Vývoj přímých zahraničních investic v české ekonomice - příklad Komerční banky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Vývoj přímých zahraničních investic v české ekonomice - příklad Komerční banky Bakalářská práce

Autor:

Mgr. Barbora Stachová Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Jan Šolta, CSc.

duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 24.4.2011

Barbora Stachová

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Janu Šoltovi, CSc. za cenné připomínky a podněty, které mi pomohly při vypracování bakalářské práce.

Anotace Tématem práce je zmapování vývoje přímých zahraničních investic do České republiky se zaměřením na investice z Francie. Podrobněji rozebírá česko-francouzské obchodní vztahy a obsahuje teoretický popis problematiky přímých zahraničních investic, investičních pobídek a institucí, které podporují příliv investic do České republiky. V souvislosti s proměnou českého bankovnictví v 90. letech je jako příklad zahraniční akvizice české banky popsán proces privatizace a následné transformace Komerční banky společností Société Générale v roce 2001.

Annotation The thesis deals with the development of foreign direct investment in the Czech republic and focuses on investment coming from France. It provides an analysis of CzechFrench business relations and foreign direct investment theory, including investment incentives and institutions which support the inflow of foreign investment in the Czech republic. To illustrate the changes in the Czech banking sector in the 1990s, the work describes the process of privatization and subsequent transformation of Komerční banka by the group of Société Générale in 2001.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1

2

3

4

Přímé zahraniční investice ............................................................................................... 7 1.1

Vymezení a definice .................................................................................................... 7

1.2

Formy přímých zahraničních investic .......................................................................... 8

1.3

Pozitivní a negativní vlivy přímých zahraničních investic na ekonomiku .................. 9

1.4

Podpora investic a investiční pobídky ....................................................................... 10

1.5

Agentura CzechInvest ................................................................................................ 11

1.6

Vývoj přímých zahraničních investic do České republiky ........................................ 14

Francouzské přímé zahraniční investice do ČR ........................................................... 17 2.1

Česko-francouzské obchodní vztahy ......................................................................... 17

2.2

Instituce podporující česko-francouzské vztahy ........................................................ 19

2.3

Hlavní francouzští investoři v ČR.............................................................................. 22

Český bankovní sektor v 90. letech ................................................................................ 24 3.1

Transformační instituce ............................................................................................. 26

3.2

Privatizace velkých bank ........................................................................................... 27

Privatizace Komerční banky .......................................................................................... 29 4.1

Komerční banka – profil a historie společnosti ......................................................... 29

4.2

Société Générale – profil a historie společnosti......................................................... 31

4.3

Proces akvizice Komerční banky ............................................................................... 34

4.4

Transformace Komerční banky.................................................................................. 38

4.5

Proces lokální integrace ............................................................................................. 42

Závěr ........................................................................................................................................ 45 Seznam literatury ................................................................................................................... 47 Seznam tabulek a grafů.......................................................................................................... 49

5

Úvod Současný stav bankovnictví v České republice je do značné míry ovlivněn působením zahraničních společností, které v tuzemsku investovaly do bankovních institucí a následně je přeměnily podle svých obchodních modelů. Přímé zahraniční investice představovaly v období transformace české ekonomiky v 90. letech důleţitý zdroj kapitálu pro české bankovnictví a zároveň způsob, jak přerušit neuspokojivý vývoj velkých bank a posílit důvěru české veřejnosti ve finanční sektor. Tato bakalářská práce si klade za cíl provést teoretický rozbor problematiky přímých zahraničních investic do České republiky se zaměřením na vývoj investic přicházejících z Francie a popsat konkrétní příklad převzetí Komerční banky společností Société Générale v roce 2001. První kapitola se zabývá tématem přímých zahraničních investic a jejími dopady na českou ekonomiku. Je zde popsána klíčová úloha agentury CzechInvest podporující a rozvíjející oblast investičních pobídek státu a zároveň je zde nastíněn vývoj přímých zahraničních investic do České republiky v posledních dvaceti letech. Ve druhé kapitole jsou charakterizovány česko-francouzské vztahy, jejichţ významnou součástí je ekonomická spolupráce obou zemí. Silné vzájemné obchodní vazby dokazuje přítomnost řady francouzských firem v mnoha odvětvích českého průmyslu. Pozornost je věnována výčtu a stručnému popisu francouzských firem, které se řadí k nejvýznamnějším investorům v České republice. Problematika vývoje bankovního sektoru, jehoţ velké bankovní instituce byly v 90. letech a na počátku dalšího desetiletí privatizovány a následně transformovány, je zmapována ve třetí kapitole. Poslední kapitola se pak podrobněji zabývá privatizací Komerční banky jako úspěšného příkladu přímé zahraniční investice francouzské finanční skupiny do majoritního podílu v české bance. Jsou zde popsány provedené změny a strategie uplatněné v průběhu transformačního procesu novým vlastníkem. Pro zpracování své práce jsem čerpala informace z ekonomické odborné literatury, z výročních zpráv Komerční banky, internetových portálů zaměřených na problematiku přímých zahraničních investic a v neposlední řadě také poznatků nabytých během své praxe v Komerční bance. 6

1 Přímé zahraniční investice 1.1 Vymezení a definice Přímé zahraniční investice jsou investice do jiné země za účelem získání podílu na kmenových akciích a rozhodovacích pravomocích ve výši alespoň 10 %, či takového podílu, který dává zahraničnímu investorovi rozhodující pravomoci. Podmínkou je trvalý zájem investora na společnosti a jeho podíl na řízení. Definici přímých zahraničních investic nalezneme v devizovém zákoně, kde jsou vymezeny následující formy podnikání cizinců v tuzemsku: „(1) vznik nebo získání výlučného podílu na podnikání včetně jeho rozšíření, (2) účast v nově vzniklém nebo existujícím podnikání, jestliţe investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podílu na základním kapitálu obchodní společnosti nebo druţstva nebo nejméně 10 % podílu na vlastním kapitálu společnosti nebo nejméně 10 % hlasovacích práv nebo jiný podíl na podnikání společnosti přesahující 10 %, (3) další poskytnutí nebo přijetí finančních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo práv v rámci ekonomických vztahů zaloţených přímou investicí, (4) finanční úvěr spojený s dohodou o podílu na rozdělení zisku nebo s výkonem účinného vlivu na řízení podniku, (5) uţití zisku ze stávající přímé investice do této investice (reinvestice zisku)“ 1. Ve statistice ČNB z roku 2001 o přímých zahraničních investicích plynoucích do ČR se uvádí rozdělení investic podle procent podílu investora na základním kapitálu nebo hlasovacích právech. Jsou to buď pobočky, které jsou stoprocentně investorem vlastněny, dále dceřiné společnosti s podílem větším neţ 50% a konečně přidruţené společnosti s podílem ve výši 10 – 50%.2 Přímými zahraničními investicemi se podle ČNB rozumí kromě podílu na základním jmění podniku i reinvestovaný zisk a ostatní kapitál. Reinvestovaný zisk je „podíl přímého investora (v poměru k přímé majetkové účasti) na zisku (ztrátě), sníţením o proplacené dividendy“. Ostatním kapitálem se rozumí „přijaté a poskytnuté úvěry, včetně dluhových

1

Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů

2

ČNB, http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/pzi/index.html

7

cenných papírů a dodavatelských úvěrů, mezi přímými investory a jejich dceřinými společnostmi, pobočkami a přidruţenými společnostmi“.3

1.2 Formy přímých zahraničních investic Na přímé zahraniční investice je moţno nahlíţet a rozdělit je podle způsobu vstupu investora na tuzemský trh. První cestou jsou tzv. investice na zelené louce (greenfield investment), kdy je vytvořen zcela nový ekonomický subjekt nebo rozšířen jiţ existující podnik a jsou zavedeny nové technologie a know-how přesně podle záměru investora. S tímto typem investice je spojeno vytvoření nových pracovních míst a významná spolupráce s tuzemskými firmami. Dalším moţným způsobem vstupu zahraničního investora na tuzemský trh je okamţité převzetí jiţ existujícího subjektu, jeho trţního podílu, produkční kapacity a aktiv. Tento způsob je označován jako fúze a akvizice (mergers and acquisitions, M&A) a uplatňuje se v případech, kdy spíše neţ vytvoření nového subjektu je pro zahraničního investora výhodnější jeho převzetí a tím i vyuţití jeho určité konkurenční výhody v tuzemské ekonomice. Pokud je tento proces spojen s rozsáhlou restrukturalizací daného subjektu, označuje se tento způsob vstupu jako investice na hnědé louce (brownfield investment).4 Většina privatizačních přímých zahraničních investic jsou investicemi právě tohoto typu. Přímé zahraniční investice můţeme dělit také podle motivu vstupu investora na tuzemský trh a zaměření mateřské společnosti na vertikální a horizontální přímé zahraniční investice. Zatímco v případě vertikální investice je do tuzemska směřována pouze určitá část výroby podniku za účelem zvýšení její efektivity, u horizontální investice je primárním cílem zahraničního investora získání podílu na tuzemském trhu a výrobky produkované v obou zemích jsou identické.

3


4

Brownfield je nevyuţitá či zanedbaná nemovitost, která dříve slouţila pro průmyslové, zemědělské, rezidenční či vojenské účely. Pro efektivní vyuţití je nutná regenerace objektu.

8

1.3 Pozitivní a negativní vlivy přímých zahraničních investic na ekonomiku Z ekonomických analýz je patrné, ţe přímé zahraniční investice mají řadu pozitivních vlivů na českou ekonomiku a ţe přispívají k růstu HDP. Jedním z nejdůleţitějších dopadů je vytváření nových pracovních příleţitostí. Jak uvádí agentura CzechInvest, jsou přímé zahraniční investice také přínosem v oblasti produktivity práce: „podniky vlastněné zahraničním kapitálem totiţ dosahují vyšší produktivity na jednoho pracovníka, neţ je tomu u firem domácích“5. Následující tabulka ukazuje změny ukazatelů v průmyslovém sektoru v letech 2004 a 2008.

Tabulka 1: Vliv zahraničních podniků na český průmysl

zaměstnanost v průmyslu průmyslová produkce průmyslový vývoz

2004 37% 52% 60%

2008 45,70% 59,50% 70,10%

Zdroj: CzechInvest, http://www.czechinvest.org/dwn-investicni-pobidky

Kromě růstu efektivity a zaměstnanosti přispívají přímé zahraniční investice také k rozšíření výrobní kapacity, zdokonalení výrobních postupů, získání nových technologií a podporují restrukturalizaci nabídkové strany ekonomiky. Dále generují růst exportu a zlepšují platební bilanci země nedluhovým financováním deficitu. Všeobecně lze říci, ţe atraktivita dané ekonomiky pro zahraniční investory označuje stabilitu a zdraví této ekonomiky. Jak uvádějí roční zprávy ČNB o zahraničních investicích, získání co největší míry zahraničního kapitálu je obzvláště významné pro tranzitivní ekonomiky.6 Vedle těchto kladných vlivů mohou mít přímé zahraniční investice také negativní aspekty. Jedním z nich je vznik duální ekonomiky, kdy domácí firmy v různých ekonomických ukazatelích zůstávají pozadu za firmami se zahraničním vlastníkem. Také

5

CzechInvest, http://www.czechinvest.org/podpora-investic

6


9

můţe dojít ke vzniku bariér, které brání domácím podnikům ve vstupu na trh. Důleţitým faktorem pro rovnováhu tuzemské ekonomiky můţe být i repatriace zisků do zahraničí. Dále je třeba v tomto ohledu připomenout náklady spojené s přilákáním zahraničních investorů na domácí trh a náklady spojené s investičními pobídkami.

1.4 Podpora investic a investiční pobídky Systém investičních pobídek byl v České republice zaveden v dubnu roku 1998, coţ přispělo ke zvýšení přímých zahraničních investic do České republiky. Tuto oblast upravuje zákon č. 72/2000 Sb. o investičních pobídkách7, coţ je základní právní norma vymezující následující výhody. Firmám je poskytnuta sleva na daních z příjmu (desetileté daňové prázdniny), dotace obcím na technické vybavení území, na němţ má být umístěna výroba, hmotná podpora vytváření pracovních míst a dále hmotná podpora rekvalifikace zaměstnanců. Investiční pobídky se týkají jak jiţ existujících tak nově vznikajících společností. Jsou nabízeny domácím i zahraničním firmám. Pro poskytnutí investiční pobídky jsou zákonem stanoveny následující podmínky: a) pořízení nového výrobního závodu nebo rozšíření stávající výroby, b) vynaloţení prostředků do zpracovatelského průmyslu…, c) pořízení strojního zařízení v hodnotě 40% z celkové hodnoty investičního majetku, d) šetrnost k ţivotnímu prostředí, e) pořízení hmotného a nehmotného majetku nejméně 200 mil. Kč, přičemţ nejméně 100 mil. Kč musí být kryto vlastním jměním, f) splnění podmínek nejdéle do 3 let od vydání rozhodnutí o příslibu. Mimo zákon o investičních pobídkách nalezneme problematiku podpory investic také v dalších právních normách, zejména v zákonu č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu a zákonu č. 9/1991 Sb. o zaměstnanosti.

