Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Jaroslav David
Vývojové tendence moderní české oikonymie Habilitační práce
Brno 2011
2
Zde bych chtěl poděkovat všem, kteří mě nejen inspirovali, ale i pomohli cennou radou. Zejména pak prof. Rudolfu Šrámkovi, jehoţ kapitolka o honorifikujícím motivu v Úvodu do obecné onomastiky mě přivedla k napsání této práce, a doc. Heleně Bauerové, jejíţ seminář mě osudově seznámil s toponomastikou. Dále děkuji dr. Michaele Boháčové, dr. Milanu Majtánovi, dr. Milanu Harvalíkovi a dalším kolegům-onomastikům za podněty, které jsem čerpal z jejich textů, přednášek i osobních konzultací. Můj dík také patří pracovníkům archivů a muzeí, zejména pracovníkům Národního archivu v Praze, Státního oblastního archivu Praha, Moravského zemského archivu Brno, Zemského archivu Opava, Státního okresního archivu Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, Karviná a Zlín, Městského muzea Rumburk, Krajského muzea Sokolov, Vlastivědného muzea v Šumperku a Knihovny Nadace Tomáše Bati ve Zlíně, v neposlední řadě pak také všem regionálním historikům a badatelům, kteří mi přispěli cennou radou. Mgr. Ţanetě Dvořákové z Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze děkuji za ochotné zpřístupnění archivních materiálů. Mým rodičům děkuji za to, ţe mě přivedli k zájmu o historii, jazyk a literaturu a vţdy mě v tomto zájmu podporovali. Své ţeně Janě a bratrovi Míťovi chci poděkovat za kritické poznámky prvních čtenářů, manţelce Janě rovněţ za pomoc s jazykovou úpravou textu. Největší dík však patří mé manţelce Janě za trpělivost, velkorysost a podporu při psaní habilitační práce. Své rodině a především ţeně Janičce tuto práci věnuji.
3
Prohlašuji, ţe jsem habilitační práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných pramenů a sekundární literatury, dalších informací a zdrojů v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne…………..…………………. ……………………………………… Jaroslav David
4
Obsah Úvod .......................................................................................................................... 9 ZÁSADY PRO PŘEPIS VLASTNÍCH JMEN A DOBOVÝCH PRAMENŮ. LOKALIZACE TOPONYM A VYSVĚTLIVKY K JEJICH MOTIVACI
........................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
1.0 Názvotvorná charakteristika české oikonymie 18. –20. stoletíChyba! Záložka 1.1 V Ý C H O D I S K A ................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 1.2 ČESKÁ OIKONYMIE – NÁZVOTVORNÁ CHARAKTERISTIKACHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 1.3 OTÁZKA HONORIFIKACE A MÍSTNÍ JMÉNA 18. A 19. STOLETÍCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 2.0 Honorifikační motiv v toponymii ........... Chyba! Záložka není definována. 2.1 V Ý C H O D I S K A ................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 2.2 ONOMASTIKA, ONYMIE A POLITIKA A IDEOLOGIE .. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 2.3 HONORIFIKAČNÍ MOTIV – OBECNÁ CHARAKTERISTIKACHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 2.3.1 Honorifikační toponymie – současný stav bádání v české onomastice ..................................................................Chyba! Záložka není definována.
2.3.2 Honorifikační toponymum – charakteristické znaky Chyba! Záložka není definová 2.3.2.1 Nominace a přejmenování .......................Chyba! Záložka není definována. 2.3.2.2
Ideologická
podmíněnost
honorifikačního
jména
– toponymický newspeak a vytvářen í tzv. státní krajiny Chyba! Záložka není definována
2.3.2.3 Internacionalizační tendence v honorifikačním motivu Chyba! Záložka není def 2.3.3 Honorifikační toponymum – defektní onymumChyba! Záložka není definována. 2.3.3.1 Neplnění primárníc h toponymických funkcí – nominace, diferenciace, identifikace, lokalizace ................Chyba! Záložka není definována.
2.3.3.2 Komunikační nefunkčnost honorifikačních oikonym Chyba! Záložka není defino 2.3.3.3 Věcná nesprávnost a nelogičnost – zdroj komunikačních nedorozumění .............................................................Chyba! Záložka není definována. 2.3.4 Honorifikační toponyma – pokus o klasifikaci Chyba! Záložka není definována.
2.3.4.1 Typ A – deantroponymické honorifikační oikonymum Chyba! Záložka není defin
2.3.4.2 Typ B – detoponymické hono rifikační oikonymumChyba! Záložka není definová
2.3.4.3 Typ C – dechrématonymické honorifikační oikonymum Chyba! Záložka není def
2.3.4.4 Typ D – deapelativní honorifikační oikonymum Chyba! Záložka není definována 3.0 Honorifikační motiv v oikonymii českých zemí 1918 –1960 – obecná charakteristika ................................. Chyba! Záložka není definována.
5
3.1 V Ý C H O D I S K A ................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
3.2 PŘÍČINY NEUPLATNĚNÍ HONORIFIKAČNÍHO MOTIVU V ČESKÉ OIKONYMIICHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DE 3.2.1 Tradice české onomastické kultury ..........Chyba! Záložka není definována. 3.2.2 Zákonné normy upravující pouţívání toponym Chyba! Záložka není definována. 3.2.3 Uzavřenost české oikonymické soustavy Chyba! Záložka není definována. 3.2.4 Etnické přesuny a změny h ranic ...............Chyba! Záložka není definována.
