VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE PRAHA. Sborník z konference GLOBALIZACE A REGIONALIZACE MEZI VLÁDNÍ POLITIKOU A TRŽNÍM PROSTŘEDÍM

VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE PRAHA

Sborník z konference

GLOBALIZACE A REGIONALIZACE MEZI VLÁDNÍ POLITIKOU A TRŽNÍM PROSTŘEDÍM

Praha 4. 11. 2011

Tato publikace je souborem příspěvků z konference Vysoké školy regionálního rozvoje Praha, která se uskutečnila dne 4. listopadu 2011 v Praze.

Editor: PhDr. Ing. Tomáš Evan, Ph.D. Publikace prošla redakční úpravou. Publikace neprošla jazykovou úpravou. © Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. ISBN 978-80-87174-12-8

2

Obsah Předmluva a poděkování ...................................................................................................................... 4 Přímé zahraniční investice v platební bilanci České republiky Rudolf Olšovský ....................................................................................................................................... 5 Globálna tvár trhov pozemnej obsluhy letísk Anna Tomová......................................................................................................................................... 11 Pojetí PZI v mezinárodních organizacích Ludmila Štěrbová .................................................................................................................................. 18 Kvalitativní parametry konkurenceschopnosti národního hospodářství a česká empirie Jan Kopecký .......................................................................................................................................... 24 Úloha klastrů v České republice a jejich souvislost s přílivem přímých zahraničních investic Martina Froňková ................................................................................................................................. 37 Přímé zahraniční investice a regiony Emilie Kalínská ..................................................................................................................................... 41 Ruská federace a přímé zahraniční investice: historický a ekonometrický pohled Ilya Bolotov ........................................................................................................................................... 48 Přímé zahraniční investice jako nástroj nadnárodních společností Tomáš Evan ........................................................................................................................................... 56 Potenciální vliv jednotné měny Euro na příliv a odliv PZI v ČR Radek Čajka .......................................................................................................................................... 62 Současné negativní projevy globalizace a současná regulace finančních trhů ve světě Pavel Babka........................................................................................................................................... 69

3

Předmluva a poděkování Globalizace zůstává navzdory současné krizi jedním z nejviditelnějších a nejdůležitějších fenoménů rozvoje světových regionů. Zapojení státu a jeho institucí, které mají tradičně velkou váhu v regionálním rozvoji, do tohoto procesu může být komplikované a někdy kontraproduktivní. Proto i název tohoto sborníku akcentuje tento konflikt podtitulem - mezi vládní politikou a tržním prostředím. Většina autorů si vybírá své partikulární pole zájmu, ať již jde o přímé zahraniční investice, tento nástroj nadnárodních korporací současné vlny globalizace, anebo o úlohu dopravy či vzdělání v tomto procesu. Příspěvky obsažené v tomto sborníku zazněly na konferenci Globalizace a regionalizace: mezi vládní politikou a tržním prostředím, kterou 4. 11. 2011 uspořádala Vysoká škola regionální rozvoje v Praze. Kvůli časovému zaneprázdnění není bohužel ve sborníku příspěvek Ing. Marcely Kolvekové z agentury Czechinvest. Sborník je naopak obohacen o příspěvek, který na konferenci nezazněl, ale s tématem konference úzce souvisí - text kolegy Ing. Radka Čajky o vlivu případného přijetí eura na přímé zahraniční investice v České republice. Rád bych využil této příležiosti a poděkoval paní docentce Emilii Kalínské za komunikaci s řadou ve sborníku uvedených autorů a své ženě Jitce Evanové za pomoc při editaci tohoto sborníku. Tomáš Evan

4

Přímé zahraniční investice v platební bilanci České republiky Foreign Direct Investment in Balance of Payments of the Czech Republic Rudolf Olšovský1

Anotace: Článek je zaměřen na přímé zahraniční investice v platební bilanci České republiky a skládá se ze tří částí. V první části jsou vymezeny základní pojmy přímých zahraničních investic (dále PZI), popsána mezinárodní metodika pro jednotné vykazování přímých zahraničních investic a mezinárodní a národní legislativa. Ve druhé části jsou uvedeny některé obecné faktory ovlivňující toky přímých zahraničních investic, včetně mezinárodního srovnání intenzity těchto toků. Dokumentován je objem toků PZI do ČR v jednotlivých letech, výnosnost přímých investic a rozdělení vytvořeného zisku na vyplacené dividendy a reinvestovaný zisk. Ve třetí části jsou komentovány současné trendy globálních toků PZI, vliv finanční a hospodářské krize na jejich toky a dopady na Českou republiku. Summary: The aim of the article is to describe and evaluate the development of foreign direct investments in the balance of payments of the Czech Republic. The main objective is a mapping of the main items of foreign direct investments in accord with IMF and OECD international methodologies. The foreign direct investments flow was connected with different periods of the economic transition and influenced by the liberalisation of capital flows and the privatisation process in the Czech Republic. The barriers to trade have been lifted and movements of capital liberalised before EU accession. Globalisation makes it more difficult to obtain and measure foreign direct investment flows. The article consists of 3 parts. The first part is based on the theoretical aspects raised by the IMF Balance of Payments Manual and the following parts cover the description of FDI flows into the Czech Republic and an international comparison of the intensity of capital flows and recent global trends in FDI flows affected by the financial and economical crises. The intensity of foreign direct investment flows into the Czech Republic is comparable with those into other EU member states as measured by the FDI/GDP ratio. Klíčová slova: přímé zahraniční investice, faktory přílivu PZI, indikátory ekonomické globalizace, současné trendy v přílivu PZI Keywords: foreign direct investments, factors of FDI flows, indicators of economic globalisation, recent global trends in FDI flows

1

Ing. Rudolf Olšovský Ph.D. ředitel odboru platební bilance České národní banky, názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusí být vždy oficiálním názorem České národní banky

5

1. Vymezení základních pojmů a právního rámce 1.1. Vymezení základních pojmů Přímá investice zahrnuje jak přímo, tak i nepřímo vlastněné afilace, které se podle procenta podílu investora na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dělí na dceřiné společnosti (více než 50% podíl), přidružené společnosti (10 – 50% podíl) a pobočky (100% vlastněná trvalá zastoupení nebo kanceláře přímého investora; pozemky a stavby přímo vlastněné nerezidentem; mobilní zařízení operující v ekonomice alespoň 1 rok). Za součást přímé zahraniční investice je považován kromě podílu na základním jmění také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál, zahrnující úvěrové vztahy s přímým investorem (tzv. princip „směru“ investice). Mezinárodně platná definice přímé zahraniční investice je stanovena v § 359 manuálu platební bilance číslo 5 Mezinárodního měnového fondu (IMF BPM 5th Edition) a má následující znění: „Přímá investice je kategorie mezinárodní investice, která odráží záměr získání a trvalého držení rezidentského subjektu jedné ekonomiky subjektem rezidentem jiné ekonomiky. Záměr trvalé držby se odráží v existenci dlouhodobých vztahů mezi přímým investorem a podnikem a podstatným vlivem investora na management podniku. Přímá investice předpokládá nejen prvotní investici mezi přímým investorem a podnikem, ale také následné transakce mezi těmito subjekty, či subjekty spřízněnými ve skupině (přímého investora).“ Ekonomická globalizace a přímé zahraniční investice jsou podrobně popsány v manuálech OECD a IMF. Manuály jsou vždy po několika letech aktualizovány s cílem popsat nové jevy (např. Special Purposes Entities, podnikové banky, pojem vrcholový investor, princip tzv. rozšířeného směru investice) a umožnit je statisticky lépe zachytit. 1.2. Právní rámec pro přímé investice Investování formou přímých zahraničních investic není upraveno žádným zvláštním zákonem. Podnikání zahraničních osob v České republice se řídí obchodním zákoníkem, který stanoví, že zahraniční osoby mohou podnikat na území ČR za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, tzn. je uplatňován princip národního zacházení. Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území ČR vzniká ke dni jejího zápisu do obchodního rejstříku. Nákup nemovitostí zahraničními osobami byl po 5letém přechodném období po přistoupení ČR k EU plně liberalizován od května 2009 pro nabývání nemovitostí určených k bydlení a v květnu 2011 uplynula 7letá lhůta u nabývání zemědělské půdy a lesů pro fyzické osoby nerezidenty. Již před touto lhůtou bylo možné nabývání nemovitostí v případě, kdy zahraniční osoby založily v tuzemsku právnickou osobu nebo kdy se majetkově účastnily na podnikání české právnické osoby, a dále v případě, kdy zahraniční právnické osoby podnikaly na území ČR v souladu s požadavky obchodního zákoníku, tedy i formou pobočky či umístěním podniku. Členství ČR v IMF, EU, OECD zavazuje ČR sledovat podle mezinárodní uzance statistiky přímých zahraničních investic a reportovat je do mezinárodních institucí. Při sledování statistiky přímých zahraničních investic je využívána následující legislativa:

6

Legislativa EU (statistika) • • • • •

2.

Nařízení EK č. 184/2005 z 12. ledna 2005 o statistice Společenství týkající se statistiky platební bilance, mezinárodního obchodu službami a přímých zahraničních investic Nařízení Rady č. 2533/98 z 30. listopadu 1998 o sběru statistických informací Evropskou centrální bankou, aktualizováno Nařízením Rady č.951/2009 z 9. října 2009 Národní legislativa § 41, Zákon o ČNB č. 6/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů § 5 oznamovací povinnost, Zákon devizový č. 219/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Přímé investice v platební bilanci ČR

Příliv přímých zahraničních investic do České republiky sehrával v 90. letech významnou úlohu v procesu restrukturalizace ekonomiky. Hospodářská politika směřovala, i když s různým důrazem v jednotlivých fázích privatizačního procesu, k podpoře přímých zahraničních investic, při respektování mezinárodních pravidel a principu rovného zacházení v této oblasti. Příliv zahraničního kapitálu formou přímých zahraničních investic je v ČR plně liberalizován. Přímé zahraniční investice jsou stabilním zdrojem financování platební bilance. Jejich příliv je často doprovázen transfery technologii a know how, podporují růst a zaměstnanost dané ekonomiky. Měření ekonomické globalizace je možné pomocí poměrových ukazatelů tzv. indikátorů ekonomické globalizace, které objektivně umožňují porovnání a hodnocení stupně zapojení příslušné země do procesů ekonomické globalizace. Přímé zahraniční investice jsou nejvýznamnější fenomén ekonomické globalizace s mnoha kladnými a někdy i zápornými dopady na hostující ekonomiku. Záporné jevy mohou být spojeny např. s neschopností absorpce velkého přílivu přímých investic danou ekonomikou. Nadměrný příliv PZI může i makroekonomicky destabilizovat danou zemi (např. tlak na kurz národní měny, nedostatky prostředků na rozvoj národní infrastruktury, nedostatek pracovní síly apod.). Při popisu vývoje přímých investic a obchodních bilancí transitivních ekonomik se obecně využívá hypotéza životního cyklu2. Hypotéza je postavena na analogickém vývoji chování v životě člověka a chováním podniku od jeho vzniku. Mladý člověk má důchod menší než je jeho spotřeba, zároveň mladý člověk často čerpá úvěr, který použije produktivně (investice do vzdělání) nebo neproduktivně na spotřebu. V další fázi při dobře investovaných zdrojích má vyšší důchod než spotřebu a úvěr splácí. Podobné paralely mezi chováním člověka a fázemi vývoje přímé investice je možno najít v (transitivních) ekonomikách. V první fázi je patrná vysoká míra investic a při stabilní míře úspor vede k deficitu obchodní bilance a dovozu kapitálu ze zahraničí. Založení investice je tedy zpravidla spojeno s deficitem obchodní bilance. Ve druhé fázi začíná investice produkovat, výrobky jsou dodávány na vnitřní i zahraniční trh, tržby stoupají a obchodní bilance se vyrovnává. Ve třetí fázi (v případě úspěchu projektu) podnik dále zvyšuje svůj odbyt, obchodní bilance přechází do aktiva a zvyšuje se objem vyplacených dividend.

2

Tomšík Vladimír, Mandel Martin, Přímé zahraniční investice a vnější rovnováha v tranzitivní ekonomice: aplikace teorie životního cyklu, Politická ekonomie, 6/2006

7

Pro příliv investic je důležité dosažení liberalizace kapitálových toků platební bilance dané ekonomiky a stabilní investiční prostředí. Proces liberalizace toků kapitálů byl v ČR dokončen před přistoupením ČR k EU. Příliv kapitálu do ČR byl spojen nejen s privatizací, ale také s investicemi na zelené louce ve zpracovatelském průmyslu a při rozvoji velkoobchodní a maloobchodní sítě v ČR. Jistou roli sehrály i investiční podmínky, které však nejsou dlouhodobě rozhodující pro směrování investic. Investiční pobídky mohou být nástrojem v úsilí států o získání maximálního podílu z mezinárodní nabídky investičního kapitálu, nebo odrážet zájem státu na podporu rozvoje určitého odvětví ekonomiky. V České republice byl program investičních pobídek zahájen v dubnu 1998, kdy bylo přijato první vládní usnesení legislativně upravující tuto oblast. Vládní agentura Czechinvest byla založena státem na podporu přílivu přímých zahraničních investic do České republiky. Program investičních pobídek byl několikrát modifikován mj. vzhledem ke změnám právního rámce v dané oblasti v souvislosti s přistoupením ČR k EU. K měření ekonomických dopadů PZI se využívají základní i doplňující indikátory stanovené OECD3. Indikátory umožňují vyhodnotit jejich přínos pro jednotlivé sektory ekonomiky a to jak pro hostující, tak investiční zemi, vypovídají o geografické alokaci investic, konkurenceschopnosti a atraktivitě ekonomik atd. Současně umožňují mezinárodní srovnání vlivu přímých investic na jednotlivé země. Jedním z hlavních indikátorů je „podíl toků PZI do ekonomiky na hrubém domácím produktu (HDP)“. Indikátor „ podíl toků PZI do České republiky na HDP“ je kalkulován jako poměr „přílivu PZI do ČR v Kč (v čitateli) a hrubého domácího produktu v běžných cenách v Kč (ve jmenovateli). Výsledný indikátor je vyjádřen v % a vyjadřuje intenzitu toků PZI ve vztahu k tvorbě přidané hodnoty ekonomiky v daném období. Indikátor „ podíl toků PZI do České republiky na HDP“ se v průběhu období 1995 – 2010 vyvíjel se značnými výkyvy mezi1,5 – 11,3%. Průměrná hodnota indikátoru dosáhla v tomto období hodnoty 5,6%. Podíl toků přímých zahraničních investic do ČR na HDP 12 10

v%

8 6 4 2 0 -2 2010

2009

reinvestovaný zisk

2008

2007

2006

2005

2004

2003

základní kapitál

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

celkem

ostatní kapitál

Pramen: Data ČNB a ČSÚ, vlastní propočty

V počátečních letech transformace po roce 1993 se podíl PZI na HDP pohyboval na úrovni cca 5%. Od roku 1997 do roku 1999 došlo k nárůstu indikátoru na cca 10% zejména v důsledku privatizace v odvětví telekomunikací a bankovnictví, kdy státní podíly byly prodány nerezidentům. Pokles v roce 2003 byl výsledkem zpětného odkupu částí akcí telekomunikací státem, což se promítlo ve snížení indikátoru až o 9 procentních bodů. K oživení přispěly pokračující privatizační akce za účasti zahraničních investorů v letech 3

OECD Handbook on Economic Globalisation Indicators (2005)

8

2004 a 2005, kdy se indikátor zvýšil na 9,4%. Poté podíl PZI na HDP postupně klesal až na 1,5% v roce 2009 (s mírným výkyvem směrem nahoru v roce 2007). Klesající trend přílivu PZI je spojován s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí. Mírné oživení bylo opět zaznamenáno v roce 2010 (3,6%). Z mezinárodního srovnání indikátorů „podíl toků PZI na HDP“ je zřejmé, že v rámci skupiny zemí EU existují rozdíly, které však nejsou příliš významné. Z hlediska vývoje lze říci, že ve sledovaném období indikátor postupně klesá u všech zemí EU. Z vývoje je patrné, že finanční a hospodářská krize měla stejný dopad ve všech zemích EU ve smyslu snížení přílivu přímých investic. Podíl toků přímých zahraničních investic na HDP 18 16 14 12 v%

10 8 6 4 2 0 -2 2000

2001 CZ

2002 HU

2003 PL

2004 SK

2005 SI

2006 DE

2007 AT

2008 FR

2009 ES

Pramen: Data OECD a Eurostatu, vlastní propočty

Indikátor poskytuje orientační informaci o relativní atraktivnosti ekonomiky pro nové investice. Nepřímo také charakterizuje úroveň globalizace dané země, ekonomické prostředí v daném období a změny mezi jednotlivými lety. Indikátor umožňuje srovnatelnost v čase, neboť např. období ekonomické a hospodářské krize má zpravidla stejné dopady na toky kapitálu pro většinu zemi. Z porovnání indikátoru s vybranými zeměmi EU je zřejmé, že Česká republika nevybočuje z trendu ostatních evropských ekonomik. Objem přílivu kapitálu do ČR byl ovlivněn stupněm liberalizace kapitálových toků a jednotlivými fázemi privatizace za účasti zahraničního kapitálu. Pokles přílivu přímých zahraničních investic do ČR nastal po roce 2008 v důsledku finanční a hospodářské krize. Po oživení přílivu přímých zahraničních investic do ČR patrném v roce 2010 nastal opět útlum v roce 2011. Při hodnocení ukazatele PZI je důležité brát v úvahu i další faktory, jako je metodika kompilace dat přímých zahraničních investic umožňující srovnatelnost dat. Země Evropské unie, používají stejnou metodiku při sestavování statistik přímých zahraničních investic. 3.

Globální trendy toků PZI

Podle materiálu UNCTAD4 z října 2011 bylo patrné pozvolné meziroční oživení toků přímých zahraničních investic v prvním pololetí 2011. Geografické rozložení toků odráží současnou finanční a hospodářskou krizi. Růst toků je zřejmý do zemí Asie (Čína, Indie, Malajsie) a Latinské Ameriky (Brazílie), ale propad je ve vyspělých zemích (např. USA meziroční pokles o 48%). Turbulence na finančních trzích odrážejí nejistotu okolo krize zemí eurozóny a předběžná data za 3. čtvrtletí 2011 o akvizicích naznačují meziroční zpomalení 4

Global Investment Trends Monitor, UNCTAD, October 2011

9

růstu objemu toků PZI. Politici jsou krátkodobě plně zaměření především na finanční stabilizaci národních ekonomik a finančních trhů. Nadnárodní společnosti směřují svůj kapitál do rozvíjejících se a transitivních ekonomik. Také předběžná data toků PZI za ČR za leden – srpen 2011 naznačuji meziroční pokles přílivu přímých zahraničních investic. Literatura [1] Balance of Payments Manual IMF, 5th Edition, Washington 1993 [2] Global Investment Trends Monitor, UNCTAD, October 2011, http://www.unctad.org/en/docs/webdiaeia2011d13_en.pdf [3] OECD Handbook on Economic Globalization Indicators (2005) [4] OECD Benchmark Definition of Foreign Direct Investment 3rd Edition [5] TOMŠÍK Vladimír, MANDELl Martin, Přímé zahraniční investice a vnější rovnováha v tranzitivní ekonomice: aplikace teorie životního cyklu, Politická ekonomie, 6/2006 [6] Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy, Bulletin VŠE, Evropa a Česká republika, rok 2001/1 [7] Zpráva o platební bilance ČR za rok 2010, http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/2010/index.html

Údaje o autorovi: Ing. Rudolf Olšovský Ph.D, ředitel odboru platební bilance České národní banky [email protected]

10

Globálna tvár trhov pozemnej obsluhy letísk Global Face of Aircraft Ground Servicing Market Anna Tomová Anotace: Príspevok sa zaoberá globalizáciou trhov pozemnej obsluhy letísk (ground handlingom) ako partikulárnym problémom globalizačných procesov vo svetovej ekonomike. Vysvetľuje politiku liberalizácie trhov pozemnej obsluhy v Európskej únii a spôsoby jej realizácie v jednotlivých členských krajinách. Na základe indexu geografickej pôsobnosti kvantifikuje rozsah geografickej expanzie kľúčových globálnych hráčov na trhoch pozemnej obsluhy letísk. Summary: The article discusses globalisation of markets in ground handling services as a particular problem of globalisation processes in world economy. It explains the politics of liberalisation of markets in ground handling services in European Union and means of its realisation in individual member states. Based on geographical scope of activity index, it quantifies the area of geographical expansion of key global players on markets in ground handling services. Kľúčové slová: globalizácia, liberalizácia, pozemná obsluha, letiská, Európska únia, index geografickej pôsobnosti Keywords: globalisation, liberalisation, ground handling, airports, European Union, index, geographical scope of activity index

Úvod Odvetvie leteckej dopravy v súčasnosti je charakterizované vysokou dynamickosťou a volatilitou podnikateľského prostredia, ktoré zasahuje všetky subjekty participujúce na tvorbe finálneho produktu v rozličných stupňoch produkčnej vertikály. Konkurenčný tlak sa zintenzívňuje nielen v tzv. „air side“ aktivitách odvetvia, ale aj v tzv. „ground side“ aktivitách, teda v činnostiach pozemnej obsluhy. Pozemná obsluha - obsluha lietadiel, cestujúcich, batožiny a nákladu na letiskách - podstúpila zásadné zmeny v dôsledku deregulačných opatrení v leteckej doprave. Dosiahnutie jednotného a liberalizovaného trhu leteckej dopravy v Európskej únii, ktorý by zabezpečoval voľnú mobilitu ľudí a tovarov, nebolo možné dosiahnuť bez zodpovedajúcich opatrení „dole na zemi“ – v činnostiach pozemnej obsluhy letísk. Liberalizácia trhov pozemnej obsluhy letísk v Európskej únii Základom pre dnešnú trhovú štruktúru pozemnej obsluhy letísk sa stala Smernica 96/67/EC, ktorá v deväťdesiatych rokoch postupne zavádzala povinnosť sprístupniť trhy pre ďalších

11

poskytovateľov služieb pozemnej obsluhy na vybraných letiskách Európskej únie. Postupným uvoľnením trhov pozemnej obsluhy letísk sa malo dosiahnuť to, aby sa zabránilo diskriminačným postupom zo strany letísk, resp. niektorých leteckých spoločností, ktoré boli na významných európskych letiskách tradičným poskytovateľom týchto služieb a mohli vzhľadom na svoju historickú trhovú pozíciu ovplyvňovať celkovú liberalizáciu odvetvia nežiaducim spôsobom. Podstatou smernice je idea liberalizácie, spočívajúca v zavádzaní slobody prístupu na trhy služieb pozemnej obsluhy letísk. Pretože trhy služieb pozemnej obsluhy letísk sú zložitou sústavou viacerých trhov, smernica definuje jedenásť kategórií služieb a pristupuje k ich uvoľneniu špecificky, ako o tom informuje Obrázok 1. Obrázok č. 1: Slobody a reštrikcie Smernice 96/67/EC

Kľúčové náležitosti uplatňovania liberalizačných prvkov : •

smernice

96/67/ES

vychádzajú

z

nasledujúcich

sloboda tretej strany zaoberajúca sa handlingom - uplatňovaná na letiskách s intenzitou prepravy 2 mil. pasažierov alebo 50.000 ton nákladu prepraveného ročne. Členské štáty nesmú obmedziť počet poskytovateľov služieb pozemnej obsluhy na menej než dvoch dodávateľov z nasledujúcich kategórií: obsluha batožiny, obsluha rampy, obsluha paliva a oleja a obsluha nákladu a pošty. Aspoň jeden z dodávateľov nesmie byť priamo alebo nepriamo kontrolovaný. Priama alebo nepriama kontrola sa uskutočňuje prostredníctvom riadiaceho orgánu letiska, ľubovoľným užívateľom letiska, ktorý prepravil viac ako 25% cestujúcich, nákladu zaznamenaného na letisku v priebehu roku predchádzajúceho roku, v ktorom boli dodávatelia vybraní a orgánom, ktorý priamo alebo nepriamo zaisťuje kontrolu.

12

•

sloboda self handlingu – poskytovanie self handlingu sa aplikuje na každom letisku členského štátu EÚ bez ohľadu na objem prepravy. Členské štáty si vyhradzujú právo na self – handling minimálne dvom užívateľom letiska. Užívatelia letísk sa vyberajú na základe relevantných, objektívnych, transparentných a nediskriminačných kritérií. Navyše pre všetky letiská s viac ako 1 mil. pasažierov alebo 25.000 ton prepraveného nákladu má členský štát povolenie obmedziť počet self - handlingových leteckých spoločností a to v počte nie menšom ako dvaja z nasledujúcich kategórií: obsluha batožiny, obsluha rampy, obsluha paliva a oleja, obsluha nákladu a pošty.

•

výnimky – výnimky sa viažu hlavne na letiská, na ktorých na základe nepoužiteľného priestoru alebo kapacity nie je možné otvoriť trh a nie je možné vykonávať ustanovenia smernice. Členské štáty majú právo obmedziť počet dodávateľov služieb pozemnej obsluhy na celom letisku alebo len na časti letiska. Služby pozemnej obsluhy sú poskytované leteckými spoločnosťami zaoberajúcimi sa pozemnou obsluhou, ktoré by zároveň mohli byť výhradným dodávateľom služieb pozemnej obsluhy. Počet poskytovateľov služieb pozemnej obsluhy je možné obmedziť len s určitými podmienkami. Podmienky pre obmedzenie sú dve. Prvá podmienka je, že počet poskytovateľov služieb nesmie byť menší ako dvaja poskytovatelia služieb pozemnej obsluhy. Druhá podmienka zahŕňa fakt, že aspoň jeden z poskytovateľov služieb musí byť nezávislým poskytovateľom služieb pozemnej obsluhy. Všeobecne platí, že každá výnimka je platná len pre určité časové obdobie. Doba trvania výnimiek udelených členským štátom nesmie presiahnuť tri roky. Každá výnimka musí byť hodnotená a prijatá Európskou komisiou.

V súlade s ustanoveniami smernice 96/67/ES členské štáty zaviedli na trhoch pozemnej obsluhy relevantných letísk prostredníctvom transponovania smernice do vnútroštátnych opatrení liberalizáciu rozličného stupňa. Zatiaľ čo v niektorých členských štátoch, ako je Veľká Británia, je prístup na trh pozemnej obsluhy plne liberalizovaný, v iných krajinách, ako je Nemecko, je prístup na trh služieb obmedzený. V súlade so smernicou v týchto krajinách je oprávnenie na handling pre všetky alebo niektoré obmedzené kategórie pozemnej obsluhy ako obsluha batožiny, nákladu a pošty, pozemná obsluha na rampe, pozemná obsluha palivo a oleja udelené maximálne na 7 rokov. V Taliansku a vo Francúzsku prístup k niektorým z trhov pozemnej obsluhy je plne liberalizovaný, zatiaľ čo pri iných službách pozemnej obsluhy je prístup obmedzený. Obrázok 2 informuje o stupni liberalizácie trhov pozemnej obsluhy v členských krajinách Európskej únie.

13

Obrázok č. 2: Stupne liberalizácie trhov pozemnej obsluhy v členských krajinách Európskej únie

V dôsledku aplikácie Smernice 96/67/EC sa služby pozemnej obsluhy na významných letiskách Európskej únie stali novým trhovým priestorom pre rozličné subjekty. Hlavnými aktérmi na týchto trhoch sú prevádzkovateľ letiska, letecké spoločnosti a v neposlednom rade sú to nezávislé spoločnosti zaoberajúce sa pozemnou obsluhou, tzv. nezávislí handleri. Letecké spoločnosti v procese dopytu figurujú ako klienti ponúkaných služieb pozemnej obsluhy. Zjednodušená štruktúra trhu služieb pozemnej obsluhy na letiskách v Európskej únii po liberalizácii je znázornená v Obrázku 3. Obrázok č.3: Základná štruktúra trhov pozemnej obsluhy na letiskách v Európskej únii

14

Ako vyplýva z Obrázku 3, významnými subjektmi ponuky na trhoch pozemnej obsluhy sú tzv. nezávislé spoločnosti pozemnej obsluhy, ktoré pôsobia transnacionálne, expandujú v zahraničí a dávajú trhu služieb pozemnej obsluhy globálny charakter. Globálna expanzia transnacionálnych handlerov Pri analýze globálnej expanzie nezávislých spoločností pozemnej obsluhy použijeme index geografickej pôsobnosti (Geographical Spread Index - GSI), ktorý používa UNCTAD. Tento index je v originálnej podobe dvojzložkový a predstavuje druhú odmocninu indexu internacionalizácie násobeného počtom zahraničných krajín, v ktorej spoločnosť pôsobí. Index internacionalizácie je podielom počtu zahraničných afilácií a celkového počtu afilácií spoločnosti. Špecifiká trhu pozemnej obsluhy letísk vyžadujú modifikáciu uvedeného prístupu. V našej analýze sme použili index geografickej pôsobnosti v novej podobe. Vychádzame z troch zložiek pri výpočte, vrátane komponentu počtu kontinentov, v ktorých handler pôsobí. K úprave dochádza aj pri výpočte indexu internacionalizácie, kde je počet afilácií nahradený počtom letísk, na ktorých handler poskytuje služby.