7

Resp. druhá novela č. 19/2004 Sb., která nabyla účinnosti vstupem ČR do Evropské unie v roce 2004. Kromě dílčích změn byla sníţena minimální hodnota investice z 350 milionů Kč na 200 milionů Kč.

10

1.5 Agentura CzechInvest Kromě zákonem stanovených investičních pobídek existuje ještě řada doprovodných programů zajišťovaných primárně agenturou CzechInvest - Agenturu pro podporu podnikání a investic. Tuto státní příspěvkovou organizaci zaloţilo v listopadu 1992 Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR sloučením se dvěma dalšími agenturami ministerstva – Agenturou pro rozvoj podnikání (ARP) a Agenturou pro rozvoj průmyslu ČR (CzechIndustry). Agentura CzechInvest vznikla na podporu zahraničních investorů ve zpracovatelském průmyslu a jejím úkolem bylo rozdělování státních investičních pobídek a propagace Českou republiku v zahraničí. Později se oblast působení agentury rozrostla a dnes má na starosti také podporu podnikání z prostředků Evropské unie a rovněţ podporuje malé a střední podnikatele. V rámci CzechInvestu byla vytvořena síť zahraničních poboček, které působí v Japonsku, Francii, Německu, Hongkongu, USA, Velké Británii a Belgii. V letech 1993 – 2010 bylo agenturou uskutečněno 1481 investičních projektů, bylo tím vytvořeno přes 210 tisíc pracovních míst a celková výše investice činí 672302,81 milionů Kč.8 Největší podíl (42% z celkového objemu investic) zaujímaly projekty týkající se automobilového průmyslu (výše investice 278278,7 mil. Kč a 70783 pracovních míst). Nejvýznamnějšími investory v tomto odvětví jsou korejská Hyundai, japonsko-francouzská TPCA a německý Volkswagen (Škoda Auto). Za automobilovým průmyslem následují investice do elektronického průmyslu. Co se týče regionálního umístění investic, největší objem byl směřován do Středočeského kraje a dále do Ústeckého. Hlavní sektory, na které je činnost CzechInvestu zaměřena, jsou ve zpracovatelském průmyslu – zejména výroba automobilů a jejich komponentů, elektroniky a mikroelektroniky, chemického průmyslu, farmacie a přesného strojírenství. Později přibyl také letecký průmysl, zdravotnická technika a biotechnologie. Zároveň se zvyšuje počet projektů v oblasti výzkumu a vývoje (technologická centra) a strategických sluţeb (centra zákaznické podpory, finanční a účetní sluţby). V analýze CzechInvestu nalezneme výčet odvětví, které jsou pro českou ekonomiku a pro její budoucnost klíčové a na které se při vyhledávání nových investic agentura zaměřuje: 8

Údaje jsou čerpány z investičních záměrů, konečné počty pracovních míst a výše investice mohou být vyšší (CzechInvest, http://www.czechinvest.org/dwn-investicni-pobidky)

11

-

automobilový průmysl

-

letecký a kosmický průmysl

-

strojírenství

-

elektrotechnika a elektronika

-

Life Sciences

-

IT, vývoj softwaru

-

sdílené sluţby

-

nanotechnologie

-

čisté technologie9

Kromě projektů určených k přilákání zahraničních investorů do České republiky se CzechInvest věnuje také rozvoji na poli dalších důleţitých oblastí pomocí následujících programů. Program podpory dodavatelů pomáhá zprostředkovat dodavatelské a subdodavatelské vztahy a tím napomáhá rozvoji a konkurenceschopnosti českých podniků a zároveň usnadnit navázání obchodních vztahů pro zahraniční firmy v České republice. Program podpory průmyslových zón se zaměřuje na podporu trhu podnikatelských nemovitostí a na regeneraci lokalit brownfieldů. Rozvoj průmyslových zón s sebou přináší celou řadu pozitivních efektů jak pro českou ekonomiku, tak pro přicházející investory. Programy podpory technologických center a center strategických sluţeb se týkají technologických center zaměřených na vývoj a inovaci high-tech výrobků. Centra strategických sluţeb se zaměřují na činnosti společností s úzkou provázaností na informační technologie a sluţby s mezinárodním zaměřením – zejména centra sdílených sluţeb, high-tech opravárenská centra, centra pro vývoj software a expertní a řešitelská centra.

9

CzechInvest, http://www.czechinvest.org/dwn-investicni-pobidky

12

Agentura CzechInvest hraje důleţitou úlohu také při investicích firem pocházejících z Francie. Z hlediska počtu uskutečněných projektů v ČR zaujímá Francie dvouprocentní podíl a z hlediska objemu investic a nově vytvořených pracovních míst představuje podíl Francie na celkových investicích do ČR 4% (z celkové částky investic 672 302,82 milionů Kč tvoří francouzské investice 29 481,21 milionů Kč).10 Od roku 1998 do roku 2010 bylo francouzským společnostem přislíbeno 21 pobídek, a to v celkové výši 474,19 milionů euro (15095,91 milionů Kč). Bylo tím vytvořeno 4841 nových pracovních míst. V následující tabulce jsou uvedené firmy, které získaly příslib investičních pobídek od počátku působení agentury.

Tabulka 2: Francie: Přislíbené investiční pobídky duben 1998 - prosinec 2010 Společnost

Nová Investice pracovní (mil. EUR) místa

Sektor

Získané pobídky T

J

R

L

Míra veř. podpory

Kraj

Podání záměru

50%

LI

1999

50%

SČ

1999

Lucas Varity s.r.o.

výroba dopravních prostředků

37,03

265

X

X

X

Celestica Kladno, s.r.o.

elektronický + elektrotechnický

8,82

700

X

X

X

Danone a.s.

potravinářský

30,08

0

X

50%

SČ

2000

VALEO VÝMĚNÍKY TEPLA s.r.o. METAL PROGRES Strakonice spol. s r.o.


20,01

397

X

50%

SČ

2000


54,67

402

X

50%

JČ

2001

VALEO AUTOKLIMATIZACE s.r.o. MATTHEY s.r.o.


54,64

877

X

50%

SČ

2001


15,25

100

X

X

49%

ÚS

2004

ONTEX CZ s.r.o. Knauf Insulation, spol. s r.o.

ostatní gumárenský + plastikářský

6,63

X X

48% 49%

LI

96,95

38 150

ÚS

2005 2005

Faurecia Exhaust Systems s.r.o.


7,25

100

X

50%

SČ

2005

Faurecia Components Písek, s.r.o.


52,51

670

X

46%

JČ

2006

Arjowiggins Czech Republic koncernový podnik s.r.o. ostatní

8,88

130

X

36%

PL

2006

s.n.o.p. cz a.s.


7,99

150

X

40%

JM

2007

JTEKT Automotive Czech Plzen s.r.o.


13,65

130

X

36%

PL

2007

SLADOVNY SOUFFLET ČR, a.s.

potravinářský

15,93

0

X

30%

JM

2008

ALCAN PACKAGING SKŘIVANY s.r.o.

gumárenský + plastikářský

13,51

104

X

30%

KH

2007

ELECTROPOLI-GALVIA, s.r.o.

strojírenský

4,50

53

X

30%

ÚS

2007

Iveco Czech Republic, a.s.


6,09

450

X

40%

PA

2008

LISI AUTOMOTIVE FORM a.s.


7,80

0

X

30%

JM

2007

SLADOVNY SOUFFLET ČR, a.s.

potravinářský

0

ZL LI

2008


X X

30%

ArvinMeritor LVS Liberec a.s.

7,97 4,03

125

X

X X

X

X

X

X

X X

40%

2008

T - daně J - nová pracovní místa R - rekvalifikace a školení L - pozemky


Z přehledu je patrné, ţe převládají firmy z automobilového průmyslu. Dále můţeme vidět, ţe nejvíce investičních záměrů bylo podáno v letech 2007 a 2008, naopak v letech 2002 a 2003 nezískala pobídku ţádná francouzská firma. Uvedené společnosti získávaly pobídky 10

Data z období 1993 – 1. pol. 2010 (CzechInvest, http://www.czechinvest.org/dwn-investicni-pobidky)

13

s cílem vyuţít daňového zvýhodnění, jiţ méně vyuţívaly pobídky na vytvoření pracovních míst a rekvalifikaci pracovníků. Zvýhodněný převod pozemků vyuţily pouze dvě firmy. Co se týče podpor technologických center a center strategických sluţeb, je počet francouzských firem, které podpory vyuţily, o dost niţší neţ v případě investičních pobídek. Z následující tabulky vidíme, ţe investice tří francouzských firem představovala celkem 7,66 milionů euro (237,74 milionů Kč) a bylo tím vytvořeno 426 pracovních míst. Všechny investice byly uskutečněny mezi lety 2002 a 2005.

Tabulka 3: Francie: Přislíbené investiční podpory červen 2001 - srpen 2009 Společnost Valeo Autoklimatizace, s.r.o. TEAM TRACKERS s.r.o. Letov letecká výroba s.r.o.

Typ centra

Sektor

Investice (mil. EUR)

TC SC TC

výroba dopravních prostředků ostatní letecký

1,91 2,03 3,73

Náklady na školení a Nově vytvořená Kraj rekvalifikaci prac. místa (mil. EUR) 0,11 84 Praha 0,24 325 Praha 0,00 17 Praha

Podání žádosti 2002 2003 2005


1.6 Vývoj přímých zahraničních investic do České republiky Od počátku transformace české ekonomiky v 90. letech byl příliv přímých zahraničních investic ovlivněn podmínkami, které byly stanovené pro akvizice českých podniků. Na počátku 90. let byl příliv přímých zahraničních investic menší neţ v ostatních transformovaných ekonomikách, coţ bylo dáno nastavením procesu privatizace realizovaným z velké části kuponovou metodou. Značná část zahraničního kapitálu přicházejícího do České republiky na počátku 90. let měl krátkodobý charakter. Od poloviny tohoto desetiletí se pak začaly zvyšovat dlouhodobé zdroje ze zahraničí a od roku 1998 se přímé zahraniční investice staly důleţitou sloţkou přílivu kapitálu do České republiky. Příčiny přílivu zahraničního kapitálu do země byla způsoben několika faktory. Jak uvádí Ţídek (2006), důvěra zahraničních investorů byla podpořena rychlým ekonomickým růstem české ekonomiky, její makroekonomikou a politickou stabilitou země. Dále byla pro zahraniční investory lákavá levná pracovní síla v tuzemsku a zároveň výhodná geografická 14

poloha. V roce 1995, kdy vstoupila v platnost Evropská dohoda o přidruţení České republiky k EU, došlo k liberalizaci pohybu kapitálu. Důleţitou událostí v regulaci pohybu kapitálu bylo v roce 1995 také přijetí devizového zákona, který zaváděl externí směnitelnost koruny.11 Jak jiţ bylo uvedeno výše, systém investičních pobídek, který byl spuštěn v roce 1998, značně podpořil příliv zahraničních investic do země. V této době také začínají velké privatizační projekty státu zejména v bankovním a telekomunikačním sektoru. Z následujícího grafu je patrné postupné zvyšování přílivu přímých zahraničních investic od roku 1998 a následný propad v roce 2003. Ten byl dán jednak objemem uskutečněných privatizací v jednotlivých letech12 a zároveň tím, ţe u podniků se zahraniční účastí došlo k většímu odlivu zisku do mateřských společností.13

Graf 1: Výše přímých zahraničních investic do ČR v letech 1993-2009 (v mil. Kč)

Zdroj: ČNB, www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/pzi/index.html 11

Vnitřní směnitelnost koruny byla zavedena v roce 1991 a hlavním cílem v procesu transformace bylo propojení domácího a světového trhu. 12

Tento propad je z velké části dán prodejem státního podílu ve firmě Transgas v roce 2002, coţ představovalo 45% z PZI v tomto roce. V následujícím roce uţ takto velké privatizace neproběhly. 13

Malikova, H.; Poirier, V. L’Investissement français en République tchèque. Paris : L’Harmattan, 2006, str. 42

15

Pokud budeme nahlíţet na přímé zahraniční investice z hlediska zemí investora, zjistíme, ţe hlavními investory jsou země Evropské unie. Největší podíl zaujímá Německo, za ním následuje Nizozemí a Rakousko, coţ je pochopitelné vhledem k jejich geografické blízkosti. Francie zaujímá čtvrtou pozici. Helena Malikova a Virginie Poirier ve své knize L’Investissement français en République tchèque uvádějí, ţe přímé zahraniční investice mohou být ovlivněny jak geografickou blízkostí zemí (případ České republiky a německých investic), tak historickými vztahy dvou zemí (zde je uveden příklad Polska, které má s Francií dlouhotrvající úzké vztahy a kde francouzské investice stojí na prvním místě). Současně uvádějí, ţe snaha být přítomen na trhu s velkým potenciálem hraje také významnou roli – úsilí francouzských firem dostat se do České republiky. 14 Přehled zemí a jejich investic do České republiky je uveden v Příloze 1. Další moţný náhled na příliv zahraničních investic je z hlediska odvětvového. Ze statistik ČNB jsou zřejmé určité tendence vývoje. V období plánovaného hospodářství byl upřednostňován hlavně sektor výrobní na úkor rozvoje sluţeb. Také pro zahraniční investory se ukázala průmyslová tradice země jako přitaţlivější. V průběhu 90. let se však investice do odvětví bez zpracovatelského průmyslu zvyšovala a tato tendence byla posilována státními pobídkami a také do jisté míry ovlivěna vstupem České republiky do Evropské unie a tím i na společný unijní trh.15 Bylo to právě peněţnictví a pojišťovnictví, které zaznamenalo velký nárůst v přílivu zahraničního kapitálu do země, coţ bylo způsobeno hlavně privatizací českého bankovního sektoru a příchodem velkých zahraničních bank na tuzemský trh.

