoví Karel. Za týden říká soused: „Člověče, mně pět rolí zbylo.“ „To souhlasí, mně taky.“ Hlásí žena manželovi: „Možná tomu nebudeš věřit, ale dneska náš chlapec vydělal své první peníze.“ „Co bych nevěřil, je zřejmě po mně.“ odpoví pyšně otec. „A jak to udělal?“ „Prodal tvoje hodinky.“ Ve starožitnictví. „Ručíte za to, že je to pravý Rembrandt?“ „Ano, samozřejmě, záruka platí dva roky.
Ptá se přítel: „Proč už nechodíš na pivo?“ „Ale manželka říkala, že mi nechutná.“ -red-
19
MILIONÁŘ aneb trénujeme mozek Procvičíte si mozkové buňky, oprášíte staré znalosti a ještě možná vyhrajete drobnou cenu. Tak se pusťte do práce! 1. Jak se jmenuje slavný český žokej, který opakovaně na Velké pardubické zvítězil? a) Josef Váňa b) Petr Vaněk c) Ivan Váňa 2. Jak se jmenoval nejslavnější Váňův kůň? a) Hop b) Ocelot c) Železník 3. Jak se jmenuje nejobávanější překážka v této soutěži? a) velké zahrádky b) kamenná zeď c) velký Taxisův příkop 4. Která planeta vychází ráno a říká se jí Světlonos či Jitřenka? a) Neptun b) Venuše c) Jupiter 5. Ve kterém měsíci prožíváme na severní polokouli nejkratší den v roce? a) v dubnu b) v červenci c) v prosinci 6. Která vědní disciplina se zabývá studiem světla? 20
a) optika b) tmářství c) defektologie 7. Kdo vynalezl žárovku? a) Albert Einstein b) Luis Braille c) T.A.Edison 8. Dne 8. února začíná ve městě, nad kterým se tyčí dvacetimetrová socha Ježíše Krista, nejznámější karneval světa. Jak se jmenuje? a) Havana b) Rio Grande c) Rio de Janeiro 9. V rytmu kterého tance se odehrávají latinskoamerické karnevaly? a) samby b) zumby c) tanga 10. Název karneval je shodný s obdobím tradičně trvajícího od Tří králů do Popelečné středy. Jak se mu říká? a) Velikonoce b) Masopust c) Letnice Odpovědi (ve tvaru např. 1d) vhoďte do 11.10. do schránky ve vestibulu. Nezapomeňte připojit svoje jméno! Všichni, kteří odpovědí, dostanou drobnou cenu. Tolerance jsou tři chyby
Rybníček, čtvrtletník DD, Sámova 2481, Roudnice n.L. Redaktorka Martina Plachá. Redakční rada: Jiřina Fišerová, Vlasta Danešová
21
