Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a cestovní ruch
VÝVOJ PROSTOROVÉ ORGANIZACE DRUHÉHO BYDLENÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI Development of the spatial organization of second-home in South Moravian Region Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Autor:
doc. RNDr. Jiří VYSTOUPIL, CsC.
Lenka PATOČKOVÁ Brno 2013
J m én o a p ří j m en í au t o ra:
Lenka Patočková
Náz ev d i p l o m o v é p ráce:
Vývoj prostorové organizace v Jihomoravském kraji
Náz ev p rác e v an gl i čt i n ě:
Development of the spatial organization of second-home in South Moravian Region
Kat ed ra:
regionální ekonomie a správy
Ved o u cí d i p l o m o v é p ráce:
doc. RNDr. Jiří Vystoupil, Csc.RNDr.
R o k o b h aj o b y:
2013
druhého
bydlení
Anotace Předmětem
bakalářské
práce
„Vývoj
prostorové
organizace
druhého
bydlení
v Jihomoravském kraji“ je rozbor regionálních rozdílů v prostorové organizaci druhého bydlení na území Jihomoravského kraje. První část se věnuje informacím o vývoji a současném postavení druhého bydlení v turisticko-rekreační infrastruktuře kraje. Druhá část je nejobsáhlejší a věnuje se rozdílům v prostorové organizaci druhého bydlení na jednotlivých regionálních úrovních (kraj, okres, města, venkovské obce).
Annotation The subject of this bachelor´s thesis „Development of the spatial organization of second-home
in South Moravian Region“ is the analysis of regional differences in the spatial organization second-home in South Moravian Region. The first part deals with information about the development and current status of second homes in tourist and recreational infrastructure of the region. the most comprehensive and deals with differences in the spatial organization of second housing at various regional levels (region, district, city, rural municipality).
Klíčová slova druhé bydlení, prostorová organizace, Jihomoravský kraj
Keywords Second-home, spatial organization, South Moravan Region
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Vývoj prostorové organizace druhého bydlení v Jihomoravském kraji vypracovala samostatně pod vedením doc. RNDr. Jiřího Vystoupila, Csc. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 16. prosince 2013 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. RNDr. Jiřímu Vystoupilovi, Csc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem těm, kteří mě při návratu ke studiu po delší době přerušení podporovali.
OBSAH ÚVOD .....................................................................................................................................................................6 1.
TEORETICKO-METODICKÁ VÝCHODISKA PRO ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ......7 1.1. VYMEZENÍ POJMU ..................................................................................................................................7 1.2. DATA O OBJEKTECH DRUHÉHO BYDLENÍ................................................................................................8 1.2.1. Údaje o rekreačních objektech z Českého statistického úřadu ........................................................9 1.2.2. Údaje o rekreačních objektech z Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.........................11 1.2.3. Problematika kombinace dat z Českého statistického úřadu a Katastru nemovitostí ....................12 1.3. FUNKČNÍ A PROSTOROVÁ SPECIFIKA OBJEKTŮ DRUHÉHO BYDLENÍ ......................................................12 1.3.1. Funkční typologie středisek cestovního ruchu ...............................................................................13 1.3.2. Prostorová organizace druhého bydlení........................................................................................14
2. VÝVOJ A SOUČASNÝ STAV POSTAVENÍ DRUHÉHO BYDLENÍ V TURISTICKOREKREAČNÍ INFRASTRUKTUŘE KRAJE ..................................................................................................16 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 3.
OBDOBÍ OD POČÁTKU 20.STOLETÍ A OBDOBÍ MEZI DVĚMA SVĚTOVÝMI VÁLKAMI ...............................17 OBDOBÍ PO ROCE 1945 DO KONCE 60.LET ............................................................................................18 OBDOBÍ OD KONCE 60 LET DO KONCE 80. LET .....................................................................................19 OBDOBÍ KONCE 80. LET A POČÁTKU 90. LET PO SOUČASNOST..............................................................20
REGIONÁLNÍ ROZDÍLY V PROSTOROVÉ ORGANIZACI DRUHÉHO BYDLENÍ .....................22 3.1. 3.2. 3.3. 3.3.1. 3.4. 3.5.
SROVNÁVACÍ ÚROVEŇ: KRAJE .............................................................................................................23 SROVNÁVACÍ ÚROVEŇ: OKRESY ..........................................................................................................26 SROVNÁVACÍ ÚROVEŇ: MĚSTA ............................................................................................................29 Počet rekreačních objektů v jednotlivých částech města Brna ......................................................33 SROVNÁVACÍ ÚROVEŇ: VENKOVSKÉ OBCE ..........................................................................................34 ZHODNOCENÍ A SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ PROSTOROVÉ ORGANIZACE OBJEKTŮ DRUHÉHO BYDLENÍ .......39
ZÁVĚR .................................................................................................................................................................42 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ....................................................................................................................44 SEZNAM ZKRATEK .........................................................................................................................................46
ÚVOD Druhé bydlení je pro Českou republiku charakteristické, řadí se mezi významné způsoby trávení volného času, v současné době existuje v České republice asi 0,5 milionů těchto objektů, což je asi 20 % veškerého domovního fondu a asi 25 % obyvatel České republiky může využívat druhé bydlení.
Tato práce se zabývá prostorovou organizací druhého bydlení v Jihomoravském kraji. Hlavním cílem je podat přehled o prostorové organizaci druhého bydlení na úrovni Jihomoravského kraje jeho okresů, měst a venkovských obcí. Úkolem práce je najít místa s největší koncentrací objektů individuální rekreace na jednotlivých regionálních úrovních a zhodnotit nebo vysvětlit proč k této silné koncentraci rekreačních objektů dochází právě na těchto místech.
V úvodu práce se věnuji vymezení pojmu druhého bydlení a dále základním informačním zdrojům o objektech individuální rekreace (tj. chaty a chalupy vyčleněné z bytového fondu a byty v nevyčleněných rekreačních chalupách), stěžejním informačním zdrojem pro tuto práci jsou výsledky Sčítání lidu, domu a bytů z roku 1991, které umožnilo získat potřebné informace až do lokální úrovně. V následujících Sčítáních lidů domů a bytů, které proběhly v roce 2001 a 2011 byly zjišťovány pouze neobydlené byty a domy z důvodu jejich užívání k rekreaci.
Další část práce je zaměřena na vývoj postavení druhého bydlení v turisticko-rekreační infrastruktuře kraje a to od počátku 20. století do současnosti. Navazující část se věnuje prostorové organizaci druhého bydlení na jednotlivých regionálních úrovních – kraj, okres, města a venkovské obce. Práce je zakončena zhodnocením získaných výsledků.
-6-
1. TEORETICKO-METODICKÁ VÝCHODISKA PRO ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE 1.1.
Vymezení pojmu
Rekreační a druhé bydlení reprezentuje speciální druh rekreačního turismu a má v českém venkovském prostoru dlouholetou tradici. Pojem druhé bydlení bývá chápán zahraničními autory v prvé řadě jako synonymum pro pojem rekreační objekt. Tuzemské studie však do pojmu druhého bydlení zahrnují společně s rekreačními objekty komplex jevů a procesů s nimi spojených, které postupem času vnesly do individuální rekreace v jednotlivých regionech odlišnosti a výrazná specifika. [Kolářová A., 2012]
Druhé bydlení, zejména tedy chataření a chalupaření představuje specifický a velmi významný potenciál v ubytovací turistické infrastruktuře České republiky. Masové rozšíření druhého bydlení je v podstatě poválečným jevem s významnou akcelerací jeho prostorového šíření v 70. a 80. letech. (v roce 1935 cca 5 tis. objektů individuální rekreace, v roce 1955 cca 15 tis., v roce 1965 asi 90 tis., v roce 1976 156 tis., v roce 1980 cca 280 tis. objektů individuální rekreace). Vysokým počtem objektů druhého bydlení a zejména úrovní vybavenosti domácností jimi zaujímá ČR v Evropě významné a specifické postavení. [Vystoupil J. a kol., 2006]
Ve výkladovém slovníku cestovního ruchu je druhé bydlení definováno jako: ,,souhrn jevů a procesů s pojených s objektem (nebo jeho částí), který je přechodným místem pobytu vlastníka či uživatele, využívajícího tento objekt převážně k rekreačním účelům (Vágner, Fialová) - mimo jiné se jedná o pobyt v objektech individuální rekreace, zejména chataření, chalupaření a pobyt v soukromých sezónních sídlech i rekreačních vilkách. Charakteristická je individuální různorodost v době, v délce i periodicitě využívání objektu, častá lokalizace v příměstském, ale i venkovském prostředí, nezřídka přírodně atraktivním.“ [Pásková, M., Zelenka, J., 2002, str. 69]
Často se také setkáme s označením objekty individuální rekreace (OIR), jedná se o rekreační objekty, které jsou ve vlastnictví účastníka cestovního ruchu nebo jeho přátel či příbuzných, který umožňuje realizaci rekreačních aktivit spadajících mimo veřejné formy cestovního
-7-
ruchu. Jedná se o objekty tzv. druhého bydlení zejména chaty, chalupy, zahrádkářské domky, nevyužívané byty, rekreační domky a další objekty. [Pásková, M., Zelenka, J., 2002, str. 198]
Další užívanou definicí pro objekty individuální rekreace je definice P. Mariota: ,, Objekty individuální rekreace jsou specifickým druhem ubytovacích zařízení sloužících k rekreačním účelům. Je pro ně charakteristická poměrně nízká ubytovací kapacita s omezeným okruhem uživatelů, jejich různorodost, častá vysoká koncentrace na malém území.“ [Fialová, D., 2001]
Hustota, intenzita, ale především specifický životní styl, vývoj a význam druhého bydlení v hodnotovém žebříčku našich obyvatel i objem stráveného volného času vzhledem k jiným formám cestovního ruchu řadí druhé bydlení ve srovnání s jinými zeměmi k nejvýznamnějším formám cestovního ruchu i způsobům využití volného času. [Pásková, M., Zelenka, J., 2002]
Druhé bydlení (objekty individuální rekreace) tvoří významnou, mnohdy dominantní část sídla, bez níž by mnohé sídelní jednotky vlivem migrace a depopulace případně administrativních zásahů zanikly [Fialová D., Vágner J., 2009]. Na špatně dostupných místech (svahy v údolí řek, lokality na lesní hraně) vznikala nová sídla, čímž druhé bydlení přispělo k formování rekreační funkce nejen jednotlivých obcí, lokalit, ale i celých regionů a v konečném důsledku se silně promítlo do současné podoby sídelní soustavy [Fialová D., Vágner J., 2005].
Jevy, které druhé bydlení doprovází mohou mít jak pozitivní (záchrana domovního fondu, příjmy pro lokality,..) tak i negativní dopady (znečištění ovzduší způsobené vlivem dojížďky, změna funkce sídla, napětí původními obyvateli a rekreanty,…) [Kolářová, A., 2012].