14

Malikova, H.; Poirier, V. L’Investissement français en République tchèque. Paris : L’Harmattan, 2006, str. 45

15

Ibid.

16

2 Francouzské přímé zahraniční investice do ČR 2.1 Česko-francouzské obchodní vztahy Vztahy mezi Českou republikou a Francií byly vţdy velmi významné, a to jak vztahy na politické a kulturní úrovni, tak především na úrovni ekonomické. Francie hraje v zahraničním obchodě ČR tradičně významnou úlohu a patří k nejvýznamnějším obchodním partnerům. Obchodní výměna mezi oběma zeměmi rostla od počátku transformace české ekonomiky v 90. letech. V roce 2005 se bilance zahraničního obchodu mezi zeměmi změnila z pasivní na aktivní, coţ je trendem dodnes. V roce 2008 obsadila Francie čtvrté místo co do výše obratu zahraničního obchodu ČR po Německu, Slovensku a Polsku. V roce 2009 ji předstihla Čína. V obou letech představoval podíl Francie 4,8% z celkového obratu.

Tabulka 4: Zahraniční obchod mezi ČR a Francií v letech 2000-2009 (v tis. Kč) 2000 45085 61643 106728 -16557

vývoz dovoz obrat bilance

2001 54377 67027 121404 -12650

2002 58463 63583 122047 -5120

2003 64884 70975 135859 -6091

2004 79493 83046 162539 -3553

2005 92124 83410 175534 8713

2006 118723 100622 219345 18101

2007 134905 110012 244917 24893

2008 135494 98389 233883 37104

2009 122810 76783 199592 46027

Zdroj: ČSÚ, http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO

Hlavními partnery Francie v oblasti zahraničního obchodu jsou země Evropské unie. Stejně jako pro Českou republiku i pro Francii stojí Německo jako zahraniční partner na prvním místě (francouzský vývoz do Německa činil v roce 2009 55,5 miliard euro). Ze středoevropského regionu je pro Francii nejvýznamnější Polsko (5,2 miliard euro v roce 2009).16 Určujícím dokumentem v oblasti česko-francouzských obchodních vztahů je od vstupu České republiky do EU Smlouva o přistoupení ČR do EU. Legislativní normou, která 16

Institut national de la statistique et des études économiques, http://www.insee.fr/fr/themes/theme.asp?theme=8&nivgeo=0&type=2

17

definuje vztah ČR a Francie v oblasti zahraničních investic, je Dohoda o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi ČSFR a Francouzskou republikou17. Oblast daní upravuje Dohoda o zamezení dvojího zdanění18. Následující tabulka ukazuje komoditní sloţení vzájemné obchodní výměny mezi oběma zeměmi. Obory, ve kterých české firmy tradičně slaví úspěch na francouzském trhu, jsou náročné na mnoţství vynaloţené lidské práce a odvětví, které vyţadují technické znalosti (např. výroba spotřebních předmětů, automobilový a kovoobráběcí průmysl).

Hlavními

vývozními artikly České republiky jsou stroje a dopravní prostředky, trţní výrobky tříděné podle materiálu a průmyslové spotřební zboţí. Hlavními dovozními komoditami jsou stroje a dopravní prostředky, elektrická zařízení, elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, léčiva a farmaceutické výrobky, a další.

Tabulka 5: Francie - zahraniční obchod s ČR 2009 - zbožová struktura (v tis. Kč) Dovoz CZK

Vývoz CZK

5 867 665

10 524 548

249 359

198 120

1 - nápoje a tabák

47 074

1 860

2 - surové materiály nepoţivatelné s výjimkou paliv

40 568

103 910

3 - nerostná paliva, maziva a příbuzné materiály

21 611

22 068

2 756

x

5 - chemikálie a příbuzné výrobky jinde nespecifikované

1 320 641

287 405

6 - trţní výrobky tříděné podle materiálu

1 470 213

1 307 855

7 - stroje a dopravní prostředky

2 292 521

7 523 129

422 920

1 074 766

1

5 435

Celkem 0 - potraviny a ţivá zvířata

4 - ţivočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky

8 - různé průmyslové výrobky 9 - komodity a předměty obchodu jinde v třídníku SITC nezatříděné

Zdroj: MPO, http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/statistika-zahr-obchod 17

Sdělení č. 453/1991 Sb. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Francouzskou republikou. 18

Sdělení č. 79/2005 Sb. o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.

18

2.2 Instituce podporující česko-francouzské vztahy Institucí, která podporuje ve velké míře česko-francouzské obchodní vztahy, je Francouzské velvyslanectví v Praze a jeho Ekonomické oddělení. Má za úkol podávat informace ekonomického charakteru státním orgánům, orgánům veřejné správy a obchodním společnostem a rovněţ hájit zájmy Francie. Vytváří finanční a makroekonomické analýzy, podílí se na přípravě francouzských ekonomických misí v České republice a francouzským společnostem zprostředkovává informace o soukromých i veřejných projektech v České republice. Další institucí, která napomáhá vzájemným vztahům ČR a Francie je Francouzskočeská obchodní komora. Byla vytvořena v roce 1996 a jejím posláním je podpora obchodních vztahů zemí, mimo jiné zprostředkování kontaktů obchodním společnostem, průzkumy trhu, zajišťování „obchodních misí“, kulturních a společenských akcí, podpora francouzským společnostem v oblasti lidských zdrojů. Komora má 268 členů, z nich většina jsou francouzské firmy. Z francouzské strany zajišťuje informace a pomoc v oblasti zahraničního obchodu oddělení Ministerstva hospodářství určené pro mezinárodní obchod (Ministere de l´économie, des finances et de l´industrie) a pomocí dalších vládních agentur zpřístupňují export a investice do zahraničí. Jsou to především DGTPE – La direction générale du Trésor et de la Politique économique (Ministerstvo financí), DRCE – Les Directions régionales du Commerce extérieur (regionální úřady pro zahraniční obchod), UBIFRANCE – Agence pour le développement international des entreprises (Agentura pro zahraniční rozvoj podniků), která má 64 poboček ve světě a jednou z nich je Mission économique v Praze. Ekvivalentem CzechInvestu ve Francii je agentura AFII – Agence française pour les investissements internationaux (Francouzská agentura pro zahraniční investice). Pojišťovací agenturou pro podniky působící v zahraničí je COFACE. Francie je obecně jednou ze zemí, která představuje důleţitý zdroj zahraničních investic. Její podíl na celosvětových investicích činí v posledních letech průměrně 11%.19 Shodně s celosvětovým trendem jsou od 80. let francouzské zahraniční investice stále 19


19

rostoucí. Také Francie je ovlivněna liberalizací, deregulací a globalizací trhu, coţ podporuje vznik a rozvoj mezinárodních firem. V následujícím grafu je znázorněn tok přímých zahraničních investic z Francie a jejich příliv do země. Od roku 1996 převaţují zahraniční investice ze země nad příchozími – tento trend se stal výraznější mezi roky 1999 a 2001 a ve druhé polovině prvního desetiletí. Česká republika představuje v tomto celkovém objemu jen malou část (v roce 2008 činily francouzské investice do České republiky 0,8%, v roce 2009 to bylo 1,5%).20

Graf 2: Tok přímých investic mezi Francií a zahraničím (v mld. EUR)

Zdroj: Institut national de la statistique et des études économiques, http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATTEF08451&page=graph Pozn.: včetně investic do nemovitostí

Podíl francouzských investic na celkovém objemu investic v Evropské unii je významnější. Vedle Španělska, Nizozemí a Velké Británie je Francie největší investor v této

20


20

oblasti. Co se týče přílivu zahraničních investic, řadí se Francie mezi první evropské země spolu s Velkou Británií (v roce 2008 do Francie směřovalo 20,5% zahraničních investic do EU). Nyní se zaměřme na to, jakou roli hraje Francie v celkovém přílivu zahraničních investic do České republiky. Ekonomická výměna těchto dvou zemí byla podporována jiţ od roku 1993 a byla kladně ovlivněna nárůstem francouzských přímých zahraničních investic po roce 1998. To bylo dáno vůlí vlády vyrovnat poměr investujících zemí ve prospěch ostatních evropských partnerů kromě Německa. Jak je zřejmé z tabulky v příloze 2, francouzské přímé investice od roku 1998 postupně rostly. V roce 2001 zaznamenáváme markantní nárůst, za coţ se zaslouţila hlavně privatizace Komerční banky společností Société Générale a převzetí společnosti Praţské vodovody a kanalizace francouzskou Vivendi Water. V tomto roce tvořil podíl francouzských investic na celkovém přílivu kapitálu 27,3% (58,6 miliard CZK). Po roce 2004 byly navíc tyto vztahy významně podpořeny vstupem České republiky do EU. Po Polsku byla v roce 2008 Česká republika druhou nejvýznamnější zemí ve středoevropském regionu, kam směřovaly francouzské přímé investice (22%). To, jak byla na přelomu tisíciletí Česká republika jako potenciální příjemce zahraniční investice Francií vnímána a hodnocena, dobře ukazuje kniha S’implanter en République tchèque z roku 2002.21 Autoři zde uvádějí, ţe po ekonomickém oslabení v letech 1997 aţ 1999, které se projevilo v poklesu domácí poptávky, prudkém nárůstu nezaměstnanosti a nestabilitě veřejných financí, se česká ekonomika znovu vzpamatovala a v roce 2001 růst hrubého domácího produktu byl vyšší neţ v zemích Evropské unie a ostatních středo- a východoevropských zemích. Kladně se zde pro zemi hodnotí úloha zahraničního kapitálu, který z velké většiny přichází ze zemí Evropské unie. Autoři věří, ţe právě evropská integrace by měla mít za následek trvalejší ráz přílivu zahraničních investic do České republiky. Dále se uvádí, ţe příliv přímých zahraničních investic stačí na pokrytí deficitu běţného účtu a podporuje vývoj koruny a zároveň se zhoršení stavu veřejných financí projevuje v nutnosti ozdravení bankovního sektoru – programu privatizace velkých bank. Kvůli levné pracovní síle a

21

Mauppin, D., Leroy, P., Vacherand, M. S’implanter en République tchèque, Paris : CFCE, 2002

21

dobrému geografickému umístění je Česká republika označena jako „výsadní cílová země kam směřovat investice ve střední Evropě“.22 Na druhé straně jsou uvedeny dvě základní slabé stránky České republiky. Jsou jimi stárnutí české populace a dopad, který tento trend bude mít na veřejné finance. Dalším negativním faktorem jsou nedostatky v oblasti práva a ve státní správě.

