VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ V LIBERECKÉM KRAJI

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ V LIBERECKÉM KRAJI SENIOR EDUCATION IN LIBEREC REGION Bakalářská diplomová práce

Kateřina Kloučková

Vedoucí bakalářské diplomové práce: PhDr. Naděţda Špatenková, Ph.D.

Olomouc 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem pouţila.

V Olomouci dne ..........................

........................................ podpis

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí své práce PhDr. Naděţdě Špatenkové, Ph.D., za její cenné připomínky, které mi při psaní práce velmi pomohly.

Obsah Úvod ....................................................................................................................... 6 1 Stáří..................................................................................................................... 8 1.1 Stárnutí populace ............................................................................................ 8 1.2 Vymezení pojmů stáří, stárnutí a senior ....................................................... 12 1.2.1 Kalendářní vymezení stáří ...................................................................... 12 1.2.2 Biologické vymezení stáří ...................................................................... 13 1.2.3 Sociální vymezení stáří ........................................................................... 14 1.2.4 Stárnutí .................................................................................................... 15 1.2.5 Pojem „senior“ ........................................................................................ 15 1.3 Změny ve stáří .............................................................................................. 16 1.3.1 Fyzické změny ........................................................................................ 16 1.3.1.1 Vzdělávání a jeho vliv na fyzické změny probíhající ve stáří….........18 1.3.2 Psychické změny .................................................................................... 19 1.3.2.1 Změny jednotlivých kognitivních funkcí………………………..…...20 1.3.2.2 Vzdělávání a jeho vliv na psychické změny probíhající ve stáří….....21 1.4 Role seniorů.................................................................................................. 21 2 Vzdělávání seniorů .......................................................................................... 24 2.1 Seniorské vzdělávání jako sočást dalšího vzdělávání .................................. 24 2.2 Funkce vzdělávání seniorů ........................................................................... 25 2.3 Determinanty vzdělávání seniorů ................................................................. 26 2.4 Specifika vzdělávání seniorů ........................................................................ 28 2.5 Formy vzdělávání seniorů ............................................................................ 29 2.5.1 Univerzity třetího věku ........................................................................... 29 2.5.1.1 Univerzity třetího věku v České republice………………………...…30

4

2.5.2 Akademie třetího věku ............................................................................ 31 2.5.3 Kluby důchodců a seniorská centra ........................................................ 32 2.6 Vzdělávání seniorů ve strategických dokumentech ČR ............................... 33 2.7 Výchova ke stáří ........................................................................................... 34 3 Senioři v Libereckém kraji ............................................................................. 37 3.1 Věkové rozloţení seniorů v Libereckém kraji ............................................. 37 3.2 Vzdělanostní struktura seniorů v Libereckém kraji ..................................... 39 4 Vzdělávání seniorů v Libereckém kraji ........................................................ 41 4.1 Vzdělávání seniorů ve strategických dokumentech Libereckého kraje .............................................................................................................. 41 4.2 Vzdělávací příleţitosti pro seniory v Libereckém kraji ............................... 41 4.2.1 Univerzita třetího věku při Technické univerzitě v Liberci .................... 42 4.2.1.1 Organizace studia na Univerzitě třetího věku TUL…………..……...43 4.2.1.2 Projekt Přeshraniční vzdělávání seniorů………………………..……44 4.2.2 Komunitní středisko Kontakt Liberec .................................................... 45 4.2.3 Další moţnosti vzdělávání seniorů v Libereckém kraji .......................... 46 Závěr .................................................................................................................... 47 Anotace ................................................................................................................ 48 Použité zdroje ..................................................................................................... 49

5

Úvod Čas plyne a my tichými léty stárneme. - Ovidius Takto poněkud vzletně charakterizoval stárnutí Ovidius jiţ v 1. století našeho letopočtu. Ona „tichá léta“ mohou poukazovat i v dnešní době na to, ţe člověk postupně proţívá svůj ţivot, stárne po malých krůčcích, které si ani nemusi uvědomovat, aţ je najednou postaven před fakt, ţe výrazně zestárl. To můţe být buď ve chvíli, kdy se na něm začnou výrazněji podepisovat fyzické projevy spojené se stářím, coţ mu začne komplikovat ţivot, nebo se dostane do situace, kdy odchází do důchodu a najednou neví, co si počít s nastalým volným časem. Tento volný čas by měl být postupně nějak zaplněn, ideálně zájmovou činností, kterou můţe být právě například vzdělávání. Z důvodu, ţe sama pocházím z Libereckého kraje a dění v něm mě velice zajímá a mám k němu blízko, rozhodla jsem se ve své práci zmapovat, jaké mají senioři v Libereckém kraji vzdělávací příleţitosti (které jsou formálně organizovány prostřednictvím různých organizací). První kapitolu věnuji popisu toho, co je stáří, stárnutí a kdo jsou senioři. Pozornost zde také věnuji celosvětovému fenoménu stárnutí populace, který můţe velmi ovlivňovat ţivot celých společností, nejen seniorské populace jako takové. V kapitole druhé se zabývám teoretickými východisky vzdělávání seniorů – blíţeji se věnuji jeho postavení v kontextu vzdělávání dospělých, dalé také jeho funkcím, determinantám, specifikům a především také formám organizovaného vzdělávání seniorů. Situaci seniorů v Libereckém kraij se věnuji v kapitole č. 3, a to především z demografického pohledu. Zaměřuji se na to, jaké je sloţení seniorské populace v Libereckém kraji z pohledu věkové struktury a také struktury vzdělanostní. Vzdělanostní struktuře se věnuji proto, ţe pro

6

některé formy seniorského vzdělávání je podstatné, jakého nejvyššího stupně vzdělání jeho účastník v minulosti dosáhl, aby mohl btýt do vzdělávání přijat. V kapitole poslední, čtvrté, se snaţím zmapovat, jaká je nabídka organizovaného seniorského vzdělávání v Libereckém kraji (přičemţ se snaţím zaměřit na všechny okresy Libereckého kraje). Zabývám se pouze formálně organizovanými formami vzdělávání seniorů, neboť všech ostatních forem, které by se rovněţ daly zahrnout do oblasti seniorského vzdělávání, je aţ příliš mnoho na to, abych je dokázala popsat všechny vyčerpávajícím způsobem.

7

1 Stáří 1.1 Stárnutí populace Procesem stárnutí populace je zatíţena nejen česká, ale i evropská a celkově světová populace. Kozáková s Müllerem jej definují jako proces, v jehoţ průběhu dochází ke změně věkové struktury obyvatelstva určitého území tak, ţe se zvyšuje podíl osob starších 65 nebo 60 let za současného sniţování podílu osob mladších 15 let.1 Takováto závislost lze změřit tzv. indexem stáří, který udává podíl počtu osob starších 60 (nebo 65) let ku počtu dětí ve věku od 0 do 14 let násobený 100. Následující tabulka uvádí vývoj indexu stáří v ČR od roku 1950 do roku 2001 (údaje jsou vţdy z let pravidelného sčítání lidu, nikoli pouze z kaţdoročních bilancí utvářených na základě posledního sčítání lidu): Tab. č. 1: Syntetické ukazatele věkové struktury obyvatelstva ČR z výsledků sčítání lidu v letech 1950 - 20012

Z tabulky vyplývá, ţe index stáří (60+) se během druhé poloviny 20. stolení více neţ zdvojnásobil, zvláště pak u ţen (coţ je důsledek toho, ţe ţeny se doţívají vyššího věku, tudíţ jsou v pokročilejším věku více zastoupeny neţ muţi).

1

KOZÁKOVÁ, Z., MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. S. 20. 2 Základní charakteristiky věkové struktury obyvatelstva. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004F92AD/$File/410903t2.pdf [cit. 18. 3. 2011]

8

Čornaničová uvádí, ţe WHO dělí populace na „mladé“, „zralé“ a „staré“ podle toho, jaký je podíl seniorů v dané populaci.3 O mladou populaci se jedná, pokud je podíl seniorů niţší neţ 4%, zralá je populace, kdyţ má podíl seniorů mezi 4% a 7% a pokud je podíl seniorů v populaci vyšší neţ 7%, jedná se o populaci starou. Ke stáří české populace v letech 1991, 1993 a 2001 se vyjadřuje další tabulka ČSÚ (údaje z let 1991 a 2001 pocházejí ze sčítání lidu a údaj z roku 1993 je zařazen z důvodu vzniku samostatné ČR) Tab. č. 2: Struktura obyvatelstva ČR podle vybraných věkových skupin z výsledků sčítání lidu 1991 a 2001 a k datu vzniku ČR: 4

Z tabulky je patrné, ţe jiţ v roce 1991 se populace ČR řadila mezi staré populace, a i kdyţ poslední měření uvedené v tabulce je 10 let staré, tak se dá předpokládat, ţe se poměr zastoupení seniorů v populaci stále rovnoměrně zvyšuje. Kozáková s Müllerem uvádějí prognózu, ţe v roce 2030 bude podíl seniorů v populaci přibliţně 30,6% (tento údaj však nelze přesně porovnávat s výše uvedenou tabulkou, neboť oni za seniory povaţují osoby starší 60 let, nikoli 65):

3

ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 43. 4 Základní charakteristiky věkové struktury obyvatelstva. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004F92AD/$File/410903t2.pdf [cit. 18. 3. 2011]

9

Graf č. 1: 5

Takovéto prudké zvyšování podílu seniorů v populaci má zdroj především v tom, ţe v příštích 20 aţ 30 letech zestárnou silné populační ročníky 70. let 20. století, ale současně bude docházet k udrţování trendu nízké porodnosti – bude se tedy zvyšovat pouze počet seniorů. Stárnutí populace tedy evidentně závisí na podílu seniorů v populaci, který zase závisí na neustále se zvyšující střední délce ţivota. Kozáková a Müller uvádějí následující graf týkající se průměrné naděje na doţití v letech 1950 a 2000 (zvláště u muţů a ţen).

5

KOZÁKOVÁ, Z., MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. S. 22.

10

Graf č. 2: 6

Z grafu vyplývá, ţe naděje na doţití při narození se od roku 1950 do roku 2000 zvýšila u obou pohlaví přibliţně o 10-12 let. Lze předpokládat, ţe i v dalších letech byla v populaci stejná tendence. Důvodem zvyšující se průměrné délky ţivota je neustále se zlepšující zdravotnická péče, která je také stále dostupnější, klade se větší důraz na zdravý ţivotní styl, apod. Neustálé stárnutí populace bude mít také své důsledky pro generace dnešních lidí středního věku, ale především také pro ještě mladší generace. Z důvodu menší početnosti mladších generací bude nutné zvyšovat dobu odchodu do důchodu, neboť bude méně ekonomicky aktivních obyvatel země. Zároveň bude větší zastoupení seniorské populace, která bude od státu dostávat starobní důchody. Protoţe bude docházet k menšímu přílivu peněz z prostředků ekonomicky aktivního obyvatelstva, ale současně k vyšším výdajům ze státní pokladny, tak dojde k větší zadluţenosti státu. To moţná povede k tomu, ţe na důchody mladších generací jiţ nezbudou finanční prostředky (tedy za předpokladu, ţe nedojde k efektivní důchodové reformě).

