Workshop zdroje literatury, hudební výchova

Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“

Workshop – zdroje literatury, hudební výchova Iva Dvořáková Alena Anna Kyselo

metodika přednášky


Workshop pracuje s materiálem, který poskytují historické události v rodině Smiřických v letech 1607 – 1620, tj. v době, kdy vlastnili kumburské panství se sídelním městem Jičínem (viz bod VIII.). Tento regionální příběh nese řadu otevřených dramatických situací a velkých lidských témat. Tím inspiroval nejen k historickému bádání, ale i k četným populárním zpracováním jak v literatuřetak v dramatu a odrazil se i v lidové písni. Proto se jeví pro uvedené zadání workshopu jako nejvhodnější.

I. Cíl lekce

zaměřením muzeí, odkud frekventanti na lekci přijíždějí, a jejich rozdílným individuálním zaměřením v edukačních činnostech. Diskuse ve skupinách umožňuje sdílet s kolegy znalosti a zkušenosti jednotlivých frekventantů v novém kontextu a obohacovat je. Forma spolupráce ve skupinách je významná také pro budování sociálních dovedností a posilování současných i budoucích kolegiálních vztahů. Vzhledem k tomu, že přes tyto výhody je práce formou diskuse ve skupinách časově velmi náročná a výsledky této práce lze odhadovat orientačně, představuje tento text metodiky pouze základní strukturu lekce a materiál, s kterým pracuje. Konkrétní obsah spoluvytvoří až frekventanti během lekce samotné, což je smyslem praktické dílny.

Cílem lekce je interaktivní formou seznámit s možnostmi využití různých žánrů literatury při přípravě a realizaci edukačních programů v muzeu. Paralelním způsobem pracovat s podobnými zdroji v oblasti hudby.

III. Průběh lekce

II. Způsob vedení lekce

1) Úvod – seznámení s příběhem pátrací hrou: text příběhu je po malých celcích rozmístěn v prostoru expozice RMaG, logicky je obsah jednotlivých menších statí přiřazen k tematicky blízkým vystaveným předmětům. Každý účastník hledá sám v odlišném pořadí kroků, v určité fázi práce se účastníci spojují do dvojic a skupinek. Během práce získají potřebné základní informace o postavách a událostech příběhu. Rovněž se poukáže přímá návaznost na klíčové využití muzejní expozice při přípravě a realizaci edukačních programů.

Lekce je vedená jako praktická dílna, která počítá s významnými autorskými vstupy frekventantů. Předpokladem je vlastní zkušenost frekventantů s přípravou a vedením edukačních programů nebo alespoň jistá míra jejich znalosti jako ustálené formy zprostředkování informací z muzea návštěvníkům. Lekce maximálně využívá diskusi ve skupinách jako účinnou formu učení. Práce každého frekventanta v interakci s kolegy efektivně přispívá k činnosti celé skupiny, celá skupina má prospěch z činnosti jednotlivce. V případě této lekce se konkrétně uplatní zejména rozmanitost odborných znalostí i praktických zkušeností jednotlivých pracovníků muzeí, která je dána rozdílným tematickým

2) Zpracování příběhu s použitím literárních zdrojů z hlediska různých postav (náhodný svědek událostí, Eliščini rodiče, další vhodné osoby) a další zpracování příběhu v podobě různých literárních žánrů nebo drobnějších literárních útvarů, např.: a) pamflet, b) novinová zpráva, c) dopis od jedné ze zúčastněných postav nebo náhodného pozorovatele,

Workshop – zdroje literatury, hudební výchova

3


d) deníkový zápis, e) zápis v kronice, f) úřední záznam, a tak podobně. Jiné nebo další formy navrhují účastníci sami. Frekventanti pracují ve skupinách. V další diskusi ve skupinách formují vhodnost využití těchto forem v konkrétních případech, hledají aplikace na možnosti vlastních pracovišť – společná burza možností.