2.3 Hlavní francouzští investoři v ČR V České republice působí dnes přes 480 francouzských firem se sto tisíci zaměstnanci. Firmy jsou soustředěny primárně v Praze a Středočeském kraji. Následuje výčet hlavních francouzských investorů v zemi. Jedním z významných investorů v automobilovém průmyslu je TPCA. Závod na výrobu malých vozů v Kolíně zahájil výrobu v roce 2005 a jedná se o největší francouzskou investici v ČR „na zelené louce“ – projekt joint venture japonské Toyota Motors Corporation a francouzské PSA Peugeot Citroën. Ekonomické odhady uvádějí, ţe investice tohoto konsorcia znamenal pro českou ekonomiku v letech 2005 – 2008 nárůst o 1,5-2%. V rámci této investice, která představuje přes 20 miliard Kč, bylo vytvořeno asi 3500 pracovních míst. Další pracovní místa vznikla u českých dodavatelů automobilky nebo u těch, kteří přišli do ČR (80% součástek pochází od českých dodavatelů). Český stát za tuto investici slíbil vystavět potřebnou infrastrukturu a zázemí pro zaměstnance. Navíc byla TPCA poskytnuta pobídka ve výši 15% investičního záměru. Spolupráce ve fungování podniku je zaloţena na striktní rozdělení funkcí: Japonci řídí výrobu, Francouzi zajišťují logistiku a nákup materiálu a Češi auta sestavují. Automobilka vyrobí 300000 vozů ročně a 99% výroby je určeno na export, coţ řadí TPCA na pozici jednoho z předních exportérů ČR. TPCA věnuje také prostředky na rozvoj regionu – 80 milionů Kč na rozvoj Kolínska (grantový program Partnerství pro Kolínsko). Dalšími důleţitými francouzskými investory v automobilovém průmyslu jsou Faurecia a Valeo. Faurecia je jedním z předních světových dodavatelů příslušenství pro automobilový průmysl. V České republice má Faurecia sedm výrobních závodů v pěti lokalitách, zaměstnává 3500 pracovníků a výše investice se vyšplhala na 4 miliardy Kč. 22

Mauppin, D., Leroy, P., Vacherand, M. S’implanter en République tchèque, Paris : CFCE, 2002, str. 20

22

Francouzský koncern Valeo je zaměřen na vývoj, výrobu a prodej automobilových součástí. V České republice má v provozu tři výrobní podniky. Jako první byla vytvořena společnost Valeo Autoklimatizace v Rakovníku, kde je v současné době 1000 zaměstnanců. Její součástí je od roku 2002 také technické a vývojové centrum v Praze se 60 zaměstnanci. Valeo Výměníky tepla se sídlem v Ţebráku zaměstnává 940 pracovníků a byl uveden do provozu v roce 2001. Třetí závod Valeo Compressor Europe v Humpolci s 940 zaměstnanci je nejmladší v ČR, vzniknul v roce 2002. V oblasti potravinářství je významným francouzským investorem koncern Danone. Tato společnost s dlouhou tradicí ve Francii je dnes vůdcem v oblasti výroby čerstvých mléčných produktů a cukrovinek a druhým největším producentem balené vody. Přišla do České republiky jiţ v roce 1990, kdy začala vyrábět jogurty v mlékárně v Benešově u Prahy. V letech 1992 – 1998 byla společnost přítomna také v Čokoládovnách. Závod Danone v benešovském okrese zaměstnává 200 pracovníků. V roce 1992 byl v ČR zaloţen Institut Danone s cílem podporovat vědecký výzkum v oblasti výţivy. Podle výzkumu agentury AC Nielsen patří Danone na českém trhu jogurtů 30% podíl. Francouzská společnost Saint Gobain je jednou z nejstarších společností ve Francii a zároveň jednou z největších skupin na světě. V České republice patří do koncernu Saint Gobain deset firem, které jsou zaměřeny na výrobu izolačních skel a zpracování skla pro stavebnictví. Jsou jimi například společnost Saint Gobain Sklo zaloţená v roce 1997 nebo Saint Gobain Vertex, který vznikl privatizací státního podniku Vertex v roce 1998. Další významnou společností působící na poli stavebnictví je koncern Vinci. Do skupiny Vinci patří celá řada společností působících v ČR, například Eurovia CS, SMP CZ, Stavby silnic a ţeleznic, FCC nebo Průmstav. Z dalších důleţitých francouzských investorů na našem území zmiňme Veolia Voda (vodovody a kanalizace), Sodexho (veřejné stravování), Alstom (dopravní prostředky), Lafarge (stavebnictví), Bograin (potravinářství), Suez (energetika), Schneider Electric (elektronika), Ondeo services (energetika), Sanofi-Aventis (farmaceutika), Knauf insulation (plastikářská sféra), Team Trackers (sluţby), Pierre Fabre (farmaceutika). Ve finanční sféře jsou nejdůleţitějšími investory francouzská finanční skupina Société Générale, o které bude pojednáno v poslední kapitole, dále pak AXA (pojišťovnictví) a BNP Paribas (bankovnictví).

23

3 Český bankovní sektor v 90. letech Stabilní a efektivní bankovní sektor byl jedním z klíčových předpokladů pro rozvoj hospodářství v období transformace české ekonomiky. Proto také restrukturalizace českých bank a jejich privatizace představovala v tomto procesu důleţitý proces, který ovlivnil trţní systém a hospodářský růst země. Ziskovostí banky jsou zajištěny její primární funkce důleţité pro správný chod ekonomiky – zabezpečení platebního styku, zprostředkování převodu prostředků mezi věřiteli a dluţníky a zajišťování likvidity v bankovním sektoru. Na počátku 90. let byla situace v českém bankovnictví značně ovlivněna systémem, který fungoval v období socialismu. Pro něj byla charakteristická existence jedné banky, která zajišťovala jak funkce centrální banky, tak i komerčních bank – Státní banka československá fungovala jako centrální, investiční a komerční banka, která poskytovala sluţby podnikům nikoli domácnostem). Vedle ní pak existovaly další banky, které se orientovaly na specializovanou část bankovnictví (například Ţivnostenská banka, Československá obchodní banka nebo Česká státní spořitelna). První krok uskutečněný v rámci reformy bankovního systému tedy spočíval ve změně systému monobanky na dvoupilířový systém, kdy je centrální banka oddělena od komerčních bank. V roce 1990 došlo k vyčlenění tří bank ze Státní banky československé, a tím byla Komerční banka, Všeobecná úvěrová banka a Investiční banka. Vedle nich tu fungovala ještě ČSOB, ve které měl stát rozhodující podíl. Na počátku 90. let začaly vznikat na trhu další bankovní domy, coţ byly většinou malé instituce. Jednalo se o banky české, ale také zahraniční, u kterých se předpokládalo, ţe budou konkurovat českým bankám, ale které se, jak se později ukázalo, spíše soustředily na nerizikové klienty jim často známé ze svého domácího prostředí. Počet aktivních bank na českém trhu se od poloviny 90. let sniţoval, a to hlavně po roce 1998. Bylo to způsobeno jednak krachem malých bank23 a zároveň fúzí a akvizicí

23

Na vzniklou krizi malých bank odpověděla ČNB v roce 1995 vyhlášením Konsolidačního programu II a následující rok byl vydán vládní Stabilizační program.

24

existujících institucí. Současně docházelo k nárůstu velikosti bank, jak z hlediska spravovaných aktiv, tak z hlediska trţního podílu. Dalším rysem bankovního sektoru byl vysoký objem rizikových úvěrů, coţ byl faktor, který do velké míry ovlivňoval fungování systému a následně i celý privatizační proces. Jednou příčinou byla existence úvěrů poskytnutých netrţním způsobem v minulosti. Hlavní příčinou byl ale fakt, ţe banky ovládané státem byly na počátku 90. let nuceny uzavírat úvěry pod politickým tlakem. Na úkor zdraví bank tak bylo podpořeno fungování podniků a tím i celé ekonomiky. V této době bylo tedy takovéto poskytování úvěrů politicky a makroekonomicky ţádoucí.24 Současně však se můţeme setkat s názorem (např. Ţídek, 2006), ţe poskytování úvěrů, které mělo napomoci transformaci podniků, mělo negativní dopad nejen na banky a na stav jejich klasifikovaných úvěrů, ale neměl ani původně zamýšlený efekt pomoci podnikům, které měly zbankrotovat. Dopady na podnikovou sféru v případě, kdy by úvěrování probíhalo řádně, by nebyly tak velké a zároveň by banky mohly být privatizovány v dřívějším termínu. Vzledem k vysokému počtu rizikových úvěrů stála restrukturalizace bankovního sektoru obrovské výdaje z veřejných rozpočtů. Na počátku 90. let byla státní pomoc zaměřena hlavně na úvěry z minulého reţimu a na první fázi transformaci ČSOB. Celkové náklady v letech 1991 – 2004 činily podle údajů Ministerstva financí 176,1 miliard Kč, z čehoţ 62,3 miliard Kč se týkalo bankovního sektoru. Náklady, které se vztahovaly k předprivatizační restrukturalizaci velkých bank a podniků, ze kterých byla převáděna aktiva do správy Konsolidační banky, představovaly celkem částku 277,5 miliard Kč (z toho 219,9 miliard Kč v bankovním sektoru). Na konsolidaci a stabilizaci bankovního sektoru (konsolidační a stabilizační program), které byly hrazeny ČNB, Českou finanční a ze státního rozpočtu, byly v letech 1991 – 2004 vynaloţeny náklady ve výši 103,3 miliard Kč (88,2 miliard Kč na bankovní sektor). Naproti tomu příjmy z privatizace státního podílu v bankách ČSOB, Česká spořitelna, Komerční banka, Česká pojišťovna dosáhly celkem 87,7 miliard Kč.25

24

Pospíšil, R. Privatizace českých bank. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Iuridica, 1 – 1999, str. 117. 25

MFČR, http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/transfor_nakl_CR.html

25

3.1 Transformační instituce Proces transformace českých podniků byl zajišťován institucemi zaloţenými státem a zapojenými do privatizačního procesu. Tyto transformační instituce byly buď takové, které vznikly za účelem realizace privatizace (byly jimi Fond národního majetku (FNM) a Pozemkový fond), anebo státní instituce, které slouţily k stabilizaci a konsolidaci podniků na českém trhu (sem patří například Konsolidační banka). Klíčovou instituci v procesu privatizace v České republice představoval Fond národního majetku (FNM). Vznikl v roce 1991 a jeho posláním mělo být zprostředkování převodu státního vlastnictví na další jednotky. Zdroje, které tímto transferem získal nebyly součástí rozpočtu, ale zůstaly v majetku fondu a byly pouţity hlavně na zmírnění problémů vzniklých v transformačním procesu. Jak uvádí Ţídek (2006), úloha FNM v procesu privatizace byla pouze pasivní a jeho pravomoci mu nedovolovaly zasahovat do chodu podniků v jeho portfoliu. FNM fungoval po celou dobu transformace, nejprve při masové a později při klasické privatizaci. Fond zanikl na konci roku 2005, kdy veškeré jeho pohledávky a závazky převzalo Ministerstvo financí. Další významnou roli sehrála v období transformace české ekonomiky Konsolidační banka Praha, státní peněţní ústav. Tato instituce vznikla v roce 1991 za účelem převodu špatných úvěrů z komerčních bank do svého portfolia (jednalo se o Konsolidační program I vyhlášený ČNB). Další její funkce, která přibyla později, je napomáhání v restrukturalizaci vybraných podniků. Na přelomu století sehrála Konsolidační banka stěţejní úlohu při rekapitalizaci českých bank před prodejem zahraničním investorům. V roce 2001 Konsolidační banka ukončila platnost své činnosti a jejím právním nástupcem se stala Česká konsolidační agentura, která také převzala její aktivity a obchody ale která jiţ není vázána regulací bank.26 V rámci Konsolidační banky bylo zaloţeno pět dceřiných společností – Revitalizační agentura (realizace revitalizačních programů ve velkých průmyslových podnicích), Česká finanční (správa nebonitních aktiv odkoupených od malých bank), Prisko (převzetí závazků 26

Česká konsolidační agentura je speciální právnickou osobou. Pro Konsolidační banku platily bankovní restrikce a tudíţ nesměla nabývat majoritní podíl v nebankovních podnicích, coţ jí zabraňovalo v moţné restrukturalizaci podniků ve svém portfoliu (Ţídek, L. Transformace české ekonomiky 1989 – 2004, Praha : Beck, 2006, str. 201).

26

ze státního podniku Škoda Auto), Sanakom (správa nebonitních aktiv IPB z ČSOB). Pátou společností v rámci Konsolidační banky byla Konpo, na ní byly převedeny špatné úvěry z Komerční banky.

