Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 1. červenec Léta Páně 2012
7–8
ČERVENEC–SRPEN
VÝZVA Nastal nám požehnaný čas prázdnin. Požehnaný? To záleží na nás, jak s ním naložíme. Pamatuji si, že když jsem byla malá, moc jsem se na prázdniny těšila: jak nebudu muset vstávat, jak budu běhat po lesích, sbírat houby a borůvky, jezdit po světě… Ale když nakonec prázdniny nastaly, padla na mě podivná tíseň. Den ztratil rytmus. Nic jsem nemusela a bezuzdné pobíhání po krajích mě plně nenaplňovalo, ač jsem po ničem jiném celý rok netoužila. Až po letech jsem pochopila, že to, před čím o prázdninách utíkám, je vlastně něco, co
potřebuji. Řád. Ale není to řád, ze kterého se ježí chlupy na zádech, ale řád, který mi pomáhá hledat smysl. Každý hledáme svou cestu. Chceme, aby cesta vedla tím správným směrem, k Bohu. A tak vám přeji, abyste, jak malí, tak velcí, měli sílu a odhodlání hledat a nalézat smysl. Abyste měli odhodlání a sílu hledat a nalézat cestu. Abyste čas prázdnin proměnili v čas požehnání: někdo v tichu, někdo ve službě… Hledejte smysl s Pánem, protože v Něm je smysl našeho bytí. Hledejte cestu s Pánem, protože On je pravá cesta. AL
2/ VII–VIII
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Alfa a Noc kostelů Letos jsme se s pořadatelským týmem kurzů Alfa poprvé oficiálně účastnili Noci kostelů. Nevěděli jsme, jak se připravit ani jaká bude naše úloha při této akci. Připravili jsme nástěnku, na stolek srovnali letáčky na Alfu. S napětím jsme čekali, jestli u nás návštěvníci vytvoří frontu nebo jestli budeme u naší „základny“ usínat v nepovšimnutí. Když se začali trousit první hosté, do blízkosti našeho stanoviště se nikdo nehrnul. Všichni zahýbali na druhou stranu, šli rovnou na koncert nebo rozpačitě procházeli kostelem, ale našemu hloučku se pečlivě vyhýbali. My jsme se styděli oslovit je a oni se styděli oslovit nás. Když se nad tím zamýšlím, je to krásná modelová situace nás křesťanů. Lidé, kteří by měli zájem o Boha a o víru, chodí kolem nás, ale vzájemný ostych nebo snad obavy spolehlivě bourají všechny dobré úmysly – nás i těch hledajících. Tak prohráváme každodenní šance, které dostáváme. A možná hodně tvrdě řečeno: tady se ceny za druhé místo nedávají… Vraťme se k naší Noci kostelů. Věděli jsme, že něco musíme udělat, ale nevěděli co. Ukázalo se, že si musíme všímat jednotlivců, nevnímat příchozí jako dav. A vtom jsme si uvědomili, že ti lidé přicházeli s nějakým očekáváním, zastavovali se u kropenek nebo ještě před nimi, a bezradně se rozhlíželi. Když o tom přemýšlím, vůbec se ne-
divím. Přišli do neznámého prostředí, obávali se, aby neudělali nějaký trapas, hledali, co se vlastně kde pořádá (a že zde bylo co vidět a sledovat!). Rozhodli jsme se jít věci vstříc. Trochu s pocitem norka jdoucího se svojí kůží na trh jsem přistoupil ke dvojici, která se právě zastavila nerozhodně u kropenek: „Dobrý den, budete chtít provést po kostele a ukázat, co tu máme připraveno?“ A je to venku! Koukal jsem, kde mají ten koš, kterým dostanu po hlavě. „To bychom byli rádi.“ Někde tam nad vstupními schody bude asi potřeba opravit v podlaze díru po kameni, který mi spadl ze srdce. Hurá do toho! Ke svému překvapení jsem začal poukazovat na výjimečnou architekturu pana Gočára, rukou črtal dlouhé překlady i chybějící sloupy, ukázal všechny aktivity a expozice. Dvojici jsem dovedl tam, kam by sami nikdy nepřišli a kde asi nikdy doposud nebyli: k oltáři. Byl to opravdu jedinečný pocit prožívat ten zážitek překvapení a nevyřčené úcty spolu s našimi hosty. Nakonec jsem odváděl zájemce dozadu do sálu, kde byl koncert, aby poznali, že náš kostel je žijící místo uprostřed Čechova náměstí (a cestou jim s úsměvem ukazoval kostelní mikrovlnku). Provedli jsme takto ani nevím kolik lidí. Dokonce jsme přivedli i ty, kteří se nesměle u vchodu otočili a chtěli odejít. Mohu vám říct, že alespoň já jsem se
