Vývoj ţivotní úrovně obyvatel Československa v letech 20. století a její komparace s dnešním stavem

Jáchym Škoda

Bakalářská práce

Vývoj ţivotní úrovně obyvatel Československa v 50. - 80. letech 20. století a její komparace s dnešním stavem

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií

Vedoucí práce: PhDr. Roman Vondra, Ph.D.

Praha 2010

Prohlašuji, že jsem práci vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a souhlasím s jejím eventuálním zveřejněním v tištěné nebo elektronické podobě.

V Praze dne 25. 6. 2010

....................................... podpis

2

Mé velké díky patří PhDr. Romanu Vondrovi, Ph.D. za návrh zajímavého tématu a ochotu moji práci vést.

3

Rejstřík Čestné prohlášení

2

Poděkování

3

Rejstřík

4

Úvod

5

Poválečná ekonomická situace ČSR

6

Ţivotní úroveň obyvatelstva během prvního pětiletého plánu

9

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a ţivotní úrovně let 1948 – 1953 v datech

11

Měnová reforma 1953

12

Hospodářský vývoj od roku 1953 do roku 1960

14

Ţivotní úroveň v druhé polovině padesátých let

16

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a ţivotní úrovně let1952 – 1960 v datech

18

Ekonomické potíţe šedesátých let a pokusy o jejich řešení

20

Ţivotní úroveň šedesátých let

23

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a ţivotní úrovně let 1960 - 1969 v datech

26

Československá ekonomika během „normalizace“

28

Ţivotní úroveň během sedmdesátých let

30


31

Cesta k pádu socialistického hospodářství

33

Ţivotní úroveň kritických osmdesátých let

36


38

Shrnutí vývoje dvou nejzákladnějších ukazatelů ţivotní úrovně během socialistické éry

40

Dnešní hospodářská situace

41

Ţivotní úroveň v období „krize"

43

Komparace ţivotní úrovně v letech 1955 a 1975 s dnešní ţivotní úrovní

45

Závěr

49

Resume

51

Pouţité zdroje

52

4

Úvod S problematikou ţivotní úrovně v Československu během komunistické nadvlády jsem se začal seznamovat při debatách se svými prarodiči o tom, ţe dnes se „obyčejní“ lidé mají hůř, neţ v padesátých letech a pozdějším období vlády komunistické strany. Ani jedna strana nechtěla ustoupit ze svých postojů a při neustálých debatách jsem samozřejmě neměl tolik argumentů, abych je byl schopen přesvědčit o svém názoru. S postupem času a s tím, jak rostly mé vědomosti o tomto tématu, jsem si uvědomil, ţe můj striktně negativní názor na onu dobu nemusí být úplně pravdivý a je potřeba vzít v úvahu více faktorů, neţ jen porovnání pouhých průměrných příjmů vzhledem k průměrným cenám. Například rozmanitost nabídky druhů zboţí, či o jaký typ komodity se jedná, jak vypadalo třídní sloţení a jaká byla míra nivelizace. Za další je nutné zahrnout i pracovní podmínky, počet zaměstnaných na domácnost, sociální sluţby a jejich kvalitu a další podobné ukazatele ţivotní úrovně. Z těchto důvodů jsem rád přijal nabídku, abych se pokusil dané téma zpracovat v rámci své bakalářské práce. V práci bych se rád zabýval (mimo sociálních dějin a pohledem na jednotlivce) i hospodářskými dějinami a měnovým vývojem ČSR (od roku 1960 ČSSR). Hodlám prozkoumat měnové reformy z let 1945, 1953 a další pokusy o reformu systému centrálního plánování v pozdějších letech. Povšimnu si i hospodářského vývoje v celoevropském kontextu a komunistického závodu o zajištění ţivotní úrovně srovnatelné se západními kapitalistickými státy. Na konci práce se budu zaobírat nynější hospodářskou a sociální situací. Pokusím se promyslet, v čem spočívají rozdíly mezi hospodářstvím, které je ovládáno z „centra“ za pomoci pětiletých plánů a smíšeným trţním hospodářstvím v dnešní demokratické České republice. Pokusím se zohlednit prudký technologický vývoj v posledním dvacetiletí. Výrazným problémem této komparace je, ţe jejím objektem jsou dva prakticky odlišné státní celky – Československo a České země. Tento problém se pokusím vyřešit tím, ţe se budu snaţit i v éře Československa nalézt informace, které se budou týkat pouze českých zemí. Výsledkem práce by mělo být rámcové srovnání ţivotní úrovně dělnictva a inteligence během komunistické éry s dneškem a zodpovězení otázek, nakolik se pomyslné nůţky denivelizace mezd rozevřely a zdali se dnešní dělníci (a celkově zaměstnanci) v méně perspektivních pracovních pozicích mají skutečně hůř, neţ se měli před rokem 1989. 5

Z metodologického hlediska bude má práce rozvrţená do dvou částí – v jedné se pokusím shrnout informace dostupné z literatury zabývající se danou problematikou a v druhé části vytvořím tabulky, které by měly zachytit vývoj příjmů dělnictva, odborných technických pracovníků, administrativních pracovníků a státních zaměstnanců (lékaři, učitelé atd.) v porovnání s vývojem cen potravin, oblečení, průmyslových výrobků a energií. Jak uţ bylo řečeno, bude vypracována formou grafů, s krátkými komentáři. Data budu získávat ze statistických ročenek.

Poválečná ekonomická situace ČSR Pro dobré porozumění vývoji ţivotní úrovně v 50. aţ 80. letech je nejdříve nutné zhodnotit ekonomickou situaci v poválečné době, kdy se československá ekonomika potýkala s mnohými problémy souvisejícími s transformací ekonomiky po konci války. Šest let „válečného hospodářství“ značně změnilo strukturu českého i slovenského hospodářství. Klasická výrobní odvětví ustoupila do pozadí a rozšířila se výroba zbrojní. České země sice nebyly ve srovnání s Německem, či Sovětským svazem, tolik zasaţeny bombardováním, ale i přesto utrpělo značné škody. V oběhu se vyskytoval velký počet měn - maďarský pengö, polský zlotý, říšské marky, slovenská koruna, protektorátní koruna a poukázky americké a sovětské armády, které kolovaly ve čtyřech, měnou značně odlišných oblastech – českomoravské, pohraniční, slovenské a podkarpatskoruské.

Zároveň stále fungoval

přídělový lístkový systém. Ještě během války započala příprava řešení těchto problémů. Londýnská exilová vláda, zejména ministerstvo financí pod vedením Ladislava Feierabenda nechala jiţ v roce 1943 ve Velké Británii vytisknout nové československé peníze, které byly zavedeny do oběhu 1. listopadu 1945 dekretem prezidenta republiky č.91/1945 z 19. října téhoţ roku. Měnová reforma měla za úkol stabilizovat a unifikovat měnu na území obnoveného československého státu. Mimo dovezených státovek v hodnotě 5, 10, 20, 50 a 100 korun a bankovek v hodnotě 500 a 100 korun byly v oběhu dočasně ponechány protektorátní, slovenské a některé předválečné mince. Nové peníze se směňovaly v poměru 1:1, ovšem limitem bylo (aţ na některé výjimky) 500Kčs. Většina vkladů (ţivotní pojistky apod.) byla převedena na vázaný úvěr, čímţ byl 6

lidem znemoţněn jejich výběr – jejich správou byl aţ do roku 1953 pověřen Likvidační fond měnový. Nutné je podotknout, ţe stále přetrvával lístkový systém, takţe peníze slouţily k nákupu jen části zboţí. Správu oběhu peněz, jejich vztah k drahým kovům a emisní politiku převzala obnovená Národní banka československá, která měla za úkol co nejdříve stabilizovat a sjednotit měnu. Zároveň se měla v co nejbliţší době pokusit o vytvoření kvalitní (a to i z ideologického a výtvarného hlediska) a jednotně koncipované řady československých bankovek: „Tento úkol se z různých objektivních i subjektivních důvodů nepodařilo splnit.“1 – vzhledem k orientaci státní politiky nemohla centrální banka vyuţívat klasické nástroje k regulacím v oblasti financí: „… nebyly směnky, kvalitní dluhopisy, zástavní listy atd., nefungoval kapitálový a devizový trh. Prosazovaly se uţ dalekosáhlé „socializační tendence“, směřující k centrálnímu řízení hospodářských a v tomto rámci i peněţních poměrů.“2 Zkrátka jiţ v tomto období byly potlačeny základní funkce peněz. Od prvního pětiletého plánu pak peníze ustoupily do pozadí úplně a do popředí se dostalo plnění hmotného státního plánu. Další významnou snahou směřující ke stabilitě měny bylo přistoupení k mezinárodnímu měnovému fondu, o kterém bylo rozhodnuto na sklonku roku 1945. Ihned po válce se začal ztenčovat soukromý výrobní sektor. Velké podniky a strategická odvětví byly převedeny pod kontrolu státu. Prozatím se „znárodňování“ vyhýbalo menším ţivnostníkům. Díky zahraničním půjčkám a levnému dovozu zboţí a technologií (UNRRA) a zabavenému majetku po vyhnaných Němcích došlo v roce 1946 k značnému hospodářskému vzestupu, avšak ten neměl trvat dlouho – například profesor Basch jiţ v období prosperity kritizoval zpolitizování hospodářského ţivota, nedostatek právní jistoty a neefektivnost vyuţití nabytého majetku a zahraničních investic: „… rok 1947 označoval pro státní finance za velice problematický, jelikoţ nebudou mít příjmy ze zboţí UNRRA, ze znárodněných podniků ani z válečných daní.“3 Baschovi negativní prognózy se v roce 1947 skutečně potvrdily a byly ještě posíleny Zásadní zlom nastal po únoru 1948. Tím, ţe se Československo definitivně přičlenilo do „východního bloku“ (východní blok fakticky pomalu a plíţivě vznikal uţ od roku 1945, důleţitým zlomem bylo jiţ Sovětským svazem na Československu vynucené odmítnutí účasti na Marshallově plánu), se pro nás uzavřel západní 1

Šouša, Jiří; Šůla, Jaroslav: Peníze v proměnách moderní doby, Nová tiskárna, Pelhřimov 2006, s. 227 Vencovský, František: Měnová politika v české historii, ČNB, Praha 2001, s. 68 3 Němečková, Věra: Naše měna a peníze v zajetí politiky 1938 – 1947, Libri, Praha 2008, s. 110 2

7

trh a následkem byl úpadek zahraničního obchodu, který se následně orientoval na RVHP (od 6. ledna 1949). Produkce Československa se zaměřila na těţký průmysl, zpracovávající rudu z ostatních států socialistického bloku, coţ nás v jeho rámci zpočátku nestavělo do špatného postavení, ovšem daleko horší důsledky měla reakce západních demokracií, které s ČSR přerušily téměř všechny obchodní styky. Negativní dopad na českou ekonomiku měla i ta skutečnost, ţe se Československo stalo „kovárnou“ zbraní pro východní blok: „Čs. představitelé soudili, ţe mimo vyzbrojení vlastní armády, můţe ČSR dodávat zemím RVHP ročně 250 – 260 tanků z martinských strojíren. RVHP však ţádalo 1200 tanků. Kromě toho ČSR převzala výrobu stíhaček MIG-15, protoţe polské strojírny nebyly schopny je vyrábět. Navíc jsme vybavili armády RVHP nákladními automobily.“4 Další zásadní hospodářskou změnou byla pozemková reforma. Během jejích tří fází rolnictvo nabylo značných statků: v první vlně v pohraničí, odkud bylo vysídleno německé obyvatelstvo. V druhé pak byl zabaven majetek vlastníkům nad 150 ha zemědělské půdy a 250 ha celkové půdy. Během této reformy pozemky získalo přes 300 tisíc rolníků, coţ ve skutečnosti znamenalo vymizení třídy rolnických nádeníků – stali se z nich střední rolníci. Ovšem po úplném převzetí moci se komunisté přiklonili ke třetí etapě přerozdělení pozemkového vlastnictví a byla zabavena půda vlastníkům nad 50 ha. Je paradoxní, ţe necelý rok poté byla zahájena tzv. kolektivizace, která měla sloučit malé, střední i velké rolníky (pokud nebyli zavřeni a jejich majetek zcela zabaven) do jednotných zemědělských druţstev. V roce 1949 byl přístup rolnictva ke kolektivizaci velmi neochotný, a pokud bylo druţstvo zaloţeno, tak pouze jako sdruţení rolníků, kteří obdělávají stále ohraničená pole a mohou vyuţívat společné stroje – to neodpovídalo komunistickým plánům, které počítaly, ţe kolektivizace proběhne u menších rolníků s nadšením. Neúspěch kolektivizace v její první fázi vedl k nucené kolektivizaci 1950 – 1953. Rolníci mimo JZD byli diskriminováni – museli odevzdávat státu daleko větší část své produkce neţ JZD a nedostávali lístky na některé druhy zboţí a ošacení. Vedle vstupování do JZD komunisté pro zemědělce otevřeli i druhou moţnost, jak zvýšit svoji ţivotní úroveň – přechod do těţkého průmyslu, který se rapidně rozvíjel, nabízel vysoké platy a vyšší společenské postavení. V roce 1950 bylo v zemědělství činných 2 126 885 pracovníků – v roce 1953 jiţ jen 1 615 061. Největší úbytek byl zaznamenán u tzv. Kulaků (rolníci drţící nad 15ha).

4

Procházka, Jaromír: Poválečné Československo 1945 – 1989, ETF UK, Praha 1991

8

Životní úroveň obyvatelstva během prvního pětiletého plánu Po „vítězném únoru“ 1948 se k absolutní moci dostala komunistická strana, která začala bez omezení naplňovat své plány na zkvalitnění ţivotní úrovně pracujícího lidu (během první dvouletky jiţ bylo téměř dosaţeno předválečné úrovně průměrné osobní spotřeby na jednoho obyvatele – podle statistické ročenky z roku 1957 byl vůči roku 1937 její index 83). Během první pětiletky měla být vytvořena nová pracovní místa v těţkém průmyslu (sem byla převedena část pracovní síly ze zemědělství) a stavebnictví, zvýšena zaměstnanost ţen a dosaţeno značné nivelizace platů. Sociální program se zaměřil hlavně na dělnickou třídu a v prvním roce i na rolnictvo. Oproti meziválečnému období značně klesla ţivotní úroveň inteligence, která zároveň ztratila značnou část své společenské prestiţe. Inteligence byla značně zasaţena i v prvních letech „třetí republiky“, kdy docházelo k nivelizaci mezd a ani v období první pětiletky, kdy postupně docházelo ke kritice nivelizace a ke snaze o denivelizaci, se její situace nezlepšila. Podle kádrů komunistické strany měli být pracující odměňováni podle pracovních zásluh, které rozhodně nebyly určeny vzděláním. V platové oblasti byl preferován těţký průmysl, ve kterém za první pětiletku rostly platy v průměru o 20% rychleji, neţ v ostatních odvětvích. Tento trend postupně dostával platy odborných profesí na úroveň platů dělnických, coţ znamenalo nivelizaci, která byla podle oficiálního plánu odmítána. V obecné rovině se program první pětiletky zaměřoval na likvidaci přídělového systému, sníţení cen na nevázaném trhu a navýšení mnoţství pracovních míst, aby byla moţnost zaměstnávat ve větší míře i ţeny. První dvě z těchto změn se dařilo naplňovat jiţ na konci roku 1949, kdy byly sníţeny ceny na nevázaném trhu a bylo do něho uvolněno některé zboţí z vázaného trhu (pouze na necelé dva roky). Třetího cíle bylo dosaţeno díky prohloubení sociální péče o děti, která umoţnila ţenám během mateřství pracovat. Vyšší zaměstnanost, značný státní zájem o školství, kulturu, bydlení a zavedení nových „sociálních vymoţeností“ jakými byly rodinné přídavky, rozšiřování péče o matku a dítě, rekreační péče, poskytování vánočních přídavků a zvláštní pomoc při sňatku a úmrtí5, vedlo na počátku padesátých let k navyšování ţivotní úrovně. Změny byly velmi citelné zvláště na území, které bylo v předválečném období méně industrializované.