6

KOZÁKOVÁ, Z., MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. S. 21.

11

1.2 Vymezení pojmů stáří, stárnutí a senior Vymezení pojmů stáří, stárnutí a senior není příliš jednoduché, neboť se vyskytuje příliš mnoho přístupu k této problematice, ale především – kaţdý člověk stárne jinak rychle a stáří se na něm projevuje v odlišné míře neţ u kohokoli jiného. Jednotný popis těchto pojmů nenalezneme dokonce ani v zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, který přitom upravuje mimo jiné i problematiku seniorů. V mezinárodním měřítku je definice výše uvedených pojmů sloţitá také proto, ţe se průměrná délka ţivota v jednotlivých zemích můţe velice výrazně lišit. 1.2.1 Kalendářní vymezení stáří Hlavním a zřejmě nejjednodušším způsobem definice stáří je tzv. kalendářní (chronologické) vymezení stáří. Říčan uvádí klasifikaci stáří dle Světové zdravotnické organizace (WHO), která pochází jiţ z 60. let 20. století:7 -

rané stáří: 6075 let – téţ označení vyšší věk, stárnoucí člověk

-

vlastní stáří: 7590 let – pokročilé pravé stáří, senium

-

dlouhověkost: 90 let a více

Kozáková a Müller uvádějí, ţe stejné rozdělení po patnáctiletých cyklech jako WHO zmiňuje i Václav Příhoda, který však hovoří o pojmech senescence a počínající stáří u prvního období (6074 let), kmetství či vlastní stáří u období druhého (7589 let) a patriarchum pro poslední období od 90 let.8 Otázkou však je, nakolik je toto rozdělení udrţitelné, zvláště spodní hranice stáří v 60 letech, kdyţ se neustále zvyšuje průměrná délka ţivota a zvláště pak průměrný věk odchodu do důchodu, který bývá také někdy povaţován za hranici stáří. Průměrný věk odchodu do důchodu mezi lety 7

ŘÍČAN, P. Cesta životem. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. S. 332. KOZÁKOVÁ, Z., MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. S. 9. 8

12

2001 a 2009 stoupl z 58,9 let na 60,5 let (v průměru, u muţů to byl dokonce nárust z 60,7 let na 61,5 let).9 Tyto dvě hranice spolu tedy nekorespondují tak jako dříve a lidé mohou nastupovat do důchodu aţ několik měsíců (nebo dokonce let) poté, co překročili pomyslnou hranici raného stáří. Proto zde uvádím i další kalendářní dělení dle Kozákové a Müllera, které se dle nich v posledních letech uţívá stále častěji: 10 -

6574 let: mladé stáří (young old)

-

7584 let: staré stáří (old-old)

-

85 let a více: velmi staré stáří

Kozáková s Müllerem tamtéţ uvádějí, ţe dlouhověkostí se také často označuje věk nad 90 let. Podíl zastoupení dlouhověkých lze změřit tzv. indexem dlouhověkosti, který je měřen jako poměr dlouhověkých ke všem lidem starších 60 let ve společnosti – počítá se tedy vzorcem 90+/60+. Pro kaţdé z těchto období Mühlpachr uvádí důleţité aspekty či úkoly důleţité pro seniory v tomto věku:11 mladé stáří je typické nutností adaptovat se na vstup do důchodu a vyplněním velkého mnoţství volného času. Mladší senioři také musí najít nové způsoby seberealizace. V období starého stáří začínají na důleţitosti nabývat specifické medicínské problémy a atypický průběh běţných chorob. A v období velmi starého stáří je nutné všímat si soběstačnosti seniora a jeho zabezpečenosti. 1.2.2 Biologické vymezení stáří Dalším moţným způsobem jak vymezit stáří je tzv. biologický. Ten vychází z toho, ţe ne všichni lidé stejného kalendářního věku jsou stejně fyzicky zdatní a ani se jich involuční změny nedotýkají ve stejné míře. Mühlpachr biologické stáří povaţuje za hypotetické označení konkrétní míry právě oněch involučních změn jako například atrofie či pokles funkční

9

Průměrný věk při odchodu do důchodu, v členění dle pohlaví. Dostupné z http://apl.czso.cz/ode/tab/tsdde420.htm [cit. 20. 1. 2011] 10 KOZÁKOVÁ, Z., MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. S. 10. 11 MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 21.

13

zdatnosti.12 Při snaze nějak přehledně určit biologické stáří tak, aby bylo více vypovídajícím pro vymezení stáří neţ chronologický věk, však veškeré pokusy selhaly. Podle Stuart-Hamiltona „biologický věk poukazuje na objektivní stav fyzického vývoje či degenerace.“

13

Jiţ na této definici je viditelné, ţe

v určitém období lidského ţivota dochází ke změně od „vývoje“ k „degeneraci“ – tedy ţe se lidské tělo jiţ nevyvíjí jakoby „vpřed“ či směrem nahoru, ale naopak začíná „upadat“. Pojem biologický věk bývá pouţíván k vyjádření celkového stavu lidského organismu. Ke specifičtějšímu určení biologického věku se uţívá například i tzv. anatomického věku (stav tělesné stavby), karpálního věku (stav zápěstních kůstek) a fyziologického věku (např. rychlost metabolismu). 1.2.3 Sociální vymezení stáří Sociální vymezení věku závisí na kombinaci několika sociálních změn, či splnění určitého kritéria. V případě vymezení stáří se nejčastěji jedná o dosaţení věku, kdy vzniká nárok na odchod do starobního důchodu. Mühlpachr označuje stáří jako sociální událost. 14 Podel Stuart-Hamiltona se dá seniorská populace (v jeho pojetí starší 65 let) rozdělit do kategorií tzv. teřtího a čtvrtého věku 15 Toto dělení je pouţíváno především pro jeho neutralitu, avšak ve svých důsledcích dělí eniory také podle toho, jakou měrou potřebují pomoc od druhých.

12

MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 19. 13 STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. S. 22. 14 MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 19. 15 STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. S. 2021.

14

1.2.4 Stárnutí Mühlpachr říká, ţe: „Stárnutí (gerontogeneze) je zákonitý, druhově specifický proces, jehoţ projevy se stávají zřetelnějšími ve 4. deceniu16 (resp. na přelomu 4. a 5. decenia).“17 Z toho vyplývá, ţe je moţné říci, ţe tedy ke stáří (či dokonce smrti) směřujeme jiţ od narození. Tento přístup se však můţe zdát poněkud pesimistický – vţdyť člověk v průběhu ţivota nejdříve roste, zraje a vyvíjí se, aby aţ v pokročilejším věku začal viditelně stárnout. (Toto platí, pokud stárnutí neuvaţujeme pouze v chronologickém (kalendářním) smyslu slova). Stárnutí je však velice individuálním procesem – kaţdého člověka v určitém

věku

poznamenává

v různé

míře,

stejně

tak

postihuje

nerovnoměrně také různé části organismu. Podle Stuart-Hamiltona je stárnutí ovlivněno nejen biologickým věkem, ale také věkem psychickým. 18 1.2.5 Pojem „senior“ Podle Petřkové a Čornaničové je uţívání pojmu senior důleţité pro jeho neutralitu, protoţe neexistuje jiné emočně nezatíţené slovo, systémově navazuje na pojem sénium, je to pojem jasný a flexibilní a je dobře přijímán i samotnými seniory.19 Dalším podstatným důvodem je to, ţe by pouţíváním pojmu „senior“ mohlo dojít ke sjednocení uţívaných pojmů v celém vědeckém spektru (např. gerontologie uţívá pojem „geront“, psychologie označení „senescent“ – tento pojem můţe být nevhodný uţ proto, ţe jej někteří autoři pouţívají pouze k označení prvního stádia stáří – viz kapitola 1.2.1), a to právě pro jeho neutralitu a proto, ţe není výrazně spojen s nějakou konkrétní vědní disciplínou.20

16

decenium = desetiletí MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 22. 18 STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. S. 21. 19 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 27. 20 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 27. 17

15

Pojem senior je také vhodný k nahrazení pojmů „starý“ a „důchodce“, proti nimţ se vyjádřilo i OSN při příleţitosti Mezinárodního roku starších lidí (tím byl rok 1999) a které se mohou zdát poněkud hanlivými. 1.3 Změny ve stáří Stáří lze povaţovat za jedno ze zlomových období v ţivotě člověka, neboť v něm dochází k významným změnám a to hned na několika „frontách“. Tyto změny se mohou dotýkat fyzické, psychické i sociální roviny ţivota člověka. Jakékoli změny jsou sice v ţivotě člověka naprostou samozřejmostí, avšak ne všechny mohou být pozitivní a ţádoucí. Z tohoto důvodu by mělo docházet ke snaze ulehčit jedinci adaptaci na změny (případně těmto změnám předcházet) Toto vše zajisté platí pro jedince všech věkových kategorií i postavení, zejména pak pro seniory. Tuto funkci můţe v případě seniorů plnit právě vzdělávání v jeho různých formách. 1.3.1 Fyzické změny Fyzické změny ve stáří jsou nejviditelnější a nejvýraznější i na první pohled a dotýkají se prakticky všech systému lidského organismu. Je samozřejmostí, ţe fyzické změny jedince doprovázejí v průběhu celého ţivota, avšak podle Říčana probíhají přibliţně po 60. roce ţivota rychleji neţ v předchozích obdobích a s přibývajícími roky se ještě více urychlují.21 Na průběh a míru dopadu fyzických změn můţe mít vliv několik faktorů jako například genetické dispozice, choroby i zranění prodělané v průběhu celého ţivota a ţivotní styl. Typickým rysem seniorského věku je dle Vágnerové tzv. polymorbidita, coţ znamená, ţe jedinec trpí větším mnoţstvím různých nemocí (často chronických) jako je diabetes, hypertenze či nemoci zaţívacího ústrojí. 22

21

ŘÍČAN, P. Cesta životem. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. S. 331 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. S. 448. 22

16

Klevetová a Dlabalová uvádějí, jakými změnami ve stáří prochází pohybový, karidopulmonální, trávicí, pohlavní a vylučovací, koţní a nervový systém i smyslové orgány: 23 Pohybový aparát: dochází ke zplošťování a vysychání meziobratlových plotének a úbytku a křehnutí kostní hmoty, coţ vede ke sniţování výšky těla a ke snadnějšímu lámání kostí. Dále také ubývá svalové hmoty, coţ vede k poklesu svalové síly a sniţování rychlosti nervových vzruchů a tím i ke zpomalení reakcí. Ochabování kosterních svalů spolu s atrofií plotének můţe způsobit i ohýbání kostry a hrbení. Kardiopulmonální systém: sniţování funkce plic způsobuje, ţe jedinec přijímá méně kysléku a také omezenější činnost srdce přečerpává méně krve, coţ dohromady způsobuje, ţe dochází k niţšímu prokrvení a okysličení okrajových částí těla. Další prblémem je sniţování elasticity cév v průběhu stárnutí, coţ způsobuje kornatění cév – tím je narušena regulace krevního tlaku (systolický se zvyšuje, zatímco hodnota diastolického zůstává stejná) Trávicí systém: mnoţství trávicích šťáv se sniţuje a potrava se tedy hůře rozkládá a vstřebává. Kvůli sníţené svalové síle dochází k poklesu tlustého střeva a tím i časté zácpě. Dále dochází u muţů staršího věku ke sniţování potence a u ţen k menopauze (někdy uţ ve středním věku). V důsledku menší síly svalových svěračů můţe docházet také k inkontinenci V oblasti koţního systému dochází ke sniţování elasticity kůţe a k jejímu ztenčování, tvorbě vrásek a změnám pigmentace – některá místa pigment ztrácejí, ale naopak jinde se pigment ukládá do určitých „okrsků“ kůţe.

