VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH MEZI POLITIKOU, EKONOMIKOU A VĚDOU Politika vzdělávání a učení se dosp ělých v éře globálního kapitalismu Martin Kopecký
filozofická fakulta univerzity karlovy, 2013
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kopecký, Martin Vzdělávání dospělých mezi politikou, ekonomikou a vědou: politika vzdělávání a učení se dospělých v éře globálního kapitalismu / Martin Kopecký. – Vyd. 1. – Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2013. – 165 s. – (Humanitas; sv. 7) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-493-6 37.014.5 * 374.7 * 33 * 32 * 316 * 321 * 316.32 – vzdělávací politika – vzdělávání dospělých – ekonomické aspekty – vzdělávání dospělých – politické aspekty – vzdělávání dospělých – sociologické aspekty – neoliberalismus – globální společnost – monografie 37.014 – Vzdělávací a výchovná politika [22]
Vydání této publikace bylo podpořeno z grantu „Podpora kvalitních post-doktorandů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2012“, který byl realizován v rámci centralizovaných rozvojových programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Recenzovali Mgr. Ing. Martin Brabec, Ph.D. doc. Mgr. Petr Novotný, Ph.D.
© Martin Kopecký, 2013 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2013 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-493-6
Obsah Úvod 9 1. Vzdělávání dospělých v procesu modernizace a jako předmět vzdělávací politiky 13 1.1 Moderní vzdělávání dospělých jako kulturní a historický jev 13 1.2 Vzdělávání dospělých v politickém konceptu celoživotního vzdělávání 17 1.3 Celoživotní učení jako úspěšný i problematický politický koncept 21 1.4 Významy pojmu celoživotní učení se 26 1.5 Vzdělávání, učení se a utopie 28 2. Způsoby práce a teoretické rámce 34 2.1 Výzkum vzdělávání dospělých a vzdělávací politiky 34 2.2 Přístupy a opory 36 2.2.1 Kritická teorie společnosti 36 2.2.2 Michel Foucault 40 2.2.3 Charles Wright Mills 43 2.2.4 Sociologie vědění 43 2.3 Předmět analýzy 44 2.3.1 Neoliberalismus a koncept lidského kapitálu 44 2.3.2 Neoliberalismus, ekonomická globalizace a vzdělávací politika 48 2.4 Vícestranný pohled na vzdělávání 54 3. Aktéři a mechanismy globalizace vzdělávací politiky 57 3.1 Vzdělávací politika, národní stát a globalizace 57 3.2 Nástin a srovnání politik rozhodujících mezinárodních organizací 62 3.3 Příklad způsobu koordinace politik – EU, OMC a benchmarking 70 3.4 Mezinárodní rozměr v evropském vzdělávání – historické ohlédnutí 73
4. Společnost vědění, vzdělávací politika a praxe vzdělávání a učení 76 4.1 Konceptualizace vědění v oblastech sociální teorie a globalizované vzdělávací politiky 76 4.2 Distribuce vědění a její sociální souvislosti 82 4.3 Vědění a sociální nerovnosti 87 4.4 Dodatek: Vybrané deformace učení v moderní společnosti 89 5. Měření funkční gramotnosti a kompetencí v globalizované vzdělávací politice 91 5.1 Historický vývoj základních pojmů 91 5.2 Širší kontext mezinárodních srovnávacích výzkumů výkonů ve vzdělávání, funkční gramotnosti a kompetencí 93 5.3 Kritika využívání měření gramotnosti a kompetencí a jeden alternativní pohled 97 6. Vzdělávání dospělých, neoliberalismus, sociální politika a soudržnost 102 6.1 Vzdělávání a učení se jako téma sociální politiky – vstup do tématu 102 6.2 Koncept sociálního kapitálu ve vztahu k celoživotnímu učení se 104 6.3 Hledání příčiny a následku ve vztazích mezi přístupem k učení se, dovednostmi a sociální kohezí 108 6.4 Politický projekt celoživotního učení se jako nástroj sociální kontroly 109 6.5 Vzdělávání jako příspěvek k sociální rovnosti 115 7. Politika a ekonomika jako sféry učení se dospělých 117 7.1 Vztah občanství a práce – úvodní poznámka 117 7.2 Učení se ve veřejné sféře – vybrané aktuální pobídky a limity 118 7.3 Práce, učení se a (ekonomická) demokracie 121
8. Dva klíčové předměty výzkumu vzdělávání dospělých – vzdělávací politika a povaha procesu učení se 126 8.1 Výzkum pro vzdělávací politiku a výzkum vzdělávací politiky 126 8.2 Biografický výzkum a sociální rozměr učení se 129 Závěr 134 Literatura 138 Rejstřík 162 Resumé/Summary 165
Úvod „Nejvyšší tupost a nejvyšší rozumnost jsou jaksi spřízněny v tom, že hledají pou‑ ze to, co je reálné, zatímco k pouhému zdání jsou zcela necitlivé.“ (Friedrich Schiller 1992: 213)