3) Seznámení s možnostmi využití literárních předloh na konkrétních příkladech, které připraví lektorky. Ukázka rozdílného literárního zpracování vybrané dílčí (jedné stejné) situace příběhu (včetně práce s již hotovými scénáři). Zhodnocení proměn interpretace v závislosti na zvolených jazykových a stylistických prostředcích – diskuse o funkci zařazení práce s literaturou do edukačních programů (uvedení situace, probuzení zájmu, posouvání děje, doplnění informací, forma reflexe, apod.). 4) Vlastní navrhované možnosti zpracování příběhu účastníky workshopu – diskuse ve skupinách. Účastníci nenavrhují celé edukační programy, ale jednotlivé části inspirované literárními zdroji vztahujícími se k příběhu z regionálních dějin, formulují funkčnost jejich zařazení do individuálních programů. Ve druhé půlce této části workshopu uvádějí příklady z vlastní praxe ve svém regionu, hledají možnosti pro vlastní edukační programy realizovatelné na svém pracovišti. 5) Seznámení s možnostmi hudebních zdrojů a jejich využití. Včetně vlastního pořizování zvuků na místě. Poslech hudebních zdrojů pro práci s příběhem Elišky Kateřiny Smiřické.

6) Vlastní návrhy využití hudebních prvků – práce ve skupinách. Hledání možností propojení hudebních a zvukových prvků s příběhem E. K. Smiřické. Prezentace návrhů skupin. Zpracování příběhu s využitím rozmanitých hudebních forem, např.: a) lidovou baladu, b) mravoučnou kramářskou píseň, c) milostnou píseň, d) píseň do novodobého muzikálu o Elišce, e) operní árii do opery o Elišce, f) instrumentální (pouze zvukové, neverbální) zpracování (doprovodné zvuky k příběhu), a tak podobně. Jiné nebo další hudební formy navrhují sami účastníci. V další diskusi skupin formulace vhodnosti využití těchto forem v konkrétních případech a aplikace na možnosti vlastních pracovišť – společná burza možností.

7) Využití prostoru muzea (galerie) v edukačním programu s využitím hudby a literatury. Konkrétní možnosti muzea v Jičíně (viz kapitola VI.). Propojení zdrojového materiálu s prostorem – inscenace dílčích zpracování příběhu na tematicky vhodných místech. Diskuse o významu a funkčnosti tohoto kroku. Aspekty genia loci autentických prostor, výhody a omezení veřejně přístupných prostor. Site specific, jeho možnosti, výhody a nevýhody. V diskusi formulování možností frekventantů na jejich pracovištích. 8) Formulování „pravidel pro tvorbu edukačních programů inspirovaných literaturou a hudbou“, a formulování úskalí takovéto práce. Diskuse v obměněných skupinách, závěrečný zápis pro všechny skupiny vznikne po diskusi na místě. Navrhovaná forma poslední dvouhodinovky: metoda „snowball“ – budou rozděleni na dvě velké skupiny - jedna bude dělat pravidla a druhá úskalí – ale tak, že se rozdělí na dvojice, takže 4 dvojice dělají 20 minut pravidla,


4


4 dvojice 20 minut úskalí, pak dalších dvacet minut dvě čtveřice a dvě čtveřice – porovnají své záznamy, proberou to a upraví a posledních 20 minut jedna osmice a jedna osmice – pak se pravidla se představí úskalí a úskalí pravidlům. V pravidlech rozhodně nesmí chybět potřeba zařazení práce s literaturou a hudbou do kontextu dobových reálií (např. pozor na nachronismy – např. svoboda pohybu svobodné dívky v době E. K. Smiřické a dnes, respektování dobových zvyklostí, apod.)

9) Závěrečná diskuse – shrnutí práce. Zvláštní pozornost bude věnována potřebě různého typu práce s různými literárními zdroji (rozdíl odborná literatura – beletrie či drama a poezie), s důrazem na připomenutí respektování historických faktů, ověřování informací. Využití archivních zdrojů – soupisy majetku, osobní a úřední listiny a práce s nimi.

Francek, Jindřich. Eliška Kateřina Smiřická a příběh její lásky. Východočeský sborník historický 3. 1993 Menčík, Ferdinand. Dějiny města Jičína I. (do r. 1620). Kap. Jičín pod vládou pánů Smiřických.