, kde: II je index internacionalizácie vyjadrený ako podiel počtu letísk v zahraničných krajinách a celkového počtu letísk (vrátane letísk v rezidentskej krajine handlera), nc je počet zahraničných krajín, na letiskách ktorých handler pôsobí, nwc je počet kontinentov, v ktorých handler pôsobí. Výber handlerov, ktorých sme podrobili analýze geografickej pôsobnosti, vychádzal z ich významnosti pre tridsať najrušnejších letísk v Európskej únii. Z hľadiska rezidentúry sa vo výbere nachádzajú handleri z Veľkej Británie (Menzies Aviation, Servisair, Air Dispatch), z Belgicka (Aviapartner), Nemecka (Randstad), Švajčiarska (Swissport) a z USA (Worldwide Flight Service). Pre výpočet indexu geografickej pôsobnosti boli využité údaje z databázy IATA IGHC s časovým statusom august 2011. Výsledky sú uvedené v Tabuľke 1.

15

Tabuľka č. 1: Index internacionalizácie a geografickej pôsobnosti vybraných globálnych handlerov Handler

II

GSI 3

Airdispatch

0,67

1,39

Aviapartner

0,89

1,92

Menzies Aviation

0,90

5,06

Randstad

0,39

1,16

ServiceAir

0,79

3,62

Swissport

0,98

5,96

Worldwide Flight Service

0,23

2,13

Zdroj: Vlastný výpočet na základe databázy IGHC IATA.

Na základe uvedených výsledkov môžeme charakterizovať cesty globálnej expanzie, resp. globálnu geografiu handlerov s transnacionálnou pôsobnosťou. Pre väčšiu názornosť uvádzame výsledky analýzy v Obrázku 4. Údaj v zátvorke vyjadruje celkový počet letísk, na ktorých handler poskytuje svoje služby. Obrázok č. 4: Globálna geografia vybraných handlerov (vlastné spracovanie)

7 Swissport (174)

6

Menzies (115)

GSI3

5 ServisAir (112)

4 W orldwide Flight Service (88)

3 2

Aviapartner (35)

Airdispatch (12)

Randstad (31)

1 0 0

0,1

0,2

0,3

0,4

0,5

0,6

0,7

0,8

0,9

1

1,1

Index of Internationalization

Výsledky analýzy dokumentujú rozsah geografickej pôsobnosti globálnych handlerov a potvrdzujú tendenciu ku globalizácii architektúry trhov služieb pozemnej obsluhy v súčasnosti. Záver Globalizácia trhov pozemnej obsluhy letísk je partikulárnym problémom globalizácie ako vrcholnej a univerzálnej formy internacionalizácie spoločensko-ekonomických vzťahov. Nazdávame sa, že pozornosť ekonomického výskumu by nemala obchádzať špecifické tváre

16

globalizácie, ku ktorým nepochybne patria - popri iných - aj trhy pozemnej obsluhy letísk. Pre analýzu takýchto špecifických trhov však bude potrebné uplatňovať špecifické prístupy a hľadať spôsoby, ako prekonať značné obmedzenia dostupnosti potrebných údajov. Iba takto bude možné pochopiť globálnu architektúru týchto trhov a identifikovať globálnu stratégiu kľúčových hráčov, a to nielen z kvantitatívneho – ako to bolo uskutočnené v tomto príspevku – ale aj z kvalitatívneho hľadiska.

Literatúra [1] MACÁRIO, R. / VAN DE VOORDE, E.: The Impact of the Economic Crisis on the EU Air Transportation Sector. IP/B/TRAN/CC/2009-055.2009 [2] NIEMEIER, H.M.: Effective Regulatory Institutions for Air Transport: A European Perspective. JTRC/OECD 2010. [3] Airport Research Center: Study on the Impact of Directive 96/67/EC on Ground Hnadling Setices 19962007. [4] MEERSMAN, H. et al.: Ground Handling in a Changing Market: The Case of Brussels Airport. In: Research in Transportation Business and Management, 2011. [5] ASMUSSEN, Ch.G.: How do we capture “Global Specialisation” when measuring firms degree of internationalization? SMG WP7/2005. [6] World Investment Report. Annually, UNCTAD. [7] HASSEL, A. et al.: Two Dimensions of the Interntionalisation of Firms. In: Journal of Management Suties, 2003. [8] TOMOVÁ, A.: Transnationalized Airports. MYTH OR REALITY IN DEVELOPING WORLD? Presented at: XII International Academic Conference on Economic and Social Development, Moscow 2011. [9] World Investment Report. UNCTAD 2008. [10] SMITH, C. J., Ground Handling in Europe: Impact of the EU Directive, 2002. [11] World Airport Traffic Data 2009, ACI. [12] IGHC IATA Interactive Directory, august 2011.

Údaje o autorovi: Doc. Ing. Anna Tomová, CSc., Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov, Žilinská univerzita, [email protected]

17

Pojetí PZI v mezinárodních organizacích5 Concept of FDI in International Organizations Ludmila Štěrbová

Anotace: Oblast přímých zahraničních investic je předmětem mnohých úvah a analýz nejen díky ekonomické důležitosti PZI, ale také díky charakteristikám investičního prostředí, které souvisí s pravidly vstupu PZI na trh a jejich ochrany. Během poslední dekády 20.století proběhly snahy o řízení PZI z multilaterální perspektivy s cílem vytvořit platformu pro efektivní liberalizaci investičních toků. Do těchto aktivit byly nejvíce zapojeny OECD a WTO, ale žádná z těchto organizací nedosáhla výše zmíněného cíle. V současné době jsou globální toky kapitálu řízeny bilaterálními dohodami o investicích, doložkami nejvyšších výhod, integračními dohodami (zejména EU) a – v oblasti služeb – Všeobecnou dohodou o obchodu službami WTO. Summary: The field of foreign direct investments is widely considered and analyzed not only for the economic importance of FDI, but also for features of the investment environment related to the rules of FDI market entry and protection. During the last decade of the 20th century, there were some attempts to rule FDI from the multilateral perspective and thus to establish a basis for an effective liberalization of investment flows. The most involved were OECD and WTO, but any of these organizations did not achieve the mentioned goal in this area. Nowadays, the global capital flows are governed by bilateral investment agreements, by preferential trade agreements, integration agreements (namely EU) and – in the sphere of services – by the WTO General Agreement on Trade in Services. Klíčová slova: PZI, pravidla, OECD, WTO, GATS, liberalizace Keywords: FDI, rules, OECD, WTO, GATS, liberalization

Úvod Přímé zahraniční investice jsou oblastí, která soustřeďuje značnou pozornost nejen pro svůj celosvětově narůstající objem a význam a pro rozporné dopady na hostitelské ekonomiky, ale i proto, že pro tuto oblast se prozatím v rámci žádného mezinárodního fóra nepodařilo sjednat mnohostranná pravidla. V současné době existuje v jednotlivých státech celá řada dohod o podmínkách vzájemného vstupu a ochrany PZI, které byly uzavřeny bilaterálně. Specifické investiční smlouvy 5

Stať byla zpracována v rámci výzkumného záměru Fakulty obchodní VŠE „Governance v kontextu globalizované společnosti a ekonomiky.“

18

(Bilateral Investment Treaties, BIT) vytvářejí velmi nepřehlednou matici vztahů, neboť odrážejí kromě jiného také negociační sílu partnerských států. Proto se podmínky smluv jednoho státu mohou vůči konkrétním partnerům lišit, a v rámci jednoho státu se mohou aplikovat různá pravidla pro zahraniční investice a jejich ochranu, a to podle jejich původu. Tato situace nepřispívá k transparentnosti a předvídatelnosti investičního prostředí pro investory, může podněcovat spekulativní přesuny investic mezi zeměmi s cílem zajistit si co „nejlepší původ“ a dosáhnout tak co nejvyšší úrovně ochrany a je již několik desetiletí cílem snah ji změnit ve prospěch mnohostranného systému investičních pravidel a závazků. I když byly na úrovni mezinárodních organizací, především OECD a WTO, zahájena jednání, jejichž cílem byly mnohostranné smlouvy o pravidlech pro přímé zahraniční investice, nebyly z řady příčin úspěšně ukončeny. Za určitý krok k mnohostranným pravidlům pro PZI a k závazkům v této oblasti lze sice považovat Všeobecnou dohodu o obchodu se službami Světové obchodní organizace (GATS/WTO), avšak tato pravidla se týkají výlučně PZI poskytujících služby. Neexistence mezinárodních pravidel vede k tomu, že pravidla pro investice se stávají také součástí dohod o obchodních preferencích. Na zařazení investičních pravidel do preferenčních obchodních dohod mají zájem především vyspělé země; jejich cílem je otevření zahraničních trhů a ochrana svých investorů. Zařazení investičních pravidel do obchodních dohod má důvod zejména v možnosti prosadit pravidla ve státě, se kterým by jinak bylo velmi obtížné uzavřít bilaterální investiční dohodu. Přijetí pravidel partnerským státem může totiž být kompenzováno ústupky v jiných oblastech, např. otevřením vyspělého trhu pro dovozy z rozvojových zemí. Tato skutečnost vedla také k zařazení investic do společné obchodní politiky EU. OECD Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development, OECD) se v poslední dekádě minulého století zabývala pravidly pro investice ve dvou etapách. V roce 1992 byla navržena pravidla jednání (code of conduct) nadnárodních korporací. Ve druhé fázi byl zahájen projekt Mnohostranné investiční dohody (Multilateral Agreement on Investment, MAI), jehož cílem bylo sjednat pravidla pro investice. Záměrem bylo vytvořit mnohostranný rámec pro mezinárodní investice s vysokými standardy pro liberalizaci investičních režimů a ochranu investic, včetně řešení sporů. Měla být podepsána dohoda mezi vyspělými státy, ke které by se mohly připojit i nečlenské země OECD. První návrh textu dohody byl sice vytvořen již v roce 1992, avšak jednání byla zahájena teprve na výroční konferenci ministrů v roce 1995. Negociačním principem, který byl uplatněn při jednáních o MAI, byl přístup „shora“, tzv. top-down. Tento přístup byl aplikován u většiny mezinárodních dohod, včetně dohod WTO (s výjimkou GATS, viz níže). Jeho základem je zformulování pravidla, které je závazné pro všechny signatáře dohody, pokud k němu neprosadili výjimku opravňující je pravidlo nedodržet. Takovéto pravidlo však musí mít oporu v existujících právních předpisech, jinak není výjimka akceptována. Tento negociační přístup je velmi náročný zejména v oblastech, které jsou regulovány celou řadou právních předpisů. Je totiž obtížné – a to především z hlediska institucionálních kapacit - identifikovat všechny relevantní právní normy, zájmy a související prvky, které jsou nebo by mohly být v budoucnu navrženým pravidlem dotčeny. Intenzivní jednání k MAI pokračovala do první poloviny roku 1998, kdy byla zastavena pro nesoulad jednajících zemí a z důvodu výhrad rozvojových zemí, které byly k jednáním přizvány teprve v jejich průběhu. Pro tyto země (ale také pro další, zejména nové členy

19

OECD včetně České republiky) bylo zcela vyloučeno (z kapacitních a odborných důvodů) komplexně navrhnout a efektivně prosadit výjimky, které by ochránily národní ekonomiky. Analýza vedení jednání o MAI ze strany vyspělých států, např. USA, vedla k závěru, že se jednalo o pokus využít regulatorní nepřipravenosti méně vyspělých států a přinutit je k přijetí závazků, jejichž plnění by mohlo být velmi obtížné. K zastavení jednání vedly také silné antiglobalizační protesty a další světové události, např. asijská krize roku 1997. WTO Pravidla pro investice se měla stát součástí světového obchodního řádu již po druhé světové válce, kdy již byla zformulována Havanská charta k založení Mezinárodní obchodní organizace. K založení této organizace nedošlo a mnohostranný obchodní systém fungoval téměř padesát let na základě provizorní Všeobecné dohody o clech a obchodu, která se týkala pouze obchodu se zbožím. Světová obchodní organizace ve svých dohodách zmiňuje investice na více místech. Jedná se jednak o Dohodu o obchodních aspektech investičních opatření (Trade Related Investment Measures, TRIMS), o Všeobecnou dohodu o obchodu se službami (General Agreement on Trade with Services, GATS) a o deklaraci z ministerské konference v Singapuru z roku 1996, na jejímž základě byla ustavena pracovní skupina pro obchod a investice. Z hlediska pravidel pro investice jsou dohoda TRIMS a pracovní skupina pro obchod a investice nevýznamné. Dohoda TRIMS obsahuje „pouze“ ustanovení o tom, že investiční opatření zaváděná členskými státy WTO se nesmí stát překážkou obchodu a nesmí porušovat základní nediskriminační princip WTO spočívající v národním zacházení ani představovat kvantitativní restrikci. Tato pravidla se vztahují výlučně k obchodu se zbožím. K dohodě je připojena příloha s příklady nepřijatelných investičních opatření; patří k nim např. požadavek na dodávky obsahující národní produkci nebo požadavky na vyvážení obchodní bilance. Ustanovení dohody TRIMS nejsou dodržována zejména rozvojovými zeměmi, které zavádějí ve většině případů investiční opatření upřednostňující domácí dodávky s cílem podpořit rozvoj národního průmyslu. Činnost pracovní skupiny pro obchod a investice je v současné době pozastavena. Její analytická činnost byla přerušena po ministerské konferenci WTO v Mexiku v roce 2003, kdy témata obchod a investice, obchod a hospodářská soutěž a transparentnost veřejných zakázek byla vyloučena z mandátu pro jednání o další liberalizaci mezinárodního obchodu v rámci Rozvojové agendy z Doha (Doha Development Agenda, DDA). Pracovní skupina se od svého založení zabývala celou řadou aspektů vztahujících se k investicím. Jejím cílem bylo dospět k návrhu mnohostranných pravidel pro investice. K analyzovaným a diskutovaným tématům patřila identifikace společných aspektů, rozdílů a rozporů v existujících mezinárodních instrumentech upravujících investice, výhody a nevýhody bilaterálních, regionálních a mnohostranných pravidel o investicích včetně tzv. rozvojového hlediska, práva a povinnosti země původu a hostitelské země a investorů, vztah mezi existující a možnou budoucí mezinárodní spoluprací v oblasti investiční politiky a hospodářské soutěže. Ambiciózní cíle pracovní skupiny byly korigovány po neúspěšné konferenci ministrů WTO v Seattlu v roce 1999 – v rámci přípravy této konference již bylo uvažováno se zahájením jednání o mnohostranných pravidlech pro investice. Jednání měla být založena na stejném konceptu jako sjednání dohody GATS, tj. na negociačním přístupu bottom-up, v rámci kterého si každý člen dohody definuje své závazky v dané oblasti. Úvahy o aplikaci přístupu „zezdola“ byly již tehdy odpovědí a reakcí na zkrachovalá jednání OECD o MAI. Vzhledem k tomu však, že v Seattlu nedospěly členské státy k rozhodnutí o zahájení

20

nového kola liberalizačních jednání ať už z důvodů špatné organizace konference nebo z důvodu jejího přehlcení neskromnými návrhy na zařazení do jednání dalších oblastí se vztahem k obchodu, byly přehodnoceny i cíle v oblasti pravidel pro investice. Nové kolo obchodních jednání, které se podařilo otevřít v roce 2001 v katarském Doha, umožnilo – zejména vzhledem ke svému rozvojovému aspektu – zařadit pouze diskusi k problematice obchod a investice. Do diskuse však již měly být včleněny aspekty jako ochrana před nesprávnými postupy nadnárodních korporací nebo podpora toků investic v souladu se zájmy rozvojových zemí. Jak už bylo uvedeno, v roce 2003 se ukázala tato oblast i v rovině diskusní jako přesahující zájmy a kapacity rozvojových zemí a činnost pracovní skupiny byla na neurčito zastavena. Další oblastí, která se v aktivitách a dohodách WTO dotýká investic, je dohoda GATS. Tato dohoda je v platnosti od založení Světové obchodní organizace v roce 1995. GATS řeší obchodní pravidla a závazky jednotlivých členských států v jedenácti sektorech služeb, a to pro čtyři různé způsoby dodávek (přeshraniční dodávky, spotřeba v zahraničí, přítomnost právnických osob poskytujících služby na cílovém trhu, a přítomnost fyzických osob poskytujících služby na cílovém trhu). Pravidla pro přítomnost právnických osob konstituují podmínky pro vstup přímých zahraničních investic do oblasti všech jedenácti definovaných sektorů služeb. Bylo by tedy možno konstatovat, že alespoň v oblasti služeb existují pravidla pro investice. Situace je však komplikována růzností závazků jednotlivých států, které přijaly pro otevření svých trhů ve službách. Již popsaný přístup ke sjednání GATS - „zezdola“ – umožnil každému členu definovat otevření svého trhu pro právnické osoby poskytující služby rozdílně pro každý druh služby. Kromě otevření trhu se členové také zcela rozdílně zavázali k dodržování pravidla národního zacházení – dohoda GATS totiž umožňuje vyloučit z tohoto pravidla jednotlivé druhy služeb (nebo všechny služby) podle rozhodnutí člena. Členové WTO byli při sjednávání závazků pro přítomnost právnických osob poskytujících služby na svých trzích limitováni svými již sjednanými bilaterálními obchodními dohodami. Respektování již uzavřených investičních dohod spolu s přístupem „zezdola“ se stalo základem relativně nepřehledného systému, který ztěžuje investorům rozhodnutí o vstupu na trh a jen s velkou rezervou může být považován za pravidla pro přímé zahraniční investice v oblasti služeb. V některých pramenech je jako dohoda zakládající pravidla pro investice uváděna Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights, TRIPS). Takto je možno dohodu TRIPS nahlížet v případě, že je právo k duševnímu vlastnictví pokládáno za investici, které má být poskytnuta ochrana. Dohoda stanovuje, jaké minimální standardy ochrany a vynucení práv k duševnímu vlastnictví musí být implementovány do národní legislativy členů WTO. Vlastník práva však musí podniknout příslušné právní kroky k tomu, aby si ochranu zajistil. I když ochrana a vynucení práv k duševnímu vlastnictví mají významnou úlohu při rozhodování o vstupu investorů na konkrétní trh, nejedná se o pravidla pro investice nebo jejich ochranu, ale o ustanovení směřující k vytvoření příznivého a právního podnikatelského prostředí. Další mezinárodní organizace V návaznosti na uvedené neúspěšné pokusy o sjednání mnohostranných investičních pravidel v rámci OECD a WTO je nutno pro úplnost uvést, že se touto problematikou zabývaly taká další organizace. Např. Světová banka zpracovala směrnice pro zahraniční investice (Guidelines for Foreign Investment), avšak tyto směrnice byly nezávazné. V rámci OSN byla speciálně zřízena Komise transnárodních korporací (United Nation Commission on Transnational Corporations), jejímž cílem bylo kodifikovat pravidla pro jednání nadnárodních

21

korporací. Obě tyto iniciativy byly také neúspěšné – pravidla pro jednání nadnárodních korporací byla odmítnuta vyspělými zeměmi. Investice jsou také předmětem dohod o řešení sporů vzniklých v souvislosti s nimi, např. Konvence o řešení investičních sporů mezi státy a příslušníky jiných států, na kterou dohlíží ICSID (International Centre for Settlement of Investment Disputes). Kromě mezinárodních organizací jsou investice předmětem jednání i v regionálních (preferenčních) obchodních dohodách, které poskytují větší prostor pro sjednání pravidel investování a ochrany investic, řešení sporů a především kompenzace přijetí takovýchto závazků. Příkladem může být Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) nebo nově sjednávané preferenční obchodní dohody EU (např. s Kanadou). EU reflektuje problematiku investic v Lisabonské smlouvě podepsané 1. prosince 2009, kterou je zařazuje pod principy a procedury společné obchodní politiky. Cílem je vytvořit unijní investiční politiku a odstranit různorodost investičních prostředí v rámci EU, která vyplývá z velkého počtu individuálních bilaterálních investičních dohod (např. Česká republika sjednala BIT s 93 státy světa, z toho se 75 státy jsou smlouvy v platnosti). Podle nových zásad by v budoucnu všechny investiční dohody měly být sjednány na nadnárodní úrovni a ustanovení těchto dohod by byla implementována do legislativy EU na úrovni nařízení (regulation). Není však doposud jasné, co se stane s již uzavřenými BIT jednotlivých členských států EU a jakým způsobem by mohly být přejednány, aniž by byly významně dotčeny závazky v nich obsažené. Závěr Neexistence mnohostranných pravidel pro investice vede k různorodosti investičních politik jednotlivých států, k různé míře otevřenosti trhů pro investice a kapitálové toky i k různé míře ochrany investic v jednotlivých zemích a podle jejich původu. Rizikem jsou zejména autonomní rozhodnutí o diskriminačních postupech vůči zahraničním investorům v souvislostech s krizovými opatřeními. Některé mezinárodní organizace se intenzivně, avšak neúspěšně zabývaly vytvořením mnohostranného systému investičních pravidel. Tyto aktivity byly neúspěšné zejména proto, že dohody byly navrhovány s důrazem na co nejvyšší ochranu investic, což bylo odmítáno státy dovážejícími kapitál. Návrhy pravidel také nezohledňovaly “neinvestiční” aspekty investování v zahraničí, jako například ochranu lidských práv nebo environmentální souvislosti investic. Převažujícím motivem odmítnutí dohod ze strany rozvojových zemí bylo neztratit autonomní možnost regulace zahraničních investic a nevzdat se výhodného využití tématu v bilaterálních negociacích. Na druhou stranu, návrhy dohod obsahující pravidla “chování” nadnárodních společností v hostitelské zemi, které zohledňovaly zájmy rozvojových zemí, byly odmítnuty zeměmi vyspělými. Vzhledem k neexistenci mnohostranných investičních pravidel se státy snaží ochránit své investory a otevřít jim zahraniční trhy cestou bilaterálních investičních dohod nebo začleněním investičních pravidel do preferenčních obchodní dohod. Tyto přístupy však komplikují mnohostrannou liberalizaci trhu s investicemi a jsou i určitou překážkou dosažení hlubší vzájemné integrace ekonomik. V současné době krizového vývoje světové ekonomiky však pravděpodobně není možno přistoupit k jednáním o mezinárodních pravidlech pro investice, neboť by byla odmítnuta ze strany většiny států světa. Teprve další globální vývoj, a to i v souvislosti s liberalizačními jednáními Světové obchodní organizace ukáže, zda je či není současný stav tím nejvýhodnějším, jakého lze dosáhnout, a to zejména z hlediska dalšího uvolnění světového trhu s investicemi.

22

Literatura [1] SOMARAJAH, M.: The International Law on Foreign Investment, 3. vydání, Cambridge University Press, New York, 2010. ISBN 978-0-52176327-1 [2] KALÍNSKÁ, E., BOLOTOV, I., ČAJKA, R., ČERNÁ, I., ŠTĚRBOVÁ, L. : Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3396-8. OECD: International Investment Law: Understanding Concepts and Tracking Innovations, OECD, Paris, 2008. ISBN 978-92-64-04202-5 [3] PETERSMANN, E.U.: Developing Countries in the Doha Round, Robert Schuman Centre for Advanced Studies, European University \Institute, Florence-Italy, 2005. ISBN92-9084-018-8 [4] ŠTĚRBOVÁ, L. Lisabonská smlouva a společná obchodní politika EU. Současná Evropa [online], 2010, roč. XV, č. 2, s. 23–43. ISSN 1804-1280. URL: http://ces.vse.cz/wp-content/sterbova.pdf [5] WOUTERS, J., DE MEESTER, B.: The World Trade Organization. A Legal and Institutional Analysis, Intersentia Oxford, Antwerpen, 2007. ISBN 978-90-5095-730-4 [6] www.oecd.org [7] www.wto.org

Údaje o autorovi: Ing. Ludmila Štěrbová, CSc., Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE Praha [email protected]

23

Kvalitativní parametry konkurenceschopnosti národního hospodářství a česká empirie Qualitative Parametres of Competitiveness of Political Economy and Czech Practice Jan Kopecký

Anotace: Předkládaný text analyzuje podobu konkurenceschopné ekonomiky a celkový přístup České republiky k tomuto aspektu. Zabývám se postavením zpracovatelského průmyslu v moderních ekonomikách, kvalitativními charakteristikami postavení kvalifikovaného manuálního pracovníka ve výrobních procesech. Vzdělávací systém a střední odborné školství je akcentováno v poslední části. Summary: Presented text analyses the feature of competitive economy and approach of The Czech Republic to this fact. I am concerned with the role of processing industry in modern economies, qualitative attributes of the role of qualified manual worker in manufacturing. Educational system and vocational schools are stressed in the last part. Klíčová slova: zpracovatelský průmysl, kvalifikovaný dělník, střední odborné školství Keywords: processing industry, qualified manual worker, vocational schools

Úvod Ve svém příspěvku se zaměřím na prvky, které působí na alokaci kapitálu formou přímých investic v konkrétní komoditní oblasti – ve zpracovatelském průmyslu. Následující řádky jsou zaměřeny na zorný úhel jednotlivé národní ekonomiky6, na faktory působící ve směru její konkurenceschopnosti. Přičemž konkurenceschopnost je sama o sobě nejednoznačně chápanou kategorií. Eklekticky vzato ji lze ovšem zdravým rozumem relativně snadno vymezit. Cílem je vysoká úroveň a tempo růstu reálných příjmů per capita za podmínek jejich udržitelnosti v mezinárodní konkurenci národních ekonomik. Abychom mohli předepisovat recepty pro hospodářskou politiku ve smyslu pozitivního ovlivňování konkurenční schopnosti národního hospodářství, je nutné vymezit parametry žádoucího tvaru jakési ideální ekonomiky. Zaměřím se na žádoucí makrostrukturu ekonomiky; tedy na roli primární, sekundární a terciární sféry v rozvoji ekonomiky. Pozornost budu také věnovat odvětvové struktuře zpracovatelského průmyslu. Neopomenu se rovněž zmínit o kvalitativních charakteristikách postavení manuálního pracovníka ve výrobních procesech, korelaci mezi kvalifikačními nároky a kapitálovou vybaveností práce. 6

Adjektivum národní je zde vyjádřeno státními hranicemi ohraničené teritorium, nejde o označení vlastnictví výrobních faktorů.

