VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Znají laici varovná znamení psychotických duševních poruch?

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Znají laici varovná znamení psychotických duševních poruch?

Bakalářská práce

Autor: Filip Stránský Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Knížková Jihlava 2015

1

Anotace Bakalářská práce s názvem ,,Znají laici varovné příznaky psychóz?“ si klade za cíl zhodnotit míru faktických znalostí veřejnosti o psychotických poruchách. Teoretická část se věnuje příčinám, příznakům a důsledkům těchto poruch v návaznosti na přímé sociální vztahy okolí s osobami, které těmito poruchami trpí. Seznamuje s definicí a psychopatologií psychóz. Zabývá se procesy, vedoucími k jejich vzniku, ale i následky vyplývajícími z jejich projevů. Také objasňuje teoretické poznatky duševní hygieny a stručně i léčbu psychóz. Proložení textu kazuistikami z dostupné literatury dopomáhá k náhledu na projevy psychóz. Praktická část má za úkol zmapovat pomocí dotazníkového šetření znalosti vybraného vzorku laické veřejnosti. Na základě těchto dat je zpracován výzkum. Výsledky výzkumu jsou zaneseny do tabulek a grafů s patřičným slovním doprovodem. Další částí je diskuse, kde se porovnávají výsledky výzkumu s výzkumnými otázkami. Závěr tvoří souhrn celé práce. Klíčová slova: laik, varovný příznak, psychotický stav, psychóza, psychoedukace, duševní hygiena, nemocný, rodina, příbuzný, stigma

Annotation This work with the title ,,Do Laymen Know Warning Signs of Psychoses? “ put itself the focus to analyze a ratio of knowledges of publics about psychotic disorders. The theoretical part is focused to causes, symptoms and consequences of these disorders in dependence of social relatives with the patients and the neighbourhoods of those who suffer from them. It introduces with definition and psychopathology of psychoses. It deals with processes leading to their origin, so with the results of their signs. Work also explains theoretical knowledges of psycho-hygiene and shortly the treatment of psychoses. The individual cases coming through the text from the used literature help to point of view on psychoses. The practical part tasks itself to map knowledges through help of the questionnare investigation on selected public sample. On basis of these data, the research is worked up. Results of the nvestigation are put in the bars and graphs with appropriate commentary. Next part is a disscussion where the results are compared with investigate questions. The conclusion create a summary of whole work. Key words: layman, warning sign, psychotic status, psychosis, psychoeducation, psychohygiene, invalid, family, relative, stigma

2

Poděkování Především chci poděkovat paní Mgr. Jaroslavě Knížkové, za odborné vedení bakalářské práce, připomínky, rady, konzultace a čas, který mi věnovala. Dále děkuji všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření. Rovněž chci velmi poděkovat své rodině a přátelům za velkou psychickou a materiální podporu během celého studia.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne ....................................................... Podpis

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 7 1

2

Co je psychóza .......................................................................................................... 9 1.1

Psychóza versus psychopatie ............................................................................. 9

1.2

Příčiny psychóz ................................................................................................ 10

1.3

Metody k odhalení psychóz ............................................................................. 11

Rozdělení příznaků psychóz ................................................................................... 11 2.1

Ranné varovné příznaky, prodromy ................................................................. 12

2.2

Pozitivní příznaky ............................................................................................ 14

2.2.1

Bludy......................................................................................................... 14

2.2.2

Halucinace ................................................................................................ 17

2.2.3

Dezorganizace v myšlení, pozornosti, vůli ............................................... 18

2.3 3

Negativní příznaky ........................................................................................... 18

Typy psychóz .......................................................................................................... 19 3.1

Schizofrenie...................................................................................................... 20

3.1.1 3.2

4

Průběh schizofrenie................................................................................... 21

Typy schizofrenie ............................................................................................. 22

3.2.1

Paranoidní schizofrenie/F20.0 .................................................................. 22

3.2.2

Hebefrenní schizofrenie/Hebefrenie/F20.1 ............................................... 23

3.2.3

Katatonní schizofrenie/Katatonie/F20.2 ................................................... 24

3.2.4

Nediferencovaná/smíšená schizofrenie/F20.3 .......................................... 26

3.2.5

Reziduální schizofrenie/F20.5 .................................................................. 26

3.2.6

Simplexní schizofrenie/F20.6 ................................................................... 26

3.2.7

Postschizofrenní deprese/F20.4 ................................................................ 27

3.3

Sociální důsledky schizofrenie a stigma .......................................................... 28

3.4

Některé nepravdivé mýty o schizofrenii .......................................................... 28

Další psychotické poruchy ...................................................................................... 29 4.1.1

Schizotypní psychóza/F21 ........................................................................ 29

4.1.2

Schizoafektivní psychózy /F25.0 - .2........................................................ 29

4.1.3

Přechodné a akutní poruchy s bludy ......................................................... 30

4.2

Afektivní poruchy/Poruchy nálady a emocí ..................................................... 30

4.3

Historie afektivních poruch .............................................................................. 30

5

4.4

Rozeznávání afektivních poruch ...................................................................... 31

4.5

Škály k prokázání afektivních poruch .............................................................. 32

4.6

Typy afektivních poruch .................................................................................. 32

4.6.1

Manický syndrom/F30 .............................................................................. 32

4.6.2

Depresivní syndrom/F32........................................................................... 33

4.6.3

Bipolární porucha/Maniodepresivita/F31 ................................................. 34

4.6.4

Cyklothymie.............................................................................................. 35

4.6.5

Bipolární porucha s rychlým cyklováním ................................................. 35

Primární prevence následků působení projevů psychóz na okolí ........................... 35 5.1

6

7

Duševní hygiena jako primární prevence psychóz ........................................... 35

Sekundární prevence a léčba................................................................................... 36 6.1

Léčebné přístupy k psychózám - psychoterapie............................................... 36

6.2

Farmakoterapie psychóz................................................................................... 38

6.3

Léky k léčbě psychóz ....................................................................................... 39

Cíle praktické části .................................................................................................. 40 7.1

Výzkumné otázky............................................................................................. 40

7.1.1 8

9

Vedlejší výzkumné otázky ........................................................................ 40

Metodika praktické části ......................................................................................... 41 8.1

Charakteristika výzkumného prostředí a vzorku respondentů ......................... 41

8.2

Průběh výzkumu............................................................................................... 43

Vlastní výsledky výzkumu...................................................................................... 44

10 Diskuse a porovnání s výzkumnými otázkami ..................................................... 112 11 Doporučení pro praxi ............................................................................................ 115 12 Závěr ..................................................................................................................... 116 Zdroje použité v práci ................................................................................................... 117 Seznam grafů ................................................................................................................ 119 Seznam tabulek ............................................................................................................. 120 Přílohy:.......................................................................................................................... 122

Úvod „Každé psychické poruše je potřeba porozumět v kontextu celého života“ (Dörner a Plog, 1999). Vybral jsem si otázku, na kterou nebude znít jednoznačná odpověď. I přes věcný obsah, který dospěje k určitému výsledku, bude tato otázka předmětem stálé diskuse a případně dalšího zkoumání. Tato otázka zní „Znají laici varovné příznaky psychóz?“. Jelikož odpovědět na otázku v širším kontextu více tříd, typů a druhů duševních poruch je nemožné, jako odkrýt celou podstatu fungování lidské duše, zaměřil jsem se na poruchy psychotické, neboli psychózy, především se podrobněji budu zabývat schizofrenií a bipolární afektivní poruchou. Výběr tématu není náhodný a tvorba jeho obsahu je mi osobně blízká, neboť v mé rodině se kdysi vyskytla diagnóza bipolární afektivní poruchy tehdy známé pod názvem maniodepresivní psychóza. Absence vědomostí o této diagnóze tenkrát rodinnou situaci rozhodně neusnadnila. Dnes už je informovanost na mnohem lepší úrovni. Touto bakalářskou prací chci v praktické části pomocí dotazníkového šetření zjistit, zda má veřejnost, napříč věkovými skupinami, různým sociálním zázemím a také vzděláním, povědomí o příznacích psychotických poruch a zda je informována o možnostech, jak chování psychotických pacientů poznat a jak se s ním vypořádat. Alespoň z části je také snahou této bakalářské práce odbourat stigma u lidí trpících těmito duševními chorobami. V teoretické části práce vycházím převážně z odborné literatury a zdrojů, v diskusi pak prezentuji vlastní hodnocení a poznatky. Psychóza vyvolá celou škálu zlomů, které pacient nepovažuje za nemoc, ale za něco, co „patří k životu“. Změna postupně naruší vztah ke skutečnosti a pozměněná osobnost člověka donutí k vybočení z dosavadní životní dráhy. Nemocný se pak nedokáže vrátit k té samé životní lince, která byla před začátkem onemocnění (Praško, 2001, ; Raboch, Zvolský, 2001). Existuje mnoho typů psychóz, všechny typy ale spojuje ztráta kontaktu se skutečností, která je způsobena nerovnováhou dopaminového systému přenášení nervových podnětů v mozku (Bankovská-Motlová et al., 2010). Psychózy, především schizofrenie, se vyskytují ve všech oblastech světa, prevalence je mezi 1,4 – 4,6 na 1000 osob a postihnou zhruba 1% populace nezávisle na zeměpisnou

7

lokalizaci, rasu, pohlaví či sociokulturní zvyky (Bankovská-Motlová, 2004; Vágnerová, 2014). S lidmi postiženými psychózou je v psychiatrii i mimo ni potřeba jednat v mnoha situacích opatrně, respektovat jejich návyky a stereotypy, pokud je to možné a únosné. Své okolí vnímají z úplně jiné perspektivy než je ta naše, často si utvářejí ke svým návykům a stereotypům konkrétní citové vazby. Je nutné při komunikaci s nimi brát toto na vědomí. Označení respondentů slovem „laici“, které se objevuje i v názvu mé práce, tedy spíše označuje osoby, jako jsou členové rodiny a i širší příbuzní, kteří třeba nevědomky žijí s člověkem postiženým psychózou a nevědí o tom, jelikož nemají správné informace, nebo nemají žádné, nebo osoby, které by měly mít zájem na udržování správného duševního stavu. V Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod dopomáhá klientům s psychotickými poruchami a syndromy k snadnější adaptaci na zlom v jejich životě ergoterapie, canisterapie, arteterapie a psychoterapie.

8

1 Co je psychóza „Psychóza není trest ani pomsta, je to jen jiná cesta…“ Motto (Doubek et al., 2008) Slovo psychóza je složeninou z řečtiny pocházejícího slova psyché, neboli duše a pak koncovky -óza, která značí chorobný stav, kterým se vymezují různé choroby (nefróza, artróza atd.). „Pojem psychóza má relativně krátkou historii a co je velice zajímavé, že tento pojem byl poprvé použit v básni, nikoli v lékařské knize. Tuto báseň napsal básník Feuchtersleben v roce 1845. Škoda jen, že sama nemoc nebývá tak kouzelně poetická“ (Schneedorferová, 2009). Doubek (2008) psychózu definuje jako závažné duševní onemocnění, které se sice dá léčit, ale svým průběhem zasahuje hluboko do osobnosti člověka a do jeho vztahů s okolím. Nejedná se jen o nemoc a s ní spojený soubor příznaků, ale o komplexní stav. Vnímání světa v psychóze je naprosto odlišné od běžného a navíc je komplexně formováno podle rysů osobnosti, která psychózou disponuje. Nemocný se zcela odtrhává od okolní reality a dostává se do uzavřeného imaginárního světa, který ho pohlcuje. Okolí tuto změnu vnímá jako negativní a podle toho na ni reaguje. Protože se jedná o stav objevující se u dalších duševních poruch, mluvíme o skupině psychóz (Doubek et al. 2008, str. ; Praško et al., 2001, str. 8).

1.1 Psychóza versus psychopatie Duševní choroby včetně psychóz vykazují ve svém průběhu různé změny osobnosti, u kterých dojde k chybnému výkladu chování v jejich okolí, ale takto pozměněný obraz osobnosti nemusel v době před začátkem onemocnění vypadat a člověk mohl být úplně někým jiným. Velmi často dochází k tzv. psychopatizaci a to jak u laiků, tak na odborné úrovni, např.: člověku trpícím schizofrenií je přisouzeno, že jeho osobnost před začátkem choroby vykazovala schizoidní poruchu osobnosti (Höschl, 2004). Dle Weimerové (2010) psychózu charakterizuje fakt, že „duševní stav pacienta s psychózou se zásadním způsobem změní a současně si pacient této změny není vědom, nebo je si jí sice vědom, ale považuje ji za zdravou, přínosnou změnu, kterou ale nijak neovládá. Říkáme, že pacient je k onemocnění nekritický tj. bez náhledu. V akutním stadiu nemoci může být pacient dokonce nebezpečný sobě, nebo někomu druhému. 9

Nemoc vážně zasahuje téměř do všech oblastí života a život v průběhu trvání znehodnocuje“. Naproti tomu, porucha osobnosti neboli psychopatie, je charakterizována jako „trvalá součást osobnosti, než skutečná choroba. Projevuje se jako zvýraznění nebo porucha některé stránky osobnosti, zejména citové stránky, nálad, vůle, charakteru a dalších součástí. Na vzniku psychopatií se podílí dědičnost, společenské prostředí a výchova a zřejmě řada dosud neznámých pochodů v mozku. Někdy se jako psychopatie v užším smyslu označuje porucha vývinu vyšších citů a morálky. Tyto osobnostní rysy jsou přítomny stále, tudíž se neobjevují jako změny náhledu na realitu v průběhu života jak tomu je u psychóz, ne vždy však musí být hned nápadné. Zhoršují se např. při stresu, v kritických věkových obdobích jako je puberta, stáří apod.“(Vokurka, Hugo, 2008). Zásadní rozdíl spočívá v tom, že na rozdíl od psychotika, tedy člověka onemocnělého psychózou, který o své poruše neví a není schopen ji bez pomoci okolí korigovat, psychopat si je vědom vlastností své osobnosti včetně výhod a nevýhod, které z nich vyplývají. Je schopen je rozeznat a velmi často i aktivně využívat ve svůj prospěch. Velké procento psychopatů je v řadách kriminálníků a obecně různou měrou chronicky nepřizpůsobivých lidí, kteří mají pestrou kriminální minulost a dají se nazvat „neúspěšnými psychopaty“. Další procento tvoří lidé, kteří jsou mnohdy až extrémně úspěšní a na první dojem přizpůsobiví, flexibilní a velmi průbojní. Jejich klíč k úspěchu tkví na zištném a bezohledném a nezřídka neetickém chování a jednání s druhými. Toto chování je důmyslně skryto ostatním a přitom nebývá vyloučen vysoký takt a zdvořilost.(Franěk, 2009; Höschl, 2004).

1.2 Příčiny psychóz Vágnerová (2014) udává předpoklad pro vznik psychotických příznaků různého rozsahu a projevů při přítomnosti genů, které po určitém čase v generaci vytvoří kombinaci, jejíž nositel bude k vzniku a rozvoji psychózy náchylnější, či že bude mít zvýšenou predispozici k psychotickým projevům, až z 80%. Tyto geny jsou zodpovědné za stavbu myelinových pochev nebo synaptických uzlů a dalších částí CNS. Předpokladem takto získané predispozice není přímé ohrožení psychózou, ale spíše snížená tolerance k psychické zátěži, která se může projevit psychickými potížemi obecně, psychózy nevyjímaje.