5

Brabec, Václav: Ţivotní úroveň a některé stránky diferenciace čs. společnosti v padesátých letech, in: Revue dějin socialismu, s. 1065 -1112, vydal: ÚDS, Praha 1968, s. 1066

9

Zásadní změny postihly i oblast sociálního pojištění - viz zákon o sociálním pojištění č. 99/1948 Sb. Sociální pojištění bylo rozděleno na důchodové a zdravotní. Hrazené bylo centrálním systémem, který byl financován z mezd jednotlivých občanů. Zároveň byl zaveden jednotný plat lékařů a vznikla síť obvodních lékařů. Novinky se objevily i v systému školství. V zájmu rychlejšího přísunu pracovní síly byla zkrácena výuka na základních školách z devíti na osm let a navazující studium bylo zkráceno ze čtyř na tři roky. Navíc centrální plán přesně určoval, kolik lidí má v daném roce dokončit určitý obor (školství přešlo pod správu ministerstva pracovních sil – pouze do roku 1957). Dále byl zaveden „systém státních pracovních záloh“. To v praxi znamenalo, ţe se jednotlivá učiliště přidruţila k vybraným továrnám, se kterými pak úzce spolupracovala. Výchova mládeţe probíhala v odtrţení od rodiny – bydlelo se na internátech. Tento systém měl zajistit větší kvalitu manuálního vzdělání mládeţe a jiţ od brzkých let ji navyknout na zodpovědnou práci a umoţnit jí vyzkoušet si čerstvě nabyté poznatky přímo ve výrobě. Tento projekt skončil absolutním neúspěchem a byl zrušen. Problematické pro spokojenost obyvatelstva bylo navýšení prostředků na obranu a nedostatečná nabídka spotřebního zboţí. Na volném trhu bylo velmi drahé a ve vázaném lístkovém systému ho byl nedostatek. Tato situace nakonec vedla ke zvýšené akumulaci a ke konci první pětiletky i k zabrzdění růstu ţivotní úrovně. Tento fakt ve skutečnosti nemění nic na tom, ţe se během první pětiletky zvýšila osobní spotřeba téměř o jednu pětinu. Komunisté začali povaţovat sociální péči za zbytečnou, protoţe v politice všeobecného blahobytu neexistují sociálně potřební – v roce 1951 bylo zrušeno ministerstvo práce a sociální péče a místo něho bylo zřízeno ministerstvo pracovních sil. Dále byly zřízeny mzdové fondy, které měly výdělky přerozdělovat podle vykonané práce – plnění zadaného plánu. Ztratilo se samotné

ohodnocení

práce

a

potřeby

kvalifikace.

Mzdy

byly

určovány

podle

mimoekonomického klíče, coţ vedlo k nadhodnocování práce v některých odvětvích a mzdové relace se dostaly do rukou politických elit, které je mohly utvářet podle vlastní aktuální potřeby na základě ideologických hledisek. Z toho vyplývá platová preference obyvatel zaměstnaných v těţkém průmyslu a stavebnictví: „Jestliţe měsíční výdělky dělníků v průmyslu a stavebnictví se v letech 1948 – 1953 zvýšily v průměru ze 734 Kčs na 1145 Kčs,

10

pak platy inţenýrsko – technických pracovníků vzrostly ve stejném období z průměru 1215 Kčs na 1527 Kčs a platy administrativních úředníků pouze z 914 Kčs na 1053 Kčs.“6 Nevyváţený hospodářský růst a značná inflace (restringovaná), zaviněná z velké části snahou reţimu o co nejrychlejší sociální vzestup většiny obyvatelstva a negativním působením centrálního plánování, místo proklamovaných radostných zítřků nakonec vedly k postupné demoralizaci obyvatelstva, která vyvrcholila během radikálního řešení hospodářských problémů, jakým byla peněţní reforma v roce 1953.

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a životní úrovně let 1948 1953 v datech

Zestátňování po roce 1948 – procentuální podíl soukromého a státního sektoru na tvorbě národního důchodu7

rok

1948

1950

1951

1952

1953

národní důchod vytvořený v socialistickém sektoru 60

78

84

88

91

národní důchod vytvořený v soukromém sektoru

22

15

11

8

40

Počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství, stavebnictví a průmyslu v tisících8

rok

1948

1949

1950

1951

1952

1953

průmysl

1686

1669

1693

1795

1829

1865

zemědělství

2337

2253

2166

2031

1967

1977

stavebnictví

275

337

381

407

426

437

6

Tamtéţ, s. 1069 Převzato z: Statistická ročenka republiky Československé 1957, s. 291 8 Převzato tamtéţ, s. 68 7

11

Základní náklady na sociální zabezpečení v českých zemích9

rok

1948

1949

1950

1951

1952

náklady na dávky nemocenského pojištění 1276

1629

2045

2479

2541

náklady na dávky důchodového pojištění 3872

4289

4458

4523

4967

Pro toto období jsem nalezl data o příjmech obyvatel a cenách potravin jen od roku 1952, proto je zahrnu do dalšího období.

Měnová reforma roku 1953 Komplikovaná ekonomická situace po přechodu k centrálnímu plánování po konci druhé světové války donutila komunistickou stranu k radikálnímu řešení bezvýchodné ekonomické situace. I osm let po válce se nedařilo zajistit dostatečné zásobování. Nabídka výrazně zaostávala za poptávkou. Od 1. ledna 1949 byl sice zaveden vedle vázaného přídělového trhu i trh volný, na němţ se ukazovala reálná cena zboţí, která byla několikrát vyšší, neţ cena na vázaném trhu. Původně se komunistické vedení rozhodlo situaci řešit pouze zrušením vázaného trhu a následným vyrovnáním sociálních důsledků, ovšem nakonec, pravděpodobně na doporučení sovětských poradců, kteří do Československa přijeli v roce 1952, byl tento přechod spojen i s měnovou reformou, která měla zlikvidovat poslední zbytky nashromáţděného bohatství a zničit „vše staré“. Reforma byla připravována mezi lety 1952 aţ 1953 za přísného utajení v Polsku, aby lidé neshromaţďovali zboţí. Ještě na jaře 1953 strana občany ujišťovala o výborném stavu národního hospodářství a o efektivnosti centrálního plánování, jehoţ jediní škůdci byli odhaleni a zlikvidováni (viz proces se Slánským). Mezitím jiţ bylo ujednáno vytištění peněz v Sovětském svazu a naplánován průběh reformy, která měla vypuknout 1. června. Ještě 36 hodin před vypuknutím měnové reformy, kdy se jiţ mezi lidmi začalo proslýchat o reformě (platy totiţ byly rozděleny na dvě poloviny se zdůvodněním, ţe jde o vyrovnání pokladního plánu) vystoupil prezident Antonín Zápotocký, aby uklidnil nervózní situaci, s tím, ţe finance

9

Převzato tamtéţ, s. 270 a 273

12

jsou v naprostém pořádku a měnová reforma skutečně nehrozí. V této době jiţ bylo prakticky vše naplánováno. Týden před provedením reformy byly uzavřeny malé obchody a inspekce zajišťovala, aby prodejci neschovávali zboţí stranou. Ke schválení zákona se Národní shromáţdění ČSR za účasti kabinetu pod vedením předsedy vlády Viliama Širokého sešlo v sobotu, aby co nejvíce redukovalo moţnost útraty peněz v drţení obyvatelstva. Reforma byla zdůvodněna jako opatření pro další úspěšný rozvoj socialistického hospodářství a jako nutnost pro likvidaci zbytků těch, co si nakradli během války a bývalých velkoobchodníků. Ve skutečnosti však měla jediný hlavní úkol – definitivní odloučení od minulosti, aby mohla československá hospodářská politika přejít na socialistický sovětský systém. Poslanci Národního shromáţdění reformu schválili bez námitek a ve svých projevech ji ospravedlňovali. Jako příklad jsem vybral část projevu poslance docenta dr. Ing. Emanuela Šlechty: „Jsem přesvědčen, ţe kaţdý, kdo miluje svou vlast, svoji práci pro socialistickou výstavbu, přinese rád tyto oběti, protoţe tím zabezpečuje pro sebe, pro svoji rodinu, pro celý národ cestu nerušeného šťastného vývoje. Všechna tato opatření vyţadují, aby byla dodrţována ještě více státní a pracovní disciplina, největší hospodárnost a plnění všech úkolů našeho národohospodářského plánu ve všech jeho ukazatelích. Zejména vyţaduje zavedení a udrţení přísného mzdového pořádku. Po těchto opatřeních máme v rukou všechny předpoklady, abychom se stali hospodáři na svých pracovištích, jak nás tomu učí náš president Antonín Zápotocký. A proto je třeba, abychom všemi silami přispěli k tomu, aby tato opatření ještě více posílila a upevnila svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence Národní fronty Čechů a Slováků, která za vedení Komunistické strany Československa a v čele se svým presidentem Antonínem Zápotockým ve věčném přátelství se Sovětským svazem jde k novým a vysokým cílům socialismu v naší vlasti.“10 Samotná reforma probíhala ve velké rychlosti. Vázané vklady z roku 1945 byly zlikvidovány. Občanům, kteří nezaměstnávali ţádnou pracovní sílu, bylo proměněno 300 Kč v kurzu 5 : 1, ostatní peníze byly měněny 50 : 1 a uloţené peníze byly měněny progresivně v závislosti na výši vkladu a definitivně byly zrušeny cenné papíry. Zároveň byl uměle posílen kurz koruny vůči americkému dolaru – místo reálných 10 Kčs/USD byl ustanoven kurz 7, 20 Kčs/USD, coţ vyvolalo výrazné nadhodnocení 10

dr. Ing. Šlechta, poslanec NS, zasedání NS 30. 5. 1953, převzato z elektronického archivu Parlamentu České republiky - http://www.psp.cz/eknih

13

československé koruny nad světovou rezervní měnou a byly narušeny hodnotové výstupní i vstupní vztahy – to nakonec vedlo ke značným hospodářským problémům v následujících letech. V roce 1954 pak byla z mezinárodního hlediska měnová reforma ukončena nuceným vystoupením Československa z mezinárodního měnového fondu. Z domácího hlediska samozřejmě reforma vyvolala značnou nelibost, a to i uvnitř dělnické třídy, která do té doby bezvýhradně podporovala komunistickou vládu. Nejvíce se situace vyhrotila jiţ první den reformy v Plzni, kde se v několika závodech (největším byly plzeňské Škodovy závody) utvořily centra protestů, které se během dne postupně dostaly dovnitř města a protestující dělníci dočasně ovládli i radnici. Ke konci dne však bylo povstání rozehnáno a zlikvidováno. Protesty pokračovaly i v dalších dnech, ale většinou formou stíţností na zasedáních závodních rad. Nakonec komunisté svůj riskantní tah „ustáli“ a mohli začít realizovat své snahy o nápravu sociální a ekonomické situace. Smutné je, ţe ani oţebračení obyvatelstva takového kalibru se výrazněji nepromítlo do československé ekonomiky, která díky centrálnímu plánování nebyla schopna efektivně vyuţít tuto finanční injekci a nastartovat modernizační procesy: „Jak z uvedených skutečností, tak i na základě analýz československé ekonomiky v letech 1953 – 1965 je moţno dojít k závěru, ţe peněţní reforma nepřinesla ţádoucí hospodářský účinek. Ani nemohla, neboť mantinely socialismu byly příliš těsné pro normální ekonomický vývoj.“11

Hospodářský vývoj od roku 1953 do roku 1960 Po měnové reformě si komunistické vedení uvědomilo, ţe pokud se nezlepší ţivotní úroveň a nezmenší pracovní vytíţení obyvatelstva, můţe být ohroţen komunistický mocenský monopol. Z tohoto důvodu byl v dalším pětiletém plánu kladen důraz hlavně na zajištění vyšší ţivotní úrovně a na snahu o denivelizaci mezd – tato opatření měla občanům vrátit motivaci k práci, která se v předchozím období vyčerpala. Ke zlepšení hospodářské situace měl poslouţit i fakt, ţe se o trochu zlepšila i mezinárodní situace a byla rozšířena obchodní výměna se „západem“ – v tomto směru byl zvláště důleţitý 11

Jirásek, Zdeněk; Šůla, Jaroslav: Velká peněţní loupeţ v Československu 1953 aneb 50 : 1, Svítání, Praha 1992, s. 153 – 154.