4.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv 1918 –1945Chyba! Záložka není defino 4.1 O B D O B Í
LET
1918–1945 ............................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
4.2 PŘÍPADOVÉ STUDIE – OBDOBÍ 1918–1945 ............. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.2.1 Toponymum Ţiţkovo Pole (původně Šenfeld, okres Havlíčkův Brod) – případová studie .......................................Chyba! Záložka není definována. 4.2.2
Toponymum Baťov a další baťovská jména – případová studieChyba! Záložk
4.2.2.1 Baťovská jména ve světě ..........................Chyba! Záložka není definována.
4.2.2.2 Baťovská jména v Československu – Baťov a BaťovanyChyba! Záložka není de 5.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv 1945–1960Chyba! Záložka není definována. 5.1 O B D O B Í
LET
1945–1960 ............................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
5.1.1 PŘÍČINY ZMĚN V OIKONYMII LET 1945–1960 ..... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 5.1.1.1 Odstraňování německých místních jmen a jmen s přívlastkem Německý, Polský, Uherský – přívlastek Český Chyba! Záložka není definována. 5.1.1.2 Honorifikační oikonyma ..........................Chyba! Záložka není definována.
5.1.1.2.1 Kult osobnosti v české oikonymii 40. a 50. let 20. stoletíChyba! Záložka není definována
5.2 SUDETY A UPLATNĚNÍ HONORIFIKAČNÍHO MOTIVU V LETECH 1945–1951CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DE 5.2.1 Honorifikační jm éna a jejich úloha při nahrazování německých oikonym .......................................................................Chyba! Záložka není definována. 5.2.2 Mytizační funkce honorifikačních jmen a mýtus „naší“ krajiny Chyba! Záložka 5.2.2.1 Sudety – mýtus české krajiny .................Chyba! Záložka není definována. 5.2.2.2
Slovensko
–
mýtus
kulturního
národa
s odbojovou
a velkomoravskou tradicí .......................................Chyba! Záložka není definována.
5.2.2.3 Kaliningradská oblast a Krym – mýtus sovětské krajiny Chyba! Záložka není d 5.2.2.4 Izrael – mýtus ţidovské zaslíbené krajiny Chyba! Záložka není definována. 5.3 PŘÍPADOVÉ STUDIE – OBDOBÍ 1945–1960 ............. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 5.3.1 Toponymum Havlíčkův Brod – případová studieChyba! Záložka není definována. 5.3.1.1 Vývoj pojmenování města do roku 1945Chyba! Záložka není definována.
6
5.3.1.2 Změna názvu města v roce 1945 ............Chyba! Záložka není definována.
5.3.1.3 Pokusy o změnu názvu města v letech 1918–1939Chyba! Záložka není definová 5.3.1.4 Přejmenování města v roce 1945 ..........Chyba! Záložka není definována. 5.3.2
Návrhy
Metoděje
Rozsívala
na
degermanizaci
oikonymie
– případová studie ...................................................Chyba! Záložka není definována. 5.3.3
Toponymum
Havlíčkova
Borová
(okres
Havlíčkův
Brod)
– případová studie ...................................................Chyba! Záložka není definována.
5.3.4 Toponymum Švermov (okres Kladno) – případová studieChyba! Záložka není def
5.3.5 Toponymum Gottwaldov (dnes Zlín) – případová studieChyba! Záložka není defi
5.3.6 Toponymum Havířov (okres Karviná) – případová studieChyba! Záložka není de 5.3.6.1 Soutěţ na název nového města ...............Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.2
Toponymum
Havířov
v kontextu
honorifikačních
jmen
40. a 50. let 20. století ...........................................Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.3 Charakteristika materiálu .......................Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.4 Analýza jednoslovných návrhů – východiskaChyba! Záložka není definována. 5.3.6.4.1 Jednoslovné návrhy – typy derivace ...............Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.4.1.1 Toponyma s formantem -ov, typ Havířov ....Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.4.1.2 Toponyma s formantem -(ov)ice, typ Bezručovice, formant -ín, typ Soutěţín, a další domácí topoformanty ....................Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.4.1.3 Deapelativní toponyma v singuláru s nulovým formantem, typ Hřebík,
plurálová toponyma, typ Krystaly, deadjektivní toponyma, typ ZářnéChyba! Záložka není definová 5.3.6.4.1.4 Kompozitní toponyma s antropoformanty, typ Průmyslav, Horomír, kompozita, typ Ostravobaň ............................................Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.4.1.5 Zkratková toponyma, typ Chrč ....................Chyba! Záložka není definována. 5.3.6.4.1.6 Internacionalizační tendence – toponyma s cizími topoformanty, typ Uhlohrad ........................................................................Chyba! Záložka není definována.