10

Jak uvádějí Koukolík (2012), Bankovská-Motlová a Španiel (2013), jsou významnou „složkou“ při rozvoji psychózy i organické změny ve strukturách a metabolismu mozku. Jejich výskyt v menším rozsahu u členů rodin, ve kterých se vyskytl člověk postižený psychotickou poruchou, nejčastěji schizofrenií, je potvrzujícím faktem genetické predispozice alespoň některých psychóz. Nejčastěji dochází k úbytku mozkové tkáně, a to na různých místech. Jde o části, kde se analyzují a třídí podněty a na ně vznikají následné reakce. Psychózy, potažmo i schizofrenie, jsou spojené s omezenou, nebo vymizelou schopností těchto oblastí reagovat a adekvátně odpovídat na podněty (Vágnerová, 2014). Dle Libigera (2002) je rozvrat metabolismu mozku způsoben nepoměrem některých nervových přenašečů, především dopaminu, glutamátu a serotoninu. „Informační šum“ v mozku způsubuje odlišné zapojování a rozpojování oblastí mozku, které odpovídají za zpracovávání a vedení podnětů, nejvíce rozvrat působí v limbickému systému, kterým je ovlivněno chápání a přikládán význam podnětům, je-li narušen, objeví se bludy a halucinace (Vágnerová, 2014).

1.3 Metody k odhalení psychóz V medicíně, a posléze ani v ošetřovatelství, bohužel prozatím neexistuje žádné stanovené fyzikální či laboratorní vyšetření, nebo ucelený psychologický test, platí pouze to, co lékař psychiatr vypozoruje sledováním nemocného, jeho projevů, a dále se přihlíží k jeho osobní anamnéze, u příznaků se posuzuje hlavně jejich nepřiléhavost ke kulturním a společenským pravidlům okolí, ve kterém se dříve nemocný vyskytoval a fungoval, jeho dřívější a nynější životní postoje, situaci ve které se nacházel atd. Toto vše je srovnáno s jeho nynějšími postoji, chováním a situačními změnami a potřebami a v kontextu minulosti a přítomnosti jsou hledány nápadné změny v myšlení, které nemocný prodělal (Höschl, 2004).

2 Rozdělení příznaků psychóz Mnoho autorů a zdrojů se shoduje s dělením na pozitivní a negativní příznaky při plně vyvinuté psychóze, a dále pak také na příznaky prodromální, čili počáteční, které někteří autoři, například Vágnerová (2014), uvádějí jako varovné, viz následující kapitola. Jiné zdroje či autoři k tomuto dělení přidávají ještě skupinu příznaků 11

kognitivních, ovlivňujících učení a posléze intelekt, a také příznaky afektivní viz kapitola věnující se afektivním poruchám. Podrobněji budou rozebrány především pozitivní a negativní příznaky a především prodromální příznaky, jejichž znalost je důležitá při preventivním přizpůsobení se životu s člověkem s psychózou. U pozitivních příznaků je věnována zvláštní pozornost bludům a halucinacím. Negativní příznaky se projevují především rozdílem v dynamice a afektivitě chování, nežli v jeho obsahu a jsou také v kapitole popsány.

2.1

Ranné varovné příznaky, prodromy

Před jakýmkoliv výskytem nějakého psychotického onemocnění se lze u některých lidí setkat s určitými nápadnostmi v chování a prožívání. O psychóze se však v tomto stadiu obvykle neuvažuje, jelikož se nedají spolehlivě určit, ale zdají se nám prostě „divné“. Nepředpokládá se, že by mohly někdy vyústit ve stav, který označujeme jako psychózu. Libiger (2002) a Ross (et. al., 2010) uvádějí rozpoznatelnost prodromálních signálů, čili varovných příznaků, které se projevují v chování a prožívání premorbidní osobnosti, čili osobnosti s vysokou mírou předpokladů pro rozvoj choroby. Prodromální znamení/signály psychózy dle Libigera a Rosse  Zvýšená míra pocitu zranitelnosti 

nesnášenlivost k úzkosti,



sklony k depresivním úvahám, nezvládnutí vlastní impulzivity



neschopnost prožívat radost

 extrémní introvertní chování 

uzavřenost, sklon k izolaci



vztahovačnost a z toho vycházející problémy ve vztazích a kontaktech



ambivalence zvýšené kritiky a nadměrné závislosti k příbuzným a blízkým (častá příčina vedoucí k vztahovému odloučení mezi rodinou a nemocným)

 omezená schopnost nebo neschopnost osamostatnit se 

přehnané preference stereotypů, neakceptování změn, nebo jen s velkými obtížemi



ústup samostatnosti a pozornosti, problém v koncentrování



somatické vegetativní potíže, nespavost, únava… 12

Jako další nápadný znak se jeví vysoké zvýraznění rysů osobnosti, které byly již dříve na člověku nápadné, čili tzv. hraniční projevy osobnosti (Vágnerová, 2014). Praško (2001) subjektivní varovné příznaky shrnuje dle chování a prožívání následovně: 

nepohoda, napětí, nervozita



nadměrné vzrušení, urážlivost



uzavírání se



nesoustředěnost, pocit neklidu



smutek, beznaděj, ztráta zájmů (negativní příznaky)



pocit zvýšeného zájmu okolí a negativních reakcí („posmívají se“)



hlasy, zrakové halucinace (pozitivní příznaky)



pocit, že vše kolem je nepřátelsky vykonstruované (zprávy v televizi, v rádiu se nějakým způsobem týkají nemocného)



váhavost týkající se maličkostí, nesoustředěnost, zhoršená paměť



snížený kontak s okolím včetně blízkých a přátel



nadměrný zájem o filozofávání nad „životem a smrtí“

Některé jevy v chování, vzdáleně podobné psychotickým příznakům, lze občas vidět u mladých a dospívajících, kde se objevuje ztráta důvěry v dosavadní životní realitu, cestu, životní cíle, nadměrné filozofování. Od tohoto se liší ty v psychóze tím, že po určité době nevymizí, ale přetrvávají a prohlubují se, což je východiskem jejich rozpoznání. U psychóz se rozvíjejí drobné změny v myšlení a kontaktu s realitou, které utvářejí odlišný pohled na svět, o němž nemocný nepochybuje. Charakteristické je silné odtržení, splývání fantazie a reálných událostí, pocit že je účastník i pozorovatel zároveň a má pocit, že veškeré události může ovlivnit třeba tím, že na ně jen pomyslí. Přitom např.: od snového stavu se ten psychotický liší v zásadní skutečnosti – toto vše se zde děje v bdělém stavu. Pokud tedy s člověkem v psychóze mluvíme, často nám vypráví o své ztrátě životních jistot a rozpadu svého já vůči realitě, nebo o rozpadu či jiné změně reality kolem něj, které mu psychóza přinesla (Praško, 2001). Některé příznaky, které by šlo pokládat za psychotické, bychom mohli pozorovat u mladých a dospívajících, kde se objevuje ztráta důvěry v dosavadní životní realitu,

13

cestu, životní cíle. Od tohoto se opět liší patologické psychotické příznaky tím, že po určité době nevymizí, ale přetrvávají (Praško et al., 2001).

2.2 Pozitivní příznaky Pozitivní příznaky jsou nadbytečné psychopatologické procesy, které by se za nornálních okolností u zdravého člověka v psychice nevyskytovaly. Počítají se sem hlavně poruchy vnímání a myšlení, jako jsou bludy, halucinace, pocit zevního ovládání, vkládání a odnímání myšlenek, narušení kontaktu s realitou atd. (Možný, 1999).

2.2.1 Bludy Změna směru v myšlení a uvažování se nazývá blud. Obvykle začíná pocitem „něčeho v nepořádku“, nemocný má pocit nějaké situace – která je často ohrožujícího charakteru - vůči své osobě. Od toho se dostává k bizarním teoriím a konkrétním představám, jak a čím je tato údajná situace tvořena. Pro člověka v psychóze je však velmi reálná její existence. A tím nastupuje kolize s okolím nemocného, které jeho postoje nechápe. Nemocný však nemá pocit že by jeho chování bylo „podivné“ (Praško et al., 2001, str.9; Bankovská-Motlová, Španiel, 2011). Počáteční fáze bludů, které se mohou formovat i několik let před vlastní psychózou, nastupují s gradující nápadností ve změnách postojů a následně v chování. Bludy mají základ v mylných přesvědčeních a úvahách. Výskyt je až u 90% všech endogenních psychotiků. Zprvu se projeví nadbytečná vztahovačnost a pocit nenáhodnosti. Vše co se v průběhu bludu přihodí není jen náhoda, ale má nějakou souvislost, něco to znamená a má to vztah vždy k pacientovi samotnému (Bankovská-Motlová, Španiel, 2013). Bludy často odrážejí reálné dění a události, v jejichž působení se pacient vyskytuje – např.: u paranoidních bludů zevní kontroly se historicky vyskytlo několik moderních vynálezů dané doby, kterými mohli „mocnosti“ ovládat myšlenky nemocného tj.: rádiové vlny, rentgenové vlny, mikrovlny, televize atd. (Svoboda, Češková, 2006).

14

Vacek (1996) udává základní kritéria bludu: 1. Subjektivní jistota 2. Nevyvratitelnost 3. Nekorigovatelnost pomocí vůle a logiky 4. Nesmyslnost obsahu (Vágnerová, 2014) Svoboda a Češková (2006) bludy rozdělují následovně: 

Makromanické bludy/bludy vyvýšeného Já

Nejčastější bývá přesvědčení o svých schopnostech, síle a nadání. Často se spárují s bludným přesvědčením, že pacient má zvláštní úkol nebo poslání, nebo on sám je objektem nějakých vznešených záměrů z třetích stran. Tyto bludy

se mohou

kombinovat, prolínat a tvořit systém bludů s větší či menší propracovaností ve svém obsahu. 

Mikromanické bludy/bludy pokleslého, ohroženého Já

Naproti předchozímu směrování bludů, kdy člověk zaměřil do středu okolního dění sám sebe jako nejvyššího ovlivnitele s největší mocí, tyto bludy naopak způsobují pocit, že člověk je bezmocnou obětí okolního dění svoji vlastní vinou. Bývá přesvědčený, že je špatný on sám a něco zlého způsobil. Mohou přecházet v paranoidní blud pronásledování (Svoboda, Češková, 2006). Další podrobnější dělení makromanických bludů dle Svobody a Češkové (2006): a) Extrapotenční – pocit nadměrné moci b) Megalomanské – pocit neobyčejného významu, některé obsahy magalomanských makromanických bludů mohou být: 

Originární – přesvědčený o svém vznešeném původu(šlechtickém, královském…);



Inventorní – je velkým vynálezcem nebo s nějakým spolupracoval, vynalezl něco dosud neexistujícího, převratného…;



Reformátorské – předpovídá, účastní se, nebo je strůjcem velkých společenských změn;



Religiozní – je strůjcem nového náboženství, reformátorem starého, nebo je samotným převtělením boha (bizarní forma)

15



Kosmické – je v kontaktu s mimozemšťany nebo je sám mimozemšťanem, vládne cizím galaxiím, planetám, létá mimozemskou lodí…, jedná se vesměs o bizarní blud;

Dělení mikromanických bludů dle Svobody a Češkové(2006): 

Hypochondrické – trpí nevyléčitelnou nemocí, která se ještě nikdy nevyskytla, je zákeřná a neexistuje na ni lék. Je původem smyšlená, nadpřirozená nebo má obraz v reálných chorobách (AIDS, ptačí chřipka, rakovina…)



Autoakuzační – zavinil nejrůznější neštěstí, přírodní katastrofy, války, smrt vzdálených příbuzných…;



Nihilistický/negující – popírá existenci všeho kolem, nebo popírá svoji vlastní, nebo jen částí svého těla, myšlenek…;



Insuficienční – je přesvědčen o své nicotnosti, neschopnosti, neaktivní, neúčastní se aktivit, podceňuje své schopnosti a dovednosti, nebo sebe samého vcelku;



Pseudomegalomanské – neobyčejný význam vlastní osoby, která dokáže neobyčejné velké činy, ale ty budou negativní povahy a povedou ke zkáze, smrti…zároveň se tedy takových činů obává a vede k depresi



Ruinační – přesvědčení o brzkém, či vzdáleném finančním, majetkovém a hmotném úpadku do chudoby;



Dysmorfofobické – přesvědčení o znetvoření celého těla, nebo jeho části, nebo vnitřních orgánů

Dělení paranoidních bludů dle Svobody a Češkové (2006): 

Blud zevní kontroly – pacient si je jistý v odejímání a přijímání myšlenek zvenčí, přesvědčen o zevní dálkové manipulaci se svými vnitřními orgány bez známek vnějších stop… Tyto bludy se často zaměňují s intrapsychickými halucinacemi;



Blud perzekuční / pronásledovatelský – přesvědčení o pronásledování, sledování, pozorování obvykle mocenskými složkami, které jsou fiktivní a nabývají bizarních představ. Často je otravován jedem v jídle a pití, stopován a nahráván špionážní technikou, štěnicemi na nejrůznějších místech…



Blud emulační – chorobná žárlivost, u psychóz se příliš samostatně nevyskytuje



Erotomanický blud – přesvědčení o objektivním zájmu druhé osoby; 16

Oddělení, nebo tvoření bludného systému jsou dalším kritériem dělení. Rozeznávají se podle sekundární a primární úlohy v bludném systému, nebo zda setrvávají, či se vytrácejí po odeznění akutní psychotické ataky, mnohé se nemusí vyskytovat pouze v psychózách, nalézáme je také v jiných duševních onemocněních jako sekundární příznaky (Svoboda, Češková, 2006).