1.2.
Data o objektech druhého bydlení
Rekreační objekty (RO) můžeme sledovat z různých úhlů pohledu. Můžeme je považovat za součást sídelního systému nebo je chápat jako součást vybavenosti domácností, jejich existenci také můžeme spojovat s určitým životním stylem. Vždy je pro nás ale důležitý počet těchto rekreačních objektů. [Fialová, D., 2001]
Také při hodnocení prostorové organizace druhého bydlení na území České republiky se bez počtu objektů sloužících k rekreaci neobejdeme. Data o počtu RO můžeme zjistit ze dvou -8-
zdrojů. Prvním zdrojem jsou data Českého statistického úřadu (ČSÚ), dostupné jak v elektronické tak v tištěné podobě ve Statistickém lexikonu obcí České republiky, který ČSÚ sám vydává. Druhým zdrojem dat je Katastr nemovitostí spadající pod Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK). [Fialová, D., 2001]
1.2.1.
Údaje o rekreačních objektech z Českého statistického úřadu
Prvním zdrojem dat jsou údaje o rekreačních objektech z Českého statistického úřadu. Původně byly sčítány všechny domy, protože téměř všechny sloužily bydlení a byly opatřeny popisným číslem, proto také byly všechny zapsány do Seznamu domů. Později se do Popisu sčítacího obvodu zapisují také všechny budovy označené popisným číslem a navíc sčítací komisaři měli připisovat i budovy neoznačené. [Kučera M., 2001]
Při vyčleňování původních zemědělských usedlostí z bytového fondu některé národní výbory ponechávaly domům původní popisná čísla, jiné jim přidělovaly čísla evidenční, postup nebyl jednotný. Proto se od sčítání v roce 1961 stávalo, že neobydlené domy sloužící k rekreaci pokud měly popisné číslo tak do Popisu sčítacího obvodu a do sčítání patřily, zatímco vzhledově a funkčně stejné domy, které byly označené evidenčním číslem do sčítání zahrnuty nebyly. [Kučera M., 2001]
Výstavba chat a rekreačních domů se u nás rozvíjela po druhé světové válce, zvláště pak v 70. a 80. letech, tyto objekty se označovaly evidenčními čísly. Mezi těmito objekty najdeme i rodinné domy a rekreační vily, ale pokud tyto objekty byly kolaudovány jako chaty, tak sčítání nepodléhaly. Data ze sčítání v roce 1980 o neobydlených domech sloužících k rekreaci jsou územně nesrovnatelná a neúplná, tak jak to odpovídalo tehdejšímu číslování domů a také neúplnosti zápisů sčítacích komisařů. [Kučera M., 2001]
Sčítání, které proběhlo v roce 1991 bylo rozšířeno i na objekty individuální rekreace. Národní výbory měly připravit podklady pro sestavení soupisu pro jednotlivé sčítací obvody s pomocí mapových podkladů 1:50 000 Seznamy objektů pro individuální rekreaci. V seznamu měly být zapsány všechny OIR s označením (např. rekreační chata, rekreační domek), se zápisem okresu (zápis okresu sídla organizace nebo trvalé bydliště vlastníka) a názvu vlastníka (název organizace, jméno). Při konfrontaci výsledků soupisu OIR v různých oblastech se skutečností, byla někdy zjištěna neúplnost dat soupisu. [Kučera M., 2001] -9-
Bylo odhadnuto, že ve srovnání s 396 tis. sečtenými OIR bylo možná až 450 tis. těchto objektů, po skončení sčítání se již nikdo těmito nesrovnalostmi nezabýval. Při sčítání se také zjišťovali rekreační možnosti obyvatelstva. Celkem 268 tis. domácností zapsalo svou rekreační možnost, tento údaj není úplný, někteří lidé rekreační objekt nezapsali, protože zastávali názor, že nikomu nic není do jejich vlastnictví. Odhadem bylo zjištěno, že nějaký rekreační objekt mělo k dispozici asi 0,5 mil. bytových domácností, tedy asi 1/10 obyvatel České republiky, z nichž většina žije ve městě. [Kučera M., 2001]
Při sčítání v roce 2001 se opakování soupisu OIR nekonalo, i když druhé bydlení neztratilo na svém významu. Ale neznamená to, že v tomto sčítání žádná data o objektech určených k rekreaci nenajdeme. Ve sčítání jsou zahrnuty informace o neobydlených domech sloužících k rekreaci. ,,Neobydlený dům sloužící k rekreaci je dům určený k bydlení, ve kterém není žádný trvale obydlený byt ani žádná osoba s trvalým nebo dlouhodobým pobytem a dům je využíván pouze k rekreaci.“ [Statistický lexikon obcí České republiky 2008] Při sčítání v roce 2001 bylo zjištěno, že k rekreaci slouží necelých 350 tisíc objektů z trvale neobydlených domů a bytů.
Také poslední Sčítání lidu domů a bytů, které proběhlo v březnu 2011 poskytuje informace o důvodu obydlenosti a neobydlenosti domů a bytů. Důvod neobydlenosti domu nebo bytu se volil z těchto možností: změna uživatele, slouží k rekreaci, přestavba domu, dosud neobydlen po kolaudaci, pozůstalostní nebo soudní řízení, nezpůsobilý k bydlení a jiný důvod. Tato data ovšem nezahrnují všechny objekty individuální rekreace. Český statistický úřad při posledním sčítání také nezjišťoval, zda má domácnost možnost využívat rekreační objekt. Dle výsledků ze sčítání v roce 2011 bylo zjištěno, že z celkem 356 933 neobydlených domů jich k rekreaci slouží 168 723, tj. cca 47,3 % a z 651 937 neobydlených bytů jich slouží k rekreaci 169 468, tj. cca 26 %. V roce 2011 tedy na území České republiky sloužilo k rekreaci necelých 340 tisíc objektů z trvale neobydlených domů a bytů. [Český statistický úřad]
Objekty druhého bydlení představují na území Česka asi 20 % z úhrnu všech staveb. Zdrojové údaje ze SLDB 1991 jsou posledními spolehlivými, dosažitelnými za celé území ČR. Regionální rozmístění a struktura objektů druhého bydlení však většinou nedoznaly výraznějších změn [Fialová D., Vágner J., 2009].
- 10 -
1.2.2.
Údaje o rekreačních katastrálního
z Českého
objektech
úřadu
zeměměřického
a
Druhým zdrojem dat jsou údaje o rekreačních objektech z Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Informace o rekreačních objektech jsou založeny na databázi katastru nemovitostí. Je možné získat počty objektů za katastrální území, tedy počty objektů s evidenčním číslem. Výstupní soubory za jednotlivé katastry obsahují evidenční číslo budovy, parcelní číslo pozemku, na kterém je rekreační objekt postaven, a dále číslo listu vlastnictví. Pod těmito kódy lze pak najít konkrétní informace o parcelách a informace o vlastnících. Konkrétní rozmístění jednotlivých rekreačních objektů je zakresleno do katastrálních map. Tyto mapové podklady však nejsou vždy v digitální formě, a není možné z nich automaticky získat informace pro jednotlivé lokality. Informace z katastru nemovitostí nejsou pro prostorovou analýzu druhého bydlení přímo použitelné, mohou však pomoci při terénním výzkumu. [Novotná. M.]
Rozsah a podmínky poskytování údajů z katastru nemovitostí se řídí vyhláškou č. 162/2001 Sb. o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky. Následující tabulka porovnává strukturu dat ze Statistického lexikonu obcí a databáze katastru nemovitostí.
Tab. 1: Porovnání struktury dat dle Statistického lexikonu obcí a dle databáze katastru nemovitostí. Statistický lexikon obcí
Katastr nemovitostí
sloupec 19 - rekreační chalupy nevyčleněné z bytového fondu sloupec 16 - trvale obydlené domy sloupec 17 - objekty individuální rekreace celkem sloupec 18 - chalupy vyčleněné z bytového fondu
celý kód 400 - budova pro bydlení s číslem popisným část kódu 401 - budova pro individuální rekreaci s číslem evidenčním celý kód 420 - objekt pro individuální rekreaci s číslem popisným
Zdroj: převzato Fialová, D., 2001
Pokud se jedná o data lokální, tedy o data, která má na starosti příslušný Katastrální úřad pod který území spadá, pokud se jedná o data týkající se území celé České republiky, tak ta jsou k dispozici na ČÚZK (Středisko centrálních databází). Centrální databáze je aktualizovaná přibližně jednou za měsíc z jednotlivých lokálních databází. [Fialová, D., 2001]
- 11 -
1.2.3.
Problematika kombinace dat z Českého statistického úřadu a Katastru nemovitostí
První problém spočívá ve velikosti nejmenší jednotky, za kterou jsou data získávána. Český statistický úřad pracuje se základní sídelní jednotkou, Katastr nemovitostí pracuje s katastrálním územím. Katastrální území je často tvořeno několika základními sídelními jednotkami, které mohou spadat do různých obcí, či částí obcí a Český statistický úřad podává informace za celé části. Takže pokud chceme využívat dat z obou zdrojů, musíme načíst údaje za všechny sídelní jednotky v daném katastrálním území. Další rozdíl spočívá v samotném vymezení pojmu objektu pro individuální rekreaci. Ani jeden ze zdrojů nepodchycuje informace o zahrádkářských chatách. [Fialová, D., 2001]
1.3.
Funkční a prostorová specifika objektů druhého bydlení
Druhé bydlení má svoje funkční a prostorová specifika. Na většině území České republiky převažuje chataření, a to zejména v příměstských rekreačních oblastech (v zázemí větších měst), dále v oblastech převážně letní rekreace u vody, tj. kolem našich nejvýznamnějších řek (např. Vltava, Sázava, Svratka) a také jako specifický rys v některých moravských horských oblastech, kde nedošlo významněji k uvolnění bytového fondu po odsunu Němců, resp. celkově k emigracím obyvatel do měst v 60. a 70. letech (např. Beskydy, část Jeseníků). Pro horské části území České republiky (Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy) a podhorské oblasti je typické především chalupaření a to v souvislosti s postupnou transformací obytné a výrobní funkce ve zdejších dosídlených obcích. [Vystoupil J. a kol., 2006]
Vymezení chataření a chalupaření v předchozím textu potvrzuje následující obrázek, který ukazuje hlavní oblasti chataření a chalupaření na území celé České republiky. Vidíme, že nejvíce chat se nachází v zázemí velkých měst (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava), podél vodních toků nebo u vodních ploch (Lipno, Slapy, Vranov nad Dyjí). Chalupaření převažuje v horských oblastech, především na severu Čech (Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory) a v dalších oblastech jako jsou Jeseníky, Šumava nebo Krušné hory.
- 12 -
Obr. 1: Druhé bydlení (chataření a chalupaření), převzato: Vystoupil J. a kol., 2006
1.3.1.