5.3.6.4.1.7 Deonymická toponyma s nulovým formantem, typ Fučík, DonbasChyba! Záložka není d 5.3.6.5 Celková charakteristika názvotvorných typů – toponyma pro Havířov ........................................................................Chyba! Záložka není definována. 6.0 Pomístní jména a honorifikace .............. Chyba! Záložka není definována. 6.1 V Ý C H O D I S K A ................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 6.2 HONORIFIKAČNÍ MOTIV A ČESKÁ ANOIKONYMIE ... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
6.2.1 Revize pomístních jmen v Sudetech a kolektivizace Chyba! Záložka není definován
7
6.2.2 Ţiţkův dub, Masarykova lípa a d alší honorifikační anoikonyma – případové studie ....................................................Chyba! Záložka není definována. 6.2.2.1 Ţiţkův dub ....................................................Chyba! Záložka není definována. 6.2.2.2 Masarykova lípa .........................................Chyba! Záložka není definována. 6.2.2.3 Jiráskova cesta, Důl Klement Gottwald Chyba! Záložka není definována. 6.2.2.4 Sémiotický závěr ........................................Chyba! Záložka není definována. 7.0 Honorifikační motiv v české urbanonymiiChyba! Záložka není definována. 7.1 V Ý C H O D I S K A ................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 7.2 MĚSTO
JAKO PROSTOR MODERNÍ CIVILIZACE.
EVROPSKÝ
A AMERICKÝ MODEL
URBANONYMIE ............................................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.3 Č E S K Á
URBANONYMIE
20.
S T O L E T Í ............ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.3.1 Východiska ............................................................Chyba! Záložka není definována. 7.3.2 Urbanonymické prostory současného města ........Chyba! Záložka není definována. 7.3.2.1 Český Krumlov – urbanonymie historického městaChyba! Záložka není definována.
7.3.3 Honorifikační motiv v moderní české urbanonymii 20. stoletíChyba! Záložka není definován 7.3.3.1 Od středověkého města k moderní době ............Chyba! Záložka není definována. 7.3.3.2 Honorifikační motiv v současné české urbanonymiiChyba! Záložka není definována.
7.3.3.3 Urbanonymie socialistického města Havířov – případová studieChyba! Záložka není defin 7.4 DEFINICE
URBANONYMA Z POHLEDU VÝZNAMU PODÍLU HONORIFIKACE NA JEHO
UTVÁŘENÍ ................................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
8.0 Reklamní funkce oikonym ........................ Chyba! Záložka není definována. 8.1 REKLAMA A OIKONYMA – PRINCIPY FUNGOVÁNÍ .. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
8.2 REKLAMNÍ (PŘACÍ) TOPONYMA TYPU VESELÍ, LÁZNĚ BOHDANEČCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁ
8.3 REÁLNÁ TOPONYMA A JEJICH VYUŢITÍ V REKLAMNÍM TEXTUCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 8.4 REKLAMNÍ FUNKCE OIKONYM – PŘÍPADOVÉ STUDIECHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 8.4.1 Oikonymum Beroun v kontextu reklamního textu – případová studie ............................................................................Chyba! Záložka není definována. 8.4.2 Uliční jména a jejich vyuţití v reklamě – případová studieChyba! Záložka není
8.4.3 Pojmenování bytových komplexů – případová studieChyba! Záložka není definov 9.0 Oikonymie v uměleckém textu ............... Chyba! Záložka není definována. 9.1 V Ý C H O D I S K A ................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 9.2 CHARAKTERISTIKA ČESKÉ LITERÁRNÍ TOPONYMIE CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 10.0 Závěr ........................................................................................................... 207
8
11.0 Summary .................................................................................................... 211 12.0 Seznam zkratek a symbolů .................... Chyba! Záložka není definována. 13.0 Prameny a literatura ................................ Chyba! Záložka není definována. 13.1 P R A M E N Y ........................................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
13.1.1 Archivní fondy, kroniky, soupisy pomístních jmen Chyba! Záložka není definován 13.1.2
Tištěné
prameny
(beletrie,
dobové
články,
dobové
příručky, edice, statistické lexikony, vyhlášky) Chyba! Záložka není definována. 13.1.3 Elektronické databáze ...............................Chyba! Záložka není definována. 13.2 L I T E R A T U R A .................................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 14.0 Rejstřík ......................................................... Chyba! Záložka není definována. Přílohy .................................................................... Chyba! Záložka není definována.
9
Úvod Habilitační práce Vývojové tendence moderní české oikonymie, jiţ právě otevíráte, se zabývá vývojem české toponymie (soustavy zeměpisných jmen)1, především oikonym (místních jmen)2 v moderní době. Ve 20. století byl systém zeměpisných jmen významně ovlivňován politikou, nacionalismem, společenskými proměnami, kulturou a také reklamou. Moderní tvůrce a uţivatel zeměpisných jmen není jiţ jen kolonizátorem či lokátorem, který svým pojmenováním chce vystihnout především podstatu místa, jeho charakter, okolnosti zaloţení nebo vyjádřit vlastnický vztah. Naopak, toponymum se mu stává nástrojem politického, národnostního či obchodního boje, vkládá do něj své představy, skrze jméno vytváří mýtus krajiny, nebo vystupuje pouze jako jeho lhostejný uţivatel. Tím vším se zabývá text, jehoţ autor si klade řadu otázek a pokouší se na ně najít uspokojivou odpověď nikoliv ve spekulacích a hypotézách, ale opírá se o svědectví zeměpisných jmen, archivních pramenů a jejich analýzu uplatňující meziobrový přístup. Moderní česká3 toponymie 20. století, zejména oikonyma (místní jména) a jejich vývoj, představují materiál, jemuţ doposud nebyla věnována soustavná pozornost. Výjimkou byly práce zabývající se synchronním (současně zaměřeným) normativním popisem soustavy místních jmen, výkladové slovníky nebo zeměpisné lexikony se standardizační funkcí (např. MJČ 1–5; MJMS 1–2; POLÍVKOVÁ 1985 b; POLÍVKOVÁ 2007; ZEMLEX; ZJČ). Pokud si jejich autoři všímali moderní oikonymie, byla to obvykle jen záleţitost výkladů dílčích hesel, nikoliv pozornost systému jako celku. Zájem toponomastiky se soustřeďuje především na starší období, zhruba do počátku
15.