3/ VII–VIII nesetkal ani jednou s jakoukoliv negativní reakcí. Každý z prováděných dostal pozvání na Alfu v podobě humorně psaného letáčku (tedy namlouváme si, že je alespoň trochu humorný). Chci se s vámi podělit o odměnu, kterou jsem dostal. Jedna z rodin mi řekla: „Byli jsme již v šesti kostelech a nemysleli jsme si, že nás něco překvapí. Váš kostel nás ale skutečně překvapil. Tolik toho tady vidíme a ještě nám nabídnete seznámení s křesťanstvím!“ A tak jsme se snažili se ujímat příchozích. Ukázalo se, že jsme na to nebyli připraveni. Ne každý je schopen spatra mluvit o architektuře kostela, ne každého hned napadlo, na co by mohl příchozí upozornit a co by je mohlo zajímat, ne každý byl připraven bezprostředně se ujímat příchozích. Také sil bylo málo. Napadá mě příměr: „Žeň je velká a ženců málo.“ Nevadí, dnes víme, na co se připravit před Nocí kostelů 2013. Ukázalo se, že Alfa a Noc kostelů patří k sobě. Kdo jiný by se měl ujímat lidí, kteří přicházejí? Je zjevné, že Alfa není jen uskupením pro deset večerů a jeden víkend. Alfa by měla být jednou z paží naší farnosti, která má svoji úlohu i během roku. Poznali jsme, že Noc kostelů je ideální příležitostí pro získání hostů do kurzů Alfa. Vždyť na ni přicházejí právě lidé, kteří hledají Boha a prokousávají se přes tu tvrdou skořápku nesmělosti a obav z neznáma. Překonali první zábrany, sami vypnuli televizi a vyrazili do kostela. Obrovská věc! Pomozme jim. Ne, pomáhejme jim! Pořád a vytrvale. Podávejme jim ruku a nabízejme se jim! Sami víme, že to vůbec nemají lehké! Michal Žilka
Letem světem V neděli 27. května, na slavnost seslání Ducha Svatého, se konala dopoledne pouze jedna eucharistie, při níž biskup Karel Herbst biřmoval 26 našich mladších farníků. Z tohoto důvodu byla výjimečně druhá eucharistie až večer v kostele sv. Mikuláše. Po ní se v sále u sv. Václava konala tradiční modlitba Taizé. Ve středu 30. května se konala místo obvyklé bohoslužby slova v kostele sv. Václava eucharistie s poslední májovou pobožností, kterou následovalo společné jednání pastorační a ekonomické rady v sále sv. Václava. V pátek 1. června se konala Noc kostelů. V naší farnosti byl zpřístupněn kostel sv. Václava. Stejně jako vloni byla v našem kostele Zeď nářků a radostí, kam mohli návštěvníci předkládat své vzkazy, své „modlitby“. Noc zahájilo čtení Dany Vackové a Barborky Jančeové z Deníků Adama a Evy. Poté byl v sále koncert kapely Missa, který se pro veliký zájem protáhl až dlouho do noci. Mimo jiné se prezentoval i kurz Alfa a rada při České biskupské konferenci Iustitia et Pax. Kostel navštívilo okolo 800 lidí. Všem zúčastněním patří veliké díky. V neděli 3. června byla slavnost Nejsvětější Trojice. V sobotu 16. června, tj. den po svátku sv. Víta, se v pražské katedrále konala titulární slavnost. Slavnostní bohoslužbu sloužil kardinál Dominik Duka OP. Ve čtvrtek 21. června slavily nejen děti s rodiči zakončení školního roku. Bohoslužba se konala odpoledne v kostele sv. Václava a po ní následovala agapé.
4/ VII–VIII V sobotu 23. června se konal výlet seniorů do Kutné Hory. V neděli 24. června se odpoledne konal v sále u sv. Václava koncert nejen pro děti a křest CD Milady Karez, na kterém se podílely i naše děti. Výtěžek dobrovolného vstupného byl věnován na provoz sálu.
