Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadaných žáků Individuální integrace: škola vypracuje IVP na základě doporučení školského poradenského zařízení. Žák se smyslovým, tělesným postižením nebo vadami řeči a vývojovými poruchami učení nebo chování je vzděláván podle IVP, který vychází z ŠVP školy, předpokladem je zajištění vhodných podmínek vzdělávání a podpůrných opatření. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami upravuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (§16, §40 a §48) a vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním. Vzdělávání těchto žáků upravuje vyhláška MŠMT č. j. 147/2011 Sb. a č.j. 103/2014 Sb., kterou se mění vyhláška 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. V naší škole jsou tito žáci integrováni v běžných třídách. Žáky s vývojovými poruchami učení a chování posíláme se souhlasem zákonných zástupců na odborné vyšetření do Pedagogicko-psychologické poradny. Na základě doporučení poradenského zařízení integrujeme žáky do běžných tříd, sestavíme individuální vzdělávací plán (IVP) umožňující dětem maximální rozvoj jejich schopností. Škola poskytuje žákům s SPU pravidelnou péči mimo vyučovací hodiny (reedukaci) dle doporučení PPP. Vzdělávání žáků mimořádně nadaných Vzdělávání mimořádně nadaných žáků je také upraveno vyhláškou č. 147/2011 Sb. a č.j. 103/2014 Sb. Při individuální integraci mimořádně nadaných žáků lze doplňovat, rozšiřovat a prohlubovat učivo, zadávat specifické úkoly, zapojovat žáka do rozsáhlejších prací a projektů vzhledem k jeho nadání. Péče o žáky s poruchami učení a chování Prvotní diagnostiku vzdělávacích problémů provádí třídní učitel, třídní učitelka. Tato diagnostika by měla být velmi včasná, s preventivním charakterem. Diagnostiku bezprostředně provází vhodná intervence v rámci výuky a spolupráce s rodiči. Vyučující využívá různé výukové metody, postupy, techniky a pomůcky. Jedná se o úpravu podmínek i obsahu a prezentace učiva respektující možnou poruchu. Pokud tato pomoc po určité době nepřináší výsledky, učitel konzultuje problémy i dosavadní postupy s výchovným poradcem, ostatními vyučujícími nebo speciálním pedagogem. Pokud se žákovi přesto nedaří, zajistí škola vyšetření v poradenském zařízení v PPP.
Je-li v PPP či SPC diagnostikovaná porucha učení, obdrží škola od poradenského zařízení prostřednictvím zákonných zástupců doporučení k individuální integraci dítěte, pokud je porucha rozsáhlejšího charakteru. Na základě tohoto doporučení třídní učitel ve spolupráci s výchovným poradcem a ostatními vyučujícími vypracuje individuální vzdělávací plán, který projedná se zákonnými zástupci. Individuální plán je vypracován na základě rozhodnutí ředitele školy o povolení IVP, kterému předchází písemná žádost zákonných zástupců. IVP je možno v průběhu školního roku měnit a upravovat podle potřeb dítěte. Reedukaci mimo vyučování, v rozsahu jedné hodiny týdně, zajišťuje učitel, učitelka, kteří jsou k tomuto úkonu určeni. Podstatou individuální integrace dítěte se specifickou poruchou učení je vytvoření takových podmínek vzdělávání, které odpovídají aktuálnímu stavu, schopnostem a dovednostem konkrétního dítěte. Cílem je vytvářet situace, ve kterých takové dítě může projevit své schopnosti, vědomosti a dovednosti nezkreslené projevy poruchy, situace, ve kterých se bude cítit bezpečně a bude mít i pozitivní zážitky. Naprosto nezbytná je úzká spolupráce se zákonnými zástupci. Nejčastější specifické poruchy učení: Dyslexie - specifická porucha čtení, projevující se v některých případech již v úplných počátcích čtení při rozpoznání a zapamatování si jednotlivých písmen, zvláště pak v rozlišování písmen tvarově podobných (b-d, s-z-, t-j). Problémem může být i rozlišení zvukově podobných hlásek (a-e-o, b-p). Obtíže nastanou při spojování hlásek ve slabiku a posléze souvislé čtení slov, související s oslabením v oblasti spolupráce mozkových hemisfér i souvislosti s očními pohyby. Obtíže takto postižených dětí se promítají do rychlosti čtení, správnosti čtení a porozumění čtenému textu. Nejčastěji používané metody a formy práce: o
nevyvolávat k hlasitému čtení před třídou
o
respektovat pomalejší tempo čtení a psaní
o
využívat speciální text odpovídající schopnostem dítěte
o
na chyby upozorňovat výrazy s pozitivním emocionálním nábojem