23

DLABALOVÁ, I., KLEVETOVÁ, D. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. S. 20–22.

17

Dalším faktorem ovlivňujícím fyzické změny ve stáří je sniţování počtu neuronů, coţ má vliv na rychlost vedení vzruchů. Také demence je důsledkem vzniku senilních plaků na obalech neuronů. Ve stáří také dochází ke zhoršování všech smyslů. Nejedná se tedy pouze o zhoršený sluch a zrak. Sniţování počtu receptorů zhoršuje i vnímání tepla a chladu, tlaku a rovnováhy. Veškeré výše uvedené faktory mohou mít obrovské dopady na ţivot seniorů, protoţe jim mohou do různé míry ztěţovat ţivot a orientaci ve světě i komunikaci s jejich okolím, které nedokáţe pochopit jejich obtíţe nebo se do nich neumí dostatečně vcítit. 1.3.1.1 Vzdělávání a jeho vliv na fyzické změny probíhající ve stáří Fyzické změny ve stáří nelze nikdy odstranit úplně, je to přirozená součást stárnutí, ale lze je do jisté míry zeslabovat, příp. oddalovat. Velký vliv na probíhající fyzické změny ve stáří můţe mít např. vzdělávání v oblasti zdravého ţivotního stylu. Vhodné mohou být také programy zaměřené na cvičení. Kombinací takovýchto vzdělávacích programů můţe dojít ke zlepšení zdravotního stavu seniora – např. programy

zaměřené

na

redukci

nadváhy

spojují

aktivní

cvičení

s osvětovými přednáškami o zdravém ţivotním stylu a ve svých důsledcích přinášejí výsledky, které mohou ulehčit jak pohybovému aparátu seniorů, tak mohou mít pozitivní vliv např. na činnost kardiopulmonálního systému apod. Pro ţivot seniorů mohou mít přínost také programy zaměřující se na osvětovou činnost a představování kompenzačních pomůcek, které se jinak senior můţe stydět pouţívat (nebo to dokonce neumí).

18

1.3.2 Psychické změny S přibývajícím věkem se vedle fyzických změn mění i lidská psychika – a také v této oblasti probíhají změny u kaţdého individuálně, nesou však některé společné znaky. Podle Vágnerové jsou psychické změny determinovány jednak biologicky, ale i psychosociálně:24 Biologicky podmíněné změny zpravidla vyplývají z fyzických změn, kterými senior prochází, přičemţ mají vliv na proţívání, uvaţování i chování seniorů. Zpomalení činnosti svalů a celkové aktivity projevující se zpomalením pohybů (spec. při chůzi) jde ruku v ruce se zvýšenou opatrností, ale i nerozhodností a sniţující se schopností koncentrovat se. Právě toto však můţe být vyvaţováno větší důsledností a pečlivostí (např. při přecházení silnice či přepočítávání peněz). Tyto psychické proměny nemusí mít na seniora aţ takový dopad jako ty, které jsou důsledky závaţnějších onemocnění, jako např. Alzheimerovy choroby. Během stárnutí také dochází k významným změnám v mozku – k redukci synaptických spojení, coţ vede ke zhoršení přenosu jednotlivých impulsů – v důsledku toho se zhoršuje tzv. fluidní inteligence, coţ znamená, ţe se zhoršuje pozornost, paměť, ale i schopnost plánovat či třídit informace. Naopak krystalická inteligence u seniorů zůstává zachována (např. v IQ testech mohou senioři dosahovat lepších výsledků neţ v mládí právě proto, ţe se stávají pečlivější a trpělivější, avšak pouze za předpokladu, ţe nejsou omezováni časově).25 Změny v psychice seniorů však nestojí pouze na biologickém základě, ale jsou determinovány také psychosociálně.

26

To znamená, ţe

jsou

zákonitě spojeny s psychikou seniora, ale i s jeho postavením ve společnosti. 24

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. S. 450–451 25 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. S. 315–317. 26 DLABALOVÁ, I., KLEVETOVÁ, D. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2169-9. S. 23.

19

1.3.2.1 Změny jednotlivých kognitivních funkcí Ve stáří dochází ke zpomalení poznávacích procesů a prodlouţení reakčních časů, toto zpomalení však můţe vznikat na základě častých chronických onemocnění, která mohou vést aţ ke zhoršení soběstačnosti.27 Toto zpomalaní můţe vést ale také k tomu, ţe nezpracují veškeré dostupné informace a budou tak vycházet z nepřesného předpokladu. Delší čas nezabírá pouze zpracování informací, ale také volba adekvátní reakce. Vše se přitom můţe ještě více prodluţovat také v reakci na chyby, ke kterým došlo v minulém jednání, a také pokud jsou senioři pod časovým tlakem, neboť snadněji podléhají stresu a nejistotě. Problémy s percepcí bývají ovlivňovány zhoršováním zrakových a sluchových funkcí.28 Od tohoto problému mohou pomáhat i tzv. kompenzační pomůcky, které ale mohou být samotnými seniory špatně přijímány (např. za naslouchátka se mohou stydět nebo je dokonce neumí správně pouţívat). Míra pozornosti je u seniorů výrazně závislá na kontextu a situaci, ve které se musí koncentrovat – v případě, ţe se jedná o stereotypizovanou a často prováděnou činnost, se nutnost koncentrace pozornosti sniţuje, ale u neznámých činností či v neznámých situacích naopak výrazně vzrůstá.29 Míra funkčnosti paměti i ve stáří závisí na vzdělání, kterého senior dosáhl, a také na míře uţívání paměti. V seniorském věku můţe docházet k omezení funkční kapacity mozku, který tak přijme pouze omezené mnoţství nových informací, a proto mohou některé informace podané v rychlejším sledu za sebou zaniknout a dochází tak ke zhoršování krátkodobé paměti. Naopak dlouhodobá paměť se můţe zdát být více méně zachována, i kdyţ v poněkud nepřesnější formě. Typické jsou tzv. reminiscence, kdy si senior vybavuje vzpomínky z dřívější minulosti 27

DLABALOVÁ, I., KLEVETOVÁ, D. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. S. 23. 28 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. S. 320. 29 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. S. 320.

20

(především z první čtvrtiny ţivota, méně jiţ z druhé), ale současně si můţe splést např. jména svých vnoučat, která vídá takřka denně. 30 Změny rozumových schopností bývají ovlivněny jak dědičností, tak i sociálními

(např.

vzdělání)

i

osobnostními

(introverze/extroverze,

rigidita/flexibilita) faktory, ale i chorobnými procesy – míru rozumových schopností sniţuje například stařecká demence, či jiná onemocnění. Změna uvaţování seniorů s sebou nese určité více či méně společné rysy jako jsou tendence k dogmatismu a rigiditě.31 Rigidita se projevuje ulpívavostí a rozvláčností uvaţování, které však stabilizuje jejich názory a postoje. Dále je typické, ţe senioři upřednostňují rutinu a stereotyp, coţ je dáno především náročností naučit se něco nového a také stále se zvětšující obtíţností především technických novinek. 1.3.2.2 Vzdělávání a jeho vliv na psychické změny probíhající ve stáří Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 2.3.2.1, míra funkčnosti paměti závisí na vzdělání, kterého senior dosáhl, a také na míře uţívání paměti. Vzděláním je samozřejmě myšleno to, kterého bylo dosaţeno jiţ dříve, přesto však i vzdělávání ve stáří můţe podporovat činnost paměti. Účastí na studiu dochází k trénování paměti, pozornosti, ale také můţe docházet byť jen k částečnému ovlivňování uvaţování seniorů – představováním nových informací mohou „slevit“ ze svých tendencí k dogmatismu (vše samozřejmě za předpokladu, ţe jsou nové informace představeny vhodným způsobem). 1.4 Role seniorů Další velmi významné změny ve stáří souvisejí se vznikem nových rolí, které musí senior plnit, a současně s nutností opustit jiné, na které byl po celý ţivot zvyklý. Stáří se v podstatě stává specifickou statusovou charakteristikou, se kterou jsou nutně svázána rolová očekávání a s nimi i určité standardy chování, které jsou určeny normativním řádem společnosti. Lze říci, ţe ve 30

HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. S. 96–97. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. S. 329. 31

21

většině případů se stáří stává i tzv. master statusem

32

(tj. tento status se

stává dominantním nad ostatními, zastiňuje je). Od seniora společnost očekává především odchod do důchodu, čímţ ho vlastně odděluje od výkonu dřívějších funkcí v zaměstnání (přesto existuje i značné mnoţství seniorů, kteří jsou stále zaměstnáni i přes tzv. „důchodový“ věk). Odchodem ze zaměstnání se seniorovi změní prakticky celý jeho dosavadní způsob ţivota – denní reţim, vyšší mnoţství volného času, atp. Proto je důleţité, aby nalezl jinou náplň času, která s sebou můţe také přinášet nutnost plnit nové role, nebo některé stávající nově rozvíjet. Při obměně rolí ve stáří však není podstatný pouze vliv společnosti, ale i aspirace samotného jedince. Moţnou novou náplní času se můţe stát právě vzdělávání, např. prostřednictvím univerzit třetího věku, apod. Ort hovoří například o těchto rolích seniorů: role prarodiče a příbuzného, nemocného či pacienta a aktivisty ve volnočasových činnostech.33 Jednou z nejvýznamnějších rolí v ţivotě seniora se můţe stát role prarodiče, které se sice s velkou pravděpodobností musel ujmout jiţ v dřívější fázi ţivota, ale aţ teď na ni má dostatek času a můţe se tak stát hlavní oporou volného času seniora. Pro rodinu jsou „jejich“ senioři důleţití např. protoţe pomáhají vychovávat vnoučata, umoţňují matkám lepší zapojení do profesního ţivota, atp. Naopak rodina pomáhá seniorům třeba s činnostmi, které jiţ kvůli zdraví nebo fyzické kondici nemusí zvládat, mohou také být „zprostředkovateli“ moderního světa – pomáhají s rozmáhající se technikou apod, čímţ se senioři v podstatě učí novému – dochází k tzv. informálnímu vzdělávání (učení) 34. Vztahy s vlastními dětmi se ve stáří stabilizují, ubývá v nich ambivalence a disharmonie a objevuje se v nich pouze minimum konfliktů.