24

Po vyvození obecných a zobecnitelných závěrů o tvaru konkurenceschopné ekonomiky dochází k jejich aplikaci na české podmínky a komparaci skutečného stavu se stavem žádoucím. Důraz přitom kladu na zajišťování kvalifikované pracovní síly pro nosná odvětví. Problematiku vzdělávacího systému akcentuji z toho důvodu, že přítomnost pracovní síly s adekvátní kvalifikací představuje nutnou podmínku realizace produkčních aktivit na daném území. Zároveň se jedná o velice rigidní systém, kdy podle odhadů změny provedené v soustavě vzdělávání se projeví na trhu práce nejdříve po pěti letech (spíše však až po deseti letech)7. Proto na výchovu a vzdělávání kladu mimořádný důraz v komparaci s krátkodobými opatřeními hospodářské politiky (explicitní forma investičních pobídek v podobě fiskální stimulace investiční činnosti), neboť účinnost těchto cílených a bezprostředně působících politik je kruciálně závislá na dlouhodobě vytvářených předpokladech v podobě kultivovaného lidského potenciálu. Žádoucí strukturální charakter ekonomiky V posledních desetiletích je obecně traktován názor, že význam zpracovatelského průmyslu v nejvyspělejších ekonomikách klesá. Je argumentováno podílem tohoto sektoru na tvorbě hrubého domácího produktu (tj. na hrubé přidané hodnotě) a na zaměstnanosti. Je nespornou skutečností, že podíl průmyslové sféry na obou ukazatelích v nejrozvinutějších hospodářstvích je výrazně menšinový. V roce 1995 se průmysl v patnáctičlenné Evropské unii podílel na hrubé přidané hodnotě necelými 24 procenty; pro stejný celek platilo v roce 2003, že se průmysl podílel na zaměstnanosti přibližně 20 procenty8. O rok později vykazovaly níže uvedené země podíl průmyslu na zaměstnanosti následující: Spojené státy americké 11,8 %; Velká Británie 13,6 %; Kanada 14,4 %; Francie 16,0 %; Švédsko 16,0; Japonsko 18,3 %; Itálie 21,8 %; Německo 22,7 %9. Ve všech uvedených případech platilo pro oba ukazatele (podílu na hrubé přidané hodnotě a zaměstnanosti), že služby dosahovaly 65 a více procent. Ve více či méně vzdálené minulosti ve vyspělých zemích vykazovalo nejvyšší podíl v obou zmíněných ukazatelích nejprve zemědělství a později průmysl10. Proti interpretaci výše uvedených dat jako důkazu o marginální úloze průmyslu v daných národních hospodářstvích se staví někteří teoretici a praktici průmyslové sféry, kupříkladu jde o M. Portera11, V. Kubištu12, M. Grégra13, M. Jahna14. Jejich argumentace vychází z teze, že význam průmyslu v rozvinutých tržních ekonomikách se s časem nesnížil, je stále vysoký. Nízký podíl průmyslu na přidané hodnotě a zaměstnanosti je důsledkem vyčleňování služeb z průmyslových podniků do specializovaných subjektů, ty jsou ovšem navázány na průmysl prostřednictvím dodavatelsko-odběratelských vztahů. Komplexně celou problematiku rozpracovali zastánci názoru o důležitosti průmyslu pro rozvoj každé jednotlivé národní ekonomiky S. Cohen a J. Zysman, kteří vidí tendenci k zesílené dělbě práce jako přirozený důsledek růstu sofistikovanosti vykonávané práce, vyspělosti ekonomiky15. Autoři zároveň vystupují proti názoru, který pokládá průmysl a služby za substituty, kdy s rozvojem ekonomiky sektor služeb střídá průmysl, podotýkají naopak na vzájemně komplementární

7

JEŽEK, F. Strategické řízení vysokých škol. s. 132. DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. s. 8. 9 DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. s. 7. 10 CIHELKOVÁ, E. a kol. Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje. s. 57. 11 PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. s. 252-254. 12 KUBIŠTA, V. Služby v mezinárodním obchodě. s. 31. 13 GRÉGR, M. Projev místopředsedy vlády ČR a ministra průmyslu a obchodu na konferenci Průmysl v 21. století. Hotel Praha, 31. ledna 2002. 14 Studio STOP: Rozhovor s Jaroslavem Mílem. [online]. Český rozhlas 6 4. listopadu 2004. [cit. 13. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: . 15 COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 14. 8

25

vztah průmyslu a služeb16. Argument potvrzující výše uvedenou obhajobu role průmyslu lze dokladovat také na skutečnosti, že většina rozvinutých zemí vykazuje dlouhodobě (samozřejmě s výjimkou recese, kdy pochopitelně klesají i výstupy služeb) meziroční přírůstky průmyslové produkce17. Je také skutečností, že služby jsou kvantitativně výrazně napojeny na průmysl, neboť podíl nákladů na služby ve vyspělých průmyslových podnicích dosahuje 70 až 80 procent18. Ve Spojených státech amerických v první polovině osmdesátých let minulého století vykazoval průmysl podíl na tvorbě hrubého národního produktu 24 % a služby vystupující jako dodavatelé průmyslu (hodnota těchto služeb tedy zcela vstupovala do hodnoty amerických výrobků) vykazovaly analogicky 25 %, zbývající část hrubého národního produktu tvořily služby (některé z nich v pozici odběratelů průmyslových podniků)1920. Tedy necelá polovina přidané hodnoty byla spojena s průmyslem a službami, které dodávali průmyslu. Pokud by toto číslo připadalo čtenáři nízké, pak upozorňuji, že se jednalo o dobu velmi nepříznivého stavu a vývoje obchodní bilance, s konkurenceschopností americké ekonomiky tedy bylo něco v nepořádku v důsledku ochabující průmyslové základny. Ve své diplomové práci uvádím další příklady, kdy národní účetnictví zkresluje (resp. nedisponuje vhodnými nástroji) význam průmyslu v národní ekonomice21. Autoři S. Cohen a J. Zysman se zamýšlejí nad argumentem, zda by došlo v souvislosti s přesunem výroby do zahraničí rovněž k přesunu služeb. Autoři proto rozlišují vazby mezi průmyslem a službami na silné (tight linkage), středně silné (medium linkage) a slabé (weak linkage)22. S rostoucí těsností vazeb služeb na průmysl roste pravděpodobnost, že do zahraničí delokalizovanou výrobu budou následovat i příslušné služby. Slabou vazbu na průmyslovou výrobu vykazují služby v pozici odběratelů průmyslu (downstream services, typicky jde o velkoobchod a maloobchod), naopak silnou vazbu na výrobu má řada služeb dodávajících své výstupy průmyslu (upstream services)23. Příkladem upstream services s velice těsným vztahem k výrobě jsou inovační aktivity, konkrétně jde o procesní (technologické) inovace. Zdůvodnění lze vidět v konstatování, že zejména tento typ inovací nemá původ v laboratořích separovaných od výrobního procesu, nýbrž vznikají v těsné blízkosti výroby24. Já nalézám vysvětlení ve zkušenosti průmyslové praxe s inovační aktivitou vysoce kvalifikovaných dělníků. Ve velkých podnicích ve Spojených státech amerických byla v osmdesátých letech minulého století zapojena do inovačního procesu v průměru čtvrtina jejich manuálních pracovníků25, participace kvalifikovaných manuálních odborníků na tvorbě inovací je typická pro úspěšné japonské výrobce2627. Na druhé straně je častým jevem, že vybavení výzkumných pracovišť je často doplňováno zkušebními poloprovozy, jejich extenzí jsou vlastně celé výrobní závody, jejichž přínos pro tvorbu inovací nelze nahradit realitu simulujícími laboratořemi. Zde lze patrně hledat důvody těsnosti vazby procesních inovací na výrobu. Lze tak identifikovat riziko pro národní hospodářství v podobě ztráty kvalifikačně náročných služeb při přesunu výroby do zahraničí.

16

COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 29. DVOŘÁČEK, J. Podpora podnikání: (průmyslová politika). s. 12. 18 DVOŘÁČEK, J. Podpora podnikání: (průmyslová politika). s. 14. 19 COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 22,23. 20 Zemědělství a stavebnictví je v této kalkulaci opomenuto. 21 KOPECKÝ, J. Česká podpora přímého investování v oblasti zpracovatelského průmyslu. s. 39-42. 22 COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 20. 23 COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 21. 24 COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 8. 25 JIRÁSEK, J. Vědecké přeměny výroby. s. 19. 26 JIRÁSEK, J. Štíhlá výroba. s. 87. 27 JIRÁSEK, J. Transformační řízení. s. 269. 17

26

Zastánci názoru o marginální úloze průmyslu ve vyspělých ekonomikách při hlubších úvahách vycházejí z dvou vzájemně se doplňujících argumentů. Argument první vychází z pozitivního vztahu mezi rostoucí zaměstnaností ve službách a zvyšujícím se hrubým domácím produktem per capita. Druhý argument vězí v určitém chápání kvalitativních parametrů přímých zahraničních investic na podkladě jejich teritoriálního směřování. Sociolog D. Bell při retrospektivním pohledu spojoval postupné snižování pracovníků v zemědělském sektoru s růstem národohospodářské produktivity práce, Bell ovšem neměl na mysli růst produktivity práce z přidané hodnoty v zemědělství, nýbrž dle jeho názoru produktivita rostla v průmyslu, kam se pracovníci přesunuli z agrárního sektoru28. Bell zobecňuje tuto tezi na pozdější vztah průmyslu a služeb. Vybraní čeští společenští vědci 29 rozdělují světové hospodářství do tří kontrastních celků: první je symbolizován motykou se zemědělskými produkty a nerostnými surovinami, druhý továrním běžícím pásem s výstupy v podobě průmyslových produktů, třetí počítačem a produkcí služeb finančních, vzdělávacích, kulturních, výzkumných a vývojových. Je zcela opomíjen fakt, že růst kapitálové vybavenosti práce s doprovodným růstem produktivity práce z přidané hodnoty je inherentně spojen s vývojem samotného průmyslu a zemědělství. V analogii na výše uvedené pokládám za symbol modernity a vyspělosti pokročilou zemědělskou produkci se sofistikovanou mechanizační technikou a opravářem zemědělských strojů; průmyslovou výrobu s číslicově řízeným strojem a vysoce kvalifikovaným seřizovačem/údržbářem; produkci kvalifikačně náročných služeb typu technických příprav výrob, vývoje a výzkumu. Dynamiku na trajektorii dlouhodobého hospodářského růstu nelze chápat výlučně jako substituci jednoho odvětví jiným. Druhý argument vychází z utkvělé představy, že výrobní kapacity jsou přesunovány do zemí s nízkými cenami pracovních vstupů a z nich jsou exportovány jejich výstupy do vyspělých zemí. Zkušenosti ukazují30, že technický pokrok vedoucí ke konstrukci silně kapitálově náročného systému v podobě počítačem integrované výroby (Computer Integrated Manufacturing, CIM) vedl v osmdesátých letech minulého století k repatriaci řady výrob zpět do rozvinutých zemí ze států rozvojových, kam byly původně delokalizovány z důvodu relativně levnější a málo kvalifikované tamní pracovní síle. Na druhé straně lze vypozorovat alokaci jednotek produkujících mezinárodně obchodovatelné a kvalifikačně nenáročné služby do zemí s komparativně nižšími mzdami. Jako příklad může posloužit design centrum společnosti Mercedes Benz v Plzni31, kde se vyvíjí prototypy automobilů a dílů pro automobilový průmysl. Obsahem činnosti jde ovšem o provoz zaměstnávající nekvalifikovanou práci. Pokládat služby za kvalifikačně náročné aktivity a naopak průmysl výlučně či převážně za zdroj nekvalifikované pracovní síly je chybné, nesmyslné a hrubě kontrastující s realitou. Při hlubším pohledu na perspektivu existence průmyslové výroby ve vyspělých zemích (přičemž za definiční znak vyspělosti pokládám hojnost kvalifikované pracovní síly) je vhodné se zamyslet nad tezí, zda je reálně možný jakýsi technologický regres ve výrobních systémech. Nadnárodní podnikové komplexy by aplikovaly silně pracovně intenzivní technologii, která vyžaduje zapojení relativně nekvalifikované manuální pracovní síly, což by umožňovalo alokaci těchto výrob do rozvojových zemí s levnou a nekvalifikovanou pracovní silou. Je ale možné v současnosti snížit kapitálovou intenzitu ve výrobě? Ukazuje se, že podstatný vliv na konstrukci výrobních systémů (ve smyslu poměru práce/kapitál) mají charakteristiky výstupu (jeho kvalita a včasnost dodávek na trh výstupu), cenové podmínky na trhu vstupů mají někdy jen okrajový význam. Například zkušenosti z nástrojařské výroby ukazují, že nezbytným předpokladem pro zrychlení výrobního procesu 28

COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 12. KALOUS, J. – VESELÝ, A. Transformace české společnosti a výzvy společnosti vědění. s. 31. 30 DVOŘÁČEK, J. – MRÁZEK, O. Řízení strukturálních změn v průmyslu. s. 72. 31 Fontes Rerum: Školství jako motor českého hospodářského růstu? s. 20. 29

27

je aplikace číslicově řízených strojů32. Zároveň inherentním znakem výstupů pružně automatizovaných systémů je přesnost, jak dokazují kupříkladu CNC obráběcí stroje a nesrovnatelně vyšší přesnost obrobků v komparaci s konvenčními obráběcími stroji. Argumentaci o rozhodujícím významu trhu výstupu pro charakter zvolené výrobní technologie a okrajové důležitosti cenových podmínek trhu vstupů potvrzuje praxe i Kindlebergerem vyložená problematika duality hospodářství33. Dodávám, že podíl vyspělých zemí na světové průmyslové produkci dosahoval v roce 2002 necelé tři čtvrtiny, necelou jednou čtvrtinou se podílely rozvojové země a jejich podíl od roku 1990 rostl34. Lze očekávat, že s růstem vyspělosti rozvojových zemí bude tento jejich podíl také vzrůstat, neboť průmysl je atributem moderní a na znalostech založené ekonomiky. Vede se rovněž diskuze o žádoucí struktuře samotného zpracovatelského průmyslu, přičemž jsou velice často jednostranně preferována lehká odvětví (high-tech, tedy kupříkladu výroba elektroniky) oproti materiálově náročnějším typům výrob (medium-tech, tedy například automobilový průmysl; low-tech, tedy kupříkladu nábytkářský průmysl, výroba lodí). Pokládám tento normativní přístup k jednotlivým odvětvím průmyslu za chybný. Kritériem hodnocení technologické vyspělosti při konvenční klasifikaci na high-tech, medium-tech a low-tech odvětví je ukazatel míry výdajů na výzkum a vývoj v tom kterém odvětví. Výhradou ovšem je, kde se nacházejí hranice daného průmyslového odvětví. Cena sofistikovaných mechatronických výrobků typu numericky řízených strojů je až z několika desítek procent tvořena elektronickými prvky35. Uvažme situaci, kdy je ve výrobě lodí či komponent pro automobilový průmysl používán číslicově řízený obráběcí stroj. Obráběč musí zvládat vedle strojírenské technologie také programování36, což vytváří dodatečné nároky na jeho kvalifikaci. Kvalifikovaný dělník v „low-tech“ odvětví se sofistikovaným kapitálovým vybavením je tak pro svoji kvalifikaci a produktivitu velmi perspektivní. Obecně je známo, že v současnosti pracovní příjmy seřizovačů sofistikovaných číslicově řízených strojů (kupříkladu obráběcích center) v odvětvích středního a těžkého strojírenství dosahují i 40 tisíc korun. Na druhé straně obvykle aplikovaná technologie výroby elektroniky (počítačů, sdělovací techniky) vykazuje mimořádně silnou pracovní intenzitu. Jak je upozorňováno37, značná část tohoto typu výrob je alokována v asijských zemích s nízkou kvalifikační a mzdovou úrovní. Podstata tzv. high-tech odvětví je v jejich transformační úloze38, neboť jejich výstupy kvalitativně mění fixní kapitálové vstupy řady „medium-tech“ a „low-tech“ výrobních oborů. Je tedy nesmyslné uměle vytvářet antagonistický vztah mezi lehkými a těžkými odvětvími. V mnoha případech lze konstatovat, že obory těžkého a středního strojírenství jsou mnohem perspektivnější pro dlouhodobý ekonomický růst ekonomiky ve srovnání s lehkými odvětvími. Postavení člověka ve výrobě Milníkem ve vývoji průmyslové výroby je nástup mechanizace. Mechanizace je definována jako substituce svalové práce prací motorů39. Představuje de facto zesílení účinků lidské práce při provádění jednotlivých úkonů. Obsluha (operátor) mechanizačního prostředku představuje v podmínkách malosériové výroby, která v Československu převládala, kvalifikačně náročnou 32

STŘELEC, S. Dnešek součástí budoucnosti, budoucnost součástí dneška. s. 3,4. KINDLEBERGER, Ch. Zahraniční obchod a národní hospodářství. s. 76,77. 34 DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. s. 8. 35 MAIXNER, L. a kol. Mechatronika. s. 140. 36 ŠTULPA, M. CNC obráběcí stroje a jejich programování. s. 70. 37 KPMG. Průzkum investičních pobídek v České republice – zpracovatelský průmysl. s. 8. 38 COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 106. 39 TALÁCKO, J. Automatizace výrobních zařízení. s. 3. 33

28

činnost. Taktéž seřizovači a údržbáři mechanizační techniky ze své podstaty jsou kvalifikovanými manuálními odborníky. Specifickou etapu v podmínkách mechanizace představovala organizace práce založená na fordismu či taylorismu, výroba ve velkých sériích a unifikovaný výstup byl spojen rovněž se standardizací lidské práce a nízkou kapitálovou vybaveností práce (pásový dopravník a jednoduché nástroje), to vše bylo příčinou nízkých kvalifikačních nároků na dělníky. Dalším převratným momentem je automatizace40, která osvobozuje člověka nejen od namáhavé fyzické, ale i duševní práce41. Účast člověka se stává nepřímou, výkon samotné výrobní činnosti přísluší stroji42. Prostá operační obsluha představuje manipulaci s více či méně zpracovanou hmotou a dohled nad chodem stroje. Ovšem seřizovací a údržbářské práce nabývají na významu z důvodu zvýšené poruchovosti sofistikované automatizační techniky. Vedle zručnosti musí seřizovač CNC strojů disponovat znalostí elektroniky, ovládá jednodušší programování. Podle sociologických výzkumů se seřizovač vyznačuje vysokou inteligencí, jeho práce je typická svojí složitostí a kreativitou43. Důležitost údržbářských a seřizovacích prací při aplikaci číslicově řízených strojů vykazuje konsekvence pro hodnocení některých odvětví. Složitost těchto sofistikovaných kapitálových statků způsobuje zvýšenou poruchovost v komparaci s konvenční mechanizační technikou. Ovšem náhodnost a různorodost potřebných pracovních zákroků způsobuje obtížnou až nemožnou normovatelnost pracovní činnosti. Uplatnitelnost norem v případě údržby strojů obvykle nepřesahuje 30 procent celkového rozsahu údržby44. Systém práce v rámci údržby odpovídá spíše kusové výrobě45. Lze pokládat za platné konstatování, že aplikace pružné automatizace ve velkosériové výrobě činí tuto produkci kvalifikačně náročnou. Seřizovači a údržbáři se vyznačují nepřímým vztahem k výrobnímu procesu v případě automatizovaných strojů, jedná se de facto o službu. Je tedy realizovatelný outsourcing údržbových aktivit, těžko si ovšem lze představit jejich přeshraniční poskytování, jsou tedy geograficky úzce navázány na alokaci příslušných kapitálových statků. Jde ovšem o ilustrativní příklad toho, že není možné důsledně oddělovat výrobu a některé (kvalifikačně náročné) služby. Je třeba připomenout46, že osvědčený japonský výrobní způsob s koncepcí úplné produktivní údržby (Total Productive Maintenance, TPM) preferuje spojení operační obsluhy s údržbou a seřizováním, neboť operátor jím obsluhovaný stroj zná nejlépe a může tak efektivně provádět jeho údržbu47. V osmdesátých letech minulého století v souvislosti s vyvinutím výše zmíněného systému CIM se předpokládalo, že bude realizován závod bez lidí, manuální pracovník bude zcela vytlačen z výrobního procesu. Tyto snahy ovšem selhaly. Ukázala se značná poruchovost 40

Automatizace měla své vývojové stupně. Nejprve se jednalo o mechanickou (tvrdou) automatizaci, u níž bylo mimořádně obtížné změnit vyráběný sortiment. Stále náročnější trh vyžaduje značnou variabilitu vyráběného produktu, proto ve své době tvrdá automatizace nepřesahovala 10 % strojní výroby (JIRÁSEK, J. Vědecké přeměny výroby. s. 56.). Zmíněný rozpor byl z větší části vyřešen nástupem programovatelné (pružné) automatizace. Ta měla nejprve podobu programu zachyceného na nosiči typu děrného štítku, šlo o NC stroje (Numeric Control, číslicově řízené stroje), ty byly s rozvojem výpočetní techniky a elektroniky nahrazeny CNC stroji (Computer Numerical Control, počítačem číslicově řízené stroje). 41 KUBIČÍK, M. – MARŠÍK, A. Automatizace: Automatické řízení ve strojírenství. s. 19. 42 HEŘMAN, J. Řízení výroby. s. 18. 43 ROLLOVÁ, V. a kol. Profese v procesech přeměn v současném období vědeckotechnické revoluce v ČSSR: Údržbáři a seřizovači. s. 63. 44 KRT, K. – MATĚJČEK, P. – POLÍVKA, E. Provozuschopnost a údržba strojírenského podniku. s. 197. 45 POLÍVKA, E. – SKŘIVÁNEK, M. Údržba automatizovaných strojů. s. 59. 46 VEBER, J. a kol. Management: základy, prosperita, globalizace. s. 596. 47 Připomínám, že podniková praxe vzhledem k častému výskytu spojení seřizovače s operátorem v jedné osobě verbálně nerozlišuje mezi pojmy seřizovač a údržbář, pokládá je za synonyma.

29

těchto zařízení, která roste s mírou automatizace. Lze shrnout, že nároky na údržbu z hlediska jejího množství a kvality jsou funkcí složitosti, výkonu a intenzity využívání příslušných zařízení, přičemž jde o pozitivní závislosti. Je přitom skutečností, že s rostoucí mírou automatizace roste jejich složitost, výkonnost i jejich exploatace jako důsledek vysokých pořizovacích cen. Lze tedy konstatovat48, že paradoxem rostoucí míry automatizace je zvyšující se závislost na kvalifikované práci údržbářů a seřizovačů. Proto je koncepce CIM pokládána za životaschopnou jen ve spojení s kvalifikovaným dělníkem49. Existují i další doplňkové momenty a důvody proti vyřazení kvalifikovaného dělníka z výroby, podrobněji jsou rozvedeny v příslušném zdroji50. Podle M. Portera je pro konkurenceschopnost země z hlediska zásoby výrobních faktorů klíčová specializovanost výrobních činitelů51, která je přímo úměrná jejich pokročilosti52 (v případě pracovní síly jde o kvalifikaci). Je obecně uznávána skutečnost 53, že pracovní síla je v komparaci s kapitálem relativně nejméně mezinárodně mobilní. Pokud se tedy státní decizní sféra dané země zaměří na kultivaci lidského faktoru „svých“ občanů, lze pokládat za pravděpodobné, že tento potenciál nebude v budoucnosti v masovém měřítku erodovat do zahraničí. Vzdělávací politika – obecné vymezení a aplikace na české podmínky Z hlediska formálního vzdělávání je vhodné se pozastavit nad důvody státní ingerence. Pro úplnost dodávám, že formální vzdělávání na rozdíl od neformálního a informálního splňuje kumulativně následující znaky: uskutečňuje se ve škole, je legislativně upraveno, absolvent obdrží všeobecně uznávaný certifikát a výsledkem absolutoria je určitý stupeň dosaženého vzdělání54. Z pohledu selhání trhu, která identifikuje neoklasická mikroekonomická teorie, lze ve vztahu k formálnímu vzdělávání polemizovat o existenci veřejného statku, externalit a přítomnosti informační asymetrie. Pokládat formální vzdělávání za veřejný statek je zjevně nesprávné, neboť vyloučitelnost ze spotřeby je umožněna v důsledku zanedbatelných transakčních nákladů na zamezení vstupu žáka do školy a mezní náklady na obsluhu dodatečného konzumenta jsou rostoucí (byť nikoliv rostoucí lineárně v celém definičním oboru). Formální vzdělávání je tedy soukromým statkem, který je ovšem často financován z veřejných rozpočtů. Existenci pozitivních externalit nelze vylučovat, neboť kultivační rozměr všeobecně vzdělávacích a částečně i předmětů odborných je nesporný. Lze se tedy domnívat, že vzdělaný člověk nebude vykazovat afinitu k extrémním společenským proudům, k trestné činnosti. Informační asymetrie je velkým tématem pro státní ingerenci do soustavy formálního vzdělávání. Při vstupu absolventa na trh práce je ve zjevné informační nevýhodě poptávková strana trhu. Ta může být snížena tzv. signalizačním chováním, prostřednictvím kterého informovaná strana předává informace straně neinformované55. Vydáváním certifikátu o absolvování vzdělávacího programu příslušná instituce vahou skutečnosti, že má k jeho vydání pověření státu, poskytuje informaci o kompetencích absolventa potenciálnímu zaměstnavateli. Informační nerovnováha také v negativním smyslu ovlivňuje fungování kapitálových trhů, což je akcentováno v oblasti vzdělávání například J. Stiglitzem 56. Jedinec očekává pozdější pracovní příjmy z investice do vzdělání, ty poměřuje (po příslušné úpravě o 48

NĚMEJC, J. Některé otázky a problémy automatizace strojírenské výroby. s. 40. MANLIG, F. Projektování výrobních systémů – 1. část. Liberec: TUL Katedra výrobních systémů, leden 2008. 50 KOPECKÝ, J. Česká podpora přímého investování v oblasti zpracovatelského průmyslu. s. 57-59. 51 PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. s. 132. 52 PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. s. 78. 53 STIGLITZ, J. Jiná cesta k trhu: hledání alternativy k současné podobě globalizace. s. 38. 54 PALÁN, Z. Celoživotní učení. s. 31,32. 55 SOUKUPOVÁ, J. a kol. Mikroekonomie. s. 503. 56 STIGLITZ, J. Ekonomie veřejného sektoru. s. 439. 49

30

časovou hodnotu peněz) s náklady vynaloženými na jeho získání. K uhrazení oněch nákladů se při nedostatečné saturaci vlastními úsporami student obrací na kapitálový trh. Nabídka takových úvěrů je ovšem výrazně limitovaná, neboť riziko nesplacení je vysoké. Státní půjčky či záruky jsou proto nezbytností, pakliže stát neposkytuje bezplatně vzdělávání ve veřejných školách. Nepominutelným argumentem ve prospěch angažovanosti státu ve sledované oblasti je působení na vytváření předpokladů pro dlouhodobý ekonomický růst. Hovoří se o vytváření předstihu kvalifikační úrovně obyvatelstva před aktuální poptávkou na trhu práce57. Jsou akcentovány úspěšné zkušenosti s dlouhodobě uplatňovanými strategiemi aktivní hospodářské politiky při napomáhání modernizaci a dlouhodobému růstu ekonomiky58. Pro státní ingerenci do soustavy formálního vzdělávání tedy existují nepopiratelné důvody. Dále budou uvedeny některé statistické údaje o vývoji českého středního školství s důrazem na výchovu a vzdělávání kvalifikovaných dělníků a konsekvence pro tuzemský trh práce59. Za účelem seznámení se s konkrétními charakteristikami českého středního školství je vhodné nejprve pohlédnout na vývoj počtu škol a žáků. Při komparaci školních roků 1989/1990 a 2006/2007 se zvýšil absolutní počet škol z 1246 na 1723, podíl gymnázií se změnil z 18 % na 21 %, podíl středních odborných škol vzrostl z 30 % na 46 %, zatímco podíl středních odborných učilišť dramaticky klesl z 52 % na 33 %. Při srovnávání uvedených dvou školních roků klesl absolutní počet žáků středních škol z 626 tisíc na 559 tisíc, podíl žáků gymnázií vzrostl z 16 % na 26 %, středních odborných škol z 30 % na 39 %, podíl žáků středních odborných učilišť klesl z 54 % na 35 %. Lze tedy vidět dramatický pokles váhy učilišť ve prospěch gymnázií a středních odborných škol. Jedním z relevantních kvalitativních ukazatelů je míra úspěšnosti uchazečů o určité studium. Pro manévrovací prostor, který má škola pro motivaci žáka a ovlivňování kvality jeho vzdělání, je podstatná primární motivace žáka. Ta je spojena s otázkou, proč si daný uchazeč vybral určitou školu, obor. Pakliže je uchazeč silně motivován pro konkrétní studium, jeho formování v následném výchovně vzdělávacím procesu je nepoměrně efektivnější. O uchazeči silně motivovaném pro dané studium lze hovořit jako o nutném předpokladu „vyprodukování“ kvalitního absolventa. Jako indikátorem oné primární motivace může posloužit koeficient úspěšnosti, který je definován jako poměr počtu osob přijatých a přihlášených (přijatí ovšem nemusejí nutně nastoupit do školy). V případě gymnázií mezi školními roky 2002/2003 a 2007/2008 se koeficient úspěšnosti zvýšil z 47 % na 68 %, tedy o 21 procentního bodu, což představuje nárůst o 45 procent. U středních odborných škol šlo za uvedené období o nárůst ukazatele z 54 % na 86 %, tedy růst 32 procentního bodu, což je nárůst o 59 procent. Pro školní rok 2002/2003 se dostaly na střední odborná učiliště přesně dvě třetiny uchazečů, v roce 2007/2008 šlo již o více než 92 %, což je růst o necelých 26 procentních bodů, tedy vzrůst o 39 procent. Relativně i absolutně vzrostl ukazatel nejvíce u středních odborných škol, u středních odborných učilišť není za sledované období nárůst tak výrazný, což je způsobeno velmi vysokou výchozí úrovní. Lze se znepokojením konstatovat, že učiliště téměř zcela ztratila svoji exkluzivitu, když příslušný koeficient konverguje ke sto procentům. To dokladuje řada případů z praxe, kdy činí potíže naplnit pouhou jedinou třídu na celém učilišti žáky, problém se týká ve vyostřené podobě zejména technických oborů. U gymnázií lze vidět uchování relativní exkluzivity. 57