o
nekárat a netrestat dítě za to, když neví, kde se čte
o
zkracovat dle potřeby čtený, psaný i opisovaný text, vhodně jej volit z hlediska obsahu a náročnosti
o
oceňovat i drobné úspěchy a snahu dítěte
o
neporovnávat čtení dítěte s dyslexií s ostatními spolužáky
o
při psaní průběžně kontrolovat text
o
klasický diktát lze nahradit zkrácenou verzí či zpomaleným tempem diktování
o
preferovat ústní projev
o
kontrolovat správnost porozumění přečtenému zadání i v matematice
o
u cizích jazyků upřednostňovat výuku pomocí sluchu, používat názoru, dramatizací, říkadel
o
u naukových předmětů vhodně vybírat text, zkracovat, ověřovat správnost přečtení, porozumění obsahu
Dysgrafie – specifická porucha psaní. Postihuje zejména schopnost napodobit tvar písmen a řazení písmen. Dítě si nepamatuje tvary písmen, opět zaměňuje tvarově podobná písmena, písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné. Žáci postižení touto poruchou se dlouho nemohou naučit dodržení liniatury, výšky písma. Píší pomalu, namáhavě, často u nich zjišťujeme chybné držení psacího náčiní. Přílišné soustředění na grafickou stránku písemného projevu často způsobuje neschopnost soustředit se na pravopisné jevy. Nejčastěji používané metody a formy práce: o
multisenzoriální přístup při osvojování a fixaci písmen
o
uvolňovací cvičení před psaním, vhodné psací náčiní, nácvik správného úchopu
o
relaxace, změna pracovní polohy
o
speciální pomůcky pro psaní (trojhranné psací náčiní, podložka pro sklon písma,…)
o
respektovat pomalejší tempo psaní ve všech předmětech, preferovat ústní projev
o
gramatické chyby ověřovat ústně, pak hodnotit
o
u cizích jazyků preferovat ústní projev, respektovat slova napsaná foneticky správně
o
v matematice provádět rozbor chyb, odlišit chyby způsobené nedostatečným zvládnutím učiva od chyb vyplývajících z poruchy
o
u naukových předmětů hodnotit obsahovou správnost, dle potřeby umožnit alternativní formy zápisu
o
u písemného ověřování znalostí zkracovat zadávanou práci, ocenit část, která se povedla
o
využívat zásadu „často, ale v kratším rozsahu“
Dysortografie – specifická porucha pravopisu znemožňuje dítěti zapsání všech písmen ve správném pořadí včetně délek, měkkosti. Tato porucha často souvisí s dyslexií a dysgrafií. Její obraz se během vývoje dítěte mění. V počátcích školní docházky (v 1. - 3. ročníku) se vyskytuje velké množství tzv. dysortografických chyb: vynechávky, záměny písmen,
zkomoleniny, nesprávně umístěné nebo vynechané vyznačení délek samohlásek, chyby v měkčení. Postupně a při kvalitní péči dělá dítě těchto chyb méně, ale na správné napsání potřebuje více času. V časově limitovaných úkolech se dysortografické chyby znovu objevují, přibývají chyby pravopisné i v jevech, které si dítě osvojilo a umí je ústně bez obtíží a správně zdůvodnit. Proto je tak důležité poskytnout těmto žákům možnost ústního zkoušení i práci bez časového tlaku. Nejčastěji používané metody a formy práce: o
preferovat ústní formu ověřování znalostí
o
při písemném ověřování znalostí využívat testy, doplňování, práci zkrátit
o
poskytnou dostatek času na zápis a kontrolu napsaného (ve všech předmětech), respektovat pomalé tempo psaní
o
využívat vhodné kompenzační pomůcky
o
chyby plynoucí z poruchy nehodnotit, označit je nekontrastní barvou (zelená)
o
procvičit diktát před vlastním psaním
o
u cizích jazyků respektovat slova napsaná foneticky správně
o
v matematice provádět rozbor chyb, odlišit chyby způsobené nedostatečným zvládnutím učiva od chyb vyplývajících z poruchy
o
zápis v sešitě lze nahradit okopírovaným zápisem, pokud je to nezbytné
o
oceňovat snahu a dílčí pokroky
Dyskalkulie – specifická porucha matematických schopností s pestrými příznaky. Podle převažujících příznaků ji můžeme členit na několik typů: o
praktognostická dyskalkulie – narušena matematická manipulace s předměty nebo nakreslenými symboly
o
verbální dyskalkulie – dítě má problémy při označování množství a počtu předmětů, operačních znaků, matematických úkonů
o
lexická dyskalkulie – neschopnost číst matematické symboly
o
operační dyskalkulie – porucha schopnosti provádět matematické operace, sčítat, odčítat, násobit, dělit
o
ideognostická dyskalkulie – porucha v oblasti pojmové činnosti, především v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi.