32

BARTOŇKOVÁ, H., ŠIMEK, D. Andragogika. Č. vydání neuedeno. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání, 2002. S. 14. 33 ORT, J. Kapitoly ze sociologie stáří. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyněho v Ústí nad Labem, 2004. S. 25. 34 informální vzdělávání = bezděčné, nezáměrné

22

Vztah rodičů v seniorském věku a dětí ve věku středním má však mnoho determinant, mezi něţ patří např. ţivotní styl mladší generace, jejich záţitky z dětství, zdravotní stav seniorů, podobnost či odlišnost osobnostních charakteristik dětí a rodičů, teritoriální vzdálenost, atp. Vztah s potomky je podle Vágnerové pro seniory důleţitý, protoţe jim pomáhá uspokojit některé psychické potřeby (a leckdy i velmi specifickým způsobem):35 -

mladší generace jim pomáhá zprostředkovávat podněty, se kterými by jinak těţko přišli do kontaktu, spojuje je se stále rychleji se rozvíjející společností a pomáhá jim se v ní orientovat

-

vztah k potomkům uspokojuje potřebu citové jistoty – vytváří se tak symbolické zázemí, které jim však můţe poskytnout i reálnou podporu

-

ve vztahu k dospělým dětem si senioři potřebují udrţet určitou autonomii a potřebu soukromí – senioři se nechtějí vzdát své samostatnosti a soběstačnosti, aby se nemuseli ve svých očích vzdát vlastní úcty

-

rodina můţe uspokojovat i potřebu seberealizace a to tím, ţe si jejím prostřednictvím senioři potvrzují svůj význam alespoň pro své potomky

-

budoucnost seniorů se stává více uzavřenou, proto svou potřebu otevřené budoucnosti uspokojují tím, ţe se zaměřují na úspěchy a neúspěchy svých potomků

35

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. S. 483–484

23

2 Vzdělávání seniorů Ve společnosti se jiţ pomalu, ale stále jistěji rozšiřuje přesvědčení, ţe vzdělávání se netýká pouze dětí a mladistvých, ale zasahuje do ţivota člověka v celém jeho průběhu – ať se jedná o tzv. profesní či rekvalifikační vzdělávání, nebo o stále se rozmáhající zájmové vzdělávání. Vzdělávání se stává stále důleţitějším, aby jedinec byl schopen plně fungovat ve společnosti a aby se dokázal plně přizpůsobovat změnám, které v ní probíhají stále se zvyšujícím tempem. Vzdělávání seniorů tím pádem také získává na důleţitosti, neboť je vítanou náplní volného času seniorů. 2.1 Seniorské vzdělávání jako sočást dalšího vzdělávání Vzdělávání dospělých má své místo v kontextu tzv. celoţivotního učení. Je to jakýsi další stupeň, který můţe následovat po ukončení sekundárního či terciárního vzdělávání (vyjímečně i primárního). Vzdělávání dospělých se můţe prolínat celým dalším ţivotem jedince aţ do stáří. Barták dělí vzdělávání dospělých takto: 36 -

náhradní školní vzdělání – tzv. druhá vzdělávací šance – jedinec má moţnost dosáhnout určitého stupně vzdělání, jehoţ nedosáhl v příslušném věkovém období

-

další vzdělávání – dále se dělí na:

-

další profesní vzdělávání – určeno pro jedince, kteří jiţ dosáhli určitého stupně vzdělání

-

občanské vzdělávání – vytváří širší předpoklady pro kultivaci jedince jako občana a pro jeho adaptaci na měnící se společenské a politické podmínky

-

zájmové vzdělávání – okrajový proud dalšího vzdělávání dospělých, který uspokojuje vzdělávácí potřeby jedinců v souladu s jejich zájmy

36

Barták, J. Jak vzdělávat dospělé. 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, s.r.o, 2008. S.

11.

24

-

vzdělávání seniorů – ţádoucí aktivita postproduktivní generace kulturně společenského rázu

Barták také tamtéţ dále uvádí, ţe seniorské vzdělávání umoţňuje starším spoluobčanům uspokojovat potřeby, kterým se v produktivním věku nemohli dostatečně věnovat (např. univerzita třetího věku). 2.2 Funkce vzdělávání seniorů Petřková uvádí, co bylo v minulosti povaţováno za funkce, které plní seniorské vzdělávání – jsou to funkce preventivní, anticipační a posilovací, k čemuţ Livečka přidávají funkci rehabilitační.37 Toto vymezení se však zdá být poněkud úzké, proto ho Čornaničová spojuje s vymezením funkcí vzdělávání dospělých podle Perhácse, který za ně povaţuje: -

společensko-socializační funkce (jako funkce nahrazující školský systém, světonázorová a etická funkce nebo třeba kulturní funkce)

-

osobní funkce (adaptační, výchovná, rozvoj specifických vlastností, apod.)

Spolu s těmito funkcemi a s analýzou výzkumů vzdělávání seniorů přichází Čornaničová s dělením funkcí podle primárního cíle vzdělávání seniorů a podle jeho specifického zaměření.38 Funkcemi podle primárního cíle vzdělávání seniorů jsou tzv. vzdělávací funkce (v první řadě jde o získávání nových poznatků, znalostí, informací či schopností), kulturně-kultivační funkce (rozvíjení osobnosti jedince, vyuţitím kultury, umění či pohybových aktivit v oblasti zájmových volnočasových činností) a sociálně-psychologická funkce (udrţení kvality sociálního ţivota a psychický rozvoj, zaměření na adaptaci na změny spojené se stárnutím).39

37

PETŘKOVÁ, A. Vzdělávání seniorů jako aktuální problém vzdělávání dospělých. In BOČKOVÁ, V. Aktuální problémy výchovy a vzdělávání dospělých. 1. vyd. Olomouc: Univezita Palackého v Olomouci, 1994. S. 26. 38 ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 68-70. 39 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 64.

25

Podle specifického zaměření vzdělávání seniorů jde např. o funkce – preventivní (pokud vzdělávací aktivity probíhají s dostatečným předstihem), anticipační, rehabilitační, adaptační (zajišťování rovnováhy mezi lidským organismem a prostředím, ve kterém člověk ţije), stimulační (přispívá k rozvoji zájmů, potřeb a schopností seniorů a k podpoře jejich aktivity), komunikační (stimulace moţnosti seniorů komunikovat s okolím a jeho prostřednictvím také s celou společností), kompenzační (kompenzace sociálních kontaktů seniorů, kterých jim s přibývajícími roky stále více ubývá) aktivizační (začlenění do společností, k ţivotnímu uspokojení a tím i k duševní rovnováze a zdraví), relaxační a mezigeneračního porozumění (prostřednictvím vzdělávání seniorů dochází k prohlubování mezigenerační komunikace a k předcházení mezigeneračních konfliktů).40 2.3 Determinanty vzdělávání seniorů Vzdělávání dospělých ve společnosti rozhodně neprobíhá izolovaně, a proto je nutně determinováno celou řadou faktorů. Tyto determinanty lze rozdělit do čtyř oblastí:41 Jedním z nich jsou charakteristiky seniorů jakoţto účastníků vzdělávání. Ty se dají rozdělit na kognitivní jako je např. inteligence, schopnosti, způsob učení, apod., dále na afektivní (motivy, postoje, potřeby, atd.), sociální a sociokulturní (vzdělanotní úroveň, rodinné prostředí,…) a na fyzické jako například rozdíly věku, pohlaví a zdravotního stavu mezi účastníky vzdělávání.42 Dále

můţe

být

proces

vzdělávání

seniorů

determinován

charakteristikami pracovníků vzdělávání (organizátorů, učitelů apod.). Zde můţe být vzdělávání ovlivněno především osobnostními charakteristikami (temperament, zdravotní stav,…) a také charakteristikami profesními

40

PETŘKOVÁ, A. Vzdělávání seniorů jako aktuální problém vzdělávání dospělých. In BOČKOVÁ, V. Aktuální problémy výchovy a vzdělávání dospělých. 1. vyd. Olomouc: Univezita Palackého v Olomouci, 1994. S. 27. 41 ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 70-71. 42 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004.. 68.

26

(zkušenosti). Vzdělávání seniorů můţe být dále ovlivněno charakterem samotných vzdělávacích konstruktů, jako jsou kurikulární programy, rozsah a obtíţnost učiva a evaluační nástroje. V neposlední řadě je proces vzdělávání ovlivňován realizačním prostředím, ve kterém vzdělávání probíhá – vliv můţe mít vybavenost tohoto prostředí a jeho dostupnost.43 Podle Hartla proces vzdělávání dospělých ovlivňuje také vzdělavatelnost účastníků vzdělávání (coţ lze samozřejmě aplikovat i na seniorské vzdělávání) více, neţ samotný věk vzdělávaných.44 Samotná vzdělavatelnost závisí na vnějších podmínkách – na moţnosti přístupu ke vzdělání (vzdálenost, školné, rodina,…), a vnitřních podmínkách (motivace, umění učit se, dosavadní znalosti a zdravotní stav účastníků). Samotné vnitřní podmínky jsou ovlivňovány stárnutím a jednotlivými biologickými, sociálními a psychickými změnami, které stárnutí doprovázejí. Dále lze rozlišit mezi fyzickými a intelektuálními determinantami.45 Mezi fyzické lze zařadit změny, které postihují především smysly, nervový systém a pohyblivost. Intelektuálními determinantami jsou např. lehkost učení, schopnost vybavení si naučené látky nebo třeba intenzita procesu učení, ale i mnoho dalších faktorů.

43

ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 71. 44 HARTL, P. Pedagogická psychologie dospělých. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. S. 220. 45 ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 72.