14

dovoz technologií. Po krizovém roce 1954 se opět začala zvyšovat produktivita práce a celková nálada obyvatelstva (program zvyšování ţivotní úrovně a částečná denivelizace – viz kapitola týkající se ţivotní úrovně v tomto období), coţ nakonec vedlo k hospodářskému vzestupu. Během druhé pětiletky přibylo přes půl miliónu činných pracovních sil a celkový počet zaměstnaného obyvatelstva přesáhl hranici 6,3 miliónů. Dočasné posílení hospodářství v druhé polovině padesátých let však mělo své limity - štědrá sociální politika zapříčinila nesrovnalosti ve mzdové politice: „…reálné mzdy rostly rychleji neţ nominální, čímţ mzdy ztrácely stimulační úlohu a neumoţňovaly uskutečnit předpokládanou denivelizaci.“12 Špatná hospodářská situace vedla k dalšímu pokusu o reformu – ten proběhl v roce 1958. Měl být kladen důraz na ohodnocení kvality a mnoţství práce, proto měla být kontrola mezd převedena na jednotlivé podniky. Dále šlo o zkvalitnění pracovních podmínek a zaměstnanci měli mít větší moţnost podílet se na řízení podniku. Důkazem, ţe si komunisté uvědomovali význam finančního ohodnocení práce, bylo i vystoupení poslance Zdeňka Vávry, který ve svém projevu komentoval vládní návrh zákona na doplnění zákona o národních podnicích: „Zvýšenou úlohu mají i finance, neboť jedním ze základních prostředků ke zvýšení efektivnosti řízení je vybudování účinné soustavy ekonomických podnětů, které by podněcovaly zájem podniků, jejich sloţek a všech pracovníků na maximálním zlepšení práce podniků, na vyuţití všech rezerv a na stanovení mobilizačních plánů.“13 Zároveň se objevily i první diskuse o funkci peněz a úvěrových pobídek. Celkově se však o reformách více mluvilo mimo oficiální úroveň – v praxi, aţ na pár zmiňovaných opatření, nenastala výraznější změna (definitivně byla reforma ukončena v roce 1962). Ke znakům zaostalosti v oblasti peněţnictví a podřízenosti vůči centrální moci patří i to, ţe Národní banka Československá (od roku 1950 Státní banka československá) byla aţ do roku 1964 podřízena ministerstvu financí. Polovičatý pokus o reformu hospodářství však, díky své neúplnosti, neřešil ekonomické potíţe, které se v první polovině šedesátých let značně vyostřily. Československo nevyuţilo vhodné mezinárodní situace k obchodu se západními státy a nepřikročilo ani k modernizaci jiţ zaostávajícího průmyslu. Ke konci padesátých let se nedařilo zvyšovat produktivitu práce i přes navyšování příjmů obyvatelstva. 12

Kalinová, Lenka: Transformace sociálního systému v Československu po únoru 1948, in: Acta oeconomica pragensia 5, Z hospodářských a sociálních dějin Československa 1918 – 1992 k 80. výročí vzniku ČSR, VŠE, Praha 1998, s. 140 13 Poslanec Zdeněk Vávra, vystoupení na 27. schůzi národního shromáţdění Národního shromáţdění – 17. října 1958, http://www.psp.cz/eknih

15

V zemědělství nastal po roce 1953 taktéţ alespoň na pár let obrat k lepšímu. Skončila první fáze kolektivizace a převádění rolníků do těţkého průmyslu. Stále platila omezení pro samostatně hospodařící zemědělce v sociální oblasti ve formě zvláštní přiráţky k sociálnímu pojištění. Ve větších JZD platilo část pojistného Druţstvo, ale i rolníci sdruţení v JZD nedosahovali, takové ţivotní úrovně jako zaměstnanci v průmyslu.

Životní úroveň v druhé polovině padesátých let Jak uţ jsem naznačil v předchozí kapitole, základní snahou komunistického ústředí v tomto období bylo uklidnění sociálních nepokojů, které nastaly po měnové reformě. Okamţitě po měnové reformě začaly být ke mzdám vypláceny jednotné příplatky a navíc byly i důchodcům a pobíratelům příspěvků na děti navýšeny dávky. Ke konci roku 1955 došlo i k prvnímu hromadnému zlevnění maloobchodních cen (jednalo se hlavně o oděvy a obuv). První sociální opatření se však nesetkala s dostatečným úspěchem – plno lidí, zvláště důchodců, ţivořilo na ţivotním minimu, pracovní normy v kombinaci s nízkými platy stále více vyčerpávaly dělnickou třídu a kritika měnové reformy neustávala, proto musela následovat další opatření. Komunistické vedení se bálo, ţe by mohlo ztratit pevnou politickou půdu pod nohama a rozhodlo o dalším sniţování ţivotních nákladů. To rozvrhlo do dalších šesti let, kdy byly kaţdoročně sniţovány maloobchodní ceny o od 7,5% v roce 1954 do 1,6% v letech 1955 a 1956. Navíc komunistická strana rozhodla o pokračování v politice růstu zaměstnanosti a o vyrovnání sociálních dávek. Průmyslové výrobky byly během šesti let zlevněny o 30% a potraviny o 18%. Tento poměr spíše pomáhal rolnickému obyvatelstvu, protoţe jeho poptávka se spíše vztahovala na průmyslové zboţí. Díky tomu, ţe zvyšování ţivotní úrovně probíhalo převáţně formou sniţování trţních cen, se velice těţko uskutečňoval druhý významný úkol druhé pětiletky v oblasti ţivotní úrovně. Tímto úkolem byla denivelizace mezd:: „Ještě v roce 1954 došlo ke zvýšení průměrných nominálních mezd v národním hospodářství o 6,7%, ale v následujících letech do roku 1960 se roční přírůstky průměrných nominálních mezd pohybovaly jen mezi 1,9% (1957) a 3,9% (1956). Průměrné nominální mzdy osob zaměstnaných v národním hospodářství vzrostly za 16

celé období 1953 – 1960 celkem o 24,3% - z 1085 na 1349, tj. o 234 Kčs). 14 Výraznější pokus o denivelizaci mezd proběhl v roce 1955, na který bylo naplánováno zvláštní navýšení mezd odborných pracovníků, coţ v praxi mělo znamenat návrat do období před první pětiletkou, kdy proběhla značná nivelizace. Další součástí denivelizace měly být větší rozdíly v příplatcích za odvedenou práci – osobní ohodnocení kvalitnějších a výkonnějších pracovníků. Denivelizace tedy měla proběhnout ve dvou rovinách – na poli ocenění kvalifikace v mezioborovém srovnání a nadstandardních výkonů uvnitř jednotlivých oborů. Měl být kladen důraz na zlepšení poměru mezd mezi výrobním a nevýrobním odvětvím, které bylo během první pětiletky značně podhodnoceno. Přesto, ţe si komunisté uvědomovali problém, který nivelizace vyvolala, a přestoţe začali jednat o jeho řešení, nepodařilo se jim zajistit výraznější změnu a skutečné rozdíly v platech zůstaly skoro beze změn – například platy inţenýrskotechnických pracovníků se oproti dělníkům v průměru navýšily jen o 7% a platy administrativních pracovníků dokonce jen o 2%. Navíc proti denivelizaci stál i fakt, ţe v tomto období vzrostly výdaje na sociální dávky o 40%, coţ znamenalo značný vzestup nejslabších sociálních vrstev – hlavně důchodců a rodin s větším počtem dětí. Základem pro rozdíly v ţivotní úrovni uvnitř socialistické společnosti se tak začala stávat struktura rodin a diferenciace zaměstnanosti. V tomto období uţ průměrně na jednu pracující osobu připadal pouze jeden vyţivovaný (toto je údaj pro celé Československo – v českých zemích bylo toto číslo ještě niţší). Z celkového hlediska se v tomto období ţivotní úroveň obyvatelstva značně zlepšila. Osobní spotřeba v průměru vzrostla o 8%. Komunisté k tomuto kroku byli tlačeni jednak tlakem zevnitř (reakce na krizi po měnové reformě) a zároveň také vrcholilo soupeření s kapitalistickými zeměmi na západě – hlavně se SRN (tehdy se spíše pouţívala poněkud nepřesná zkratka NSR, která měla vyjadřovat, ţe „západní Německo“ si nemůţe činit nárok na to, aby se povaţovalo za „Německo“), která proţívala obrovský hospodářský rozmach (tzv. „Erhardův ekonomický zázrak“ – podle v té době ministra hospodářství a později spolkového spolkového kancléře Ludwiga Erharda) a stávala se „výkladní skříní kapitalismu“. Bohuţel 14

Brabec, Václav: Ţivotní úroveň a některé stránky diferenciace čs. společnosti v padesátých letech, in: Revue dějin socialismu, s. 1065 -1112 ÚDS, Praha 1968, s. 1089

17

socialistický systém centrálního plánování nedokázal zajistit dostačené zvýšení produktivity práce, aby si mohl dovolit podobné zvyšování ţivotní úrovně jako SRN, která byla urputně podporována zahraničními investicemi. Československo se kvůli umělému zvyšování ţivotní úrovně, které nebylo podloţeno dostatečným výkonem hospodářství, v 60. letech dostalo do značných ekonomických problémů, které nakonec vyvrcholily pokusem o další reformu v letech 1966 – 1968.

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a životní úrovně v letech 1952 – 1960 v datech Index růstu národního důchodu a spotřeby15 rok

1952

1955

1957

1958

1959

vytvořený národní důchod na 1 obyvatele (rok 1948 = 100) 147

179

202

218

232

osobní spotřeba na 1 obyvatele (rok 1948 = 100)

147

172

174

183

124

Vývoj ţenské práce v národním hospodářství v tisících 16

15 16

rok

1952

1955

1957

1958

1959

počet pracujících v národním hospodářství

5600

5956

6100

6105

6049

počet žen pracujících v národním hospodářství 2378

2553

2563

2567

2550

Statistická ročenka ČSSR 1960, s.37 Tamtéţ, s. 90

18

Vývoj spotřeby vybraného zboţí na jednoho obyvatele za rok (pro České země) 17 rok

1953

1955

1957

1958

1959

maso celkem v kg

47,4

50,5

57,9

58,7

58,1

mléčné výrobky celkem v kg 204,3

210,8

199,1

188

184,6

vejce v ks

208

183

193

188

184,6

pšeničná mouka v kg

82

84,4

75,5

73,7

79,4

cukr v kg

30,8

35,6

35,3

35,8

36,8

zelenina v kg

77,6

80,8

75

80,4

73,7

ovoce v kg

77,2

47,2

38,5

65,9

44

pivo v l

98

87,2

101,8

98,2

136,4

rýže v kg

2,2

2,4

3,1

3,1

3,3

Vývoj cen vybraného zboţí v Kčs18 rok

1953

1955

1956

1958

1959

maso vepřové – pečeně 1kg

29,4

29,4

28

28

28

mléko 1l

2

1,8

1,8

1,8

1,7

vejce ks

1,1

1

1

1

0,9

pšeničná mouka hladká 1kg

5

3,9

3,5

------------- 3,2

cukr kostkový 1kg

14

11

11

11

9,6

brambory pozdní 1kg

0,62

0,62

0,62

0,62

0,62

rýže I. Jakost 1kg

28

11

11

------------- 9,6

Salám šunkový

32

32

32

32

32

cigarety Memfis 20ks

50

40

40

40

40

mýdlo - toaletní 1kg

32

25

25

25

25

oblek pánský, polovlněný 1ks

740

505

440

486

486

1880

1860

------------- 1790

elektrická chladnička absorpční 3700

17 18

Tamtéţ, s. 374 - 376 Tamtéţ, s. 387

19

Základní náklady na sociální zabezpečení v českých zemích v mil Kčs19

rok

1953

1955

1957

1958

1959

náklady na dávky nemocenského pojištění 2951

3918

5354

4845

5172

náklady na dávky důchodového pojištění

5593

7198

7790

8410

4967

Ekonomické potíže šedesátých let a pokusy o jejich řešení Během druhé poloviny padesátých let se začaly objevovat nové pohledy na fungování ekonomiky a na funkčnost centrálního plánování. Na počátcích šedesátých let se toto myšlení přeměnilo v konkrétní úvahy o reformě směřující k uvolnění inflace, která byla dlouhodobě skrývána. Dále se jednalo o sníţení dotací na armádu, zdravotnictví a školství a o uplatnění některých prvků trţní ekonomiky – podniky by mohly samy rozhodovat o tom, kolik lidí zaměstnají, čímţ by sice vzrostla nezaměstnanost, ale zvýšila by se produktivita práce. Zesílení reformních myšlenek paradoxně přišlo v období, během něhoţ byla přijata nová „socialistická“ ústava (11. července 1960). Síla těchto hlasů nebyla ale dostatečná, a tak aţ do poloviny šedesátých let nedošlo prakticky k ţádným větším systémovým změnám – kaţdý drobný reformní krok musel být ostře vybojován proti konzervativnímu vedení. Na druhou stranu se čile rozběhla diskuze nad reformami mimo politickou elitu a občas se vyskytla i veřejná kritika současného hospodářství v novinách (podle Karla Kaplana jedním z důvodů můţe být i uvolnění politických represí ve společnosti a amnestie postiţených během politických procesů padesátých let). Centrální plán stále počítal s často aţ nesplnitelnými limity a s přesouváním financí z terciálního a primárního sektoru do těţkého průmyslu, který měl obrovskou energetickou spotřebu, činil velké nároky na dopravu a velmi zatěţoval ţivotní prostředí. Navíc ani se značnou podporou okolních socialistických států, které levně dodávaly potřebné suroviny, nebyl těţký průmysl natolik produktivní, aby „utáhl“ celou ekonomiku. Nízkou ekonomickou výkonnost si nepřipouštěl nebo si spíše nechtěl připustit úřad Státní plánovací komise, která

19

Tamtéţ, s. 454 a 456

20

dále pokračovala v nastoleném vývoji mezd a cen a zoufale se snaţila skrýt inflaci, která se však projevila v období ekonomické reformy let 1966 – 1968. Situace se zároveň stala váţnou i v zahraničním obchodě západními státy (ten zpočátku tohoto období rostl), kde- kvůli jiţ zmíněnému nadhodnocení koruny - postupně selhávaly burzovní vztahy. Další problém československý zahraniční obchod způsobilo oddělení amerického dolaru od zlatého standardu. Devizová situace na zahraničním trhu začala být sloţitá a kurz koruny nevypovídal o paritě kupní síly československé koruny: „Posléze se prosadil názor, ţe je třeba tento oficiální kurz pro vnitřní potřeby napravovat, respektive dopočítávat tak, aby alespoň zhruba vyjadřoval paritu kupní síly koruny a cizích měn, a to odděleně ve vztahu k tzv. socialistickým zemím a ve vztahu k tzv. nesocialistickým zemím.“20 Oficiální kurz byl upravován od roku 1967 příplatkem, který se nazýval „vnitřní reprodukční vyrovnání“. Lišil se výší vzhledem k americkému dolaru – zde byl koeficient 3,75 - a výší vzhledem k sovětskému rublu – jehoţ koeficient byl 2,25. Existovalo však mnoho dalších příplatků, které nemá přílišnou cenu rozebírat. Od roku 1965 se problematikou zahraničního obchodu a úvěrovými záleţitostmi začala zabývat nově zřízená Československá obchodní banka. V témţe roce se dostala z područí ministerstva financí i centrální banka a okamţitě se stala jednou z hybných částí reformního hnutí let 1966 – 1968. Uvnitř komunistického bloku navíc prakticky ustala obchodní výměna s Čínskou lidovou republikou (díky její roztrţce se Sovětským svazem v roce 1960). Během šedesátých let se zhoršila naše pozice uvnitř RVHP. Zaostávající strojírenství s přesluhujícími stroji znamenalo ztrátu prvenství českého strojírenství uvnitř RVHP. České strojírenské výrobky, kvůli poklesu kvality, ztratily funkci univerzálního platidla uvnitř RVHP. Navíc od roku 1958 kleslo saldo zahraničního obchodu se zbraněmi. Československo tedy muselo hledat nová odbytiště v rozvojových zemích třetího světa. Reformní hnutí se výrazněji začalo prosazovat na konci roku 1967: „…kdy oponentní proud uvnitř KSČ prosadil poţadavek odchodu Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka. V lednu 1968 obsadil toto místo Slovák Alexander Dubček…“21 Nástup reformního hnutí udělalo prostor pro pokus o realizaci ekonomické reformy, jejímţ hlavním iniciátorem byl Ota 20

Vencovský, František: Měnová politika v české historii, ČNB, Praha 2001, s. 73

21

Cuhra, Jaroslav; Elinger, Jiří; Gjuričová, Adéla; Smetana, Vít: České země v evropských dějinách 4, Paseka, Litomyšli 2006, s. 230. Vlastní plénum ÚV KSČ, kde došlo jak k Novotného uvolnění z funkce, tak k Dubčekovu zvolení proběhlo ve dnech 3. – 5. 1. 1968.