2.2.2 Halucinace Jsou poruchami vnímání, kdy nemocný vnímá podněty, které ve skutečnosti neexistují. Jsou nejčastějším pozitivním příznakem a nejčastěji se vyskytují v podobě sluchových vjemů, kdy nemocný poslouchá cizí hlasy, které vycházejí jakoby odnikud. Nemocný se s nimi aktivně baví a hovoří. Někdy se jen řídí tím, co mu hlas přikáže a podle toho jedná. Hlasové halucinace se spárují s bludy a stejnou měrou jsou nevyvratitelné. Pod vlivem tzv. imperativního neboli rozkazujícího hlasu může nemocný spáchat i závažné trestné činy, včetně vraždy a sebevraždy. U hlasových halucinací můžeme nemocného často vidět, jak pohybuje rty a vede si monolog, na pokus navázat reálný kontakt nereaguje a uhýbá pohledem, často si zakrývá uši (Bankovská-Motlová, 2010; Svoboda, Češková, 2006). Svoboda a Češková (2006) dále rozlišují hlasy patognomické, kdy o nemocném mluví ve třetí osobě. Někdy se přidá několik dalších hlasů, které spolu hovoří o pacientovi a dávají mu rady nebo ho kritizují, tehdy jde o hlasy teleologické. Protichůdné nebo tzv. antagonistické hlasy se o pacientovi ve třetí osobě dohadují mezi sebou, jeden mu nadává, druhý ho chválí. Sluchové halucinace se mohou vzácně vyskytnout i jako hudba nebo zpěv nebo naopak nepříjemné, děsivé a strašidelné zvuky. Dále jsou halucinace zrakové, kdy nemocný vidí něco, co neexistuje. Obvykle se jedná o imaginární osoby, děje, barvy, tvary. Někdy jsou bizarní např. u makropsie, nemocný může vidět předměty a postavy větších rozměrů oproti skutečnosti, u mikropsie je vidí v menších rozměrech. (Možný, 1999; Svoboda, Češková, 2006). Halucinace chuťové (gustatorické) a čichové (olfaktorické) znamenají, že nemocný cítí zápachy či vůně a má pocit chutnání a požívání jídla v ústech, které se v reálu nevyskytují. Většinou se spárují dohromady. Bývají spíše o nereálném vjemu, protože nemocný skutečné jídlo může jíst, ale je halucinováno negativním vjemem – pocitem, že má odpornou chuť a při tom cítí zápach plynu, fekálií, moči, síry nebo jiné

17

chemikálie. Ve spojení například s perzekučním bludem se pak domnívá, že mu jídlo někdo úmyslně otrávil (Svoboda, Češková, 2006). Existují halucinace senzorické (tělové, tělocitné) kdy má pocit, že se jeho těla někdo, nebo něco dotýká, škrábe, štípe ho, nebo po něm leze. Při útrobních (viscerálních) halucinacích mu někdo odebírá vnitřní orgány, nebo samy orgány se odebírají, přemisťují a hýbou, střeva se mění v hady, v mozku mu lezou červi, plíce se mění na sklo a mnohé jiné. Extrakampinní (mimosmyslové) halucinace dávají nemocnému pocit nadprahové vnímavosti. Nemocný si myslí, že může vidět za svá záda, za roh nebo dohlédnout a doslechnout na extrémní dálku atd. Při reflektorických halucinacích působí reálný podnět na daný analyzátor, ale k halucinaci dojde u jiného analyzátoru, což můžeme uvést na příkladu: nemocný uvidí nůž na stole a pocítí extrémní bolest. Ty pak mohou přejít až do halucinací nepřiléhavých (inadekvátních), kdy jsou prožívány smyslové podněty v úplně jiných částech těla např.: slyší okem, vidí jazykem, čichá pomocí prstů…. U schizofrenie se ještě vyskytují intrapsychické halucinace, kdy má pocit odnímání, přijímání, vnucování, komentování a ozvučování myšlenek. Bizarnost a prapodivnost, kterou nemocný během halucinací prožívá, je nepopsatelná a nedá se objektivně hodnotit (Svoboda, Češková, 2006; Praško, 2001).

2.2.3 Dezorganizace v myšlení, pozornosti, vůli Jejím na první dojem znatelným znakem je zmatené chování a řeč. Zatímco zmatené chování je značně široký pojem a nedá se spolehlivě odhadnout hranice, co je a co už není patologické, posuzuje se tak hlavně dezorganizovaná řeč, laicky známá jako mluvení z cesty, odborně nazývaná inkoherence tj. nepřiléhavost. (Bankovská-Motlová, Španiel, 2013).

2.3 Negativní příznaky Praško et al., (2006) charakterizuje negativní příznaky psychóz jako ztrátu či oslabení původně normálních psychických funkcí. Negativní příznaky jsou projevy ochuzených či otupených psychických procesů, které ale postupně byly nemocí více či méně poškozeny, např.:emoce, soucit, zájem o okolí atd. Podobně je popisuje i Možný (1999). Mezi nejčastějšími negativními příznaky se u nemocného objevuje oploštělá afektivní reakce, kdy nemocný reaguje prudce, ale jakoby při tom chybí obvyklé emoce, 18

například hněv nebo radost, dále je přítomné ochuzení zájmů a ztráta aktivity, depresivní nálada. Z pohledu blízkých i pacienta samotného se tyto příznaky objeví ihned po odeznění akutní psychózy, tedy během remise. Situace je složitější v tom, že se pacient svému okolí jeví jako by byl líný a požadují po něm vůli k překonání potíží, ale vůle je právě ta část – takovému příznaky se říká abulie. V této době se také objevuje náhled na předchozí prodělanou ataku. Nemocný si uvědomuje změnu ve fungování své mysli a objeví se hluboké obavy, končící bezvýchodnými situacemi, které mohou končit až pokusem o sebevraždu (Bankovská-Motlová, Španiel et al., 2013).

3 Typy psychóz Psychózy mohou být různého původu. Dle mnoha autorů lze současné dělení psychóz shrnout dle jejich etiologického původu. Objevují se jako výsledek působení toxických látek – alkoholu, drog nebo některých jedů – tyto se nazývají toxické psychózy a často jsou výsledným jevem některých závislostí. Dalšími jsou involuční psychózy, kdy se psychotické symptomy objeví během degenerativních procesů centrální nervové soustavy. Tyto psychózy jsou pouze symptomatické a po zaléčení příčiny mohou zcela vymizet. Vedle toho ale ještě existují takové psychózy, jejichž příčiny není možné fyziologicky přesně prokázat. Popisují se jako funkční či endogenní psychózy. Takto je rozděluje například Možný (2009), nebo Doubek (2008). Jiní autoři, například Pěč a Probstová, et al. (2009), již označují endogenní psychózy za dezintegrace bio-psychosociálních funkcí já. Schneedorferová (2009) ještě přidává členění na psychózy podmíněné psychogeními vlivy. K těmto vlivům přičítá dlouhdobý silný stres. Jako reakci uvádí tzv. psychogenní depresi, která může někdy vyústit do tzv. reaktivní depresivní psychózy. Psychózy se diagnostikují v rozsahu MKN-10 desáté revize, tedy sjednocené Mezinárodní klasifikace nemocí, v rozsahu diagnóz F20.0 až 29, kde první tři znaky před tečkou jsou označením diagnostické třídy a třetí znak za tečkou je konkrétní diagnóza, od F21 do F29 se jedná o ostatní psychotická onemocnění. První diagnostickou třídou, F20, jsou schizofrenní psychotická onemocnění. Položka za tečkou představuje typ schizofrenie. U některých psychóz je diagnostická třída zároveň i konkrétní diagnózou, nemá tedy třetí položku (Peterková, 2014; Höschl, 2004).

19

3.1 Schizofrenie Poprvé byla popsána Němcem Emilem Kraepelinem roku 1899 jako „dementia praecox“, v monografické součásti tehdejší mnohadílné odborné publikace s názvem „Učebnice psychiatrie“. Zde se o ní hovořilo jako o „předčasné demenci mladých zdravých lidí“, u které nelze dosáhnout zlepšení stavu, či dokonce vyléčení. Kraepelin již dříve použitý název stavu „předčasné demence“, v té době popsaného francouzským psychiatrem Morelem, rozšířil o specifické příznaky, které pak pozoroval i u jiných třech dalších poruch – hebefrenie, katatonie a paranoie, které byly předtím také osamocenými diagnózami, a zjistil, že se spolu v těchto určitých příznacích shodují a v dalších se naopak liší. Byla vytvořena diagnostická doména onemocnění, která zahrnovala jak „předčasnou demenci“, tak i její hebefrenní, katatonní i paranoidní formu. V další odborné literatuře z roku 1911 s názvem „Příručka psychiatrie“ pak švýcarský psychiatr Eugen Bleuler přejmenoval „předčasnou demenci“ na schizofrenii. Vývoj vymezení schizofrenie jako diagnózy v psychiatrii byl velmi pestrý a provází vývoj celého psychiatrického oboru během 19. a 20. století až do dnes. Lze se setkat s mnoha klinickými diagnostickými postupy, škálami a kategoriemi, jak odlišit schizofrenii od ostatních psychóz a jednotlivé typy schizofrenie navzájem, jmenujme třeba pružný systém dle Carpentera a Strausse s dvanácti symptomatologickými charakteristikami, které schizofrenii odlišují od maniodepresivní psychózy, či americký diagnostický manuál z roku 1980, známý pod zkratkou DSM-III, který prováděl tzv. operacionalizaci diagnóz, tj. zpružnění rozpoznání typů schizofrenie dle několika specifických příznaků a stal se vzorem pro novelizaci MKN (Höschl, 2004; Raboch, Zvolský, 2006). Samotné slovo „schizofrenie“ bylo známé už z dob antiky, kde ale mělo zcela jiný význam. Je složeninou řeckých slov „Schizo“ což je „rozdělit“ a „Phren“ což znamená „rozum, mysl, duše“. Doslovný překlad je „rozštěpená duše“ a počeštělá verze „podvojné účetnictví“. V povědomí laiků tak dochází ke zkreslení významu a nemocného člověka vidí jako rozdvojenou osobnost, kdy v jednom těle žijí jakoby dvě nebo více rozdílných osobností, což je naprosto nesprávný výklad. Ve skutečnosti má pojem zdůraznit kolizi či rozpor mezi myšlením, prožíváním a chováním jediné osobnosti (Doubek et al., 2008).

20

3.1.1 Průběh schizofrenie Jedná se o neznámější podskupinu psychotických poruch a často se popisuje jako soubor psychotických onemocnění s typickými příznaky. Bankovská-Motlová a Španiel (2014) charakteristiky schizofrenií kategorizují do čtyř podskupin: 1. Pozitivní psychotické příznaky – bludy, halucinace, dezorganizace myšlení, poruchy motoriky 2. Negativní psychotické příznaky – apatie k okolí, uzavírání se, zchudlé vyjadřovací schopnosti… 3. Kognitivní příznaky – narušení koncentrace, paměti a logického uvažování 4. Afektivní příznaky – oploštělé emoce, někdy deprese, mánie (Vágnerová, 2014) Höschl (2004, str. 359) uvádí nutnost přítomnost příznaků alespoň 2 skupin z výše uvedených, s nepřetržitou dobou trvání alespoň 6 měsíců. Předcházejí obecné prodromální příznaky psychóz, které v sobě zahrnují negativní symptomy a alespoň 2 pozitivní příznaky. Delší manická či depresivní epizoda v rámci symptomů jiné psychózy by se neměla s prodromálními ani diferenciálními projevy časově krýt a měla by být kratší. Potenciální pacient se nemá nacházet v deliriozních stavech po intoxikaci či odnětí návykové látky. Také by se u něho neměla vyskytovat žádná z organických duševních poruch typu demence. Bankovská – Motlová a Španiel (2014) dělí fáze schizofrenie následovně: 1. Prodromální fáze – první změny v chování a prožívání, negativní příznaky 2. Akutní psychóza – první ataka, období pozitivních příznaků 3. Remise – bezpříznakové období 4. Časné varovné příznaky – nespecifické 5. Relaps – pozitivní příznaky v plném návratu, může se střídat s remisemi a plíživě postupovat k reziduální fázi Průběh fází může být značně variabilní, prodromy mohou začínat v rané dospělosti, někdy v pubertě, po nich následují několikrát intervaly atak a remisí. Čím jsou ataky častější a nejsou-li kompenzovány, tím je průběh horší a náchylnější vzniku chronické reziduální formy (Vágnerová, 2014; Praško, Látalová, 2013).

21

3.2 Typy schizofrenie Schizofrenie se dělí na několik dalších typů, které mají charakteristické souhrny pozitivních i negativních příznaků. Vágnerová (2014) konstatuje jejich rozdělení na základě příznaků spíše jako teoretické, protože v praxi se dva, nebo více typů mohou svými příznaky překrývat a mají rozdílný průběh. Höschl (2004) a Peterková (2010) udávají dělení dle diagnostických domén v MKN-10, tedy mezinárodní klasifikace chorob, v původním anglickém znění ICD/Internacional Classification of Diseases/ v kategoriích F20 – F20.9, přičemž tyto kategorie mají ještě podtypy a samy jsou doménami skupiny psychotických chorob. Jsou vyjádřené třetím číslem odděleným od kategorií tečkou, např. schizofrenie F20 je obecná diagnóza, F20.1 je už diferenciální diagnóza hebefrenní schizofrenie. Rozdělení dle MKN-10 je plošné, v USA se využívá odlišný diagnostický manuál pro schizofrenii (DSM), kde verze DSM-III sloužila jako klasifikační.

3.2.1 Paranoidní schizofrenie/F20.0 Název získala díky převaze paranoidních bludů, které jsou pevně provázané se sluchovými halucinacemi. Hlavními znaky jsou chorobné pocity pronásledování, ohrožení okolím, využívání vnějšími mocnostmi, často i nadpřirozenými. Někdy se přidávají bludy makromanické, kdy má pocit sebestřednosti, je výjimečný, k něčemu vyvolen atd. Mohou se ale objevit i mikromanické bludy. Kazuistické líčení chování pacientky s paranoidní schizofrenií dle Höschla (2004): „Pacientce bylo v době první hospitalizace necelých 30 let. Vyrůstala v rodině vysokoškolsky vzdělaných a dobře zabezpečených rodičů. V roce, kdy prvně vypukla nemoc, jí zemřela matka. První kontakt s psychiatrem měla pacientka v 10 letech pro chorobný strach ze vztekliny a později byla léčena pro strach ze školy a nároku na studijní výkon, který byl vynikající. Po studiích pracovala jako administrativní pracovnice v nemocnici. Byla svobodná. Při prvním pobytu na psychiatrii se léčila pro úzkost spojenou s nejistotou ohledně smrti své matky. Prodělala skupinovou psychoterapii a byla diagnostikována pro úzkostně-depresivní neurotický syndrom. Za dva roky po tomto sezení přišla na policii a ohlašovala podivná úmrtí v nemocnici, kde pracovala. Chovala se nepřiměřeně s tím, že chce policejní ochranu. Pro zmatenost její výpovědi ji policisté odvezli na psychiatrii, kde propadala zoufalství, panice a byla 22

agresivní. Sdělila pak, že se během samostatného bydlení musela z bytu odstěhovat kvůli synovi její bytné, který ji v noci „znásilňoval“ pomocí záření na dálku. V noci měla úzkosti spojené s bušením srdce, což si vysvětlovala jako výsledek působení lidí, kteří ji na dálku chtějí pomocí myšlenek zabít. Muž, kterého milovala, dostal infarkt a ona byla přesvědčená, že infarkt se přenese i na ni. Tvrdila, že někteří lékaři v nemocnici za úplatek vraždí a nyní se zaměřili na ni, stejně jako ostatní kolegové. Slyšela jejich hlasy, jak si o ní povídají a domlouvají její likvidaci. Spolupracovníci ji měli otrávit jídlo. Policii se pokoušela kontaktovat telepaticky, ale to ji příliš vyčerpalo. Neviděla už jiné východisko, než sebevraždu. Někdy viděla, jak se stěny jejího pokoje deformují a hroutí do divných tvarů a na stropě se míhala světla a blesky, přitom opět slyšela hlasy. Při prvním pobytu na psychiatrii se stav zlepšil na několik let, poté došlo opět k relapsu se silnými bludnými a halucinatorními příznaky, které s následující hospitalizací opět ustoupily. Později byla v nemocnici léčena pro úzkostné symptomy, konfliktnost a nedostatek sil na zvládání běžných mezilidských situací. Neměla však už psychotické příznaky Následujících několik let se léčila ambulantně. Vrátila se z invalidního důchodu a začala znovu pracovat na úrovni vysokoškolsky vzdělaného pracovníka. Pokračuje v ambulantní léčbě. Našla si partnera, vdala se a žije uspokojivý život.“

