Radka Pšeničková, SUS 109496
Význam a funkce Vánoc v současné době Pod tlakem dění posledních dní jsem se rozhodla zabývat se tématikou Vánoc.
Každý z nás ať chce či nechce je do této problematiky vtažen mnoha vnějšími
vlivy a je víceméně povinen plnit několik úkolů, které si tyto svátky nebo spíše
současné společenské konvence vyžadují. Z tradičních křesťanských svátků se
čím dál více vytrácí jejich původní význam a stává se z nich komerční záležitost, která nahrává především obchodníkům. V průběhu staletí, především pak během století dvacátého, došlo se změnami ve společnosti i k závratným změnám
v přístupu a chápání nejen svátků vánočních, ale i ostatních obyčejů, zvyků a slavností. Myslím, že se nabízí řada zajímavých otázek, jimiž bychom se mohli věnovat podrobněji a pokusit se na ně nalézt odpověď. K jakým změnám v pojetí vánočních svátků došlo? Ačkoli se může zdát, že Vánoce byly vždy výhradně spojeny s křesťanstvím a
s církví, není tomu tak. Do církevního kalendáře byly zařazeny až roku 336. Historie vánočních svátků sahá do dob předkřesťanských, kdy se 24. prosince
slavil den zimního slunovratu. S příchodem křesťanství vešly do popředí Vánoce
jako výroční křesťanské svátky na památku narození Ježíše Krista. Tyto křesťanské oslavy navázaly na pohanské mýty. Církev spojila zrození božského dítěte s příchodem zimního slunovratu, vyjadřujícím vítězství světla nad tmou.
Sváteční vánoční život se až do 17.století odehrával v kostelech. Zde se
sloužily štědrovečerní mše a hrály církevní vánoční hry. Poté se vánoční oslavy
začaly pomalu přesouvat do rodinného prostředí, kde se prolínala oslava narození Ježíška s uctíváním rodinného štěstí
a vzájemné pospolitosti. V 19.století se
Vánoce stávaly stále více světským svátkem. V tomto století se poprvé v českých
zemích objevuje vánoční stromeček a předávání skromných dárků se stává tradiční součástí Štědrého večera.
K velkému zlomu u nás došlo po 2.světové válce, kdy se k moci dostali
komunisté. V období komunistického režimu byla křesťanská víra z velké míry utlačovaná, jelikož režim nepřipouštěl jinou než komunistickou autoritu, a proto 1
docházelo k cílenému potlačování jejich primárního významu a k výraznému zesvětštění. Byly prezentovány jako chvíle rodinného klidu a štěstí. Komunisté se
dokonce snažili nahradit Ježíška podle sovětského vzoru dědou Mrázem a Štědrý den chtěli přesunout na Nový rok. Vánoce se v mnoha případech omezily na
pečení cukroví, úklid, čekání ve frontách, nákupy dárků a četná setkání s rodinnými příslušníky a přáteli.
Obrat po sametové revoluci vnesl do Vánoc zesílený komerční ráz. Vlivem
reklamy byl nastolen určitý ideální vzor, kterému se mnoho lidí snaží vyrovnat. To ovšem k vnějším i vnitřním okolnostem není možné. Tento vzor sice prezentuje Vánoce jako svátky klidu, pohody a harmonie, ale to vše vzniklé na
základě maximalizace konzumu. Abychom byli schopni se takovému ideálu
přiblížit, muselo by se nám podařit bez psychické újmy splnit mnoho úkolů, překonat mnoho povinností a nástrah a vydat velké množství finančních
prostředků. Právě to si řada lidí neuvědomuje a díky nedostižné a marné honbě za ideálem jsou tyto svátky stále častěji označovány jako období stresu, depresí a starostí.
Dokud lidem diktovala život víra, pak to byly svátky jednoznačně náboženské.
V momentě, kdy se vytratil náboženský rozměr, Vánoce převzaly společenskokulturní funkci. Staly se součástí sdílené kultury, které diktuje rytmus moderní průmysl a jeho objevy. Zděděná tradice se postupem doby změnila
v komercializovaný odkaz. Styl slavení v každé době odráží kulturu i stav
společnosti. A jelikož žijeme v konzumní společnosti, kde lze ze všeho udělat „byznys“, tak tomu odpovídá i podoba současných Vánoc. Jako by se hlavním dějištěm svátků staly prostory obchodů a nákupních center. Ty jsou nyní
v popředí zájmu. Náboženské modly, které již dávno ztratily svůj význam nyní
nahrazuje důmyslně předkládané zboží ve výkladních skříních, které se stává objektem uctívání.
2
Jaké jsou hlavní rysy současných Vánoc? Jak lidé Vánoce vnímají? Myslím, že velkou výpovědní hodnotu o současné podobě Vánoc mají
mediální články, reklamy a reportáže. Domnívám se, že z nich lze vyvodit názor, jak většina společnosti tento jev vnímá a jakým způsobem na určité podněty spojené výhradně s Vánocemi reaguje. Proto v následující kapitole budu primárně vycházet z letošního vánočního tisku a
pokusím se sledovat nejvíc
frekventovanou tematiku a problematiku související s Vánocemi, jíž se média zabývají.