století,
kdy
se
dovršila
geneze
české
toponymické
soustavy
(např. BAKALA 1982; BAKALA 1983; BOHÁČ 1978; ČORNEJOVÁ 2009; DOBIÁŠ 1927; HOSÁK 1957; HOSÁK 1962; LUTTERER 1969 b; MUSIL 2002; SCHWARZ
1
Toponymum (vlastní jméno zeměpisné) označuje vlastní jména mapově zachytitelných objektů nacházejících se na zemském povrchu. K terminologii toponomastiky viz ESČ; KADMON 2002; SOUSTAVA; ŠMILAUER 1963; ŠRÁMEK 1999. 2 Oikonymum (místní jméno) označuje vlastní jména obydlených objektů, zejména měst, vesnic, samot apod. 3 Českou toponymií/oikonymií/anoikonymií rozumíme soustavu zeměpisných jmen na území českého národního jazyka odpovídajícím oblasti vymezené hranicemi České republiky.
10
1961; ŠMILAUER 1960; ŠMILAUER 19644; ŠMILAUER 19665; ŠRÁMEK 1965; ŢEMLIČKA
1980).
Autory
zajímala
a
zajímá
buď
středověká
kolonizace
(např. KLÁPŠTĚ 2005; ŠIMÁK 1938), nebo problematika lokalizace zaniklých osad (např. NEKUDA 1961; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1976; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1986; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 b; ROUBÍK 1959; ZANIKLÉ OBCE-EL). Druhou oblastí zájmu toponomastiky jsou anoikonyma (pomístní jména)6, v současnosti zvláště ve spojitosti se zpracováním projektů velkých slovníků (srovnej např. ACTA 2010; ČIŢMÁROVÁ 2007; ČIŢMÁROVÁ 2009; SLOVPJ; ŠIPKOVÁ 2009). Pozdější období vývoje zeměpisných jmen obecně jiţ není pro historii, toponomastiku ani pro lingvistiku tak zajímavé. Výjimku představují pouze změny v soustavě místních a pomístních názvů českého pohraničí, k nimţ došlo po roce 1945 (např. BURDOVÁ 1971; BURDOVÁ 1972; LUTTERER 1972; MATÚŠOVÁ 2002; MATÚŠOVÁ 2006; MATÚŠOVÁ 2007; ORLÍK 1952; PLESKALOVÁ 1989; ŠRÁMEK 1980 b; ŠRÁMEK 1980 c), proměny anoikonymie související s kolektivizací zemědělství
(např.
OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ
1968;
PLESKALOVÁ
1983),
popř. stručný popis novodobé toponymie v rámci vývoje onymie (ŠRÁMEK. KNAPPOVÁ 2002). Příčiny nezájmu historiků o novověkou toponymii na příkladu nově zaloţených osad vystihl Ladislav Hosák: „Historikové věnovali zaniklým osadám daleko větší pozornost neţli osadám vzniklým v nové době. Zaniklé osady vábí romantikou a někdy i svým tragickým osudem, zatím co zakládání nových osad zdá se být všední a málo pozoruhodnou událostí.“ (HOSÁK 1966, s. 203). Pro onomastiku a obecně i lingvistiku, obzvláště pro diachronní disciplíny, pak soudobá oikonymie nepředstavuje nijak významný materiál. Vlivem podstatné míry standardizace ve slovnících a statistických lexikonech jiţ od 19. století (např. ENS 1–4; PALACKÝ 1848; SCHALLER 1–16; SCHWOY 1–3; SEDLÁČEK 1908; SOMMER 1–16; WOLNY 1–6) slouţí jako „ţivý“ jazykový materiál, např. pro dialektologii, především anoikonyma (pomístní jména). 4
Ačkoliv Šmilauerův článek zachycuje vývoj české oikonymie aţ do 60. let 20. století, samotnému 20. století je věnován pouze jeden odstavec. 5 Vladimír Šmilauer se i zde zabývá především dějinami středověké kolonizace, avšak věnuje také pozornost vzájemným vztahům českých a německých podob toponym, viz s. 26–28. 6 Anoikonymum (pomístní jméno) označuje vlastní jména neobydlených objektů vytvořených přírodou, popř. člověkem, zejména pojmenování vod (hydronyma), hor, kopců, skal (oronyma), zemědělsky vyuţívaných pozemků (agronyma) a také komunikací (hodonyma). Jana Pleskalová v monografii Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku k anoikonymům řadí i názvy samot, osad a místních částí se zdůvodněním, ţe se sice jedná o obydlené objekty, ale „mnohé z nich převzaly pro své označení původní PJ“ (PLESKALOVÁ 1992, s. 7).