Ústředním tématem několika posledních let se stala krize. To jistě není skutečnost, jež by byla v moderní éře bezprecedentní. Podoba odborné i širší společenské diskuse o každé krizi je specifická, tak jako je specifická sama krize. Zdá se, že panuje široká shoda na tom, že se aktuálně jedná o krizi hlubokou a širokou – postihující různorodé oblasti života – a že se současně jedná o krizi globální. Je globální svým rozšířením i povahou, tj. provázaností všech jejích aktérů. Dále se současná krize jeví jako dlouhodobá, a to nejenom ve smyslu délky její pokročilé – již zcela evidentní – etapy. Zjevnou fázi krize předcházel vývoj, který umožnil vznik aktuálních těžkostí. Po koušet se analyzovat tento vývoj je prospěšné pro to, abychom se následně mohli pokoušet překonávat pociťované problémy. Pokud se tak neděje, prohlubuje se nebezpečí, že negativní trendy vývoje budou pokračovat, a dokonce se i prohlubovat. Stejné způsoby my šlení a jednání, které stály u vzniku problémů, mohou být využívány při údajném řešení situace – a ve skutečnosti těžkosti pouze osprave dlňovat a v důsledku toho rovněž umocňovat. Je ale namístě připo menout význam krize v původním smyslu tohoto slova – ve starém Řecku označovala mimo jiné příležitost k novému počátku; krize byla chápána jako možný bod obratu k lepšímu. Pokouším se o identifikaci důležitých příčin a dlouhodobějších trendů souvisejících s krizí v oblasti vzdělávání dospělých a částečně také v dalších oblastech, kde vzdělávání dospělých hraje nepominu telnou roli nebo s nimi jinak bezprostředně souvisí. Svou pozornost zaměřuji zejména na sféry ekonomického a politického života. Sna žím se ukázat, že existuje řada vazeb mezi vzděláváním dospělých a dalšími oblastmi společenského života a jejich problémy, byť tyto souvislosti nemusejí být vždy jasně viditelné. úvod9
Zaměřuji se zejména na vzdělávání dospělých jako předmět zájmu veřejných politik, které jsou od sedmdesátých let 20. století do součas nosti formovány mezinárodními politickými a ekonomickými organi zacemi. Ambicí knihy je co nejuceleněji kriticky poukázat na neduhy těchto politik a jejich širší souvislosti. Na jednu stranu je totiž nepopi ratelné, že politiky mezinárodních ekonomických a politických organi zací vyzdvihly téma vzdělávání dospělých a svým způsobem z něj uči nily významnou a dlouhodobou politickou prioritu, na druhou stranu se tak podle mnohých stalo za poměrně vysokou cenu. Zmiňovanou cenou je selektivní – utilitární a ekonomizující – pojetí vzdělávání do spělých uplatňované v posledním čtvrtstoletí. Uvedený selektivní pří stup se však neuplatňuje jen na úrovni mezinárodních organizací, ale i na úrovni států. Jen na okraj poznamenejme, že jeho bližší či vzdá lenější obdoby nacházíme v celé škále dominantně uplatňovaných politik – mimo vzdělávací lze jmenovat také sociální nebo kulturní. Vzdělávání dospělých se ocitá v paradoxní situaci. Je úspěšné, neboť se stalo politicky uznávaným – oceňovaným a samozřejmým tak jako nikdy v minulosti. Tento úspěch byl ale vykoupen zásadní změnou jeho pojetí. Částečně se odklonilo od svých tradičních cílů orientovaných na podporu sociálních a kulturních změn, jako je de mokratizace společnosti a emancipace znevýhodněných skupin. Přes něji řečeno, některé prvky těchto cílů zachovalo a snad i rozšířilo, aby je současně podřídilo jiné hlavní prioritě, jíž je ekonomický úspěch v konkurenčním prostředí. Pro podřizování různých oblastí společen ského života ekonomickým imperativům se vžil pojem neoliberalis mus. Neoliberalismus má vedle své ideologické stránky rovněž stránku praktickou, zahrnující jak směřování nejrůznějších politik, tak i ovliv ňování myšlení lidí a jejich každodenní způsoby jednání. Obě tyto stránky mají velmi silný vliv na soudobé podoby vzdělávání dospělých. Přestože je ústředním předmětem zájmu této publikace vzdělá vací politika určovaná zásadami neoliberalismu, neznamená to, že by byly opomíjeny také jiné instituce. Jinak řečeno, právě proto, že se zaměřuji na vývoj a problémy vzdělávací politiky, je potřebné věnovat se rovněž ekonomice, veřejným politikám a v jistém roz sahu také vědě. Kladu si za cíl ukázat, že vzdělávací politika je v posledních několika dekádách silně ovlivňována ekonomickými 10
vzdělávání dospělých