Funkční typologie středisek cestovního ruchu
Publikace Návrh nové rajonizace cestovního ruchu obsahuje mimo jiné také podrobnou územní analýzu rozhodujících forem cestovního ruchu. Typologie vymezuje následující střediska: střediska letní rekreace u vody, horská střediska letní a zimní rekreace, historická města a střediska mezinárodního a národního významu, historická města nadregionálního významu, ostatní města, přírodní atraktivity (jeskyně, sklaní města), lázeňská střediska, ostatní turistická střediska a také nejvýznamnější střediska druhého bydlení.
Přehledně vše znázorňuje mapa na následujícím obrázku, kde kromě typologie středisek vidíme i počet lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních. V Jihomoravské kraji jsou zastoupeny tyto kategorie: historické města a střediska mezinárodního a národního významu: Brno, Znojmo střediska letní rekreace u vody: okolí Vranova, Brněnské přehrady, Nových Mlýnů, Jedovnice, Boskovice přírodní atraktivity (jeskyně, skalní města): Lednice, Valtice, NPR Vývěry Punkvy historická města nadregionálního významu: Mikulov, Strážnice, Slavkov u Brna ostatní města: Blansko, Hustopeče, Náměšť nad Oslavou, Vyškov - 13 -
nejvýznamnější střediska druhého bydlení: oblast Vranovské přehrady, Chřibsko, Brno a obce v jeho těsném zázemí, údolí řeky Svratky, okolí Strážnice a okolí Ivančic.
Obr. 2: Funkční typologie středisek cestovního ruchu, převzato: Vystoupil J. a kol., 2007
1.3.2.
Prostorová organizace druhého bydlení
Hodnocením prostorových vztahů mezi trvalým a víkendovým bydlištěm obyvatel na jedné straně a hodnocením charakteru přírodních podmínek a socioekonomické struktury měst na druhé straně lze formulovat následující zákonitosti prostorové organizace druhého bydlení: rozmístění systému osídlení a vliv socioekonomické struktury měst (intenzita výstavby) Rozhodující faktor intenzity a územní organizace druhého bydlení. Rozhodující koncentrace chat najdeme v zázemí větších měst, přitom existují značné regionální rozdíly v intenzitě chatové rekreace, zejména mezi českými a moravskými městy, mezi městy stabilizovanými s významnou centrální funkcí a městy zprůmyslňovanými v 70. a 80. letech s mladou demografickou strukturou.
- 14 -
vzdálenost ve spojení s charakterem přírodních podmínek zázemí měst Nejintenzivněji jsou využívána okolí vodních ploch a toků, okraje lesních celků a při vzdálenější rekreaci atraktivní střediska v horských a podhorských oblastech. Rozhodující vliv přírodních faktorů se projevuje při analýze vlivu vzdálenosti druhého bydlení. Města s nepříznivými až méně příznivými přírodními podmínkami posouvají svá rekreační zázemí v průměru o 20 – 30 km dál než města s přírodními podmínkami příznivými [Vystoupil J. a kol., 2010].
- 15 -
2. VÝVOJ A SOUČASNÝ STAV POSTAVENÍ DRUHÉHO BYDLENÍ V TURISTICKO-REKREAČNÍ INFRASTRUKTUŘE KRAJE Tato kapitola podává přehled o vývoji druhého bydlení v České republice s důrazem na Jihomoravský kraj. Důležité je uvědomovat si, jak se měnily hlavní realizační a lokalizační faktory ovlivňující výstavbu objektů sloužících pro individuální rekreaci. Mezi hlavní podmínky, které ovlivňují OIR patří fond volného času, zvyšující se mobilita obyvatelstva a přírodní atraktivita prostředí.
Následující tabulka ukazuje vývoj počtu rekreačních objektů v Česku v letech 1930 - 2000. Nejvíce informací o OIR poskytuje Sčítání lidu, domů a bytů z roku 1971 a 1991. K největšímu nárůstu OIR došlo během 70. let a 80. let, proč tomu tak bylo zrovna v této době objasním dále v textu. V roce 2000 se na území ČR nacházelo celkem 433 tis. rekreačních objektů.
Tab. 2: Počet rekreačních objektů v Česku v letech 1930 – 2000
Zdroj: Převzato Vystoupil, J. a kol. (2010)
- 16 -
2.1.
Období od počátku 20.století a období mezi dvěma světovými válkami
Od druhé poloviny 19. století docházelo k dynamickým změnám v systému osídlení, k procesu urbanizace a v období mezi světovými válkami (především v blízkém zázemí Prahy a Brna) i k procesu suburbanizace, který byl však ve válečném i v poválečném období autorativně zabzděn. Venkov se začal vylidňovat a sílila koncentrace obyvatelstva ve městech [Fialová D., Vágner J., 2009].
V této době dochází k rozvoji industriální společnosti, což přináší kromě postupného nárůstu městského obyvatelstva také ekologické problémy. Obyvatelé cítí potřebu trávit svůj volný čas mimo město. Proto se v této době také začíná projevovat nový životní styl, který směřuje k návratu k přírodě, lidé se snaží o různé formy ,,útěku z měst“ [Vágner J., 2001].
Podle J. Vágnera (2001) další impulzy k rozvoji individuální rekreace pro širší masy lidí dalo období spojené s největším rozvojem urbanizace. Tento dřívější přepych, umožněný pouze nejmajetnějším se stal rozšířeným jevem. Zasáhl všechny vrstvy obyvatelstva, ve formách pro ně přijatelných, ať už se jednalo o vilky státních úředníků nebo vznikající trampské osady především dělnické mládeže, které se staly zárodkem nového typu sídel a to sídel víkendových a rekreačních [Fialová D., Vágner J., 2009].
Hlavními lokalizačními a realizačními faktory, které ovlivňovaly výstavbu chat v tomto období byla atraktivita přírodního prostředí (výstavba hlavně při březích vodních toků Vltavy, Berounky, Sázavy, Svitavy nebo v okolí vodních nádrží). Důležitým faktorem byla také dopravní síť. V Jihomoravském kraji se v tomto období jedná o lokality v těsném zázemí města Brna, v oblasti Brněnské přehrady a údolí řeky Svitavy. Podle R. Wokouna a J. Vystoupila (1987) lze odhadovat, že v této době bylo v u nás asi 12 - 16 tisíc OIR, z tohoto počtu 60 % objektů připadalo vlastníkům z Prahy, lidé z Brna vlastnili asi 8 % OIR. V Brněnské příměstské oblasti se pak nacházelo asi 6 % soukromých chat z ČSSR.
- 17 -
2.2.
Období po roce 1945 do konce 60.let
Poválečný vývoj našeho systému osídlení byl do značné míry deformován socialistickým plánováním. Za jeden z jeho důsledků můžeme považovat právě masové rozšíření jevu nazývané druhé bydlení[Fialová D., Vágner J., 2009].
Druhá světová válka pozastavila rozvoj druhého bydlení, podmínky pro výstavbu RO byly méně příznivé. Podle R. Wokouna a J. Vystoupila (1987) v 50. letech činil roční přírůstek OIR asi 2000 až 2200 objektů za rok. Pokračování předválečné tradice druhého bydlení napomohl až pozdější růst životní úrovně.
Jeden z nejdůležitějších faktorů v tomto období představuje velké množství neosídlených domů, hlavně v pohraničí, jako důsledek odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce. Znovuosídlování objektů českým a slovenským obyvatelstvem z vnitrozemí proběhlo pouze částečně. Tyto volné objekty v rekreačně atraktivních oblastech pohraničních okresů se staly základem pro extenzivní rozvoj druhého bydlení, ovšem jednalo se o poněkud jiný rozvoj druhého bydlení, který se odlišoval od jednoduchých předválečných srubových a chatových osad v těsném zázemí velkoměst [Vágner, J., 2001]. Tyto objekty posloužily v pozdějším období jako velice lukrativní nabídka pro rekreační využití – chalupaření, které v 60. letech započali zejména příslušníci uměleckých a intelektuálních kruhů [Fialová D., Vágner J., 2009].
Stejný osud měly i objekty ve vnitrozemí, jejichž obyvatelé se v období tzv. socialistické industrializace v 50. a částečně 60. letech stěhovali do měst. Jednalo se o obyvatele v produktivním věku, jejichž rodiče v objektech na venkově dožívají a děti tyto objekty využívání k rekreaci. Právě chalupaření se ve značné míře zasloužilo k zachování původního stavu architektonického vzhledu, nejen řady objektů, ale i samotné existence drobných sídel.
Druhé bydlení bylo tolerováno totalitním režimem jako jedna z forem využívání volného času i z důvodu rozptylu obyvatel mimo hlavní centra, kde mohlo snáze docházet ke shromažďování „nepohodlných“ skupin [Fialová D., Vágner J., 2009].
I v tomto období je zájem o druhé bydlení podmíněn rekreačně atraktivním prostředím, dobrým životním prostředím a také dopravní dostupností. K podmínkám rozvoje druhého - 18 -
bydlení přispělo vedle zlepšení finanční situace domácností a již zmiňované nabídky objektů k chalupaření také rozšiřování automobilismu mezi širší vrstvy obyvatel, hustější síť autobusových linek, trvale nízké dopravní náklady a od konce 60. let také zavedení 5-ti denního pracovního týdne.
Podle R. Wokouna a J. Vystoupila (1987) prostorová lokalizace druhého bydlení stále směřuje do zázemí největších měst, které se postupně zvětšuje. Znamená to tedy, že dochází i k rozšiřování rekreačního zázemí města Brna. Objevuje se i tzv. ,,vzdálenější rekreace“ zejména obyvatel Prahy a obyvatel dalších větších měst, která je spojená s první vlnou zájmu o chalupaření a směřuje do pohraničních horských oblastí, kde po odsunu Němců zůstalo velké množství volného bytového fondu. Koncem 60. let se zvyšuje tempo výstavby chat a chalup a to na asi 7 000 objektů za rok, v polovině 60. let byl roční přírůstek asi poloviční.
2.3.
Období od konce 60 let do konce 80. let
Podle J. Vágnera (2001) důležitý mezník ve vývoji rozšíření druhého bydlení představovaly politické události z konce 60.let, kdy se začaly objevovat další důvody pro zvýšený zájem o individuální rekreaci. Značná část lidí diky těmto změnám a následné normalizaci ztratila zájem o seberealizaci a svůj životní styl si začala uzpůsobovat specifickým způsobem únikem do vlastního soukromého prostředí. Přispívalo k tomu i značně omezené cestování do zahraničí, ale i zákaz skautských organizací.
Rekreační objekty se staly místem, kde vlastnící případně jejich rodina strávili i více než jednu třetinu roku. Vlastnictví dobře vybaveného rekreačního objektu v atraktivním prostředí se pro městské obyvatelstvo stávalo i symbolem společenského postavení.