11
Tématem naší práce je z výše připomenutých důvodů právě česká oikonymie 20. století. Naším záměrem však nebyl soustavný popis vývoje systému místních jmen, ale ve formě vybraných kapitol se zaměřujeme na problémy, které česká toponomastika doposud přehlíţela. Témata kapitol byla zvolena tak, aby umoţnila ukázat obecnější trendy vývoje a fungování moderní české oikonymie. Jedná se o jevy a problémy, jejichţ kořeny můţeme vysledovat jiţ v 18. a 19. století, nás však zajímaly především vývoj a proměny české oikonymie 20. a počátku 21. století. Vývoj české toponymie 20. století chceme ukázat na příkladu oikonym (místních jmen), ale v těch případech, kde je to vhodné zejména z důvodu srovnání, sledujeme i proměny plánu anoikonymického. V rámci tématu honorifikačních jmen si všímáme také proměn soustavy uličních jmen (urbanonym)7. Úkolem naší práce však není mapování standardizace místních jmen, sledování vztahu spisovnost – nespisovnost nebo popis dějin toponomastiky ve 20. století. Zmíněných problémů se dotýkáme pouze okrajově tam, kde je to nezbytné pro doplnění výkladu hlavního tématu. Kapitoly 3.0, 4.0 a 5.0 se zabývají honorifikačním motivem v české oikonymii v kontextu evropské onymie 20. století. Zdroje a počátek uplatnění honorifikace (oslavná či memoriální zeměpisná jména) nacházíme jiţ v toponymii 18. a 19. století (kapitola 1.0). Znalost a základní charakteristiky toponymie nově zaloţených lokalit, jeţ vznikaly především parcelací dvorů, např. tzv. raabizační osady8, a také v souvislosti s protoindustriálními provozy (hamry, hutě, sklárny, salajky), jsou nezbytným předpokladem pro následný popis úlohy honorifikačního motivu v toponymii 20. století. Šlo nám primárně o sledování tendencí v názvotvorbě, popis motivace a uplatnění starších oikonymických modelů, především se zřetelem k deantroponymickým toponymům (zeměpisným jménům odvozeným z osobních jmen). Předmětem kapitoly 2.0 však není pouhý úzce zaměřený popis honorifikačního motivu a zeměpisných jmen jím motivovaných, ale také se zde pokoušíme o klasifikaci honorifikačních oikonym. Sledování uplatnění, či spíše důvodů a příčin neuplatnění honorifikace v české
7
Urbanonymum (uliční jméno) označuje vlastní jména městských objektů, v úzkém slova smyslu ulic a náměstí, v širokém pojetí sem náleţí také jména mostů, parků, budov, podniků, zastávek městské dopravy apod. (k vymezení termínu viz kap. 7. 4). 8 Termín raabizační osady označuje sídliště zakládaná v poslední třetině 18. století v rámci raabizační reformy. Její podstatou byla parcelace vrchnostenských dvorů a rušení roboty za náhradu. Reforma byla nazvána podle svého autora, rakouského národohospodáře Franze Antona Raaba (1722–1783). Po něm jsou pojmenovány také české obce Ráb a Ráby.
12
toponymii jako celku i v jejích jednotlivých částech vytváří osnovu pro deskripci dalších podstatných jevů a formulaci charakteristiky moderní české oikonymie (kapitola 4.0). Jsme si vědomi, ţe bez zasazení této problematiky do širších souvislostí, zejména uplatnění honorifikačního motivu v toponymii zemí bývalého sovětského bloku a samotného Sovětského svazu, by nebylo moţné popsat českou situaci a její specifika. Ta se ukázala např. i srovnáním vývoje v oblasti českých Sudet po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce s oblastmi jiţního a východního Slovenska, bývalého Východního Pruska, Krymu nebo Izraele (kapitola 5.2). Na příkladu konkrétních toponym (např. Ţiţkovo Pole, Havlíčkův Brod, Švermov, Gottwaldov, Havířov) ukazujeme řadu aspektů vzniku a uţívání honorifikačních jmen. Pozornost věnujeme také pomístním jménům (kapitola 6.0) a především urbanonymům a proměnám urbanonymie od 19. do konce 20. století (kapitola 7.0). Druhý oddíl (kapitola 8.0) se zaměřuje na současnost české oikonymie. Prostřednictvím dvou aspektů, reklamnosti a reprezentativnosti zeměpisného jména, jsme se snaţili postihnout obecné charakteristiky českých místních jmen a jejich fungování se zřetelem k jejich komunikačnímu vyuţití. Zajímala nás nejen toponyma primárně reklamní, ale také podmínky umoţňující zapojení a fungování reálného toponyma jako významného konstitutivního prvku reklamní komunikace, zejména vyuţití lidové (nevědecké) etymologie. Všímáme si také oikonym, která vznikala aţ po roce 1989 jako názvy bytových komplexů a satelitních městeček. V poslední, třetí části (kapitola 9.0) se zabýváme toponymy v uměleckých textech v širokém slova smyslu. Tomuto tématu, na rozdíl od literární antroponymie, doposud nebyla v naší onomastice věnována pozornost (srovnej např. HAUSENBLAS 1976; HAUSENBLAS 1996; HODROVÁ 2001; HOLÝ 1984; HOLÝ 1995; KNAPPOVÁ 1989; KNAPPOVÁ 1992; PASTYŘÍK 2000). Toponymický materiál uměleckých textů nás zajímal ve vztahu k reálné oikonymii. Hlavní otázka, která nás znepokojovala, zněla, zda autoři uměleckých textů vytvářejí fiktivní prostor pomocí typizace nebo atypizace toponym, a do jaké míry vyuţívají modelů poskytovaných českou oikonymickou soustavou. Kapitoly 8.0 a 9.0 jsou tedy doplněním hlavního tématu, kterým je vývoj české oikonymie ve 20. století sledovaný prostřednictvím honorifikačních jmen. V úvodu je také třeba poznamenat, ţe mnohá zde zpracovávaná témata jiţ byla především formou referátů představena na vědeckých konferencích. Řada problémů byla