27

2.4 Specifika vzdělávání seniorů Přestoţe koncept vzdělávání seniorů v mnohém vychází z konceptu vzdělávání dospělých jako takového, má však také svá specifika. Snad nejtypičtějším znakem vzdělávání seniorů, které ho často můţe výrazně odlišovat od vzdělávání dospělých, je, ţe senioři se vzdělávají výhradně dobrovolně, coţ neplatí u dospělých v produktivním věku, neboť ti se často musejí vzdělávat především v oblasti své profese (coţ samozřejmě nemusí platit vţdy). Podle Čornaničové je nutné k seniorskému vzdělávání přistupovat ve dvou rovinách, a to jednak v oblasti plánování vzdělávání seniorů, ale také v oblasti

dodrţování

určitých

zásad,

které

podmiňují

efektivnost

konkrétních programů a aktivit vzdělávání seniorů:46 V rovině plánování vzdělávání seniorů je tedy nezbytné: zvaţovat vzdělávání seniorů v perspektivě celoţivotního vzdělávání, brát v úvahu moţnosti dané oblasti a jejího vzdělávacího systému, rozpoznat diferencovanost seniorské populace, a tím i jejích vzdělávacích potřeb a zájmů, vzdělávací nabídky směřovat všem seniorům bez ohledu na dosaţené vzdělání, bydliště či věk, vzdělávání chápat jako podporu kvality ţivota seniorů, vzdělávacími aktivitami vytvářet dobré podmínky pro mezigenerační dialog a odbourávat stereotypy ve společnosti zaměřené na vztah ke stáří a k seniorům a tím i pomáhat měnit roli seniorů ve společnosti. V rovině vlastního procesu vzdělávání seniorů je nutné dbát na určité poţadavky v průběhu celého vzdělávání, aby se lépe zpřístupnil jeho obsah a došlo ke snadnějšímu dosaţení cíle. Mezi tyto poţadavky patří:47 -

uplatňování ontogeneticky adekvátních forem vzdělávání seniorů, jeho organizace a norem posuzování výsledků

-

respektování jedinečností vycházejících z psychických i fyzických změn v průběhu stárnutí

46

ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 78-79. 47 ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 79.

28

-

sledovat specifika vzělávání seniorů z pohledu věkové diferenciace

-

vytvářet vzdělávací programy tak, aby pomáhaly řešit osobní i nadosobní problémy

-

vytvářet co nejvíce tvořivých aktivit pro seniory

-

vedle nových informací či schopností poskytovat účastníkům vzdělávání emocionální podporu

-

vzdělávacími aktivitami podporovat aktivní model ţivota ve stáří a snahu seniorů vést nezávislý a kreativní ţivot

2.5 Formy vzdělávání seniorů Vzdělávání osob seniorského věku je ovlivňováno velkým mnoţstvím faktorů (viz kapitoly 2.3 a 2.4), coţ vede k různorodým vzdělávacím potřebám. V současné době tyto vzdělávací potřeby dokáţe plnit pouze několik málo moţných forem vzdělávání seniorů. Těmito formami (v ČR) jsou: univerzity třetího věku, akademie třetího věku, kluby důchodců a seniorská centra. V zahraničí se ještě objevuje vzdělávání seniorů formou tzv. lidových univerzit, coţ znamená, ţe senioři studují současně s mladší generací, coţ příznivě ovlivňuje mezigenerační porozumění.48 2.5.1 Univerzity třetího věku Univerzity třetího věku lze právem povaţovat za nejznámější moţnosti seniorského vzdělávání. V Evropě jsou také prezentovány jako průkopníci vzdělávání seniorů. V minulosti však toto označení nebylo pouţíváno pouze pro označení konkrétního typu organizace vzdělávání dospělých, ale bylo pouţíváno např. jako označení pro veškeré vzdělávací aktivity pro seniory.49 Jiţ od počátku se univerzity třetího věku zaměřovaly především na zájmové vzdělávání. Takovýto směr nabrala také první oficiální univerzita třetího věku ve francouzském Toulouse, která byla zaloţena jiţ v roce

48

MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 139. 49 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 75.

29

1973.50 Univerzity třetího věku se zaměřují hlavně na zkvalitnění ţivota seniorů, coţ je jejich hlavním pojícím prvkem. V současnosti se v přístupu k organizaci studia na univerzitách třetího věku objevují dva hlavní proudy, které se však nevyskytují pouze v krystalických formách, ale často se také kombinují. První z těchto proudů se

zaměřuje

na

intelektuální

aktivitu

účastníků

a

udává

takřka

vysokoškolský způsob studia zaměřený na velkou angaţovanost účastníků. Druhý proud se zaměřuje především na tradiční osvětu, přičemţ se snaţí zahrnout velké počty studujících a kurzy staví pro širokou veřejnost. Seniorské vzdělávání se neomezuje pouze na studium, ale dává i prostor pro volnočasové setkávání a vzájemné poznávání účastníků, čímţ pomáhá seniorům navazovat nové kontakty a předcházet tak jejich izolaci ve stáří. 2.5.1.1 Univerzity třetího věku v České republice V současné době v České republice existuje 20 univerzit třetího věku (na některých univerzitách se dále dělí pod jednotlivé fakulty), které se sdruţují v Asociaci Univerzit třetího věku, organizované při Vysokém učení technickém v Brně.

51

V Československu vznikla první univerzita třetího

věku v Olomouci v roce 1986 z iniciativy Československého Červeného kříţe. 52 Podle Čornaničové lze univerzity třetího věku v České republice (a na Slovensku) charakterizovat ve více rovinách, a to takto: 53 -

je to jeden z článků sítě institucí, které mají zabezpečovat právo seniorů na vzdělání

50

MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 139. 51 Adresář aktivních členů Asociace U3V České republiky. Dostupné z: http://au3v.vutbr.cz/adresar22.doc [cit. 27. 1. 2011] 52 MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 139 53 ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 94.

30

-

jedná se o instituci, která působí při vysokých školách a univerzitách, která nemá pouze vzdělávací úlohu, ale má se zaměřit také na výzkum

-

univerzity třetího věku jsou specifickými institucemi, které přitahují seniory s rozvinutými vzdělávacími potřebami a které předkládají

problematiku

na

úrovni

a

způsobem

charakteristickým pro vysoké školy a univerzity -

univerzity třetího věku nejen učí, ale vytvářejí prostor pro intelektuální a společenskou realizaci starších lidí

-

tato instituce také zvyšuje zájem společnosti i vědy o problematiku třetího věku a sama se podílí na hlubším poznávání této věkové skupiny obyvatelstva

V průběhu studia na univerzitách třetího věku senioři narazí na formalizovaný charakter studia (takřka jako na vysokých školách) – pevně daný začátek akademického roku, imatrikulace, promoce, atp. Zvláštní formou univerzit třetího věku jsou tzv. virtuální univerzity třetího věku. Virtuální výuka univerzit třetího věku je společným projektem českých univerzit a Asociace Univerzit třetího věku a probíhá přes Portál esenior (www.e-senior.cz).54 Virtuální Univerzity třetího věku jsou vhodné především pro zájemce, kteří se nemohou účastnit prezenční výuky z důvodu

vzdálenosti

do

místa

výuky,

případně

pro

tělesně

či

handicapované zájemce. 2.5.2 Akademie třetího věku Podle Čornaničové by mělo být toto označení vyhrazeno pro cykly nejméně deseti přednášek, diskusí a seminářů v určitých časových intervalech. Činnost akademií třetího věku se však nemusí orientovat pouze na tyto formy vzdělávání, ale je moţné sem zahrnout například exkurze, výlety, apod. Obsahové zaměření akademií třetího věku se zpravidla orientuje na následující oblasti: medicínsko-gerontologická (např. zdravé 54

HEROLD, P., TYRYCHTR, J., ČERNÁ, E. Portál – Virtuální výuka Univerzity třetího věku. Dostupné z: http://everest.natur.cuni.cz/konference/2009/prispevek/herold.pdf [cit. 20. 3. 2011]

31

stárnutí, zdravý ţivotní styl, apod.), občansko-sociální (podpora porozumění změnám ve společnosti), hobby aktivity, příprava na stárnutí (pro mladší generace), pohybové aktivity a také vzdělávání zaměřené na umění, literaturu, historii či ekologii. 55 Obsah, formy i metody výuky na akademiích třetího věku by měly výrazně obsahovat rysy zájmového vzdělávání a účastníci vzdělávání by měli být organizování do uzavřených skupin („tříd“) a studium by mělo být do jisté míry formalizováno (jako např. přijetí ke studiu, vystavení diplomu, apod.).56 2.5.3 Kluby důchodců a seniorská centra Kluby důchodců jsou zřejmě nejčastější formou sdruţování seniorů, která také nabízí vzdělávací aktivity. Kluby důchodců bývají organizovány buď místně (zřizované místní správou) nebo podnikově (zde se sdruţují bývalí zaměstnanci určitého podniku či organizace). 57 Kluby důchodců se zaměřují především na zájmovou činnost seniorů v celé šířce. Jejich aktivity se odvíjejí především v těchto oblastech: 58 -

společné návštěvy kulturních akcí

-

kulturně-tvořivé aktivity (např. zaměřené na lidové zvyky, apod.)

-

vzdělávací aktivity (besedy, přednášky,…)

-

besedy s lékařem (podpora zdravého ţivotního stylu, prevence)

-

poznávací zájezdy a exkurze

-

sportovní aktivity

Zvláště konkrétní vzdělávací aktivity mají především jednorázový charakter – nejsou součástí nějakého uceleného konceptu přednášek, mohou

55

ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 95. 56 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 79. 57 ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 97–99. 58 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 79.

32

být uváděny bez souvislostí a návaznosti na nějaké dřívější či budoucí vzdělávací aktivity. Čornaničová uvádí, jaké funkce plní kluby důchodců podle Livečky: komunikační,

sdruţovací,

kulturně-tvořivou,

kulturně-interpretační

a

samozřejmě také vzdělávací. 59 Činnost seniorských center je typická tím, ţe sdruţuje seniory z určitého profesního odvětví (např. seniorské centrum při Okresní radě Odborového svazu pracovníků Školství Liberec). Podle Čornaničové mají seniorská centra dvě podstatné úlohy: 60 jednak soustředit potenciál odborníků v seniorském věku a vytvořit podmínky na vyuţití jejich vědomostního potenciálu v kaţdodenním ţivotě i ve prospěch celé společnosti, ale také zprostředkovat tyto vědomosti těm, kteří je potřebují a stojí o ně, čímţ by docházelo ke smysluplnému zapojení seniorské populace do společnosti. Pro centra seniorů je charakteristické, ţe většina činností je realizována a organizována samotnými seniory (ev. jedinci předseniorského věku), nikoli např. dobrovolníky, kteří by vytvářeli program pro seniory, kteří by jej přijímali převáţně pasivně. 2.6 Vzdělávání seniorů ve strategických dokumentech ČR Nejvýznamnějšími strategickými dokumenty České republiky, které se týkají vzdělávání, jsou tzv. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky z roku 2007 a tzv. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Oba tyto dokumenty se věnují mimo jiné i vzdělávání dospělých. Bohuţel ani v jednom není výslovně zmíněno seniorské vzdělávání jako takové. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR se v rámci dalšího vzdělávání zabývá pouze oblastí podpory zvyšování kvality 59

ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 97. 60 ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1998. S. 99.