V pátek 29. června byla slavnost sv. Petra a Pavla. Eucharistie se konala večer v kostele sv. Václava. Dnešní nedělí, tj. od 1. července, jsme najeli na letní řád, tudíž v neděli se konají bohoslužby pouze v 8.30 ráno u sv. Václava a večer v 19.00 v kostele sv. Mikuláše. AL
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Společné setkání ekonomické a pastorační rady Ve středu 30. května se sešla ekonomická a pastorační rada. Nejprve se mluvilo o tom, co se podařilo v pastoračním roce 2011/2012. Stanisław poděkoval všem, kteří se podíleli na přípravě ke svátosti biřmování, kurzech Alfa a dalších aktivitách ve farnosti. Ocenil, že se angažují i dříve nezapojení farníci. V listopadu 2012 ukončí Jenda Rückl své působení v naší farnosti jako pastorační asistent, protože bude pracovat na Arcibiskupství pražském jako sekretář biskupa V. Malého. Ve farnosti bude nadále působit jako jáhen (jáhenské svěcení obdrží s Pavlem Švarcem dne 30. 9.). Prosíme o modlitbu, aby se podařilo najít vhodného pastoračního asistenta. Dále byla hodnocena akce „Čisté víno“, podrobněji v následujícím článku. Mluvili jsme také o využití sálu v kostele sv. Václava. Stále se hledá správce, který by bydlel v blízkosti kostela a na požádání sál otvíral, resp. zavíral. V současné době se sál používá pro pravidelné aktivity farnosti (např. pondělní
výuka náboženství, kurzy Alfa) a k jednorázovým akcím farnosti (např. dětský karneval, den seniorů a nemocných). Je zde možnost, aby ho využívali sami farníci k pořádání soukromých oslav a rodinných setkání. V případě zájmu se obracejte na paní Helenu Ciprysovou, která má pronájem sálu na starosti (telefonní číslo: 603 755 252, e-mailová adresa:
[email protected]). LH
Čisté víno – jak dál? Často se stává, že se udělá průzkum, co je třeba, ale na samotnou realizaci jaksi nezbudou síly. Jak je na tom naše čisté víno? Na společném setkání ekonomické a pastorační rady i při následných rozhovorech jsme zatím domluvili několik prvních kroků k těmto podnětům: 1/ Financování: Až budou k dispozici vyúčtování za tento školní rok, ekonomická rada spočítá, kolik je potřebný
5/ VII–VIII průměrný příspěvek jednoho dospělého farníka. Každý podle svých možností si pak může rozmyslet, zda může dávat více či méně. Jednoznačně se přitom kloníme k tomu, abychom se o náklady dělili prostřednictvím trvalých platebních příkazů, protože jde o stabilní formu příjmu. V následující topné sezóně budeme racionalizovat vytápění kostela, k čemuž ekonomická rada připraví propozice. Za zajímavý považujeme podnět, abychom prostřednictvím webového fóra nabízeli k prodeji hodnotné, ale pro nás osobně nepotřebné věci – i k tomuto nápadu se po prázdninách vrátíme. 2/ Ruch v kostele mimo bohoslužby: Bohoslužba má dva hlavní cíle, totiž setkání s Bohem a setkání se společenstvím. Budeme se snažit, aby před bohoslužbu byl prostor pro tiché soustředění se, naopak po bohoslužbě je povídání samozřejmé a žádoucí. Snad se nám podaří, abychom prostor u svatostánku ponechali jako poněkud klidnější místo. 3/ Ruch při bohoslužbách v 10.30: Jednoznačně deklarujeme, že děti do kostela patří a při rodinné bohoslužbě není možné hluk zcela eliminovat. O jeho určité omezení se přesto chceme pokusit. – Náš pan farář Stanisław slíbil omezovat délku bohoslužby, čehož chceme dosáhnout i zkrácením ohlášek do heslovité podoby. – V době po dětském kázání se chceme pokusit pro děti od cca 3 let zorganizovat ve farním sále aktivitu, která na kázání naváže (nácvik písničky, společný výtvarný projekt, divadlo…) a realizu-