21

Šik, který byl jiţ od roku 1963 představitelem tzv. „teoretické skupiny“, pověřené přípravou návrhu na zdokonalení centrálního plánování. Myšlenková kritika centrálního plánování se zaměřovala hlavně na vztah výrobce k zákazníkovi. Na moderním trhu se výrobce řídí poptávkou po zboţí a snaţí se ho náleţitě propagovat – „Zákazník je náš pán.“ V socialistickém centrálním plánování úspěch podniku nezávisí na zákaznících, nýbrţ na centrální plánovací komisi a s ní spojené komunistické vládnoucí vrstvě. Podniky nemají zájem na zlepšení kvality výrobků, ale převáţně jde o kvantitativní hledisko. Ota Šik (a ekonomové sdruţení okolo něho) se během „praţského jara“ rozhodli veřejně mluvit o změně tohoto kurzu a připravovat společnost na změny, které měla přinést ekonomická reforma. Měl být vytvořen funkční trţní mechanismus, ve kterém by si jednotlivé závody mohly konkurovat. Zároveň větší podniky získaly větší samostatnost ve formě vlastního samosprávního orgánu, který by měl moţnost odvolávat vedoucí pracovníky, a tím by vyly omezeny moţnosti státního zásahu. V případě menších podniků se uvaţovalo i o soukromém vlastnictví. Navrhovaná opatření by v praxi znamenala zásadní omezení centrálního plánování. Ekonomická reforma měla velkou podporu veřejnosti i Ústředního výboru KSČ. Mluvilo se o ní na veřejnosti, a tak její idea přetrvávala mezi obyvatelstvem i po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. 8. 1968, i po následných změnách ve vedení státu, které vedly k opětné dominanci centrálního plánování. Reformisté byli nakonec odklizeni do ústranní, a tak během tzv. normalizace byly všechny zárodky reformy zlikvidovány. Otázkou zůstává, nakolik by reforma byla úspěšná, pokud by se komunisté bránili demokratizaci, protoţe sloučení centrálního plánování s trţním hospodářstvím je velmi těţko uskutečnitelné: „3) Smíšený či hybridní ekonomický mechanismus. Tento typ kombinuje systémotvorné prvky ekonomiky trţní i centrálně plánované (regulované). Vesměs jde o typ přechodný, který právě pro kombinaci systémově nekonsistentních prvků nemá předpoklady pro trvalejší existenci.“22

22

Šulc, Zdislav: Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice), vydal Národohospodářských ústav Josefa Hlávky, Praha 1996, s. 6

22

Životní úroveň šedesátých let Přes hospodářské problémy, které se vláda snaţila všemoţně zakrýt, byla ţivotní úroveň její hlavní argumentací úspěchů socialismu. Chlubila se vítězstvím nad kapitalismem a snad si i nechtěla uvědomit, jakou cenu ji udrţovaný nadstandard růstu mezd, brzděni růstu cen a udrţovaní vysokých sociálních podpor stojí: „Přednosti našeho národního pojištění vyniknou i ve srovnání našeho sociálního zabezpečení s cizinou, které zabezpečuje u nás všem občanům ţivotní existenci ve stáří, v případě invalidity nebo smrti ţivitele. Náš stát, kromě starobních, sociálních a invalidních důchodů, na kterých vyplácí přes 10 miliard Kčs ročně, dává ještě prostřednictvím národních výborů ročně k dispozici 219 miliónů Kčs na dodatkovou sociální péči. V kraji Libereckém bylo v minulém roce vyplaceno v sociální péči více jak 9,5 miliónu Kčs.“23… v takovém tónu zněla většina vystoupení poslanců komunistické strany, kteří na přelomu padesátých a šedesátých let vzhlíţeli k „zářným zítřkům“, chystali se přijmout socialistickou ústavu, která měla zaručit blahobyt všem vrstvám obyvatelstva a 17. listopadu 1960 přijali třetí pětiletý plán, který počítal se zvýšením důchodu o čtvrtinu, značným navýšením výstavby bytů, se sníţením pracovní doby na 42 hodin (v hlubinných dolech na 40 hodin), navýšení spotřeby obyvatelstva o 30%, zlepšením ţivotního prostředí (omezení vypouštění škodlivých látek), zkvalitněním preventivní zdravotnické péče, rozšířením kapacity jeslí a s rozšířením středního všeobecného a vysokého školství. Zvláště programy podporující rodiny s dětmi začínaly, kvůli klesající natalitě (klesala uţ od padesátých let), být nutnými pro udrţení populační rovnováhy. Na konci roku 1960 byl vydán nový školský zákon, který reagoval na technický pokrok a měl zajistit, aby do deseti let všechny děti dosáhly středního vzdělání a zároveň jiţ byly pracovně činnými: „Jak se brzy ukázalo, tyto poţadavky nebyly reálné. Plnění první zásady vyţadovalo zvýšení rozsahu a změny struktury sítě škol, pedagogických kádrů a podstatné zvýšení výdajů na školství. Také pokusy o vysílání školní mládeţe na „pracovní výchovu do závodů neuspěly ani u vedení závodů, ani u škol.“24 V roce 1964 byla reforma zrušena a hlavním reziduem, které po sobě zanechala, bylo opětovné zavedení devítileté základní školní docházky (čtyřleté gymnázium bylo opětovně zavedeno aţ v roce 1968). Volně na reformu navazovala i podpora studujících, kteří pracovali. V porovnání s ostatními evropskými státy během šedesátých let se růst výdajů na 23

Myška, Václav - poslanec Národního shromáţdění, zasedání NS 20. února 1959, převzato z elektronického archivu parlamentu České republiky - http://www.psp.cz/eknih 24 Kalinová, Lenka: Společenské proměny v čase socialistického experimentu – k sociálním dějinám v letech 1945 – 1969, Academia, Praha 2007, s. 291

23

školství téměř zastavil – v Západní Evropě rostly o třetinu aţ dvojnásobek v procentech z HDP, u nás jen ze 4, 2% na 4, 4%. Přes vnitřní spory v komunistické straně se navenek situace aţ na dílčí zásahy nezměnila ani během první poloviny třetí pětiletky, během které systém pomalu chátral. První známkou, ţe něco není v pořádku, byl krach třetí pětiletky, která musela být jiţ po roce výrazně upravena – během jejích prvních dvou let se sice rapidně zvýšila zaměstnanost – o 340 tisíc osob, ale logicky se naopak sníţila produktivita práce (o 3,6% oproti roku 1961) a produkce národního hospodářství se sníţila o 2,6%. Sociální mobilita, která by byla zajištěna profesním postupem, se oproti padesátým létům zpomalila – byl nedostatek míst pro kvalifikované dělníky, kteří měli být lépe placeni. Růst příjmů celé populace se na počátku šedesátých let stal nereálným – v řadě odvětví mzdy stagnovaly a ve školství a zdravotnictví se dokonce sníţily. Sníţení tempa růstu mezd bylo nahrazeno příjmy v sociální oblasti (první polovina 3. pětiletky), takţe se celkové příjmy všech domácností nadále rychle zvyšovaly: „Za rok 1960 činily (autor píše o nerealizovaných peněţních prostředcích) 1, 46 mld. Kčs a za rok 1967 uţ 6, 9 mld. Kčs, vklady vzrostly z 19, 6 mld. Kčs na 45, 46 mls. Kčs.“25 Nerovnováha mezi poptávkou a nabídkou (v tomto období dosáhla kritické hranice) nakonec vedla ke „slavným“ frontám na nedostatkové zboţí. Faktem je, ţe zvýšená kupní síla vylepšila technické zázemí domácností a zvýšila zájem občanů o kulturu, rekreaci a sportovní vyţití. Na druhou stranu se po roce 1963 vyskytly první znatelnější reakce na krizový vývoj – došlo k značným omezením sociální podpory a pracovní doba započítávaná do důchodu se zvýšila z 20 na 25 let, navíc byla zavedena daň z důchodů nad 700 Kčs. Ekonomická vládní komise (zřízena roku 1963) dokonce navrhla zrušit neefektivní podniky (to by znamenalo zvýšení nezaměstnanosti) a obrátit pozornost ke zlepšení situace v zemědělství (nákup techniky a konec odlivu rolníků do těţkého průmyslu, případně jejich zpětného pohybu do tohoto odvětví) a k podpoře mateřství (delší mateřská dovolená, lepší bytové podmínky). Sníţila se i kvalita spotřebních výrobků. Následovala dlouhá diskuse o komplexní reformě socialistického hospodářství – měla řešit těţkou úlohu, jak zlepšit hospodářskou situaci státu a zároveň jak příliš nezasáhnout obyvatelstvo – komunistické garnituře se příliš nechtělo opakovat „reformu z roku1953“. 25

Kaplan, Karel: Československo v letech 1953 – 1966, SPN, Praha 1992, s. 101

24

Úkol to nebyl jednoduchý a nakonec k některým úsporám na úkor obyvatelstva skutečně docházelo (úspora pracovních sil, zastavení růstu výše mezd a uvolnění cen na trhu). Například náhlé uvolnění trhu mělo za následek prudký růst cen – aţ o 30%, coţ v důsledcích znamenalo značné znehodnocení peněz – tedy inflaci. Tlumit negativní reakce obyvatelstva se ÚV KSČ pokoušel ţivou diskusí a vystoupeními před obyvatelstvem. Akční program reformního proudu komunistické strany během „praţského jara“ nakonec získal většinovou podporu. S částečnou ztrátou sociálních jistot v podobě plné zaměstnanosti musely být opět zavedeny instituce, které měly zajišťovat péči o nezaměstnané: „Při obnovení suverenity sociální politiky

v souvislosti

s ekonomickou

reformou

bylo

nutné

současně

s obnovením

koordinačních státních institucí rehabilitovat i její další subjekty: dobrovolné organizace, především odbory, občanské iniciativy, domácnosti i jednotlivce.“26 Zároveň docházelo i k pruţnějšímu pohybu mezd, který konečně odstartoval razantní denivelizaci. Zároveň se projevovala snaha o co nejvyšší zaměstnanost i v rámci kombinovaného regulačně-trţního hospodářství. Ta zůstávala jednou z priorit reformní vlády. Pracovníci, kteří přišli o práci v neefektivních podnicích sekundárního hospodářského sektoru, měli být alespoň částečně převedeni do terciálního sektoru. Reforma dokonce i v tak v krátkém časovém rozmezí pozvedla produktivitu práce a znovu nastartovala českou ekonomiku. Otázkou zůstává, nakolik to bylo způsobeno pozitivním pocitem obyvatelstva ze změn na politické úrovni, převedeným do ochoty si trošku „utáhnou opasky“, změnit povolání, či zvýšit pracovní výkonnost. Odpověď na tuto otázku komplikuje krátkost reformního období ukončeného během let následujících po invazi vojsk Varšavské smlouvy,

která

znamenala

ukončení

demokratizačních

procesů

v politickém

uspořádání Československa (stejně jako liberalizačních trendů v ekonomické sféře).

26

Kalinová, Lenka: Společenské proměny v čase socialistického experimentu – k sociálním dějinám v letech 1945 – 1969, Academia, Praha 2007, s. 272.

25

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a životní úrovně období let 1960 - 1969 v datech Index růstu národního důchodu a osobní spotřeby27

rok

1960

1963

1965

1967

1969

1970

růst osobní spotřeby na 1 obyvatele 1948 = 100

181

190

202

218

256

260

vytvořený národní důchod na jednoho obyvatele 1948 = 100 227

235

241

274

313

332

Vývoj spotřeby vybraného zboţí na jednoho obyvatele za rok (Česká socialistická republika) 28

27 28

rok

1962

1963

1965

1967

1969

1970

maso celkem v kg

63, 3

62,6

66, 2

66, 7

74, 2

77, 3

mléčné výrobky celkem v kg 170, 8

171, 5

184,7

201

198,8

197,1

vejce v ks

198

206

252

265

267

289


79,2

80,5

86, 3

82

80, 6

80, 3

cukr v kg

39, 5

39,5

38,3

37

39,5

39,2

zelenina v kg

82, 5

86, 7

76,2

80,7

68

66,2

ovoce v kg

33,2

42,1

33,6

37,6

51,1

52,1

pivo v l

120,8

127,4

140,7

140,2

151,6

154,1

rýže v kg

5

4,2

4,4

4,1

4,2

4,1

Statistická ročenka ČSSR 1973, s. 24 Statistická ročenka ČSSR 1969, s. 442 a Statistická ročenka ČSSR 1973, s. 467

26


1965

1966

1967

1968

1970

maso hovězí zadní bez kosti 1kg 24

29

29

29

29

mléko 2% tuku 1l

1,9

1,9

1,9

1,9

1,9

vejce ks

0,9

1

1

1

1


3,2

3,2

3,2

3,2

3,2

cukr kostkový 1kg

9

8

8

8

8


0,8

0,7

0,7

0,7

0,7


5

5

5

5

5

jablka 1kg

6

6

6

6

3,9

cigarety Memfis 1ks

0,4

0,4

0,4

0,4

0,4


25

25

25

25

25


420

420

440

674

682

uhlí - hnědé 1q

16

17,2

16

17,4

17,2

Růst měsíčních platů ve vybraných odvětvích národního hospodářství v Kčs30

29 30

rok

1960

1962

1964

1966

1968

1970

průmysl

1442

1494

1535

1610

1788

1967

stavebnictví

1521

1552

1632

1760

1989

2195

zemědělství

1113

1181

1246

1396

1647

1806

obchod a veřejné stravování

1103

1118

1210

1274

1537

1653

zdravotnictví a sociální péče

1183

1183

1219

1274

1511

1776

školství, osvěta a tělesná výchova 1293

1323

1341

1405

1664

1832

Tamtéţ, s. 480 Statistická ročenka ČSSR 1973, s. 22 - 23

27

Základní náklady na sociální zabezpečení v mil. Kč (Česká socialistická republika) 31 rok

1960

náklady na dávky důchodového pojištění 9052

1965

1967

1968

1970

12037

13619

14743

18847

Československá ekonomika během „normalizace“ Vpád vojsk Varšavské smlouvy byl sice zásadním zlomem pro budoucí osud reformního hnutí, ale změny ve vedení Komunistické strany nebyly okamţité. Významným pro budoucí vývoj bylo zasedání ÚV KSČ v dubnu 1969, kde byli reformní představitelé definitivně zbaveni moci, a nastoupilo konzervativní komunistické křídlo, které mělo za cíl zvrat reforem a plánovalo tvrdé potlačení „reakce“ a čistky uvnitř KSČ. Po konečném potlačení veřejných protestů proti okupaci v srpnu 1969 se postupně začala vracet ke „starým pořádkům“ i československá ekonomika. Základem se stal návrat k centrálnímu plánování a pošpinění představitelů reformního hnutí - někteří jeho představitelé byli přinuceni k emigraci. Výuka na VŠE se orientovala pouze na centrální plánování a jiné ekonomické myšlení bylo povaţováno za zločinné. Veškerá ekonomická teorie měla slouţit centrálnímu plánování: „Agresivní kampaň vytvářela především sociálně psychologickou atmosféru čelící jakýmkoli snahám o samostatné, tvůrčí teoretické myšlení. To mělo být nadále závazně predeterminováno stalinskou politickou ekonomií socialismu, samozřejmě bez odvolávání se na Stalina, ale s převzetím celého souboru „zákonů“ definovaných v jeho Ekonomických problémech socialismu v SSSR.“32 Československá ekonomika se vrátila k systému přerozdělování v době, kdy celý kapitalistický systém západního světa začal omezovat státní zásahy do hospodářství, aby tak zajistil jeho větší flexibilitu a modernizaci. Tento vývoj během následujících let potvrdil ekonomickou dominanci nad strnulým, technologiím nepřístupným „východním blokem“. Ekonomický rozvoj byl brzděn i způsobem ohodnocení práce – těţká manuální práce byla preferována před tvořivou činností.