13
v posledních letech prezentována v odborných domácích i zahraničních časopisech (viz kap. 13.2); na všechny řádně odkazujeme na příslušných místech textu naší práce. Přesto náš text není pouhým sborníkem jiţ publikovaného, ale témata, jimiţ se autor badatelsky zabýval, jsou zde rozpracována do hloubky a rozšířena, doplněna o nové poznatky a začleněna do celku habilitačního spisu. Na tomto místě musíme také připomenout, ţe v roce 2011 byla v nakladatelství Academia vydána monografie Smrdov, Breţněves a Rychlonoţkova ulice s podtitulem Kapitoly z moderní české toponymie (DAVID 2011 c). Kniha vychází z textu předloţené práce, avšak není s ní zcela identická – v řadě ohledů je habilitační spis obsáhlejší, je doplněn o řadu pramenů a reflektuje nejnovější literaturu předmětu. Habilitační práce Vývojové tendence moderní české oikonymie představuje nový a netradiční pohled na vývoj a proměny soustavy místních jmen ve 20. století a svým tématem je tedy prvním pokusem o zpracování této problematiky nejen v české, ale i středoevropské toponomastice.
207
10.0 Závěr Cílem naší práce, v české onomastice první svého druhu, bylo upozornit na nejvýraznější tendence a charakteristiky vývoje novodobé české oikonymie (soustavy místních jmen), zejména v období 20. století. V první části jsme jej sledovali na pozadí situace v zemích střední a východní Evropy. Pro moderní českou oikonymii se staly určujícími čtyři tendence: 1) úsilí o standardizaci a jazykovou správnost, 2) úsilí o reprezentativnost jména, např. akcent na národní reprezentativnost nebo reklamnost, 3) nacionalizace oikonymie, v našem případě jejím projevem byla především degermanizace v širokém smyslu slova, intenzivní zejména v letech 1945–1949, 4) uplatňování či spíše neuplatňování honorifikačního motivu. Vývoj české oikonymie jsme sledovali prostřednictvím honorifikace a jejího fungování. Ukázalo se, ţe podstatným rysem české oikonymie 20. století, na rozdíl od urbanonymie (uliční názvy), bylo jen minimální uplatnění honorifikačního motivu. Jeho menší neţ 1% podíl v nových nebo změněných místních názvech po roce 1945 kontrastuje s průměrnými hodnotami zastoupení honorifikačních jmen v urbanonymii sledovaných měst, kde činí 50–80 %. Důvody, které zabránily výraznému prosazení honorifikačního motivu v české oikonymii, byly čtyři: 1) dlouhá a silná tradice české onomastické kultury, 2) existence zákonných norem regulujících pouţívání a změny toponym, 3)
uzavřenost
a
dotvořenost
české
oikonymické
soustavy,
absence
tzv. imperátorských jmen, 4) existence česko-německých ekvivalentních názvů pro velká města v oblastech s německým osídlením, např. Jihlava-Iglau, Liberec-Reichenberg, Odry-Odrau nebo Ústí nad Labem-Aussig, které nedovolily po odsunu Němců výrazné prosazení honorifikačních jmen. Po roce 1945 došlo pouze k preferenci české podoby názvu. Honorifikační motiv se naproti tomu stal dominantním v české urbanonymii, nejvíce se zde uplatňovalo motivační východisko představované jmény osobností kultury a politiky 19. století. Skupinou zeměpisných jmen, kde honorifikace neměla
208
téměř ţádný ohlas, byla anoikonymie (pomístní jména), s výjimkou pojmenování hor a jezer. Z hlediska názvotvorby a produktivity jednotlivých názvotvorných typů se staročeská a novočeská oikonymie podstatně odlišují; pro staročeské období jsme vycházeli ze zjištění Vladimíra Šmilauera a Michaely Čornejové. Nejfrekventovanějším typem oikonym staročeského období byla jména označující skupinu obyvatel, jejich nejběţnějším formantem, 81 % jmen pojmenovávajících skupinu lidí, zakončení -(ov)ici, tedy patronymická místní jména typu Chomútovici. Mezi všemi Čornejovou analyzovanými toponymy byla oikonyma pojmenovávající primárně skupinu lidí zastoupena 50 %. Místní jména vyjadřující primárně přivlastnění pak měla podíl 29 %. V absolutních hodnotách se jako nejproduktivnější typ tvoření oikonym 11.