33

dalšího vzdělávání, zvyšování profesionality vzdělavatelů dospělých nebo např. zlepšování prostupnosti počátečního a dalšího vzdělávání. 61 Tzv. Bílá kniha se věnuje např. specifickým problémům vzdělávání dospělých v ČR, a to v oblasti studia dospělých na školách, dalšího profesního vzdělávání, rekvalifikačního vzdělávání a zájmového a občanského vzdělávání v dospělosti.62 Právě ona problematika zájmového a občanského vzdělávání by teoreticky mohla souviset s problematikou seniorského vzdělávání, ale seniorské vzdělávání není zmíněno ani zde. 2.7 Výchova ke stáří Petřková s Čornaničovou uvádějí, ţe výchova ke stáří je hlavním cílem proseniorské edukace, která se zaměřuje na mezigenerační porozumění a solidaritu a na pochopení návaznosti, podmíněnosti a cest generací v ţivotě společnosti.63 Velkou roli při výchově ke stáří podle Petřkové a Čornaničové hraje především rodina a společnost (či komunita)

64

– důleţité je podílení se

seniorů na ţivotě společnosti, jejich moţnost o ní spolurozhodovat, nikoli aby byli vyloučeni. Aby bylo seniorům umoţněno participovat na společenském ţivotě, musí být členové této společnosti dobře informování o jejich potřebách a schopnostech, coţ by měla umoţňovat především média – mělo by se tak předcházet vzniku stereotypů o seniorech, které by jim znepříjemňovaly ţivot ve společnosti a které by mohly vést aţ k tomu, ţe by se ve společnosti zrodil tzv. ageismus. Pro lepší začlenění seniorů do společnosti je vhodné vyuţít činnosti nevládních organizací i podpory místní samosprávy. Takto lze dát seniorům pocit uţitečnosti ve společnosti (a zabrání to pocitu, ţe by třeba mohli svému okolí překáţet) – vyuţít se můţe například toho, ţe senior můţe ve svém bývalém zaměstnání zastoupit 61

Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/dlouhodoby-zamer-vzdelavani-a-rozvojevzdelavaci-soustavy-cr [cit. 20. 3. 2011] 62 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001. S. 82–84. 63 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 53. 64 PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 54.

34

někoho v době dovolené, apod. Společnost (či spíše komunita) také můţe pomáhat udrţovat a prohlubovat mezigenerační dialog právě formou vzdělávání (které můţe na vysokoškolské úrovni mít podobu tzv. integračního modělu vzdělávání, kdy dochází ke společnému studiu seniorů a mladých). Vzdělávání v oblasti přípravy na stáří se u nás objevovalo jiţ v 80. letech minulého století, kdy se programy zaměřovaly především na zdravý způsob ţivota seniorů. V současné době se důraz klade na sníţení rizik adaptačního selhání – s přibývajícím věkem se jedinec hůře adaptuje na probíhající změny, coţ můţe ovlivnit i schopnost přizpsobit se i v oblasti biologické a psychosociální. Na přípravě na stárnutí by se měli podílet odborníci z různých oblastí – jako např. gerontologové, psychologové, apod., a mělo by probíhat ve čtyřech rovinách:65 -

dlouhodobá příprava – po celý ţivot bychom se měli učit zdravému ţivotnímu způsobu a dobrému přístupu ke starší generaci k stárnutí

-

přelaďovací příprava – ve věku 4060 let by se měl jedinec

zaměřit

na

prevenci

stárnutí

v podobě

zdravotnických opatření a psychologické přípravy -

krátkodobá (akutní) příprava – cca 5 let před dosaţením důchodového věku by měl jedinec zabezpečit svůj ţivot po stránce materiální a pokusit se o optimalizaci vstupu do důchodu

-

aktuální příprava – měla by vést ke smysluplnému vyuţití volného času a vlastního potenciálu

Přestoţe tedy tzv. výchova ke stáří vyloţeně nekoresponduje přímo se vzděláváním seniorů jako takovým, je velice podstatnou pro ţivot seniorů ve společnosti – ať uţ mladší jedince, které role seniorů teprve čeká, nebo pro samotné seniory. Mladší jedinci jsou připravováni na vlastní stáří, ale

65

PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. S. 58.

35

zároveň se stávají otavřenější seniorské populaci a usnadňují jí tedy její opětovné přijímání do společnosti.

36

3 Senioři v Libereckém kraji 3.1 Věkové rozložení seniorů v Libereckém kraji Problematice stárnutí populace v České republice je věnována kapitola 1.1, je však jasné, ţe tato problematika se nevyhýbá ani Libereckému kraji. V roce 2008 byl poměr osob starších 60 let v Libereckém kraji 21,0%, přičemţ nejvíce zastoupenou skupinou v populaci staších lidí byla skupina ve věku 60-64 let, která tvořila celých 33,8% všech osob starších 60 let v Libereckém kraji. 66 Následující tabulka ukazuje, jakým způsobem se měnily podíly jednotlivých věkových skupin mezi roky 1961 a 2004. Tab. č. 3: Vývoj podílů hlavních věkových skupin v populaci Libereckého kraje 67

Od roku 1961 se podíl osob starších 65 let v populaci Libereckého kraje převáţně zvyšoval z 9,2% aţ na 13% v roce 2004. Jediný pokles v tomto období byl zaznamenán v 80. letech 20. století (z 12% na 12,5%).

66

Demografické a socioekonomické charakteristiky obyvatel Libereckého kraje starších 60 let. Dostupné z: http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/41003B357E/$File/514063-09k21.pdf [cit. 28. 1. 2011] 67 Vývoj podílů hlavních věkových skupin v populaci Libereckého kraje. Dostupné z: http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/AE00315C21/$File/0401t.pdf [cit. 28. 1. 2011]

37

Protoţe data z roku 2004 jsou uţ poněkud starší, následující tabulka ukazuje, jakým způsobem se vyvíjelo zastoupení osob starších 65 let v populaci Libereckého kraje mezi roky 2000, 2004 a 2008. Tab. č. 4 Věkové sloţení obyvatel Libereckého kraje podle pohlaví v letech 2000, 2004 a 2008 68

Nevýhodou této tabulky je, ţe neuvádí podíl za obě pohlaví dohromady, ale pouze pro kaţdé zvlášť. Přesto je jasné, ţe za pouhé čtyři roky od roku 2004 do roku 2008 se podíl seniorů v Libereckém kraji zvýšil přiblţně o 1% (0,9% u muţů a 1% u ţen). To poukazuje na čím dál rychlejší stárnutí populace Libereckého kraje – nepř. mezi roky 2000 a 2004 se podíl muţů zvýšil o pouhé 0,2% a u ţen se dokonce nezměnil vůbec. Ve všech okresech Libereckého kraje (tj. Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa a Semily) také v průběhu let k nerovnoměrným změnám v podílu starší populace na celkové populaci. Následující tabulka ukazuje, jak se měnil podíl osob starších 65 let v celé populaci mezi roky 1961 a 2004 v jednotlivých okresech Libereckého kraje

68

Základní demografické charakteristiky věkové struktury obyvatelstva. Dotupné z: http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/41002A1A28/$File/514063-09k1.pdf [cit. 28. 1. 2011]

38

Tab. č. 5: Vývoj podílů hlavních věkových skupin v jednotlivých okresech Libereckého kraje 69

Je patrné, ţe „nejstarším“ je okres Semily, zatímco „nejmladším“ Česká Lípa. Semilský okres má další specifikum a to, ţe v něm dochází pouze k nepatrným změnám v rozloţení obyvatelstva podle věku (od roku 1961 do roku 2004 došlo k navýšení o pouhých 0,9%, přičemţ v letech 1970 a 1980 byly hodnoty dokonce mnohem vyšší neţ v roce 2004). Naopak nejrychleji stárne populace v okrese Liberec, kde se v průběhu let zvýšil podíl seniorské populace o celých 5,9%. 3.2 Vzdělanostní struktura seniorů v Libereckém kraji Vzdělanostní struktura seniorů je pro analýzu moţností vzdělávání seniorů v Libereckém kraji velice důleţitá, neboť lidé s vyšším vzděláním mají vyšší potřebu a motivaci vzdělávat se i nadále v pokročilém věku a např. podmínkou pro účast na vzdělávání na univerzitách třetího věku bývá dosaţení alespoň středoškolského vzdělání s maturitou.

69

Vývoj podílů hlavních věkových skupin v jednotlivých okresech Libereckého kraje. Dostupné z: http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/AE00317AF2/$File/0402t.pdf [cit. 28. 1. 2011]

39

Tab. č. 6: Obyvatelstvo ve věku 60 a více let podle pohlaví a nejvyššího ukončeného vzdělání v Libereckém kraji k 1. 3. 2001 70

Z této tabulky vyplývá, ţe v jednotlivých úrovních nejvyššího dokončeného vzdělání se poměr muţů a ţen starších 60 (či 65) let, kteří ho dosáhli, výrazně liší. Vyrovnaný poměr je snad jen u nástavbového vzdělání, ale u niţšího vzdělání jsou výrazněji zastoupeny ţeny a u vyššího naopak muţi. Nejvýraznější rozdíl je u vědecké přípravy – muţů starších 60 let jí dosáhlo 153 jedinců, zatímco ţen pouze 6. Celkově bylo nejvíce seniorů,

kteří

dosáhli

maximálně

základního

vzdělání

(včetně

neukončeného), a to celých 38,5%.

70

Demografické a socioekonomické charakteristiky obyvatel Libereckého kraje starších 60 let. Dostupné z: http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/41003B357E/$File/514063-09k21.pdf [cit. 28. 1. 2011]

40

4 Vzdělávání seniorů v Libereckém kraji Vzhledem k očekávanému stárnutí populace a neustálému posouvání věkové hranice pro odchod do důchodu se dá očekávat, ţe s přibývajícími roky se bude zvyšovat počet jedinců s charakteristikami seniorů, kteří však budou řazeni stále do produktivního věku. Proto by měl být postupně kladen důraz na vzdělávání seniorů (i v oblasti profesního vzdělávání). 4.1 Vzdělávání seniorů ve strategických dokumentech Libereckého kraje Nejdůleţitějším strategickým dokumentem Libereckého kraje z pohledu vzdělávání je tzv. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje 2008.

71

Ten se sice zabývá dalším

vzděláváním, ale vzdělávání seniorů zde zmíněno vůbec není. Také část zabývající se zájmovým vzděláváním se nevěnuje problematice vzdělávání seniorů (ale tentokrát ani dospělých), neboť zájmové vzdělávání pojímá pouze jako volnočasové aktivity pro děti. Tento stav se nedá povaţovat za dostačující, neboť by se dalo říct, ţe jsou tímto senioři v podstatě diskriminováni, ale především se Liberecký kraj nedrţí tendence, která se stále zřetelněji objevuje ve společnosti, kdy je kladen důraz na celoţivotní vzdělávání a učení včetně seniorského vzdělávání. 4.2 Vzdělávací příležitosti pro seniory v Libereckém kraji Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole č. 3.1 Věkové sloţení seniorů v Libereckém kraji, poměr zasoupení seniorů v populaci Libereckého kraje neustále roste (stejně jako v populaci celé ČR). Proto je podstatné zaměřovat se na zlepšování kvality ţivota seniorů, k čemuţ můţe pomáhat právě vzdělávání seniorů. 71

ODBOR ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE, TĚLOVÝCHOVY A SPORTU KRAJSKÉHO ÚŘADU LIBERECKÉHO KRAJE. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje 2008 [online]. Vydání a místo vydání neuvedeno [cit. 28. 1. 2011]. Dostupné z: http://www.krajlbc.cz/public/skolstvi/dlouhodoby_zamer_2008_7916720989.pdf ISBN neuvedeno.