V 70.letech zaznamenala individuální chatová rekreace nejbouřlivější rozvoj. Jestliže v roce 1971 bylo v ČSR asi 156 tisíc individuálních rekreačních objektů, pak v roce 1980 již kolem 270 tisíc. Lze konstatovat, že s přírůstkem více než 140 - 150 tisíc IRO (při průměrném ročním přírůstku 12 tisíc objektů) bylo období 70. let obdobím nejintenzivnějšího rozvoje chatové rekreace. [Wokoun, R., Vystoupil, J., 1987] Podle J. Vágnera (2001) se v 70. letech individuální krátkodobá rekreace podílí až 30 % na veškerém objemu cestovního ruchu a až 75 % na kapacitě objektů.
- 19 -
Na jedné straně rozvoj druhého bydlení přispěl k záchraně velkého počtu domů, o které nebyl zájem pro trvalé bydlení, také mělo vliv na zmírnění vylidňování menších obcí, které byly oživovány víkendově a sezónně pobytem městského obyvatelstva. Na druhé straně ovšem často docházelo ke vzniku rozsáhlých a přehuštěných chatových kolonií, začaly se objevovat problémy se znečišťováním vodních toků a krajiny. Značné zvýšení počtu rekreačních objektů také vedlo ke vzniku rozsáhlé rekreační dojížďky a to často i na větší vzdálenost. Především v letní sezóně a na začátku a na konci víkendu docházelo k výrazným přesunům obyvatelstva z města na venkov, což vedlo s neustále se zvyšujícím rozšiřováním automobilové dopravy k častým problémům se zhuštěním provozu. [upraveno podle J. Vágner, 2001]
Od roku 1971 neexistuje jednotná statistická evidence rekreačních objektů, proto úvahy o prostorové lokalizaci objektů jsou poněkud složitější. Ale s jistotou můžeme říci, že největší přírůstky v této době zaznamenala naše střední a zejména velká města. V Jihomoravském kraji se jedná o především o města Brno a Znojmo. U Brna ještě nebyly v této době vyčerpány prostorové kapacity jeho bližšího rekreačního zázemí, lze tedy předpokládat, že v tomto období docházelo ke koncentraci objektů ve stávajícím příměstském zázemí. V Brně bylo v roce 1971 celkem 7252 objektů individuální chatové rekreace. [Wokoun, R., Vystoupil, J., 1987]
2.4.
Období konce 80. let a počátku 90. let po současnost
V 80. letech skončilo vrcholné období rozvoje výstavby objektů druhého bydlení. Na počátku 90. let bylo v České republice 267 tisíc OIR a 128 tisíc neobydlených domů sloužících k rekreaci, pokud k tomu přičteme i statisticky neevidované objekty (zahradní domky, altány a stavby pod 16 m2), jejichž počet se odhaduje na 80 tisíc, pak je možné se domnívat, že na území České republiky bylo počátkem 90. let až 500 tisíc OIR. [Vágner, J., 2001]
Změna společenských a politicko-ekonomických podmínek na počátku 90. let ovlivnila i rozvoj druhého bydlení. Dochází k výraznému snížení výstavby nových rekreačních objektů a to z několika důvodů. Jedním z důvodů je možnost soukromého podnikání či plnému věnování se pracovní či zájmové činnosti a klesá podíl volného času, který byl dříve využíván k rekreační činnosti. Dalším z důvodů jsou možnosti cestování do zahraničí či jiné formy tuzemské rekreace. Nesmíme také zapomenout na ekonomické změny a úpravy cen, které se projevily v omezování a zdražování veřejné hromadné dopravy i ve zvýšení nákladů - 20 -
na osobní automobilovou dopravu. Došlo také ke zvýšení ceny pozemků a vzestupu domovních daní a dalších. V tomto období pokračuje trend prostorové difúze rekreačních aktivit do vzdálenějšího zázemí měst, které je atraktivní z hlediska přírodních podmínek, ale i z hlediska polohy. Kromě pronajímání rekreačních objektů dochází v současné době také k jejich změně k trvalému bydlení. Nejviditelnější je tento posun u obyvatelstva důchodového věku, kteří se do OIR stěhují buď sezónně a nebo pokud je zajištěna základní občanská vybavenost a další podmínky tak i trvale. Další skupinou obyvatel, která využívá původně rekreační objekty k trvalému bydlení jsou mladé rodiny s dětmi, které ze zázemí města (např. ze zázemí Prahy) dojíždějí do města do zaměstnání, zde je podmínkou dobrá dopravní dostupnost. [Vágner, J., 2001]
Dle Vystoupila, J. a kol (2010) můžeme konstatovat, že v posledních 10 – 15 letech došlo ke stabilizaci a celkovému nasycení vývoje a prostorového utváření příměstských rekreačních zázemí zabírajících téměř čtvrtinu území ČR. Převážně víkendový pohyb a pobyt v nich pak významně ovlivňuje jak prostorovou organizaci osobní automobilové dopravy, tak rekreační využití a zatížení krajiny v nich.
Na přelomu tisíciletí dochází k rozvoji nových forem, příbuzných druhému bydlení. Vedle tradičního chataření a chalupaření, které v zázemí aglomerací v mnohých případech prochází transformací směrem k trvalému bydlení se zvyšuje zájem o vlastnění či pronájem rekreačních bytů v lokalitách atraktivních z hlediska přírody a možnosti trávení aktivního odpočinku. Vznikají izolované rekreační areály, parky či celé rekreační vesnice, využívané většinou zahraniční klientelou (např. nizozemskou) nejčastěji v oblastech Lipna, Podkrkonoší a Broumovska. Dopady výstavby a užívání rekreačních bytů představují změnu ve struktuře účastníků cestovního ruchu, mění funkci sídla a krajiny, ve které jsou umístěny. Obce musí řešit nové problémy spojené s výstavbou těchto rekreačních parků, důležité jsou také vztahy vlastníků těchto rekreačních objektů s původními obyvateli [Fialová D., Vágner J., 2009.
- 21 -
3. REGIONÁLNÍ
ROZDÍLY
V
PROSTOROVÉ
ORGANIZACI
DRUHÉHO BYDLENÍ V této části práce se budu věnovat regionálním rozdílům v prostorové organizaci druhého bydlení a to na úrovni krajů České republiky a dále se budu podrobněji věnovat Jihomoravskému kraji a rozdílům na úrovni okresů, měst a venkovských obcí.
Hlavním zdrojem dat pro jednotlivé úrovně byl Statistický lexikon obcí České republiky 1992: Podle správního rozdělení k 31.12.1992 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů ke 3.3. 1991. Jak jsem psala výše, toto sčítání mělo velmi podrobné informace také o OIR a v následujících sčítáních se již tyto informace nezjišťovali, proto jsem používala i přes 20 let stará data. Ve statistickém lexikonu data vztahující se k rekreačním objektům najdeme ve sloupcích č. 17 a 18, které se věnují přímo OIR a dále ve sloupci č. 19, který zobrazuje rekreační chalupy nevyčleněné z bytového fondu.
Dle Statistického lexikonu obcí České republiky 1992 „OIR rozumíme objekty, které odpovídají svým charakterem (zastavěnou plochou, počtem nadzemních podlaží, apod.) znění vyhlášky č. 83/1976 Sb. O obecných a technických požadavcích na výstavbu (ve znění vyhl. 45/1979 Sb.), vydané k zákonu č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu. OIR jsou jednak objekty k rekreaci postavené (chaty, rekreační domky), jednak objekty původně sloužící k trvalému bydlení, u nichž byla provedena změna účelu užívání a byly vyčleněny z bytového fondu (sloupec č. 18). Ke stanovení celkového počtu rekreačních objektů je třeba sečíst údaje ve sl. 17. a 19.
Rekreační chalupy nevyčleněné z bytového fondu (sloupec č. 19) – jedná se převážně o dřívější zemědělské usedlosti nebo rodinné domky se starším datem výstavby, ve kterém není žádná osoba přihlášena k trvalému pobytu a u nichž jako důvod neobydlenosti bylo uvedeno „slouží k rekreaci“. Tyto objekty však dosud nebyly vyčleněny z bytového fondu.“
Dále byly samozřejmě využity také výsledky SLDB 2001 a SLDDB 2011, které jsem používala pro srovnání.
- 22 -
3.1.
Srovnávací úroveň: kraje
Následující tabulka ukazuje počet OIR dle jednotlivých krajů České republiky v roce 1991. Jelikož v roce 1991 bylo jiné krajské administrativní členění, tak jsou údaje v tabulce přepočítány na současné územní vymezení krajů.
Tab. 3: Počet objektů individuální rekreace v krajích České republiky v roce 1991 rozloha [km ] (2003) 2
Kraj
počet obyvatel (1991)
počet OIR 2 počet OIR počet OIR na km (1991) na 100 obyv.
Hl. m. Praha
496
1 214 174
3 332
6,7
0,3
Středočeský
11 014
1 112 882
77 024
7,0
6,9
Jihočeský
10 057
622 889
22 426
2,2
3,6
Plzeňský
7 561
558 307
24 561
3,2
4,4
Karlovarský
3 315
301 985
9 577
2,9
3,2
Ústecký
5 335
824 461
25 080
4,7
3,0
Liberecký
3 163
425 120
12 579
4,0
3,0
Královéhradecký
4 758
552 809
14 014
2,9
2,5
Pardubický
4 519
508 718
10 176
2,3
2,0
Vysočina
6 925
513 740
15 436
2,2
3,0
7 066
1 144 160
24 041
3,4
2,1
Olomoucký
5 159
647 341
10 231
2,0
1,6
Zlínský
3 964
596 903
9 681
2,4
1,6
5 535
1 278 726
16 766
3,0
1,3
78 867
10 302 215
268 332
3,4
2,6
Jihomoravský
Moravskoslezský ČR
Zdroj: Český statistický úřad, Sčítání lidu,domů a bytů 1991
Z tabulky vidíme, že největší počet OIR byl ve Středočeském kraji a to kolem 77 tisíc objektů. Hlavním důvodem, proč zrovna tento kraj má
největší počet OIR je ten,
že obklopuje hlavní město Prahu a představuje tak pro naše největší město rekreační zázemí. Nejméně OIR je v Praze (asi 3 300) a dále pak v Karlovarském a Zlínském kraji (v obou kolem 9 000 objektů). Přibližně stejný počet OIR mají kraje Jihočeský, Plzeňský a Jihomoravský a to od 22 tisíc do 25 tisíc OIR. Absolutní počty OIR lze srovnávat velmi obtížně, protože každý kraj je jinak velký a tato čísla nám nic neřeknou o koncentraci těchto objektů. Dalšími údaji v tabulce jsou počet OIR na km2 a počet OIR na 100 obyvatel. Tyto údaje jsou pro porovnávání výhodnější, protože nám podávají informace přepočtené v prvním případě - 23 -
na jednotku plochy, ve druhém případě na počet obyvatel. U počtu obyvatel jsem záměrně zvolila údaje z roku 1991, protože i údaje o počtu OIR jsou z roku 1991. Počet OIR na km2 je největší ve Středočeském kraji a to 7 objektů na km2, následuje Praha s 6,7 objektů na km2. Vyšší počet OIR na km2 mají ještě kraje Ústecký a Liberecký (hodnoty 4,7 a 4 objekty/ km2). Nejnižší počet OIR na km2 je v Olomouckém kraji, v kraji Vysočina, v Jihočeském kraji, v Pardubickém a Zlínském kraji. Ve všech těchto krajích se počet OIR na km2 pohybuje v rozmezí 2 - 2,5 objektů na km2.