je se v rámci obětního průvodu. K tomu však bude potřeba shromáždit dostatečně široký okruh dospělých dobrovolníků, aby na každého přišla řada maximálně jednou měsíčně. – Tímto i dalšími způsoby se pokusíme takto staré děti co nejvíce vtáhnout do bohoslužby. Jednou z konkrétních věcí je přání, aby děti byly při bohoslužbě vepředu, nikoliv vzadu, kde ji nemohou vnímat. – Rodiče nejmenších dětí, které ještě bohoslužbu nevnímají a přitom se již pohybují, prosíme, aby děti nepouštěli na dřevěný prostor mezi lavicemi. Existuje také možnost uchýlit se v případě potřeby do kuchyňky nebo do sálu; pokud by to bylo více využíváno, uvažujeme zařídit tam přenos nejen zvuku, ale i obrazu. 4/ Koupě fary: Původní návrh ceny byl mezitím dále navýšen, takže o nabídku nemáme zájem. V úvaze zůstává naopak možnost opuštění fary a pořízení bytu pro faráře. 5/ Úklid kostela sv. Václava: Současný systém se osvědčil, pokusíme se navíc zapojit skupiny, které se ve farnosti scházejí (jedno setkání v roce by bylo místo obvyklé aktivity věnováno úklidu). Zazněl také požadavek na šetrnější zacházení s mobiliářem kostela. 6/ Sbor: Zkoušky sboru i setkání mládeže probíhají ve stejnou dobu, což brání mladším zájemcům zapojit se do sboru. Budeme zkoumat, zda by to nebylo možné změnit. 7/ Oprava varhan: Bude vybrán takový účet, který zabrání znehodnocování
6/ VII–VIII peněz, avšak bez vnějšího financování se do opravy nemůžeme pustit. Stále se čeká, zda některá z dalších výzev v rámci tzv. norských fondů nebude formulována tak, aby bylo možno se ucházet o dotaci. Zatím proběhly akce, které bylo nezbytné provést před případnou opravou varhan, totiž oprava věže a změna topení. 8/ Komunikace uvnitř farnosti: V blízké době by měly být spuštěny přehlednější webové stránky. Do budoucna
se rýsuje projekt pro společné sdílení informací, zatím v jednání. Podnětů se sešlo více, zatím se pokusíme aspoň o toto. Vaše příspěvky bychom rádi zveřejnili vzadu v kostele, aby byly zájemcům k nahlédnutí. Za každou reakci jsme vděčni. A taky za pochopení pro to, když se v příslušné části kostela objeví cedulky s upozorněním na některou z výše uvedených snah. Držme si sepnuté palce. Za pastorační radu Míla Müller ml.
R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky: Krásně zpívá a je po všech stránkách velmi aktivní. Díky její všestrannosti si může farnost, jako jedna velká rodina, rok co rok vyrazit na výlet do Alp, a to jak v létě, tak v zimě s lyžemi. Cestujete ráda? Ano. Ale to balení! Vždy na poslední chvíli – a vzdychám: „Do čeho jsem se to zase dala!“ Nedávno jsem mluvila s jednou naší farnicí, a ta nadšeně vzpomínala na váš výlet do Irska. Vaší destinací nejsou pouze Alpy. Kdy jste se organizování výletů ujala? Jezdíme s neziskovou turistickou organizací mládeže JEKA Brusel (ve vlámštině Jeugdkampen St. Paulus, česky Trampové sv. Pavla), která má rekreační domy po celé Evropě – vždy v atraktivních oblastech. Systém je všude stejný: společná kuchyně s jídelnou,
Olga Polanská
vícelůžkové pokoje s palandami, pěkné hygienické vybavení domů, každá skupina má svůj dům. Základna v Irsku je bohužel nyní uzavřená, protože není nikdo v Bruselu, kdo by se tam celé dva měsíce chtěl pro mládež angažovat (většinou z řad aktivních důchodců – ti ve všech základnách slouží zdarma a věnují smysluplně svůj čas mládeži). Byli jsme tam třikrát, a takto tam trávil 20 let své letní volno učitel angličtiny, jistý Belgičan, který se v Irské základně staral ještě s dalšími belgickými důchodci o několik domů na jižním pobřeží Irska. Jak jste dávala první výlety dohromady – z jakého popudu vznikly? Přijela jsem kvůli muzice před velikonocemi v roce 1990 – po pádu železné opony – do známé křesťanské rodiny Kaplanů (housle, violoncello), a tam byl právě na návštěvě jejich (za tota-