31

Statistická ročenka ČSSR 1969, s. 522 a statistická ročenka ČSSR 1973, s. 538 Šulc, Zdislav: Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945 – 1995, vydal Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha 1995, s. 57 32

28

V počátcích normalizace byla ekonomická situace celkem dobrá (rychle se rozvíjel průmysl: strojírenský, chemický a jiná perspektivní odvětví - a v zemědělství vzrůstal výnos v produkci obilí na ha) – pravděpodobně díky předcházejícímu reformnímu období. Nové mocenské centrum se však odmítalo poučit z prvních třech pětiletek a opětovně se rozhodlo naplánovat neefektivní investice do energetiky, čímţ na dlouhou dobu vyčerpalo vzestup národního důchodu, který, kvůli v předchozích odstavcích zmiňovaným nedostatkům, na počátku osmdesátých let klesl do záporných hodnot, a to i přesto, ţe si velká část poslanců národního shromáţdění byla během projednávání šestého pětiletého plánu jasně vědoma, ţe nejdůleţitější je zefektivnění vyuţití zdrojů, tzn. modernizace a zefektivnění práce jednotlivců. V šesté pětiletce byl odstartován plán na zvýšení výroby energie bez zatěţování ţivotního prostředí – například v roce 1979 byl spuštěn první blok jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích a probíhala stavba nádrţí Gabčíkovo a Nových Mlýnů. Jedním z mála reliktů reformního období byl význam peněz pro národní hospodářství; došlo k pokusům o ukotvení peněţní politiky (která stále zůstávala ve správě centrální banky) v centrálním plánování; ovšem i peněţní politika se stala neúspěšnou a nedokázala zabránit problémům na devizovém trhu, coţ dělalo značné problémy v zahraničním obchodě, a prohlubovala se skrytá inflace, která ještě převýšila průvodní jevy počátku šedesátých let. Solidní ţivotní úroveň byla nadále udrţována vysokou zaměstnaností dosahující víc neţ 80% z celkové populace, avšak: „…souvisela s nízkou výkonností ekonomiky, s neefektivním hospodařením s pracovními silami, i s nízkými příjmy obyvatelstva.“ 33 Růst hospodářské produkce byl při nedostatečné modernizaci vykoupen obrovskou energetickou náročností, coţ nakonec vedlo k problémům v následujícím období.

33

Lenka Kalinová, Sociální vývoj Československa 1969 – 1989, vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v Praze roku 1998, str. 21

29

Životní úroveň během sedmdesátých let V této oblasti nedošlo ve srovnání s předcházími lety k ţádným zásadním změnám. Po krátkém období, kdy se uvaţovalo o samostatné mzdové a zaměstnanecké politice podniků, nastal návrat ke starým pořádkům - stejně jako v ostatních aspektech komunistické politiky. Byl zastaven proces modernizace a zastavil se mzdový vzestup inteligence, který se krátce objevil v letech 1967 a 1968. Opětný přechod na tarifní mzdy, jen s malým zastoupením osobního ohodnocení (cca 4%), prakticky zlikvidoval denivelizaci mezd, která se výrazně začala uplatňovat v předchozím období. Z Československa se opět stal zcela rovnostářský stát. Rozdíly mezi příjmy představovaly vpodstatě jen mzdy ţen ve srovnání se mzdou muţů – ta činila aţ třetinový rozdíl. Ten byl způsoben převáţně tím, ţe ţeny pracovaly v hůře hodnocených odvětvích – ve spotřebním průmyslu a v lehkém strojírenství. Další rozdíl vytvářela diferenciace mzdy podle věku: v tomto aspektu existovala značná preference starších pracovníků. Na nivelizaci příjmů domácností i jednotlivců se podílely i: „…sociální příjmy: důchody a další peněţité dávky, bezplatné sluţby, různé formy dotací a daňové úlevy.“34 Kvůli nespravedlivému systému odměňování práce začala klesat pracovní morálka. Velké mnoţství lidí chtělo být za podaný výkon ohodnoceno peněţně podle jeho kvality a mnoţství, nechtěli jen být na tabuli cti jako nejlepší pracovník nebo dostat medaili. Ekonomický úpadek v kombinaci se špatnou úrodou v roce 1976 se ve druhé polovině sedmdesátých let projevil i v přerušení růstu ţivotní úrovně – spotřeba se zvyšovala jen velmi pomalu a jen u některých preferovaných vrstev obyvatelstva. Zdraţovala se i cena oblečení a obuvi. Růst spotřeby v některých domácnostech byl zajišťován jen jiţ zmiňovanými sociálními dávkami. Za zmínku stojí zásadní změny ve vysokém školství, týkající se zvláště humanitních oborů. Během normalizace byly zrušeny akademické senáty všech vysokých škol a udělování titulů bylo převedeno na stát. Celkem velké mnoţství akademiků bylo nakonec nuceno emigrovat nebo odejít do ústraní – s tím souvisí i následující úbytek studentů na humanitních školách. Navíc přijetí na vysokou školu bylo podmíněno nezávadností politické orientace rodičů. Faktorem, který zásadně zvyšoval ţivotní úroveň, byly dotace do oblasti školství, zdravotnictví a dopravy, ty tvořily základ pro udrţování českého obyvatelstva v loajální pozici

34

Tamtéţ, s. 33

30

vůči vládnoucí straně. I díky těmto opatřením se dařilo přes ekonomické oslabování udrţovat hladinu ţivotní úrovně většiny rodin (nad 97%) nad hranicí ţivotního minima. Neustále se ale prohluboval chybný vztah mezi mnoţstvím a kvalitou odvedené práce a kupní silou obyvatelstva – na úkor ţivotní úrovně neustále selhávaly základní trţní mechanismy, podobně jako v padesátých letech. Došlo také k dynamickému vývoji bytové výstavby: od roku 1970 aţ do roku 1985 bylo postaveno v celém Československu kaţdý rok přes sto tisíc bytů, v samotných českých zemích to bylo v průměru přibliţně šedesát tisíc bytů (jednalo se hlavně o druţstevní výstavbu - tedy obyvatel se nestával vlastníkem bytu, nýbrţ jen nájemníkem). Navíc probíhala čilá podpora mladých rodin s dětmi – to spolu s bytovou výstavbou vedlo k zvýšení natality – na konci páté pětiletky se narodilo o 22% víc dětí neţ v ostatních jejích letech. Nutno podotknout, ţe se nedařilo plně uspokojit bytovou poptávku, a to i přes značnou snahu socialistického státu. Na byty se tvořily pořadníky, některé mladé rodiny čekaly na přidělení bytu aţ sedmnáct let. Neţ na ně přišla řada, museli mladí manţelé i s dětmi ţít u svých rodičů, coţ mnohdy vedlo ke generačním sporům. Akutní nedostatek bytů byl veřejností pociťován jako zásadní problém. Svědčí o tom i skutečnost, ţe se po letu prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka do vesmíru (došlo k němu od 2. do 10. března 1978) s oblibou tradovalo úsloví: „Nejsou byty, nejsou auta, ale máme kosmonauta!“

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a životní úrovně let 1971 1979 v datech Index růstu národního důchodu a osobní spotřeby35 rok

1971

1973

1975

1977

1979


273

296

319

332

337

vytvořený národní důchod na 1 obyvatele 1948 = 100

349

384

425

454

481

35

Statistická ročenka ČSSR 1980, s. 21 a 22

31

Vývoj spotřeby vybraného zboţí na jednoho obyvatele za rok (Česká socialistická republika) 36 rok

1974

1975

1976

1977

1978

maso celkem v kg

83,4

86,6

85,4

86,3

88


213,8

218

227,2

234,6

vejce v ks

295

297

295

304

306


76,9

77,1

77,5

74,5

75,9

cukr v kg

40,1

39,1

39,1

36,1

38,5

zelenina v kg

67

62,6

62,3

71,9

64

ovoce v kg

55,5

50,5

48,1

51,5

56,2

pivo v l

156,1

157,3

154,2

146,8

140,6

rýže v kg

4,1

4,4

4,8

4,2

4


36 37

1975

1976

1977

1978

1979


29

29

29

29

mléko 2% tuku 1l

1,9

1,9

1,9

1,9

1,9

vejce ks

1

1

1

1

1


3,20

3,20

3,20

3,20

3,20

cukr kostkový 1kg

8

8

8

8

8


0,7

1,4

1,4

1,4

1,4


5

5

5

5

5

jablka 1kg

4,7

4,6

5

5,5

5,2

cigarety Memfis - Sparta 1ks

0,4

0,4

0,4

0,4

0,4


25

25

25

25

25

oblek pánský, vlněný 1ks

1303

1312

1342

1377

1431

uhlí - hnědé 1q

18,6

18,5

18,5

18,4

25,9

Tamtéţ, s. 533 Tamtéţ, s. 262

32

Růst měsíčních platů ve vybraných odvětvích národního hospodářství v Kčs38 rok

1971

1973

1975

1977

1978

1979

průmysl

2041

2182

2338

2500

2580

2653

stavebnictví

2269

2433

2589

2733

2814

2875

zemědělství

1869

2066

2221

2373

2434

2488

obchod a veřejné stravování

1703

1845

1947

2061

2109

2161

zdravotnictví a sociální péče

1912

2127

2232

2283

2344

2399

Základní náklady na sociální zabezpečení v mil. Kč (České země) 39 rok

1974

1975

1977

1978

1979

náklady na dávky nemocenského pojištění 13 026

13 659

14 393

14 658

15 534

náklady na dávky důchodového pojištění

23 280

27 124

27 788

29100

Cesta k pádu socialistického hospodářství Do počátku osmdesátých let a sedmé „pětiletky“ vstupovalo československé hospodářství značně rozvrácené. Strnulá hospodářské struktura, neschopnost zříci se centrálního plánování, to vše v součtu s embargem západních zemí na některé produkty znamenalo zbrzděni tempa růstu československé ekonomiky, které začalo pociťovat i obyvatelstvo. Toho si byli vědomi i představitelé komunistické strany (příkladem můţe být Štrougalův výstup v roce 1976) a během osmdesátých let došlo k vytvoření institucí, které se měly zabývat návrhy na reformu socialistického hospodářství (nejznámější byl Prognostický ústav, jehoţ pracovníky byli i Miloš Zeman, Václav Klaus či Karel Dyba – druhý a třetí jmenovaní byli později spojeni s ekonomickou transformací České republiky, coţ zajisté naznačuje, ţe šlo o celkem pokrokové myšlenky uvnitř navenek neotřesitelného reţimu). Dalším výrazným pokusem o hospodářské změny byl program vyhlášený v roce 1980, který Jaromír Procházka nazval „Devět slov“. Bohuţel se mi nepodařilo dohledat, jaká ta slova byla. Kaţdopádně šlo o opatření, které měnilo způsob ohodnocení výkonnosti podniků – nadále měly být hodnoceny 38 39

Tamtéţ, s. 22 a 23 Tamtéţ, s. 612 a 614

33

podle vlastní výkonnosti, coţ mělo vést k likvidaci neefektivních továren, a tedy k úspoře zdrojů. Ovšem tento pokus o reformu nepřinesl viditelný efekt. Kritickou situaci a důvody poklesu produktivity práce v části svého proslovu v národním shromáţdění shrnul ministr práce a sociálních věcí ČSSR Michal Štanceľ: „Vo veľkej miere medzi ne patrí rast cien surovín na svetových trhoch, rast cien energie i zloţitá odbytová situácia na kapitalistických trhoch. Rozhodujúcu úlohu však v tomto vývoji zohrali dlhšiu dobu trvajúce faktory. Nedôsledná organizácia a príprava výroby, nepravidelný prísun materiálu a subdodávok, neracionálne narastanie reţijných nákladov v niektorých výrobných odboroch a najmä pomalý postup technického rozvoja, technickej úrovne; to sú základné príčiny, pre ktoré zostane nesplnený záver XV. zjazdu KSČ o raste produktivity práce", povedal v správe predsedníctva ÚV KSČ na 18. zasadnutí s. Štrougal. 40 Toto vystoupení je známkou toho, ţe si vláda uvědomovala důleţitost změn ve struktuře hospodářství a v odměňování kvality a četnosti práce. Otázkou je, proč tedy nedošlo k zásadním změnám. Byl politický systém natolik prohnilý, ţe se nebyl schopen ani vnitřně reformovat a stále se snaţil pouze zdokonalovat centrální plánování? Politická elita se na veřejnosti snaţila ekonomické problémy svést na své politické odpůrce, jakými byli například „chartisté“ – vinila je ze sniţování pracovní morálky a snaţila se o jejich vyštvání ze země (akce Asanace). Ke konfliktům docházelo i uvnitř komunistické strany, kde se odehrával souboj mezi pragmatickým (modernizačním) křídlem, jehoţ hlavním představitelem byl dlouholetý předseda federální vlády ČSSR JUDr. Lubomír Štrougal, a konzervativním křídlem, jehoţ pozice zastával prezident a generální tajemník ÚV KSČ JUDr. Gustav Husák. Projevovat se začaly i ekologické potíţe způsobené energetickou náročností těţkého průmyslu, který byl ţiven hlavně tepelnými elektrárnami: ty převáţně pálily nekvalitní hnědé uhlí z Mostecké pánve – severní Čechy se staly synonymem pro ekologickou katastrofu; povrchové doly zabíraly obrovskou rozlohu a kyselé deště způsobené emisemi oxidu siřičitého likvidovaly severočeské lesy: „Ještě roku 1975 činila plocha zničených lesů v Krušných horách 90 000 ha. Pronikavé zhoršení nastalo roku 1977 a poté i v roce 1979. Postiţená oblast se rozšířila na západ ke Klínovci a na východ k Děčínskému Sněţníku. Začaly odumírat lesy Jizerských hor. Ohroţenými se staly rázem smrkové prostory celé

ministr práce a sociálních věcí ČSSR M. Štanceľ, vystoupení na zasedání sněmovny národů 11. listopadu 1980, převzato z digitální knihovny parlamentu České republiky, www.psp.cz/eknih 40

34

severní poloviny českých zemí.“41 Exhalace z Československa navíc překračovaly hranice a devastovaly i přilehlou část NDR. Nejen česká, ale i východoněmecká část Krušných hor (Erzgebirge) se tak pozvolna měnila v měsíční krajinu.