PICK, M. Jsou alternativy strategie transformace? s. 26. SOJKA, M. a kol. Česká ekonomika v evropských integračních procesech: vybrané problémy. s. 34. 59 Údaje jsou čerpány z Výkonových ukazatelů a Vývojových ročenek Ústavu pro informace ve vzdělávání a dále je použit Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí (viz seznam použitých zdrojů). 58

31

Dalším možným kvalitativním ukazatelem je počet žáků ve třídě. Bez ohledu na náročnost finanční a personální lze pokládat relativně nízkou úroveň tohoto indikátoru za pozitivní, neboť vede k většímu přizpůsobení práce vyučujícího potřebám konkrétního žáka. Ve školním roce 1989/1990 vykazovala gymnázia nejvyšší počet žáků na jednu třídu, konkrétně šlo o 34,3 žáka, během následujících sedmi let došlo k poklesu na necelých 28 žáků, úroveň 27 až 28 osob se udržela až do druhé poloviny uplynulého desetiletí. Střední odborné školy začínaly ve školním roce 1989/1990 na druhé nejvyšší úrovni, jednalo se o 32,6 žáků na třídu, v následujících sedmi letech poklesl ukazatel na 25 (důsledek expanze počtu daného typu škol), později došlo k nárůstu na necelých 27 studentů na třídu, což se stabilně udržuje dodnes. Střední odborná učiliště začínala v roce 1989/1990 na úrovni 27,6 počtu žáků ve třídě a během následujících dvou (respektive tří) školních roků se ukazatel propadl o 3 (respektive 5) žáky, od poloviny devadesátých let až do současnosti se pohybuje ukazatel na úrovni 24 vzdělávaných osob na třídu. Je tedy mírnou útěchou, že na učilištích je výuka relativně individualizovaná. Tento údaj je třeba ovšem nutno chápat v kontextu ostatních nepříznivých ukazatelů, zejména pokud jde o vývoj koeficientu úspěšnosti uchazečů o studium na tomto typu škol. Imperativem se jeví participace soukromého sektoru ve výchově a vzdělávání kvalifikovaných dělníků. Důvodem zdaleka není pouze odlehčení veřejným rozpočtům, nýbrž se jedná o pozitivní vliv na kvalitu vzdělávání. Sebelepší školní dílny nemohou rozmanitostí strojního zařízení a výskytem výrobních problémů dokonale simulovat realitu výrobních závodů. Údaje z konce sedmdesátých let minulého století hovoří o tom, že seřizovač/údržbář profesně dozrává po deseti letech praxe60. Lze logicky vyvodit, že dnes tato doba jistě není kratší v souvislosti s růstem technické úrovně výrobních strojů a zařízení. V minulosti byl v našich zemích uplatňován duální (učňovský) model odborného školství, který kombinuje teoretickou složku vzdělávání ve školách a spolupráci s podniky v praktickém vyučování. Alternativami jsou školský model s jasnou převahou teoretické přípravy ve školách a zanedbanou praktickou částí, model odborné přípravy mimo školu s chabou teoretickou základnou. Z hlediska geografického uplatnění jednotlivých modelů lze uvést61; že školský model převažuje v Nizozemí, Belgii, Švédsku, Finsku a Francii; model odborné přípravy mimo školu je typický pro Velkou Británii, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Řecko a duální systém se dlouhodobě uplatňuje ve Švýcarsku, Německu, Rakousku a před rokem 1990 i v Československu, Maďarsku a Polsku. V souvislosti s procesem privatizace průmyslu ve střední Evropě se ovšem v daných zemí ustoupilo od duálního systému ke školskému, řada učilišť (pokud ovšem nezanikla) přešla do rukou státu. V devadesátých letech podíl soukromých škol v sektoru učilišť rostl o poznání pomaleji v komparaci s gymnázii a zejména se středními odbornými učilišti. Na konci devadesátých let dosáhl podíl soukromého sektoru v počtu učňovských škol přibližně 17 %, v případě gymnázií to bylo 15 % (v polovině dekády 18 %), u středních odborných škol na konci devadesátých let dosahoval podíl soukromých škol 25 % (ve školním roce 1996/1997 šlo dokonce o necelých 31 %, vysvětlením je v dané době explozivní růst soukromých a převážně netechnicky orientovaných středních odborných škol). V první dekádě milénia vzrostl podíl soukromých učilišť na všech učilištích až na 24 % (rok 2006/2007), u středních odborných škol došlo k nárůstu až na 25 % v uvedeném roce, u gymnázií se jednalo analogicky o nárůst 60

ROLLOVÁ, V. a kol. Profese v procesech přeměn v současném období vědeckotechnické revoluce v ČSSR: Údržbáři a seřizovači. s. 53. 61 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Akční plán podpory odborného vzdělávání. s. 6-9.

32

na 18 %. Z hlediska participace soukromého sektoru na jednotlivých typech středních škol v kritériu počtu žáků byla situace obdobná, tedy velice dynamický růst podílu žáků soukromých středních odborných škol, u středních odborných učilišť postupný a mírný nárůst tohoto podílu, ale gymnázia vykazovala trvale nejnižší podíl žáků soukromých zařízení. Ve školním roce 2006/2007 tvořil podíl žáků soukromých středních odborných učilišť necelých 16 % na celkovém počtu žáků tohoto typu škol, analogicky pro střední odborné školy platilo více než 16 % a u gymnázií šlo o 8 %. Z hlediska oborového zaměření odborného školství lze vysledovat znepokojivé tendence. Pokud se jedná o střední odborná učiliště, pak mezi školními roky 1993/1994 a 1998/1999 při redukci učňů o přibližně 118 tisíc (pokles o 44 %) klesl počet žáků strojírenských oborů o 36 tisíc (tj. o 58 %), u elektrooborů byl pokles žáků o přibližně 8 tisíc (tj. o 30 %), počet žáků stavebních profesí zaznamenal dramatický pád o 21 tisíc (tj. o 68 %), textilní obory vykázaly snížení o 13 tisíc žáků (tj. o 68 %), ekonomické obory zaznamenaly pokles o 14 tisíc učňů (tj. pouze o necelých 19 %). U oborů vedoucích k získání výučního listu mezi školními roky 2002/2003 a 2009/2010 došlo k poklesu z 148 tisíc žáků na 112 tisíc žáků (tj. pokles o 24 %), pokud se jedná o počet žáků příslušných oborů a jejich podílu na celkovém počtu osob studujících za účelem získání výučního listu při komparaci uvedených dvou roků platí následující: u strojírenství změna z 25 tisíc (tj. 17 %) na 24 tisíc (tj. 22 %), elektrotechnické obory zaznamenaly pokles z 14 tisíc (tj. 9 %) na 8 tisíc (tj. 7 %), u stavebních oborů šlo o pohyb z 13 tisíc (tj. 9 %) na 12 tisíc (tj. 10 %), textilní specializace prodělaly prudký pád z 5 tisíc (tj. 3 %) na 1 tisíc (tj. 1 %), u ekonomických a dalších netechnických oborů služeb šlo o změnu z 56 tisíc na 43 tisíc se zachováním podílu na úrovni přibližně 38 %. U maturitních oborů opět mezi lety 2002/2003 a 2009/2010 se jednalo o růst počtu žáků z 223 tisíc na 243 tisíc (tj. růst o 9 %) a oborově šlo analogicky o následující údaje: pokles u strojírenských oborů z 22 tisíc (tj. 10 %) na 21 tisíc (tj. 9 %), u elektrooborů šlo rovněž o pokles z 33 tisíc (tj. 15 %) na 28 tisíc (tj. 12 %), ekonomické a další netechnické obory zaznamenaly růst absolutního počtu studentů z 83 tisíc na 90 tisíc se stabilní úrovní mezi 37 a 38 procenty. Lze tedy se znepokojením pozorovat absolutní pokles žáků technických oborů. Nepříznivý vývoj školství se logicky musí projevit s časovým odstupem na trhu práce. Ilustrativní je polovina roku (červen) 2008, neboť jde o jakési vyvrcholení předchozí dlouhodobé konjunktury české ekonomiky, zároveň se manifestují vzhledem k výskytu sezónních prací tenze na poptávkové straně trhu. Zajímavý je převis poptávky nad nabídkou u sedmé skupiny (řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé) a skupiny osmé (obsluha strojů a zařízení) dle klasifikace zaměstnání. Z hlediska neobsazenosti volných pracovních míst podle dosaženého vzdělání v letech 2007 a 2008 je výrazná skupina osob se základním vzděláním s podílem na celkovém počtu neobsazených míst mezi 30 a 40 procenty, u vyučených šlo o podíl v některých čtvrtletích přesahující 40 procent, okolo deseti procent se pohybovala skupina s úplným středním odborným vzděláním bez vyučení (tedy absolventi středních odborných škol). Závěr Důrazně se ohrazuji proti názorům, které spatřují v dominantním postavení zpracovatelského průmyslu v národohospodářské makrostruktuře protirůstový, ve vztahu k vyspělým ekonomikám divergentní jev. Drtivá většina rozvinutých ekonomik je v rozhodující míře navázána na materiální výrobu, měřítkem váhy průmyslu v národní ekonomice v žádném případě není jeho podíl na hrubé přidané hodnotě (tj. tvorbě hrubého domácího produktu) a zaměstnanosti. Ve vyspělé ekonomice jsou výrobní jednotky stále více specializovány, závislosti a vazby se stávají v narůstající míře nepřímé. Význam kvalifikovaného manuálního pracovníka ve zpracovatelském průmyslu (zejména v odvětvích středního a těžkého

33

strojírenství) vězí ve třech aspektech: vysoká produktivita práce z přidané hodnoty u řady špičkových řemesel (za předpokladu kvalifikaci adekvátní kapitálové vybavenosti práce); vysoké kvalifikační nároky při aplikaci sofistikované číslicově řízené techniky na seřizovače/údržbáře a z toho vyplývající unikátnost a obtížná nahraditelnost v mezinárodním měřítku v kontrapozici k nekvalifikované pracovní síle; na dílenského pracovníka je navázána řada pracovníků ve kvalifikačně náročných a vysoce produktivních službách. Je s podivem, jak přistupuje celá řada politiků, novinářů a ekonomů k výrobě. Samotná materiální výroba je v jejich myslích spjata pouze a výhradně s nekvalifikovanou pracovní silou, montáž je z jejich pohledu jedinou existující výrobní technologií. To je zřejmé z jejich vyjádření typu „je třeba podporovat výzkum a vývoj, abychom se nestali pouhou montovnou“. Já tvrdím, že je třeba podporovat také špičková řemesla, abychom uchovali a dále rozvíjeli kvalifikačně náročnou výrobu s provozy typů obroben, lisoven, nástrojáren. Můj příspěvek by mohl být interpretován jako obhajoba učňovského školství. Já ovšem kladu zvláštní důraz na technické školství. Je nutné ostře diferencovat mezi technickými a netechnickými obory z důvodu často až propastných rozdílů v kvalifikačních nárocích. Vysoce kvalifikovaný dělník typu obráběče kovů či nástrojaře na jedné straně nesnese v tomto ohledu srovnání se zahradníkem či kadeřnicí na straně druhé, byť jde ve všech případech o obory zakončené výučním listem. Je zřejmé, že kvalifikační nároky na technické profese je činí exkluzivními a značná část populace pro ně nemá předpoklady. Této početné složce obyvatelstva jsou určeny výše zmíněné jednoduché učební obory, obvykle se jedná o mezinárodně neobchodovatelné služby a vyšší nominální mzdy v komparaci se zahraničím v tomto sektoru tak neohrožují tato pracovní místa. Pro vzdělávací politiku je imperativem podpora technických oborů, jeví se jako nezbytnost organizování efektivních náborových akcí. Postačovalo by, pokud by byly založeny na prostém předestření reálných charakteristik předmětných oborů (tvůrčí činnost svoji procesní podstatou i výsledkem, uplatnění výpočetní techniky, relativní čistota prostředí v blízkosti moderní techniky, apod.). Předpokladem je, že ustanou trvalé verbální útoky na průmysl. Naléhavost mého apelu vyniká na podkladě nepříznivých demografických predikcí. Pakliže nebudeme usilovat o kultivaci našeho lidského potenciálu ve směru podpory vzniku technických profesí na všech stupních dosaženého vzdělání, je neodvratitelná stagnace národního hospodářství. Pak ovšem budou politické diskuze o míře a povaze přerozdělování stále se zmenšujícího hospodářského produktu bezpředmětné.

Literatura [1] CIHELKOVÁ, E. a kol. Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje. Praha: Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0687-4. [2] COHEN, S. – ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. New York: Basic Books, 1987. ISBN 0-465-04384-4. [3] DORNBUSCH, R. – FISCHER, S. Makroekonomie. Přel. Z. Tůma aj. Praha: SPN, 1994. ISBN 80-04-25556-6. [4] DVOŘÁČEK, J. Podpora podnikání: (průmyslová politika). Praha: Oeconomica, 2003. ISBN 80-245-0502-9. [5] DVOŘÁČEK, J. – MRÁZEK, O. Řízení strukturálních změn v průmyslu. Praha: SNTL, 1990. ISBN 80-0300294-X. [6] DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. Acta Oeconomica Pragensia, 2007, roč. 15, č. 2, s. 6-16. ISSN 0572-3043. [7] Fontes Rerum: Školství jako motor českého hospodářského růstu? Praha: Fontes Rerum, 2007. ISBN 978-8086958-07-1. [8] GRÉGR, M. Projev místopředsedy vlády ČR a ministra průmyslu a obchodu na konferenci Průmysl v 21. století. Hotel Praha, 31. ledna 2002.

34

[9] HEŘMAN, J. Řízení výroby. Slaný: Melandrium, 2001. ISBN 80-86175-15-4. [10] Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí: Analýza neobsazenosti volných pracovních míst podle vzdělání. [online]. MPSV 2007, 2008. [cit. 12. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: . [11] Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí: Analýza poptávky po pracovní síle a nabídky pracovní síly. [online]. MPSV 2007, 2008. [cit. 12. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: . [12] JEŽEK, F. Strategické řízení vysokých škol. In KALOUS, J – VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávací politiky. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1262-3. [13] JIRÁSEK, J. Štíhlá výroba. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169- 394-4. [14] JIRÁSEK, J. Transformační řízení. Praha: Grada, 1993. ISBN 80-85623-71-4. [15] JIRÁSEK, J. Vědecké přeměny výroby. Praha: Svoboda, 1984. [16] KALOUS, J. – VESELÝ, A. Transformace české společnosti a výzvy společnosti vědění. In KALOUS, J. – VESELÝ, A. Vzdělávací politika České republiky v globálním kontextu. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-2461261-5. [17] KINDLEBERGER, Ch. Zahraniční obchod a národní hospodářství. Přel. M. Hrnčíř a S. Tíkal. Praha: Svoboda, 1968. [18] KOPECKÝ, J. Česká podpora přímého investování v oblasti zpracovatelského průmyslu. Praha: VŠE, 2011. Diplomová práce. [19] KPMG. Průzkum investičních pobídek v České republice – zpracovatelský průmysl. Praha: KPMG, 2008. [20] KRT, K. – MATĚJČEK, P. – POLÍVKA, E. Provozuschopnost a údržba strojírenského podniku. Praha: SNTL, 1988. [21] KUBIČÍK, M. – MARŠÍK, A. Automatizace: Automatické řízení ve strojírenství. Praha: SNTL, 1980. [22] KUBIŠTA, V. Služby v mezinárodním obchodě. Hronov: Grafické závody, 2003. ISBN 80-239-0250-4. [23] MAIXNER, L. a kol. Mechatronika. Brno: Computer Press, 2006. ISBN 80-251-1299-3. [24] MANLIG, F. Projektování výrobních systémů – 1. část. Liberec: TUL Katedra výrobních systémů, leden 2008. [25] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Akční plán podpory odborného vzdělávání. [online]. MŠMT 16. prosince 2008. [cit. 13. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: . [26] NĚMEJC, J. Některé otázky a problémy automatizace strojírenské výroby. Automa, 2002, roč. 8, č. 8-9, s. 38-42. ISSN 1210-9592. [27] PALÁN, Z. Celoživotní učení. In KALOUS, J – VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávací politiky. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1262-3. [28] PICK, M. Jsou alternativy strategie transformace? Praha: Prognostický ústav ČSAV, 1992. [29] POLÍVKA, E. – SKŘIVÁNEK, M. Údržba automatizovaných strojů. Praha: SNTL, 1980. [30] PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. New York: The Free Press. A Division of Macmillan, 1990. ISBN 0-02-925361-6. [31] ROLLOVÁ, V. a kol. Profese v procesech přeměn v současném období vědeckotechnické revoluce v ČSSR: Údržbáři a seřizovači. Bratislava: Československý výskumný ústav práce a sociálnych vecí, 1980. [32] SOJKA, M. a kol. Česká ekonomika v evropských integračních procesech: vybrané problémy. Brno: Doplněk, 2009. ISBN 978-80-7239-234-6. [33] SOUKUPOVÁ, J. a kol. Mikroekonomie. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-061-9. [34] STIGLITZ, J. Ekonomie veřejného sektoru. Přel. T. Jelínek a O. Schneider. Praha: Grada, 1997. ISBN 807169-454-1. [35] STIGLITZ, J. Jiná cesta k trhu: hledání alternativy k současné podobě globalizace. Přel. J. Placht. Praha: Prostor, 2003. ISBN 80-7260-095-8. [36] STŘELEC, S. Dnešek součástí budoucnosti, budoucnost součástí dneška. Strojírenská technologie, 2000, roč. 5, č. 3, s. 3-4. ISSN 1211-4162. [37] Studio STOP: Rozhovor s Jaroslavem Mílem. [online]. Český rozhlas 6 4. listopadu 2004. [cit. 13. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: . [38] ŠTULPA, M. CNC obráběcí stroje a jejich programování. Praha: BEN-Technická literatura, 2006. ISBN 978-80-7300-207-7. [39] TALÁCKO, J. Automatizace výrobních zařízení. Praha: ČVUT, 1993. ISBN 80-01-01019-8. [40] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2002/2003. Praha: Tauris, 2003. ISBN 80-211-0444-9. [41] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2003/2004. Praha: Tauris, 2004. ISBN 80-211-0467-8. [42] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2004/2005. Praha: Tauris, 2005.

35

ISBN 80-211-0489-9. [43] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2005/2006. Praha: Tauris, 2006. ISBN 80-211-0509-7. [44] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2006/2007. Praha: Tauris, 2007. ISBN 978-80-211-0525-6. [45] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2007/2008. Praha: Tauris, 2008. ISBN 978-80-211-0551-5. [46] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2008/2009. Praha: Tauris, 2009. ISBN 978-80-211-0574-4. [47] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2009/2010. Praha: Tauris, 2010. ISBN 978-80-211-0596-6. [48] Ústav pro informace ve vzdělávání: Vývojová ročenka školství v České republice 1989/1990-2002/2003. Praha: Tauris, 2003. ISBN 80-211-0446-5. [49] Ústav pro informace ve vzdělávání: Vývojová ročenka školství v České republice 2001/2002-2006/2007. Praha: Tauris, 2007. ISBN 978-80-211-0529-4. [50] VEBER, J. a kol. Management: základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, 2000. ISBN 807261-029-5.

Údaje o autorovi: Ing. Jan Kopecký, Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP), [email protected]

36

Úloha klastrů v České republice a jejich souvislost s přílivem přímých zahraničních investic The Role of Clustors in the Czech Republic and their Relation to Foreign Direct Investment Flow Martina Froňková

Anotace: Tento příspěvek se skládá ze dvou částí. První část je zaměřena na výčet pozitivních efektů plynoucích z klastrové spolupráce pro jednotlivé subjekty. Tyto pozitivní efekty jsou doloženy existencí reálných klastrů. Druhá část je věnována vlivu přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj klastrů. Summary: This paper consists of two parts. The first one focuses on listing positive effects resulting from cluster cooperation for individual subjects. These positive effects are supported by the existence of real clusters. The second part discusses the impact of foreign direct investment on cluster creation and their development. Klíčová slova: klastr, přímé zahraniční investice, spolupráce Keywords: cluster, foreign direct investment, cooperation

Úvod Klastrový koncept vzbudil zájem nejen vládních představitelů, ale i samotných podnikatelů. Během posledních deseti let se stal ústředním prvkem průmyslových, regionálních, investičních, ale i výzkumných a inovačních strategií. Pro pojem klastr existuje v literatuře řada různých definic. Pro potřeby následujícího textu vymezím klastr jako geograficky blízké seskupení vzájemně provázaných podnikatelských subjektů z určitého oboru, ale i oborů příbuzných, dále výzkumných, vývojových a vzdělávacích institucí či veřejného sektoru. Základní myšlenkou je, že zainteresované subjekty spolu soutěží, ale také vzájemně spolupracují. Toto vymezení vychází z Porterova pojetí klastrů (Porter 1990). Cílem tohoto článku je: 1. Analyzovat především pozitivní efekty klastrové spolupráce z hlediska zapojených subjektů a doložit jejich existenci praktickými příklady. 2. Zhodnotit vliv přílivu přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj klastrů v určitém regionu.

37

Metodologie Analýza a zhodnocení budou provedeny zejména na základě studia dostupné domácí i zahraniční literatury a empirických studií. 1. Analýza pozitivních efektů klastrové spolupráce z hlediska zapojených subjektů Zkoumáním mezipodnikové spolupráce uvnitř klastru se zabývalo již mnoho autorů. Většina z nich došla k závěru, že klastry ovlivňují hospodářskou soutěž především v několika rovinách: zvyšováním produktivity jednotlivých firem či odvětví, zvyšováním kapacity pro inovace, stimulací vzniku nových podnikatelských jednotek podporujících inovace a expanzí celého klastru (Bjorg and Isaksen, 1997; Porter 1998; Longhi, 1999; Guerrieri et al., 2001; Sölvell, Ketels, and Lindqvist, 2003). Pro podnikatelské subjekty, začleněné do klastrových struktur, může spolupráce znamenat dosažení pozitivních efektů spojených zejména se sdílením některých nákladů, s přístupem ke specializovaným vstupům a pracovní síle, se získáním nových zákazníků a trhů, s přístupem ke strategickým informacím, se zlepšením image firmy, se zvýšením inovačního potenciálu a další. Klíčovým účastníkem mnoha klastrů jsou vzdělávací instituce, pro které může být spolupráce přínosná zejména v oblastech vzdělávání na míru, transferu technologií, aplikovaném výzkumu, přístupu k dalším zdrojům financování a v neposlední řadě v znalosti potřeb průmyslu. Pokud se bude na klastrové spolupráci podílet i veřejný sektor, může jeho přínosem být např. zatraktivnění regionu pro lokalizaci zahraničního investora, nebo zvýšení konkurenceschopnosti daného regionu v důsledku orientace na tradiční průmyslové odvětví. (Dané téma řeší např. Břusková, Vítková, Volko, Vápeníček 2005, Pavelková a kolektiv 2009, Vodáček 2002 aj.) Mezi nejúspěšnější a zřejmě i nejznámější světové klastry patří Silicon Valley. Úspěch Silicon Valley podpořil řadu krajů a států v cíleném plánování rozvoje regionů zejména v souvislosti s využíváním význačného inovačního potenciálu. Za dobrý příklad jednoho ze současných největších evropských klastrů je možné uvést region Öresund na rozhraní severských zemí Dánska a Švédska (Leeder, Sysel, Lodl). Öresund disponuje obrovskou základnou 13 700 technologických firem, které zaměstnávají přibližně 100 000 odborníků. Je centrem nejvyspělejších micro- a nanotechnologií, vývoje optických vláken a bezdrátových sítí pro telekomunikace. Ve výzkumném středisku v Lundu vznikla například technologie Bluetooth a testují se zde i moderní systémy elektronického obchodování či plateb přes internet. Významnost klastru prokazuje i přítomnost největších světových firem z oboru např. IBM, Microsoft, HP, Cisco, Intel či CSC. Své vývojové laboratoře zde mají vedle IT firem také telekomunikační giganti jako je např. SonyEricsson, Motorola či Nokia (Němeček 2003). V České republice byl koncept klastrové spolupráce poprvé představen v roce 2002. První klastr, který se na území ČR zformoval, byl Národní strojírenský klastr. V současné době existuje na našem území přibližně 33 klastrů, jejichž vznik a rozvoj byl podpořen ze Strukturálních fondů Evropské Unie. Mezi největší české klastry dle počtu členů patří klastr Omnipack, Moravskoslezský automobilový klastr a Ostravský IT cluster. 2. Zhodnocení vzájemného působení přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj klastrů Převážná část literatury zabývající se klastry je původně zaměřena pouze na domácí firmy. Nutno podotknout, že příliv přímých zahraničních investic vnesl do klastrové problematiky zcela nové rozměry a dynamiku. Řada regionálně působících průmyslových klastrů ve světě není již složena pouze z tuzemských firem, ale řádnými členy klastru se stávají i společnosti

38

podpořené zahraničním kapitálem. Není však ani vyloučeno, že společnosti pod zahraniční kontrolou vytvoří v určitém regionu vlastní klastr. Dle mého názoru se v České republice tento fenomén zatím mnoho neprosadil, i když některé klastry vytváří úzké kooperační vazby se zahraničními společnostmi a to především v návaznosti na výzkumné a vývojové aktivity. Zkoumáním přílivu přímých zahraničních investic do regionů a jejich vlivem na vznik nových klastrů se již zabývalo mnoho autorů především zahraničních. Nutno podotknout, že postoje k této problematice nejsou jednotné. Tvůrci některých empirických studií zastávají názor, že penetrace firem pod zahraniční kontrolou nemá prokazatelný vliv na vznik nových klastrů (Lisa De Propis a Nigel Driffield 2005). Avšak jiní tyto výsledky popírají a domnívají se, že vstup zahraničního investora do určitého regionu byl klíčovým faktorem pro vznik nových klastrů. Jako konkrétní příklad uvádějí vznik biomedicínckého klastru v Singapuru či klastru zabývajícího se výrobou a výzkumem speciálních mikroelektronických čipů v Šahghaji (UNCTAD 2005). Velice zajímavé jsou také studie zabývající se otázkou, zda má začlenění zahraničního investora do stávajících regionálních klastrových struktur pozitivní či negativní vliv na rozvoj klastru. Zastánci názoru, že začlenění zahraničního investora do stávajícího klastru má negativní vliv na jeho rozvoj, vychází zejména z porovnání několika vybraných charakteristik u firmy vlastněné zahraničním investorem a u nezávislé lokální firmy. Tabulka č. 1

Porovnání firmy vlastněné zahraničním investorem s nezávislou lokální firmou, která je součástí průmyslového klastru. Firma vlastněná zahraničním Nezávislá lokální firma investorem Hodnotový řetězec firmy Limitovaný rozsah Úplný rozsah Vztahy s místními dodavateli Limitovaný rozsah Silné Vztahy s místními zákazníky Limitovaný rozsah Silné Svoboda v rozhodování Nízká Vysoká (např. ve výrobě nového produktu) Pravděpodobnost vzniku tzv. Nízká Vyšší spin-off firmy62 Birkinshaw (2000) Dále berou v úvahu Porterův základní rámec pro dynamiku klastru a dochází k závěru, že společnost pod zahraniční kontrolou, by dle výše zmíněných charakteristik měla pouze omezenou kapacitu pro rozvoj stávajícího klastru a to především díky nedostatku klíčových aktivit s vysokou přidanou hodnotu, poměrně slabé síti místních zákazníků a omezeným dodavatelským vztahům. Druhá skupina zastává názor, že vstup zahraničního investora do stávajícího klastru má pozitivní vliv na jeho rozvoj. Vychází především ze zkušeností s výtečně fungujícími gigantickými klastry jako je již jednou zmíněné Silicon Valley a tvrdí, že tyto klastry jsou magnetem pro vysoce kvalitní investice, protože právě tyto klastry jsou vedoucí centra určitého průmyslu a koncentrují všechny klíčové hráče a to jak tuzemské, tak zahraniční. Dokonce konstatují, že většina zahraničních investorů si vybírá pro lokalizaci své investice právě klastry a to zejména díky přínosům z lokalizačních úspor, které se projevují např. jako úspory z rozsahu, transfer znalostí a technologií nebo koncentrace specializované pracovní síly (Birkinshaw 2000). 62

Pod pojmem spin-off firma rozumíme inovativní firmu s vazbou na výzkum nebo na univerzitu v určitém regionu.