imperativy. Ekonomické priority a měřítka stojí stále intenzivněji u formulací cílů a nástrojů vzdělávací politiky a politický koncept celoživotního učení se často stává součástí proměn jiných politik (např. sociální, trhu práce nebo neziskového sektoru). Pokud jde o zařazení oblasti vědy jako významného aktéra vzdělávací politiky, je třeba odkázat především na trend rostoucího zaštiťování se po litiky vědou. Expertiza je již pevnou součástí tvorby a legitimizace politiky. Výzkum a věda ale nemusejí být pouhou záštitou, doplň kem či přímo nástrojem podpory určité vzdělávací politiky. Jejich hlavní úloha je tradičně jinde, totiž v kritickém zkoumání reality. Všechny tři v minulém odstavci jmenované sociální instituce (politiku, ekonomiku a vědu), jež jsou i součástí titulu knihy, na hlížím v souvislostech globalizace. Politika, ekonomika a věda pa tří k vysoce globalizovaným součástem života společností, které se navzájem ovlivňují a které můžeme pokládat za činitele pokračující globalizace. Všechny mají silný vliv na podoby vzdělávání dospě lých. Formují způsoby uvažování a s nimi spojené slovníky i sociální praktiky uplatňované ve vzdělávání dospělých a s ním provázaných oblastech. Mám na mysli globální ekonomiku s jejími aktéry usilují cími o konkurenceschopnost, celosvětově rozšířené slovníky ekono mických a politických aktérů, nejrůznější nástroje a programy hod nocení, spolupráce a financování. Tematické zaměření této práce tedy je i není úzké. Na jedné straně se zabývá vybranou oblastí sociální reality – vzdělávací politikou za měřenou na dospělé –, na druhé straně hledá její souvislosti, jejichž poznání se může jevit jako užitečné také pro další oblasti. Jak není těžké odhadnout, existují četné spojnice a přesahy mezi vývojem vzdělávání dospělých a ostatními druhy vzdělávání, nejmarkantněji vzděláváním vysokoškolským. Ukazují se rovněž paralely mezi ana lýzou vývoje vzdělávání dospělých a četnými popisy a diagnózami trendů vývoje veřejných politik mimo politiku vzdělávací. Vedle po litiky sociální lze upozornit například na politiky vědy a výzkumu. Za jednotlivými politikami pak vždy nacházíme nějaké představy o člověku a společnosti založené na sledování vybraných hodnot. Není myslitelné, aby kniha podrobně postihla všechna relevantní té mata spojená se současným zpracováním vzdělávání dospělých ve úvod11
veřejných politikách, jsem ale přesvědčen, že zachycuje alespoň vět šinu nejdůležitějších otázek spojených s touto oblastí. Vzdělávání dospělých představuje z řady důvodů pozoruhodný fe nomén, jehož přitažlivost může přesahovat obory, pro něž je vzdělá vání prvořadým předmětem zájmu. Vývoj vzdělávání dospělých svědčí o vývoji moderních společností, ať už z hlediska kulturního, sociál ního, ekonomického nebo politického. Vzdělávání dospělých je kom plementární k modernitě (Salling Olesen 2006: 244). Jedná se o mimo řádně pestrý fenomén spjatý s nejrůznějšími transformacemi, jež jsou současně transformacemi osobních životů i sociálních institucí. Vzdělá vání dospělých může sloužit i jako jakási „laboratoř“, v níž lze ověřovat příspěvky škály vědeckých oborů, zejména těch společenskovědních. A opět se tak může dít na nejrůznějších úrovních – od osobní a mi krosociální až po sociální teorii, jež odpovídá na otázku: v jaké spo lečnosti žijeme a jak v ní můžeme na základě našeho poznání jednat? Jednotlivé aspekty vzdělávání a učení se dospělých jsou v celé mo derní éře zasazeny v nějakém smyslu v politických souřadnicích. Také v případě vzdělávací politiky lze konstatovat její složitou povahu. Ovlivňuje vyhlídky na podoby existence jednotlivců, národních spo lečností i nadnárodních celků. Setkává se v ní osobní i globální. Vzdě lávací politika je proměnlivá a závislá – podobně jako samo vzdě lávání – na řadě faktorů. Existuje mnoho pádných argumentů pro domněnku, že dominantní mezi těmito faktory je dnes ekonomika. Ta má nyní enormně závažné dopady na vzdělávací politiku, potažmo rovněž na to, jak vypadá praxe vzdělávání dospělých. Otázkou je, co si od vzdělávání dospělých můžeme slibovat v budoucnosti ve vztahu k otázce, nakolik je možné překračovat jeho stávající pojetí. Předpo kladem změny praxe je změna v uvažování, jež je podmíněna rozvojem imaginace. Přál bych si, aby má publikace právě na toto upozornila. Tento text by nemohl vzniknout bez studijního volna, za jehož udělení děkuji Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svou vděčnost za všestrannou podporu dále vyjadřuji kolegyním a kole gům z Katedry andragogiky a personálního řízení FF UK v Praze. Neocenitelný význam pro mě měl studijní pobyt na Katedře vzdělá vání Aarhuské univerzity v Kodani během října 2012. Mé upřímné poděkování patří také oběma recenzentům rukopisu. 12
vzdělávání dospělých