3) Popularizované historické studie: Francek, Jindřich. Příběh tajné lásky – Eliška Kateřina Smiřická a její sexuální skandál. Havran, 2005 Francek, Jindřich. Já jsem se dopustila… Sexuální delikty ve východních Čechách 16. – 18. století Ivanov, Miroslav. Modrá ozvěna. Východočeské nakladatelství 1963 Ivanov, Miroslav: Historie skoro detektivní: po stopách literárních záhad, MF, Praha 1961. Veselý, Josef. Kterak…. Aneb první půlkopa, tj. plná třicítka míst a příběhů z české, moravské a slezské minulosti, a to slavné i neslavné. Grada. 2005

4) Krásná literatura a další umělecké zpracování inspirované historickou událostí: např.: Francková, Zuzana, Osudová láska, Petra, Praha 1991 Beránková Zora. Po meči i po přeslici. Mladá Franta 2009. Šimáček Radovan. Výbuch. Severočeské nakladatelství. 1969 Svátek, Josef. Pád rodu Smiřických. Malá knihovna Lidové demokracie 1970 Březinová, Anna. Nehodná dcera rodu Smiřických. Moba 2008

IV. Používané prameny a literatura: 1) Dobová, „autentická“: záznamy výslechu Jiřího Wagnera a Evy Hlavaté z r. 1619 a dalších osob – In studie Jindřicha Francka (Východočeský sborník historický, 1993) reprodukce ukázek dobových textů, které ukazuje expozice RMaG (dobové právní dokumenty, bible, cestopis, historická studie, obrazový materiál – viz Příloha 2)

2) Historické studie: Skála ze Zhoře, Pavel. Historie Česká. Svoboda, 1984 Skála ze Zhoře, Pavel. O hrozném pádu zámku Jičína r. 1620. Tábor – týdenník pro zábavu a poučení, čísla 7 – 10. Tábor 1874

5) Ohlasy v poezii Šolc, Václav. Prvosenky Šrámek, Fráňa. Splav

6) Dramatizace na historický námět: Daněk, Oldřich. Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku. Kolár, JJ. Smiřičtí


5


7) Podklady pro scénář Muzejního loutkového divadélka – edukační materiály k expozici RMaG Klipcová, Kyselo. 2005

(např. v různých stylech: kramářská píseň, operní árie, apod.)

Jičín. Gottlieb,

8) Autorská práce účastníků – úkoly z wokrshopu

V. Používané hudební materiály: 1) dobová hudba: Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na Pecce – výběr z díla: Missa quinis vocibus super Dolorosi martir – pětihlasá mše, jejíž hudební předlohou byl ve své době populární madrigal Lucy Marenzia: Dolorosi martir, fieri tormenti. Maria kron, die Engel schon – pětihlasé moteto na německý text otištěné roku 1604 ve sbírce Rosetum Marianum. Qui confidunt in Domino – šestihlasé moteto na text 125. žalmu složené roku 1598 při cestě do Palestiny a otištěné jako příloha výše uvedeného popisu cesty (Putování). Crucifixus trium vocum 2) pozdější hudební zpracování události: lidová píseň „Znám já jeden krásný zámek“, příp. další lidové písně na podobný motiv nešťastné lásky či nerovného vztahu, ideálně z regionu (např. „Horo, horo vysoká jsi, má panenko vzdálená jsi“, apod., viz Erben, K. J. Prostonárodní písně, příp. jiné sbírky). 3) na místě autorská práce s tichem a zvuky ilustrující situace příběhu, dále autorské hudební zpracování příběhu nebo jednotlivých situací jako úkol pro účastníky v rámci workshopu

VI. Místa, kde budou frekventanti pracovat: 1) expozice muzea: - sál věnovaný zmíněnému historickému období (zde: řada ukázek dobových textů, dobové předměty, ke spuštění píseň „Znám já jeden“), - loutkové divadlo, - herna a konferenční salonek 2) autentické prostory: - arkádové nádvoří, - renesanční sklepy (místo, kde došlo k výbuchu), zámecký park (místo původního kostela Na Koštofranku – pohřbení Elišky Kateřiny Smiřické)

VII. Metodická literatura Dvořáková, Iva. Využité metod dramatické výchovy ve vyučování dějepisu na čtyřletém gymnáziu. Diplomová práce. DAMU, Praha 1997 Dvořáková, Iva, Rodriguezová Veronika. Václav a Boleslav na dva způsoby. In Bursíková, L., Martinovský, P. a kol. Me640todické inspirace. Mezipředmětové vztahy v dějepise. ASUD ČR, Praha 2009 Kasíková, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál, Praha 1997