39

Dle mého názoru je však potřeba pohlížet na problematiku i z dalších perspektiv a zabývat se i dalšími faktory jako je např. motiv vstupu investora do určité lokality. Pokud je totiž hlavním cílem investora penetrovat na domácí trh a získat na něm určitý podíl, nebo získat výhodně přístup k určitému přírodnímu zdroji, pravděpodobně se bude jednat spíše o reálnou hrozbu pro stávající klastr, než pozitivní vliv na jeho rozvoj. Významnou roli v působení na klastr sehrají bezpochyby i mobilní investice, které byly založeny zejména na vládní podpoře a atraktivních nákladových podmínkách. Jakmile však tyto výhodné podmínky pominou, dojde k přemístění investice do jiného regionu. Závěr Prvním cílem tohoto příspěvku bylo analyzovat především pozitivní efekty klastrové spolupráce a doložit jejich existenci praktickými příklady. Bylo zjištěno, že klastry jsou považovány za významný nástroj pro podporu průmyslového rozvoje, inovací a růstu konkurenceschopnosti. Jako praktické příklady byly vybrány Silicon Valley a region Öresund. Okrajově byly zmíněny i některé české klastry. Druhým cílem bylo zhodnotit vliv přílivu přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj stávajících klastrů v určitém regionu. Bylo zjištěno, že stanoviska v rámci této problematiky nejsou jednotná a jednotliví autoři se ve výsledcích svých výzkumů velice různí.

Literatura [1] BIRKINSHAW, J. Upgrading of Industry Clusters and Foreign Investment. International Studies of Management and Organisation [online]. 2000, 30/2, [cit. 2011-10-29]. Dostupné z:. [2] DE PROPIS, L.; DRIFFIELD, N. The importance of clusters for spillovers from foreign direct investment and technology sourcing. In Cambridge Journal of Economics Advance Access [online]. 9. 8. 2005. Dostupné z: . [3] LEEDER, E.; SYSEL, Z.; LODL, P. Klastr základní informace. [online]. Plzeň: Institut průmyslového managementu a Západočeská univerzita, [cit. 2011-10-29]. Dostupné z: . [4] NĚMEČEK, J. Region Öresund - centrum technologií. Hospodářské noviny [online]. 14. 11. 2003. Dostupný z : . [5] PORTER, M. E.: The Competitive Advantage of Nations. London: The Macmillan Press Ltd., 1990. 855 p. ISBN 0-333-51804-7. [6] SÖLVELL, Ö.; KETELS, C.; LINDQVIST, G. The Cluster Initiative Greenbook [online]. Stockholm: Bromma Tryck, (2003). Dostupné z: . [7] UNCTAD. World Investment Report [online]. New York and Geneva : United Nations., 2005 [cit. 2011-1029]. Dostupné z : .

Údaje o autorovi: Ing. Martina Froňková, Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE Praha, [email protected]

40

Přímé zahraniční investice a regiony Foreign Direct Investment and Regions Emilie Kalínská

Anotace: Článek nabízí podrobný pohled na ekonomickou úlohu přímých zahraničních investic ve střední a východní Evropě na počátku transformace států tohoto regionu. Výsledky analýzy vycházejí ze statistik o přímých zahraničních investicích (10 přiložených tabulek) v několika Světových zprávách o investicích (World Investment Reports 1997, 1998, 1999 a 2000). Summary: The article offers detailed look at the Foreign Direct Investment’s economic roles at Central and Eastern European region level in the beginning of the transformation process of the CEE countries. The conclusions of analysis are based on the statistics in the field of Foreign Direct Investment (10 Tables Attached) from World Investment Reports (1997, 1998, 1999 and 2000 series). Klíčová slova: zahraniční investice, přímé zahraniční investice, portfoliové investice, deriváty, střední a východní Evropa, CEFTA. Keywords: foreign investment, foreign direct investment, portfolio investment, derivatives, Central and Eastern Europe, CEFTA V rámci konference je připraveno a bude odpřednášeno několik příspěvků, které jsou věnovány aktuálním otázkám vývoje PZI. Proto cílem tohoto příspěvku je charakterizovat vybrané problémy přímých zahraničních investic v některých zemích střední a východní Evropy v období od počátku transformace do konce 90. let minulého století. Mezi účastníky konference bude hodně mladých osob, které ve sledovaném období byly příliš mladé na to, aby v této oblasti získaly osobní zkušenosti, proto se na toto časové období zaměříme. V minulosti byly často vyslovovány nepřesné názory, že v bývalých socialistických zemích se přímé zahraniční investice v podstatě nevyskytovaly. Je nutné upozornit na to, že v bývalém SSSR byly ve 2. polovině 80. let zakládány tzv. joint ventures (sdílená rizika neboli podniky se zahraniční účastí). Tyto podniky vznikaly často na Sibiři, kde zahraniční investoři vstupovali do odvětví těžby a využívání surovin. Další zemí, kde bylo možné v období socialismu zaznamenat účast zahraničních investorů, byla dřívější tzv. Socialistická federativní republika Jugoslávie. Na vstup zahraničních investorů do této země měla jistě vliv skutečnost, že v zemi byl budován jiný model socialismu, než byl tzv. sovětský. Z časových důvodů se nebudeme tímto modelem zabývat, pro potřeby příspěvku postačí informace, že zahraniční investoři do této země měli volnější vstup. Další zemí s účastí zahraničních investorů v ekonomice bylo Rumunsko. Tato země měla k dispozici zásoby nerostných surovin, které byly pro zahraniční investory velmi zajímavé. Určitou úlohu hrála i skutečnost, že od 60. let 20. století došlo k velikému odcizení v politické oblasti mezi Rumunskem a

41

SSSR. Rumunsko, které mělo dostatek vlastních surovin, nebylo na SSSR závislé, proto mohlo provádět vlastní, do určité míry nezávislou, hospodářskou politiku. V tomto příspěvku vycházíme z tzv. finančního pojetí zahraničních investic, kdy zahraniční investice má podobu nákupu cenných papírů, emitovaných v hostitelské zemi, nebo prodeje domácích cenných papírů subjektům ze zemí investora. Na tomto místě je nutné upozornit na to, že ČR vychází z pojetí OECD, MMF a Eurostatu, podle kterého je přímá zahraniční investice považována za částku, která umožní zahraničnímu investorovi získat minimálně 10% podíl na základním jmění či hlasovacích právech v podniku hostitelské zemi. V případě nižšího podílu se jedná o zahraniční investici portfoliovou. Pohyb zahraničních investic, jejich stav a vývoj monitorují ve většině zemí centrální banky na finančním účtu platební bilance. Stav a pohyb zahraničních investic vykazují centrální banky v národní měně, poté je přepočítávají na USD. Při tomto přepočtu centrální banky volí kurz své měny vůči USD. V podmínkách ČR využívá centrální banka kurz k 31. 12. daného kalendářního roku, v jiných zemích může být použit např. průměrný roční kurz apod. Je možné konstatovat, že volba kurzu národní měny pro přepočet na USD je velmi důležitá – zvolený kurz může reálnou situaci zkreslit. Již bylo uvedeno, že od vstupu ČR do OECD centrální banka vykazuje pohyb zahraničních investic (dříve zahraničního kapitálu) na finančním účtu platební bilance (dříve na kapitálovém účtu) ve struktuře Přímé zahraniční investice + Portfoliové investice + Deriváty + Ostatní. Pro vykazování výsledků pohybu (zisku respektive ztráty) je důležitý běžný účet platební bilance, konkrétně výnosová bilance. Význam přímých zahraničních investic celosvětově akceleruje od 70. let minulého století, především v Evropě, na americkém kontinentu, v Pacifiku a v některých afrických zemích. Pokud jde o asijské země, v období po 2. světové válce největší úlohu při rozvoji tzv. tygrů a draků sehrály úvěry. Předložený příspěvek je doplněn statistickou přílohou, která obsahuje 10 tabulek. Na základě přiložených statistických tabulek je možné pro oblast přímých zahraničních investic v období transformace některých zemí střední a východní Evropy naformulovat určité závěry. Počátkem 90. let putovali přímí zahraniční investoři především do zemí, kde byl mezi dvěma světovými válkami (dokonce před první světovou válkou) rozvinutý kapitalismus (např. některé nástupnické země Rakousko-Uherska). Přímí zahraniční investoři počátkem procesu transformace vstupovali častěji do zemí, které v Evropě sousedily s vyspělými tržními ekonomikami. Vlády zemí, které používaly fixní měnový systém, musely mnohem častěji reagovat na dopady toků přímých zahraničních investic na vývoj měnového kurzu, aby udržely aktuální kurz v pásmu oscilace. V zemích s floatingem nemusely na dopady toků přímých zahraničních investic reagovat tak často. Názory na to, že přímí zahraniční investoři putují především za investičními pobídkami, se stoprocentně nepotvrdily – v některých případech se prokázalo, že přímí zahraniční investoři dávají přednost politické stabilitě a ekonomické rovnováze v hostitelské zemi. Potvrdilo se, že toky přímých zahraničních investic vykazují pozitivní vliv na ekonomiku hostitelské země ve větším rozsahu tehdy, když má hostitelská země konkrétní představu o jejich využití, když má připravený projekt a vytvoří podmínky pro jeho realizaci. Ukázalo se, že si hostitelská země musí při jednání se zahraničním investorem ohlídat své zájmy.

42

Počátkem transformace země regionu střední a východní Evropy velmi často na takové jednání nebyly dostatečně připravené. Počátkem transformace bylo možné vysledovat přímou vazbu mezi realizací privatizačních projektů v hostitelské ekonomice a přílivem přímých zahraničních investic do hostitelské země. Významným předělem byl rok 1997, kdy se podařilo – nejprve v Polsku, později na Slovensku, ve Slovinsku a v ČR – dosáhnout předrevoluční úrovně ekonomických výstupů. V uvedeném období zemím střední a východní Evropy jako celku se podařilo poprvé vykázat pozitivní meziroční nárůst HDP a přerušit stagnaci v tocích přímých zahraničních investic. Výše toků do regionu dosáhla v roce 1997 19 mld. USD, což bylo o 44 % více než v roce 1996, kdy došlo k meziročnímu poklesu o 10 %. Poměrně dobré výsledky roku 1997 není možné přeceňovat, protože podíl celého regionu na světovém přílivu přímých zahraničních investic byl relativně nízký a pohyboval se v rozmezí 4 – 5 % (World Investment Report 1998). Mnohem nižší byl podíl zemí střední a východní Evropy na kumulovaném objemu (zásobách) celosvětově přijatých přímých zahraničních investic (v roce 1997 dosáhl 1,7 %). Nízký podíl byl vysvětlován mj. skutečností, že většina zemí regionu se otevřela tokům zahraničního kapitálu až v 90. letech. Zahraniční prameny uváděly, že 53 % světových zásob přijatých přímých zahraničních investic v r. 1996 bylo nahromaděno před rokem 1990, kdy se země SVE připojily ke zbytku světa při jejich aktivním získávání (World Investment Report 1998). V roce 1999 toky PZI do regionu SVE se zvýšily (již v třetím následném roce) na 23 mld. USD. Tato částka však představovala pouze 3 % celosvětových toků. Největšími příjemci byly - stejně jako v roce 1998 – Polsko, Česká republika a Ruská federace. Pokud vezmeme v úvahu velikost ekonomik (HDP), skupinu zemí vedlo koncem 90. let Estonsko následované Maďarskem a Českou republikou (World Investment Report 2000). Mezi hlavní investory v regionu SVE patřily transnacionální společnosti sídlící v EU, zajímající se především o průmysl. Jako příklad hlavních činitelů ovlivňujících aktivity zahraničních investorů je možno uvést velikost domácího trhu (Polsko) nebo privatizační programy umožňující účast zahraničních investorů (Česká republika aj.). Nutno zmínit, že země regionu SVE nepatřily mezi významné investory v zahraničí – v roce 1999 byl vykázán odliv z tohoto regionu nepřesahující 3 mld. USD. Nejlepší výsledky v regionu SVE v procesu získávání PZI dosáhly ve 2. polovině 90. let země CEFTA, kterým se podařilo udržovat a prohlubovat ekonomickou a politickou stabilitu.

Literatura [1] World Investment Reports 1997, 1998, 1999 a 2000: Trends and Determinants. UN New York and Geneva 1997, 1998, 1999 a 2000. [2] KALÍNSKÁ, E.: The Rolle of Foreign Direct Investment in the proces of CEFTA Countries Transformation. Příspěvěk na konferenci pořádané IIR a ASIR ve dnech 28. – 29. 5. 1999 v Praze. [3] KALÍNSKÁ, E.: Soukromé kapitálové toky do nově se formujících tržních ekonomik v roce 1997 Bankovnictví č. 9/1998.

Údaje o autorovi: Doc. Ing. Emilie Kalínská, CSc., Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE Praha, [email protected]

43

Statistická příloha Tabulka č. 1: Změny v regulaci PZI na úrovni národních ekonomik v letech 1991 – 2000 1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Počet zemí, které 35 43 57 49 64 65 76 60 63 69 zavedly změny investičních režimů Počet regulačních 82 79 102 110 112 114 151 145 140 150 změn z nich 80 79 101 108 106 98 135 136 131 147 - více příznivé k PZIa - méně příznivé 2 1 2 6 16 16 9 9 3 k PZIb a Včetně liberalizačních změn či změn zaměřených na posílení tržních funkcí a na zvýšení pobídek. b Včetně změn zaměřených na zvýšenou kontrolu a na omezení pobídek. Pramen: UNCTAD, World Investment Report 2001: Promoting Linkages. Overview. Table 7 p. 18. United Nations Geneva and New York 2001.

Tabulka č. 2: Vybrané ukazatele PZI a mezinárodní produkce v letech 1982, 1990 a 2000 (mld. USD a procenta) Hodnota v běžných Roční míra růstu Ukazatel cenách miliardy USD Procenta 1982 1990 2000 1986199119961998 1999 1990 1995 1999 PZI přílivy 57 202 1271 23,0 20,8 40,8 44,9 55,2 PZI odlivy 37 235 1150 26,2 16,3 37,0 52,8 41,3 PZI zásoby – přijaté 719 1889 6314 16,2 9,3 18,4 19,8 22,3 PZI zásoby – 568 1717 5976 20,5 10,8 16,4 20,9 19,5 poskytnuté Přeshraniční fúze a .. 151 1144 26,4b 23,3 50,0 74,4 44,1 a akvizice Tržby zahraničních 2465 5467 15680c 15,6 10,5 10,4 18,2 17,2c afilací Hrubý produkt 565 1420 3167d 16,4 7,2 11,0 3,2 27,2 d zahraničních afilací Celková aktiva 1888 5744 21102e 18,2 13,9 15,9 23,4 14,8e zahraničních afilací Export zahraničních 637 1166 3572f 13,2 14,0 11,0 11,8 16,1f afilací Zaměstnanost 17454 23721 45587g 5,7 5,3 7,8 16,8 5,3g v zahraničních afilacích (v tisících)

2000 18,2 14,3 21,5 19,4 49,3 18,0c 16,5 d 19,8e 17,9f 12,7g

Pramen: UNCTAD, World Investment Report 2001: Promoting Linkages. Table 1, p. 2. United Nations Geneva and New York 2001. a Údaje k dispozici od roku 1987. b Pouze 1987-1990. c Založeno na následujícím regresním výsledku tržeb proti PZI zásoby přijaté za období 1982-1998. Tržby = 967 + 2,462* PZI zásoby přijaté. d Založeno na následujícím regresním výsledku hrubého produktu proti PZI zásoby přijaté za období 1982-1998. Hrubý produkt = 412 + 0,461* PZI zásoby přijaté. e Založeno na následujícím regresním výsledku aktiv proti PZI zásoby přijaté za období 1982-1998. Aktiva = -376 + 3,594* PZI zásoby přijaté. f Založeno na následujícím regresním výsledku exportu proti PZI zásoby přijaté za období 1982-1998. Export = 231 + 0,559* PZI zásoby přijaté. g Založeno na následujícím regresním výsledku zaměstnanosti proti PZI zásoby přijaté za Poznámka: Tabulka nezahrnuje hodnotu celosvětových tržeb zahraničních afilací, které jsou spojeny s rodičovskými firmami prostřednictvím nemajetkových (non-equity) vztahů a tržby rodičovských firem samotných. Celosvětové tržby, hrubý produkt, celková aktiva, export a zaměstnanost zahraničních afilací jsou odhadnuty na základě extrapolace celosvětových údajů zahraničních afilací transnacionálních společností z Francie, Německa, Itálie, Japonska a USA (u tržeb a zaměstnanosti), z Japonska a USA (u exportu), z USA (u hrubého produktu), a z Německa a USA (u aktiv) na základě podílů těchto zemí na celosvětových zásobách poskytnutých PZI.

44

45

Tabulka č. 4: Čisté toky zahraničních investic do „emerging markets“ v miliardách USD 1998 1999 2000 2001f Čisté toky soukromého kapitálu 143,3 141,2 166,7 106,1 - čisté zahraniční investice 134,3 163,1 146,4 128,2 -- čisté přímé zahraniční investice 120,7 147,6 130,2 124,4 -- čisté portfoliové investice 13,6 15,3 16,3 3,8 - soukromé úvěry čisté 8,9 -21,8 20,3 -22,1

2002f 127,3 117,0 108,0 9,0 10,3

Pramen: Capital Flows to Emerging Markets. Institute of International Finance. September 20, 2001. Webová stránka IIF. f Předpověď.

Tabulka č. 5: Čisté toky zahraničních investic do „emerging markets“ v Evropě* (v miliardách USD) 1998 1999 2000 2001f 2002f Čisté toky soukromého kapitálu 37,5 34,7 40,2 13,9 35,2 - čisté zahraniční investice 16,3 16,1 15,1 17,3 20,2 -- čisté přímé zahraniční investice 12,6 16,4 17,2 17,5 19,5 -- čisté portfoliové investice 3,9 -0,3 -2,0 -0,2 0,8 - soukromé úvěry čisté 21,1 18,6 25,1 -3,4 15,0 Pramen: Capital Flows to Emerging Markets. Institute of International Finance. September 20, 2001. Webová stránka IIF. * IIF sleduje následující evropské země: Bulharsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Ruskou federaci, Slovensko a Turecko. f Předpověď WIR 2001.

Tabulka č. 6: Přímé zahraniční investice ve východní Evropě (roční přílivy podle plat. bilance - mil. USD) Země 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001e Česká republika 2562 1428 1300 3718 6324 4595 4000 Slovenská republika 202 330 220 684 365 2075 2000 Maďarsko 4453 2275 2173 2036 1970 1700 2000 Polsko 3659 4498 4908 6365 7270 9000e 8000 Slovinsko 177 194 375 248 181 181 200 Střední Evropa celkem 11053 8725 8976 13051 16110 17551 16200 Bulharsko 90 109 505 537 819 1002 800 Rumunsko 419 263 1215 2031 1041 998 1000 CEFTA celkem 11562 9097 10696 15619 17970 19551 18000 e Odhad. Pramen: Databáze WIIW. July 2001. Vlastní propočty (EK).

Tabulka č .7: Přímé zahraniční investice ve východní Evropě – zásoba (v mil. USD, konec období) Země 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Česká republika 7350 8572 9234 14375 17552 21095 Slovenská republika 1268 2000 2025 2787 2817 3700 e Maďarsko 11926 14958 16086 18517 19299 19863 Polsko 7843 11463 14587 22479 26075 32000 e Slovinsko 1763 2063 2448 2904 2684 3000 e Střední Evropa celkem 30150 39056 44380 61062 68427 79658 Bulharsko 337 446 951 1488 2307 3309 Rumunsko 971 1234 2449 4480 5521 6519 CEFTA celkem 31458 40736 47780 67030 76255 89486 e Odhad. Pramen: Databáze WIIW. July 2001. Vlastní propočty (EK).

46

2001e 25000 5500 22000 39000 3000 94500 4000 7500 106000

47

Ruská federace a přímé zahraniční investice: historický a ekonometrický pohled63 Russian Federation and Foreign Direct Investment: Historical and Econometric View Ilya Bolotov

Anotace: Tento příspěvek se zabývá přílivem přímých zahraničních investic (PZI) do ruské ekonomiky z pohledu historického a ekonometrického. Nejdříve popisuje příliv investic ve třech různých obdobích ruské historie. Následně porovnává současný příliv PZI s hodnotmi získanými z gravitačního modelu aplikovanými na meziodvětvová data v letech 2004 až 2008. Studie tak pomáhá zaplnit mezeru v české a částečně zahraniční ekonomické literatuře v oblastech probíraného tématu. Summary: This paper studies the inflows of foreign direct investment (FDI) into the Russian economy from historical and econometric points of view. Firstly, it describes investment inflows in three different periods of the Russian history. Secondly, the recent FDI inflows are compared to the values obtained from a gravitation model applied to crosssectional data for the years 2004–2008. The paper thus helps to fill the gap in the Czech and partly foreign economic literature in these to areas of the examined topic. Klíčová slova: Rusko, PZI, přímé zahraniční investice, historický přístup, ekonometrický přístup Keywords: Russia, FDI, foreign direct investment, historic approach, econometric approach

1. Úvod Cílem tohoto příspěvku je analýza přílivu přímých zahraničních investic (PZI) do Ruské ekonomiky ze dvou v české odborné literatuře méně osvětlených pohledů: historického a ekonometrického, a tím doplnění dosavadních studií zaměřených na možnosti investování do této země. Příspěvek se snaží najít odpovědi na tyto otázky:  Jaký význam měly a mají přímé zahraniční investice pro ruskou ekonomiku?  Existují rozdíly mezi skutečným přílivem PZI a teoretickými modely?

63

Tento příspěvek byl zpracován v rámci výzkumného projektu VŠE IGS č. F2/15/2010 “Ekonomická rovnováha nových členských zemí EU v období krize aneb euro jako možný stabilizační prvek regionu?“. Smyslem je provedení základního výzkumu pro analýzu aktuálních možnosti investování v Rusku jako způsobu překonání současných problémů ekonomik střední a východní Evropy.

48

Příspěvek je rozdělen do dvou částí. První část se zabývá historickým kontextem přílivu PZI a popisuje tři etapy moderních ruských dějin. Ve druhé části je provedena základní ekonometrická analýza prostřednictvím aplikace gravitačního modelu (Bosa a van de Laar, 2004) na teritoriální strukturu PZI v létech 2004–2010. Příspěvek vychází z aktuálních ruských64 a světových studií věnovaných přílivu přímých zahraničních investic do země, z vlastní analýzy autora na základě statistik Ruského statistického úřadu (Rosstatu), Ministerstva pro ekonomický rozvoj RF, UNCTADu, Světové banky a z údajů Baykova (1946), Vajnštejna (1969), Dongarova (1990), Anfimova a Korelina (1995) a online portálu www.protown.ru.65 2. Historický pohled Z hlediska přílivu zahraničních investic moderní ruské dějiny lze rozdělit do tří velkých etap: období carského Ruska (Ruské říše), polovina XIX. století – 1917, období socialismu, kdy Rusko bylo součástí Sovětského svazu (RSFSR), 1917–1991, a období po r. 1991 (Ruská federace, RF).66 Srovnání těchto etap je uvedeno v tab. č. 1. Tab. č. : Porovnání hlavních etap moderních ruských dějin z hlediska přílivu PZI Postoj vlády Důvody podpory Investiční klima k PZI přílivu PZI Kladný: podpora Zaostávání za zeměmi Dobré: garantované Ruská přílivu. Evropy: agrární stát, zakázky, celní úlevy, říše polovina počátky rozvoje od r. 1897 zlatý obsah XIX. st. – průmyslu a nedostatek měny, celková stabilita. 1917 kapitálu. Spíše negativní: K r. 1920 nutnost obnovy Problémy: celkový Rusko a ve 20. létech a po po 1. sv. a občanské postoj k zahraničním RSFSR (část r. 1985 – válkách; po r. 1985 investorům, obtížné SSSR) podpora přílivu, nutnost modernizace. získávání úvěrů, 1917 – mezitím – zákaz Nedostatek domácí nadhodnocená měna, 1991 vstupu. poptávky a kapitálu. nedostatek zákonné ochrany, nestabilita. Kladný: podpora Průmyslová země, Spíše dobré: Ruská přílivu. technické zaostávání, tvorba OEZ, federace 1991nedostatek domácích legislativní změny, po současnost investic a zkušeností r. 2000 i relativní s tržní ekonomikou. stabilita; avšak stále existující slabiny (korupce apod.). Spíše kladný. PZI byly zpravidla Ne vždy odpovídalo Společné nutností: zaostávání a potřebám země. prvky nedostatek kapitálu.

Hlavní rysy přílivu PZI PZI – hlavní faktor rozvoje průmyslu (někdy až 43–55 % investic) a tím i ekonomiky. Řízené investice zahraničních firem do průmyslu formou koncesí ve 20.–30. létech; vznik společných podniků po r. 1986. Vstup MNC/TNC a repatriace ruského kapitálu z Nizozemí a dalších daňových rájů (až 40–50 % PZI). Velký podíl těžebního průmyslu. Ve většině případů se jednalo o rozvoj průmyslu.

Poznámka: OEZ – zvláštní ekonomické zóny, MNC/TNC – Multi- a transnacionální korporace Zdroj: vlastní zpracování na základě Донгаров (1990, str. 8–40), Ариев (1999), Фархутдинов (2001, kap. I.), Шевченко (2008), Гериев (2009) a Ерохина a Токунова (2011).

64

Bibliografické údaje o ruských publikacích jsou dále ponechány v cyrilickém písmu (bez skloňování) pro usnadnění jejich případného vyhledání čtenářem. 65 Materiály online portálu www.protown.ru vycházejí z odborných publikací ruských ekonomů. 66 V ruských statistikách do druhé poloviny 80. let se nerozlišovaly přímé a nepřímé zahraniční investice. Pro jednoduchost proto ztotožňujeme dlouhodobý zahraniční kapitál, který směřoval do země před tímto obdobím, s PZI, i když např. Донгаров (1990) v této souvislosti oba pojmy rozlišuje.