7/ VII–VIII lity tajný) přítel Belgičan, zakladatel JEKY Brusel, pan Borgignon, se svou nabídkou letního pobytu zdarma pro mládež ze všech států za železnou oponou v jeho domech v Alpách. Tehdy těch domů měl asi 20 a zřídil je v roce 1960 pro rekreaci/ozdravovnu sociálně slabé belgické mládeže. A tak jsem dostala za úkol – v té živé vršovické farnosti – zorganizovat jeden autobus… No – a jako i s tím mým zpíváním, příležitostně i v jiných kostelech po Praze, tak i s tím cestováním musím říci: „Když Pán Bůh dopustí – i Polanská spustí!“ Protože je neuvěřitelné, s jakou hrůzou jsem vždy (na cestách s manželem) za totality překračovala hranice a najednou, ze dne na den, jsem byla v roli vedoucího... V roce 1990 se v Alpách v údolí Lechtal během léta vystřídalo 1000 dětí – nejen od nás, ale i z Polska, Maďarska, Ukrajiny, Rumunska a Bulharska! A údolím zněly i zpěvy z Taizé. Bylo to neformální mezinárodní setkání. A od té doby se tomu věnuji. Je krásné, že na výlety zvete celou farní rodinu. Co pro vás farnost znamená? JEKA je nezisková organizace pro mládež ve věku 13–18 let a má i svůj výchovný program. Z naší mládeže devadesátých let jsou však už dnes rodinky. Dospělá mládež v dnešních podmínkách si cestuje po světě „po vlastní ose“, a tak – pokud souhlasí s turistickými podmínkami JEKY – mohou jezdit turisté každého věku, program se přizpůsobí i pro možnosti jednotlivců. A farnost? Je nejvýše důležité, že člověk někam patří a svými schopnostmi může přispět… Přesně jako v rodině.
Na tyto zájezdy s námi vždy jezdí kněz, ačkoliv letos stále nevíme, kdo s námi pojede. Jeho přítomnost je vždy velmi důležitá: má kladný dopad jak na věřící, tak na nevěřící přizvané kamarády, kteří pochopitelně vědí, s jak orientovanou skupinou jedou. Mše svatá se slouží většinou v jídelně. A když se mezi námi vyskytne nějaký muzikant – je to paráda. Od výletů tedy k hudbě: Krásně zpíváte a řadu let jste vedla náš sbor. Jak jste se ke zpěvu a k hudbě dostala? Jsem amatér. Zpívám v chrámovém sboru od devíti let – a jako dítě i sólově. Když jsem se začala zajímat a ptát se, co se dělá na konzervatoři, odpověď mých starších bratrů zněla: „konzervy“. A tím to skončilo. Pak jsem vystudovala ekonomickou školu. Hodně jsem se naučila ve Svatojakubském sboru Josefa Hercla. Spolupracoval s mnoha profesionálními zpěváky a muzikanty. Nemálo jich také u něho začínalo. Jak často se se sborem scházíte? Jednou týdně ve středu od 18.30 do 20.30. Připojují se k vám nějaké nové tváře? Ano. Začíná to být velmi nadějné – nyní pod vedením Libora Dřevikovského – hudebního redaktora stanice Vltava. Potenciální zájemci z řad mládeže mají ale nedostatek času. Zkouška ve středu koliduje s jejich společenstvím na faře a vypadá to, že to zatím oboustranně jinak nelze.
8/ VII–VIII Přeji vám, aby se vám dařilo, abyste měla dost síly, abyste mohla být stále tak aktivní. Myslím, že mluvím za celou farní rodinu: jsme vám za vaši službu velmi vděční!
Děkuji. A já jsem vděčná Bohu za zdraví a schopnost být stále ještě užitečná.
AL
S V Ě T E C v tomto měsíci Svatá Maria Goretti, panna mučednice Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Píše se 24. červen r. 1950. Na svatopetrském náměstí v Římě se tísní davy věřících (pozdější zprávy hovoří o půl milionu lidí), očekávajících svatořečení nových svatých. Konečně nastává dlouho očekávaný okamžik. Svatý otec přijímá mezi svaté též dětskou mučednici Marii Goretti. Davy věřících jásají a Mariina stařičká matka se stále nemůže vzpamatovat z překvapení. Stala se právě matkou světice! Když prostá rolnická žena Assunta Goretti porodila dne 16. října 1890 své první dítě, děvčátko, kterému dali jméno Marie, ani náhodou ji nenapadlo, že jednou bude přítomna jejímu svatořečení. Ona i její muž byli prostí, ale vážení rolníci v Corinaldu v Itálii. Marie byla jejich první dítě. Po ní následovaly ještě čtyři. V r. 1899 již na svých polích nemohli vydělat dost peněz, a tak se celá rodina přestěhovala na protilehlé pobřeží Itálie do malé vesnice blízko Nettuna. Zde po roce otec Goretti onemocněl malárií a zemřel. Matka
svátek 6. 7.