3.2.2 Hebefrenní schizofrenie/Hebefrenie/F20.1 Začíná kolem 15. až 20. roku a projevuje se nevhodným, vzpurným, klackovitým chováním, které okolí přirovnává k „zastydlé pubertě“. Člověk je necitlivý k druhým a zároveň má sklon k nemístnému humoru a „šaškování“, rychle se u něho střídají nálady. Ostatní mu nerozumí a považují ho za nevychovaného, což způsobuje šroubovaná a nepřiléhavá, vzdorovitá řeč, v níž převládají neologismy a výrazy vulgárního charakteru, jejichž kontext a smysl chápe pouze nemocný. Negativní příznaky se rychle střídají a převládají, pozitivní se objevují také, ale bludy nemají žádné hluboké konstrukty a nejsou výlučně spárovány s halucinacemi, jsou kosmické, bizarní, nadpřirozené a prchavé, rychle se mění jejich obsah. Halucinace bývají spíše zrakové, než sluchové. Rýsuje se znatelná porucha vlastní identity a postavení v realitě. V emocích se rychle střídají manické a depresivní nálady, jejichž kolísání způsobí apatii a oploštělost, což bývá nepříznivým signálem srovnatelným s opakovaným relapsy a prohlubujícími se defekty u paranoidní schizofrenie. Höschl (2004, str. 336) projevy

23

hebefrenie popisuje jako odpovídající klasickým laickým představám „bláznů“ a je možné se také setkat s označením „dezorganizovaná“ schizofrenie (Vágnerová, 2014). „V rodině nemocné se nevyskytovaly žádné duševní poruchy. Pacientka byla do dvaceti let svého života zcela zdravá a bez obtíží. Byla povahově plachá, stydlivá, měla výborný prospěch ve škole. Po dokončení střední ekonomické školy však došlo během podnikového kurzu pro sekretářky k velmi nápadné hluboké proměně chování, která ale navazovala na předešlé drobné povahové změny. Před propuknutím nemoci byla pacientka několik měsíců nejistá, bázlivá a stranila se okolí. Během výcviku na kurzu se již nebyla schopná soustředit, chichotala se a hlasitě vykřikovala, že ji ovlivňuje kamarádka, která „z ní chce udělat cvoka, jako je ona“.Tloukla do lavice pěstmi, špulila rty, při vykřikování mluvila neucelené věty, které nedokončovala. Při výuce si sedla na lavici a pak si na ni lehla. Dožadovala se přestávky, „že jí bolí hlava“ a zatínala pěsti na znamení vynakládání všech sil k udržení pozornosti. Pohybovala se jako by tančila, začala mluvit vulgárně a naznačovala oplzlá gesta. Dle jejích tvrzení jsou pořady v televizi podle její vůle, jsou jen o ní a pro ni, může ovládat jejich děj silou vůle. Pořady jí ukazují jak se má chovat, proto napodobuje hlasatele v gestech (echopraxie), slovech (echolalie) i grimasách (echomimie). Tvrdí že jí ostatní odposlouchávají telefon a baví se o ní. Během psychiatrické hospitalizace na oddělení se chová velmi výstředně, hraje si s vodovodními kohoutky na toaletě, snaží se je rozmontovat, stříká vodu z nich kolem sebe. Ohmatává skleněnou výplň dvířek u skříně, pozoruje odraz ve skle a s užaslým výrazem okomentuje své jednání překvapenými slovy „odráží se to!“ a na sklo dělá výstřední grimasy. Popisovala tlak a napětí v hlavě, který ji nutí takto jednat a mluvit. Mluvila v jednu chvíli pomalu a tiše, kladla důraz na každé slovo a v zápětí rychle drmolila o nepodstatných detailech, nedokončovala věty. Stěžovala si že jí unikají slova a ztrácí myšlenky. Později se vdala a měla dítě, přičemž se dostavil relaps akutního psychotického stavu, který byl utěšen pomocí neuroleptik. Po prvním propuknutí nemoci pracovala ještě 7 let jako účetní. Relapsy od té doby pravidelné, léčené neuroleptiky a atipickými antipsychotiky.“(Raboch, Zvolský, 2001).

3.2.3 Katatonní schizofrenie/Katatonie/F20.2 Libiger (2002) popisuje jako typický poznávací příznak této formy schizofrenie nadměrně zvýšenou či sníženou motorickou aktivitu. Typická je bezcílnost, chaotičnost

24

a neodůvodněná nepřiměřenost pohybů a reakcí nebo naopak dlouhodobé setrvávání v jedné, často nepřirozené poloze, bez pohybu. Podle této motorické aktivity se dělí na dvě formy: 

Stuporózní forma – typická je abnormální motorická nehybnost, kterou nemocný zničehonic zaujme. Tato nehybnost se nazývá stupor. Při stuporu se nemocný často udrží v jediné podivné a často nepřirozené poloze naprosto nehybný, nemluvný i několik dnů, týdnů, měsíců a dokonce let. Příčinou jsou hlasové halucinace, které nemocnému zakazují jakoukoliv činnost, zároveň je jejich vlivem chování nevyzpytatelné, reakce na pokusy ho rozhýbat má vzdorovité a zlostné, často udělá pravý opak toho, co je po něm požadováno, dokonce může reagovat přímou fyzickou agresí. Jindy nereaguje, místo toho se chová loutkovitě, tzv. voskovou ohebností/flexibilitas cerea. Jeho reakce a chování je velmi těžké předvídat.



Produktivní forma je opakem stuporózní formy – charakterizuje ji nepřiměřená a nadměrná motorická aktivita, kdy nemocný chaoticky pobíhá, mává a rozhazuje rukama, padá, svléká se, předvádí různé pohyby. Při pokusu o navázání kontaktu často opakuje slova, sousloví, nebo celé věty, které mu tazatel sděluje. Toto opakování slov se nazývá echolálie. O tomtéž lze hovořit u motoriky, kdy opakuje určité pohyby, činnosti nebo gesta, což se nazývá echopraxie (Vágnerová, 2014).

Kazuistické líčení chování pacienta s katatonní schizofrenií dle Libigera(2002): „Při vyšetření dlouho a bezúčelně otálí. Na vyšetřovnu jde pomalu. Nápadně našlapuje na levou nohu. Náhle popoběhne a rychle vběhne do vyšetřovací místnosti, kde se prudce zastaví. Před začátkem rozhovoru provádí drobná cvičení. Upažuje, rozpažuje, dělá dřepy apod. Nakonec zaujme nepřirozenou pozici podobnou jogínskému cviku. V mluveném projevu jsou šroubované nepřiléhavé věty, na otázku, zda se cítí zdráv, odpovídá nepřiléhavou přací větou „ten den, co je v kalendáři, aby za to stál“. Po druhé výzvě pomalu říká „sebe vidím jako ty druhé, já je nevidím nemocné, jen je nepochopilo okolí“.Projevuje se u něho pasivní i aktivní negativismus, jedná jakoby naschvál, jako kdyby neslyšel žádosti nebo pokyny okolí. Běhal nahý po oddělení a drhnul umyvadla a záchody. Když byl personálem požádán aby si sedl, vyskočil na stůl.

25

Období nadměrné chaotické aktivity vystřídaly stavy ztuhlosti, kdy zůstával sedět nebo ležet v určité pozici. Uvedené příznaky po léčbě odezněly“. (Vágnerová, 2014).

3.2.4 Nediferencovaná/smíšená schizofrenie/F20.3 Zahrnuje příznaky několika typů schizofrenií a není možné ji diagnosticky shrnout do jediného typu. „Psychotické stavy, které splňují všeobecná diagnostická kritéria pro schizofrenii, ale jež nelze zařadit do žádného podtypu F20.0 – F20.2, nebo takové, které mají příznaky více než jednoho z nich a přitom nemá větší převahu ani jedna diferenciální symptomatologie.“ (Kučerová, 2010).

3.2.5 Reziduální schizofrenie/F20.5 Dle MKN-10 se jako reziduální schizofrenie označuje chronický stav po odeznění a deaktivaci akutní psychotické ataky, má však vlastní diagnostickou doménu. Vágnerová (2004, str) jej popisuje jako adaptační fázi nemocného na složitou psychosociální situaci po prodělané psychóze, kdy si nemocný vytváří nové perspektivy a částečně získává náhled na svůj stav, avšak je chorobou vyčerpaný, dochází k emočnímu otupení, zpomalení myšlení, neschopnosti vykonávat běžné činnosti. Höschl (2004) přidává ještě podivínství, které se projevuje lenivostí, bezcílnými potulkami a zanedbáním zevnějšku (Vágnerová, 2014; Höschl, 2004).

3.2.6 Simplexní schizofrenie/F20.6 Jedná se o formu s nejvleklejším a velmi závažným průběhem, ale její výskyt není tak častý. Počátek začíná již v mladém věku kolem 15 - 20 let a charakterizují ho hlavně dlouhotrvající a prohlubující se negativní příznaky jako otupělost, nezájem, stahování se, neschopnost prožívání emocí, ztráta energie a motivace. Na začátku je možné tento typ zaměnit jako disociální poruchu osobnosti, tedy psychopatii, okolí tedy považuje projevy této schizofrenie za projevy osobnosti a charakteru pacienta. Pozoruje zdánlivou lenost, nechuť, odtažitost, zlostné chování, o nemocném má tendenci říkat, že „se fláká“. Později dochází k zanedbávání zevnějšku, nemocný o sebe nepečuje, což vede k další izolaci. Mohou se objevit i vedlejší somatické obtíže a pokusy o jejich simulaci. Pozitivní příznaky ve formě bludných systémů a halucinací jsou upozaděny,

26

často nejsou rozpoznatelné. Často se dříve také hovořilo o latentní nebo ambulatorní formě schizofrenie (Vágnerová, 2014; Höschl, 2004) Kazuistické líčení chování při simplexní schizofrenii dle Rabocha a Zvolského (2001): „Pacient, kterému je 19 let, bydlí v sídlištním bytě s rodiči a třemi sourozenci. V rodině se nevyskytovala duševní porucha, pacient sám vážněji nestonal. Domácí prostředí bylo harmonické. Během školní docházky stál pacient stranou svých vrstevníků a byl terčem posměchu ze strany spolužáků. Pro problémy s vrstevníky odešel po necelých dvou letech studia z osmiletého gymnázia. Na základní škole měl nadále výborný nebo velmi dobrý prospěch, učil se poměrně snadno, a tak se po složení přijímacích zkoušek vrátil na čtyřleté gymnázium. Tam se už v prvním ročníku objevily potíže se soustředěním, prudký a výrazný pokles školního výkonu a prospěchu. Pacient se nakonec úplně přestal do školy připravovat, přestal číst a dívat se na televizi. Budí dojem, že zlenivěl. Nedbá o sebe, planě mudruje a podle rodičů si „čárá nesmysly“ – pokrývá papír krátkými texty beze smyslu. Nedokáže se ničím zaujmout, je zcela pasivní. V chování se objevily některé zvláštní projevy: plive na koberec, stereotypně si upravuje brýle. Cítí se přecitlivělý, roztěkaný a nic si nepamatuje. Netrpí však úzkostí, nejistotou ani strachem. V myšlení nejsou žádné nápadné myšlenky, bludy se nepodařilo zjistit. Působení vnějších vlivů pacient popírá, jediným steskem je, že „na všechno kašle“ a nedokáže to změnit. Je velmi citlivý na nenápadné zvuky v pozadí. Občas se informuje, jestli ostatní také slyšeli, nebo slyší zpěv ptáka za oknem, projíždějící auta, nebo jakékoli zvuky, či hluky,

které

tvoří

obvykle

neuvědomovanou

zvukovou

kulisu.

V popředí

psychopatologického obrazu je zchudnutí prožívání, chudé a nevýpravné myšlení a občasný myšlenkový záraz. Nápadný je rozpor mezi vnitřním životem občas signalizovaným překvapivě pronikavou poznámkou nebo otázkou a plochou emotivitou, rozsáhlou ztrátou zájmů a abulií. Pacient je částečně kritický. Ví, že něco není v pořádku. Je však bez náhledu, jelikož ví, že netrpí žádnou nemocí, ale jen neschopností dosáhnout zlepšení školního prospěchu, neschopností se soustředit a pamatovat si“(Raboch, Zvolský, 2001).

3.2.7 Postschizofrenní deprese/F20.4 U 12 -24 % nemocných lze zjistit výskyt depresivních stavů v období od 2 do 12 let po první psychotické atace. Vedlo to k vytvoření samostatné diagnózy v revidované MKN10. Depresivní stavy ale nesmí překročit rámec mezi těmito fázemi. Je-li mezi 27

schizofrenními i afektivními příznaky jistá „rovnováha“, pak se jedná o schizoafektivní poruchu, pokud převáží depresivní stav, jde o depresivní syndrom s psychotickými příznaky (Látalová, Praško, 2013).

3.3 Sociální důsledky schizofrenie a stigma Schizofrenie je silně stigmatizující onemocnění, kdy největším nepřítelem je nedostatek znalostí spolu s nejasnými příčinami. Pokud neznáme příčinu, nedokážeme si ji rozumně vysvětlit a z toho poté vyvozujeme iracionální závěry, za což může samotný fakt, že se nemoc vyvíjí v soukromí a bez konzultací s lékařem. Prodromální fáze nemoci spíše připomíná prudké změny osobnosti a někdy jen „špatnou náladu“. Objevují se však varovné příznaky, jako úzkost, podrážděnost, vztahovačnost, únava, porucha pozornosti a soustředění. Pokud to vše trvá příliš dlouho, narušují se rodinné vztahy a atmosféra jistoty. Rodina svému blízkému nerozumí a vzdalují se od sebe. Leckdy je nenapadne, nebo si ani nechtějí připustit, že by se mohlo jednat o schizofrenii a to posléze ovlivňuje i názory na nápravu situace a případnou léčbu (Vágnerová, 2014).

3.4 Některé nepravdivé mýty o schizofrenii Nejčastější mýty o psychózách vystihuje Doubek (2008) a dají se shrnout takto: 

Jedná se o nevyléčitelné, vleklé onemocnění doprovázené nenávratnými změnami, které není možné nijak kompenzovat, postihuje především lidi s nižším intelektem, kteří poté ještě více zhloupnou a stanou se agresivními a nevypočitatelnými, většinou jsou líní a nechce se jim pracovat.

Tato všechna tvrzení nejsou vůbec pravdivá, díky psychoterapeutickému přístupu a vhodné psychofarmakologické léčbě je sice schizofrenie stále chronickou nemocí, avšak je možné její projevy potlačit, některé dokonce eliminovat. Není pravda, že nemoc nějak ovlivňuje míru inteligence, či že by byl na míře inteligence nebo intelektu závislý její výskyt. Nejedná se o poruchu intelektu, nýbrž o poruchu kontaktu s realitou a její subjektivní definicí. Nemocný se může vlivem pozitivních psychotických příznaků chovat podivně, někdy bohužel i nepřátelsky vlivem bludů a halucinací. Vlivem negativních příznaků je zase celkově psychicky zpomalený, má horší schopnost komunikace. Nutno podotknout, že radikální změny nastávají jen u některých nemocných (Doubek et al, 2008).

28

4 Další psychotické poruchy Neplatí, že pojem psychóza je synonymem pouze pro schizofrenii. V celé řadě zdrojů se psychózy dělí do dalších různých kategorií, které mají své místo v klasifikaci MKN-10 a své charakteristické rysy.