V agrární oblasti se navíc od

šedesátých let pouţívala velmi silná chemická hnojiva, která postupně začala půdu kontaminovat. Hojně se prováděla meliorizace, rozšiřovala se orná půda, zejména v dřívějších hraničních prostorech. To vedlo ke kácení lesních porostů, coţ v mnoha regionech republiky výrazně sníţilo schopnost půdy absorbovat za pomoci kořenových systémů vodu. To se nám krutě vrátilo po roce 1997 v neustále se opakujících katastrofálních povodních. V druhé polovině osmdesátých let se začala výrazněji objevovat stínová ekonomika – černý obchod, zejména nelegální obchod s cizími měnami, „melouchy“ apod. Vedoucí představitelé vyuţívali moci k tomu, aby se obohatili. Tento trend se bohuţel nedaří zvrátit ani za změněných společenských podmínek. V tomto období proběhly i první pokusy (i přes vrcholící soupeření SSSR s USA ve zbrojení a tvrdý kurz amerického prezidenta Ronalda Wilsona Reagana o navázání lepších hospodářských vztahů se západními velmocemi. Mezi lety 1981 a 1982 proběhlo jednání s Velkou Británií a USA o vyrovnání dluhů, které byly vytvořeny během druhé světové války a zároveň byl dojednán i návrat našeho mincovního zlatého státního pokladu, jenţ se dostal spojencům na konci války do rukou. Tato jednání, stejně jako celkový mezinárodní vývoj (na jaře 1985 se dostal k moci v SSSR Michail Gorbačov), se stala první vlaštovkou změny mezinárodní politiky a do jisté míry „oteplily“ ekonomické vztahy se západem (ne však na politické úrovni – většina našich představitelů byla povaţována za nedůvěryhodné) a navýšil se i náš zahraniční obchod s těmito státy. Ovšem Československo nedokázalo dostatečně pruţně vstřebávat technické pokroky této doby a díky strnulé ekonomice začalo aţ příliš viditelně zaostávat. Dočasně pak převládlo „pragmatistické“ křídlo komunistické strany (čelním představitelem byl Lubomír Štrougal), které bylo ochotné sáhnout k reformám uvnitř totalitního státu. Toto křídlo bylo na podzim1988 nakonec potlačeno a rozhodující vliv získali konzervativci v čele s Miloušem Jakešem, který byl od prosince 1987, kdy došlo k oddělení nejvyšší stranické a státní funkce, novým generálním tajemníkem ÚV KSČ. Začal boj o další podobu státu, který trval víc neţ rok – oslabená, rozštěpená komunistická strana neměla šanci svoji pozici bez zahraniční podpory uhájit a společně s nastolením demokratického reţimu byl nastaven kurz směrem k trţnímu hospodářství. 41

Procházka, Jaromír: Poválečné Československo 1945 – 1989, UK, Praha 1991

35

Životní úroveň kritických osmdesátých let Zbytnělá vláda jedné strany vedla v osmdesátých letech k absolutnímu rozkladu společnosti, která se (kromě některých aktivistických skupin, ať uţ politických - Charty 77, VONS, náboţenských nebo ekologických) stala politicky netečnou, a díky tomu, ţe měla zajištěné své sociální jistoty, absolutně lhostejnou vůči politickému směřování země. Většina lidí si byla vědoma, ţe na předstírané loajálnosti k reţimu závisí jejich ţivotní úroveň a i budoucnost jejich dětí. Vţdyť častokrát rozhodovala o přijetí na vysokou školu i stranická příslušnost rodičů a jejich čistý účet u komunistické strany. Od roku 1980 byla navíc zrušena povinnost psát dizertační práce, a tak jmenování do vyšších akademických hodností spíše záviselo na vůli „strany“. Navíc i růst počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí neodpovídal potřebám rychlé modernizace, která nabírala na obrátkách – počet studentů přijatých na vysokou školu se zvýšil pouze z 15 841 na 20 622 a poměr obyvatel s vysokoškolským vzděláním k ostatní populaci se navýšil jen z 4,4% na 8,8 %. Problematické bylo i neefektivní vyuţívání vysokoškolsky vzdělaných občanů – z politických či sociálních důvodů často zastávali profese, ke kterým nepotřebovali svoji kvalifikaci, a na jejich místa nastupovali nekvalifikovaní jedinci. Situace ve zdravotnictví byla podobná. Zdravotnictví trpělo nedostatkem kontaktů se zahraničím a s technologickými nedostatky. Obrovské mnoţství peněz šlo na nákup léků, které byly plně hrazeny státem. Samozřejmě bezplatná zdravotní péče, preventivní zdravotnictví a rychle rostoucí počet lůţek a doktorů znamenal celkem vysoké zdravotní zabezpečení pro všechny vrstvy obyvatelstva. To vedlo k navýšení věku předpokládaného doţití a přineslo i změny ve struktuře věkového sloţení obyvatelstva – společně v kombinaci se vzrůstem počtu dětí do 15 let (díky populačnímu „boomu“ v sedmdesátých letech) to přineslo zvýšené sociální náklady. Přes rozšiřování zdravotní péče začala být kritická i úroveň zdraví z hygienického hlediska. Díky jiţ výše zmiňovanému znečištění ţivotního prostředí bylo problematické zásobování pitnou vodou, které sice z kvantitativního hlediska bylo výborné, ale daleko horší byla kvalita. Přes sociální jistoty, které byly v Československu poskytovány, se však sociální ochrana dostala do skluzu za západními státy: „Na různých místech této práce byla provedena určitá srovnání, která ukázala, ţe podle kvantitativních dat, jako je podíl sociálních výdajů na HDP, výše důchodů, výdaje na zdravotní péči nebyla tato ochrana v poměru k evropským zemím 36

vysoká. V některých zemích byla míra státní kompenzace zdravotnictví relativně niţší, naproti tomu byl v Československu vynakládán absolutně i relativně k ostatním sociálním výdajům niţší podíl nákladů na penze neţ ve srovnávaných zemích.“42 Kvůli minimálnímu navyšování mezd se obyvatelstvo stávalo více závislým na příjmech ze sociálního systému. Komplikovaný byl i cenový vývoj – klesla produkce masa i některých dalších potravin, došlo ke sníţení dodávek ropy ze Sovětského svazu, coţ mělo za následek postupné zdraţování ropných produktů a energie. Mírné zdraţení zato přineslo od roku 1984 sníţení počtu druhů nedostatkového zboţí. Z hlediska nivelizace se neděly ţádné významné změny – výdělky byly v oficiální rovině stále podobné u všech vrstev obyvatelstva. Stále však platilo, ţe pracovníci v těţkém průmyslu byli placeni lépe, neţ inteligence pracující ve zdravotnictví či školství. Rozdíly byly tvořeny hlavně počtem zaměstnaných uvnitř rodiny, popřípadě se začali objevovat zámoţnější občané, kteří získali finance v šedé ekonomice nebo kvůli příslušnosti k vládnoucí vrstvě. Zevnitř tedy cestu k Sametové revoluci pozvolna pootevíral viditelně zaostávající růst ţivotní úrovně za západními demokraciemi, stagnace ekonomiky, zhoršující se ţivotní prostředí, frustrace mladých studujících lidí z toho, ţe jim vzdělání nepřinese prosperitu a generační výměna (dorostli lidé, kteří nebyli natolik postiţeni komplexem ze srpna 1968). I přesto však pasivita československé veřejnosti přetrvávala relativně dlouho, dokonce i v letech, kdy jiţ v jiných zemích východního bloku bylo moţné pozorovat pozvolné reformní kroky. Nízká ţivotní úroveň a nespokojenost s vládou jedné strany by jen těţko přivodily tak rychlý pád reţimu, kdyby k němu výrazně nepřispěly zcela zásadní politické, hospodářské a společenské změny v širším evropském a globálním systému a neochota nového Gorbačovova vedení v SSSR nadále drţet ochrannou ruku nad stranickými a státními vedení satelitních států.

42

Kalinová, Lenka: Sociální vývoj Československa 1969 – 1989, ÚSD AV ČR, Praha1998, s.72.

37

Některé ukazatele vývoje hospodářského sektoru a životní úrovně období let 1980 - 1989 v datech Index růstu národního důchodu a osobní spotřeby43 rok

1980

1982

1984

1986

1987


335

331

342

355

363

vytvořený národní důchod na 1 obyvatele 1948 = 100

492

491

517

543

559

Vývoj spotřeby vybraného zboţí na jednoho obyvatele za rok (Česká socialistická republika) 44

43 44

rok

1980

1982

1983

1984

1985

1986

maso celkem v kg

90,3

83,9

87,8

88,7

89,3

91,6


246,7

248

249,2

252,2

251,8

vejce v ks

314

322

326

331

337

339


75,7

81,8

79,1

80,6

82

81,9

cukr v kg

38,2

40,8

38,5

38,2

36,6

38,4

zelenina v kg

61,3

72,6

66,6

71,2

68,1

65,6

ovoce v kg

56,7

70,4

70,5

62,1

61,6

64,4

pivo v l

148,5

160

161,9

154,1

146,9

149,7

rýže v kg

4,2

3,4

3,5

3,7

3,6

3,6

Statistická ročenka ČSSR 1987, s. 21-24 Tamtéţ, s.537

38


1980

1982

1984

1986

1987


46

46

46

46

mléko 2% tuku 1l

2

2

2

2

2

vejce ks

1

1

1,2

1,2

1,2


3,2

3,2

3,2

3,2

3,2

cukr kostkový 1kg

8

8

8

8

8


1,4

1,4

1,4

1,4

1,4


5

10

10

10

10

jablka 1kg

4,9

4,1

5,8

5,8

6

cigarety Memfis –Sparta 1ks

0,4

0,7

0,7

0,7

0,7


25

25

25

25

25


1600

2270

2300

2300

2300

uhlí - hnědé 1q

25,9

25,9

25,9

25,9

25,9

Růst měsíčních platů ve vybraných odvětvích národního hospodářství v Kčs46 rok

1980

1982

1984

1985

1986

1987

průmysl

2723

2854

2985

3037

stavebnictví

2889

3004

3119

3200

3258

3332

zemědělství

2567

2678

2866

2936

2986

3048

3086 3139

Základní náklady na sociální zabezpečení v mil. Kč (Česká socialistická republika) 47 rok

1980

náklady na dávky nemocenského pojištění 16 982 náklady na dávky důchodového pojištění 30 889

45

Tamtéţ, s. 260 a 261 Tamtéţ, s. 22 - 23. 47 Tamtéţ, s. 622 a 624 46

39

1983

1985

1986

1987

18 881

20 195

20 867

20 666

37 792

38 644

39 525

Shrnutí

vývoje

dvou

nejzákladnějších

ukazatelů

životní

socialistickou éru Ceny základních potravin a surovin mezi lety 1955 - 198548

48

1955

1965

1975

1985

mléko 1l

1,8

1,8

1,8

1,9

chléb 1kg

2,6

2,6

2,6

2,6

mouka pšeničná

3,5

3,8

3,8

3,8

maso hovězí (přední) 1kg

17

17

17

17

maso hovězí (zadní) 1kg

24

24

29

46

maso vepřové 1kg

28

28

30

46

máslo 1 kg

42

38

40

40

vejce

0,9

0,9

1

1,2

kostkový cukr 1 kg

11

9

8

8

rýže 1kg

7,2

5

5

10

oblek pánský (vlněný)

1180

1060

1303

2300

boty (kožené)

176

130

235

279

košile pánská (bavlněná)

46,5

40

59,7

157

cihly pálené (plné) 1000ks

500

600

960

1320

cement 100kg

52

52

60

60

elektřina 1kWh

0,8

0,7

0,7

1,05

uhlí hnědé 1q

16

16

18,6

25,9

uhlí černé 1q

22,4

22,4

27,4

39,4

benzin 1l (speciál)

4

2,1

4,3

8

Sejbal, Jiří: Základ peněţního vývoje, MU, Brno 1997, s.342.