tím více pracovala na poli, aby uživila rodinu. Také děti musily pomáhat. Marie se starala o domácnost a mladší sourozence, a nemohla proto chodit ani do školy. Assunta, ač negramotná, dala svým dětem to největší, co mohla – pevnou víru a zbožnost. Marie velice toužila přistoupit k svatému přijímání. Matka Marii a jejímu bratrovi umožnila, aby se zúčastnili přípravy. Marie se připravovala dobře a získané vědomosti předávala mladším sourozencům. Dalším problémem bylo oblečení. Tehdy se vyžadovalo, aby děti přistupující k prvnímu přijímání byly slavnostně oblečeny. Chlapci ve společenském obleku a dívenky v dlouhých bílých šatech. Na to ale Gorettiovi neměli. Ale Bůh se postaral a dobří lidé pomohli, takže i slavnostní šaty nakonec byly. A tak v červnu 1902 přistoupili Marie a Angelo Goretti poprvé ke stolu Páně. Byl to pro Marii nejkrásnější den jejího života. Jediné, co Marii kazilo radost, byl šestnáctiletý syn jejich pronajímatele – Alexandr. Tento mladík byl Marií natolik okouzlen, že ji začal pronásledovat a tělesně ohrožovat.
9/ VII–VIII Marie se bránila, jak mohla, a matce raději nic neříkala, aby jí nepřidělávala starosti. 5. července 1902 došlo k tragédii. Alexandr se pokusil teprve jedenáctiletou Marii znásilnit. Když se bránila, zasadil jí celkem čtrnáct bodných ran nožem. Těžce zraněná dívka byla dopravena do nemocnice v Ferriere di Conca, kde následující den svým zraněním podlehla. Před smrtí svému vrahovi odpustila.
D I A L O G pocitů a rozumu: Náš dialog rozumu a pocitů dostává další rozměr, když vedeme dialog o dialogu. A to je dobře. Můžeme se tak jeden od druhého poučit. Stalo se mi tak po minulém článku o emocích a rozumu. Dostal jsem dopis, ve kterém bylo mimo jiné psáno: „… Vidím, že emoce i rozum jsou dva koně, kteří táhnou naše dvouspřeží, jsou jako oheň a voda, ale není řešením emoce vymazat, ani nějaká zlatá střední cesta, od obojího kousíček, abychom si tak nějak slušňácky nezadali. Viděl bych to spíš tak, že obojí je potřeba v maximální možné míře – prostě proto, že jsou to protiklady jen zdánlivě (protikladem emoce je netečnost). Nemá tohle na mysli dnešní papež, když mluví o potřebě víry i rozumu pro Evropu – a určitě ne maličké víry a maloučko rozumu ... Co Ty na to?“ No a mně v té chvíli docvaklo, že jsem podstatnou část povídání o emocích a rozumu napsal jen tak mimoděk v mysli, a nikoli na papír. Pisateli jsem
Ten byl odsouzen k třiceti letům nucených prací. Po letech měl vidění: zjevila se mu Marie a podávala mu květiny. Alexandr se obrátil k Bohu a po svém propuštění v r. 1928 vstoupil ke kapucínům jako laický bratr. Ostatky světice jsou uchovávány ve skleněné rakvi v kostele jí zasvěceném v Nettunu, jižně od Říma. Marie Goretti je zobrazována jako mladičká dívka s lilií a palmou. AK