4.1.1 Schizotypní psychóza/F21 Bývá považována za předstupeň schizofrenie a její diagnostika je někdy směrována do skupiny poruch osobnosti, což bývá častou příčinou chybného laického splynutí pojmů psychopatie a psychózy. Navíc někdy může předcházet schizofrenii, z čehož vyplývá i její název. Z velké části se objevují příznaky negativní a celková dezorganizace myšlení. Pozitivní příznaky se projevují jen tím, že se nemocný nadměrně zaobírá maličkostmi, které považuje za symboly, ale na rozdíl od schizofrenie si je ještě nespojuje v ucelený bludný systém. Dezorganizace v myšlení a pozornosti je u schizotypní poruchy slabá a pacient ji dokáže ovládat (Höschl, 2004).

4.1.2 Schizoafektivní psychózy /F25.0 - .2 Jedná se o specifický typ psychóz, ve kterém se vyskytují znaky schizofrenie, deprese a mánie, přičemž je v popředí především manická a depresivní epizoda, čímž se tato psychóza odlišuje od schizofrenie. Naopak přítomnost bludů a halucinací je odlišuje od manické a depresivní poruchy. Libiger (2002) popisuje schizoafektivní psychózu jako mezistupeň se současným výskytem schizofrenních příznaků a poruch nálady, tedy mánie a deprese. K největšímu rozvoji dojde kolem 20 až 30 let života. Vzniknout mohou stejně jako schizofrenie, tedy z ovlivnění vnějšími i vnitřními faktory. Nejsou tak závažné, jako pravé poruchy nálady a trvají kratší dobu. Jsou další podtypy: schizoafektivní psychóza manická/F25.0, depresivní/F25.1 a smíšená/F25.2

a

z diagnostických hledisek se ještě rozeznává jiná schizoafektivní porucha/F25.8 kam nelze zařadit předchozí dvě a ještě přechodná diagnóza nespecifikované schizoafektivní poruchy/F25.9. Z hlediska afektivních poruch a příznaků se budeme zabývat mánií a depresí (Peterková, 2012; Vágnerová, 2014).

29

4.1.3 Přechodné a akutní poruchy s bludy Akutní psychotické poruchy mají s ostatními psychózami společnou pouze přítomnost některých pozitivních příznaků, které ale ve srovnání s předchozími poruchami trvají jen velmi krátce, mohou se vázat na kritickou úroveň stresu a extrémně vypjaté emoční situace, nebo se mohou vyskytovat, jako takzvané sekundární psychotické syndromy např. toxické psychózy, jak již bylo řečeno výše. Projevy se mohou měnit v řádech dní, hodin a dokonce i minut (Smolík, 2002).

4.2 Afektivní poruchy/Poruchy nálady a emocí U těchto poruch se projevuje chorobná nálada, neodpovídající životní situaci člověka, která poté narušuje jeho myšlení, uvažování a také tělesné funkce. Důsledkem afektivních poruch jsou potíže v přizpůsobení se situacím, vedoucí k sociálnímu selhávání. U každého člověka se občas střídávají období štěstí a smutku, kdy se chvíli cítí šťastně, vesele a optimisticky, má pocit, že všechno zvládne a chvíli se naopak cítí vyčerpaně, smutně a má pocit, že vše je obtížné a černé a nic se mu nedaří. Někdy jsou k určité náladě jasné důvody, jindy se to však odhaduje obtížněji, což pramení hlavně z vlivu mnoha faktorů najednou, které mění průběh emocí a jejich rovnováhy. Emoce do jisté míry signalizují určitou situaci v organismu a člověka na ni připravují. V případě chorob a nemocí je téměř vždy zhoršená nálada signálem narušení rovnováhy, nebo jejího ohrožení. Příčin je však mnoho. U afektivních poruch je tato signalizace rovnováhy značně narušena. Sigmund Freud vystihl rozdíl mezi normálním smutkem a depresí výrokem „u smutku svět zešedl a vyprázdnil se, u melancholie se to stalo mě samotnému“, čímž naznačuje, že základ emoční poruchy je v psychice nemocného, nikoliv v jeho okolí či jiné chorobě (Vágnerová, 2014).

4.3 Historie afektivních poruch V průběhu historie se obraz afektivních poruch neměnil. Z různých historických pramenů se o nich můžeme dočíst. Lze je najít ve Starém zákonu, v příběhu o králi Saulovi, v eposu Illias a Odysea. Terminologii poprvé použil Hippokrates 400 let před naším letopočtem, který nazval příliš smutnou náladu melancholií a přehnaně veselou mánií. Výrazy dále používali Galén a Arateus až do konce 1. století před naším letopočtem. Roku 1854 popsali Baillager a Farlet téměř shodně stav, který nazvali folie 30

circulaire a folie a double forme. Kohlbaum popsal roku 1882 stav přehnaných, střídajících se nálad cyklotymií a o dvě desetiletí později nazval již Emil Kraepelin tento stav maniodepresivita. Popisovala se jako nemoc s epizodickým průběhem, pozitivní rodinnou anamnézou a dobrou prognózou při zaléčení. Je dobré pro připomenutí, že afektivní poruchy hrály pozitivní roli pro některé typy umění a kreativity, což potvrzují biografie řady slavných světových umělců a politiků, byli to například Abraham Lincoln, Winston Churchill, Benito Mussolini, Edgar Alan Poe, Georg Gordon Byron a mnozí další (Raboch, Zvolský et al, 2001).

4.4 Rozeznávání afektivních poruch Různí autoři uvádějí různá kritéria dělení afektivních poruch. Raboch a Zvolský et al., (2004) uvádějí čtyři základní parametry rozlišení typů afektivních poruch: 

Příčina: a) Primární - jedná se o samostatnou poruchu b) Sekundární – jedná se o symptomatickou poruchu, vzniklou následkem jiné choroby, jsou v doménách



Polarita: a) Bipolární b) Unipolární/monopolární



Intenzita: a) Lehká b) Střední c) Těžká

Vágnerová (2014) nastiňuje rozdělení afektivních poruch dle jejich charakteru takto: 

Depresivní poruchy s různou mírou depresivity - Velká depresivní porucha – samostatná deprese různé závažnosti, která může být periodická nebo ojedinělá - Dystymní porucha (dlouhodobě změněná nálada se znaky deprese, ale menší intenzitou);

31



Bipolární poruchy s charakteristickým střídáním manických a depresivních epizod (manické a depresivní epizody jsou některými autory také uvedeny jako samostatné diagnostické domény dle MKN-10), přičemž se rozlišují ještě podtypy podle stupně manické epizody - mánie, hypománie, elace.

4.5 Škály k prokázání afektivních poruch K určení diagnózy afektivní poruchy se kromě anamnézy používá celé množství škál, pro depresi se používají například sebehodnotící škály Zunga a Becka, kde je však podmínkou aplikace náhled nemocného, neboť se v ní hodnotí sám. Další škály jsou prováděné lékařem, nejčastěji Hamiltonova škála (HAMD) a hodnotící škála Montogomeryho a Asbergové (MADRS). Pro mánii se užívá lékařem aplikovaná Youngova škála (YMRS) s 11 položkami. Samostatné afektivní poruchy se rozlišují v doménách F30 – F39. My se z hlediska příznaků psychóz budeme zabývat bipolární afektivní poruchou/F31, manickou/F30 a depresivní epizodou/F32.

4.6 Typy afektivních poruch 4.6.1 Manický syndrom/F30 Rozlišujeme hypománii a mánii. Při hypománii je charakteristické mírné nadnesení nálady s delším trváním, kdy nemocný pociťuje zvýšenou energii, snadno navazuje nové vztahy, je veselý, vše vidí pozitivně. Celkově má zvýšenou fyzickou i duševní výkonnost. Objevuje se hovornost, nenucenost, potřeba méně jíst i pít a snížená potřeba spánku, zároveň ale ne v takové míře, aby to narušilo vztahy nebo vyvolalo ztrátu sociálních zábran, a rovněž se nevyskytují psychotické příznaky. Tento stav nemocným obvykle vnímán velmi pozitivně a přínosně. Většinou má náhlý začátek a trvá jeden až dva týdny (Smolík, 1996). Během mánie se výše zmíněné příznaky prohloubí a nemocný začíná ztrácet vlivem nálady kontrolu nad svým projevem a chováním. Nálada je doprovázená hyperaktivitou, poruchami spánku a roztržitostí. Dochází k proměně projevů, která neodpovídá charakteru, protože se objevují megalomanské myšlenky, přecházející v bludy, a přehnaná sebedůvěra. Projevy mohou vyústit až ke ztrátě zábran a nevhodnému, 32

riskantnímu a neuváženému chování, někdy až k agresi či stavu zuřivosti. Řeč nemocného je dezorganizovaná, mění se ve „slovní salát“. Odmítání jídla a pití dosahují takového extrému, že člověk může vyhladovět a dojde u něj k dehydrataci. Objevují se sluchové halucinace ve formě hlasů. Bludy a hlasy mohou být v souladu nebo v opozici vůči náladě nemocného. Celá manická epizoda se může dělit na stav hypomanický a manický (Smolík, 2002; Gay, 2010). Smolík (1996) a Herman (2004) se shodují na kritériích rozpoznání hypománie/F30.0 bez psychotických příznaků dle MKN-10: A. Dlouhodobě povznesená nálada, která zřetelně neodpovídá charakteru ani situaci, trvající nepřetržitě déle než 4 týdny. B. Obsah zároveň alespoň 3 znaků, jejichž přítomnost působí jedinci potíže 1) Zvýšená aktivita až fyzický neklid 2) Zvýšená hovornost 3) Roztržitost, neschopnost se soustředit 4) Snížená potřeba spánku 5) Mírně zvýšená sexuální aktivita 6) Neodpovědné chování (utrácení, riskování), které může okolí vnímat jako prospěšné nebo mírně obtěžující; 7) Zvýšená sociální aktivita (Smolík, 1996; Herman, 2004) S tímto rozpoznáním se téměř slučuje dělení znaků mánie/F30.1, které se ve všech sedmi bodech včetně dvou hlavních podmínek stupňují na téměř neúnosnou až neúnosnou míru a je jich více (Gay, 2010). Existuje ještě podtyp mánie s psychotickými příznaky/F30.2, kde se přidávají megalomanské bludy a sluchové halucinace v podobě teleologického hlasu (hovořícího přímo s pacientem), které se dělí podle toho, zda odpovídají nebo neodpovídají náladě (Smolík, 1996).

4.6.2 Depresivní syndrom/F32 Je typická více jak 2 týdny trvajícím stavem, během kterého se objevují alespoň 2 ze 3 jádrových příznaků deprese: 1. Depresivní nálada 33

2. Ztráta zájmů 3. Unavitelnost (Herman, 2004) a ještě alespoň jeden z dalších příznaků: 1. ztráta sebedůvěry nebo sebeúcty 2. bezpředmětné prožívaní výčitek proti sobě samému, nebo pocitů nadměrné a bezdůvodné viny 3. opakované myšlenky na smrt, nebo sebevraždu, nebo jakékoli suicidální chovaní 4. stížnosti, nebo důkazy svědčící o snížené schopnosti myslet, nebo soustředit se, o nerozhodnosti, nebo váhavosti 5. změna psychomotorické aktivity s agitací, nebo zpomalením (subjektivně, nebo objektivně) 6.

poruchy spánku jakéhokoliv typu, změna chuti k jídlu (snížení, nebo zvýšeni) s odpovídajícími změnami hmotnosti (Herman, 2004)

Jádrem je patologická změna nálady na depresivní, úbytek energie a aktivity. Neodpovídá aktuální ani dlouhodobé situaci. Depresivní člověk je často lhostejný vůči dění v okolí. Vondráček (1982) uvádí na příkladu lhostejnost depresivních pacientů během bombardování za druhé světové války. Vacek (1996) popisuje depresivního pacienta hospitalizovaného na psychiatrii během minulého režimu, kterému zatkli syna pro domnělou protistátní činnost. Nemocný na sdělení této události nereagoval a dál se zabýval vlastními myšlenkami. Takové ztrátě emocí, subjektivně vnímané jako pocit prázdnoty, se říká afektivní stupor. Opět se vyskytují biografické záznamy slavných osobností a vůdců z historie, kteří depresí trpěli, např. téměř celý rod Habsburků včetně Rudolfa II. (Vágnerová, 2014).

4.6.3 Bipolární porucha/Maniodepresivita/F31 Dříve nazývána maniodepresivní psychózou, je charakterizována výkyvy nálady, myšlení, psychické i fyzické aktivity. Je spojená se střídáním mánie a deprese, popř. některého stupně manického syndromu, včetně psychotických příznaků, s depresí. Střídají se tedy u ní příznaky předchozích dvou typů afektivních poruch, vyjádřených jako epizody. Cyklování epizod je podobné jako na houpačce, manická epizoda se projevuje typickými příznaky manického syndromu, tedy euforií, až nadměrnou 34

předrážděností, vzteklým, až zuřivým chováním, roztržitostí, nezodpovědným chováním a přesouvá se do depresivní epizody, kde je přítomný hluboký smutek, ztráta duševní i fyzické energie, úpadek emocí (Herman et al, 2004). Bipolární poruchou trpí 1% populace. Objevuje se ke konci dospívání nebo až v dospělosti, rozdíl je v objevení se prvních varovných příznaků – u některých se objeví už v dětství, ale u jiných až v dospělosti. Období mánie a deprese mohou být po celou dobu nerozpoznány a nebrány jako příznaky a proto se nemoc často rozvine, až když nemoc plně propukne a není adekvátně léčena. Pokud léčena je, mohou nemocní a potažmo i jejich blízcí, prožívat plnohodnotný život (Herman et al, 2004).

4.6.4 Cyklothymie Je méně vystupňovanou poruchou nálady, po dobu nejméně 2 let, která se opakuje v neurčitých a náhodných obdobích a střídají se u ní pokleslé nálady a lehké mánie (Herman et al., 2004).

4.6.5 Bipolární porucha s rychlým cyklováním Nastává tehdy, když se u nemocného projeví epizody bipolární poruchy s vysokou frekvencí – více než čtyři v jediném roce. Léčba a následná stabilizace tohoto typu bipolární poruchy je obtížnější než u pacientů s nižší frekvencí epizod. U většiny pacientů je tento jev přechodný a dochází k němu pouze v obdobích destabilizace onemocnění. U některých pacientů však k výrazným výkyvům nálady dochází i v průběhu 24 hodin, v tomto případě se popisuje ultrarychlé cyklovaní epizod (Herman et al., 2004).