49

Období carského Ruska / Ruské říše, polovina XIX. století – 1917 Podle Донгаров (1990, str. 8–40), Ариев (1999), Фархутдинов (2001, kap. I.) a Шевченко (2008) tato etapa byla poznamenána počátkem rozvoje průmyslu, kde významnou roli sehrál právě zahraniční kapitál (v některých létech až 43–55 % z celkových investic do průmyslu),67 přičemž největšího přílivu bylo dosazeno v létech 1890–1899, zřejmě v souvislosti se zavedením zlatého obsahu ruské měny za ministra financí S. Ju. Vitteho.68 Významnou položku investic přitom tvořil reinvestovaný zisk, jehož průměrná míra (zisková marže) se odhadovala na 12,9 % [19] [22]. V r. 1913 největší podíl na stavu investic v Ruské říši měly Německo (28,1 %) Francie (18,9 %), Velká Británie (16,9 %), Belgie (10,8 %), USA (1 %) a Švýcarsko (0,9 %). K r. 1917 nejvíce zahraničních kapitálu připadalo na důlní / těžební průmysl (38,6 %), kovoobráběcí průmysl a strojírenství (17,6 %), komunální hospodářství (11,4 %), finanční instituce (11,2 %)69 a textilní průmysl (6,3 %). Jednalo se zejména o společnosti Siemens & Halske AG, Schuckertwerke, Westinghouse, Singer, Société franco-belge, Renault, SKF, ale také o jednotlivce, např. rodiny Nobelových nebo Rothschildových u těžby ropy (v r. 1900 dosáhla 50,6 % světové); [19]. Celkový stav PZI k r. 1917 se odhadoval na cca 2 mld. rublů (60 mld. USD v cenách r. 2010) neboli 12,2 % národního důchodu (v materiálním pojetí) z r. 1913.70 Období centrálně plánované ekonomiky, RSFSR / SSSR, 1917–1991 Podle Донгаров (1990, str. 41–160), Шевченко (2008), Гериев (2009) a Ерохина a Токунова (2011) ve 20. – 30. letech investice do Ruska (později RSFSR) se uskutečňovaly na základě tzv. koncesí („výjimek ze zákona“), které mohly být přímo (přes státní orgány) či nepřímo (přes odbory) kontrolovány státem.71 Počet uzavřených koncesních smluv rostl do r. 1928 (k 1. listopadu 1927 činil 163 neboli 7,5 % z celkového počtu žádostí, 2211). Další nové smlouvy se z důvodu změn politiky neuzavíraly. Největšími investory do SSSR byly Velká Británie (28 % na stavu investic), USA (23,5 %), Německo (13,5 %) a Švédsko (12,5 %). Koncesní společnosti vznikaly hlavně v obrábějícím průmyslu (22,1 % smluv), obchodu (20,9 %), těžebním průmyslu (16,0 %), 67

Zahraniční kapitál napomohl překonat zaostávání země, ke kterému docházelo v polovině XIX. století. Mj. se to týkalo stavby železničních tratí. Světovým precedentem byla např. Transsibiřská magistrála, do jejíž stavby se zapojily největší francouzské banky (Crédit Lyonnais, Société Générale a Paribas) a francouzské a americké železniční společnosti (Chemins de fer de l'État a Westinghouse). Drtivá většina prací na magistrále byla rovněž dokončena za rekordních 9 let; Донгаров (1990). 68 Ruská říše stabilizovala vývoj své ekonomiky (hlavně z finančního hlediska) významným nárůstem těžby zlata, což umožnilo poprvé v dějinách převést rubl na zlatý obsah místo stříbrného. 69 Podle odhadů ekonomů, 11 z 19 největších ruských bank byly založeny prostřednictvím zahraničního kapitálu, přičemž ¾ poskytovaných půjček připadalo na pobočky zahraničních bank; Донгаров (1990). 70 Pro výpočet byly použity směnný kurz říšského rublu k americkému dolaru v r. 1913, 1 USD = 1,94 RUB, a ceny zlata: zlatá parita v USA v létech 1834-1933, 1 trojská unce = 20,67 USD, a průměrná cena zlata v r. 2010, 1 trojská unce = 1224,53 USD. Zdroj: Анфимов a Корелин (1995) a http://www.kitco.com, přístup 4.11.2011. Údaje o národním důchodu Ruské říše – Вайнштейн (1969). 71 Koncese vznikaly již v carském Rusku u těžby přírodních zdrojů (např. společnost Lena Goldfields – zlato). V SSSR se jednalo o právo dočasného využití přírodního bohatství země s příp. použitím místní pracovní síly a infrastruktury (Leninova definice, Ерохина a Токунова, 2011). V některých případech se jednalo o pronájem znárodněných podniků původním vlastníkům, např. u SKF a Leny Goldfields. Koncese měly více podob: výhradně zahraniční vlastnictví, smíšené vlastnictví, smlouva o dílo s úvěrovými prvky a technická pomoc.

50

dopravě a komunikacích (7,4 %), zemědělství (6,7 %) a lesnictví (4,3 %). Významný podíl měla i technická pomoc (14,7 % smluv). Největšími koncesionáři byly společnosti Junkers, Ford, General Motors, Salamander, I.G. Farbenindustrie AG, Osram-Philips-General Electric, Krupp, SKF, Lena Goldfields a některé další. Většina koncesí však připadala na malé a střední podniky [19]. Celkově stav PZI / investic v r. 1928 činil cca 60 mil. rublů (1,829 mld. USD v cenách r. 2010) neboli 0,23 % národního důchodu (v materiálním pojetí) z r. 1928.72 PZI v RSFSR po r. 198773 měly podobu společných podniků (ze začátku s menšinovou účastí zahraničního investora, 49 %, poté bez omezení). Podle odhadů, v r. 1991 v zemi působilo 1224 společných podniků, z nichž 60 % až 2/3 – v sektoru služeb a zbytek – v průmyslu. Jednalo se o investice německých, finských, amerických, švýcarských, švédských, francouzských, japonských a jiných firem: Heinemann Maschinen- und Anlagenbau GmbH, Salamander, Libherr, Finnair, Tairiku Trading Co. Ltd., Tetra Pak a některých dalších [6] [18].74 Celkový stav PZI v r. 1990 podle UNCTADu činil cca 9 mil. USD, což tvořilo méně setiny procenta národního důchodu (v materiálním pojetí) – 389,2 mld. USD.75 Období tržní ekonomiky, Ruská federace, 1991 – současnost Podle Vinhasa de Souza (2008), Turečkové (2008), Шевченко (2008), Гериев (2009) a Samsonyana (2009), příliv PZI do RF po r. 1991 významně stoupal, nicméně do r. 2006 nebyl ekonomy považován za významný a v relativní podobě (čistý příliv PZI na ob.) se pohyboval pod průměrem zemí SNS i přes zařazení Ruska mezi nejdynamičtější ekonomiky bankou Goldman Sachs v r. 2001. Obrat nastal v r. 2006 v souvislosti s privatizací a přijetím zákonů podporujících příliv PZI do země [13].76 Z hlediska PZI do poloviny 90. let v Rusku převažovaly společné podniky (v r. 1995 celkově 14550 s průměrnou mírou účastí zahraničního kapitálu 35–45 %), na nichž se nejvíce (téměř 50 %) podílely investory z USA, Německa, Velké Británie, Itálie a Rakouska. Tato struktura se zachovala i v létech 1996–2003: USA (v průměru 16,8 % přílivu zahraničních investic77), Německo (14,6 %), Kypr (11,6 %), Velká Británie (11,4 %), Švýcarsko (8,5 %), Nizozemí (7,9 %), Francie (6,6 %) a Rakousko (1,8 %). Změny nastaly až 72

Pro výpočet byly použity kurz sovětského měny (tzv. „červonce“) k USD v r. 1928, 1 USD = 1,943 RUB a ceny zlata. Zdroj: Baykov (1946) a http://www.kitco.com, přístup 4.11.2011. Údaje o národním důchodu SSSR – Вайнштейн (1969). 73 V r. 1987 došlo k přijetí radou ministrů SSSR historicky prvního ustanovení o PZI: „O pravidlech založení na území SSSR a činnosti společných podniků s účastí společných organizací a firem kapitalistických a rozvojových zemí“, č. 49 z r. 1987. Do r. 1991 však bylo přijato více zákonů o PZI. 74 K tomuto období autor nebyl schopen najít žádné oficiální statistiky až na výjimku Гериев (2009). Vycházel proto z denního tisku, hlavně z Kommersantu, a např. z Der Spiegel (33/1987), a z celé škály webových stránek (osobních, právnických, blogů apod.), např. z www.protown.ru, přístup 4.11.2011. 75 Byl použit průměrný kurz rublu k USD na konci r. 1990 (již určovaný trhem), 1 USD = 1,8 RUB. Zdroj: Statistický komitét SSSR (nyní Rosstat) a RusBonds, http://www.rusbonds.ru, přístup 4.11.2011. 76 V r. 2005 byl přijat zákon O zvláštních ekonomických zónách č. 116-FZ (OEZ) zakládající 6 oblastí se zvýhodněnými podmínkami pro podnikání: Dubna, Zelenograd, Petrohrad a Tomsk (zaměření: technologie) a Jelabuga a Lipeck (zaměření: průmysl). V létech 2006 a 2007 bylo založeno 7 nových zón zaměřených na cestovní ruch a zavedena kategorie „přístavní zóna“. Tvorba OEZ stále pokračuje (např. v r. 2010 – Samara, zaměření: průmysl). I když účinnost OEZ je v odborné literatuře někdy zpochybňována , zřejmě se jedná o zvýšení zájmu ruské vlády o příliv PZI do země. 77 Údaje o teritoriální, odvětvové a regionální struktuře přímých zahraničních investic nejsou k dispozici pro léta 1996–2003. Pracujeme proto s celkovým přílivem zahraničního kapitálu.

51

v létech 2004–2010: Nizozemí (30,3 % celkových přílivů PZI za toto období), Kypr (23,2 %), Německo (9,3 %), Britské Panenské ostrovy (4,3 %), Francie (3,5 %), Velká Británie (3,5 %), Rakousko (2,4 %), Finsko (2,3 %) a USA (1,9 %). Dlouhodobě se tedy jedná o nárůst podílu daňových rájů.78 Podle průzkumů UNCTADu (2009) RF nicméně patří mezi šest nejatraktivnějších destinací pro přímé zahraniční investice (pro léta 2009–2011 – 5. místo) [6] [9] [10]. Z odvětvového hlediska v první polovině 90. let nejvíce podniků se zahraniční účastí v Rusku vznikalo v sektoru obchodu a služeb. V létech 1996–2003 zahraniční investice směřovaly převážně do průmyslu (39,3 %), zejména palivového (11,9 %) a potravinářského (10,1 %), do obchodu a veřejného stravování (21,7 %), do financí a pojištění (10,3 %), do jiné tržní komerční činnosti (10,3 %) a do dopravy a spojení (6,7 %). V létech 2004–2010 největší podíl na celkových přílivech PZI měly těžba (27,1 %), obrábějící průmysl (25,1 %), operace s nemovitostmi, pronájem a služby (15,5 %), velkoobchod, maloobchod a opravy (12,6 %) a finanční činnost (5,5 %). PZI tak směřovaly do nejproduktivnějších odvětví ekonomiky, což však udržovalo závislost země na těžbě surovin a souvisejících odvětvích [6] [9] [10]. Jednalo se o investice společností E.ON, Boeing, Alcoa, TNK-BP, Coca-Cola, Deutsche Bank, ExxonMobil, Hewlett Packard, Mitsubishi Corporation, PepsiCo, Renault a dalších. Celková zásoba přímých zahraničních investic v RF v r. 2010 činila podle UNCTADu 423,2 mld. USD, což již odpovídalo cca 25,4 % HDP země.79 PZI jsou však soustředěny pouze ve vybraných regionech země, nejvíce – v Moskvě. 2. Ekonometrický pohled V současné době základním modelem pro toky PZI mezi zeměmi je tzv. gravitační model vysvětlující výši investic hospodářskou úrovní každé dvojice zemí, jejich vzájemnou vzdáleností, příp. řadou dalších faktorů.80 Pro Rusko tento model byl aplikován primárně na regionální strukturu PZI, viz např. Brock (1998), Broadman a Recanatini (2001), Iwasaki a Suganuma (2005) a Ledyaeva a Linden (2006). V tomto příspěvku však aplikujeme gravitační model na teritoriální strukturu přílivu PZI do RF prostřednictvím průřezových dat, neboť dle našich informací tato analýza nebyla v odborné literatuře zatím provedena. Dle Bosa a van de Laara (2004) praktickým přínosem tohoto výzkumu je rozdělení investorů do dvou skupin: do zemí, které vyvážejí do cílového státu více PZI, než předpovídá gravitační model (tj. fundamentální faktory) a do těch, které investují naopak méně. Složení skupin při dobré kvalitě výsledků tak napomůže získat představu o obrazu Ruské federace v očích jednotlivých investorů a jejich skupin (rozvinuté a rozvojové země, EU, BRIC apod).

Specifikace modelu 78

Tato skutečnost se vysvětluje repatriací ruského kapitálu ze zahraničí s cílem využít daňových a jiných výhod určených pro zahraniční investory. Podle výpočtů autora na základě statistik Rosstatu, kumulovaný příliv PZI z daňových rájů v nejširší definici (seznam IMF s výjimkou Izraele a některých dalších přímých investorů, avšak s ponecháním Nizozemí) činil v létech 2004–2010 zhruba 60 % z celkové hodnoty přílivu PZI do RF, což o 10 % převyšuje odhad uváděný v literatuře. Význam daňových rájů potvrzuje i ekonometrická analýza, viz druhou část příspěvku. 79 HDP představuje širší kategorii než národní důchod v materiálním pojetí, viz Вайнштейн (1969). 80 Jedná se o obdobu gravitačního modelu obchodu navrženého Tinbergenem v r. 1962.

52

V tomto příspěvku vycházíme z verze gravitačního modelu použité Bosem a van de Laarem (2004) pro analýzu odlivů PZI z Nizozemí do zemí střední a východní Evropy, Ruska a dalších zemí SNS a některých rozvojových států. Jedná se o rozšíření standardního vzorce o počet obyvatel příslušných zemí:81 FDIij=A∙POPiβ1∙POPjβ2∙GDPiβ3∙GDPjβ4Distijβ5∙εij,

(1)

kde FDIij je příliv přímých zahraničních investic do země i ze země j, A – konstanta zahrnující stále a neuvažované vlivy, POPi a POPj – počet obyvatel v zemích i a j, GDPi a GDPj – výše HDP v zemích i a j, Distij – vzdálenost mezi zeměmi i a j, ij – rezidua modelu, tj. odchýlení skutečných hodnot od predikovaných.

Protože máme jednu cílovou zemi pro příliv PZI (RF), POPi a GDPi zůstávají u průřezových dat neměnné a musejí být zahrnuty do konstantních vlivů (A). Kromě toho, gravitační model v případě Ruska musí zohlednit i existenci významného podílu daňových rájů na přílivech PZI, který neodpovídá počtu obyvatel a hospodářské vyspělosti těchto ekonomik. Tento problém může být řešen dvěma způsoby: a) Přidáním dummy proměnné pro daňové ráje po logaritmické transformaci modelu (nabývá hodnoty 1 nebo 0 v závislosti na druhu země): logFDIij=β0+β2 logPOPj+β4 logGDPj-β5 logDistij+β6 logDummyij+εij

(2)

b) Ponecháním původního modelu a vyřazením daňových rájů z datového souboru. V logaritmické podobě: logFDIij=β0+β2 logPOPj+β4 logGDPj-β5 logDistij+εij

(3)

Datový soubor Pro testování obou verzí modelů používáme aritmetické průměry PZI, HDP (HDP v běžných cenách a v cenách r. 2005) a počtů obyvatel za léta 2004–2008, což umožňuje odstranit cyklické vlivy, zejména vliv světové finanční a ekonomické krize (podzim 2008–současnost),82 celkově 135 pozorování. Zdrojem dat jsou databáze Rosstatu, UNCTADu a Světové banky; u údajů o vzdálenostech – databáze CEPII.83 Pro odstranění daňových rájů z datového souboru vycházíme ze seznamu publikovaného v nařízení Ministerstva financí RF č. 108 z 13. listopadu 2007 (po změnách z 2. února 2009) a ze seznamu publikovaném IMF (2000). Výjimku tvoří země, které jsou zároveň přímými investory (např. Izrael) kromě Nizozemí (jež v současné době je významným daňovým rájem nejenom v případě Ruska). 81

Zahrnutí počtu obyvatel do modelu zvyšuje jeho vypovídací schopnost. Např. Čína podle celkové výše HDP je zařazována mezi největší ekonomiky světa, avšak její HDP na obyvatele je mnohem nižší. 82 Problémem tohoto přístupu však může být určité „nadhodnocení“ národohospodářských ukazatelů během ekonomického boomu před světovou krizí. 83 Jedná se o vzdálenosti na zeměkouli mezi ekonomickými centry států (u USA je to např. Chicago).

53

Výsledky OLS regresní analýzy V obou případech kvalita modelů téměř nezáležela na použití HDP v běžných či stálých cenách (u první verze rozdíl mezi R2 činil cca 0,007, u druhé cca 0,001 ve prospěch reálného HDP). Podrobné výsledky jsou uvedeny v tabulkách č. 3 a 4. Tab. č. 3: Výsledky OLS regresní analýzy s použitím dummy proměnné PZI: OLS za použití pozorování 1-135 (n = 124), vynecháno nekompletních pozorování: 11 Konstanta Log (HDP země, ceny r. 2005) Log (počet obyvatel země) Log (vzdálenost) Dummy proměnná Střední hodnota PZI Suma čtverců reziduí Koeficient determinace F(4, 119) Log-likelihood Schwarzovo kritérium

Koeficient 6,158200 0,500367 -0,563689 1,231390 0,600986

Sm. chyba 4,486590 0,169949 0,282007 0,474591 1,115610

0,592241 1679,509 0,178003 6,442364 -337,5188 699,1391

t-statistika 1,3726 2,9442 -1,9989 -2,5946 0,5387

p-hodnota 0,17247 0,00389 0,04790 0,01066 0,59110

*** ** **

Sm. odchylka PZI Sm. chyba regrese Upravený koeficient determinace P-hodnota(F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium

4,075713 3,756796 0,150373 0,000100 685,0377 690,7660

Whiteův test přítomnosti heteroskedasticity Test normality reziduí Nulová hypotéza: nepřítomnost heteroskedasticity Nulová hypotéza: normální rozdělení reziduí Testovací statistika: LM = 23,0934 Testovací statistika: Chí-kv. (2) = 15,4703 s p-hodnotou = P(Chí-kv. (13) > 23,0934) = 0,0405695 s p-hodnotou = 0,000437191 Tab. č. 4: Výsledky OLS regresní analýzy s očištěním dat od daňových rájů PZI: OLS, za použití pozorování 1-94 (n = 88), vynechaných nekompletních pozorování: 6 Koeficient Sm. chyba t-statistika p-hodnota Konstanta 0,217884 3,727230 0,0585 0,95352 Log (HDP země, ceny r. 1,72471 0,199054 8,6645 <0,00001 2005) Log (počet obyvatel země) -0,797815 0,272371 -2,9291 0,00437 Log (vzdálenost) 2,11448 0,397734 -5,3163 <0,00001 Střední hodnota PZI Suma čtverců reziduí Koeficient determinace F(3, 84) Log-likelihood Schwarzovo kritérium

0,274766 634,3236 0,584899 39,45345 -211,7764 441,4621

Whiteův test přítomnosti heteroskedasticity Nulová hypotéza: nepřítomnost heteroskedasticity Testovací statistika: LM = 12,3061 s p-hodnotou = P(Chí-kv. (9) > 12,3061) = 0,196598

Sm. odchylka PZI Sm. chyba regrese Upravený koeficient determinace P-hodnota(F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo kritétium

*** *** *** 4,191012 2,747994 0,570074 5,22e-16 431,5527 435,5450

Test normality reziduí Nulová hypotéza: normální rozdělení reziduí Testovací statistika: Chí-kv. (2) = 13,2192 s p-hodnotou = 0,00134735

Je vidět, že vypovídací schopnost modelu s datovým souborem očištěným od daňových rájů je podstatně vyšší a je statisticky významná (R2 je vyšší než 50 %, p-value u F- a t-testů je nižší a Whiteův test zjistil nepřítomnost heteroskedasticity). Největší vliv na přílivy PZI do RF tak zřejmě mají HDP a vzdálenost mezi zeměmi, což nelze říci o konstantních vlivech, které jsou 54

statistický nevýznamné. Používáme proto rezidua této verze modelu pro další analýzu, viz tabulku č. 5. Tab. č. 5: Země podle roztříděné podle hodnot predikovaných gravitačním modelem Země s vyšší hodnotou PZI oproti gravitačnímu modelu (reziduum > 0), řazeno sestupně Surinam, Kyrgyzstán, Indie, Vietnam, Nikaragua, Kazachstán, Malajsie, Čína, Ázerbájdžán, KLDR, Srbsko a Černá Hora, Uzbekistán, Jižní Korea, Moldavská republika, Nepál, Arménie, Srbsko, Jordánsko, Nový Zéland, Írán, Kanada, Rakousko, Jižní Afrika, Turecko, Irsko, Švýcarsko, Island, Srí Lanka, Lotyšsko, Estonsko, Německo, Slovensko, USA, Izrael, Velká Británie, Belgie, Francie, Španělsko, Česká republika, Polsko, Egypt, Bulharsko, Japonsko, Tádžikistán, Chorvatsko, Indonésie, Finsko, Kamerun, Litva, Bělorusko, Dánsko, Austrálie, Kolumbie Země s nižší hodnotou PZI oproti gravitačnímu modelu (reziduum < 0), řazeno vzestupně Alžírsko, Libye, Irák, Nigérie, Černá Hora, Angola, Mexiko, Venezuela, Mongolsko, Bosna a Hercegovina, Sýrie, Tunisko, Pákistán, Rumunsko, Argentina, Tchaj-wan, Pobřeží slonoviny, Norsko, Kuba, Portugalsko, Gruzie, Makedonie, Afghánistán, Chile, Turkmenistán, Brazílie, Řecko, Ukrajina, Švédsko, Itálie, Slovinsko, Dominikánská republika, Gambie, Bangladéš, Maďarsko Poznámka: U zemí na konci seznamu odchylky již nemohou být považovány za významné. Zdroj: vlastní zpracování.

Z tabulky je patrné, že investice do Ruska se zřejmě více řídí jiným než gravitačním principem (nejspíše mírou vzájemných vztahů; srovnej např. postavení Moldavska a Rumunska a Indie, Číny a Brazílie a KLDR): státy jsou v obou skupinách promíchané a na prvních pozicích se objevují rozvojové země. Nicméně rozvinuté ekonomiky, zejména USA, EU a Japonsko, spíše patří do skupiny „nad-investorů“, což lze vysvětlit jejich zájmem o podnikatelské příležitosti v Rusku jako rychle rostoucí zemi. Rozvojové země nedisponující dostatkem kapitálu se potom logicky ocitají v opačné skupině (např. Mexiko a Mongolsko), stejně jako rozvinuté země s menší vazbou na RF (Švédsko, Norkso apod.). Nenáhodnost tohoto rozdělení potvrzuje i „nenormalita“ reziduí (viz výsledek test). Nicméně celkově počet zemí s kladnými odchylkami je nadpoloviční, což svědčí o atraktivitě RF pro PZI. Závěr Ruská ekonomika byla od poloviny 19. století závislá na přílivu přímých zahraničních investic. PZI byly faktorem napomáhající rozvoji a také modernizaci průmyslu, mj. během socialismu a také po r. 1991. V současné době Rusko je velmi atraktivní destinací pro PZI, což je potvrzováno i ekonometrickou analýzou: v létech 2004–2008 jednotlivé země v průměru investovaly do RF spíše ve větší míře, než odpovídá predikcím gravitačního modelu po očištění dat od daňových rájů.

Literatura: [1] BAYKOV, A. (1946). The Development of the Soviet Economic System: An Essay on the Experience of Planning in the U.S.S.R. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press. [2] BOS, J., VAN DE LAAR, M. (2004). Explaining Foreign Direct Investment in Central and Eastern Europe: an Extended Gravity Approach. Netherlands Central Bank, Research Department Working Paper, srpen 2004. [3] BROADMAN, H., RECANATINI, F., (2001). Where Has All the Foreign Investment Gone in Russia? Policy Research Working Paper č. 2640, Washington, DC, Světová banka. [4] BROCK, G. (1998). Foreign Direct Investment in Russia’s Regions 1993–95. Why So Little, and Where Has It Gone? Economics of Transition, roč. 6, č. 2,ss. 349-360. [5] IMF (2000). Offshore Financial Centers. IMF Background Paper, červen 2000, http://www.imf.org/external/np/mae/oshore/2000/eng/back.htm, přístup 4.11.2011

55

[6] Informační portál www.protown.ru, přístup 4.11.2011 [7] IWASAKI, I., SUGANUMA, K. (2005). Regional Distribution of Foreign Direct Investment in Russia, PostCommunist Economies, roč. 17, č. 2, ss. 153-172. [8] LEDYAEVA, S., LINDEN, M. (2006). Testing for Foreign Direct Investment gravity model for Russian regions. Working paper č.32, University of Joensuu, Department of Business and Economics. [9] ROSSTAT (2001). Rossijskij statističeskij ježegodnik 2001. Online verze. [10] ROSSTAT (2004). Rossijskij statističeskij ježegodnik 2004. Online verze. [11] SAMSONYAN, H. (2009). Rusko jako strategický trh pro české exportéry a investory. Současná Evropa, č. 2009/2, ss. 85–111. [12] TUREČKOVÁ, A. (2008). Russian Foreign Direct Investment and their Governance. Working Papers Fakulty mezinárodních vztahů, roč. II, č. 19, ss. 1–22. [13] VINHAS DE SOUZA, L. (2008). Foreign investment in Russia. ECFIN Country Focus, leden 2008. [14] UNCTAD (2009). World Investment Prospects Survey 2009-2011. NewYork a Ženeva: OSN. ISBN: 978-921-112828-4. [15] Анфимов, А. М., Корелин, А. П. (1995) [ed.] Россия, 1913 год : статистико-документальный справочник. Petrohrad: BLIC. ISBN 5-86789-013-9. [16] Арин, О. А. (1999). Царская Россия: мифы и реальность. Moskva: Linor. ISBN 5-900889-69-6. [17] Вайнштейн, А. Л. (1969). Народный доход России и СССР: история, методология исчисления, динамика. Moskva: Nauka. [18] Гериев, А. Э. (2009). Поступление иностранного капитала в Россию (1987 - 1997 гг.). Научные проблемы гуманитарных исследований, č. S11, ss. 23-27. [19] Донгаров, А. Г. (1990). Иностранный капитал в СССР и России. Moskva: Meždunarodnyje otnošenija. ISBN 5-7133-0277-X. [20] Шевченко, Л. М. (2008). История привлечения иностранных инвестиций в экономику РФ. (2008).Вестник Тамбовского университета. Серия: Гуманитарные науки, č. 5, ss, 44-49. [21] Ерохина, О. В., Токунова, Г. Ф. (2011). Реализация концессионной политики в строительной отрасли России в 20-30 годы ХХ века. Terra Economicus, roč. 9 č. 2, ss.39-45. [22] Фархутдинов И. З. Иностранные инвестиции в России и международное право. Ufa: Nakladatelství BašGU. ISBN 5-7477-0536-9.

Údaje o autorovi: Ing. Ilya Bolotov, MAE, Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE v Praze, [email protected]

Přímé zahraniční investice jako nástroj nadnárodních společností84 Foreign Direct Investment as an Instrument of Multinational Corporations Tomáš Evan

84

Článek je upraveným výňatkem z odborného článku publikovaného v Acta Oeconomica Pragensia 4/2010 .

56

Anotace: Většina prací o současném mezinárodním investování v této oblasti implicitně avšak mylně předpokládá liberální ekonomické prostředí. Snahou článku je najít teoretické důkazy, že hybnou silou současného mezinárodního investování jsou nadnárodní společnosti, které byly vytvořeny a jsou udržovány v merkantilistické tradici.85 Text definuje nadnárodní společnosti a ukazuje, že jejich nejdůležitějším vztahem je vztah k vládám. Text dále ukazuje, jak nadnárodní společnosti vznikly a proč si stále udržují značné podíly na světových trzích. Summary: Most of the working papers about international investment implicitly but wrongly assume liberal economic environment. The aim of this article is to find theoretical proofs that behind the current level of international investment are multinational corporations which were created and are maintained within mercantilistic tradition. The paper defines multinational corporations and proves that their most important relationship is the one with governments. Moreover, the text shows how multinational corporation came to being and why they still have large share in the world markets. Klíčová slova: nadnárodní společnosti, přímé zahraniční investice, hospodářská politika, pobídky Keywords: multinational corporations, foreign direct investment, macroeconomic policy, incentives

Teorie přímých zahraničních investic Zahraniční investicí se obvykle rozumí každá investice uskutečněná soukromou společností nebo jednotlivcem v cizí zemi. Přímá zahraniční investice (PZI) je trvalejší povahy a jejím cílem je zajistit kontrolu nad zdroji, příjmem nebo dodávkami ze zahraniční ekonomiky. Vytváří jak ekonomický, tak politický vztah mezi investorem a vládou hostitelského státu. Z pozice státu, do kterého investor vstupuje (rozvojová ekonomika, ale i rozvinutá tržní ekonomika), je dlouhodobá investice vždy výhodnější, neboť nahrazuje chybějící domácí úspory a umožňuje financovat restrukturalizaci ekonomiky. Pokud k ní dochází v podobě přímých zahraničních investic, může být též zdrojem dalších nefinančních výhod. Dlouhodobá investice má také pouze omezené destabilizující dopady na měnový vývoj či deficit běžného účtu. Někteří autoři vnímají příliv PZI přímo jako stabilizující prvek, který zabraňuje útokům na měnu. Frankel a Rose (1996) dokazují na příkladu dat z více než jednoho sta rozvojových zemí, že měnový krach86 „je pravděpodobnější, když vyschne příliv 85

Tato tradice především obsahuje komplexní vládní manipulaci s pohybem zboží, služeb a kapitálu v zahraničním styku a podporou domácí výroby s cílem udržet pozitivní platební bilanci a co největší objem světového kapitálu, drahých kovů a mezinárodního obchodu pod svou kontrolou. Východiskem je představa, že základním konceptem je pojem moci, která je neměnná a stát buď získává, nebo ztrácí svůj podíl na světové moci. Cílem vlády má být tento podíl zvyšovat, i kdyby to mělo znamenat ekonomický propad pro všechny zůčastněné. Někdy se mluví v souvislosti s Japonským ekonomickým systémem či obchodní politikou Číny, též o neo-merkantilismu. 86 Autoři definují měnový krach jako nominální depreciaci určité měny o ne méně než 25 procent a alespoň deset procent pokles hodnoty této měny meziročně. Zároveň počítají krach měny pouze jednou ve třech letech, aby se vyhnuli opakovanému započítávání masivního poklesu měny v rámci jedné krize.