40

úrovně

za

Platy v základních hospodářských odvětvích mezi lety 1955 – 1985 v Kčs49 Rok

1955

1965

1975

1985

průmysl

1278

1573

2338

3065

stavebnictví

1350

1700

2557

3224

zemědělství

898

1308

2221

2946

doprava

1262

1642

2663

3217

obchod

985

1247

1921

2402

věda a výzkum

1434

1763

2602

3342

zdravotnictví

984

1229

2272

2843

školství a kultura

1036

1363

2213

2838

správa

1193

1551

2053

2513

Dnešní hospodářská situace V dnešní době je pro nás systém centrálního plánování těţko představitelný. Během velké kupónové privatizace a malé privatizace se kromě některých strategických odvětví (např. energetiky) dostala většina podniků do rukou soukromníků. Obnovil se trţní mechanismus a měnovou politiku plně převzala centrální banka. Vnitřní trh se otevřel zahraniční konkurenci. Česká měna se jiţ v polovině 90. let stala plně konvertibilní s ostatními měnami. S postupnou integrací do evropských struktur (vstup do Evropské unie k 1. 5. 2004 a následné přistoupení k Schengenské smlouvě o volném pohybu osob v prosinci 2007) a do mezinárodních obchodních organizací (WTO, OECD) se navyšuje ekonomická provázanost s jinými státy společného evropského trhu i s jinými regiony globální ekonomiky. Trh zaplavilo zboţí ze všech koutů světa. Naše firmy jsou vystaveny konkurenci levnějších pracovních sil v Asii, čímţ se sniţuje konkurenceschopnost domácích firem, a to má za následek větší nezaměstnanost, neţ byla za komunistů – efektivní hospodaření však, alespoň v období do roku 1998, přinášelo do státní pokladny dostatek financí, aby stát mohl poskytnout velmi solidní finanční zabezpečení pro lidi bez práce. S přílivem konkurence ze zaostalejších států a 49

Tamtéţ

41

rozšířením moderních technologií se přelila velká část hospodářské produkce do terciárního hospodářského sektoru a v oblasti sekundárního se výroba začala orientovat na technologicky náročnější produkty. Pro naši ekonomiku se velmi významnou stala výroba automobilů (Škoda). Globální ekonomika však přináší i nevýhody. Trhy citlivě reagují na hospodářské poklesy jednotlivých států. Rychlé narůstání dluhů a celková ochota si půjčovat vedla v USA k hypoteční krizi, kterou způsobil pokles poptávky, zvláště v bytové oblasti – to pro majetkově slabší zadluţené podnikatele znamenalo krach a neschopnost splácet úvěry – vedlo to k ekonomickým potíţím institucí, které se půjčkami zabývají – hypotečních agentur a bank. Menší ochota finančních ústavů poskytovat hypotéky se projevila i v ostatních zemích. Následuje pokles ekonomického růstu, a tedy i oslabení ekonomické pozice většiny podniků – coţ v konečném důsledku vede k propouštění a navýšení sociálních výdajů státu. Růst HDP se dostal do záporných čísel - a stát, který je vázán velkým mnoţstvím sociálních poţadavků, se v období po roce 1998 katastrofálně zadluţil, a nemůţe se tak vymanit z dluhové pasti a musí pokračovat ve schodkové politice, aby udrţel značně vysoký ţivotní standard i pro méně majetné společenské vrstvy. V posledním čtvrtletí se jiţ mluví o zlepšování a o pomalém úniku z krize. Zvedá se průmyslová produkce, zvláště ve strojírenství, v posledním čtvrtletí roku 2009 vzrostl HDP v porovnání s předchozím čtvrtletím o 0,7% . Problematická je stále otázka zaměstnanosti, která neustále klesá. Značně se zpomalil i růst mezd, v posledním čtvrtletí vzrostla průměrná reálná mzda ve srovnání se stejným obdobím minulého roku o 1, 5%, některá odvětví dokonce zaznamenala pokles. Otázkou zůstává, nakolik naši ekonomiku ovlivní problémy eurozóny, které nastaly po krizi v Řecku. V tomto směru míru dopadů na naši ekonomiku částečně sniţuje existence národní měny – koruny české. Pozitivní zprávy přináší zahraniční obchod, který se postupně oţivuje. V minulém roce pomohlo českému vývozu „šrotovné“ zavedené v sousedních státech – to navýšilo poptávku po českých „škodovkách“ v okolních zemích: „“České automobilky a jejich subdodavatelé v loňském roce profitovali ze šrotovného v okolních zemích, především v Německu a Francii. Vývoz automobilů v loňském roce ve srovnání s rokem 2008 stoupl celkově o 12,5 %.

42

Například do Německa ale po zavedení šrotovací prémie stoupl vývoz aut o více neţ jednu třetinu, v březnu dokonce o 125 %," říká Jaroslav Vomastek.“ 50

Životní úroveň v období „krize“51 Zásadním dopadem ekonomické krize na ţivotní úroveň českých domácností je výrazný růst nezaměstnanosti. Od toho se odvíjí i změna struktury příjmů – vzrostl podíl sociálních dávek. Průměrná mzda se zvýšila na 23 598 Kč (i díky propouštění méně kvalifikovaných pracovníků) a průměrný příjem na jednoho člena domácnosti byl 11 862 Kč. Průměrná měsíční mzda není přesným ukazatelem ţivotní úrovně většiny obyvatelstva. Velká část obyvatel její průměrné výše nedosahuje. Dnes existují obrovské rozdíly v ročních příjmech domácností – domácnostmi s vyšším vzděláním – 155 tisíc, niţším vzděláním – 1 18,9 tisíc a domácností nezaměstnaných – 67,5 tisíc. Niţší neţ průměrnou mzdu pobírá 65% obyvatel. Velká část sociálních výdajů státu směřuje do důchodového systému. Přestoţe je ekonomika v recesi a důchodců přibývá, snaţí se stát poskytnout důchodcům relativně vysokou ţivotní úroveň – průměrný starobní důchod byl 10 027 Kč – coţ je skoro trojnásobek ţivotního minima, které bylo 3126 Kč na osobu. Podpora v nezaměstnanosti dosáhla téměř 6 000 Kč. Celkově vydal stát za rok 2009 na sociálních výdajích 436, 5 mld. korun. Jednalo se o příspěvky na bydlení, příspěvky v hmotné nouzi, rodičovské příspěvky atd. Zdá se, ţe i v nynější kapitalistické společnosti a tzv. „krizi“ se stát snaţí zajistit základní přeţití i při dlouhodobé nezaměstnanosti (během prvních dvou měsíců nezaměstnaný pobírá 50% platu a během dalších dvou měsíců 40% původního platu) formou příspěvku na bydlení a dávkou na“existenční minimum“, ta činí 2 020 Kč (tato částka však sotva stačí k základnímu pokrytí ţivotní úrovně). Ke zlepšení ţivotní úroveň přispívá v malé míře i nízká míra inflace (cca 1%). Problémem posledních let byla ochota domácností se zadluţovat, ačkoliv začíná být zjevné, ţe se zadluţování domácností začalo během „krize“ sniţovat. Místo toho se domácnosti snaţí šetřit.

50 51

Webové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu: www.mpo.cz K práci jsou pouţity údaje z počátku roku 2010, v oblasti zdravotnictví pak údaje z roku 2008.

43

V oblasti školství neustále platí, ţe je ve všech stupních bezplatné a otevřené všem vrstvám obyvatelstva. (jedná se o státní školy – kromě nich existují soukromé školy, kde se platí školné). Poslední dobou se objevují návrhy na zpoplatnění studia na vysokých školách. Úroveň vzdělání stabilně roste – v roce 2001 mělo vysokoškolský titul 8,9% obyvatel, úplné středoškolské vzdělání 28, 4%, vyučeno 38% a základní vzdělání 23%. Ve zdravotnictví se finanční situace podobá školství. Obrovská část je hrazená státem. Lidé jsou ze socialistického systému navyklí, ţe se za lékařskou péči neplatí, či spíše ţe si ji platí v rámci zdravotního pojištění. Neochotu platit jakoukoliv sumu peněz u lékaře občané projevili tím, ţe během voleb do krajských zastupitelstev a senátu v roce 2008 podlehli kampani ČSSD, která byla namířena proti poplatku 30 Kč za recept a za návštěvu u lékaře, který zavedla vláda vedená ODS. Po vítězství sociálních demokratů v krajích, kraje tyto poplatky hradí (na poţádání) formou daru, či jiným způsobem (momentálně jiţ neplatí). Zároveň je zpoplatněn i pobyt v nemocnici – 60 Kč na den. Zdravotnictví za posledních několik let prošlo rozsáhlou modernizací. Prohloubila se spolupráce se zahraničními státy jak na technologické, tak na vědecké úrovni. I díky tomu se zvýšila střední délka ţivota – u ţen na 80 let a u muţů 74 let. Ve zdravotnictví je zaměstnáno přes 44 000 lékařů. Zdravotnické objekty se dle vlastnické struktury dělí na spravované státem, krajem a soukromé. Ve státním zdravotnictví pracuje 20% lékařů. Z období socialismu zůstala i preventivní zdravotní péče (obvodní lékaři). Na jednoho obvodního lékaře připadalo 1626 obyvatel. Dnešním problémem obvodního lékařství je také to, ţe průměrný věk v této profesi narůstá a brzy jich můţe být nedostatek – podobně jako lékařů ve zdravotnictví celkově: „Průměrný věk lékařů v evidenčním počtu a lékařů zaměstnavatelů byl u muţů 47,5 let a u ţen 46,7 let a za obě činil 47,1 let.“ 52 Relativně nízké nástupní platy pro mladé lékaře mnoho lidí odrazuje od náročného studia, popřípadě vede k odlivu mladých doktorů do zahraničí.

52

Zdravotnická ročenka 2008, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.

44

Průměrné příjmy v roce 2009 v Kč53 průmysl

22 308

stavebnictví

19 827

zemědělství

16 421

doprava

21 941

obchod

20 732

věda a výzkum

28 640

zdravotnictví školství kultura

23 522 a 21 422

správa

26 010

Ceny na počátku roku 2009 v Kč54 mléko 1l

15,4

chléb 1kg

19

mouka pšeničná

9,2

maso hovězí (přední) 1kg 178 maso vepřové 1kg

102

máslo 1 kg

114

vejce

27

kostkový cukr 1 kg

19

rýže 1kg

35

oblek pánský (vlněný)

5260

boty (kožené)

1425

košile pánská (bavlněná)

501

uhlí hnědé 1q

320

benzin 1l (speciál)

24

Komparace životní úrovně v letech 1955 a 1975 s dnešní životní úrovní Záměrem mé práce bylo srovnat ţivotní úroveň v období komunistické diktatury s dnešní dobou. Komunismus se v naší zemi udrţel déle neţ 40 let a tedy se mi bude těţko srovnávat 53 54

Převzato z internetových stránek Českého statistického úřadu: www.czso.cz. Tamtéţ.

45

celé období, proto jsem pouţil metodu sondy a vybral jako vzorek jen dva datové okamţiky rok 1955, kdy byly dokončeny strukturální změny a započat velký růst ţivotní úrovně druhé poloviny padesátých let, a rok 1975, kdy se zdá, ţe tento růst dosáhl svého vrcholu. Bohuţel se mi nepodařilo sehnat dostatek informací z tohoto roku, proto budu pouţívat data z počátku roku 2009. Na úvod porovnám průměrnou kupní sílu pracovníka v průmyslu a pracovníka ve zdravotnictví v daných letech. Průměrný plat dělníka v roce 1955 byl 1 275 Kčs – za tyto peníze si mohl koupit 710 l mléka, 490 kg chleba, 53kg hovězího zadního, 30kg másla, 112 kg cukru, 319 l benzínu, jeden pánský oblek či 80q hnědého uhlí. Průměrný plat ve zdravotnictví byl 984 Kčs, za coţ si „průměrný“ zdravotník mohl pořídit 5 46 l mléka, 378 kg chleba, 41kg hovězího zadního, 23 kg másla, 89kg cukru, 246l benzinu, necelý pánský oblek a 61, 5 q uhlí. Za dvacet let plat pracovníka v průmyslu vzrostl na 2 338 Kčs – za tyto peníze si jiţ mohl koupit 1339 l mléka, 899 kg chleba, 80kg hovězího zadního, 58 kg másla, 292 kg cukru, 543 l benzinu, skoro 2 pánské obleky a 126q hnědého uhlí. Průměrný plat pracovníka ve zdravotnictví za stejnou dobu vzrostl na 2 272 – coţ lze vyjádřit nákupem 1262 l mléka, 946 kg chleba, 78 kg hovězího zadního, 56 kg másla, 284 kg cukru, 528 l benzínu, téměř dvou pánských obleků nebo 122 q uhlí. Zato si lze povšimnout, ţe se platy ve zdravotnictví prakticky srovnaly s platy v průmyslu a ţe růst základní ţivotní úrovně byl značný – poměr mezd k cenám se zvýšil skoro dvojnásobně. Dnes pracovník v průmyslu průměrně vydělává 22 308 Kč a za to si můţe koupit 1448 l mléka, 1174 kg chleba, 125 kg hovězího zadního, 196 kg másla, 1174 kg cukru, 929 l benzinu, 4 pánské obleky a 69q uhlí. Pracovník ve zdravotnictví má průměrný plat 23 522 Kč – ten mu stačí na 1527 l mléka, nebo 1238 kg chleba, 132 kg hovězího zadního, 206 kg másla, 1238 kg cukru, 980 l benzínu, 4 pánské obleky a 73q hnědého uhlí. Na základě těchto čísel se zdá, ţe se ţivotní úroveň obyvatelstva značně navýšila. Navíc jsou na trhu novinky, které se nedají srovnávat s probíranými obdobími, poněvadţ ještě vůbec nebyly na trhu – jde zejména o elektrotechniku (počítače, mobilní telefony, DVD přehrávače atd.) Tyto novinky jsou prakticky dostupné pro velkou část domácností za vskutku „lidové“ ceny. Musím si ovšem poloţit otázku, proč relativně velké mnoţství lidí tvrdí, ţe se za „komunistů měli lépe“ – je to jen jejich selektivní pamětí, nebo tento pocit má nějaký reálný základ?

46

Je třeba vzít v potaz rozsáhlou denivelizaci mezd, která znamená, ţe 3,01% zaměstnanců pobírá mzdu pod 10 000 Kč, coţ je víc, neţ dvakrát méně v porovnání s průměrným platem. Tak obrovské denivelizační nůţky v období komunistické vlády skutečně neexistovaly. Stačí, kdyţ si vezmu polovinu platu průměrného zaměstnance v průmyslu, který činí 11 154 Kč (plat pod 12 000 Kč má skoro 8% zaměstnaných lidí). Za ten si jedinec můţe koupit uţ jenom 724 l mléka, 577 kg chleba, 62,5 kg hovězího zadního, 98 kg másla, 577 kg cukru, 469,9 l benzínu, 2 pánské obleky, a 34, 5q uhlí – to uţ je celkově méně, neţ tomu bylo u průměrného platu zaměstnance v průmyslu v roce 1975, ale stále podstatně více, neţ v roce 1955. Kdyţ zajdu ještě dále, musíme mít na zřeteli, ţe tu je i vrstva obyvatelstva bez zaměstnání, která je zcela odkázána na sociální podporu (5,8% obyvatel v produktivním věku). Dlouhodobě nezaměstnaní bez rodiny, dostávají pomoc v hmotné nouzi. Ţivotní minimum se pohybuje okolo 3000 Kč a většinou se k němu přibliţuje státní pomoc v hmotné nouzi. To znamená, ţe v naší společnosti ţijí lidé, kteří mají menší moţnosti, neţ jaké by měli v roce 1955, poněvadţ komunisté prakticky nepřipouštěli nezaměstnanost. Práce byla pro kaţdého a platy se pohybovaly ve velmi úzkém rozmezí – odchylka od průměrného platu v daném odvětví národního hospodářství dosahovala maximálně 35%. Jako příklad můţe poslouţit tabulka vývoje relací mezd hlavních kategorií pracovníků v průmyslu v letech 1955 - 196355 rok

mzdy dělníků

mzdy ITP56

mzdy AP57

1955

100

126

85

1956

100

127

85

1957

100

128

85

1958

100

132

88

1959

100

134

87

1960

100

133

87

1961

100

131

87

1962

100

127

84

1963

100

126

84

55

Brabec, Václav: Ţivotní úroveň a některé stránky diferenciace čs. společnosti v padesátých letech, in: Revue dějin socialismu, Ústav dějin socialismu, Praha 1968 s. 1092 56 57