41

4.2.1 Univerzita třetího věku při Technické univerzitě v Liberci Liberec je jedním z významnějších univerzitních měst v České republice díky Technické univerzitě Liberec. Na šesti fakultách a ve dvou specializovaných ústavech zde v současné době studuje 10 461 studentů.

72

Zvláště Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace a Fakulta strojní mají v republice (i ve světě) dobré jméno pro svou vědeckou činnost. Na Technické univerzitě v Liberci je studium organizováno jak formou prezenční, tak i kombinovanou. Právě pro organizaci kombinované formy studia na univerzitě funguje Centrum dalšího vzdělávání Technické univerzity v Liberci. Centrum dalšího vzdělávání se zabývá mj. organizací dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, dále např. v rámci Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů spravuje projekt „Systém vzdělávání vzdělavatelů dospělých“ a také je zde organizována Univerzita třetího věku při Technické univerzitě v Liberci73 Na liberecku působí také Metropolitní univerzita Praha, o. p. s. se svým odloučeným pracovištěm přímo v Liberci, dále také Bakovní institut vysoká škola, a. s. se sídlem v Jablonci nad Nisou, ţádná z nich však v kraji neorganizuje ţádné další vzdělávací aktivity pro seniory. Pouze Vysoká škola Karla Engliše, a. s. se sídlem v Liberci organizuje kurz Počítače a internet pro seniory.

74

Přesto však významným nositelem univerzitní

vzdělanosti pro seniory zůstává především Technická univerzita Liberec. Studium na Univerzitě třetího věku TUL je organizováno od akademického roku 1998/1999. V tomto roce bylo ke studiu přijato pouhých 16 studentů, přičemţ tento počet se rok od roku výrazně zvyšuje. 75

72

Tisková zpráva – Zahájení akademického roku 2010/2011.. Dostupné z: http://www.tul.cz/verejnost/informace-pro-verejnost/zahajeni-akademickeho-roku-201011_doc_1730 [cit. 20. 3. 2011] 73 CDV: U3V. Dostupné z: http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3 [cit. 29. 1. 2001] 74 Počítače a internet pro seniory. Dostupné z: http://www.vske.cz/sites/default/files/kurz_pocitace_seniori.pdf [cit. 20. 3. 2011] 75 PACLTOVÁ, J. Současnost a perspektivy rozvoje U3V TU v Liberci. [online] Dostupné z: http://au3v.vutbr.cz/soubory/Rancirov_2007/prispevky/pacltova.pdf [cit. 20. 3. 2011]

42

4.2.1.1 Organizace studia na Univerzitě třetího věku TUL Univerzita třetího věku TUL nabízí několik variant studia: 76 -

volitelné kurzy

-

víceletý ucelený program

-

přednášky a aktivity Klubu studujících a absolventů Univerzity třetího věku TUL

-

virtuální přednášky Univerzity třetího věku TUL

Noví studující mohou ve volitelných kurzech studovat maximálně tři roky. Po uplynutí této doby mohou vyuţít moţnosti studia víceletého uceleného programu, ve kterém budou povinni plnit zápočty a zkoušky, nebo mohou navštěvovat přednášky a aktivity tzv. Klubu studujících a absolventů Univerzity třetího věku TUL, které jsou určeny pouze pro seniory, kteří buď Univerzitu třetího věku TUL studují, nebo jiţ absolvovali, nikoli pro širokou veřejnost. Klub studujících a absolventů pořádá přednášky např. z cyklů sociální psychologie, světových náboţenství či třeba vybraných kapitol z psychologie C. G. Junga.77 Podmínkami pro studium na Univerzitě třetího věku TUL je věk nad 50 let, ukončené středoškolské vzdělání s maturitou (které musí být doloţeno dokladem o nejvyšším dosaţeném vzdělání) a samozřejmě odevzdání přihlášky a uhrazení poplatku za studium. 78 Studium probíhá v zimním i letním semestru (v obou shodně 14 týdnů) a je soustředěn do 90 minutových bloků vţdy jednou týdně. Během studia jsou povoleny pouze dvě absence za semestr (jinak je udělení zápočtu podmíněno např. odevzdáním semestrální práce).79

76

Univerzita třetího věku TUL - všeobecné podmínky studia. Dostupné http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=2 [cit. 29. 1. 2011] 77 Univerzita třetího věku TUL - všeobecné podmínky studia. Dostupné http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=2 [cit. 29. 1. 2011] 78 Univerzita třetího věku TUL - všeobecné podmínky studia. Dostupné http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=2 [cit. 29. 1. 2011] 79 Univerzita třetího věku TUL - všeobecné podmínky studia. Dostupné http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=2 [cit. 29. 1. 2011]

43

z: z: z: z:

Výuka je garantována většinou fakult TUL a také jedím ze specializovaných ústavů – textilní fakulta nabízí studium estetiky, hospodářská se zaměřuje především na výuku jazyků (angličtina, němčina a francouzština), cestovního ruchu a občanského práva, fakulta mechatroniky organizuje výuku v oborech digitální fotografie, PC, apod., na fakultě architektury a umění pořádají kurzy dějin výtvarného umění a architektury, ústav zdravotnických studií nabízí program základy zdravotnických nauk a na fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické je výuka organizována do vícesemestrálních

(komunikace

a

osobnostně-sociální

rozvoj)

i

jednosemestrálních kurzů (např. světová náboţenství, historie chemie, pohybové aktivity seniorů).80 4.2.1.2 Projekt Přeshraniční vzdělávání seniorů Projekt

Přeshraniční

vzdělávání

seniorů/Grenzüberschreitende

Seniorenbildung vznikl ze spolupráce v rámci tzv. Univerzity Nisa (která tvoří síť univerzit v Liberci, Zittau/Görlitz a v Jelení Góře) a Euroregionu Neisse – Nisa – Nysa (jenţ podporuje přeshraniční spolupráci v oblasti trojzemí Čechy, Německo, Polsko) a účastní se jej . Projekt je financován Evropským fondem pro regionální rozvoj v rámci programu Ziel 3/Cíl 3 a byl zahájen 1. září 2010.81 Tento projekt je určen studujícím z Univerzity třetího věku TUL, Seniorské akademie na Hochschule Zittau/Görlitz (Svobodný stát Sasko) a Akademie pro starší v Trojmezí.82 Přeshraniční kulturní, společenské a vzdělávací aktivity slouţí k poznávání sousední země, její historie, kultury, jazyka a k navázání bliţších kontaktů v rámci Euroregionu Nisa. Projekt nabízí různé kurzy, konference a kulturně-společenské akce, které probíhají od 18. září 2010 do 4. června 2011 v Liberci, Ţitavě (Zittau), Zhořelci (Görlitz) a Bílém Potoce pod Smrkem. Naplánovaná je např. 80

Nabídka kurzů pro U3V na akademický rok 2010/2011. Dostupné z: http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=3 [cit. 29. 1. 2011] 81 CDV: Projekt ERDF. Dostupné z: http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=54&page=1 [cit. 29. 1. 2011] 82 Přeshraniční vzdělávání seniorů. Dostupné z: http://www.cdv.tul.cz/file.php/1/Letak_ERDF.pdf [cit. 20. 3. 2011]

44

konference na téma „Němci a Češi“. Projektu Přeshraniční vzdělávání seniorů se účastní 20 seniorů z Čech a 20 ze Saska. 83 4.2.2 Komunitní středisko Kontakt Liberec Komunitní středisko Kontakt mimo jiné zajišťuje vzdělávací a volnočasové aktivity za účelem předcházení

sociálního vyloučení

ohroţených skupin obyvatel, tedy i seniorů (ale také příslušníků etnik, národnostních menšin a cizinců). 84 V oblasti práce se seniory Komunitní středisko Kontakt zajišťuje a provozuje klubovou činnost pro seniory (a také zdravotně znevýhodněné občany Liberce).85 Primárně KSK provozuje jeden Centrální klub seniorů, dalším 13 poskytuje prostory pro pravidelné schůzky a pomáhá organizovat také klubovou činnost ve 3 domech s pečovatelskou sluţbou. Centrální klub seniorů při KSK funguje od roku 2007, nachází se v samém centru Liberce (tím pádem je snadno dostupným pro všechny zájemce). Klub je otevřen kaţdý všední den a zájemci se zde mohou setkávat, půjčovat si literaturu, apod. Centrální klub také organizuje např. výlety a besedy.86 Pokud jde o vzdělávání seniorů, Komunitní středisko Kontakt organizuje počítačové kurzy, kurzy trénování paměti a tzv. senior akademii:87 Senior akademie je organizována od roku 2008 (kdy se jí účastnilo 30 seniorů), a to za podpory Statutárního města Liberec a v dřívějších letech také Městské policie Liberec. Senior akademie probíhá po dobu jednoho měsíce, je zaměřena na přednášky z oblasti ochrany zdraví, bezpečí a ochrany majetku a na jejím konci jsou absolventům předávány závěrečné

83

CDV: Projekt ERDF. Dostupné z: http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=54&page=1 [cit. 29. 1. 2011] 84 KSK O nás. Dostupné z: http://www.ksk-liberec.cz/ksk/o-nas/ [cit. 29. 1. 2011] 85 KSK Klubová činnost. Dostupné z: http://www.ksk-liberec.cz/seniori/klubovacinnost/ [cit. 19. 3. 2011] 86 KSK Centrální klub seniorů. Dostupné z: http://www.ksk-liberec.cz/seniori/klubovacinnost/klub-senioru-v-palachove-ulici/ [cit. 19. 3. 2011] 87 KSK Senior akademie. Dostupné z: http://www.ksk-liberec.cz/seniori/vzdelavani2/senior-akademie/ [cit. 19. 3. 2011]

45

certifikáty. V roce 2010 byla Senior akademie organizována jako víkendový pobyt v Hejnicích. 4.2.3 Další možnosti vzdělávání seniorů v Libereckém kraji Kromě výše uvedených organizací zajišťujících vzdělávání seniorů v Libereckém kraji je moţné vyuţít také různých (spíše aktivizačních) programů pro seniory. Tyto programy organizuje např. Oblastní spolek Českého Červeného kříţe v Liberci a Maltézská pomoc Česká Lípa o.p.s. Další aktivizační programy probíhají také v domovech pro seniory a domech s pečovatelskou sluţbou. Senior klub při OS ČČK Liberec se schází jednou měsíčně a jeho náplní je zájmová činnost zaměřená i na vzdělávání – probíhají přednášky na různá témata (která však bývají kvůli činnosti samotného ČČK zaměřena především na informace z oblasti zdraví a první pomoci) a senioři se také mohou účastnit různých exkurzí či výletů. 88 Další pravidelnou činností jsou také letní rekondiční pobyty. Činnost senior klubu byla dříve provozována Oblastní skupinou Mládeţe Českého Červeného kříţe Liberec v rámci projektu Help-Trans, ale kvůli faktu, ţe činnost Senior klubu naplňovala podstatu projektu Help-Trans pouze částečně, byly jeho aktivity přesunuty pod OS ČČK Liberec. Maltézská pomoc Česká Lípa o.p.s. se také zaměřuje především na aktivizační programy pro seniory, jako je například pravidelná Senior olympiáda, která je organizována ve spolupráci s Domem s pečovatelskou sluţbou Lada.89 Dobrovolníci z českolipské Maltézské pomoci jsou také zapojeni do projektu „Adopce seniorů“ – dělají společníky seniorům z domů pro seniory a mohou jim např. předčítat, apod.