V posledním sloupci tabulky se nachází údaj o počtu OIR na 100 obyvatel. Tento údaj je nejnižší pro Prahu (pouze 0,3 objektů na 100 obyvatel), tato hodnota se dala očekávat a je dána tím, že Praha má vysoký počet obyvatel a relativně málo rekreačních objektů na svém území. Mimo Prahy mají nízký počet OIR také Moravskoslezský, Zlínský a Olomoucký kraj (1,3 – 1,6 objektů na 100 obyvatel). Většina rekreačního zázemí města Prahy se nachází ve Středočeském kraji, kde je počet OIR na 100 obyvatel nejvyšší (dosahuje hodnoty téměř 7 objektů na 100 obyvatel). Mimo Středočeský kraj vyšší hodnotu vykazuje také Plzeňský kraj (hodnota 4,4 OIR na 100 obyvatel).
Následující tabulka podává přehled o počtu neobydlených bytů a domů sloužících k rekreaci v krajích České republiky na základě výsledků Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 (dále jen SLDB 2001) a Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 (dále jen SLDB 2011). Celkem bylo v roce 2001 v České republice k rekreaci využíváno 345 tisíc neobydlených domů a bytů. Nejnižší počet objektů sloužících k rekreaci je v Praze (707 objektů) a v Karlovarském kraji (přes 3 000 objektů). Absolutně nejvyšší počet objektů sloužících k rekreaci je ve Středočeském kraji (necelých 75 000 objektů). V roce 2011 bylo na území České republiky celkem využíváno k rekreaci přes 338 tis. Rekreačních objektů, což je o cca 7 000 rekreačních objektů méně než v roce 2001. Nejméně rekreačních objektů bylo stejně jako před deseti lety v Praze (928 RO) a Karlovarském kraji (3 091 RO), nejvyšší počet byl opět ve Středočeském kraji (65 909 RO).
- 24 -
Tab. 4: Neobydlené byty a domy sloužící k rekreaci na základě výsledků Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 a 2011 v krajích České republiky 2001 Kraj
neobydlené byty - z toho slouží k rekreaci
neobydl. domy - z toho slouží k rekreaci
2011 sloužící k rekreaci celkem
počet neobydlené OIR byty - z na 100 toho slouží obyv. k rekreaci
neobydl. domy - z toho slouží k rekreaci
sloužící k rekreaci celkem
počet OIR na 100 obyv.
Hl. m. Praha
410
297
707
0,1
638
290
928
0,1
Středočeský
37 361
36 504
73 865
6,6
32 854
33 055
65 909
5,1
Jihočeský
23 851
23 151
47 002
7,5
24 459
24 867
49 326
7,9
Plzeňský
14 306
13 843
28 149
5,1
12 223
12 558
24 781
4,3
1 659
1 563
3 222
1,1
1 645
1 446
3 091
1,0
Ústecký
10 273
10 022
20 295
2,5
7 898
7 830
15 728
1,9
Liberecký
13 354
12 919
26 273
6,1
14 201
12 762
26 963
6,2
Královéhradecký
16 184
15 715
31 899
5,8
15 309
15 244
28 006
5,1
Pardubický
12 536
12 249
24 785
4,9
12 722
12 866
25 588
5,0
Vysočina
14 657
14 334
28 991
5,6
17 079
17 539
34 618
6,8
10 634
10 471
21 105
1,9
11 056
11 145
22 201
1,9
Olomoucký
5 793
5 574
11 367
1,8
5 793
5 850
11 643
1,9
Zlínský
6 119
6 011
12 130
2,0
6 943
6 932
13 875
2,4
8 088
7 824
15 912
1,3
6 648
1 279
7 927
0,7
175 225
170 477
345 702
3,4
169 468
168 723
338 191
3,2
Karlovarský
Jihomoravský
Moravskoslezský ČR
Zdroj: Český statistický úřad, Sčítání lidu,domů a bytů 2001, 2011 Dostupné na: http://vdb.czso.cz/
Pro lepší srovnání jsem i do této tabulky přidala ukazatel počet OIR na 100 obyvatel, který nám umožní lepší porovnání mezi jednotlivými kraji. Nejvíce OIR na 100 obyvatel připadalo v kraji Jihočeském (7,9 OIR/100 obyvatel), Vysočina (6,8 OIR/100 obyvatel) a Libereckém (6,2 OIR/100 obyvatel).
Ačkoli se Středočeský kraj vyznačuje nejvyšším počtem OIR v absolutních hodnotách, při přepočtu na 100 obyvatel skončil až na 4. místě. Toto umístění je dáno tím, že Středočeský kraj má ve srovnání s ostatními kraji vysoký počet obyvatel (v roce 2001 byl v počtu obyvatel na 2. místě hned za Prahou, v roce 2011 už byl krajem s nejvyšším počtem obyvatel). Z tabulky také vidíme, že ve Středočeském kraji došlo ve sledovaném období k celkovému poklesu neobydlených domů a bytů sloužících k rekreaci, což může být ovlivněno tím, že Středočeský kraj představuje zázemí pro Prahu a objekty sloužící k rekreaci mohou být v případě dobré dopravní dostupnosti využívány pro trvalé bydlení. - 25 -
Závěrem lze konstatovat, že na krajské úrovni nejsou regionální rozdíly v rozložení objektů individuální rekreace tak výrazné. Sledované hodnoty a ukazatele za jednotlivé kraje se pohybují v poměrně malém rozmezí, nejsou zde zaznamenány extrémní rozdíly mezi jednotlivými kraji. Očekáváme, že s postupem k nižší úrovni se budou regionální rozdíly v počtu OIR na jednotku plochy nebo na počet obyvatel zvětšovat.
3.2.
Srovnávací úroveň: okresy
Další srovnávací úroveň představují okresy, přičemž se zaměříme na Jihomoravský kraj. Jihomoravský kraj se skládá ze sedmi okresů (Blansko, Brno – město, Brno – venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo). Přehled informací o počtu objektů sloužících k rekreaci v okresech Jihomoravského kraje ukazuje následující tabulka. Data v tabulce jsou přepočtena na současnou územní strukturu. Tab. 5: Počet objektů sloužících k rekreaci v okresech Jihomoravského kraje v roce 1991
okres
Blansko
OIR
2 992
rekreační chalupy nevyčleněné z bytového fondu
objekty pro rekreaci (OR) celkem
1 553
4 545
počet OR na 100 obyv.
rozloha 2 km
počet OR 2 na km
počet obyvatel 1991
863
5,3
104 106
4,4
Brno - město
7 444
84
7 528
230
32,7
388 296
1,9
Brno - venkov
7 091
1 553
8 644
1 499
5,8
179 099
4,8
420
507
927
1 038
0,9
113 261
0,8
1 445
891
2 336
1 099
2,1
160 237
1,5
Vyškov
924
1 648
2 572
876
2,9
86 219
3,0
Znojmo
3 165
1 346
4 511
1590
2,8
111 705
4,0
celkem
23 481
7 582
31 063
7 195
4,3
1 142 923
2,7
Břeclav Hodonín
Zdroj: Statistický lexikon obcí České republiky 1992: podle správního rozdělení k 31. prosinci 1992 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů ke 3. březnu 1991
V roce 1991 bylo v Jihomoravském kraji celkem 31 063 objektů sloužících k rekreaci (z toho 23 481 objektů individuální rekreace a 7 582 rekreačních chalup nevyčleněných z bytového fondu). Z tabulky vidíme, že nejvyšší počet objektů pro rekreaci se nachází v okrese Brno – venkov (8 644 objektů), za kterým následuje okres Brno – město (7 528 objektů). Tyto výsledky potvrzují to, co již bylo řečeno výše. Okres Brno – venkov obklopuje město Brno a představuje jeho rekreační zázemí. Druhé místo okresu Brno – město je dáno především tím,
- 26 -
že se na jeho) území nachází Brněnská přehrada. Naopak nejméně objektů pro rekreaci je v okrese Břeclav (927 objektů). Stejně jako u srovnávání krajů, jsem i zde zvolila ukazatele počet OIR na km2 a počet OIR na 100 obyvatel. Pokud budeme hodnotit počet rekreačních objektů na km2, tak nejvíce jich má okres Brno – město (32,5 objektů/km2), s větším odstupem poté následují okresy Brno – venkov (5,8 objektů/km2) a Blansko (5,3 objektů/km2). Nejméně rekreačních objektů na km2 najdeme opět v okrese Břeclav (0,9 objektů/km2) a Hodonín (2,1 objektů/km2). Při srovnávání ukazatele počet rekreačních objektů na 100 obyvatel najdeme nejmenší rozdíly. Nejvyšších hodnot dosahují okresy Brno – venkov (4,8 OR/100 obyv.), Blansko (4,4 OR/100 obyv.) a Znojmo (4 OR/100 obyv.). Naopak nejnižší hodnoty mají okresy Břeclav (0,8 OR/100 obyv.), Hodonín (1,5 OR/100 obyv.) a Brno – město (1,9 OR/100 obyv.). Brno – město je okres s druhým nejvyšším počtem RO, ale protože má nejvyšší počet obyvatel, při srovnání s ostatními okresy v rámci tohoto ukazatele se dostane až na 5. místo. Následující obrázek ukazuje objekty druhého bydlení v okresech České republiky.
Obr. 3: Objekty druhého bydlení dle okresů, převzato: Atlas krajiny České republiky, 2009 - 27 -
Obrázek kromě podílů objektů druhého bydlení z úhrnu všech obytných staveb podle okresu znázorňuje také strukturu druhého bydlení (chaty a chalupy). Nejnižší podíl objektů druhého bydlení na všech obytných stavbách je v Jihomoravském kraji v okresech Břeclav a Hodonín (do 10 %), všechny ostatní okresy dosahují stejné hodnoty – v rámci hodnocení druhé nejnižší (10 - 20 %).
Pokud se podíváme na strukturu druhého bydlení tak ve většině okresech Jihomoravského kraje převládají chaty (nejvyšší podíl okres Brno – město (cca 98 %), dále okresy Brno – venkov, Znojmo, Blansko a Hodonín). U zbývajících dvou okresů převládají ve struktuře druhého bydlení chalupy (okres Vyškov cca 75 % chalup, okres Břeclav cca 65 % chalup). Následující tabulka ukazuje přehled neobydlených domů a bytů sloužících k rekreaci dle SLDB 1991, 2001 a 2011.