3.2 Privatizace velkých bank Ke změně vlastnické struktury některých českých bank došlo v první etapě privatizace jiţ na počátku 90. let, kdy byly zapojeny do kuponové privatizace. V roce 1992 byla tímto způsobem privatizována část Komerční banky, České spořitelny a IPB a stát byl tedy od této chvíle v těchto bankách minoritním vlastníkem s technickou majoritou. Po roce 1995 byla jiţ většina majetku v soukromých rukou a tempo privatizace podniků se zpomalilo. Privatizace státních bank se sice stala diskutovanou otázkou, ale k dalším rozhodnutím v této věci došlo aţ ke konci 90. let. Vláda ČSSD, která nastoupila v polovině roku 1998, se zavázala, ţe prodá státní banky do konce roku 2000. Richard Pospíšil ve své stati o privatizaci českých bank (1999) uvádí, ţe současně bylo zřejmé, ţe pro české banky bude nutností příliv kapitálu, který mohou získat téměř výhradně od zahraničního investora. S tím je spojena také otázka kapitálové přiměřenosti bank (capital adequacy ratio), která byla stanovena ČNB na minimální výši 8%. K dodrţení tohoto kritéria pomohl bankám právě vstup zahraničního investora. U pozdějších privatizací se také změnila jejich metoda – většinou se jednalo o přímé prodeje. Další odlišností od privatizace v první polovině 90. let je také účast zahraničních zájemců. V předchozích privatizacích byli preferováni tuzemští vlastníci a zahraniční zájemci byli různým způsobem znevýhodňováni (hovoří se o tzv. „české cestě“).

Tabulka 6: Účast zahraničního kapitálu v privatizaci a přímé zahraniční investice (v %) Podíl privatizačních příjmů v cizí měně na celkových privatizačních příjmech Podíl privatizačních příjmů v cizí měně na celkovém přílivu PZI

Období 1990 - 1996 1997 - 1999 1990 - 1996 1997 - 1999

ČR 15 80 80 50

Maďarsko 63 40 47 20

Zdroj: Ţídek, Libor. Transformace české ekonomiky 1989 – 2004, Praha : Beck, 2006, str. 191

27

Jako první byla na konci 90. let státem prodána IPB japonské investiční bance Nomura, a to v roce 1998. Stát obdrţel 5,88 miliard Kč převedením 36,29% akcií společnosti. V létě 1999 došlo k prodeji ČSOB, nejzdravější české banky – 65,69% akcií přešlo do rukou belgické Kredietbank (KBC) za 40 miliard Kč. Tato privatizace se uvádí jako nejúspěšnější. Následovala Česká spořitelna, ve které byl státní podíl 52% akcií v roce 2000 prodán rakouské ErsteBank za 19 miliard Kč. Nakonce byla privatizována Komerční banka. V roce 2001 dospěla vláda k dohodě s francouzskou Société générale na prodeji 60% podílu za 40 miliard Kč. Jak uvádí Ţídek (2006), po privatizaci velkých bank bylo 95% aktiv v bankovním sektoru v zahraničních rukou a bankovní sektor byl stabilizován. Privatizací Komerční banky byla skončena éra „bankovního socialismu“, kdy důleţité státní banky přeţívaly pouze s pomocí státních finančních pomocí obrovských objemů.27

27

Simkanič, Ján. Poslední státní banka je prodaná!, http://www.mesec.cz

28

4 Privatizace Komerční banky Jak uţ bylo uvedeno výše, Komerční banka prošla procesem privatizace v roce 2001. Následující kapitola se věnuje tomu, jak probíhal proces privatizace, co mu předcházelo a jaký byl následný integrační proces a dopad na banku. Začneme tím, ţe si krátce představíme společnosti Komerční banku a Société Générale.

4.1 Komerční banka – profil a historie společnosti Komerční banka je třetí největší banka na tuzemském trhu podle výše aktiv a počtu klientů a patří mezi přední bankovní instituce ve střední a východní Evropě. Je to univerzální banka a svým klientům nabízí sluţby v oblasti retailového, podnikového a investičního bankovnictví. Sluţeb Komerční banky vyuţívá 1,62 milionů zákazníků (2,7 milionů zákazníků Skupiny KB) prostřednictvím 393 poboček a 685 bankomatů. Střední podniky a municipality obsluhuje 20 specializovaných business center a 4 centra pro velké podniky. Korporátní podniky s obratem nad 1,5 miliard Kč obsluhují divize Top Corporations v Praze, Brně a Bratislavě. V polovině roku 2010 byl počet zaměstnanců Komerční banky 7787. Komerční banka je mateřská společnost Skupiny KB, která je tvořena osmi společnostmi.28 Ty nabízejí specializované sluţby, mezi které patří penzijní připojištění, stavební spoření, faktoring, spotřebitelské úvěry a pojištění. Od roku 1995 je Komerční banka přítomna i na Slovensku, kde je zaměřena zejména na velké a střední firmy.

28

Dceřiné společnosti Faktoring KB, a.s. (100%), Modrá Pyramida stavební spořitelna, a.s. (100%), Penzijní fond KB, a.s. (100%), ESSOX s r.o. (51%), Komerční pojišťovna, a.s. (49%), Protos, uzavřený investiční fond (90%), Bastion European Investment S.A. (99,8%) a Komerční banka Bratislava, a.s. (100%, do 31.12.2010).

29

Graf 3: Hlavní akcionáři Komerční banky

Zdroj: Výroční zpráva KB 2009, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocnizpravy.shtml

Další základní údaje: Trţní kapitalizace (rok 2009): 149,3 miliard Kč Počet vydaných akcií (rok 2009): 38 009 852 Čistý zisk Skupiny KB v roce 2010: 13,3 miliard Kč (meziroční rozdíl +21,1%)

Tabulka 7: Ratingové hodnocení Komerční banky k 31.7.2010 Ratingová agentura Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Moody´s Investors Service A1 Prime-1 Standard & Poor´s A A-1 Fitch Rating A F1 Zdroj: Pololetní zpráva Komerční banky 2010, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-sinvestory/publikace/vyrocni-zpravy.shtml

Jak jiţ bylo uvedeno výše, banka se na počátku 90. let vydělila ze Státní banky československé. V roce 1992 se stala akciovou společností a její akcie se začaly kótovat na Burze cenných papírů Praha a v RM-systému. Vlastnická struktura po první vlně kuponové 30

privatizace byla značně roztříštěná, bylo prodáno 48% akcií – 7% akcií bylo vlastněno 103 tisíci majiteli, 35% akcií deseti velkými fondy a 52% akcií bylo ve správě Fondu národního majetku, přičemţ při rozdělení ČSFR přešly některé akcie slovenskému státu.29 Banka převzala při svém vzniku 83 poboček ve všech regionech. V této době Komerční banka disponovala malou výší vkladů. Klienty Státní banky československé byly v minulosti pouze podniky, tudíţ u Komerční banky přetrvaly pevné vazby na podnikovou sféru. Korporátní bankovnictví bylo v 90. letech u Komerční banky vţdy dominantní a banka byla největším věřitelem českých podniků. Po vzniku banky se však zároveň začalo rychle rozvíjet retailové bankovnictví, na konci roku 1998 jiţ bylo poboček 360. Banka rostla také z hlediska počtu zaměstnanců (8000 zaměstnanců v roce 1990 a 16000 zaměstnanců v roce 1994). 30 Po převzetí skupinou Société Générale v roce 2001 se Komerční banka začala orientovat ve větší míře na retailové bankovnictví a byl zaveden obchodní model mateřské společnosti. V letech 2004 a 2005 byla Komerční banka oceněna v prestiţní soutěţi MasterCard Banka roku.

4.2 Société Générale – profil a historie společnosti Société Générale je významná francouzská finanční skupina a jedna z největších bank v eurozóně. Spolu s Crédit Lyonnais a BNP Paribas patří k tradičním francouzským domům. Dnes je skupina Société Générale přítomna v 85 zemích světa, obsluhuje více neţ 32 milionů zákazníků a zaměstnává okolo 156 tisíc lidí, kteří jsou příslušníky 120 různých národností. Nejvýznamnějšími institucemi vlastněnými Société Générale jsou z hlediska počtu zaměstnanců banky v Rusku, České republice, Rumunsku, Egyptu, Maroku a Polsku. Pěti hlavními oblastmi zájmu francouzské skupiny jsou v současnosti francouzská pobočková síť, mezinárodní retailové bankovnictví, korporátní a investiční bankovnictví, specializované bankovnictví a pojištění a privátní bankovnictví. V březnu 2011 byl dlouhodobý rating Société Générale Aa2 (Moody´s), A+ (Fitch) a A+ (Standard & Poor´s). Strategie banky 29

Podepsáním Česko-Slovenské smlouvy o dělení federálního majetku došlo k vyřešení uplatňovaného nároku Fondu národního majetku SR na část akcií Komerční banky, a. s., v drţení Fondu národního majetku ČR. Stávající podíl FNM ČR se tímto aktem stal nezpochybnitelným ze strany FNM SR (http://www.kb.cz). 30

Myant, Martin. The Rise and Fall of Czech Capitalism. Cheltenham : Edward Elgar Publishing, 2003, str. 153

31

uplatňovaná dnes je zaměřena na růst s niţší mírou rizika a na univerzální bankovní model. V roce 2010 dosáhl čistý zisk skupiny Société Générale výše 3,9 miliard euro. Krátce přibliţme historii skupiny. Banka Société Générale byla zaloţena jiţ v roce 1864 za účelem financování průmyslových projektů v oblasti infrastruktury. O sedm let později byla v Londýně otevřena první zahraniční pobočka banky a následně byla vytvořena mezinárodní síť ve střední Evropě (v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Lucembursku), Severní Africe a později ve Spojených státech (1940). V roce 1945 byla banka znárodněna a aktivně se podílela na financování poválečné obnovy. V následujících letech pokračovala banka v expanzi ve Francii i v zahraničí, rozšiřovala svou základnu individuálních zákazníků a napomáhala rozvoji nových způsobů financování. V roce 1987 byla banka privatizována v rámci několika privatizačních vln, které ve Francii probíhaly od roku 1986. V 90. letech se pak společnost zaměřila na rozvoj ve třech klíčových oblastech, přičemţ hlavní síla obchodního modelu Société Générale tkví ve vyuţití kříţového prodeje produktů a sluţeb mezi jednotlivými obchodními liniemi. -

retailové bankovnictví: v roce 1997 Société Générale převzala francouzskou retailovou banku s rozšířenou pobočkovou sítí Crédit du Nord, čímţ zdůraznila odhodlání

zvýšit

hodnotu

skupiny

v rámci

restrukturalizace

francouzského

bankovního systému. V současnosti Société Générale vlastní více neţ polovinu akcií společnosti Boursorama, coţ je hlavní online banka ve Francii. -

privátní bankovnictví a správa aktiv: Société Générale s tradicí hlavního poskytovatele finančních spořících produktů ve Francii zaloţila dceřinou společnost SGAM – Société Générale Asset Management a rozvíjela aktivity ve Francii i u hlavních institucionálních investorů na mezinárodním poli. Dále tomuto rozvoji napomohla akvizice Yamaichi v Japonsku a vytvoření Société Générale AM v Londýně. Tím je Société Générale schopna nabízet zákazníkům skutečně globální správu aktiv. Ke konci roku 2009 došlo k fúzi SGAMu se společností Crédit Agricole Asset Management, čímţ vznikla skupina Amundi, v současnosti třetí největší správce aktiv v Evropě.

-

podnikové a investiční bankovnictví: Société Générale zaloţila dceřinou společnost SGCIB – SG Corporate & Investment Banking, která je dnes zastoupena v 33 zemích s 11 tisíci zaměstnanci a svým klientům poskytuje sluţby v oblasti investičního 32

bankovnictví, financování a trţního poradenství. Société Générale zakoupila v následujících letech řadu specializovaných firem (Hombros ve Velké Británii, Barr Devlin and Cowen v USA). V rámci nové bankovní strategie Société Générale má banka za cíl dostat se do roku 2015 mezi prvních pět nejlepších korporátních a investičních bank. Vzhledem k rostoucí expanzi společnosti za hranice Francie byla v roce 1998 vytvořena Direction de la Banque de détail hors France métropolitaine – správa retailového bankovnictví mimo Francii, čímţ banka potvrdila, ţe oblast zahraničních zastoupení je jednou ze strategických pilířů jejího rozvoje. Tato divize určuje strategii vývoje skupiny v zahraničí a zaměřuje se hlavně na místní banky ve východní Evropě a Africe – jedná se hlavně o země s vysokým růstovým potenciálem a jedním z cílů této strategie je vytvoření maximální synergie s dalšími společnostmi skupiny spolu se souběţným růstem klientské základny, obohacením produktové nabídky a rozvojem alternativních distribučních kanálů. Po akvizicích v Rumunsku, Bulharsku a Madagaskaru v roce 1999 Société Générale koupila v roce 2001 českou Komerční banku a SKB Banku ve Slovinsku a v roce 2006 ruskou Rosbank.31 Akvizice v Rumunsku a České republice jsou označovány jako milníky v mezinárodní expanzi společnosti. Finanční ukazatele dokazují správnost rozhodnutí v oblasti mezinárodního retailového bankovnictví – v roce 2010 dosáhl objem depozit 66,4 miliard euro (sedmkrát víc neţ v roce 2000) a objem úvěrů činil 65,2 miliard euro (osmkrát víc neţ v roce 2000). Počet vlastněných společností se za deset let zvýšil z 21 na 41 a počet poboček vzrostl z 685 na 3817. Zisk 4,9 miliard euro z mezinárodního retailového bankovnictví v roce 2010 tvořil 19% celkového zisku skupiny.32 V minulých letech banku nechvalně proslavila „aféra Kerviel“. V lednu 2008, v době propuknutí finanční krize, Société Générale oznámila, ţe makléř Jerome Kerviel způsobil riskantními termínovanými obchody ztrátu okolo 4,9 miliard euro, coţ banku dostalo do váţných potíţí (čistý zisk v roce 2006 představoval 5,2 miliard euro).