88

Programy pro seniory. Dostupné z: http://www.cck-liberec.cz/informace/programypro-seniory/ [cit. 29. 1. 2011] 89 Olympiáda seniorů – Maltézská pomoc. Dostupné z: http://www.maltezskapomoc.cz/Maltezskapomoc/centrum-ceska-lipa/olympiada-senioru [cit. 29. 1. 2011]

46

Závěr Při psaní této práce jsem narazila na fakt, ţe problematika seniorské populace je příliš široká a provázaná na to, abych se udrţela striktně v oblasti seniorského vzdělávání a ubránila se případnému odbočování. Nutno uznat, ţe oblast týkající se výhradně vzdělávání seniorů se zdá být poněkud optimističtější, neţ oblast např. zdravotní situace seniorů, neboť se zde člověk setkává výhradně se seniory aktivními a tudíţ i velice často pozitivněji naladěnými. Kdyţ jsem se zabývala tím, jaká je nabídka vzdělávání seniorů v Libereckém kraji, se značnou nelibostí jsem narazila na fakt, ţe Liberecký kraj se ve své vzdělávací strategii vůbec nevěnuje problematice seniorského vzdělávání, coţ povaţuji za velký nedostatek, neboť nabídka seniorského vzdělávání se nutně odvíjí od toho, jak je v dané oblasti podporována (např. i finančně). Dalším překvapením pro mě také bylo, jak nedostatečná je nabídka vzdělávacích aktivit pro seniory, tím spíše ta, která by byla vedena a organizována s jistou mírou profesionality. Tato nabídka se vzrahuje především k okresu Liberec, ve velice omezené míře i v okresu Česká Lípa, avšak ve zbývajících okresech Semily a Jablonec nad Nisou jsem nenarazila na jedinou alespoň trochu organizovanou vzdělávací aktivitu pro seniory. Tyto výše uvedené problémy však nemusí být neřešitelné, nutná by však musela být byť jen nepatrná změna vzdělávací politiky v kraji případně vyšší angaţovanost v oblasti vzdělávání seniorů, především v okresech Jablonec nad Nisou, Semily i Česká Lípa.

47

Anotace Jméno a příjmení autora: Kateřina Kloučková Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky Filozofické fakulty UP Název diplomové práce: Vzdělávání seniorů v Libereckém kraji Vedoucí diplomové práce: PhDr. Naděţda Špatenková, PhD. Počet znaků: 79 672 Počet příloh: 0 Počet titulů pouţité literatury: 19 Počet internetových zdrojů: 21 Klíčová slova: vzdělávání dospělých, vzdělávání seniorů, senior, stáří, stárnutí, Liberecký kraj Cílem této bakalářské práce je zmapovat vzdělávací příleţitosti pro seniory v Libereckém kraji. Práce se zaměřuje pouze na formálně organizované vzdělávací aktivity pro seniory. V první kapitole se práce věnuje vymezení základních pojmů, jako je senior, stáří, stárnutí a také stárnutí populace. Druhá kapitola začleňuje vzdělávání seniorů do kontextu dalšího vzdělávání, vymezuje funkce vzdělávání seniorů a zabývá se také faktory, které seniorské vzdělávání determinují. V kapitolách 3 a 4 se práce zabývá aplikací poznatků do konkrétních příkladů z Libereckého kraje – čtvrtá kapitola shrnuje demografickou situaci seniorské populace v Libereckém kraji a kapitola pátá se věnuje stavu vzdělávání seniorů v Libereckém kraji.

48

Použité zdroje Literatura: 1. Barták, J. Jak vzdělávat dospělé. 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, s.r.o, 2008. ISBN 978-80-87197-12-7. 2. BARTOŇKOVÁ, H., ŠIMEK, D. Andragogika. Č. vydání neuedeno. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání, 2002. ISBN neuvedeno. 3. ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pre gerontagogiku.

1.

vyd.

Bratislava:

Univerzita

Komenského

v Bratislave, 1998. ISBN 80-223-1206-1. 4. DLABALOVÁ, I., KLEVETOVÁ, D. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80247-2169-9. 5. HARTL, P. Pedagogická psychologie dospělých. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. ISBN neuvedeno. 6. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-158-2. 7. HEROLD, P., TYRYCHTR, J., ČERNÁ, E. Portál – Virtuální výuka Univerzity

třetího

věku.

Dostupné

z:

http://everest.natur.cuni.cz/konference/2009/prispevek/herold.pdf [cit. 20. 3. 2011] 8. KOZÁKOVÁ, Z., MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského

věku.

1.

vyd.

Olomouc:

Univerzita

Palackého

v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1552-6. 9. MÜHLPACHR, P. Gerontopoedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3345-2.

49

10. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001. ISBN 80-2110372-8. 11. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje 2008 [online]. Vydání a místo vydání neuvedeno [cit.

28.

1.

2011].

Dostupné

z:

http://www.kraj-

lbc.cz/public/skolstvi/dlouhodoby_zamer_2008_7916720989.pdf ISBN neuvedeno. 12. ORT, J. Kapitoly ze sociologie stáří. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyněho v Ústí nad Labem, 2004. ISBN neuvedeno. 13. PACLTOVÁ, J. Současnost a perspektivy rozvoje U3V TU v Liberci. [online]

Dostupné

z:

http://au3v.vutbr.cz/soubory/Rancirov_2007/prispevky/pacltova.pdf [cit. 20. 3. 2011] 14. PETŘKOVÁ, A. Vzdělávání seniorů jako aktuální problém vzdělávání dospělých. In BOČKOVÁ, V. Aktuální problémy výchovy a vzdělávání dospělých. 1. vyd. Olomouc: Univezita Palackého v Olomouci, 1994. ISBN 80-7076-358-3. 15. PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. ISBN 80-244-0879-1. 16. ŘÍČAN, P. Cesta životem. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 807178-829-5. 17. STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-274-2. 18. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0. 19. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5.

50

Použité internetové zdroje: 1. Adresář aktivních členů Asociace U3V České republiky. Dostupné z: http://au3v.vutbr.cz/adresar22.doc [cit. 27. 1. 2011] 2. CDV:

Projekt

ERDF.

Dostupné

z:

http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=54&page=1

[cit.

29. 1. 2011] 3. CDV:

U3V.

Dostupné

z:

http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3 [cit. 29. 1. 2001] 4. Demografické Libereckého

a

socioekonomické

kraje

starších

charakteristiky

60

let.

obyvatel

Dostupné

z:

http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/41003B357E/$File/51 4063-09k21.pdf [cit. 28. 1. 2011] 5. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky.

Dostupné

z:

http://www.msmt.cz/ministerstvo/dlouhodoby-zamer-vzdelavani-arozvoje-vzdelavaci-soustavy-cr [cit. 20. 3. 2011] 6. KSK Centrální

klub seniorů. Dostupné z:

http://www.ksk-

liberec.cz/seniori/klubova-cinnost/klub-senioru-v-palachove-ulici/ [cit. 19. 3. 2011] 7. KSK

Klubová

činnost.

Dostupné

z:

http://www.ksk-

liberec.cz/seniori/klubova-cinnost/ [cit. 19. 3. 2011] 8. KSK O nás. Dostupné z: http://www.ksk-liberec.cz/ksk/o-nas/ [cit. 29. 1. 2011] 9. KSK

Senior

akademie.

Dostupné

z:

http://www.ksk-

liberec.cz/seniori/vzdelavani-2/senior-akademie/ [cit. 19. 3. 2011]

51

10. Nabídka kurzů pro U3V na akademický rok 2010/2011. Dostupné z: http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=3

[cit.

29. 1. 2011] 11. Olympiáda

seniorů

–

Maltézská

pomoc.

Dostupné

z:

http://www.maltezskapomoc.cz/Maltezskapomoc/centrum-ceskalipa/olympiada-senioru [cit. 29. 1. 2011] 12. Počítače

a

internet

pro

seniory.

Dostupné

z:

http://www.vske.cz/sites/default/files/kurz_pocitace_seniori.pdf [cit. 20. 3. 2011] 13. Programy

pro

seniory.

Dostupné

z:

http://www.cck-

liberec.cz/informace/programy-pro-seniory/ [cit. 29. 1. 2011] 14. Průměrný věk při odchodu do důchodu, v členění dle pohlaví. Dostupné z http://apl.czso.cz/ode/tab/tsdde420.htm [cit. 20. 1. 2011] 15. Přeshraniční

vzdělávání

seniorů.

Dostupné

z:

http://www.cdv.tul.cz/file.php/1/Letak_ERDF.pdf [cit. 20. 3. 2011] 16. Tisková zpráva – Zahájení akademického roku 2010/2011. Dostupné z:

http://www.tul.cz/verejnost/informace-pro-verejnost/zahajeni-

akademickeho-roku-2010-11_doc_1730 [cit. 20. 3. 2011] 17. Univerzita třetího věku TUL - všeobecné podmínky studia. Dostupné z: http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=2 [cit. 29. 1. 2011] 18. Vývoj podílů hlavních věkových skupin v populaci Libereckého kraje.

Dostupné

z:

http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/AE00315C21/$File/04 01t.pdf [cit. 28. 1. 2011] 19. Vývoj podílů hlavních věkových skupin v jednotlivých okresech Libereckého

kraje.

Dostupné

52

z:

http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/AE00317AF2/$File/04 02t.pdf [cit. 28. 1. 2011] 20. Základní charakteristiky věkové struktury obyvatelstva. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004F92AD/$File/410 903t2.pdf [cit. 18. 3. 2011] 21. Základní

demografické

charakteristiky

obyvatelstva.

Dotupné

věkové

struktury z:

http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/41002A1A28/$File/51 4063-09k1.pdf [cit. 28. 1. 2011]

53