Tab. 6: Neobydlené domy a byty sloužící k rekreaci dle výsledků SLDB 1991, 2001 a 2011
okres
Blansko Brno - město Brno - venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo celkem
Domy neobydlené : z toho rodinné domy - z toho důvod neobydlenosti - slouží k rekreaci
Domy neobydlené : z toho bytové domy – z toho důvod neobydlenosti - slouží k rekreaci
1991
1991
1 555 89 1 607 508 924 1 624 1 348 7 655
2001 2 406 137 2 469 911 955 1 859 2 169 10 906
2011 2 319 132 2 244 1 058 930 2 052 2 410 11 145
2001 2 688 159 1 700 1 013 920 1 922 2 232 10 634
2011
k rekreaci celkem
1991
2 183 247 2176 1082 863 2042 2463 11 056
2001
2011
5 094 296 4 169 1 924 1 875 3 781 4 401 21 540
4 497 391 4 410 2 117 1 780 4 051 4 853 22 099
Zdroj: Český statistický úřad, Sčítání lidu,domů a bytů 1991, 2001, 2011
Z tabulky vidíme, že podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů se za posledních 20 let počet neobydlených domů sloužících k rekreaci zvyšuje. Zatímco v roce 1991 Český statistický úřad evidoval na celém území Jihomoravského kraje 7 655 neobydlených domů sloužících k rekreaci, v roce 2001 to už bylo 10 906 a v roce 2011 pak 11 145.
Po celé sledované období nejvíce neobydlených domů sloužících k rekreaci najdeme v okresech Znojmo (2 410 domů v roce 2011), Blansko (2 319 domů v roce 2011), Brno – venkov (2 244 domů v roce 2011) a Vyškov (2 052 domů v roce 2011).
- 28 -
3.3.
Srovnávací úroveň: města
Další srovnávací úrovní, kterou se budu zabývat jsou města. K 31.12.2012 bylo v Jihomoravském kraji celkem 49 měst. V následující tabulce je uveden počet objektů sloužící k rekreaci v roce 1991 ve městech Jihomoravského kraje. U každého města je pro lepší přehlednost uveden také okres, ve kterém se nachází. Pod tabulkou je mapa s vyznačenými městy Jihomoravského kraje a počty objektů pro rekreaci.
Obr. 4: Počet objektů sloužících k rekreaci v jednotlivých městech Jihomoravského kraje dle výsledků SLDB 1991
- 29 -
Tab. 7: Počet objektů sloužících k rekreaci ve městech Jihomoravského kraje v roce 1991 Poř. číslo
Město
Okres
OIR
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49.
Adamov Blansko Boskovice Brno Břeclav Bučovice Bzenec Dolní Kounice Dubňany Hodonín Hrušovany nad Hustopeče Ivančice Ivanovice na Hané Jevišovice Klobouky u Brna Kunštát Kuřim Kyjov Lanžhot Letovice Mikulov Miroslav Modřice Moravský Krumlov Olešnice Oslavany Podivín Pohořelice Rájec-Jestřebí Rajhrad Rosice Rousínov Slavkov u Brna Strážnice Šlapanice Tišnov Újezd u Brna Valtice Velké Bílovice Velké Opatovice Velké Pavlovice Veselí nad Moravou Vracov Vyškov Zbýšov Znojmo Ždánice Židlochovice
Blansko Blansko Blansko Brno-město Břeclav Vyškov Hodonín Brno-venkov Hodonín Hodonín Znojmo Břeclav Brno-venkov Vyškov Znojmo Břeclav Blansko Brno-venkov Hodonín Břeclav Blansko Břeclav Znojmo Brno-venkov Znojmo Blansko Brno-venkov Břeclav Brno-venkov Blansko Brno-venkov Brno-venkov Vyškov Vyškov Hodonín Brno-venkov Brno-venkov Brno-venkov Břeclav Břeclav Blansko Břeclav Hodonín Hodonín Vyškov Brno-venkov Znojmo Hodonín Brno-venkov
1 600 84 7444 0 45 0 114 0 12 1 9 341 0 93 73 123 84 0 0 117 0 1 52 12 32 0 0 0 5 0 66 22 0 48 0 50 0 1 0 121 0 0 7 19 0 0 0 31
rekreační chalupy nevyčleněné z bytového fondu 0 54 71 84 11 49 8 30 8 8 8 11 41 33 66 4 101 3 100 12 125 1 3 0 38 62 37 16 12 34 11 4 41 3 0 2 50 7 0 0 25 8 0 18 81 2 20 18 3
objekty pro rekreaci (OR) celkem 1 654 155 7528 11 94 8 144 8 20 9 20 382 33 159 77 224 87 100 12 242 1 4 52 50 94 37 16 12 39 11 70 63 3 48 2 100 7 1 0 146 8 0 25 100 2 20 18 34
počet OR na 100 obyv. 0,02 3,06 1,10 1,94 0,04 1,34 0,19 6,44 0,12 0,07 0,27 0,32 4,08 1,01 14,25 3,37 9,05 0,99 0,78 0,32 3,52 0,01 0,13 1,51 0,81 4,43 0,83 0,57 0,27 1,10 0,41 1,15 1,26 0,05 0,79 0,03 1,17 0,28 0,03 0,00 3,40 0,26 0,00 0,57 0,43 0,05 0,05 0,65 1,05
počet OR na 2 km 0,3 14,5 5,6 32,7 0,1 3,0 0,2 16,1 0,4 0,3 0,4 0,8 8,0 1,5 20,2 2,5 9,3 5,0 3,3 0,2 4,7 0,0 0,2 5,2 1,0 7,5 2,0 0,9 0,3 2,5 1,2 5,5 2,7 0,2 1,5 0,1 5,8 0,5 0,0 0,0 5,6 0,3 0,0 0,6 2,0 0,3 0,3 0,9 5,7
Zdroj: Statistický lexikon obcí České republiky 1992: podle správního rozdělení k 31. prosinci 1992 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů ke 3. březnu 1991
- 30 -
Mimo Brno, které v kategorii měst má absolutně nevyšší počet RO, se vyšším počtem RO vyznačují tato města: Blansko (654 OR), Ivančice (382 OR), Letovice (242 OR) a Kunštát (224 OR). Brnu samotnému se budu věnovat podrobněji dále v textu, proto nyní nebudu počet OR blíže rozepisovat. Pokud budeme hodnotit polohu měst, tak města Blansko, Letovice a Kunštát leží severně od Brna. Z těchto měst má nejvyšší počet RO Blansko, je to dáno především jeho polohou - leží v údolí řeky Svitavy, nedaleko Moravského krasu a má z Brna velmi dobrou dopravní dostupnost, vzdálenost od Brna je cca 25 km. Pokud použijeme vlak, tak rychlíkem trvá cesta z Brna 21 minut, osobním vlakem 28 minut, autobusem trvá cesta nejdéle cca 65 minut. Údaje o času jízdy jsou čerpány z internetových stránek www.jizdnirady.idnes.cz.
Také Letovice a Kunštát těží se své polohy, obě města jsou dobře dopravně dostupná (leží cca 40 km od Brna). Letovice leží přímo v údolí Svitavy, nachází se zde vodní nádrž Letovice a zámek Letovice, který je obklopen PP Park Letovice. Mezi Kunštátem a Letovicemi se rozprostírá Přírodní park Halasovo Kunštátsko. V Kunštátě se dále nachází také PP Kunštátská obora spolu se zámkem Kunštát. Nedaleko nalezneme jeskyně Blanických rytířů nebo Burianovo rozhlednu. Pokud budeme do obou měst cestovat veřejnou dopravou, tak cesta do Letovic nám bude trvat cca 40 minut rychlíkem, 50 minut autobusem nebo 60 minut osobním vlakem, cesta do Kunštátu potrvá autobusem cca 50 minut. Železnice do Kunštátu nevede, pokud bychom chtěli využít vlak, tak musíme jet do Letovic a poté přestoupit na autobus, což prodlužuje délku cesty na cca 80 minut. Údaje o času jízdy jsou čerpány z internetových stránek www.jizdnirady.idnes.cz.
Ivančice jako jediné z pěti měst s nejvyšším počtem objektů pro rekreaci leží cca 30 km jihozápadně od Brna na soutoku řek Jihlavy a Oslavy. Na území obce se nachází PR Nad řekami, PP Pekárka, PP Bouchal, dále pak částečně na území obce zasahuje Přírodní park Střední Pojihlaví a nedaleko je Přírodní park Bobrava. V Ivančicích najdeme také dva zámky, zámek Ivančice v samotných Ivančicích a zámek Hrubšice v Hrubšicích, což je část Ivančic. Pokud pojedeme do Ivančic z Brna autobusem, cesta nám bude trvat cca 45 minut, vlakem pak cca 52 minut. Údaje o času jízdy jsou čerpány z internetových stránek www.jizdnirady.idnes.cz.
- 31 -
Na druhou stranu je zde několik měst, která na svém území nemají téměř žádné RO, jedná se o Adamov, Mikulov, Slavkov u Brna, Šlapanice, Valtice, Velké Bílovice, Veselí nad Moravou nebo Zbýšov.
Pokud se podíváme na další ukazatele z tabulky č. 5 a to počet OR na 100 obyvatel, vidíme, že nejvyšší hodnoty dosahuje město Jevišovice (14,25 OR/100 obyvatel), Kunštát (9,05 OR/100 obyvatel), Dolní Kounice (6,44 OR/100 obyvatel). Město Jevišovice má atraktivní přírodní prostředí, leží na řece Jevišovka, je zde vodní nádrž Jevišovice a Přírodní park Jevišovka, v samotných Jevišovicích pak najdeme zámek. Jevišovice mají nadprůměrný počet RO, ale vysoká hodnota je také ovlivněna nízkým počtem obyvatel (ze všech měst Jihomoravského kraje mají Jevišovice nejnižší počet obyvatel). Dolní Kounice se nacházejí nedaleko Ivančic, na řece Jihlavě v blízkosti Přírodního parku Niva Jihlavy a o Kunštátu jsem psala podrobněji výše. Nejnižší hodnoty tohoto ukazatele mají města Velké Bílovice, Veselí nad Moravou, Mikulov, Adamov a Valtice. Dalším ukazatelem je počet OR na km2, zde nejvyšších hodnot dosahují města Brno (32,7 OR/km2), Jevišovice (20,2 OR/km2), Dolní Kounice (16,1 OR/km2), Blansko (14,5 OR/km2) a Kunštát (9,3 OR/km2). Města Jevišovice a Dolní Kounice mají nižší rozlohu a nadprůměrné počty objektů pro rekreaci v porovnání s ostatními městy Jihomoravského kraje. Nejnižších hodnot dosahují opět města Velké Bílovice, Veselí nad Moravou, Valtice, Mikulov s Šlapanice.