31

Société Générale, Registration document 2010, http://www.investor.socgen.com/phoenix.zhtml?c=69575&p=irol-reportsAnnual&nyo=0 32

Société Générale, http://www.socgen.com

33

4.3 Proces akvizice Komerční banky Nejprve si poloţme otázku, jaká byla výchozí situace Komerční banky před privatizací. I kdyţ management banky v 90. letech odmítal celkovou privatizaci z obavy, ţe se Komerční banka stane malou pobočkou velké zahraniční banky, bylo nutné kvůli nepříznivým ekonomickým výsledkům v roce 1998 banku připravit na privatizaci státního podílu. Jednalo se především o očištění portfolia banky od špatných úvěrů. V letech 1997 a 1998 vyšla najevo hloubka tohoto problému, po čemţ následovala okamţitá ztráta důvěry veřejnosti. Na konci roku 1998 klesl kurz akcie na hodnotu okolo 200 Kč (kurz v předcházejících letech se pohyboval okolo 3000 Kč).33 Jedním z důvodů tohoto nepříznivého stavu banky byl vliv recese, ve které se česká ekonomika nacházela v této době (HDP v roce 1997 vzrostl o 1% a v roce 1998 poklesl o 2,7%). Dalšími vlivy byly zostřující se konkurence a zároveň opatření ČNB, které bankám ukládá zpřísňující povinnost tvořit rezervy a opravné poloţky (do roku 2000 postupně nahrazovat hodnotu nemovitostních zástav u ztrátových úvěrů opravnými poloţkami).34 To vše se odrazilo na schopnosti klientů splácet a tím i ve výsledcích banky – v roce 1998 banka vykázala účetní ztrátu 9,8 miliard Kč. Jak jiţ bylo uvedeno výše v obecné rovině, stav Komerční banky byl zapříčiněn hlavně dřívějším hospodařením od počátku 90. let. V poskytování úvěrů hrál velkou roli vliv vlády. Martin Myant uvádí, ţe od poloviny 90. let byla Komerční banka ve schvalování úvěrů fyzickým osobám obezřetnější, protoţe jiţ měla zkušenost s nedodrţením závazků velkými společnostmi, kterým úvěrování jiţ nebylo dále poskytováno. V segmentu menších podniků byly největší ztráty zaznamenány u podnikatelů v oblasti sluţeb. Zároveň byla nevhodně nastavena interní schvalovací pravidla (ředitelé poboček mohli schvalovat obchody ve výši aţ 150 milionů Kč a opakovaně poskytovali úvěry stejným klientům). Managementem slibovaná nápravná opatření byla neúspěšná.35

33

Myant, Martin. The Rise and Fall of Czech Capitalism. Edward Elgar Publishing Limited, 2003, str. 154

34

Opatření ČNB č. 193/1998 Sb. kterým se stanoví zásady klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorby opravných položek k těmto pohledávkám 35

Myant, Martin. The Rise and Fall of Czech Capitalism. Edward Elgar Publishing Limited, 2003, str. 155

34

V polovině roku 1998 bylo zvoleno nové představenstvo, které mělo banku na privatizaci připravovat. Mezi opatření vedoucí ke zlepšení stavu banky patřilo sniţování počtu zaměstnanců – v roce 2000 opustilo Komerční banku 2767 zaměstnanců, stále však jejich počet zůstával vysoký (10599). V průběhu roku 2001 byl počet zaměstnanců sníţen vytvořením dvou plně vlastněných dceřiných společností, na které byla převedena správa majetku (Reflexim, a.s. – 450 zaměstnanců) a informačních technologií (Asis, a.s. – 250 zaměstnanců). Pro ilustraci je níţe uveden vývoj počtu zaměstnanců v Komerční bance do roku 2004, kde můţeme vidět sniţující se trend i po převzetí banky Société Générale.

Graf 4: Průměrný počet zaměstnanců Komerční banky v letech 1999-2004

Zdroj: Výroční zprávy Komerční banky, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocnizpravy.shtml

Hlavní úkol restrukturalizace banky spočíval v aktivním řešení objemu nesplácených úvěrů. Nový management se touto oblastí zabýval – v červnu 2000 byl vedením banky schválen restrukturalizační plán a jeho hlavní část byla implementována do konce roku 2000. Klíčovou úlohu v procesu ozdravování Komerční banky však sehrál stát a jeho finanční podpora. Jiţ na počátku 90. let byla v rámci Konsolidačního programu I převedena část špatných úvěrů z Komerční banky na Konsolidační banku. V červenci 1999 byl schválen další převod nebonitních pohledávek ve výši 23,1 miliard Kč na Konsolidační banku36 jako 36

Usnesení vlády č. 820/1999

35

alternativní cesta k navýšení základního jmění, které bylo pozastaveno kvůli ţalobám drobných akcionářů. V následujícím roce pak vláda rozhodla o zásadní restrukturalizaci aktiv Komerční banky – převodu dalších ztrátových úvěrů ve výši 60 miliard Kč za cenu postoupení 60% nominální hodnoty.37 Za tímto účelem byla bankou zřízena a vybavena dceřiná společnost Konpo, s.r.o., na kterou byla po jejím prodeji Konsolidační bance aktiva převedena. V následující tabulce jsou uvedeny základní finanční údaje Komerční banky v letech před privatizací. Vidíme, ţe v letech 1998-2000 vykazovala banka ztrátu. Objem úvěrů se postupně sniţoval, kapitálová přiměřenost se kromě roků 1997 a 1998 nesníţila pod 10%.

Tabulka 8: Základní ukazatele Komerční banky 1996-2001 Základní ukazatele Čistý zisk/ztráta (mil. Kč) Bilanční suma (mil. Kč) Úvěry klientům (mil. Kč) Závazky vůči klientům (mil. Kč) Základní jmění (mil. Kč) Kapitálová přiměřenost (%)

1996 5 299 445 954 256 166 280 457 9 502 10,7

1997 528 466 517 249 989 296 882 9 502 8,7

1998 -9 546 422 084 214 018 273 698 9 502 9,6

1999 -9 782 390 122 181 754 259 191 16 604 10,3

2000 -19 402 205 126 943 287 624 19 005 14,7

2001 1 312 401 670 128 588 282 761 19 005 15,0

Zdroj: Komerční banka, http://kb.cz/cs/o-bance/o-nas/zakladni-informace.shtml

V srpnu 1999 došlo ke zveřejnění inzerátu, kde vláda vyzvala potenciální investory k vyjádření předběţného zájmu o koupi státního podílu v Komerční bance. V lednu následujícího roku byl pak úspěšně dokončen proces navýšení základního jmění ve výši 9,5 miliard Kč, čímţ se navýšil podíl Fondu národního majetku na základním jmění banky na 60% a tím bylo moţné nabídnout zájemci majoritní část akcií banky. Tímto kapitálovým posílením spolu s převedením ztrátových úvěrů do Konsolidační banky měla být zajištěna míra kapitálové přiměřenosti banky po dobu privatizace. Před privatizací navíc vláda rozhodla o poskytnutí garancí Komerční bance do maximální výše 20 miliard Kč. Po dobu tří let pak stát prostřednictvím Konsolidační banky ručil za případné ztráty vzniklé u vybrané části portfolia aktiv Komerční banky.

37

Usnesení vlády č. 187/2000

36

Jiţ v roce 1997, kdy byla vládou schválena privatizace Komerční banky strategickému investorovi, bylo rozhodnuto o spolupráci na tomto procesu s vybranými poradci. Finančním poradcem pro Komerční banku se stala společnost GoldmanSachs International a právním poradcem společnost Weil Gotshal and Manges. Firma GoldmanSachs pak v září roku 2000 rozeslala informační memorandum potenciálním investorům, kteří měli na jeho základě vyjádřit předběţnou nabídku. Po projednání nabídek pak vláda vybrala čtyři společnosti jako účastníky další fáze privatizačního procesu. Byly jimi německá HypoVereinsbank, italská UniCredito a francouzské Société Générale a Crédit Agricole. Zástupci čtyř potenciálních investorů provedli v prvních měsících roku 2001 v Komerční bance hloubkovou kontrolu za účelem zmapování identifikace rizik a potenciálu banky. V rámci due diligence byla mimo jiné provedena analýza úvěrového portfolia a uskutečnily se pohovory s manaţery banky a dceřiných společností. Dotazy investorů se nejčastěji týkaly úvěrů, výkaznictví, majetku ve vlastnictví banky, oblasti IT a kauzy BCL38. Společnosti UniCredito a Société Générale nabídly oproti ostatním vyšší cenu, coţ bylo hlavní kritérium výběru investora. V červnu 2001 vláda rozhodla, ţe státní podíl v Komerční bance získá Société Générale za cenu 40 miliard Kč (1,2 miliarda euro). Dva ostatní zájemci nabídli 37,26 miliard Kč (UniCredito) a 20,3 miliard Kč (HypoVereinskbank). Société Générale zaplatila za jednu akcii Komerční banky 52 euro, v přepočtu s tehdejším kurzem 1750 Kč (před prodejem přitom obvyklá cena akcie činila 1100 Kč). Zaplacená cena byla vyšší neţ očekávání vlády a převyšovala několikanásobně účetní hodnotu banky. Uvádí se, ţe od roku 1990 stát od Komerční banky a od Société Générale získal celkově kolem 100 miliard Kč (příjmy z daní, dividendy a akcie), naproti tomu celkové náklady na restrukturalizaci a navýšení jmění banky tvořily 85 miliard Kč.39 V celku byla privatizace Komerční banky hodnocena jako jedna nejúspěšnější privatizace banky této velikosti v oblasti transformovaných ekonomik.40 V důsledku převzetí Komerční banky Société Générale okamţitě zvýšily všechny významné ratingové agentury rating banky.

38

V průběhu let 1996-1999 poskytla Komerční banka rakouské společnosti BCL Trading podnikatele Baraka Alona dokumentární akreditivy, coţ způsobilo bance ztrátu 8 miliard Kč. Devět manaţerů banky bylo obţalováno z porušení povinností. 39

Simkanič, Ján. Poslední státní banka je prodaná!, http://www.mesec.cz

40

Ţídek, Libor. Transformace české ekonomiky 1989 – 2004. Praha : Beck, 2006, str. 206

37

Jak jiţ bylo uvedeno, střední a východní Evropa pro skupinu Société Générale představovala velice atraktivní destinaci pro její zahraniční investice (v současné době je skupina přítomna ve 14 zemích tohoto regionu). Mezi důvody, které vedly skupinu Société Générale k účasti na privatizaci Komerční banky, můţeme uvést to, ţe region sliboval vysoký růstový potenciál slibující růst a rozvoj mateřské společnosti. Société Générale se v minulosti snaţila získat banku právě v regionu střední Evropy.41 Současně zde hrál roli fakt, ţe Komerční banka byla poslední velkou státem vlastněnou bankou v regionu, která nebyla ještě v rukou zahraničního investora, Spolu s negativy stavu Komerční banky v době privatizace v podobě výše uvedených problémů nekvalitního úvěrového portfolia, nedostatečného procesu řízení rizik a provozní neefektivity přinesla banka skupině Société Générale mnoho výhod. Mezi silné stránky Komerční banky patřily následující charakteristiky. -

početná pobočková síť,

-

silná klientská základna jak fyzických tak právnických osob,

-

významné podíly na trzích klíčových segmentů,

-

zavedené distribuční kanály přímého bankovnictví.42

4.4 Transformace Komerční banky V následující části je popsáno, jak probíhala přeměna Komerční banky po převzetí Société Générale, jaká byla strategie nového vedení a v jakých oblastech a krocích nejvýznamnější změny banky probíhaly. Strategickým cílem Société Générale se po akvizici Komerční banky stal dynamický růst retailového bankovnictví a investiční bankovnictví pro velké podniky. Zároveň si dala skupina za cíl zavedení širšího spektra produktů a sluţeb s vysokou přidanou hodnotou, jako

41

V předešlých letech se skupina neúspěšně pokusila koupit Všeobecnou úvěrovou banku na Slovensku.