–13. století ukázala derivace pomocí topoformantů -(ov)ice – 42 %, -ov – 14 %, -ín – 8 % a -jь –8 %. Srovnání s novočeským stavem upozorňuje na významné rozdíly. V české oikonymii sice nedošlo k nějakým podstatným změnám, soustředíme-li naši pozornost na formantové odvozování jmen. Nejtypičtějšími formanty české oikonymie zůstávají podle absolutní frekvence zakončení -(ov)ice, -ov a -ín. Ovšem pokud hovoříme o produktivitě formantu -(ov)ice v novověké toponymii, je zřejmé, jak dokládá i náš materiál nejen realizovaných toponym, ale také např. návrhy na pojmenování města Havířov, ţe byl zatlačen do pozadí původně posesivním -ov. Důvodem bylo nepochybně především vymizení motivačního východiska jmen pojmenovávajích skupinu lidí. Dále svou roli sehrála pro toponyma nevhodná forma gramatického čísla plurálu, neboť oikonymum označuje jeden onymický objekt, nikoliv jejich mnoţinu, a také souhláskové alternace názvotvorného základu, které způsobuje přípona -(ov)ice. Uvedené nedostatky však nemají formanty -ov a -ín. V moderní době navíc došlo k jejich funkčnímu rozlišení, reflektujícímu nejen přesuny v kategorii gramatického rodu, ale i novou realitu motivačního východiska oikonym. Příponou -ín se v nové době, 18. a 19. století, tvořila pouze oikonyma z antroponym ţenského rodu, např. Amalín, Annín, Karlín, nebo Terezín; osoby ţenského pohlaví a tedy i ţenská antroponyma se stávají součástí motivace oikonym, stále ovšem představují menšinu a ve 20. století se neuplatňují. Tato specifikace formantu -ín však neplatí absolutně, jak dokládá jeho vyuţití pouze při deapelativní derivaci oikonym v materiálu návrhů pro město Havířov, např. Havířín, Lidotín, nebo v souboru literárních jmen, např. Lučín, Pozdětín. Potenciálně přítomná
209
posesivita oikonym zakončených -ov a -ín byla navíc vysoce funkční i u jmen nově zaloţených lokalit, respektive u českých ekvivalentů německých názvů, neboť to byla jména primárně posesivní, např. Nimptschdorf – Nimpšov, Rennersdorf – Renertov, Theresienfeld – Terezín. Produktivitu formantu -ov potvrzuje nejen materiál návrhů názvů pro nové město Havířov, ale také fiktivní oikonyma objevující se v reklamních a literárních textech v širokém slova smyslu, např. toponyma Dárečkov, Kotov, Maršmelov, Tchýňov nebo Větrov. Formant -ov se tak v novodobé české oikonymii stává nejvýraznějším reprezentantem formálních prostředků pro tvoření místních jmen. V rámci nejproduktivnějších názvotvorných modelů honorifikačních jmen, ať uţ to byly pouhé návrhy nebo realizace toponym, byly nejčastějšími způsoby tvoření oikonym opět derivace formantem -ov, např. Holečkov, Sokolov, Švermov, Gottwaldov, Havířov, a model posesivní deantroponymické adjektivum + původní toponymum, např. Ţiţkovo Pole, Havlíčkův Brod, Havlíčkova Borová. I přes významnou úlohu internacionalizace v honorifikačních toponymech, zejména však v oblasti motivace, se tedy v moderní české oikonymii jen minimálně setkáváme s napodobováním nedomácích, např. sovětských (ruských) názvotvorných modelů typu Uhlohrad, Budovatelsk, popř. deantroponym s nulovými formanty, např. Fučík, Zápotocký. Sledovali jsme také oikonymii, reálnou a fiktivní, jak je vyuţívána ve dvou specifických oblastech, v reklamních a v uměleckých textech. Naše analýza potvrdila předpoklad, ţe historicky vzniklá oikonyma jsou aţ na výjimky pro dnešního uţivatele motivačně a etymologicky nesrozumitelná či nejasná. V reklamních textech se však zapojením do jiného, pro daný účel vytvořeného kontextu uplatňuje významně neodborná (lidová) etymologizace oikonym. Dokládají to nejen příklady nových, účelových interpretací oikonym typu Velikonoční pošta z Kraslic, festival Řev Řevnice, ale také fungování urbanonym typu Růţová ulice jednak jako součásti reklamního textu, např. Růţová čajovna v Růţové ulici, nebo jejich pouţívání jako toponym s významově kladným obsahem, např. Růţová ulice v kontextu uličních názvů Jasmínová, Šeříková či Jahodová. Fiktivní oikonymie v uměleckém textu více méně napodobuje strukturu modelů reálných místních jmen. Avšak významně se zde uplatňuje snaha o etymologickou průhlednost a srozumitelnost toponyma, které se tak aktivně zapojuje do sémantické struktury textu, např. jména typu Kotov, Krokovy Vary nebo Dejboţice. Důleţitou roli
210
hraje také typizace, např. oikonyma Hradec, Hradiště, Kamenice či Kostelec reprezentující typ místního názvu českého venkovského městečka, nebo jména Lhota označující zapadlé vesnice. Reálná toponymie v uměleckých textech plní funkci skutečně identifikačních místních jmen, ale mnohdy slouţí autorům i jako východisko pro jejich lidové etymologizování za účelem jazykové hry.