Emoce a rozum – dovětek odepsal a vám nyní předkládám ten malý předprázdninový dovětek: „… no jasně, že máš pravdu. (…) Také si myslím, že by nebylo dobré ani jedno ani druhé umenšovat, natož potom jedno na úkor druhého! Měli bychom jenom vědět, kde je kořen našeho jednání. Kde se bere např. naše spravedlivé rozhořčení nebo andělská nálada. A podle toho bychom s nimi měli zacházet. Tedy: naplno žít a prožívat emoce a stejně tak naplno jednat pod vládou rozumu. Jako jakýsi kontrolní bod vždycky čas od času vědomě přestoupit na chvilku do té druhé polohy a zkontrolovat si, jestli náhodou něco nepřeháním. – Takhle nějak to bylo myšleno.“ Tak vám přeji krásné léto plné rozumem dovolených (a občas i maličko korigovaných) emocí, krásné léto plné rozumných aktivit uspokojujících lidské pohnutky, city a emoce. Prostě plnost v obou směrech. A, prosím, pište, chcete-li … PaS
10/ VII–VIII
P O Z V Á N Í následující měsíc nebo i trochu dál Svatoprokopská pouť
Půlstoletí
Srdečně vás zveme jako každý rok na pouť z rodiště svatého Prokopa do kláštera na Sázavě, která se letos uskuteční 7. července. Pro zájemce je možnost přepravy autem od fary z Vršovic, kde je sraz v 6.30 ráno. Pouť se zahájí modlitbou v Chotouni v 7.00 v kostele sv. Prokopa. V 7.30 vyrazíme na pěší 30km pochod na Sázavu (přes Kouřim). V sázavském klášteře bude v 17 hodin sloužit mši svatou P. Prokop Siostrzonek OSB. Návrat zpět do Prahy je možný také autobusem ve 20.19 nebo vlakem ve 20.24 s přestupem v Čerčanech. Kdo cítí, že by tak dlouhou pouť neušel, může se připojit v Kouřimi nebo až na mši svatou na Sázavě. Máte-li zájem o dopravu autem nebo se připojit později, dejte vědět Ivanu Menouškovi (tel.: 602 250 645).
V sobotu 8. září se v našem kostele sv. Václava koná děkovná bohoslužba u příležitosti 50. narozenin našeho faráře Stanisława.
Připomínka 20. výročí úmrtí kardinála Františka Tomáška
Manželský koláč a Štěkeň
V sobotu 4. srpna 2012, tedy ve výroční den úmrtí pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška, na něho vzpomeneme a za vše, co vykonal, poděkujeme při bohoslužbě v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v 18.00 hod. K účasti jsou zváni všichni, kdo kardinála Tomáška znali a kdo si ho váží. JR
Pozvánka na jáhenské svěcení Vážení a milí farníci, dovolujeme si vás všechny touto cestou v předstihu pozvat na slavnostní eucharistickou bohoslužbu, při níž budeme biskupem Václavem Malým ordinováni k jáhenské službě. Stane se tak, dá-li Bůh, v neděli 30. září 2012 v 10.00 hodin v kostele sv. Václava ve Vršovicích. Po bohoslužbě jste zváni také k přátelskému setkání a občerstvení. Jan Rückl a Pavel Švarc
V neděli 14. 10. po obou mších svatých pro vás připravíme něco dobrého k zakousnutí za jakýkoliv příspěvek na potřebné rodiny, které by se bez vaší finanční pomoci nemohly zúčastnit Manželského zastavení ve Štěkni. To se letos uskuteční 25.–28. 10. 2012 – zájemci, prosíme, hlaste se u Stanisława, Jeništových, případně se zapisujte vzadu v kostele sv. Václava.