42

Výroční zpráva Komerční banky, 2001, str. 21, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocnizpravy.shtml

38

je správa aktiv, pojištění nebo leasing. Finančním cílem bylo stanoveno do roku 2004 dosáhnout návratnosti kapitálu 25% a poměr nákladů k výnosům 50%.43 Ihned po převzetí banky skupinou Société Générale byla zvolena zavedena nová organizační struktura převzatá od mateřské společnosti. Bylo zvoleno nové představenstvo a rovněţ nová dozorčí rada. Počet členů představenstva byl sníţen ze sedmi na pět.44 Generálním ředitelem banky byl zvolen Alexis Juan, který přišel ze skupiny Société Générale, dále byli zvoleni do představenstva dva manaţeři ze Société Générale, pobočka Praha a dva manaţeři z Komerční banky. Zároveň byl zřízen nový výkonný orgán banky podřízený představenstvu – výkonný výbor (Executive Committee). Měl 10 členů a jejich odpovědnosti pokrývaly všechny činnosti banky. K organizačním změnám došlo jak na centrále, tak v pobočkové síti a rovněţ byl zaveden model Société Générale v oblasti profesního rozvoje a motivace zaměstnanců banky. V letech 2002 a 2003 probíhal v Komerční bance rozsáhlý transformační program, který měl za cíl přeměnit banku podle modelu Société Générale spočívající ve zvýšení finanční a obchodní výkonnosti banky implementací obchodního modelu Société Générale, zmapování a zjednodušení procesů banky za účelem jejich zefektivnění a začlenění Komerční banky do struktur skupiny tak, aby se stala jejím plnohodnotným členem. Program byl nezbytný pro splnění vytyčených cílů mateřské společnosti – stanoveného tříletého obchodního plánu. Na programu se podílelo dvě stě manaţerů banky (byly v něm zástupci jak Komerční banky, tak zástupci Société Générale) a tvořilo ho více neţ 150 strategických projektů, které se týkaly všech činností banky a zároveň dceřiných společností. Nový obchodní model se zaměřoval zejména na oblasti sniţování nákladů a zvyšování výnosů. Sniţování nákladů představovalo hlavně změny ve struktuře činností a počtu zaměstnanců banky, zvyšování výnosů mělo dopad na navýšení počtu obchodníků, maximální vyuţití kříţového prodeje a modifikaci systému odměňování.45

43

Ukazatel ROAE Komerční banky v roce 2001 činil 11,56%, v roce 1997 pak 1,62% (v letech 1998-2000 banka vykázala ztrátu). Poměr nákladů k výnosům byl 63,27% v roce 2001, 63,37% v roce 2000 a 62,63% v roce 1999. (Výroční zpráva Komerční banky, 2001, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-sinvestory/publikace/vyrocni-zpravy.shtml) 44

Tento počet byl v následujícím roce zvýšen z pěti na šest.

45

Výroční zpráva Komerční banky, 2001, str.13, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocnizpravy.shtml

39

Rok po privatizaci banky byla představena nová firemní identita a nové logo Komerční banky a jejích dceřiných společností, coţ bylo součástí obchodního plánu banky. S tímto krokem management spojoval „novou éru“ banky a měla odráţet její novou strategii. Současně byly zavedeny nové produkty a byla rozšířena stávající nabídka sluţeb pro občany. Byly zároveň představeny hodnoty skupiny Société Générale, tedy i Komerční banky, jimiţ jsou profesionalita, inovace a týmový duch. Jedním z cílů nového obchodního plánu banky byl důraz na nový přístup obsluhy orientovaný na klienta. Tento cíl ve strategii banky hrál velmi důleţitou roli. Zavedení kultury vysoké etické a morální úrovně a vysoká kvalita vztahu ke klientům byly generálním ředitelem označeny jako jeden z pilířů nového obchodního modelu banky hned po akvizici.46 Nový proklientský přístup pracovníků obchodní sítě se týkal obsluhy klientů všech segmentů a byl postaven na třech základních principech:  dostupnost – udrţování vztahu s klienty díky přímým distribučním kanálům  blízkost – kaţdý klient má svého bankovního poradce  odbornost – vysoká úroveň poskytovaných sluţeb47 K dosaţení vysoké kvality sluţeb bylo nutné změnit nejen dosavadní způsob obsluhy klientů, ale také reorganizovat obchodní síť a zavést efektivnější segmentaci klientů. Ti byli nově rozděleni do tří hlavních segmentů: Občané, Střední podniky a municipality a Podniky, čemuţ odpovídalo i nové rozdělení obchodní sítě. Transformace pobočkové sítě probíhala od konce roku 2002 do roku 2003, během kterého byla dokončena. Byla otevřena nová obchodní místa a některá stávající relokována. Síť poboček byla rozdělena do 8 divizí s určitým počtem poboček, přičemţ v kaţdé byly určeny některé pobočky jako regionální, pod které spadaly menší pobočky a kde byly soustředěny také některé podpůrné a zpracovatelské činnosti. Zároveň v rámci divizí vznikla obchodní centra pro obsluhu středních podniků a municipalit a devět obchodních center pro velké korporátní klienty.

46

V roce 2005 pak byl zaveden koncept Garantované úrovně sluţeb, který jasně stanovoval principy kvality sluţeb, produktů a přístupu ke klientům. 47


40

Z důvodu sníţení administrativní zátěţe poboček byly podpůrné činnosti soustředěny do regionálních poboček a dále byla vytvořena dvě centra back office v Praze. Stejně tak zahraniční platební styk se začal zpracovávat centrálně. Dále došlo k centralizaci dalších činností – právní agendy, auditu, účetnictví a daní. V roce 2003 pak banka spustila rozsáhlý tříletý transformační program s deseti dílčími projekty, který měl zefektivnit a reorganizovat vnitřní postupy a technologie (program Renaissance). S procesem restrukturalizace a transformace banky byly spojeny náklady, které obnášely náklady na redukci počtu zaměstnanců, náklady na prodej nevyuţitých prostor a na ukončení pronájmů. V následující tabulce je uvedena výše jednotlivých nákladů, z čehoţ můţeme vidět, ţe nejvýraznější náklady na sniţování počtu zaměstnanců banka vynaloţila v roce 2000, naopak ostatní náklady, mezi které patří zejména náklady spojené se změnou loga a poradenská a konzultační činnost v souvislosti s transformačním procesem, byly výrazně vyšší aţ v roce 2002. V roce 2001 se banka věnovala optimalizaci vlastních a pronajatých budov.

Tabulka 9: Náklady na restrukturalizaci Komerční banky (v tis. Kč) Personální náklady na sníţení počtu zaměstnanců Náklady spojené s pronájmem dlouhodobého majetku a ukončení nájmů Ostatní náklady na restrukturalizaci Celkem náklady na restrukturalizaci

2002 47 457 44 775 914 684 1 006 916

2001 85 546 1 276 312 393 427 1 755 285

2000 320 065 252 000 255 044 827 109

Zdroj: Výroční zpráva Komerční banky, 2002, str. 80, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-sinvestory/publikace/vyrocni-zpravy.shtml

Dalším bodem nové strategie banky byl rozvoj a zkvalitnění alternativních distribučních kanálů. V tomto směru Société Générale navázala na jiţ fungující přímé bankovnictví Komerční banky (telefonní bankovnictví Expresní linka fungovala od roku 1998 a v roce 2001 bylo zavedeno internetové bankovnictví Mojebanka a Profibanka) a počet klientů vyuţívajících těchto sluţeb a počet produktů se v těchto letech rychle zvyšoval. Snaha nového vedení bylo rozšířit sluţby nabízené prostřednictvím přímého bankovnictví a naučit klienty ho vyuţívat pro co nejvíce úkonů. Přímé bankovnictví představovalo jednu z cest, jak sníţit bance náklady. 41

V neposlední řadě došlo v rámci transformace Komerční banky k nutnému zkvalitnění úvěrového portfolia, ke zefektivnění řízení rizik. Byl zrevidován stávající proces v bance a postupně sladěn se standardy Société Générale. Mezi provedené kroky v tomto ohledu jmenujme centralizaci klientských dat a tím zlepšení moţnosti posouzení rizika klienta, vývoj systému ocenění kreditního rizika nebo zaměření se na ekonomicky spjaté skupiny klientů. Zároveň bylo stále třeba vypořádat se s nebonitními aktivy z předprivatizační doby. Byl tedy zkvalitněn proces vymáhání problémových aktiv a v roce 2002 byl uskutečněn prodej části rizikových aktiv společnosti GE Capital. Jednalo se o pohledávky ve výši 15 569 milionů Kč.48 Uvedené změny se však netýkaly pouze Komerční banky, ale celé skupiny KB. Ta byla ke konci roku 2001 tvořena 14 společnostmi (z toho 10 dceřiných). Cílem nového vedení byl princip kříţového prodeje produktů a co největší vyuţití potenciálu dceřiných společností. Z tohoto důvodu došlo ke změnám a restrukturalizaci společností ve skupině KB. Celkově byly společnosti více propojené, a to z různých hledisek – vyuţití jednotlivých kanálů distribuce, zjednodušení produktů a jejich propojení, nákladové a výnosové synergie. Cílem bylo poskytovat klientům co nejširší spektrum produktů.

4.5 Proces lokální integrace V rámci příchodu Société Générale do České republiky hrálo významnou úlohu původní zastoupení skupiny v zemi – Société Générale, pobočka Praha. V rozhodování skupiny o koupi Komerční banky nebyl tento fakt bez důleţitosti. Po akvizici Komerční banky zde tedy vlastnila Société Générale dvě instituce a bylo ţádoucí spojit je do jedné. K převzetí této pobočky a jejímu začlenění do Komerční banky v co nejkratším časovém horizontu se Société Générale zavázala ve smlouvě o prodeji akcií Komerční banky mezi Fondem národního majetku a Société Générale. Skupina tuto reprezentační kancelář v České republice (Československu) otevřela jiţ v roce 1982 a na konci roku 1990 jí byla udělena bankovní licence. V té době začala banka fungovat jako joint venture Société Générale a Komerční banky s názvem Société Générale

48

Výroční zpráva Komerční banky, 2002, str.71 , http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocnizpravy.shtml

42

Banka, a.s. Původní vize francouzské skupiny byla taková, ţe Société Générale vyškolí pracovníky Komerční banky, kteří se pak do banky vrátí. Komerční banka vlastnila 30% a SG 70% společnosti. Později však Komerční banka ztratila zájem a prodala svůj podíl Société Générale. Tím vznikla akciová společnost se stoprocentním vlastníkem Société Générale. Tato pak byla změněna na pobočku z důvodu kapitálové přiměřenosti. Nová banka s názvem Société Générale, pobočka Praha převzala k 1. 1. 1998 veškerá práva a závazky Société Générale Banky, a.s., která tak jako banka ukončila svou činnost k 31. 12. 1997. V roce 2000 činil čistý zisk pobočky 643 milionů Kč a v době převzetí její aktiva činila 22 208 milionů Kč, úvěry poskytnuté klientům 4697 milionů Kč a vklady klientů a směnky prodané klientům 10409 milionů Kč.49 Pobočka byla zaměřena hlavně na korporátní klientelu, v době převzetí obsluhovala přes 500 podniků. Pobočka začala provoz se zhruba 20 pracovníky a postupně se rozrůstala. V roce převzetí Komerční bankou pracovalo na pobočce asi 200 zaměstnanců. Z původní lokace ve Vodičkově ulici a Na Příkopě v Praze pobočka přesídlila do business centra IBC v Praze na Florenci, jejíţ výstavbu také financovala. V březnu 2002 byla uzavřena smlouva o prodeji části podniku Société Générale, pobočka Praha Komerční bance, cena byla stanovena na 1,03 miliard Kč. Proces začlenění pobočky do Komerční banky probíhal decentralizovaně pro jednotlivé činnosti v bance jiţ od října 2001. Následně pak byl naplánován a schválen projekt Lokální integrace, který byl součástí globálního transformačního procesu (Globální integrací bylo označováno zapojení Komerční banky do skupiny Société Générale). Byl vytvořen integrační tým, který se skládal z deseti skupin. Ty měly na starosti jednotlivé úseky banky pokrývající všechny potřebné oblasti. Na projektu se podíleli pracovníci Komerční banky, pobočky Société Générale a externí poradci firmy Deloitte & Touche. Cíle integračního projektu se týkaly oblasti veškerých legislativních otázek, převedení klientů pobočky do obsluhy Komerční banky, přesunu zaměstnanců pobočky do Komerční banky, zrušení provozu v prostorách pobočky a unifikace informačních systémů obou bank. Pro úspěšné dosaţení integrace bylo nutné zabezpečit následující oblasti: - hladký průběh přesunu klientů - komunikace vůči klientům 49


43

- eliminace rozdílů v produktech subjektů - komunikace vůči zaměstnancům pobočky - vypořádání se s rozdíly mezi firemními kulturami obou společností - zajištění funkčnosti back office při procesu integrace

Celý proces integrace pobočky byl završen na konci června 2002. Výsledkem byl úspěšný přesun většiny klientů a většiny zaměstnanců do Komerční banky podle původních odhadů. Nesnáze, které se vyskytly během procesu, se týkaly hlavně nefunkčnosti přímého bankovnictví a informační infrastruktury. Během integrace se také projevily rozdíly mezi firemními kulturami obou bank. V neposlední řadě se banka musela vyrovnat s rozdílnými procesy – vzhledem k různým velikostem a nepoměrným počtům klientů obou institucí byl i značně odlišný proces poskytování sluţeb, v Komerční bance daleko více standardizovaný neţ v pobočce Société Générale.