Závěrem lze říci, že všechna výše uvedená města s nejvyšším počtem rekreačních objektů leží v přírodně atraktivní oblasti s velmi dobrou dostupností do Brna (u Jevišovic, to bude dopravní dostupnost Znojma). Pokud budeme hodnotit rozložení počtu RO v jednotlivých městech Jihomoravského kraje, tak z mapky na obrázku č. 4. je vidět, že města v jižní části Jihomoravského kraje mají nižší počet rekreačních objektů než města na sever od Brna nebo v okolí Brna.
- 32 -
3.3.1.
Počet rekreačních objektů v jednotlivých částech města Brna
Město Brno je poměrně dost veliké, proto jsem se rozhodla věnovat se mu samostatně v této části. Následující obrázek č. 5 ukazuje rozložení rekreačních objektů v jednotlivých městských částech Brna.
Z obrázku vidíme, že nejvyšší počet RO je v městských částech Královo pole, Bystr, Kníničky, Jundrov a dále Řečkovice – Mokrá hora, Mediánky, Žebětín, Maloměřice – Obřany, Ivanovice, Komín a s větším odstupem následuje Líšeň, Bosonohy a Žabovřesky. Městská část Královo pole má vysokou hodnotu RO hlavně kvůli poměrně velkým zahrádkářským osadám, které se zde nacházejí. U městských částí Bystr a Kníničky se vyznačují vysokým počtem RO hlavně kvůli své poloze – leží v těsné blízkosti Brněnské přehrady a kromě hradu Veveří se zde nachází také dva přírodní parky, Přírodní park Podkomorské lesy a Přírodní park Baba a také několik přírodních památek (např. PP Skalky u Přehrady, PP Mniší hora, PP Kůlny a další) a přírodních rezervací (např. PR Jelení žlíbek). Toto místo bylo a stále podle mě je pro obyvatele Brna ideálním místem k trávení volného času, umožňuje dostat se do přírody a přitom být kousek od centra města. Městská část Jundrov navazuje na městskou část Bystr a leží na pravém břehu řeky Svratky a nachází se zde, podobně jako v městské části Královo pole, velké množství zahrádkářských osad.
Nejnižší počet RO nalezneme především v jižní části Brna, zejména v městských částech Chrlice, Tuřany, Černovice, Židenice, Vinohrady, Brno – střed, Bohunice, Nový Lískovec, Kohoutovice a v Ořešíně, který se jako jediný nachází na severu Brna. Tento výsledek jsme mohli očekávat, jedná se většinou o městské části nacházející se v širším okolí centra města, dále o městské části pro které je charakteristická paneláková výstavba (např. Vinohrady) nebo průmyslová výroba případně obchodní centra. Jižní částí Brna dále prochází dálnice D1 a nachází se zde veřejné mezinárodní letiště. Všechny výše uvedené faktory způsobují to, že z hlediska přírodní atraktivity je toto území méně atraktivní než severní část města Brna. Ze severní části Brna se nejnižším počtem RO vyznačuje městská část Ořešín, je to dáno především krajinnou strukturou jejího území, převážnou většinu tvoří lesy a nebo pole.
- 33 -
Obr. 5: Počet objektů sloužících k rekreaci v jednotlivých částech města Brna dle výsledků SLDB 1991
3.4.
Srovnávací úroveň: venkovské obce
Poslední regionální úrovní v rámci které budu srovnávat prostorovou organizaci druhého bydlení jsou venkovské obce. Existuje několik druhů vymezení venkova, ale pro potřeby této práce budu za venkovské obce považovat všechny ty obce, které nejsou městem. V Jihomoravském kraji je celkem 673 obcí, z toho 49 měst a zbytek tedy tvoří venkovské obce, tj. celkem 624 obcí. Rozložení počtu objektů k rekreaci ve venkovských obcích ukazuje následující obrázek.
- 34 -
Obr. 6: Počet objektů sloužících k rekreaci ve venkovských obcích Jihomoravského kraje dle výsledků SLDB 1991
Z obrázku vidíme, že je zde několik míst s vyšší koncentrací objektů pro rekreaci, jedná se o: okolí Vranovské přehrady - obce Bítov (598 RO), Lančov (494 RO), Štítary (483 RO), Chvaletice (286 RO), Vranov nad Dyjí (203 RO), Starý Petřín (196 RO) Jedná se o přírodně atraktivní prostředí, kterému dominuje Vranovská přehrada, v okolí se nachází jak kulturní památky jako je hrad Bítov, zámek Vranov nad Dyjí, zřícenina hradu Cornštejn nebo lávka přes Švýcarskou zátoku, tak také několik chráněných území např. NP Podyjí, PR U doutné skály, PR Růžový vrch a další. obce směrem na severovýchod od Brna – Ochoz u Brna (479 RO), Jedovnice (423 RO), Bílovice nad Svitavou (404 RO), Suchý (271 RO), Mokrá – Horákov (230 RO), Hostěnice (193 RO) I tato oblast se vyznačuje vysokou přírodní atraktivitou prostředí, nachází se zde CHKO Moravský kras, který je typický svými jeskyněmi a vývěry, navíc je tato oblast velmi dobře dopravně dostupná z Brna.
- 35 -
ostatní obce v těsném zázemí Brna: Popůvky (336 RO), Želešice (262 RO), Březina (dříve okres Tišnov) (243 RO), Nebovidy (240 RO), Ostopovice (170 RO), Rozdrojovice (170 RO), Heroltice (167 RO), Veverská Bítýška (160 RO) Tyto obce můžeme rozdělit do dvou kategorií, do první kategorie bych zařadila obce Popůvky, Želešice, Nebovidy, Ostopovice, jedná se o obce, na jejichž území se nachází poměrně rozlehlé zahrádkářské osady. Do druhé kategorie bych zařadila obce Březina a Heroltice v údolí řeky Svratky a dále obce Rozdrojovice a Veverská Bítýška v blízkosti Brněnské přehrady. oblast Bílých Karpat: obce Radějov (474 RO), Tvarožná Lhota (404 RO), Kněždub (104 RO) Jedná se opět o přírodně atraktivní prostředí tentokrát v těsné blízkosti CHKO Bílé Karpaty. oblast Chřibska: obce Moravany (220 RO), Vřesovice (85 RO) Jedná se o oblast na pomezí Jihomoravského a Zlínského kraje, i tato oblast představuje přírodně atraktivní území, najdeme zde Přírodní park Chřiby. Vyškovsko: obce Račice – Pístovice (224 RO) a Luleč (203 RO) . Obce ležící na Drahanské vrchovině nacházející se v blízkosti Přírodního parku Rakovecké údolí a Přírodního parku Říčky.
Na skladě výše uvedeného výčtu oblastí s nejvyšším počtem rekreačních objektů můžeme říci, že nejvíce objektů pro rekreaci se nachází v oblastech, které jsou přírodně atraktivní jedná se jak o oblasti nějakým způsobem chráněné (CHKO, přírodní parky, přírodní rezervace) nebo oblasti větších vodních ploch (Vranovská přehrada, Brněnská přehrada) případně údolí větších řek a dále o obce v těsném zázemí města Brna, které se vyznačují zahrádkářskými osadami.
Následující obrázek je převzat z Územně analytických podkladů Jihomoravského kraje a znázorňuje relativní ukazatel – kdy je počet OIR přepočítán na 100 trvale obydlených bytů v obcích Jihomoravského kraje, data jsou z roku 1991. Nejvyšších hodnot dosahují opět obce v okolí Vranovské přehrady (Podhradí nad Dyjí, Vysočany, Oslnovice, Zblovice, Starý Petřín, Bítov, Chvalatice, Lančov, Štítary a Onšov), oblast Bílých Karpat (Radějov a Tvarožná Lhota), oblast Chřibska (Moravany), oblast Moravského krasu (Ochoz u Brna, Hostěnice), ostatní obce v zázemí Brna (Popůvky, Nebovidy), okolí Brněnské přehrady a údolí řeky - 36 -
Svratky (Rozdrojovice, Sentice, Heroltice, Březina), oblast Tišnovska (Nelepeč – Žernůvka, Níhov, Drahonín, Tišnovská Nová Ves, Skryje, Újezd u Tišnova) a obce Lhota u Olejnice, Ústup a Suchý z okresu Blansko.
Obr. č. 7: Počet objektů individuální rekreace v obcích Jihomoravského kraje, převzato: Územně analytické podklady Jihomoravského kraje 2013 – druhá úplná aktualizace
- 37 -
Pokud srovnáme výsledky SLDB 1991 a SLDB 2011 týkající se počtu rekreačních objektů dostaneme tento výsledek.
Obr. č. 8: Srovnání objektů určených k rekreaci dle výsledků SLDB 1991 (obrázek vlevo) a SLDB 2011 (obrázek vpravo)
Na první pohled je vidět, že SLDB 1991 zachytilo mnohem více rekreačních objektů než SLDB 2011. Co se týká dat použitých pro srovnání výsledků obou SLDB, tak v roce 1991 se jedná o součet počtu objektů pro individuální rekreaci a rekreačních chalup nevyčleněných z bytového fondu, v roce 2011 jsem pro srovnání použila neobydlené domy, z toho rodinné domy a jako důvod neobydlenosti bylo uvedeno slouží k rekreaci. Samozřejmě, že tyto výsledky nemůžeme brát jako srovnatelné, ale hlavním mým záměrem bylo ukázat, o kolik objektů sloužících k rekreaci nás současné nastavení sběru dat při SLDB ochuzuje.
- 38 -
3.5.
Zhodnocení a srovnání výsledků prostorové organizace objektů druhého bydlení
Pro celkové zhodnocení počtu RO v jednotlivých obcích jsem se rozhodla zařadit následující tabulku, která ukazuje kategorie počtu rekreačních objektů a počtu obcí.
Tab. 8: Počet objektů sloužících k rekreaci dle kategorií a počet obcí Jihomoravského kraje dle výsledků SLDB v roce 1991 počet rekreačních objektů 0 1--10 11.20 21-30 31-40 41-50 51-60 61-70 71-80 81-90 91-100 101-150 151-200 nad 200 celkem
počet obcí 61 210 145 82 45 33 15 8 10 8 7 14 11 24 673
Z tabulky vidíme, že celkem 61 obcí nemělo na svém území žádný objekt sloužící k rekreaci, na území 210 obcí se nacházelo do 10 rekreačních objektů a v dalších 145 obcích se nacházelo 11-20 rekreačních objektů. Vzhledem k tomu, že se na území Jihomoravského kraje nachází 673 obcí, tak můžeme říci, že cca 60 % obcí má na svém území pouze do 20 objektů sloužících k rekreaci. Pokud budeme hodnotit obce do 50 RO, tak jich je celkem 576, což představuje 85,6 % z celkového počtu obcí.