11/ VII–VIII
Z Á V Ě R E M . . . Odpustit si? Jestli někdo má psát o odpouštění sama sobě, pak já jsem ten poslední člověk. Já si vůbec nedokážu odpouštět. Možná to nějak souvisí s mou výbornou pamětí na špatné události. Kéž bych si tak dobře pamatovala třeba anglická slovíčka. To by už byl ze mě překladatel. Ale není tomu tak. Pamatuji si jen ty zbytečné hlouposti, které mě zotročují. A tak se ptám: jak to máte vy? Máte nějaký fígl? Říkám si, odpustil-li mi Bůh, pak i já si musím odpustit a jít dál. Je to velmi osvobozující. Jaké jiné by to mohlo být. Vždyť Bůh přišel na svět, aby nás vysvobodil! Nedávno jsem se nějak zamýšlela nad svou minulostí. Bylo mi moc svízelně a vyčítala jsem si, co všechno jsem v životě pokazila, kolik bolesti jsem způsobila jiným i sobě svým hloupým chováním. Minulost mě strašila a strach není vůbec dobrá věc. Najednou mi bylo zatěžko přijmout, že Bůh mi odpustil. K čemu mi to je, když sama sobě odpustit nedokážu a do smrti se tím vším budu trýznit? A výčitky pokračovaly dál: mohla jsem jednat lépe, smýšlet tak či onak, vidět chyby, a tak dále a tak dále, a zkrátka nikdy nechybovat, a tak
nemuset trpět… Zkrátka být dokonalá každým coulem. Náhle jako by se opona roztrhla a skrz mraky prosvitlo slunce – na mysl mi přišla myšlenka, která s odpuštěním zdánlivě nesouvisí. Copak to všechno mohlo být jinak? Copak Eva mohla odolat a neutrhnout jablko? Copak i Adam mohl odolat? Copak Ježíš musel tolik trpět, když přišel spasit svět? Copak to nešlo bez bolesti? Šlo. Určitě by to šlo. Ale ačkoliv jsme propadli hříchu, není to Bohu překážkou, aby nás miloval. Bůh si dokáže poradit s ledajakým zlem, jak ukázal svým životem a smrtí Ježíš Kristus. Mluvila jsem o odpuštění sama sobě. Jak to nakonec dopadlo? Žádný člověk není schopný žít dokonale – a je-li někdo, kdo dokonalý je, tak o své dokonalosti neví. A jak by řekla moje učitelka – je už patrně mrtvý. Hledání odpuštění sobě samé se do jisté míry pro mě stalo hledáním Boha. Snad mě mé chyby činí pokornější, tolerantnější a chápavější. Tolerantnější k nedokonalým chybujícím, nikoliv k hříchu. Tak se zase Bohu podařilo, že v mém životě přeměnil nějaké zlo v obrovské dobro. Bohu díky. Vaše Křepelka na Vinici
KONTAKTY Duchovní správce – farář
P. Stanisław Góra telefon: 271 742 523, 602 309 766; e-mail:
[email protected] V pondělí vyřizujte, prosím, jen neodkladné záležitosti.
Pastorační asistenti
Mgr. Jan Rückl telefon: 725 465 052 email:
[email protected] Mgr. Ing. Pavel Švarc telefon: 725 465 052 e-mail:
[email protected]
K A L E N D Á Ř na červenec a srpen 5. 7.
Čt
7. 7. 11. 7. 29. 7.–7. 8. 30. 7.–5. 8. 1. 8. 4. 8.
So St
4. 8.–11. 8. 15. 8.
So–So St
25. 8.–2. 9. 29. 8.
St
Mimořádné akce, změny, výjimky
8.00 ODPADÁ eucharistie 15.30–17.00 ODPADAJÍ úřední hodiny farní kanceláře 17.00–17.45 Příležitost ke svátosti smíření 18.00 17.00–17.45
Po–Ne St 17.00–17.45 So 18.00
17.00–17.45 18.00
17.00–17.45 18.30
MIK FAR VÁC
Eucharistie (Slavnost sv. Cyrila a Metoděje) VÁC Svatoprokopská pouť Sázava ODPADÁ příležitost ke svátosti smíření FAR Farní dětský tábor Nová Říše Letní pobyt mládeže Obděnice ODPADÁ příležitost ke svátosti smíření FAR Eucharistie (20. výročí smrti kard. F. Tomáška) katedrála Farní dovolená Alpy Příležitost ke svátosti smíření VÁC Eucharistie (Slavnost Nanebevzetí Panny VÁC Marie) Pouť mladých Taizé ODPADÁ příležitost ke svátosti smíření FAR Zkouška sboru SÁL
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Platí od 1. 7. do 2. 9. 2012 včetně. Výjimky a změny najdete v kalendáři výše.
Eucharistie neděle
Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru
8.30 kostel sv. Václava 19.00 kostel sv. Mikuláše
neděle
středa
18.00 kostel sv. Mikuláše
středa 17.00–17.45
čtvrtek
8.00 kostel sv. Mikuláše
Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek
15.30–17.00
7.30–8.15
kostel sv. Václava fara – Vršovické nám. 84
Jiný termín svátosti smíření a duchovního rozhovoru je možné dohodnout s farářem P. St. Górou (
[email protected], 602 309 766).
fara – Vršovické nám. 84/6
Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300 Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 2. 9., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 22. 8. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Michal Žilka. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Sylvie Tomsová a Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