5 Primární prevence následků působení projevů psychóz na okolí 5.1 Duševní hygiena jako primární prevence psychóz Duševní hygiena je vědní obor těsně spjatý s psychiatrií, psychologií, sociálním lékařstvím, obecnou hygienou a také například léčebnou rehabilitací. Velmi úzký vztah má především k psychoterapii. Její pravidla pomáhají jako návod k pozitivnímu ovlivnění sebe sama a svého okolí v případě maladaptací ze subjektivní i objektivní 35

strany, u psychoterapie je cílem léčit již vzešlé choroby, které z maladaptace vyplývají. Dle Míčka (1984) je duševní hygiena zaměřena preventivně proti vzniku negativních psychických faktorů, zatímco psychoterapie je součástí léčby poruch, které už vznikly. Míček také udává tři základní skupiny, kterým je určena duševní hygiena: a) Zdravým lidem, tedy těm, kteří jsou duševně zdraví a u nichž nedochází k projevům duševních poruch, psychické maladaptace či nerovnováhy, totéž platí o jejich bezprostředně blízkém okolí, například sousedům a příbuzných, se kterými například sdílejí domácnost; b) Člověku na hranici zdraví a nemoci, kterého charakterizují časté a prohlubující se příznaky duševní nerovnováhy. U těchto lidí cestou duševní hygieny dojde k posílení duševního zdraví a tím i získání síly potřebné k částečnému překonání příznaků; c) Nemocným s tělesným i duševním postižením, kde v kombinaci s psychoterapií vedenou schopným psychoterapeutem a psychiatrem může zkrátit dobu léčby duševních chorob a odstranit řadu nežádoucích psychopatologických projevů v chování i prožívání duševně nemocného (Vacínová, 2008). Dle Křivohlavého (2001) se duševní hygiena zaměřuje na udržení duševního zdraví, které je definováno sebevýchovou, zráním osobnosti a duševním klidem.

6 Sekundární prevence a léčba 6.1

Léčebné přístupy k psychózám - psychoterapie

Psychózy, zejména schizofrenie, byly kdysi pokládány za nemoci s nepříznivým a zhoršujícím se vývojem. Jelikož byly možnosti léčby v té době malé, nemocný se dostal do chronického stavu, ze kterého „nebylo úniku“ a do popředí byl nastaven obraz chudáka, který se sám o sebe nedokáže postarat. Tyto představy dodnes přetrvávají, stejně jako nevíra ve schopnosti psychózy léčit. Vyhlídky se však díky možnostem léčby, a nejen pomocí léků, výrazně oproti minulosti zlepšily (Praško, 2001, str. 29). Záleží u každého nemocného na povaze psychózy, kterou disponuje, na jeho spolupráci s lékařem a zodpovědnou psychofarmakoterapií a psychoterapeutickým přístupem, ale

36

také na podílu jeho pracovního, rodinného prostředí a průběhu životních událostí, jak bude nemoc překonána (Praško et al., 2001). Léčba se liší dle aktuální fáze psychózy a podle oblasti a míry dalšího postižení. Při akutní psychotické atace je metodou první volby farmakoterapie. V preventivním zabránění dalších akutních epizod je nutné dodržovat psychofarmakoterapii vhodnými léčivy. Mezi objevením se dalších akutních atak onemocnění se nemocný nachází v lechčeji, či tíže probíhající remisi, zde přichází na řadu psychoterapeutické, nebo resocializační přístupy v případě, že byl pacient invalidizován, profesně, nebo sociálně postižený. Je velmi kladen důraz na psychoterapeutovu „pružnost“ při volbě vhodných komunikačních technik. Nejpříznivější, jak pro nemocného, tak pro jeho blízké je spolupráce s nejbližšími příbuznými, tedy rodinná psychoterapie. Pokud je ambulantní léčba neúnosná, jak pro příbuzné, tak pro pacienta, pak nastupuje hospitalizace. Ambulantní, či obvodní lékař ji doporučí v případě, kdy vlivem psychotických příznaků je nemocný nebezpečný sobě a okolí. Nezřídka bohužel dochází k případům, kdy nemocný je pro svůj stav doprovázen k hospitalizaci za doprovodu policie (Praško et al, 2001, str. 28, 29). Vyprávění Tomáše: „Velmi jsem se bál. Měl jsem pocit, že mám v bytě štěnice a že mi do bytu tajně chodí tajná policie. Všude jsem viděl jejich znamení, což znamenalo, že musím zemřít. Z nějakého důvodu mě stále nechávají na živu, ale jinak je můj osud zpečetěn. Na koberci byly kříže z nití, venku houkala auta jako umíráček. Chtěl jsem se bránit, ale nevěděl jsem jak se ubránit paprskům, cítil jsem, že mě v noci pálí i přes zeď. Zabarikádoval jsem se aby se ke mě nedostali, vzal jsem si sekyru a spoustu nožů. Neustále jsem byl ozbrojen. Když přijela sanitka, myslel jsem, že už jdou po mě, proto jsem se bránil. Pak se na mě vrhli policajti. Bojoval jsem o svůj život, protože jsem si myslel, že mě přišli zabít. Naštěstí jsem nikomu neublížil. První týden na oddělení jsem se bál, že mě popraví, proto jsem nikomu nevěřil. Bál jsem se otrávených injekcí a bránil se jim. Uvažoval jsem, jak utéct. Pak jsem si uvědomil, že paprsky už mě v noci nepálí. Myslel jsem že to prostě proto, že už mě dostali. Pak jsem uvěřil, že jsem přeci jen v nemocnici, hlavně když jsem mluvil s dalšími pacienty. Řekl jsem si, že tu na mě tajní nemohou a začal se cítit bezpečně. To mě uklidnilo, ale pořád jsem se bál chodit mimo oddělení, protože jsem se bál, že by mě mohli dostat. Později jsem prohlédl, že vše 37

co jsem doma prožíval, nebyla pravda. Byla to nemoc a velký strach. Dnes už vím, že to bylo něco jako špatný sen. Nebojím se a věřím že nikdo o můj život neusiluje, pro nikoho nejsem tak důležitý. Zachránili jste mi život, protože jsem uvažoval o tom, že se radši zabiju, abych utekl jejich pronásledování.“ (Praško et al., 2001). Ve vztazích s člověkem s psychotickým oneocněním jsou nevětšími nepřáteli, jak klientů tak personálu zdravotnického zařízení či psychoterapeuta, problémy s komunikací a dorozuměním. Někdy jsou nazývány jako „problémy základní důvěry, blízkosti a závislosti“. Náročné situace především pro zdravotníky v těchto zařízeních z toho vyplývají především ve „dvojím boji“, jednak ustát aktuální pocity a očekávání nemocného jako v každém vztahu zdravotník - pacient, tak se vyrovnat i s různými abnormalitami komunikace s psychicky postiženým člověkem. Je velkým problémem například pochopit neverbální i verbální projevy, protože ty jsou různě „pokřiveny“ psychickým postižením. I zkušeným zdravotnickým pracovníkům dá velkou práci naladit se na konkrétní „komunikační kanál“ konkrétního nemocného a mnohdy, ať se snaží jak chtějí, prostě mu nerozumí (Probstová, Pěč et al., 2009).

6.2 Farmakoterapie psychóz Antipsychotika patří do široké skupiny léčiv nazývaných psychofarmaka. Jako léky první volby při výskytu akutní psychózy. Než byly před půl stoletím objeveny, osud nemocných byl předurčen k trvalému pobytu v psychiatrických ústavech bez možnosti naděje na zlepšení kvality života (Doubek, et al., 2008). Antipsychotika působí tak, že tlumí psychotické příznaky, úzkost, navozují spánek a klidní nemocného. Dezorganizované myšlení postupně dostává uspořádanější formu, psychotické příznaky ztrácejí pro nemocného validitu a on se stává kritický vůči svému dřívějšímu chování (Možný, 1999; Vágnerová, 2014). Jak poukazuje Bankovská-Motlová a Španiel (2013), podaří-li se například u schizofrenie ve stádiu akutní ataky nemocného stabilizovat včasnou, nejčastěji farmakologickou intervencí, je možnost lepší prognózy.

38

6.3 Léky k léčbě psychóz Vycházejí z odhalení mechanismu vzniku psychotických příznaků, které vznikají nerovnováhou serotoninového a dopaminového přenášení nervových vzruchů. Hlavní vinou je zvýšená činnost dopaminových receptorů. Právě tyto receptory jsou „cílem“ tzv. antipsychotik 1. typu neboli klasických antipsychotik. Během působení po aplikaci ale dochází k blokaci dopaminu v nervosvalových ploténkách a rozvoji sekundárních motorických potíží, jejichž projevem je celková nechuť k pohybu, ochablost kosterního i hladkého svalstva a nechtěné mimovolní pohyby v kosterních, mimických svalech a působí i na hladkou svalovinu. Chybné je tedy jednostranné zaměření těchto antipsychotik jen na inhibici dopaminu (Doubek, et al., 2008). Dalším kritériem se tedy stalo zaměření na rovnováhu mezi serotoninem a dopaminem, se kterou se počítalo při vývoji tzv. atypických antipsychotik, čili antipsychotik II. generace. Díky tomu, že se zaměřují i na receptory serotoninu, dorovnávají tak nerovnoměrnou inhibici dopaminu v mediátorech. Způsobují méně nežádoucích příznaků z výše jmenovaných a dokáží ovlivnit pozitivním směrem i afektivní formy psychóz tím, že působí na náladu nemocného. Díky tomu je značně zlepšena i kvalita života nemocného (Doubek, et al., 2008).

39

7 Cíle praktické části Cíl č. 1: zjistit znalosti laiků o varovných příznacích psychotických duševních poruch Cíl č. 2: vytvořit psychoedukační materiál, informující o varovných příznacích psychotických poruch;

7.1 Výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka Jaké znalosti o varovných příznacích psychotických duševních poruch budou mít všichni respondenti?

7.1.1 Vedlejší výzkumné otázky Výzkumná otázka č. 1 Jaká bude průměrná věková kategorie respondentů z celého vzorku, kteří o varovných příznacích psychóz informace mají? Výzkumná otázka č. 2 Jak úroveň znalostí varovných příznaků psychotických poruch bude záviset na vzdělání respondentů? Výzkumná otázka č. 3 Jaká úroveň znalostí varovných příznaků psychotických poruch bude u respondentů žijících samostatně a v soc. celku (rodině, komunitě, okruhu přátel, blízkých…)? Výzkumná otázka č. 4 Co bude pravdou na domněnce, že více znalostí budou mít ti respondenti, kteří měli či mají blízkého postiženého psychózou? Výzkumná otázka č. 5 Budou si respondenti znalí varovných příznaků psychóz vědomi i preventivních přístupů k nemocnému i sobě samým v rámci duševní hygieny?

40

8 Metodika praktické části Cílem bylo zmapovat povědomí celého vzorku laické veřejnosti o psychózách a jejich varovných příznacích. Výzkum jsem prováděl pomocí dotazníkového šetření, jehož základem byl mnou vytvořený dotazník, který jsem rozdal skupinám respondentů. Metoda spočívala v rozepsání dat ze získaných odpovědí do editoru MS Excel 2010 a jejich zpracování dle kritérií v cílech a výzkumných otázkách. Následně jsem data zanesl do grafů a tabulek. Většina níže uvedených dat bude přesto zobrazena pomocí grafů s komentáři k těmto datům.

8.1 Charakteristika výzkumného prostředí a vzorku respondentů Dotazník jsem rozdal v tištěné formě i elektronicky po svých známých z Havlíčkova Brodu. Celkem bylo rozdáno 179 dotazníků. Nevrátilo se, nebo muselo být vyřazeno 35 dotazníků. K dalšímu zpracování se mi podařilo získat 144 dotazníků. Návratnost z celkového počtu rozdaných dotazníků tedy činila 80%. Tabulka 1 Rozdělení respondentů dle věku a pohlaví

Rozdělení respondentů dle věku a pohlaví ženy

muži

celkem

n

v%

n

v%

n

v%

Do 20 let

4

4

1

2

5

4

21 - 30 let

43

45

11

23

53

43

31 - 40 let

32

33

24

50

36

29

41 - 50 let

11

11

5

10

16

13

50 a více let

6

6

7

15

13

11

Celkem

96

100

48

100

144

100

Respondenti byli nejdříve rozděleni dle věku a pohlaví. V tabulce jsou uvedeni pomocí absolutní četnosti (n) a relativní četnosti (%). Žen i mužů odpovídalo nejvíce ve věkové kategorii 21 – 30 let, 43 žen(45%) a 11 mužů(23%) a dále v kategorii 31 – 40 let, 32 žen (33%) a 24 mužů(50%). Nejméně pak bylo žen a mužů ve věkové kategorii do 20 let pouze 1 žena(2%) a 4 muži(4%). Celkově se bilance pohybovala na větším počtu odpovídajících žen než mužů.

41

Tabulka 2 Rozdělení respondentů dle vzdělání a pohlaví Rozdělení respondentů dle vzdělání a pohlaví ženy

muži

celkem

n

%

n

%

n

%

ZŠ

1

1

0

0

1

1

VvO

15

16

8

21

23

16

SŠ

44

46

17

45

61

42

VOŠ

24

25

12

5

36

25

VŠ

12

13

11

29

23

16

celkem

96

100

48

100

144

100

Další tabulka zobrazuje rozdělení respondentů dle vzdělání a pohlaví. V tabulce jsou respondenti uvedeni pomocí absolutní četnosti (n) a relativní četnosti (%). Odpovídalo 96 žen (100%) a 48 mužů (100%). Jak je patrné z tabulky, nejvíce respondentů bylo se středoškolským vzděláním - 44 žen (46%), 17(45%) mužů. Se základním vzděláním odpovídala pouze 1 žena (1%), přičemž opět odpovídal větší počet žen a menší počet mužů. Tabulka 3 Rozdělení respondentů dle RZ a pohlaví Rozdělení respondentů dle RZ a pohlaví Muži

celkem

n

%

n

%

15

31

17

18

32

33

69

79

82

112

žiji sám/sama

žiji s blízkými/rodinou/partnerem

Ženy

respondenti jsou rozdělení podle sociálního zázemí a pohlaví. Je na první pohled patrné, že největší počet jak žen (79 žen/82%), tak mužů (33 mužů/69%) žije v sociálním zázemí rodiny nebo partnerů. Jen malý počet (17 žen/18%, 15 mužů(31%) uvedl život bez rodinného zázemí.

42

60

54

Absolutní četnost

50 40 žiji sám/sama 30 23 18

20

10

6

16 12

6

8

žiji s blízkými/rodinou/partnere m

01 0 ZŠ

SŠ VvOb VOŠ Vzdělání respondentů

VŠ

Graf č. 1 Rozdělení respondentů dle RZ a vzdělání

Respondenty dle vzdělání a sociálního zázemí zachycuje tento graf. Data jsou uvedena v absolutní četnosti. Kategorii v dotazníku, Žiji sám/sama, odpovídá v dalším textu a popiscích položka Bez rodinného zázemí (bez RZ) a kategorii Žiji s blízkým příbuzným odpovídá položka S rodinným zázemím (s RZ). Nejvíce je zastoupen počet středoškoláků, kteří žijí v rodinném zázemí, nejméně je pak v této skupině zastoupen počet respondentů s vyšším odborným vzděláním. Výrazně menší skupina respondentů, kteří žijí bez rodinného zázemí, má nejvyšší hodnotu v oblasti vyučen v oboru. Každá kategorie „s RZ“ a „bez RZ“ je dále v otázkách popsána vždy čtyřmi grafy – bez RZ dle věku, bez RZ dle vzdělání, s RZ dle věku a s RZ dle vzdělání.