6


Rodriguezová, Veronika. Drama kolem dějepisu, projektové vyučování dějepisu - možnosti propojení historických pramenů a metod dramatické výchovy. Moderní vyučování, 2005. Rodriguezová, Veronika. Projektové vyučování dějepisu - možnosti využití historických pramenů. In Acta musealia, suplementum 2005. Sbonrík příspěvků z konference Muzeum a škola aneb Nebojte se muzea. Muzeum jihovýchodní Moravy, Zlín 2005 Rodriguezová, Veronika. Přechodná známost nebo trvalý vztah (využití metod dramatické výchovy a kooperace při výuce dějepisu. In Dítě mezi výchovou a uměním. Dramatická výchova na přelomu století. Sborník příspěvků z konference o dramatické výchově, kterou roku 2007 uspořádala katedra výchovné dramatiky DAMU, Praha 2008 Valenta, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. Strom. Praha 1997

VIII. Téma lekce – příběh rodiny Smiřických Rod Smiřických ze Smiřic pochází z tvrze Smiřice u Hradce Králové, do 15. století patří mezi méně významné rody nižší šlechty. Postupně se řada jeho členů prosazuje ve vysoké politice a cílevědomou hospodářskou činností rozšiřují rodinné panství, jejich těžištěm jsou střední a severovýchodní Čechy. Koncem 15. století jsou Smiřičtí povýšeni do panského stavu a do konce 16. století se zařadí mezi nejbohatší, nejváženější a nejvlivnější šlechtické rodiny království. Kromě rozvíjení podnikatelského talentu se věnují vzdělání a rozvoji renesančních věd a umění u nás. V roce 1607 kupuje Zikmund Smiřický kumburské panství se sídelním městem Jičínem, který je tehdy poničen dvěma nedávnými požáry. Je to příležitost přebudovat tamní panské sídlo v duchu renesanční architektury. V té

době zastává Zikmund Smiřický řadu zemských a dvorských úřadů a pracuje i na zajištění svých dětí: Jaroslav (20), Eliška Kateřina (18), Markéta Saloména (15), Albrecht Jan (14) mají nejlepší vzdělání ve své době, synům se otevírá brilantní kariéra, dcery mohou pomýšlet na ženicha z nejvyšších královských kruhů tehdejší Evropy. (Třetí syn Jindřich Jiří (16) je mentálně zaostalý a tehdejší společnost s ním nepočítá). Ideální situace se však brzy promění v rodinnou tragédii a Smiřičtí vymírají po meči i po přeslici: Eliška Kateřina Smiřická se zamiluje do kováře Jana Wagnera a s tímto poddaným tajně udržuje milostný poměr. Vše je prozrazeno, když se Eliščin milostný dopis kovářovi dostane do rukou správce panství Jeronýma Bukovského. Otec Zikmund nemůže tento skandál řešit smírně – nerovný vztah je brzy vděčným konverzačním tématem ve všech vrstvách společnosti a otřásá prestiží celé rodiny. Zikmund dává Elišku vsadit do vězení na hradě Kumburk. Bohužel ještě téhož roku umírá. Ve správě panství se střídají jeho synové a poručníci, kteří Eliščino uvěznění neřeší. Rodového majetku se nakonec ujímá nejmladší dcera Markéta Salomena, kterou se podařilo provdat do vlivné rodiny Slavatových. Eliška ve vězení nakonec stráví 12 let. Obrat přichází s žoldnérským vojákem Otou z Vartenberka, který nečekaně stečí dobil Kumburk, Elišku osvobodil a oženil se s ní. Novomanželé z Vartenberka se usazují v Jičíně a uplatňují nároky na rodový majetek Smiřických. Spory mezi sestrami o dědictví se dostávají ke královskému soudu, který rozhoduje ve prospěch mladší, ale společensky stabilizovanější Markéty Salomeny. V únoru 1620 přijíždí do Jičína královská komise, aby zajistila předání majetku, jednání probíhá velmi dramaticky včetně osobních fyzických potyček sester a přítomnosti vojáků. Za dosud nevyjasněných okolností dochází k výbuchu střelného prachu, značná část zámku je zničena, Eliška a několik desítek dalších lidí umírá. Markéta Salomena získaný majetek dlouho neužívala, po Bílé Hoře je panství Smiřických zkonfiskováno a ona je nucena opustit Čechy. Zemřela v emigraci v chudobě a zapomnění.


7

Workshop – zdroje literatury, hudební výchova metodika přednášky Mgr. et MgA. Iva Dvořáková a MgA. Alena Anna Kyselo

Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392 e-mail: [email protected] www.muzeumhk.cz

Workshop zdroje literatury, hudební výchova

Recommend Documents