44

Závěr Jednou z nejvýznamnějších oblastí spolupráce mezi Francií a Českou republikou je ekonomická sféra. Obchodní výměna mezi oběma zeměmi byla podporována jiţ od počátku 90. let a následně se zvýšila díky vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004, kdy se posílila důvěryhodnost země jako obchodního partnera. Důleţitým prvkem českofrancouzské spolupráce jakoţto i celé platební bilance státu jsou přímé zahraniční investice, které mají na českou ekonomiku řadu pozitivních vlivů. To je také důvodem pro značnou podporu zahraničních investic, kterou český stát firmám poskytuje pomocí investičních pobídek. Přestoţe v první polovině 90. let nebyly zahraniční investice českou vládou příliš podporovány, ke konci desetiletí se situace změnila a příliv kapitálu ze zahraničí se zvýšil. Významná část zahraničních investorů přišla z Francie a od 90. let se tato země řadí k nejvýznamnějším investorům v České republice. Největší objem investic z Francie zaznamenáváme právě v roce 2001, kdy došlo k akvizici Komerční banky společností Société Générale. Prodej státního podílu v Komerční bance uskutečněný jako poslední v řadě privatizací velkých českých bank v rámci transformace české ekonomiky představuje z hlediska problematiky přímých zahraničních investic důleţitý projekt a jak bylo ukázáno výše, jednalo se o proces úspěšný. Je to moţné usuzovat z průběhu samotné privatizace, vysoké ceny, kterou francouzská skupina zaplatila, a současně z průběhu transformačního procesu integrace banky do skupiny Société Générale a dalšího vývoje a pozdějších výsledků Komerční banky. Vzhledem k tomu, v jaké situaci se banka nacházela v období před převzetím Société Générale, je zřejmé, ţe změna vlastníka a transformační proces byly jednoznačně pozitivní. Výše uvedené porovnání nákladů na restrukturalizaci banky s částkou, kterou stát obdrţel za prodej své části v Komerční bance, vede k zamyšlení nad tím, zda privatizace Komerční banky přišla včas, například v porovnání s Maďarskem, kde byly banky privatizovány dříve – jiţ v období 1994-1997. Je to otázka, na kterou existují rozdílné názory stejně jako na celý proces privatizace českých bank po roce 1989. Po převzetí Komerční banky nový vlastník uskutečnil zásadní změny ve všech oblastech bankovních činností a zároveň dokončil restrukturalizaci banky. Přes řadu negativ spojených hlavně s kreditním portfoliem Komerční banky získala Société Générale její akvizicí šanci proniknout na trh střední a východní Evropy a značný potenciál, který byl 45

francouzským vlastníkem plně vyuţit. Se změnou strategie banky se následně významně rozvinuly její obchodní aktivity a banka si aţ dodnes udrţela jedno z vedoucích postavení na českém bankovním trhu.

46

Seznam literatury [1] MALIKOVA, Helena; POIRIER, Virginie. L’Investissement français en République tchèque. Paris : L’Harmattan, 2006, 121 s. ISBN 2-296-01290-6. [2] MAUPPIN, Dominique; LEROY, Patrice; VACHERAND, Marie. S’implanter en République tchèque. Paris : CFCE, 2002, 236 s. ISBN 2-279-45122-0. [3] MYANT, Martin. The Rise and Fall of Czech Capitalism. Cheltenham : Edward Elgar Publishing, 2003, 288 s. ISBN 1-84376-227-7. [4] Opatření ČNB č. 193/1998 Sb., kterým se stanoví zásady klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorby opravných položek k těmto pohledávkám. Sbírka zákonů 1998, částka 63 (1998). [5] SRHOLEC, Martin. Přímé zahraniční investice v České republice : Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha : Linde 2004, 171 s. ISBN 80-86131-52-1. [6] STAVÁREK, Daniel. Restrukturalizace bankovních sektorů a efektivnost bank v zemích Visegrádské skupiny, Karviná : Slezská univerzita, 2005, 156 s. ISBN 80-7248-319-6. [7] Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon. Sbírka zákonů 1995, částka 60, str. 3338 (1995). [8] Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 2000, částka 24, str. 1320 (2000). [9] ŢÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky 1989 – 2004. Praha : Beck, 2006. 304 s. ISBN 80-7179-922-X.

Internetové zdroje [10] Česká Národní Banka [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [11] Český statistický úřad [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [12] CzechInvest [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [13] Francouzské velvyslanectví v ČR [online] [cit. .

2011-04-16].

Dostupné

z:

[14] Institut national de la statistique et des études économiques [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [15] Ministerstvo financí ČR [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [16] Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . 47

[17] POSPÍŠIL, Richard. Privatizace českých bank [online]. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Iuridica, 1 – 1999 [cit. 2011-04-16]. Dostupný z: . [18] Výroční zprávy Komerční banky [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné .

z:

[19] Komerční banka [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [20] SIMKANIČ, Ján. Poslední státní banka je prodaná!, [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [21] Société Générale, Registration document 2010 [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [22] TPCA [online] [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: .

48

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Vliv zahraničních podniků na český průmysl Tabulka 2: Francie: Přislíbené investiční pobídky duben 1998 – prosinec 2010 Tabulka 3: Francie: Přislíbené investiční podpory červen 2001 – srpen 2009 Graf 1: Výše přímých zahraničních investic do ČR v letech 1993-2009 Tabulka 4: Zahraniční obchod mezi ČR a Francií v letech 2000-2009 Tabulka 5: Francie – zahraniční obchod s ČR 2009 – zboţová struktura Graf 2: Tok přímých investic mezi Francií a zahraničím Tabulka 6: Účast zahraničního kapitálu v privatizaci a přímé zahraniční investice Graf 3: Hlavní akcionáři Komerční banky Tabulka 7: Ratingové hodnocení Komerční banky k 31.7.2010 Graf 4: Průměrný počet zaměstnanců Komerční banky v letech 1999-2004 Tabulka 8: Základní ukazatele Komerční banky 1996-2001 Tabulka 9: Náklady na restrukturalizaci Komerční banky

49

Příloha 1: Země podle objemu přímých zahraničních investic do ČR 1993 Německo

2 389

1994

1995

1996

12 023

15 048

1997

1998 *

1999 *

2000 *

2001*

2002*

6 761

12 407

30 912

44 968

51 024

49 956 152 286

2003*

2004*

2005*

2006*

2007*

4 592

19 473

38 770

43 522

24 472

2008* 9 221

2009*

Celkem

6 620

517 823

Nizozemí

874

173

19 533

7 033

4 252

27 040

39 126

39 983

36 078

40 222 -29 810

51 451

22 035

-9 698

45 008

17 559 -23 237

310 856

Rakousko

1 602

2 301

2 309

5 648

3 015

13 391

28 831

28 478

10 048

24 930

13 664

11 285

14 968

22 568

22 306

36 444

25 173

241 787

Francie

990

2 215

4 459

543

3 237

4 582

8 037

8 969

58 553

4 644

19 190

-4 516

9 257

6 044

1 103

19 853

10 025

147 160

Švýcarsko

408

1 122

18 020

1 493

1 491

3 614

12 243

8 813

6 665

8 869

3 845

4 734

2 024

12 009

19 671

14 377

580

119 399

7 428

1 122

2 680

6 870

3 141

17 263

20 095

11 675

9 309

6 201

4 335

12 986

2 741

-417

8 373

-8 115

14 183

105 688

932

949

663

1 548

1 777

1 517

47 802

2 041

6 135

14 300

-7 140

-1 325

5 598

-606

5 480

-2 058

23 227

77 613

USA Belgie

0

1 093

1 407

2 281

6 219

11 197

3 605

6 085

16 496

-7 205

17 938

483

1 396

5 936 -10 841 -12 099

-8 518

43 993

Japonsko

Velká Británie

0

144

0

1 059

349

742

167

1 787

1 120

3 794

9 258

1 000

1 497

3 421

8 231

-4 023

-172

28 545

Švédsko

350

546

584

1 521

2 824

-2 259

4 384

5 696

781

3 554

-1 389

-824

11 871

-4 363

6 891

-1 938

-3 168

28 227

Dánsko

58

144

318

299

95

807

1 478

3 972

5 965

3 083

-360

-1 274

1 138

-864

4 586

1 725

990

21 171

Itálie

350

345

27

2 444

-1 142

871

1 625

1 392

-79

4 153

2 049

1 311

-644

-1 032

1 133

6 537

-3 365

19 339

Kanada

583

0

0

0

0

-161

375

5 970

2 764

-3 654

3 701

-3 173

1 005

-409

405

-695

190

6 711

Ostatní

3 088

2 819

2 946

1 276

3 586

10 454

6 078

16 536

10 794

22 512

19 442

36 232 167 527

47 320

75 125

33 339

9 423

459 073

Pozn.: údaje v mil. Kč Zdroj: ČNB, www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/pzi/index.html * Do roku 1997 zahrnují údaje pouze přímé zahraniční investice do základního jmění, od roku 1998 jsou součástí i reinvestované zisky a ostatní kapitál.

50

Příloha 2: Stav francouzských přímých investic do ČR rok

základní kapitál

reinvestovaný zisk ostatní kapitál

peněžnictví

základní kapitál

reinvestovaný zisk ostatní kapitál

celkem

1998

1119

477

0

1596

15506

3516

1182

20204

1999

751

218

0

970

21445

4475

1921

27841

2000

1225

-234

0

992

24336

8209

2480

35025

2001

12511

2203

0

14714

44564

14439

5786

64788

2002

12736

7736

0

20472

44999

24567

114

69680

2003

12720

12581

-2

25299

52948

33399

5691

92037

2004

13066

14137

-5

27199

50247

36965

-3035

84178

2005

12767

16606

0

29372

50273

39861

1475

91609

2006

13064

16399

-1696

27767

53683

41996

3120

98799

2007

13647

19503

2349

35499

55766

52906

-3519

105153

2008

16799

23270

7038

47107

62185

57271

18212

137668

Pozn.: údaje v mil. Kč Zdroj: ČNB, www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/pzi/index.html

51

Příloha 3: Poměrové ukazatele Komerční banky v letech 2001-2009 Poměrové ukazatele (%) Rentabilita průměrného kapitálu (ROAE) Rentabilita průměrných aktiv (ROAA) Kapitálová přiměřenost Čistá úroková marţe Poměr nákladů k výnosům

2001 11,6 0,6 15,2 3,6 63,3

2002 30,6 2,0 13,4 3,3 56,5

2003 25,0 2,1 15,4 3,0 53,8

2004 22,1 2,1 12,8 3,1 51,9

2005 19,5 1,9 13,6 3,1 49,6

2006 17,7 1,7 13,1 3,2 47,1

Zdroj: Výroční zprávy Komerční banky, http://kb.cz/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocni-zpravy.shtml

52

2007 20,8 1,9 11,0 3,2 46,9

2008 21,8 2,0 14,2 3,2 43,6

2009 17,1 1,7 15,7 3,3 42,3

Vývoj přímých zahraničních investic v české ekonomice - příklad Komerční banky

Recommend Documents