57

PZI, rezervy jsou nízké, když je růst domácího zadlužení vysoký, když rostou úrokové míry v rozvinutých zemích a když se kurz domácí měny ukazuje být nadhodnocen.“87 Z pozice nadnárodní společnosti (investora) je nejdůležitější optimální uplatnění jeho výhod tak, aby dosáhl investicí co největšího zisku, kterého by nemohl dosáhnout jinou formou spolupráce (dohoda s domácí firmou, licencováním, apod.), nebo exportem. Podstatné jsou výhody plynoucí z faktorů, kterými disponuje hostitelská země (velikost trhu, levné zdroje pracovní síly, volné přírodní zdroje, apod.). Důležité jsou i strategické důvody investování (získání nových trhů, vývoj nového produktu, atd.). Z uvedeného vyplývá komplementární pozice obou aktérů. Je zřejmé, že pokud by nadnárodní společnost (NS) volila pouze na základě výše uvedených přirozených faktorů a vláda hostitelské země by byla schopna zajistit bezpečnost investovaného kapitálu (ale i další faktory, jak je patrné dále), docházelo by k neustálému pomalému a hlavně rovnoměrnému přesunu zdrojů po celém světě. Realita je jiná. Liberální tradice zůstává v oblasti PZI nenaplněna, neboť věšina PZI je stále realizováno mezi Evropskou unií (EU), USA a Japonskem.88 Do uvažování je totiž nutné zahrnout ještě pozici domovské země investora, tedy rozvinutých tržních ekonomik (RTE). Přístup vlád rozvinutých tržních ekonomik Až do sedmdesátých let byl nynější fenomén zvaný přímé zahraniční investice doménou amerických korporací,89 které v roce 1971 držely 52 procentní podíl na celkovém objemu PZI. Ačkoliv jsou nadnárodní společnosti s dlouholetou tradicí i mezi jinými průmyslovými zeměmi (např. Royal Dutch/Shell, Unilever, Nestlé), v roce 1971 bylo jedenáct z patnácti největších NS ze Spojených států. V roce 1996 se jednalo už jen o šest společností.90 To ukazuje, že nadnárodní společnosti ze Spojených států v posledních 25 letech relativně ztrácejí své výsadní postavení, ale pouze ve prospěch NS z jiných rozvinutých zemí (EU a Japonsko). Je tedy namístě hovořit o RTE jako dominujících zemích původu nadnárodních společností. Země RTE reagují na existenci nadnárodních společností zcela v merkantilistické tradici, a to dvojím způsobem. Za prvé v rámci boje za svůj národní zájem nedovolí, aby se světové investice tržně alokovaly, neboť by se přesouvaly ‚příliš dramaticky‘ do nových oblastí. „Bylo rychle zřejmé, že naprostá většina přímých investic proběhla mezi podobně rozvinutými státy s vysokým důchodem, a nikoliv mezi státy rozdílnými. Investice Sever-Sever dominovaly oproti investicím Sever-Jih dokonce i tehdy, když byla data očištěna od rozdílů v důchodech a jiných ukazatelů.“91 K tomu, aby byly investice přesměrovány, slouží institut pobídek pro investory, tedy program dotací pro nadnárodní společnosti investující na území státu. Tento program začínají jako nutnou obranu zavádět i státy v tomto ohledu prozatím liberální. Čím rozvinutější stát, tím ‚lepší‘, tzn. masivnější, program pro investory. Není proto překvapující, že státy západní 87

FRANKEL, J.A., ROSE, A.K.: Currency Crashes in Emerging Markets: Empirical Indicators [online]. NBER Working Paper No.5437, leden 1996 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: . 88 UNCTAD: World Investment Report 1998: Trends and Determinants [online]. Geneva 1998 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: . 89 Při určování domovské země nadnárodní společnosti vycházíme z metodiky UNCTAD. 90 UNCTAD: World Investment Report 1998: Trends and Determinants [online]. Geneva 1998 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: . 91 MARKUSEN, J.R., MASKUS, K.E.: Multinational Firms: Reconciling Theory and Evidence [online]. NBER Working Paper 7163, červen 1999 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: , s.3.

58

Evropy jsou v používání pobídek aktivnější než státy Evropy východní. „Značná řada vlád rozvinutých a rozvojových států se vrhla do konkurence s ostatními prostřednictvím pobídek, aby získala investice NS. Tyto investiční pobídky mají sklon odklonit toky PZI ve prospěch rozvinutých zemí díky jejich schopnosti nabídnout podstatné finanční pobídky… .“92 Nástup investic do některých rozvojových států koncem osmdesátých let se časově kryje s rozšiřováním pobídek a rozsáhlou privatizací v těchto zemích. Za druhé rozvinuté země podporují existenci a další rozvoj svých ‚národních‘ nadnárodních společností. To má dva dopady. Podpora pro nadnárodní společnosti ze strany ‚mateřských‘ států93 vede spolu s ochotou (nebo nutností) zavádět rozsáhlé dotační programy ke zvýšení daňové zátěže a posílení role státu v ekonomice a zároveň k přílišnému posílení NS na úkor jiných typů společností. Nadnárodní společnosti investují do posilování své konkurenční výhody, tedy zejména technologií, a do posilování svých pozic na světovém trhu. To vede k zostřování konkurence a k uplatňování útočných a obraných strategií NS. Druhým dopadem je přesměrování toků přímých zahraničních investic z přirozených směrů zpět do rozvinutých tržních ekonomik. Následkem je rozšíření bludného kruhu nerozvinutosti v postižených rozvojových ekonomikách, které zůstávají podkapitalizovány. Venables (2000) se v rámci své nově ustavované teorie ‚nové ekonomické geografie‘ věnuje optimální alokaci kapitálu za předpokladu, že pouze kapitál je ze všech tří výrobních faktorů mezinárodně mobilní. Dochází k závěru, že za těchto podmínek se kapitál přesunuje poměrně blízko původnímu ekonomickému centru (RTE). Prospěch byť intenzivnější z něj tak může mít pouze skupina nejblíže položených a většinou již nejbohatších z rozvojových států. Naopak státy nejvzdálenější obyčejně s relativně nižším důchodem zůstávají nedotčené. Výsledkem je sice existence kvalitní, neustále zdokonalované technologie, kterou mají NS k dispozici, ale též ne-liberální systém, v němž se kapitál a investice přesunují sice rychle, leč nerovnoměrně a téměř výhradně mezi rozvinutými tržními ekonomikami.

PODSTATA NADNÁRODNÍCH SPOLEČNOSTÍ Vývoj teorií nadnárodních společností Hymer si jako (1960, 1976) první všiml, že existence nadnárodních společností není samozřejmá, a že proto, aby byly schopné pokrýt náklady spojené s podnikáním v zahraničí, musí disponovat zvláštními výhodami nad domácími firmami. Spolu s Kindlebergerem (1969) přišli s tím, že existence přímých zahraničních investic je ze své podstaty neslučitelná s tržním prostředím. Argumentovali, že domácí firmy by v dlouhém období jinak musely vzhledem k dodatečným nákladům NS, které operace v několika státech vyvolávají, získat nad nadnárodními společnostmi konkurenční výhodu. Došli k závěru, že pokud se tak neděje a nadnárodní společnosti se rozvíjejí i v dlouhém období, musí jít o ‚tržní selhání‘. 92

KUMAR, N.: Infrastructure Availability, Foreign Direct Investment Inflows and Their Export-orientation: A Cross-Country Exploration [online]. Research and Information System for Developing Countries, New Delhi, 20. listopadu 2001 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: , s.16. 93 Například Spojené státy umožňují ‚svým‘ nadnárodním společnostem odpočítat si daň zaplacenou vládě v místě investice od daní placených v USA.

59

Existence výhod nadnárodních společností nad domácími firmami hostitelské země trvajících po dostatečně dlouhou dobu byla teorií přijata. Mnoho prací se zabývá jejich podstatou. Vernon (1972) přišel s teorií životního cyklu výrobku a tvrdil, že rozhodnutí investovat v zahraničí následuje bezprostředně po obsazení trhu prostřednictvím exportu a má využít výhody plynoucí z technologické a organizační převahy NS předtím, než je ztracena s postupujícím rozšiřováním nových technologií a postupů. Na tuto teorii navazuje i teorie ‚stárnoucí smlouvy‘. Teorie životního cyklu výrobku byla dále rozšiřována například o případ kapitálu specifického pro určitý průmyslový obor (Caves, 1982), ale celkově byla kritizována (nedokáže předjímat, kdy výrobek přejde do další fáze svého životního cyklu, vysvětluje pouze investice, které nahrazují export, apod.). Tato teorie byla posléze nahrazena eklektickým modelem mezinárodní produkce (Dunning, 1996). Dunning vidí výhody nadnárodních společností ve dvou oblastech. Za prvé jde o výhodu čistého vlastnictví, která je snadno přenositelná a pro firmu interní. Tato výhoda (firemní značka, patent, technologický postup, uplatnění výnosů z rozsahu, apod.) je větší než dodatečné náklady na investici a provoz v různých zemích. Důležité zůstává, aby firma měla nad touto výhodou plnou kontrolu, a naopak konkurence na místním trhu podobnou výhodu uplatnit nemohla. Výhoda čistého vlastnictví je pro NS naprosto zásadní a poskytuje firmě příležitost podnikat s vyššími výnosy či za nižší náklady oproti domácím firmám.94 „Je nepopiratelné, že mnoho přímých zahraničních investic amerických nadnárodních společností využívá firemních výhod k dosažení mimořádných zisků založených na patentech, technickém know-how, firemních značkách, atd., které by nemohly být plně využity prostřednictvím domácí produkce a následného exportu ani licencováním či s využitím jiných prostředků.“ 95 Pokud by NS o tuto výhodu přišla, či by se její výnos dostatečně snížil, pak by již nebyla schopná operovat v několika státech najednou. Přitom část výhod čistého vlastnictví je ryze arbitrární povahy (například podmínky registrace značky, délka patentu apod.), nebo vychází z monopolu NS nad daným zdrojem (chráněným nebo přímo poskytnutým vládou určitého státu) či službou. Zároveň je zřejmé, že další část těchto výhod (technologie, organizační postupy či marketingové strategie) zastarávají tím, jak se stávají známými většímu okruhu výrobců. Při některých způsobech investování k tomu dochází rychleji než při jiných. Například snižování přílivu amerických PZI do rozvojových zemí v roce 2003 a souběžné kontraktování NS s místními výrobci v těchto zemích bylo komentováno jako nebezpečné pro ekonomiku Spojených států. Tamní analytici vyjádřili znepokojení právě z toho, že NS z jejich země takto přijdou o svojí konkurenceschopnost, když si firmy z rozvojových států s nízkými důchody osvojí jejich technologii.96 Obecně se tedy dá říci, že velká část výhod čistého vlastnictví je spojena s politickým rozhodováním. To platí tím spíše o druhé výhodě, kterou je výhoda alokace. Ta závisí na charakteru hostitelské země, je pro firmu externí, a proto nepřenosná. Atraktivita jednotlivých regionů se může výrazně měnit v čase a hostitelský stát může do určité míry ‚vyrobit‘ pro NS příznivější prostředí prostřednictvím investičních pobídek, ať už jde o přípravu infrastruktury, daňové zvýhodnění, finanční či dokonce regulativní pobídky snižující ochranu zaměstnanců a životního prostředí apod. 94

Mnozí autoři předpokládají, že NS dokáží pravidelně dosahovat rostoucích výnosů z rozsahu. FELDSTEIN, M.: Taxes, Leverage and the National Return on Outbound Foreign Direct Investment [online]. NBER Working Paper No.4689, březen 1994 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: , s.5. 96 Viz například článek U.S. Manufacturers Decrease Overseas Investment for Third Consecutive Year, od výzkumníků firmy Deloitte, internetová stránka firmy Deloitte, 25. květen 2004. 95

60

Nadnárodní společnosti se o přímé zahraniční investici a jejím umístění rozhodnou poté, co naleznou investiční příležitost, která maximalizuje oba typy výhod. Stále platí, že pokud má k PZI dojít, musí být zisk z těchto výhod větší, než náklady na operace v několika zemích. NS má celou škálu možností, které může využít při pronikání na cizí trh. Export je z nich nejméně zavazující a má nejmenší počáteční náklady, dále jde o licencování a udělování franšíz. Joint– venture je nákladnější, ale nabízí větší možnost kontroly, což ještě více platí o dcerách či pobočkách NS. Rozhodování mezi jednotlivými formami uplatnění výhod je dynamické, liší se pro různá průmyslová odvětví a určuje míru internalizace trhů v těchto odvětvích. Vzhledem k podstatě výhod čistého vlastnictví a alokace, a tedy nutnosti politického vyjednávání, je propojenost mezi NS a státy dlouhotrvající a silná. Charakter mezinárodních ekonomických vztahů, kde neexistuje jednoznačná autorita, tím méně pak v oblasti PZI, k této vazbě přispívá. Veřejný trh tak vykazuje závažné deformace a trpí mimo jiné i těmito strukturálními selháními: značné bariéry vstupu, využívání monopolistických praktik jako jsou křížové dotace, segmentace trhu, vytváření kartelů; na těchto trzích dochází k morálnímu hazardu stejně jako porušování kontraktů ze strany NS i vlád. NS také využívají rozdíly ve vládních regulacích veřejného trhu v jednotlivých zemích, tj. rozdílů v daňovém zatížení, clech, necelních bariérách, ochraně životního prostředí aj. Existence národních společností je způsobena zásahy vlády a nadnárodní společnosti jsou odpovědí na tyto zásahy. Enderwick (1994) však správně poukazuje na to, že NS jsou zároveň zdrojem vládních zásahů. Historie vzniku nadnárodních společností navíc ukazuje, že první z těchto firem, které byly za nějakým účelem podporovány vládou, mohly být počátečním zdrojem pro vládní zásahy v jiných zemích. Závěry Existence nadnárodních společností není samozřejmá. Tyto společnosti mají oproti své konkurenci náklady spojené s podnikáním v zahraničí, a musí proto v dlouhém období disponovat zvláštními výhodami nad domácími firmami. Tyto výhody jsou mimotržní a pro jejich existenci je nezbytná aktivita státu. Stát svými zásahy do tržního prostředí zvětšuje transakční náklady z použití tržního mechanismu a tím i vliv nadnárodních společností. V současnosti se jedná o vliv aktivní vnější hospodářské politiky a politiky vůči investorům, jejímž prostředkem jsou mimo jiné tzv. pobídky pro investory. V minulosti vlády prostřednictvím svých zakázek či přímou finanční výpomocí záměrně posilovaly „své“ nadnárodní společnosti. Vyjednávání vlád a nadnárodních společností se v průběhu posledních 50-ti let stalo tržně konformnější, ale zároveň se institucionalizovalo a stále zůstává v duchu merkantilistické tradice. V oblasti mezinárodního investování jsme ve věku merkantilismu, přestože nejskloňovanějším slovem veřejných diskuzí zůstává slovo liberalismus.

Literatura [1] BLONIGEN, B.A., SLAUGHTER, M.J.: Foreign-Affiliate Activity and U.S. Skill Upgrading. W7040, 1999 [2] CAVES, R.E.: Multinational Enterprise and Economic Analysis. Cambridge 1982, In: ENDERWICK, P. (ed.): Transnational Corporations and Human Resources. London and New York 1994

61

[3] EVAN, T.: Některé otázky politické ekonomie nadnárodních společností (Some aspects of political economy of multinational corporations). Acta Oeconomica Pragensia 4/10, Praha 2010, p.32-43. [4] FRANKEL, J.A., ROSE, A.K.: Currency Crashes in Emerging Markets: Empirical Indicators [online]. NBER Working Paper No.5437, leden 1996 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: . [5] DUNNING, J.H., NARULA, R.: Foreign direct investment and governments: Catalysts for economic restructuring. London and New York 1996 [6] FELDSTEIN, M.: Taxes, Leverage and the National Return on Outbound Foreign Direct Investment [online]. NBER Working Paper No.4689, březen 1994 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: [7] FOLEY, M.: Investment Incentives and Subsidies. OECD AGI (Advisory Group on Investment), BLED, Slovenia, 1996 [8] GILPIN, R.: The Political Economy of International Relations. Princeton 1987 [9] HYMER, S.H.: The International Operations of National Firms: A study of Direct Investment. Cambridge 1976 [10] KINDLEBERGER, Ch.P.: American Business abroad: Six lectures on Direct Investment. New Haven 1969 [11] KUMAR, N.: Infrastructure Availability, Foreign Direct Investment Inflows and Their Export-orientation: A Cross-Country Exploration [online]. Research and Information System for Developing Countries, New Delhi, 20. listopadu 2001 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: [12] MARKUSEN, J.R.: Trade versus investment liberalization. W6231, 1997 [13] MARKUSEN, J.R., MASKUS, K.E.: Multinational Firms: Reconciling Theory and Evidence [online]. [14] NBER Working Paper 7163, červen 1999 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: [15] MARKUSEN, J.R., VENABLES, A.J.: The Theory of Endowment, Intra-Industry and Multinational Trade [online]. NBER Working Paper No.5529, červenec 1999 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: [16] MORAN, T.H. (ed.): Governments and Transnational Corpoations, Part One. London and New York 1993 [17] MORAN, T.H. (ed.): Multinational Corporations: The Political Economy of Foreign Direct Investment. Lexington and Toronto 1985 [18] UNCTAD: World Investment Report 1998: Trends and Determinants. Geneva 1998 [19] VENABLES, A.J.: International Trade; Regional Economic Integration [online]. London School of Economic, 10. července 2000 [cit. 2007-05-12]. Dostupný z: [20] VERNON, R.: The Product Life Cycle and International Trade. Boston 1972

Údaje o autorovi: PhDr. Ing. Tomáš Evan, PhD., Vysoká škola regionálního rozvoje, Katedra ekonomiky a managementu, [email protected]

Potenciální vliv jednotné měny Euro na příliv a odliv PZI v ČR97 Potential Influence of Single European Currency on Foreign Direct Investment Inflow and Outflow in the Czech Republic Radek Čajka

Anotace: Tento článek shrnuje možné dopady přijetí eura na příliv a odliv přímých investic do České republiky. Analýza vychází ze srovnání situace ve Slovinsku a Slovenské 97

Příspěvek byl vypracován v rámci grantu IGS F2/15/2010.

62

republice před a po přijetí eura se situací v České republice a Polsku, tedy dvou zemí, které euro nepoužívají. Z provedené analýzy vyplývá, že bychom v souvislosti s přijetím eura neměli v žádném případě očekávat zvýšení přílivu či odlivu přímých investic. Summary: This article summarizes the potential impact of introduction of the single European currency on the inflow and outflow of direct investment in the Czech Republic. The analysis is based on the comparison of situation in Slovenia and Slovakia before and after the introduction of euro with the situation in two countries that do not use euro, the Czech Republic and Poland. Based on the performed analysis, there should be no expectation of increased inflow or outflow of direct investment connected to euro introduction. Klíčová slova: eurozóna, euro, přímé investice, finanční a hospodářská krize Keywords: eurozone, euro, direct investment, financial and economic crisis

Přímé zahraniční investice představují pro země střední a východní Evropy důležitý a hlavně nedluhový98 zdroj kapitálu, který se jim v a po období transformace zoufale nedostával. Jednotlivé ekonomiky tohoto regionu přistupovaly k této problematice rozličně. Některé velice brzy pochopily jejich význam a počaly s lákáním investorů, jiné (včetně České republiky) zpočátku důvěřovaly trhu s tím, že ten investice do země dostane. Postupně však všechny přešly na systém investičních pobídek. Zajímavou skutečností v této souvislosti je, že dvě ekonomiky z regionu SVE již vstoupily do eurozóny, nabízí se tedy porovnání úspěšnosti jednotlivých ekonomik, co se týče toku kapitálu. Otázka tedy zní, zdali mělo přijetí jednotné evropské měny nějaký, ať již pozitivní nebo negativní vliv na tento tok. Závěry by mělo být potom možné aplikovat na ČR. Nejprve se v rámci naší analýzy podíváme na vývoj investic99 ve dvou zemích, kde již jednotnou evropskou měnu používají, tedy ve Slovinsku a Slovensku.

98

Ačkoli i o tomto by šlo dlouho polemizovat, zejména díky negativnímu vlivu investic na postupně se prohlubující deficit bilance výnosů. 99 Ve všech analýzách je zahrnuta pouze majetková účast a reinvestovaný zisk, ostatní investice jsou vynechány.

63

Graf 1 – Vývoj přílivu a odlivu investic ve Slovinsku

Zdroj: Slovinská národní banka (www.bsi.si)

Lidé a firmy ve Slovinsku začali platit eurem od začátku ledna 2007. Při pohledu na odliv, ale zejména příliv investic vidíme, že jsou značně rozkolísané v čase. Investoři si pro přesun kapitálu vybírají nejčastěji třetí a čtvrté čtvrtletí. Pokud se podíváme na vývoj trendu, můžeme konstatovat, že příliv i odliv investic byl od roku 2004 až přibližně do začátku roku 2008 relativně stabilní, poté následoval prudký pokles až do záporných čísel (investoři snižovali svoji majetkovou angažovanost v předchozích investicích). Až od druhé poloviny roku 2010 se příliv investic dostává do kladných čísel, zatímco odliv padá opětovně do hodnot záporných. Zajímavější pro alespoň základní odhad vlivu přijetí eura může být porovnání průměrného ročního přílivu a odlivu investic tři roky před a tři roky po přijetí eura (tedy roky 2004 – 2006 vůči 2007 - 2009100). V případě Slovinska zaznamenáváme v druhé periodě, tedy po přijetí eura, průměrné roční přílivy o 34 % vyšší, odlivy poté o 18 % vyšší101. Relativně obdobná byla ovšem situace v ostatních porovnávaných zemích. V případě České republiky došlo ve sledovaném období k poklesu přílivu investic o 34 %, naopak průměrná roční hodnota odlivu investic vzrostla o 101 %. Zde je však nutné ještě přidat jeden komentář, a to ke zmiňovanému, relativně silnému poklesu objemu přicházejících investic. Ten byl způsoben zejména vysokou hodnotou přílivu investic v roce 2005, kdy došlo k privatizaci společností Český telecom a Transgas. Pokud bychom se pokusili jejich vliv eliminovat a objem investic odhadli pro daná čtvrtletí dle předchozího trendového vývoje, dostali bychom se poté na pokles přibližně poloviční, tedy o 18 %.

100

V případě Slovenska byl druhý interval zkrácen na 2007 – 2008, jelikož od počátku roku 2009 již Slovensko přešlo na jednotnou evropskou měnu. 101 Vlastní výpočty.

64

Obdobný vývoj lze zaznamenat i v případě Polska. Zde byla průměrná roční výše přílivu investic ve druhém zmiňovaném období (po porovnání s prvním obdobím) na úrovní 87 %, výše odlivu poté na úrovní 81 %. I zde tedy můžeme zaznamenat v letech 2007 – 2009 nižší průměrnou hodnotu toku investic. Slovensko v této řadě není výjimkou. I zde byla průměrná roční hodnota přílivu investic po roce 2007 o 23 % nižší než v letech 2004 – 2006. Odliv investic byl naopak vyšší o 89 %. Můžeme tedy konstatovat, že v období po přijetí eura byl změna v objemu přílivu investic ve Slovinsku nejvíce negativní, naopak odliv investic se ve sledovaném období změnil pozitivně. Jako závěr bychom tedy mohli vyvodit, že přijetí jednotné evropské měny nepřineslo Slovinsku vyšší příliv investic v porovnání se zeměmi, které eurem prozatím neplatí, naopak došlo ke zvýšení objemu odlivu investic do zahraničí. Graf 2 - Vývoj přílivu a odlivu investic ve Slovensku

Zdroj: Slovenská národní banka (www.nbs.sk)

Podobnou optikou se nyní podíváme na vliv zavedení jednotné evropské měny na Slovensku. I ze samotného pohledu na vývoj ročního102 objemu výše přílivu a odlivu investic je patrné, že po přijetí eura k nárůstu objemu investic nedošlo. Důležité je ale samozřejmě srovnání s ostatními zeměmi. Jelikož k přijetí eura došlo od ledna 2009, je možné použít pouze roky 2009 a 2010, a tyto roky tedy porovnáme s třemi roky před přijetím, tedy 2006 - 2008. V případě Slovenska zaznamenáváme pokles průměrné roční výše přílivu investic na 47 %, zatímco odliv investic vzrostl průměrně o 5 %. Další země, která již v té době používala euro, tedy Slovinsko, zaznamenalo v daném období razantní propad, a to 63 % u přílivu a 93 % u odlivu investic.

102

V případě Slovenska musely být zvoleny roční hodnoty, jelikož Národná banka Slovenska vykazuje čtvrtletní hodnoty až od roku 2008.

65

Země nepoužívající jednotnou evropskou měnu, ČR a Polsko, si v daném období stály mnohem lépe. V případě Polska zaznamenáváme pokles u přílivu investic pouze 19 %, u odlivu poté 28 %. Česká ekonomika se musela vypořádat s poklesem 23 % u přílivu investic a 60 % u odlivu. Graf 3 - Vývoj přílivu a odlivu investic v ČR

Zdroj: Česká národní banka (www.cnb.cz)

Trendové křivky přílivu PZI mají v ČR a v Polsku relativně stejný průběh, výjimku tvoří privatizační rok 2005 v České republice. Jinak příliv investic vrcholí na přelomu roku 2007/2008, poté následuje pád a pozvolné oživení v roce 2009.

Graf 4 - Vývoj přílivu a odlivu investic v Polsku

66

Zdroj: Polská národní banka (www.nbp.pl)

Jinou možností, jak ještě zanalyzovat vliv přijetí eura, je podívat se na možnou změnu struktury investic, tedy zdali toky investic častěji směřují z a do ostatních zemí eurozóny. Tabulka 1 – Podíl investic do zemí eurozóny na celkových odcházejících investicích

Česká republika Polsko Slovensko Slovinsko

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

N/A

-99 %

72 %

68 %

86 %

-19 %

68 %

22 % N/A N/A

16 % N/A 3%

50 % N/A 23 %

27 % 52 % 26 %

41 % 56 % 21 %

72 % 48 % -4 %

78 % 42 % -7 %

Zdroj: vlastní výpočty na základě dat Eurostatu Tabulka 2 - Podíl investic ze zemí eurozóny na celkových přicházejících investicích

Česká republika Polsko Slovensko Slovinsko

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

N/A

86 %

75 %

80 %

73 %

85 %

80 %

79 % N/A N/A

72 % N/A 91 %

89 % N/A 79 %

70 % 64 % 81 %

79 % 57 % 96 %

72 % 30 % 138 %

79 % 154 % 35 %

Zdroj: vlastní výpočty na základě dat Eurostatu

Ač jsou časové řady velice krátké, je zřejmé, že není možné najít přímou vazbu mezi přijetím jednotné měny a vyšším podílem přílivu investic z ostatních zemí eurozóny, či naopak. Poslední dva roky byly ve Slovinsku i Slovensku naopak charakteristické zvýšenou fluktuací tohoto poměru, přičemž hodnoty v ČR a Polsku zůstaly relativně stabilní. Závěrem lze tedy konstatovat, že ani v jedné z ekonomik, které přijaly jednotnou evropskou měnu, nedošlo k pozitivnímu vlivu této skutečnosti na objem přílivu i odlivu investic, pokud

67

je porovnáme s ekonomikami euro nevyužívajícími. Je zřejmé, že porovnávané období je krátké a navíc ovlivněné finanční a ekonomickou krizí, přesto je i tato analýza cenná a poskytuje základní porovnání. Pokud bychom závěry aplikovali na českou ekonomiku, můžeme konstatovat, že přijetí jednotné evropské měny by zřejmě nemělo podstatný vliv na příliv či odliv investic, a to ani, pokud bychom se soustředily na ostatní členské země eurozóny. Je však třeba mít na paměti, že provedená analýza je pouze základní a téma by si zasloužilo větší pozornost.