V rubrice ekonomika jsou často zastoupeny články typu „Vánoce jsou velkým
oživením ekonomiky“, „Jaké jsou časté vánoční marketingové strategie“ nebo „Lidé se před Vánoci stále více zadlužují“. Vánoční masáž začíná zhruba na konci
října, kdy nás upozorní vánoční výzdoba hypermarketů, že již nastal čas pro nákupy vánočních dárků. K jisté vánoční aktivitě nás mají vybízejí i všudeznějící
koledy, které jsou zneužity jako reklamní trik a díky tomu ztrácejí svůj sváteční
charakter. V době kdy přichází jejich čas je všichni odmítají, jelikož jsou jimi nasyceni a prostřednictvím asociací je spojují se shonem v nákupních centrech.
Marketingové strategie jsou důmyslné a lidé pod jejich vlivem často zcela
nekontrolovatelně utrácí. Nutí je k tomu např.vypouštění příjemných vůní do
nákupních prostor, „zeštíhlující“ zrcadla zkreslující postavu, narůžovělé světlo dodávající pleti snědý tón a nejdražší zboží vystaveno přímo ve výšce očí.
Zvýšenému reklamnímu nátlaku lze stěží odolat. Díky těmto nástrahám nelze zboží nekoupit. Navíc současná podoba Vánoc se točí výhradně kolem dárků a nákupů a akt obdarování často chápeme jako nutnost. Není tomu tak vždy, ale
lidé často dávají dárky ze společenské povinnosti – protože je to od nich
očekáváno. Reklama nám navíc vnucuje názor, že citová hodnota dárku je závislá
na jeho ceně. Svým nejbližším, především rodinným příslušníkům, chceme
vyjádřit svou přízeň drahým dárkem. Pokud tak neučiníme, jsme obětí pocitu, že jsme dotyčnému nedali dostatečně najevo, co k němu cítíme. Mohl by se
domnívat, že si ho dostatečně nevážíme. Ve svém okolí jsem položila otázku, zda by dotyční své nejbližší byli schopni obdarovat jen nějakým drobným levným dárkem a značná většina odpověděla ne, z výše zmíněných důvodů. V dnešním
3
světě se cena a hodnota čím dál více prolínají a stávají se rovnocennými veličinami.
Vedle dárků a nakupování se časopisy hojně zmiňují o úklidu, pečení a stresu.
Především tisk určený ženám předkládá návody „Jak vyzrát na Vánoce a nepřijít o
nervy“ či „Jak přežít Vánoce a nezešílet“ a svátky označuje většinou jako „Vánoční blázinec“. Na ženy jsou z pohledu dámských časopisů kladeny větší
nároky než na muže, a právě ženy údajně nesou odpovědnost za pěkně prožité svátky. Musí uklidit, napéct, nakoupit a zabalit dárky, uvařit. Jako by tyto úkony byly zárukou šťastných Vánoc.V reklamách jsou ženám předkládány dokonalé vzory a jakmile se začne realita od tohoto ideálu odlišovat, přicházejí stavy
úzkosti a zklamání. Fakt, že reklama a televize mají s realitou jen málo
společného si málokdo připouští a uvědomuje. Pod vlivem ideálního vzoru lidé do tohoto mystického období vkládají tolik času, očekávání, úsilí a dobré vůle až realita splyne s iluzemi a nutně musí dojít ke konfliktu. Ke konfliktním situacím
přispívají i často předstírané emoce. Podle vzoru víme, co bychom měli „správně“ cítit a když tyto emoce samovolně nepřicházejí, snažíme se je vyvolat uměle a
předstírat je. Obdobně tomu tak je i se slavnostní atmosférou, která by měla být důsledkem dílčích příčin. Násilně a nepřirozeně ji vnucujeme sobě i ostatním.
Mýtus Vánoc jako svátků pohody, klidu a harmonie je zakořeněn a paradoxně urputná snaha o jeho naplnění vede k opačnému stavu, jelikož věčným vystavením stresu a úsilím o dokonalost, která nepřichází, dochází k frustraci.
Vánoce by měly být především svátky dětí. Pro ně neztrácejí svůj význam,
jelikož se nesnaží naplňovat předhazovaná schémata a předstírat emoce. Dospělí
je často využívají jako důkaz svého úspěchu v soukromém životě. Ujistí se, že
svátky mají s kým prožít a že mezi členy rodiny panuje jistá sounáležitost. Představují pro ně určitou jistotou v dnešním uspěchaném světě. Zaručují, že někam patříme. Sdílené tradice nám dávají pocit rodinné soudržnosti a pomáhají nám určit naší identitu.
4
Přestože má současný proces komercionalizace velký vliv na podobu
společnosti, jejich svátků a rituálů a značně je deformuje, domnívám se, že Vánoce v současné podobě jsou stále nositelem blahodárného duševního účinku,
pokud jejich diktátu člověk zcela nepodlehne. I přes výše zmíněné negativní faktory, které na člověka v předvánočním čase útočí, se v konečné fázi většinou dokážeme zastavit a vnímat jedinečnost chvíle.
5