Inţenýrsko- technický pracovník Administrativní pracovník

47

Navíc byly ceny základního spotřebního zboţí stabilní a symbolizovaly zvyšující se ţivotní úroveň – například cena hovězího zadního masa se od roku 1960 do roku 1985 zvedla jen 2*. Centrální plánování tak lidem dávalo jistoty trvalého růstu a sociálního bezpečí. V dnešní době je velmi lehké přijít o práci a tím se dostat na ţivotní minimum. Silně v paměti lidí také zůstává zachycen moment, kdy jejich ţivotní úroveň stoupala viditelně, poněvadţ platy stabilně rostly a ceny základních potravin se často drţely i 10 let na stejném místě. V dnešní době se ceny zvyšují prakticky kaţdoročně a mírná inflace je pro ekonomický rozvoj státu dokonce povaţována za „zdravou“. K tomu je nutno podotknout, ţe i v „minulém reţimu“ se vyskytovali lidé, kteří zdaleka nedosahovali průměrných mezd – příkladem jsou politicky perzekuovaní občané, kteří se často neobešli bez podpory rodiny. Komunistický reţim se maximálně soustředil na zajištění základních ţivotních potřeb, a tak se pokoušel zajistit levné bydlení dostupné pro všechny. Jeho snahy v této oblasti byly zakotveny v kaţdém pětiletém plánu – aţ do roku 1980 se bytová výstavba mohutně zintenzivňovala (maximum dosáhla mezi lety 1976 – 1980, kdy bylo vystavěno 83 000 bytů za rok), ovšem i přesto nedokázala uspokojit vysokou poptávku po bytech, které byly prakticky zadarmo. Na byty se muselo čekat někdy aţ sedmnáct let – rodiny často musely přebývat u rodičů. V dnešní době je nákup bytu podmíněn finanční movitostí, avšak na druhou stranu je bytů nadbytek, coţ vede k výraznému poklesu cen bytů. Stát se snaţí podpořit obyvatelstvo v oblasti bydlení výhodnými spořícími programy, do kterých přispívá (stavební spoření) aţ 3000 Kč ročně. To ovšem nic nemění na zvyšující se ceně vody, plynu a ostatních energií, kvůli nimţ se v porovnání s průměrným platem zvyšují náklady na bydlení, ty se v reálných hodnotách zvýšily na víc neţ dvojnásobek. Další významnou změnou ve srovnání s lety 195 a 1975 je prudká technologická modernizace. Auto, počítač, televize, myčka, mikrovlnná trouba, rozmanité druhy přijímačů, internet a další vymoţenosti moderní doby zpříjemňují kaţdodenní ţivot prakticky všech vrstev obyvatelstva. O tomto jevu se velké mnoţství zdrojů zmiňuje jako o důsledku pádu komunismu, který nebyl schopen technického zdokonalování, a pomíjí se druhý významný faktor, kterým je čas. Do jisté míry docházelo k technologickému vývoji i před listopadem 1989. V této době uţ byla velká většina domácností plně vybavena elektronickými spotřebiči (pračka, televizor, telefon) a po našich silnicích jezdilo přes 2 milióny aut (dnes to je přibliţně 4,4 miliónu). Skutečností je, ţe se reálná cena veškeré elektrotechniky dramaticky sníţila a

48

mnohonásobně se rozšířila nabídka a kvalita. To samé platí i o oblečení a dalším zboţí, které nám zjednodušuje ţivot.

Závěr Ve své práci jsem probral vývoj ţivotní úrovně během období centrálně plánovaného hospodářství a v kontextu s tím se pokusil zodpovědět, nakolik nynější období zasluhuje kritiku některých nespokojených občanů, kteří nostalgicky vzpomínají, jak všechny potraviny stály desetkrát méně, byla 100% zaměstnanost a byty na počkání zadarmo. Vzpomínají téţ na výhodné půjčky na stavbu domů a údajnou neexistující korupci a údajnou neexistenci vykořisťování ze strany zlodějů, kteří si „nakradli“. Kaţdopádně je z pohledu dostupné literatury i statistických ročenek zřejmé, ţe ţivotní úroveň rostla od roku 1953 celkem sviţně, pravidelným tempem rostly mzdy a stejně tak i důchody a nemocenské pojištění. Preferovanou vrstvou obyvatelstva byli pracovníci v těţkém průmyslu a stavebnictví, do pozadí byla potlačena zejména inteligence. Komunistická strana byla přímo závislá na uspokojování základních viditelných potřeb obyvatelstva, protoţe jedině tak se mohla udrţet u moci. Kdykoliv se pravidelné tempo růstu ţivotní úrovně sníţilo (ani se nemusela zhoršit), začali se potýkat s problémy a nespokojeností obyvatel. Štědrá politika stoprocentní zaměstnanosti a bytového zajištění (v kombinaci s jednostranným hospodářským zaměřením na těţký průmysl) velmi oslabovala hospodářskou stabilitu státu, coţ se projevilo hlavně v osmdesátých letech, kdy československé ekonomice došel dech. Ale i v tomto období (aţ na výjimku v roce 1981) nedošlo ke sníţení průměrné osobní spotřeby. Méně schopným lidem taktéţ vyhovovala velká míra nivelizace. Vedle centrálního plánování musíme vzít v úvahu ještě zahraniční situaci komunistického Československa. Náš zahraniční obchod se orientoval na celkem úzké spektrum států RVHP a některé země třetího světa. Navíc naše hospodářství bylo zvláště v prvních letech částečně podřízené přáním Sovětského svazu, který díky svým poradcům značně zasahoval do hospodářské politiky. Dnešní období se od toho komunistického značně liší. V trţním hospodářství a demokratickém systému máme rovné příleţitosti. Téměř kaţdý člověk můţe naplno projevit 49

své schopnosti a podle toho je vysoká i jeho ţivotní úroveň (i zde jsou výjimky, pro které to neplatí – někteří vědečtí pracovníci apod.). „Dravost“ kapitalismu navíc brzdí stát tím, ţe chytá do sítě sociálních dávek lidi, kteří si z nějakého důvodu nezvládli dosáhnout na důstojné ţivobytí. Navíc stát stále zajišťuje bezplatné vzdělání, velkou měrou přispívá na zdravotní péči a zajišťuje důchodový systém. Co mají oba systémy společného, je snaha o zajištění trvalého růstu ţivotní úrovně obyvatelstva ve všech vrstvách, nezávisle na ekonomické výkonnosti státu (zadluţování státu). Politici se neustále bojí, ţe ztratí svoji moc, pokud budou dělat opatření, která sáhnou na ţivotní úroveň občanů – paradoxní je, ţe tento princip je úplně stejný uvnitř demokratického i totalitního systému. Stát sice můţe mít monopol na moc, ale bez lidu je bezbranný – o tom se přesvědčili jiţ patriciové ve starém Římě. Během posledních let jsme se dostali do vleku globalizace, naše firmy se často staly součástí větších, nadnárodních společností. Objem zahraničního obchodu se několikanásobně navýšil a dostávají se k nám zahraniční investice. Na českém trhu se střetává zboţí z celého světa, a i české hospodářství je nuceno se specifikovat na co nejefektivnější odvětví, aby bylo schopné obstát v zahraniční konkurenci, coţ často vede ke snaze o maximální efektivitu práce, která má za logický následek nezaměstnanost. Jisté je, ţe kapitalistický systém se ukázal jako výkonnější, neţ jeho socialistický konkurent. Je totiţ mnohem pruţnější a dokáţe rychleji vyuţívat a vyvíjet nové technologie. Co se týče ţivotní úrovně obyvatel, socialismus více vyhovuje lidem, kteří nejsou cílevědomí a nemají zájem přinášet „oběti“ pro svůj budoucí ţivot (studium, tvrdé cvičení, získávání kontaktů atd.). Pro tuto skupinu lidí bylo vskutku období komunistické nadvlády pozitivnějším obdobím neţ dnešní nutnost se o sebe postarat. Dnešní systém vyhovuje cílevědomým lidem, kteří se nebojí investovat svůj čas do budoucího úspěchu – jak klasický trh, tak trh práce dokáţe spravedlivěji ohodnotit odvedenou práci. Bohuţel důsledkem kapitalismu jsou osudy lidí, kteří se o sebe nedokáţou postarat, často jsou natolik dezorientovaní, ţe se snaţí před světem ukrýt v drogové závislosti nebo rezignují na veškeré snahy o „normální ţivot“. Na úplný závěr bych rád přidal ještě pár osobních postřehů ke kvalitě dostupné literatury a o problematice daného tématu. Velmi mě překvapilo obrovské mnoţství publikací. Očekával jsem, ţe budu těţko shánět kníţky po všech knihovnách v Praze, a místo toho jsem musel z titulů vybírat. Dalším překvapením bylo i to, ţe se fakta v jednotlivých studiích 100% shodovala (nebo spíš jsem nezaregistroval rozdíl). Jediné, co bylo rozdílné, byl tón výkladu 50

některých situací – například peněţní reformy v roce 1953. Co mi nakonec v mé práci dělalo největší problém, byla šíře vybraného tématu, kterou jsem se pokusil zvládnout za pomoci co moţná největší redukce informací, to moţná trochu vedlo k zjednodušení tématu.

Resume Subject of my work is the development of

a social level of living of lnhabitants of

Czechoslowakia from 1950s to 1980s and it´s comparison with nowadays situation in Czech republic. I used previous publications about this theme and statistical yearbooks of the Czechoslowakian socialistic republic for my work. During my work I observed that social level of living was sligthly risen during the comunism era. Earnings grew, prizes were almost all time fixed and social system has been improved. But comunists had to pay great prize for it. There were almost no diference between payments of all classes. Czechoslowak economic was specialized on the heavy industry, witch was on very low technologic level. It was consuming a lot of energy and in the last years of comunists era it caused lot of demage to the nature. Foreing commerce was tied on Comecon (RVHP) and there were no retailers and free market. Every economic move was planned by the Cenral planning commitee. All of these factors caused that in the end of comunists era most of people were disapointed and productivity of work was on very low level. Nowadays everything is diferent. There is no central planning and we have free market. There is great contrast between work classes. Ordinary worker has go much lesser payment than manager, teacher, doctor or ingeneer, bud in comparison with the comunist era his income guarantee him better social level of living than he had thirty years before. In trouble are people or fammilies with income lesser than half of average salary or if their are unemployed. This classes of people depend on the help of the government, but they didn´t exist during the comunist era. Next great diference is in the housing policy. Comunists made great programme of building flats for all workers. But problem was that speed of building new flats was too slow and some of young families had to wait a few yers for new flat, but it was very cheap. Nowadays demand for accomodation is lesser than supply, but housing is much more expansive than it was, becouse water and energies are much more expenzive.

51

Important for social level of living is modernization. Modern technologies developed in the last twenty years, made our lives much easier (computers, mobile phones, better household apliances and faster travelling). Next difference is that people have to make decision about their life, becouse they are free to do almost everything, what they want, but their are also responsible how they are living and how wealthy they are – but many people are fearing this kind of „freedom“. They want to have their social safety and take care about nothing. Most of this people envy to succesfull people. It´s truth that lot of people made money by cheating or becouse of corruption. Ending thesis of my work is that some kind of people (without education or irresponsible ones) prefer comunism era, beacause their social level of living in this time was on the higher level, but higher percentage of people nowadays has much better social level of living then in the communist times.

Použité zdroje Literatura: Václav Průcha; Jozef Faltus: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století, VŠE v Praze Fakulta národohospodářská, Praha 2006 Šouša, Jiří; Šůla, Jaroslav: Peníze v proměnách moderní doby, Nová tiskárna, Pelhřimov 2006. Němečková, Věra: Naše měna a peníze v zajetí politiky 1938 – 1947, Libri, Praha 2008. Vencovský, František: Měnová politika v české historii, Česká národní banka, Praha2001. Procházka, Jaromír: Poválečné Československo 1945 – 1989, ETF UK, Praha1991. Brabec, Václav: Ţivotní úroveň a některé stránky diferenciace čs. společnosti v padesátých letech, in: Revue dějin socialismu, str. 1065 -1112, UDS, Praha 1968. Jirásek, Zdeněk; Šůla, Jaroslav: Velká peněţní loupeţ v Československu 1953 aneb 50 : 1, Svítání, Praha 1992. Kalinová, Lenka: Transformace sociálního systému v Československu po únoru 1948, in: Acta oeconomica pragensia 5, Z hospodářských a sociálních dějin Československa 1918 – 1992 k 80. Výročí vzniku ČSR, VŠE, Praha 1998 Kalinová, Lenka: Sociální vývoj Československa 1969 – 1989, USD AV ČR, Praha 1998. Sejbal, Jiří: Základy peněţního vývoje, MU, Brno 1997 Zdislav Šulc, Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945 – 1995, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha 1995. Procházka, Jaromír: Poválečné Československo 1945 – 1989, UK, Praha1991.

52

Kalinová, Lenka: Společenské proměny v čase socialistického experimentu – k sociálním dějinám v letech 1945 – 1969, Academia, Praha 2007. Cuhra, Jaroslav; Elinger, Jiří; Gjuričová, Adéla; Smetana, Vít: České země v evropských dějinách 4, Paseka, Litomyšl 2006. Rothschild, Joseph a Wingerfieldová, Nancy M.: Return to diversity: a political history of East Central Europe since World War II, Oxford University Press, London 2000 Šulc, Zdislav: Stát a ekonomika, Karolinum, Praha 2004 Šulc, Zdislav: Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice), Národohospodářských ústav Josefa Hlávky, Praha 1996 Kaplan, Karel: Rada vzájemné hospodářské pomoci a Československo 1957 – 1967, Karolinum , Praha 2002 Kaplan, Karel: Československo v letech 1953 – 1966, SPN, Praha1992 Kaplan, Karel: Československo v letech 1967 – 1969, SPN, Praha 1992 Ralf Dahrendorf: Úvahy o revoluci v Evropě, Evropský kulturní klub, Praha 1991 Renner, Hans; Samson, Ivo: Dějiny Československa po roku 1945, vydalo Slovak Academic Press, Bratislava 1993 Statistická ročenka republiky Československé 1957, ČSÚ, Praha 1957 Statistická ročenka ČSSR 1960, ČSÚ, Praha 1960 Statistická ročenka ČSSR 1969, FSÚ, Praha 1969 Statistická ročenka ČSSR 1973, FSÚ, Praha 1973 Statistická ročenka ČSSR 1980, FSÚ, Praha 1980 Statistická ročenka ČSSR 1988, FSÚ, Praha 1988

Internetové stránky: Webové stránky českého statistického úřadu: www.czso.cz Elektronický archív parlamentu České republiky: www.psp.cz/eknih Webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR: www.mpsv.cz Webové stránky Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky: www.uzis.cz

Webové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu: www.mpo.cz

Zkratky: ETF – Evangelická teologická fakulta

53

MU – Masarykova univerzity SPN – Státní pedagogické nakladatelství UDS – Ústav dějin socialismu UK – Univerzita Karlova ÚSD – Ústav pro soudobé dějiny VŠE – Vysoká škola ekonomická

54

Vývoj ţivotní úrovně obyvatel Československa v letech 20. století a její komparace s dnešním stavem

Recommend Documents