8.2 Průběh výzkumu Výzkum probíhal také ve třech institucích, v Základní škole a speciální škole v Chotěboři, kde byli cílenými respondenty členové učitelského sboru a také pomocného personálu, další šetření probíhalo v podniku Pleas s.r.o v Havlíčkově Brodě, kde se respondenti rovněž skládali z personálu podniku. Třetím podnikem byla inženýrská firma B:Tech, opět v Havlíčkově Brodě. Žádosti o dotazníkové šetření jsou součástí příloh práce. Zbylými respondenty pak byli nejrůznější lidé nezdravotníci z Havlíčkova Brodu, které jsem buď osobně s dotazníky obešel, nebo jim byl dotazník předán prostřednictvím mých přátel či příbuzných. Všem byly sděleny instrukce k

43

vyplňování, informace o anonymitě, včetně možnosti si dotazník vyplnit v klidu doma a pak opět poslat zpět. Výzkum se uskutečnil od 1. 4. 2015 do 16. 4. 2015.

9 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 5 - Vyskytl se ve Vašem rodinném zázemí člověk s psychotickým onemocněním? Otázka byla selekční a měla za úkol oddělit respondenty s RZ, kteří dále odpovídají na otázky č. 18 – č. 20. 35 30

Absolutní četnost

30 25 18

20

a) Ano 15 8

10

9

3

9

8 5

5

b) Ne

10 4

3

c) Nejsem si jist/a

4

0 Do 20 let

21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let Věk respondentů

50 a více let

Graf 2 Otázka č. 5vyskytl se ve Vašem společenském zázemí člověk s psychotickým onemocněním? (n=112)

Tato otázka měla osobní ráz. Týkala se pouze respondentů s RZ, kteří měli v rodině příbuzného s psychózou či schizofrenií, nebo si tím nebyli jistí. Otázka byla podmíněna její předcházející otázkou č. 4 (zde neuvedena, její výsledky uvedeny v charakteristice respondentů), zda žijí sami nebo v rodinném zázemí. Odpovídalo 112 (100%) respondentů s RZ, z toho 21 (18%) jich uvedlo přítomnost psychózy ve své rodině, 20 (17%) odpovědělo možností „c) nejsem si jist/a“, zbylá většina 67 (60%) respondentů odpověděla, že se u žádného z jejich blízkých onemocnění nevyskytlo. Zbylých celkem 41 (37%) respondentů bylo dále zpracováno v otázkách č. 18 – č. 21.

44

40 34

Absolutní četnost

35 30 25

a) Ano

20 15

10

10

10 5

1

3

13

12

10

b) Ne c) Nejsem si jist/a

5

3

5

4

1

0 ZŠ

SŠ VvO VOŠ Vzdělání respondentů

VŠ

Graf 3 Respondenti s RZ dle vzdělání (n=112)

V té samé otázce jsou odpovědi rozděleny i podle vzdělání respondentů s RZ. Vidíme, že lze odhadnout příbuznost dat z odpovědí z kategorie „dle věku“ a „dle vzdělání“.

45

tázka č. 6: Které tvrzení podle Vás vystihuje pojem schizofrenie Otázka byla formou uzavřenou s jedinou správnou odpovědí, kterou byla odpověď „b) Je onemocnění, u kterého je možné zlepšení při kombinaci dodržování lékové terapie, psychoterapie a pochopení v rodině“. 12

11

Absolutní četnost

10 8 8

6 ZŠ 4

33

3 2

2

11

SŠ VvO VOŠ

0 a) Jedná se o d) Jedná se o e) Nevím b) Je c) Je trvalé rozdvojení onemocnění, u onemocnění onemocnění s kterého je civilizační – ze osobnosti, nemožností vyplývá i z možné… špatného zlepšení či názvu životního stylu uzdravení Otázka č. 6 - Které tvrzení podle Vás vystihuje pojem schizofrenie

VŠ

Graf 4 Rozdělení respondentů Bez RZ dle vzdělání (n=32)

Respondenti byli rozděleni dle rodinného zázemí a vzdělání. Týká se respondentů bez rodinného zázemí (bez RZ). Otázka č. 6 měla jednu možnou odpověď. Uvedeni jsou v grafech absolutní četnosti (n), relativní je uvedena v textu dále. Na otázku č. 6 odpovídalo 32 respondentů z kategorie BRZ. Rozdělení podle vzdělání bylo označeno zkratkami ZŠ (základní škola), SŠ (střední škola), VvO (vyučen v oboru), VOŠ (vyšší odborné vzdělání) a VŠ (vysokoškolské vzdělání). V kategorii ZŠ neodpovídal žádný respondent (0%). V kategorii SŠ odpovídalo 6 respondentů (19%), v VvO odpovědělo 5 respondentů (16%), nejvíce respondentů odpovědělo v kategorii VOŠ, tedy 12 respondetů(37%). Na správnou možnost b) Je onemocnění, u kterého lze dosáhnout zlepšení za pomoci lékové terapie, psychoterapie a pochopení rodiny odpovědělo celkem 25 respondentů (78%).

46

Absolutní četnost

25

21

20 15 10 5

12

4

Do 20 let 112

0 a) Jedná se o d) Jedná se o e) Nevím b) Je c) Je trvalé onemocnění, onemocnění rozdvojení onemocnění u kterého je civilizační – osobnosti, s nemožností možné… ze špatného vyplývá i z zlepšení či názvu životního uzdravení stylu

21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Otázka č. 6 - Které tvrzení podle Vás vystihuje pojem schizofrenie?

Graf 5 Četnost odpovědí respondentů Bez RZ dle věku (n = 32)

Nejvyšší četnost měla správná možnost „b)“ s nejvíce respondenty věkové skupiny (31 – 40 let), kterých odpovědělo 21 (66%). V grafu jsou odpovědi jednotlivých respondentů dle věku na jednotlivé otázky v absolutní četnosti. Týká se respondentů bez rodinného zázemí (bez RZ), kterých odpovídalo 32. V kategorii Do 20 let odpověděl jen 1 respondent (1%), v kategorii 21 – 30 let odpovědělo 6 respondentů (18%), v kategorii 31 – 40 let odpovědělo respondentů 25 (78%), v kategorii 41 – 50 let neodpovídal žádný respondent(0%), ani v kategorii 50 a více žádný respondent(0%). Správnou odpověď b) označilo opět 25 respondentů (78%).

47

30 Absolutní četnost

25 25

21

20

20 15 8 8

10 5

8

10

Do 20 let 21 - 30 let

4 1 1 1

1

1

1 1

1

0 a) Jedná se o d) Jedná se o e) Nevím b) Je c) Je trvalé onemocnění, onemocnění rozdvojení onemocnění u kterého je civilizační – osobnosti, s nemožností možné… ze špatného vyplývá i z zlepšení či názvu životního uzdravení stylu otázka č. 6: Které tvrzení podle Vás vystihuje pojem schizofrenie?

31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Graf 6 Četnost odpovědí respondentů s RZ dle věku (n = 112)

Graf zobrazuje četnost odpovědí kategorie respondentů s RZ, kde odpovídalo celkem 112 respondentů. Na správnou možnost b) odpověděla většina respondentů tedy 62 respondentů ze všech věkových kategorií. Na jednotlivé kategorie odpovídali ve věku do 20 let 3 respondenti, v 21 – 30 odpovídalo 47 respondentů, v 31 – 40 odpovídalo 31 respondentů., v ostatních věkových skupinách odpovědělo 18 respondentů(16%) ze skupiny 41 – 50 let a 13 respondentů(12%) ze skupiny 50 a více let.

48

Absolutní četnost

35 30 25 20 15 10 5 0

30 20 15 109 3

1

87

ZŠ

6

1

2

SŠ VvO

a) Jedná se o d) Jedná se o e) Nevím b) Je c) Je trvalé onemocnění, onemocnění rozdvojení onemocnění s u kterého je civilizační – osobnosti, nemožností možné… ze špatného vyplývá i z zlepšení či názvu životního uzdravení stylu Otázka č. 6 - Které tvrzení podle Vás vystihuje pojem schizofrenie?

VOŠ VŠ

Graf 7 Četnost odpovědí respondentů s RZ dle vzdělání (n=112)

Graf znázorňuje opět četnost odpovědí respondentů. S rodinným zázemím se vyskytl pouze 1 respondent se ZŠ, označil ale správnou odpověď b). Dále správnou odpověď b) označilo 30 respondentů se SŠ, 10 s VvO, 9 s VOŠ a 15 s VŠ. SŠ v počtu 20 respondentů označilo odpověď d) Jedná se o rozdvojení osobnosti, tuto odpověď následovali i VvO v počtu 8 respondentů. Celkově ze všech kategorií vzdělání odpovědělo správně 65 respondentů z celého počtu odpovídajících. Na očekávanou odpověď d) odpovědělo celkem 41 respondentů.

49

Otázka č. 7 - Co jsou pozitivní příznaky psychózy? Otázka byla uzavřenou formou s jedinou správnou možností, kterou byla odpověď „a) halucinace, bludy“

12

10

Absolutní četnost

10 8

6

6 4

ZŠ 33

3

3 2 1

2

1

0 a) halucinace, b) Příliš c) Nadměrná d) Příliš e) Nevím bludy veselá nálada, potřeba smutná euforie spánku, nálada, obtížné deprese probouzení Otázka č. 7-Co jsou pozitivní příznaky psychózy?

SŠ VvO

VOŠ VŠ

Graf 8 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32)

Otázka č. 7 byla uzavřená s jednou správnou odpovědí. Respondenti v otázce 7 byli opět rozděleni dle rodinného zázemí a dále podle věku a vzdělání. Na grafu vidíme, že z respondentů se ZŠ neodpovídal v této kategorii žádný respondent (0%), se SŠ odpovědělo 6 respondentů (18%), s VvO rovněž 6(18%) respondentů, s VOŠ odpovědělo 12 respondentů (38%) a s VŠ odpovědělo respondentů 8 (25%). Na správnou odpověď „a) halucinace a bludy“ odpověděla většina, tedy 22 respondentů (68%). Následovala odpověď příliš smutná nálada, deprese s celkovým počtem 6 respondentů (19%).

50

Asolutní četnost

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

18

Do 20 let 4

3 1

1

2

21 - 30 let

3

31 - 40 let 41 - 50 let

a) halucinace, b) Příliš c) Nadměrná bludy veselá nálada, potřeba euforie spánku, obtížné probouzení

d) Příliš smutná nálada, deprese

e) Nevím

50 a více let

Otázka č. 7-Co jsou pozitivní příznaky psychózy? Graf 9 respondenti bez RZ dle věku (n=32)

Respondenti v hořejším grafu jsou opět rozděleni dle věku. Ve věkové kategorii do 20 let odpovídal opět jediný respondent (3%) na otázku d). Na otázku c neodpovídal žádný respondent (0%) z žádné věkové kategorie. Ve věku do 21 – 30 let odpovídalo 6 respondentů. Ve věkové kategorii 31 – 40 let odpovídalo respondentů nejvíce na správnou odpověď „a)“, ve věku 41 – 50 neodpovídal žádný respondent (0%). V celé množině 32 respondentů bez RZ označila tedy většina správně odpověď „a) halucinace a bludy“

51

Absolutní četnost

30 25

24

20 15 10

5

17 1110 9 1

34

ZŠ

8

7 21

6

5

3

1

0 a) halucinace, b) Příliš veselá c) Nadměrná d) Příliš bludy nálada, euforie potřeba smutná nálada, spánku, deprese obtížné probouzení

e) Nevím

SŠ VvO VOŠ VŠ

Otázka č. 7-Co jsou pozitivní příznaky psychózy?

Graf 10 Respondenti s RZ dle vzdělání (n=32)

Dle vzdělání odpověděl 1 respondent se ZŠ, 50 respondentů se SŠ, 18 s VvO, 16 s VOŠ a s VŠ odpovědělo 23 respondentů. Nejvíce z této skupiny tedy odpověděli respondenti se SŠ možností „a) halucinace a bludy“ respondenty ze všech vzdělanostních skupin. Nemalý počet 17 respondentů se SŠ také označil odpověď „b) příliš veselá nálada euforie“.

52

Ta samá skupina respondentů dle vzdělání odpověděla následovně – 1 respondent se ZŠ, 50 respondentů se SŠ, 18 s VvO, 16 s VOŠ a s VŠ odpovědělo 23. Nejvíce z této skupiny tedy odpověděli respondenti se SŠ a nejvíce označená možnost je a) halucinace a bludy. Nemalý počet 17 respondentů se SŠ také označil odpověď b) příliš veselá nálada euforie. 23

Absolutní četnost

25 20

18

17

15 9

10

Do 20 let 5

5

2

54 1

2

111

343

1

2

5

4 1

0 c) d) Příliš e) Nevím Nadměrná smutná potřeba nálada, spánku, deprese obtížné probouzení Otázka č.7-Co jsou pozitivní příznaky psychózy?

a) halucinace, bludy

b) Příliš veselá nálada, euforie

21 - 30 let

31 - 40 let 41 - 50 let

50 a více let

Graf 11 Respondenti s RZ dle věku

Graf zobrazuje, že v kategorii s RZ výrazně více věkových skupin respondentů, celkem 56 respondentů, označilo správnou odpověď a). Následovala odpověď b), kde odpovědělo 47 respondentů z kategorie 21 – 30 let. Výsledně se tedy skupina s RZ v odpovědích neliší ani v kategorii věku ani vzdělání.

53

Otázka č. 8 - Jaké tvrzení platí o negativních příznacích psychózy? Otázka byla uzavřenou formou s jedinou možnou odpovědí, kterou byla odpověď „d)

Absolutní četnost

Je nespolečenský, stažený, nemluvný, zanedbává sebe i své okolí“.

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

9

5

5 3

2 2 1 1

1

1

1

1

ZŠ SŠ

VvO a) Člověk je více roztržitý

b) Má nečekané záchvaty vzteku

c) Nic na něm d) Je e) Nevím nepoznáme, nespolečenský, chová se stažený, normálně nemluvný, zanedbává sebe i své okolí Otázka č. 8 - jaké tvrzení platí onegativních příznacích psychózy?

VOŠ VŠ

Graf 12 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32)

Zde můžeme vidět převahu v odpovědi „d)“ která je správná, největší zastoupení je tu od respondentů s VOŠ, kde odpovědělo 9 respondentů (28%).

54

Absolutní četnost

18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

16

5 2

1

5

1

2

Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let

41 - 50 let 50 a více let

Otázka č. 8 - jaké tvrzení platí onegativních příznacích psychózy?

Graf 13 Respondenti bez RZ dle věku (n=32)

Otázka č. 8 je opět uzavřená s jednou správnou odpovědí. Respondenti jsou bez RZ a rozděleni dle věku a vzdělání Správná možnost je „d) je nespolečenský, stažený, nemluvný“. Tuto možnost označilo dle grafu nejvíce respondentů ze všech vzdělání v kategorii bez RZ, kromě ZŠ. Celkem neodpovídal pro ZŠ žádný respondent(0%), pro SŠ 6 respondentů, pro VvO také 6, pro VOŠ 13 a pro VŠ odpovídalo 8 respondentů.

55

28

Absolutní četnost

30 25 20 15 10 5

9

9 10 10 6

9 6

4

1 1

1

1

8

7 2

0

ZŠ SŠ

VvO VOŠ VŠ

Otázka č. 8 - jaké tvrzení platí onegativních příznacích psychózy?

Graf 14 Respondenti s RZ dle vzdělání

Na dvou výše zobrazených grafech je rozebrána kategorie respondentů s RZ podle vzdělání a podle věku. Největší počet odpovědí ze všech vzdělání byl opět u správné možnosti d) kde se nejvíce shodovali respondenti se SŠ v 8% (9 respondentů), s VvO v 9% (10 respondentů) a také s VŠ, rovněž v 9% (10 respondentů). O něco málo méně tuto možnost označili respondenti s VOŠ, v 5% (6 respondentů). Podobné je to i u věkové kategorie, kde na možnost d) odpovědělo 11 respondentů (10%) z věkové kategorie 21 – 30 let a naprosto stejně z věkové kategorie 31 – 40 let.