Více jak 100 RO se nachází dohromady ve 49 obcích, tj. pouze cca 7 % obcí má na svém území 100 a více RO. Nad 200 RO má na svém území 24 obcí, tj. 3,5 % obcí z celkového počtu obcí. Z tabulky vidíme, že velký počet rekreačních objektů je koncentrován pouze do několika málo obcí vzhledem k celkovému počtu obcí v Jihomoravském kraji.
- 39 -
Po srovnání prostorové organizace druhého bydlení na jednotlivých regionálních úrovních máme k dispozici mapku obcí Jihomoravského kraje s počty objektů sloužících k rekreaci nabízí se tedy srovnání s již dostupnými publikovanými zdroji zabývajícími se druhým bydlením případně rekreací.
Návrh nové rajonizace cestovního ruchu obsahuje také vymezení hlavních oblastí a center víkendové a pobytové rekreace a cestovního ruchu (viz. obr. 8). Z obrázku vidíme, že mezi hlavní oblasti individuální rekreace patří hlavně okolí Brna, zejména jeho západní a severozápadní část vymezená přibližně územím mezi řekami Svratkou, Oslavou a Jihlavou), severní oblast je tvořená okolím Tišnova a Blanenska a ve východní části se jedná o jižní část Drahanské vrchoviny až po Luleč.
Další koncentrací rekreačních objektů se vyznačuje severní část Znojemska (okolí Vranovské přehrady) a Hodonínsko (oblast mezi Hodonínem a Strážnicí).
Obr. 9: Hlavní oblasti a centra víkendové a pobytové rekreace a cestovního ruchu, převzato: Vystoupil J. a kol., 2007
- 40 -
Pokud srovnáme obrázek vymezení hlavních oblastí a center víkendové a pobytové rekreace a CR
s obr. č. 7 (vlevo), kde je znázorněn počet objektů sloužících k rekreaci v obcích
Jihomoravského kraje, vidíme, že vymezení hlavních oblastí a center víkendové a pobytové rekreace a CR zasahuje na území obcí s nejvyšším počtem objektů sloužících k rekreaci. Dále jsem se rozhodla pro srovnání využít jednotlivé městské části Brna a to z toho důvodu, že v samotném Brně se dle výsledků SLDB 1991 nacházelo cca 7 500 objektů k rekreaci. Hynek, A. a Sedláček, P. (2001) ve své studii věnující se prostorovému uspořádání chatových a zahrádkářských osad vymezují rekreační prostor Velkého Brna, který je větší než samotné území města Brna a celkem je tvořeno osmi oblastmi největší koncentrace objektů individuální rekreace (viz. následující obrázek).
Obr. 10: Objekty individuální rekreace Velkého Brna, převzato: Hynek, A., Sedláček, P., 2001
Pokud srovnáme obrázek znázorňující OIR Velkého Brna (obr. č. 9) s počtem OIR v jednotlivých částech města Brna (obr. č. 5), vidíme, že v obou vymezeních je nejvíce OIR v severní části Brna – zejména okolí Brněnské přehrady. V mapě městských částí nám chybí údaje o širším zázemí města, ale tyto údaje můžeme vyčíst z obr. 6. Závěrem můžeme říci, že obrázky si svým vymezením míst s největší koncentrací OIR odpovídají.
- 41 -
ZÁVĚR Práce analyzuje a hodnotí vývoj prostorové organizace druhého bydlení v Jihomoravském kraji. Po stručném úvodu věnujícímu se vymezení pojmu druhého bydlení a dostupnosti dat o objektech individuální rekreace se zaměřuji na vývoj druhého bydlení a to od druhé poloviny 19. století do současnosti. Přičemž druhé bydlení největší rozvoj zaznamenalo v 70. a 80. letech. V roce 1976 bylo na území ČR celkem 156 tis. OIR, v roce 1980 cca 280 tis. objektů individuální rekreace). V současné době je na území ČR cca 500 tis. objektů sloužících k rekreaci.
Prostorové rozložení objektů pro druhé bydlení je výrazně ovlivněno rozmístěním systému osídlení a vlivem socioekonomické struktury měst. Největší koncentrace chat se nachází v zázemí větších měst a měst jako takových. Druhým důležitým faktorem je vzdálenost ve spojení s přírodními podmínkami, přičemž nejvíce objektů individuální rekreace je koncentrováno v okolí vodních ploch a toků při vzdálenější rekreaci pak atraktivní střediska v horských a podhorských oblastech.
Další část práce se věnovala regionálním rozdílům v prostorové organizaci druhého bydlení, hlavní datovou základnu představovaly výsledky ze SLDB 1991, které udávají počet OIR až do lokální úrovně. Dle očekávání na úrovni krajů nebyly příliš velké rozdíly v prostorové diferenciaci objektů druhého bydlení, nejvyšší absolutní počet OIR měl kraj Středočeský, který nad ostatními kraji svým počtem OIR výrazně dominoval. Mezi ostatní kraji již tak výrazné rozdíly nebyly.
Regionálním rozdílům na okresní úrovni jsem se věnovala již pouze okresům v Jihomoravském kraji, nejvyšší absolutní počet RO měly okresy Brno – město (7528) a Brno – venkov (8644), nejnižší absolutní počet RO pak okres Břeclav (927). Již na úrovni okresů se dalo z rozložení RO usuzovat, že menší koncentrace RO se budou nacházet na území okresů Břeclav a Hodonín.
Na úrovni měst byly regionální rozdíly v rozložení druhého bydlení asi největší. Na jedné straně zde bylo město Brno s téměř 7500 RO a na druhé straně několik měst, které neměly téměř žádné RO (např. Adamov, Valtice, Mikulov, Velké Bílovice a další). Na úrovni měst jsem se podrobněji věnovala samotnému městu Brnu, kdy jsem přidala mapku ukazující počet - 42 -
RO v jednotlivých městských částech Brna. Nejvíce RO měly městské části Královo pole, Bystr, Kníničky, Jundrov. Zatímco u městských částí Bystr a Kníničky byl rozhodující vliv blízkosti Brněnské přehrady, u městských části Královo pole a Jundrov měly významný vliv na počet RO zahrádkářské osady nacházející se na území městské části.
Poslední sledovanou úroveň představovaly venkovské obce Jihomoravského kraje, u venkovských obcí nebyly rozdíly v absolutním počtu RO tak výrazné jako u úrovně měst. Nejvyšší absolutní počet RO měly obce v okolí Vranovské přehrady, Moravského krasu, Brněnské přehrady a údolí řeky Svratky, Bílých Karpat, Chřibska a Vyškovska.
V poslední části práce jsem se snažila srovnat výsledky s vymezením hlavních oblastí a center víkendové a pobytové rekreace a CR a také s vymezením koncentračních zón OIR na území Velkého Brna.
- 43 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Tištěné publikace Atlas krajiny České republiky, Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. 331 s. ISBN 978-80-85116-59-5 FIALOVÁ, D., Informační základna o územním rozložení objektů individuální rekreace v Česku. In BIČÍK, I. a kol.: Druhé bydlení v Česku. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2001. s. 19 – 24 FIALOVÁ, D., VÁGNER, J., Sociogeografické aspekty druhého bydlení a jejich regionální diferenciace (na příkladu Česka). In: Geografický časopis. 61, 2, Praha: Univerzita Karlova, 2009. s. 89 – 110. ISSN 0016-7193 FIALOVÁ, D., VÁGNER, J., Struktura, typologie, současnost a perspektivy druhého bydlení v Česku. In Geografie – sborník ČGS, Praha, 2005. s. 73 – 81 HYNEK, A., SEDLÁČEK, P.: Vývoj druhého bydlení v zázemí Brna. In BIČÍK, I. a kol.: Druhé bydlení v Česku. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2001, s. 108 – 113. KUČERA, M., Soupis objektů individuální rekreace při Sčítání lidu, domů a bytů 1991 (geneze, průběh, výsledky). In BIČÍK, I. a kol.: Druhé bydlení v Česku. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2001. s. 11 - 15 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J.: Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. 448 s. RŮŽKOVÁ, J.: Statistický lexikon obcí České republiky 1992: podle správního rozdělení k 31. prosinci 1992 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů ke 3. březnu 1991. Praha: Český statistický úřad, 1994. 895 s. ISBN 8070490969. VÁGNER, J., Vývoj druhého bydlení v Česku. In BIČÍK, I. a kol.: Druhé bydlení v Česku. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2001. s. 19 - 24 VYSTOUPIL, J. a kol.: Atlas cestovního ruchu České republiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2006. 157 s. ISBN 80-239-7256-1 VYSTOUPIL, J. a kol.: Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 98 s. ISBN 978-80-210-4263-6. VYSTOUPIL, J., KUNC, J., ŠAUER, M., TONEV, P.: Vývoj cestovního ruchu v ČR a jeho prostorové organizace v letech 1990-2009. In Urbanismus a územní rozvoj. 5, 2010. s. 93 108 WOKOUN, R., VYSTOUPIL, J.: Geografie cestovního ruchu a rekreace. 1.vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 250 s.
- 44 -
Elektronické zdroje IDOS: Integrovaný dopravní systém – jízdní řády [online]. Ministerstvo dopravy 2013 [cit. 2013-12-04]. Dostupný z WWW: < http://jizdnirady.idnes.cz/vlakyautobusy/spojeni/> KOLÁŘOVÁ, A.: Druhé bydlení v ČR [online]. Česká zemědělská univerzita v Praze 2012 [cit. 2013-10-05]. Dostupný z WWW: < http://tt.pef.czu.cz/Files/3_printVersion_174.pdf> Městská a obecní statistika - Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-12-08]. Dostupný z WWW: < http://vdb.czso.cz/mos/> NOVOTNÁ, M.: Prostorová analýza druhého bydlení v Plzeňském kraji [online]. [cit. 201102-07]. Dostupný z WWW: < http://www.kge.zcu.cz/veda/misc/novotna/bydl2/bydl2.pdf> Statistický lexikon obcí České republiky 2008 [online]. 2008 [cit. 2011-01-31]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/4116-08> Sčítání lidu, domů a bytů 2001 – Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/datove_publikace> Sčítání lidu, domů a bytů 2011 – Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/home> Územně analytické podklady Jihomoravského kraje 2013 – druhá úplná aktualizace [online]. 2013 [cit. 2013-12-10]. Dostupný z WWW: < http://up.kr-jihomoravsky.cz/webcz/uapjmk.asp>
- 45 -
SEZNAM ZKRATEK CR
Cestovní ruch
ČSÚ
Český statistický úřad
ČÚZK
Český úřad zeměměřičský a katastrální
CHKO
Chráněná krajinná oblast
NP
Národní park
OIR
Objekt individuální rekreace
PP
Přírodní památka
PR
Přírodní rezervace
RO
Rekreační objekt
SLDB
Sčítání lidu, domů a bytů
- 46 -