Nejčastěji používané metody a formy práce:
o
manipulace s předměty doprovázené slovním komentářem
o
kontrolovat postup, ihned opravovat chyby
o
složitější postupy rozdělit na dílčí kroky
o
procvičené a zautomatizované výkony stále opakovat, obměňovat zadání
o
poskytnou dostatek času, pro klasifikaci nepoužívat časově omezené práce např. pětiminutovky
o
umožnit používání kompenzačních pomůcek (číselná osa, násobilka, kalkulačka,…)
o
umožnit řešení slovních úloh pomocí manipulace s předměty
Poruchy chování – LMD, ADHD, ADD LMD – lehká mozková dysfunkce, specifická porucha chování, odchylky funkce centrální nervové soustavy. V současné době se používají dvě označení: ADHD – syndrom poruchy pozornosti spojený s hyperaktivitou (neklidné dítě) a ADD – syndrom poruchy pozornosti bez hyperaktivity (pomalé, těžkopádné, utlumené až apatické dítě). Často jde o děti s průměrnou až nadprůměrnou inteligencí, které kromě poruchy chování trpí velmi často i poruchami učení. Výchovné zásady, metody a formy práce: o
klidný přístup, dávat najevo lásku k dítěti
o
stanovit jasný řád, hranice, „mantinely“ v chování dítěte, pravidelný režim, řád
o
postupovat důsledně, sjednotit přístup k dítěti (učitelé, rodiče)
o
umožnit dítěti prožívat úspěch, chválit i malé pokroky, oceňovat snahu
o
usměrňovat aktivitu dítěte (je schopno soustředit se jen na jednu věc)
o
zajistit přiměřené množství podnětů
o
zařazovat vhodná relaxační cvičení (dítě s LMD je dříve unavené)
o
střídání činností, možnosti pohybového uvolnění
o
zvolit vhodné místo v zasedacím pořádku
o
naučit spolužáky nereagovat na negativní projevy dítěte s LMD
o
věnovat dítěti pozornost ve chvíli, kdy je jeho chování vhodné
o
předem připravit dítě na akce, které jsou výjimečné (divadlo apod.)
o
zkracovat činnosti vyžadující pozornost
o
sledovat aktuální stav dítěte, předcházet afektivnímu jednání při ohrožujícím afektu rychle zasáhnout a odvést pozornost od zdroje afektu
o
společně hledat kompromisy a navrhovat řešení
o
zvýšený dohled učitele, předcházení chybám z nepozornosti
o
jasné a stručné pokyny při zadávání práce (i domácí přípravy)
o
nereagovat na drobné projevy chování plynoucí z poruchy např. jemný motorický neklid, překročení stanovených norem a hranic vždy ihned řešit
o
poutat pozornost dítěte vhodnou motivací
o
při ústním ověřování znalostí vytvořit vstřícnou atmosféru, dát dostatek času
K žákům, kteří mají diagnostikované vývojové poruchy učení či chování, ale není doporučená individuální integrace, škola obdrží od rodičů pouze zprávu o vyšetření dítěte v PPP, je nutné ve výuce také přistupovat individuálně, zohledňovat diagnostikované problémy. Škola vypracuje podpůrná opatření – Strategie na podporu úspěšnosti a ve spolupráci se zákonnými zástupci dodržuje a rozvíjí doporučení stanovená PPP nebo SPC. Vyučující vychází z doporučení PPP, dbá především na individuální tempo těchto žáků, poskytuje delší čas na vypracování zadaných úkolů, volí vhodné metody práce, které těmto žákům usnadní zvládnutí učiva, ale na druhou stranu vyžaduje od žáků svědomitý přístup ke vzdělání .