211
11.0 Summary The aim of the text, perhaps the first of its type in Czech onomastics, is to highlight the most noticable tendencies and features in the development of modern Czech oikonymy. Habitation names, i.e. the names of inhabited places, such as cities, villages and other settlements are mentioned, particularly those of the 20th century. Four trends have become fashionable in modern Czech oikonymy: a) The need to create standardization and correctness in language. b) An awareness of the need to create a representative form for place names. This includes an emphasis on national representation and its beneficial usage and purpose in advertising. c) A recognition of the important role of nationalism, in our case Czech-German ethnic regrouping and migration after World War II. d) Commemorative or honorific naming and renaming. The development of Czech oikonymy was studied through commemorative naming and its usage. The commemorative/honorific name (“honorifikační jméno“ in Czech) is a place name that does not reflect a standard proper name. Its basic function is not a description, location and identification of an onymic object even though its function is to allocate a name to a place. Therefore such place names are typical of politically and ideologically motivated naming; they create a “political“ landscape. The potential of commemorative naming is illustrated by the rich language material of the proposed place names, for example the new Czech socialist town of Havířov (founded in1955). Our survey showed that the fundamental characteristic of modern Czech oikonymy, which differenciates it from those oikonymies of the former Soviet Block, namely the Soviet Union, Bulgaria and Yugoslavia, and from urbanonymy (the street names), is the minimal application of commemorative naming in oikonymy. There could be four reasons for this: a) The long and powerful tradition of Czech onomastic culture. b) The existence of laws and legal rules regulating the usage and changes to toponyms.
212
c) The fact that Czech oikonymy was already a complete system by the 20th century. There was for example no tradition for naming kings and emperors in honourable place names. d) The prior existence of Czech and German variants of place names, e.g. Jihlava-Iglau, Liberec-Reichenberg, Odry-Odrau and Ústí nad Labem-Aussig, saved Czech oikonymy from a flood of commemorative names after the resettlement of the German people after World War II (“Vertreibung sowie zwangsweise Aussiedlung“ in German, “odsun/vyhnání“ in Czech). Czech forms were preferred as the official names. In contrast honorific naming is dominant in the oikonymy of the Southern part of Slovakia, with its significant Hungarian minority, in the former German area of Königsberg (former East Prussia, the Kaliningrad Region today), in the Crimea after the resettlement of Crimean Tatars and in Israel after 1948. In contrast the commemorative names are typical of Czech urbanonymy. They emphasise the fact that urban spaces were largely created in modern times and represent an important venue for nationalism and ideology to be demonstrated. This function of urbanonymy is illustrated by such street names as Masarykova, Jiráskova, Komenského or the development of street names in Praha-Ţiţkov and Havířov. From the standpoint of word formation and the creation of individual forms there are substantial differences between Old Czech and New (Modern) Czech oikonymy. Significantly there is a difference in the origin and creation of the individual forms. In Old Czech oikonymy the most frequent type, 50 % of all oikonyms, were place names naming a group of inhabitants represented by the patronymic ending -(ov)ici, e.g. Chomútovici (Chomutovice today), Ľutomirici (Litoměřice today). In describing modern Czech oikonymy, the ending -(ov)ice was the most frequently applied until recently, although not used prolifically. The position of this ending was changed to -ín and -ov endings, originally implying ownership and possession and were coined from male personal names, e.g. Vítkov (from Vítek), Bohumín (from Bohuma). The first reason for this trend was a basic lack of motivation to relate place names to a specific group of people, the second was the unsuitable plural form, because a place name refers to one onymic object and the multiple usage of the ending -(ov)ice, and any alternation of the position of consonants before the ending is phonologically inappropriate.
213
Recently these two endings (-ín and -ov) were differenciated and now have a very specific application. The ending -ín is typical mostly for oikonyms coined from female personal names, e.g. Amalín (from Amalie), Annín (from Anna) and Terezín (from Terezie) in modern oikonymy, namely in the 18th–19th centuries. This reflects the new reality that female names could now form a new basic source for oikonyms, although they are in a minority and they were not used in the 20th century. The endings -ín and -ov were used in the creation of the Czech form of a German place name as well as primarily indicating ownership or possession, i.e. Theresienfeld – Terezín, Nimptschdorf – Nimpšov, Rennersdorf – Renertov. The frequency of the -ov ending is illustrated in fictitious and advertising texts, e.g. place names such as Dárečkov, Kotov, Maršmelov, Tchýňov and Větrov. The -ov ending is becoming the most significant formal tool for the creation of oikonyms in modern Czech toponymy. In the commemorative oikonym group, a derivation using the formant -ov was generally the most prolific, e.g. Gottwaldov, Holečkov, Sokolov, Švermov. Another variant was created by using a possesive adjective + the original place name model, e.g. Havlíčkova Borová (Borová originally), Havlíčkův Brod (Německý Brod originally), Ţiţkovo Pole (Schönfeld originally). Our survey focused on real and fictional oikonyms and their function in two specific fields, in advertising texts and fiction as in fictional stories and novels. Our analysis has confirmed the hypothesis that place names are poorly understood and unclear for modern people, in terms of their origin and etymology. However in advertising texts they are utilised in a new context and their special function works well with non-scholarly (folk) etymology. For instance this fact was illustrated with such street names as Růţová (Rose Street) and Liliová (Lily Street). Fictitious toponymy copies the structure of real place names, but the most important role is in making a conscious effort not to conceal their etymology, which is very often used as a basis for a play on words, to create a different meaning, and also in folk etymology. One of the most important features of fictional names is the usage of the models of place names typical of a particular region, space or country. For instance this is illustrated with such place names as Hradec, Hradiště, Kamenice or Kostelec that are used as the names for ordinary country towns in Czech fictitious texts.