Literatura [1] ČAJKA, Radek, GAJDUŠKOVÁ, Kateřina, BOLOTOV, Ilya. Comparison of Impact of the Economic Crisis and Anti-Crisis Measures on the Czech Republic and Slovakia. Management & Gouvernance, 2011, č. 4, s. 79– 92. ISSN 2104-2438. [2] KALÍNSKÁ, Emilie, aj. Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2010. 232 s. ISBN 978-80-247-3396-8. (Další autoři: BOLOTOV, Ilya, ČAJKA, Radek, ČERNÁ, Iveta, ŠTĚRBOVÁ, Ludmila). [3] ČAJKA, Radek. Srovnání dopadů probíhající ekonomické krize na Českou republiku a Slovensko. Praha Bratislava 29.04.2010. In: TAUŠER, Josef, KRAJČÍK, Daniel (ed.). Česká republika a Slovensko v mezinárodním obchodě a podnikání. Vliv finanční krize na mezinárodní podnikání. Praha : Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 205–212. ISBN 978-80-245-1583-0. [4] ČAJKA, Radek. ČR a jednotná evropská měna v kontextu aktuálního ekonomickopolitického vývoje. Zlín 02.04.2009. In: Mezinárodní Baťova konference pro doktorandy a mladé vědecké pracovníky 2009 [CD-ROM]. Zlín : Univerzita Tomáše Bati, 2009, s. 1–37. ISBN 978-80-7318-812-2. Tématický okruh „Marketing a obchod”. [5] ČAJKA, Radek. Měnový kurz a kurzové riziko – obecný pohled na jejich role a vliv na export v otevřené ekonomice. Bratislava 25.06.2009. In: KRAJČÍK, Daniel, TAUŠER, Josef (ed.). Česko a Slovensko v medzinárodnom obchode a podnikaní 2009. Bratislava : Ekonomická univerzita, 2009, s. 34–42. ISBN 978-80225-2767-5. [6] Databáze statistických úřadů a centrálních bank ČR, Slovenska, Slovinska a Polska. [7] Databáze Eurostatu.

Údaje o autorovi: Ing. Radek Čajka, Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE Praha, [email protected]

68

Současné negativní projevy globalizace a současná regulace finančních trhů ve světě Current Negative Signs of Globalisation and Current Financial Markets Regulation in the World Pavel Babka

Anotace: Často opakovaná tvrzení, že v případě poslední globální finanční krize se jedná o spontánní vývoj, za který celkem vzato nikdo nemůže, je v příkrém rozporu se zprávou zvláštní vyšetřovací komise amerického kongresu z ledna t.r. Zpráva dochází k závěru, že krizi se dalo předejít a že viníky jsou prakticky všichni účastníci finančních trhů. Její varování mluví jasně: "Největší tragedií by bylo, kdybychom přijali často opakované tvrzení, že finanční krizi nikdo nemohl předvídat a proto jí nešlo zabránit. Pokud přijmeme tuto teorii za svou, bude se vše opakovat". Obecné zjištění, že viníky jsou prakticky všichni účastníci finančních trhů, autora tohoto příspěvku neuspokojuje. Domnívá se, že ne všichni nesou stejnou vinu a že odpovědnost za způsobené škody by měli nést především hlavní viníci, tak jak je to běžné u ekologických katastrof v současnosti. Dále se autor zamýšlí nad současnými negativními projevy globalisace. Summary: The often repeted contention, in the case of the last global financial crisis, we have to do with a spontaneous development for which generally nobody is responsible, stands in a discrepancy with the "Financial Crisis Inquiry Report" of the "National Commission on the Causes of the Financial and Economic Crisis in the United States" from January 2011. The final report comes to the conclusion, "this financial crisis was avoidable" and the offenders of it were practically all participants of financial markets. The general contention, the offenders of the crisis were practically all participants of financial markets, does not satisfy the author of this conference contribution. He believes, that not all participants carry more or less the same gilt and that the responsibility for the cused damages have to carry the main offenders, like it is usual in a case of an ecological desaster. The author also describes the contemporary negativ demonstrations of globalisation. Klíčová slova: finanční krize, regulace, finanční trhy, viníci krize, odpovědnost, kapitalismus, krize hodnot Keywords: financial crisis, regulation, financial markets, offenders of the crisis, responsability, capitalism, value crisis

69

Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, v předminulém roce jsem měl v rámci 4. mezinárodní konference VŠFS "Finanční trhy a jejich regulace" příspěvek s názvem "Současná finanční krize. Průběh, příčiny, dopady" (1). K několika bodům bych se rád vrátil ještě dnes. Tehdy jsem ostře kritizoval, že stát (USA) nechal zkolabovat Lehman Brothers, což vyvolalo finanční tsunami po celém světě. Proč pomohla Fed Bear Stearns a AIG, nikoliv však Lehmanům? Kdyby Fed bývala jasně řekla, kdy zasáhne a kdy ne, byl by tomu trh rozuměl. To ale neučinila a to je důvod, proč byl trh tak perplex. G. Soros už rok předtím tvrdil, že krize přicházela pomalu a že se dala předvídat už před několika lety. Ale odborná veřejnost tomu příliš nevěřila. Proč si dělat starosti, když se všem dobře vede? Poté se mělo za to, že se jedná o spontánní vývoj, za který celkem vzato nikdo nemůže. Krize tu byly a krize tu budou a s tím jaksi nic nenaděláme. Také jsem se vehementně pustil do ratingových agentur, nicméně ani kolegové z katedry bankovnictví VŠFS ani z VŠE nevěnovali mému rozhořčení žádnou pozornost, ostatně odborný tisk také zachovával mlčení. Dnes víme, že krizi se dalo předejít a že viníky jsou prakticky všichni účastníci finančních trhů. Zpráva zvláštní vyšetřovací komise amerického kongresu "Financial Crisis Inquiry Report" (2) z ledna t.r. tvrdí: Finanční krizi, která vypukla v r. 2008 jsme se mohli vyhnout. Mají ji totiž na svědomí špatná rozhodnutí dvou amerických vlád, zanedbaný dohled regulačních úřadů, rizikové chování finančních korporací z Wall Street a nedbalost ratingových agentur. Podotýkám, že ve svém minulém příspěvku jasně ukazuji, že se v případě ratingových agentur nejednalo ani tak o nedbalost jako o střet zájmů. Placeny byly těmi, kdo si rating objednávali...! Střet zájmů Tak např. ratingová agentura Moody´s byla jednoznačně obviněna z podílu na poslední celosvětové finanční krizi. Do otevřeného střetu se dostal její šéf už na zasedání Světového ekonomického fora v Davosu v lednu 2008. Tam se na něho někteří účastníci obořili, že klamal investory zkreslenými ratingy. V Davosu šlo ještě o víceméně akademickou diskusi, v níž Raymond McDaniel jakžtakž obstál. Hůře se mu vedlo v říjnu 2008. Čekal ho výslech před výborem kongresu USA. Mohl se utěšovat jen tím, že v tom nejede sám. Na pomyslné "lavici obžalovaných" usedli i šéfové konkurenčních agentur Fitch Ratings a Standard and Poor´s, čili celá americká velká ratingová trojka. Předseda vyšetřovacího výboru Kongresu Henry Waxman označil to, jak ratingové agentury klamaly svými hodnoceními miliony investorů na celém světě, za "kolosální pochybení". Jeden zaměstnanec Moody´s poslal výboru kongresu sdělení: Měli jsme klapky na očích a nikdy jsme neověřovali spolehlivost informací, na jejichž základě jsme vypočítávali rating. Jiný pracovník napsal do Kongresu email:"Doufali jsme, že než se tenhle dům z karet (produkty spjaté s druhořadými hypotékami) zřítí, budeme už všichni bohatí a v důchodu". Waxman navíc vytáhl tajný zápis McDanielova vystoupení před členy správní rady Moody´s, který byl nadepsán "Konflikt zájmů" a je z října 2007. Potvrdil jen to, na čem se shodli četní kritici, totiž že celý problém nespolehlivých ratingů souvisí s konfliktem zájmů. Slyšeli jste někdy o tom, že by nějaká ratingová agentura byla odsouzena k zaplacení zaviněné škody? Za velmi důležité pokládám následující varování komise: "Největší tragedií by bylo, kdybychom přijali často opakované tvrzení, že finanční krizi nikdo nemohl předvídat a proto jí nešlo zabránit. Pokud přijmeme tuto teorii za svou, bude se vše opakovat". Ono často

70

opakované tvrzení pochopitelně zastávají ti, kdo na krizi na úkor ostatních nestydatě vydělali. Je tedy zapotřebí zamyslet se nad odpovědností viníků. Je zajisté velice příjemné vydělávat na bonusech i platech horentní částky, pokud vše funguje podle očekávání a pokud ne, socializovat ztráty. Daňový poplatníci a drobní investoři nechť platí za chybná rozhodnutí manažérů bank. A že tihle manažeři vydělávali a dnes opět vydělávají zcela neadekvátní sumy bez jakéhokoliv rizika, není žádné tajemství. Tak jen namátkou vzato z USA (našeho zářného příkladu, jako kdysi Sovětský svaz) : Timothy Noah (3) pranýřuje v online-magazínu "Slate" "United States of Inequality". Jak ukazuje Noah v serii o rozdílech v příjmech v USA, jsou rozdíly mezi bohatými a chudými dnes větší než v tradičních banánových republikách jako Nikaragua nebo Venezuela. Na jedno procento americké populace připadá dnes 24% celkového důchodu. Ti, kdo hodně vydělávají, si odnášejí domů 531krát více než průměrný dělník. Většina z nich vydělává na Wall Street. V r. 1980 to ještě bylo "jen" 41krát! Přesto mají daňovou sazbu o třetinu nižší než v r. 1970! Odpovědnost hlavních viníků Nebylo by spravedlivé tyto manažery povolat k odpovědnosti za chybná či příliš riskantní rozhodování např. tak, že v případě zaviněných ztrát by se jejich bonusy obrátily v malusy stejné výše jako v době prosperity? Ono je sice dobře, že komise odhalila viníky, ale ještě lépe by bylo pojmenovat odpovědnost jednotlivých aktérů za škody na finančních trzích a za jejich dopady na celoživotní úspory populace v penzijních fondech atd. atd. Možná pro tentokrát se odpovědnost za způsobené škody, tak jak je to běžné u ekologických katastrof, nepodaří vymáhat, ale pro příště by to už zákony a pracovní smlouvy měly umožňovat. Přísné postihy jednotlivců, což samozřejmě nevylučuje postihy korporací a institucí, by podle mého názoru vedly k obezřetnějšímu jednání všech zúčastněných. Správně fungující kapitalismus je přece také nesmlouvavý: podnikatel podniká se ziskem, ale za závazky ručí případně celým svým majetkem. V Česku ovšem nikoliv, vymahatelnost pohledávek ještě mnohdy existuje jen na papíře a 21 let po revoluci to nikomu, jak se zdá, nevadí. Pro a proti regulaci Dále je možné se zamyslet nad dalšími možnostmi regulace, je však nutné neztrácet se zřetele, že ať děláme, co děláme, vždycky se mezera najde. V minulém roce mě zaujal článek Pavla Kohouta, ve kterém vysvětloval, že americké finanční trhy jsou sice svým způsobem přeregulované, ale přesto se našla mezera v podobě CDO a CDS, které regulace jaksi nezahrnula. A vynalézaví bankéři vždycky na nějakou tu inovaci přijdou. Vladimír Tomšík píše v Euru z 28.2.11 (4):"Dnešní překotná tvorba nových regulačních pravidel spíše reflektuje sílu politického volání po přitvrzení regulace než skutečnou potřebu její změny. Bylo by velmi užitečné si uvědomit, že řada dnes navrhovaných regulačních opatření tu již někdy byla, postupem času však byla změkčena, přešla z direktivní do indikativní formy, nebo dokonce byla zrušena. Například nástroje regulující likviditu bank s direktivním plněním předepsaných ukazatelů se používaly ve většině vyspělých tržních ekonomik v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století. Diskuse o kontrole "rychlého" pohybu spekulativního kapitálu a o nebezpečích plynoucích z neregulovaných daňových rájů, tzv. offshore center, jsou rovněž staré téměř padesát let. Podobně i Tobinova daň je po desetiletí evergreenem bojovníků s "nezdravými" pohyby" finančního kapitálu. Každý odpovědný ekonom si proto musí klást řadu otázek: Představuje regulace skutečně vylepšení tržního systému? Je regulace objektivně nutná z pohledu koncentrace a centralizace kapitálu? Nebo je naopak rostoucí regulace projevem degenerace systému stále více zatěžovaného parazitujícími regulátory, kteří mj. brání volnému vstupu do odvětví. Nelze zapomínat, že každé usměrňování

71

deformuje ceny a narušuje tržní prostředí. Omezení spekulace znamená trvalou deformaci cenového systému," atd., atd. Jistě, jak všichni víme, najde se řada fundovaných pro i proti, další půtky přenechávám expertům. Jako příklad chybné regulace může sloužit snižování úrokových sazeb v USA po 11. září 2001. Fed snižoval sazby až na 1% v červenci 2003, což byla nejnižší hodnota za půl století. Vydržela celý následující rok. Během následujících 31 měsíců dosahovala základní krátkodobá úroková sazba, upravená v důsledku inflace, záporných hodnot. Levné peníze daly vzniknout bublině trhu s byty a vyvolaly explozi spekulativních výkupů (výkupů všech akcií společností za vypůjčené peníze) a další výstřelky. Opakujeme staré chyby? Fridrich August von Hayek (rakouský ekonom, nositel Nobelovy ceny) již v první polovině minulého století formuloval následující tezi: (5) "Příčinou hospodářského cyklu je chybná peněžní a úvěrová politika", tzv. Politika levných peněz. V jeho pojetí nadměrná peněžní expanze a s ní spojené umělé snížení úrokových sazeb generuje zcela nepatřičný investiční boom a následné, naprosto nezbytné řešení jeho důsledků vyžaduje velmi bolestnou restrukturalizaci celé ekonomiky. Politiku levných peněz označil Hayek za "pseudomedicínu". V podstatě tehdejších, ale stejně tak i dnešních ekonomických problémů jsou chybné relativní ceny, nikoli nedostatek agregátní poptávky a centrálním bodem problému relativních cen je především jedna cena: úroková míra. Zdá se tedy, že opakujeme staré chyby. Sekuritizace Také bych rád věnoval pár slov tzv. inovacím, na kterých se v bankách neustále nadšeně pracuje. Např. sekuritizace (tendence velkých společností nahrazovat půjčky vydáváním vlastních cenných papírů) měla snížit rizika pomocí vytváření různě rizikových tranší a geografického rozdělení. Později se ukázalo, že oba způsoby riziko ještě zvýšily, protože převáděly hypotéční vlastnická práva z bankéřů, kteří znali své klienty, na investory, kteří je neznali. Místo aby banky nebo spořitelny schválily příslušné půjčky a zanesly je do svých účetních knih, pokytovaly je makléřům. Půjčky byly "uskladněny" u slabě kapitalizovaných "hypotéčních bankéřů" a následně prodány en bloc investičním bankám. Ty vytvářely zajištěné dluhopisy ohodnocené ratingovými agenturami a poté rozprodané intitucionálním investorům. Veškerý zisk od zřízení hypotéky po její konečný prodej byl založen na provizích. Čím vyšší objem hypoték, tím vyšší odměny pro zprostředkovatele. Vyhlídka na odměny bez rizika podnítila nekalé obchodní praktiky. Sféra rizikových úvěrů, která pracovala s nezkušenými a neinformovanými zákazníky, byla plná podvodů. G. Soros (3) píše: " Počínaje rokem 2005 se sekuritizace stala mánií. Vytvářet syntetické cenné papíry, které imitovaly rizika reálných cizích papírů, ale nezpůsobovaly náklady spojené s nákupem a sestavením skutečných půjček, bylo snadné a rychlé. Rizikové cenneé papíry tak mohly být dobře rozmnoženy nad rámec reálné nabídky na trhu. Podnikaví investiční bankéři rozdělili CDO (Colateralised Debt Obligation) do tranší a přeměnili je na CDO z CDO resp jejich druhé a třetí mocniny. Nejvyšší tranše z CDO s horším ratingem tak dostaly náhle AAA rating. Tímto způsobem bylo vytvořeno více AAA závazků než existujícího AAA majetku. Syntetické produkty nakonec činily více než polovinu obchodního obratu."

72

Mánie nahrazovat hypotéky vydáváním cenných papírů se neomezovala jen na ně a rozšířila se i na jiné formy úvěrů. Daleko největší trh se syntetickými papíry tvořily tzv. Kreditní swapy CDS (Credit Default Swaps). Hedge funds vstoupily na trh ve velkém počátkem 21. století. Specializované hedge funds účinně fungovaly jako pojišťovací společnosti bez licence, získávající odměny z CDOs a jiných cenných papírů, které jistily. Hodnota pojistky byla často sporná, protože smlouvy bylo možno postoupit komukoli, aniž o tom druhá smluvní strana byla informována. Tento trh rostl exponenciálně, až přerostl všechny ostatní. Odhadovaná nominální hodnota neuhrazených CDS činila v roce 2008 asi 42 bilionů dolarů. Pro srovnání to odpovídá téměř celému majetku domácností v USA. Fenomén Quants Tento nevídaný růst derivátových trhů je podle mého názoru také "zásluhou" tzv. Quants. Quant je poněkud elastický pojem, jehož význam se vyvíjel v čase. Původně byli takto nazýváni pomcníci v pozadí (back office), kteří podporovali kvantitativními analýzami bankéře ve front office. V osmdesátých letech přitahoval finanční sektor stále více vědců, hlavně matematiků a fyziků. Z počátku naráželi na odmítavé postoje klasického bankovního personálu. Avšak úspěchy jim daly zapravdu a časem začali původně pohrdavě míněné pojmenování používat s radostí sami. Dnes se toto označení používá pro každého, kdo se ve finanční sféře zabývá matematickými problémy. Tito hoši na jedné straně přinesli jistý pokrok, např. Gregg Berman říká, že ještě během devadesátých let docházelo zřídka k úplným Monte-Carlo simulacím. Dnes ale je vše daleko snadnější, počítače se snadno zapojují do sítí a Berman umí s pomocí až 1000 procesorů současně nechat běžet simulace uvnitř simulací. Jedním z nejoblíbenějších nových finančních instrumentů se staly díky Quants CDO a CDS, deriváty, které nesou hlavní vinu na finanční krizi. Warren Buffett je nazývá "zbraně hromadného ničení". V některých oblastech už počítače převzaly úplnou kontrolu. Nejen že najdou příležitost na trhu, ale hned poté jednají. Aite Group, která se zabývá výzkumem ve finanční sféře, odhaduje podíl těchto automatických obchodů v současnosti na 38% a v příštích letech až na 53%. Např. nákup jako reakce na udělení registrace léku fedrálním zdravotním úřadem FDA by měl proběhnout v milisekundách! Nástroje Quantů jsou bohužel už tak komplikované, že už je ani jejich tvůrci ne zcela ovládají. Dospěli jsme do bodu, kde už ani profesionálové těmto instrumentům nerozumí. Karel Čapek RUR nechá pozdravovat... Krize hodnot Za užitečné považuji opět navázat na můj příspěvek z minulé konference v r. 2009: (1) "Ostatně soudím (s kardinálem Vlkem) že současná krize není pouze ekonomickou, ale především krizí hodnot. Bude sice třeba změnit paradigma ekonomie jako vědy o tvorbě hodnot, ale dokud nezměníme hodnotový systém celé euroamerické civilizace, nezměníme ani paradigma ekonomie. Bohužel se ale jen tak nepodaří dostat z hlav lidí, co se za posledních pár desetiletí naučili: hodnotu všeho, ale opravdu všeho, vyjadřovat výhradně v penězích. Ať se jedná o umění, sport nebo vzdělávání, rovnoprávnost, ochranu životního prostředí nebo sociální chování, pro to vše je možno získat podnikatele nebo politiky pouze s odkazem na peněžní výhody. Také nebude snadné vyhnat lidem z hlavy pošetilou víru, že společnosti mohou prosperovat pouze při ekonomickém růstu. Zdá se, že se ještě nevede euroamerické civilizaci tak špatně, aby mohlo dojít k trvalé změně myšlení. Napřed se musí krize důkladně prohloubit a protáhnout. Notorický alkoholik také nezačne rozjímat po nějaké té nepříjemné kocovině nýbrž až po dostatečně zdrcujících zážitcích - pokud vůbec! U mého autoopravce ani toto zatím nepomáhá." V roce 1944 uveřejnil ekonom Joseph Alois Schumpeter dílo s názvem "Kapitalismus, socialismus a demokracie" (7) které obsahuje mj.

73

následující tezi: ..."kapitalistický řád nejenže spočívá na pilířích, které sestávají z mimokapitalistického matriálu, nýbrž také svou energii čerpá z mimokapitalistických vzorů chování". Schumpeter již tehdy věděl, že kapitalismus začíná své mimokapitalistické předpoklady ničit. Na první pohled překvapuje, že autor, který tak triumfálně opěvuje nespoutanou dynamiku kapitalismu a jeho "tvůrčí ničení" (jako důsledek inovací), volí tak tragické tóny. V tomto kontextu se však nejedná o "bohulibé" ničení nýbrž o nežádoucí rozpad (Zersetzung). Mimokapitalistickým materiálem nemíní Schumpeter onu zuboženou etiku, podle které se sluší být dobrý, protože je to dobré pro kšeft. Tento "individualistický utilitarismus" je mu hluboce podezřelý. Podle něho je kapitalismus odkázán na vydařený sociální život a vlastní ničení provádí rozkladem "ochranných vrstev a institucí" hospodářství a společnosti. "Ú plná racionalizace života", která v soukromém životě zavádí druh nevysloveného nákladového účetnictví, vede ke dvěma osudným fenoménům: vzestup konzumenta a sestup rodiny. Čím méně atraktivní se jeví rodina, tím více chybí dorost, který ekonomika potřebuje. Člověk se dneska snadno zesměšní, když hovoří o etice ve smyslu lidskosti v běžném životě a přece sestává "mimokapitalistický materiál", ze kterého se skládají "ochranné vrstvy" společnosti konec konců z prastarých, stále mladých, dennodenně rádoby se osvědčujících představ o dobrém životě. Budoucnost naší civilizace závisí na tom, jak dalece se nám podaří představy o dobrém životě uskutečnit a to nejen pro pár vyvolených. V příkrém rozporu s těmito představami se nachází USA, náš obdivovaný přítel a rádce. Andrea Köhler v NZZ ze 4. 12. 10 (8) píše: (překládám) Zatímco Wall Street opět dosahuje enormních zisků a sama sebe velkoryse odměňuje, vede se čtyřem z deseti Američanů hůře než kdykoliv před tím. Životní standard klesá, střední třída je ve své existenci ohrožena. Stát a lokální instituce ničí gigantické deficity a rozpadající se infrastruktura. Veřejné služby a sociální podpory jsou kráceny, školy se zavírají. Nezaměstnanost vytrvává na 9.6% (miliony lidí, kteří přestali hledat práci, nejsou zohledněny), staří velkou část svých penzí ztratili a mladí hromadí se svými poplatky za vzdělání hory dluhů. Jeffrey Sachs (9)mluví podobně: "Vnímání nerovnováhy není nikde větší než ve Spojených státech. Navzdory všem velmi reálným problémům s prasklou bublinou na trhu nemovitostí, vysokou nezaměstnaností a nekontrolovaně se zvyšujícím rozpočtovým schodkem, zůstávají Spojené státy nejvýkonnější a nejdynamičtější (?) ekonomikou světa. Ekonomika USA stále dokáže chrlit nejmodernější věci a sledovat, jak se tyto věci šíří jako divoký požár do celé země a do světa. Přesto jsou Američané deprimovanější než kdykoliv předtím. Zboží je habaděj, ale štěstí je velký nedostatek. Tento inspirující článek vyšel 7. ledna t.r. v HN a nesl název "Hledání rovnováhy aneb jak získat Zemi a neztratit duši." Začíná takto: "Štěstí podle úžasné bhútánské tradice himalajského budhismu nevyvěrá ze surové honby za příjmy, nýbrž z moudré rovnováhy mezi zisky v oblasti hmotného pohodlí a růstem mysli a ducha ve spravedlivém a trvale udržitelném prostředí". Z tohoto hlediska svět zdaleka není v rovnováze. Jakkoli se ekonomové snaží nastolit rovnováhu mezi agregátní nabídkou a poptávkou nebo mezi relativními hodnotami národních měn, nerovnováhy v našich společnostech jsou mnohem hlubší než kudrlinky makroekonomických agregátních ukazatelů. Na našem současném vyvážení materiálních zisků a růstu mysli a ducha je jen pramálo moudrého. Nouriel Roubini (10) píše ve svém článku v HN ze 14. října t.r.: Letos zažíváme celosvětovou vlnu sociálních a politických nepokojů a nestability, kdy se do skutečných i virtuálních ulic hrnou masy lidí: arabské jaro, londýnské bouře, protesty izraelských středních vrstev proti vysokým cenám bydlení a inflačnímu lisu životních úrovní, protesty chilských studentů,

74

ničení drahých aut "zazobanců" v Německu, indické hnutí proti korupci, narůstající nespokojenost s korupcí a nerovností v Číně a teď hnutí "Obsaďte Wall Street" v New Yorku a celých Spojených státech. Ač tyto protesty nemají jednotné téma, různým způsobem vyjadřují vážné znepokojení nižších a středních tříd ve světě nad jejich vyhlídkami tváří v tvář sílící koncentraci moci v rukou ekonomických, finančních a politických elit. Americká příjmová nerovnost vyráží dech: čisté jmění nejbohatšího jednoho procenta domácností se rovná čistému jmění nejchudších devadesáti procent. Nejde o nový problém. Karel Marx přecenil socialismus, ale měl pravdu, když tvrdil, že globalizace, nespoutaný finanční kapitalismus a přerozdělování příjmů a bohatství od pracujících ke kapitálu by mohly vyústit v sebezničení kapitalismu (třeba pod osvědčeným heslem "proletáři všech zemí spojte se!" - moje poznámka). Osvícené "buržoazní" třídy v Evropě si už před Velkou hospodářskou krizí uvědomovaly, že má-li se předejít revoluci, je třeba chránit práva pracujících, zlepšit mzdové a pracovní podmínky a vytvořit sociální stát, který by přerozděloval bohatství a financoval veřejné statky - školství, zdravotní péči a síť sociálního zabezpečení. N. Roubini končí svůj článek slovy: "Každý ekonomický model, který se vhodně nevypořádá s nerovností, bude nakonec čelit krizi legitimity. Pokud neuvedeme do rovnováhy relativní ekonomické úlohy trhu a státu, protesty zaznamenané v roce 2011 zesílí a sociální a politická nestabilita nakonec poškodí dlouhodobý hospodářský růst a blahobyt". Je nejvyšší čas začít s realizací těchto výzev.

Literatura [1] Sborník ze 4. mezinárodní konference „Finanční trhy a jejich regulace“, Praha, 16. - 17. června 2009, ISBN 978-80-7408-020-3 [2] The Financial Crisis Inquiry Report , Author :Financial Crisis Inquiry Commission Published in January 2011 by Public Affairs , a Member of the Perseus Books Group, ISBN 978-1-61039-041-5 [3] NOAH, T. v [4] TOMŠÍK, V. (viceguvernér ČNB): "Pět principů regulace" v Euru z 28. února 2011 [5] HAYEK, F.A.: „Právo, zákonodárství a svoboda“ Academia 1994 [6] SOROS, G.: "Nové paradigma pro finanční trhy", Praha 2009 ELK, ISBN 978-80-86316-82-6 [7]SCHUMPETER, J.A.: „Capitalism, Socialism and Democracy“ London 1944, Allen [8] KÖHLER, A.: "Die glücklose Nation" in Neue Zürcher Zeitung, 4.Dezember 2010 [9] SACHS, J.: „Hledání rovnováhy aneb jak získat zemi a neztratit duši“ v HN 7. ledna 2011 [10] ROUBINI, N.: „Vezměte bohatým a přidejte chudým“ v HN 14. října 2011

Údaje o autorovi: Ing. Pavel Babka, MBA, Vysoká škola finanční a správní Praha, [email protected]

75

Globalizace a regionalizace mezi vládní politikou a tržním prostředím Sborník příspěvků z konference VŠRR

Vydavatel: Editor: Tisk: Obálka: Náklad: Počet stran:

Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o., Žalanského 68/54, 163 00 Praha 17 PhDr. Ing. Tomáš Evan, Ph.D. Flash Office, Pražská 94, 466 01 Jablonec nad Nisou Flash Office, Pražská 94, 466 01 Jablonec nad Nisou 50 ks 76

ISBN 978-80-87174-12-8

76