56

23

Absolutní četnost

25 20 15

11

9

10

5

111110 7

1

2

2

7 2

4 11

1

0

3

5 1

Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Otázka č. 8 - jaké tvrzení platí onegativních příznacích psychózy?

Graf 15 Respondenti s RZ dle věku

Dle věku odpovídali respondenti bet RZ následovně: Do 20 let 3 respondenti, do 21 – 30 let 6 respondentů, do 31 – 40 let 25 respondentů, do 41 – 50 let žádný respondent a 50 a více také žádný respondent. Největší počet odpovědí byl od respondentů ze skupiny 21 – 30 let u nesprávné možnosti „b)“, hodně odpovědí ale bylo u správné možnosti „d)“ kde odpovědělo 11 respondentů z věkové skupiny 21 – 30 let a ze skupiny 31 – 40 let odpovědělo také 11 respondentů

Otázka č. 9 Které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? Pro tuto otázku byla zvolena forma s více možnostmi (2 správné) s označením „a) Objevují se pozvolna a nenápadně“ a „d) Kryjí se s povahovými rysy člověka“. Otázky byly hodnoceny se správnými odpověďmi na 1 respondenta, přičemž byla uvažována trojí varianta – pouze a), pouze b) obě a)+d), proto bude následujícím doprovodem tabulka, kde jsou jednotliví respondenti a varianty jejich odpovědí zaznamenány.

57

Tabulka 4 Počet správně označených odpovědí s počty jednotlivých respondentů – s RZ dle věku

Otázka č. 9: Které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? Žiji s blízkými lidmi Správné

označené Počet

odpovědi

respondentů Celkem

označená odpověď a)

33

označená odpověď d) obě označené odpovědi a) + d)

Dle věku Do

21

- 31

- 41 - 50 50 a více

20 let 30 let 40 let let

let

2

4

13

10

4

21

12

2

4

48

17

10

6

6

Z tabulky je patrné rozložení jednotlivě označených správných odpovědí na jednotlivé respondenty. Odpovědi nebyly záporně bodovány, byly počítány i případy, kdy respondent označil byť jen jedinou odpověď dobře. Nejlépe dopadli respondenti v kategorii 21 – 30 let a hned po nich následovali respondenti v kategorii 31 – 40 let.

58

Tabulka 5 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty – s RZ dle vzdělání (n=112)

Otázka č. 9 - které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? (více správných odpovědí) Dle vzdělání

Celkem Správné odpovědi

respondentů ZŠ

SŠ

Vv

VO

O

Š

VŠ

označená odpověď a)

33

16

8

7

2

označená odpověď d)

21

13

2

3

3

20

5

15

7

obě označené odpovědi a) + d)

48

1

Tato tabulka ukazuje rozložení jednotlivých respondentů s RZ dle vzdělání. Nejvíce odpovědělo respondentů z kategorie SŠ, kde odpovědělo 20 respondentů správně na obě možnosti a) + d), samotnou odpověď a) označilo 16 respondentů, a na samotnou možnost d) odpovědělo 13 respondentů. V další kategorii pak vedli respondenti v VOŠ.

59

33 33

35

a) Objevují se pozvolna a nenápadně

Absolutní četnost

30 25 20 1516

16 14

15

14 12

10 10

7 4

5 1

1

2 1

8 9 3

5

4 1

b) Projevují se poruchou smyslů - sluchu, hmatu, čichu, zraku, chuti c) Jsou nápadné výrazem v obličeji a držením těla d) Kryjí se s některými povahovými rysy, mění návyky a chování člověka e) Nevím

0 ZŠ SŠ VvO VOŠ VŠ Rozložení odpovědí všech respondentů s RZ (n=112)

Graf 16 Otázka č. 9 - které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy?

V této kategorii odpovědělo nejvíce respondentů se SŠ na obě správné možnosti „a)“ i „d)“. v počtu 33 označení (29%).

60

35

33 30

a) Objevují se pozvolna a nenápadně

Absolutní četnost

30 25

b) Projevují se poruchou smyslů - sluchu, hmatu, čichu, zraku, chuti

21 20

15 15

c) Jsou nápadné výrazem v obličeji a držením těla

13 13 11 11

9

10

9 7 5 5

5

1122

1

65

4 22

0 Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

d) Kryjí se s některými povahovými rysy, mění … e) Nevím

Rozložení počtu správných odpovědí od všech respondentů s RZ (n=112)

Graf 17 Otázka č. 9 - které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy?

Oba grafy zobrazují četnost všech otázek zodpovězených respondenty ve věkových kategoriích, je vidět, že bylo nejvíce označeno možností a) + d), další nejčetnější možnost byla za „b) projevují se poruchou smyslů….“

61

Tabulka 6 Počet správných odpovědí označených jednotlivými respondenty bez RZ dle věku

Otázka č. 9: které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? Správné označené

Počet

odpovědi

respondentů

Dle věku Do 20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a více let

označená odpověď a)

5

označená odpověď d)

1

obě označené odpovědi a) + d)

5

1

let

let

2

8

1

3

3

10

let

let

Respondentů bez RZ odpovídalo nejvíce ve věkové kategorii 31 – 40 let, nejmenší počet je pak jediný respondent v kategorii do 20 let. Správnou možnost „a) objevují se pozvolna, nenápadně“ označilo 8 respondentů, správnou možnost „d) kryjí se s některými povahovými rysy“ označilo 10 respondentů.

62

Tabulka 7 Správně označené odpovědi jednotlivými respondenty bez RZ dle vzdělání(n=32)

Otázka č. 9: které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? Počet Správné odpovědi

Celkem respondentů

označená odpověď a)

11

označená odpověď d)

5

obě označené odpovědi a) + d)

Dle vzdělání

respondentů

15

ZŠ

SŠ

VvO

2

3

5

1

1

3

1

2

4

5

4

VOŠ

VŠ

5 respondentů (4%) odpovědělo v kategorii VOŠ na jednu správnou možnost „a) objevují se pozvolna, nenápadně“, na tuto odpověděli ještě 2 respondenti se SŠ, 3 s VvO a 1 respondent s VŠ; další 4 respondenti (3%) pak v kategorii VOŠ odpověděli na obě možnosti a) + d). Na tuto možnost odpověděli dále 4 respondenti se SŠ, 2 respondenti s VvO a 5 respondentů s VŠ.

63

8 77 7 Absolutní četnost

6

6

6

6

6

b) Projevují se poruchou smyslů - sluchu, hmatu, čichu, zraku, chuti c) Jsou nápadné výrazem v obličeji a držením těla

5 5 4 4 3

33

3 2

2

a) Objevují se pozvolna a nenápadně

2

2

11 1

d) Kryjí se s některými povahovými rysy, mění návyky a chování člověka e) Nevím

0 ZŠ

SŠ

VvO

VOŠ

VŠ

Rozložení počtu správných odpovědí od všech respondentů bez RZ dle vzdělání

Graf 18 - Otázka č. 9: které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? Zde vidíme že i přes nepřítomnost rodinného zázemí byla četnost označení velmi nakloněna správným možnostem „a)“ a „d)“

64

14

13

Absolutní četnost

12 10

99

8 6 6

5

4 2

333 11

0 Do 20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a let let let let více let

a) Objevují se pozvolna a nenápadně b) Projevují se poruchou smyslů - sluchu, hmatu, čichu, zraku, chuti c) Jsou nápadné výrazem v obličeji a držením těla d) Kryjí se s některými povahovými rysy, mění … e) Nevím

Četnost všech odpovědí od všech respondentů bez RZ dle věku (n=32)

Graf 19 - Otázka č. 9: které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy?

Doplňující grafy jsou opět pro četnost otázek, označených respondenty bez RZ, vidíme, že největší počet zaujímá odpověď „d)“ s počtem 13 označení u věkové skupiny 31 – 40 let, další zaujímá odpověď „a)“.

65

Otázka č. 10 V jakém období života se nejčastěji projeví počáteční příznaky? Otázka byla formou uzavřenou s jedinou možnou odpovědí 10

9

9

8

Absolutní četnost

8 7 6 5 4 3

ZŠ

4

SŠ

3

VvO

2 2

2

VOŠ 11

11

1

VŠ

0 a) Během b) Během c) Během d) V e) Počátkem f) Nevím předškolního puberty až dospívání až průběhu stáří věku až dospívání do začátku pozdní puberty dospělosti dospělosti Otázka č. 10 v jakém období života se nejčastěji projeví počáteční příznaky?

Graf 20 Respondenti bez RZ dle vzdělání(n=32)

Pro otázku byla použita uzavřená forma s jedinou správnou odpovědí „b) během puberty až dospívání“ Respondenti opět byli rozděleni do kategorií bez RZ a s RZ podle vzdělání a věku. Graf zobrazuje četnost odpovědí, můžeme si všimnout jen malého počtu odpovědí na správnou možnost „b) Během puberty až dospívání“ u VvO, kde odpověděli 4 respondenti, je zajímavé že většina ze skupiny VOŠ – 9 respondentů(28%) a VŠ - 8 respondentů, domnívá, že příznaky přicházejí na sklonku dospívání a na otázku „e) počátkem stáří“ neodpověděl žádný respondent. Na „f) Nevím“ odpověděli shodně dva respondenti, jeden se SŠ a druhý s VvO.

66

Absolutní četnost

20 15 10 5 0

18

3

5

2

1 1

11

Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Otázka č. 10 v jakém období života se nejčastěji projeví počáteční příznaky? Graf 21 Respondenti bez RZ dle věku(n=32)

Z grafu vyplývá že nejvíc respondentů odpovědělo na otázku „c) v půběhu dospělosti“ odpovídalo 18 respondentů (16%) a to z kategorie 31 – 40 let.

67

Absolutní četnost

25

21

20

16

15 10 5

5 21

9 7 7 32

10 5444

1

2

8

1

ZŠ

SŠ

0

VvO VOŠ VŠ

Otázka č. 10 v jakém období života se nejčastěji projeví počáteční příznaky?

Graf 22 Respondenti s RZ dle vzdělání(n=112)

Nejvíce odpovědělo respondentů se SŠ – na odpověď b) 16 respondentů(, na odpověď c) 21 respondentů, následovali VvO 16 respondentů a VOŠ 15 respondentů, dále v závěsu byli VŠ v počtu 19 respondentů, přičemž mají i v kategorii věku převahu v odpovědi „c)“.

68

Absolutní četnost

25

22

20 15 10 5

14 10 67 1 11 2

65

6

443

0

76 11

1

4

Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Otázka č. 10 v jakém období života se nejčastěji projeví počáteční příznaky?

Graf 23 Respondenti s RZ dle věku (n=112)

Výsledek grafu opět hovoří pro odpověď „c)“ za všechny věkové kategorie, nejvíce respondentů (22 respondentů/20%) odpovědělo v kategorii 21 – 30 let.

69

Otázka č. 11 Jak dlouho počáteční příznaky trvají Opět byla zvolena forma uzavřené odpovědi, respondenti rozděleni jako u všech předchozích otázek, tedy na respondenty s RZ a bez RZ, obě kategorie dle věku i vzdělání. 9

8

Absolutní četnost

8 7

6

5 5

5

ZŠ

4 4

4

SŠ

3

2

2

2 1 1

1

VvO VOŠ

VŠ

0

a) V řádu b) Objeví se a c) V řádu d) Mohou e) Nevím několika dní až zanikají zhruba několika probíhat různě týdnů, poté po uplynutí 1 měsíců, poté dlouho i několik trvale vymizí měsíce trvale vymizí let Otázka č. 11 Jak dlouho počáteční příznaky trvají?

Graf 24 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32)

Překvapivě nejvíce respondentů v této otázce odpovědělo opět na správnou odpověď „d) Mohou se projevovat různě dlouho i několik let“. Respondenti se na odpovědi shodli ve všech kategoriích, vyrovnané byly poměry u SŠ (5 respondentů) a VvO (4 respondenti), ve VOŠ odpověděli 4 respondenti a vyrovnaně s nimi byla kategorie VŠ, kde odpovídali rovněž 4 respondenti. Ještě více odpovědělo v kategorii VOŠ 8 respondentů na odpověď „c)“, což značí určitou nejistotu. Odpověď „a)“ a „b)“ neoznačil žádný respondent.

70

Absolutní četnost

14 12 10 8 6 4 2 0

13 9 Do 20 let

4 1

3 11

a) V řádu b) Objeví se c) V řádu d) Mohou e) Nevím několika dní a zanikají několika probíhat až týdnů, zhruba po měsíců, poté různě dlouho poté trvale uplynutí 1 trvale vymizí i několik let vymizí měsíce Otázka č. 11Jak dlouho počáteční příznaky trvají

21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Graf 25 Respondenti bez RZ dle věku (n=32)

Většina respondentů v této kategorii odpověděla ve věku od 31 – 40 let správnou možností „d)“. V té samé věkové kategorii odpověděli i možností „c)“.

71

40

36

Absolutní četnost

35 30 25 20

ZŠ

15

1212

10 5

6 1

2

11 8

7

5 1

5 4 1

1

0

a) V řádu b) Objeví se a c) V řádu d) Mohou e) Nevím několika dní zanikají několika probíhat různě až týdnů, poté zhruba po měsíců, poté dlouho i trvale vymizí uplynutí 1 trvale vymizí několik let měsíce Otázka č. 11 Jak dlouho počáteční příznakky trvají

SŠ VvO VOŠ VŠ

Graf 26 Respondenti s RZ dle vzdělání(n=112)

Na grafu se opět projevuje velká shodnost množství u správné možnosti „d)“ která byla označena nejvíce a to respondenty z kategorie SŠ v počtu 36 označení.

72

Otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může „objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (více správných odpovědí Byla volena forma více možností, tudíž jsou data zobrazena pomocí tabulek s uvedenými počty jednotlivých respondentů, na správné možnosti u řešené otázky, podobně jako tomu bylo u otázky č. 10, četnost odpovědí podle věku i vzdělání je pak uvedena v grafu. Správné odpovědi jsou : „e) Po 1 až několika měsících, objeví se jednou, postupně se opakuje relapsem“ a „f) Po 1 až několika letech, objeví se jednou, postupně se opakuje relapsem“ Tabulka 8 Správně označené odpovědi jednotlivými respondenty s RZ dle věku (n=112)

12) Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (více správných odpovědí) Správné

Dle věku

označené odpovědi

Celkem respondentů

Do 20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a více let

pouze e)

pouze f)

10

4

obě otázky e) + 12 f)

1

let

let

let

let

3

4

1

1

2

1

1

3

4

2

73

Tabulka 9 Správně označené odpovědi jednotlivými respondenty s RZ dle vzdělání (n=112)

12)

Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá

příhoda u schizofrenie? (více správných odpovědí)

Správné

označené

odpovědi

Počet respondentů Dle vzdělání Celkem

ZŠ

SŠ

VvO VOŠ

pouze e)

10

5

1

pouze f)

4

3

1

obě otázky e) i f)

12

6

3

VŠ

4

3

Jak z horní tabulky vidíme, nejvíce respondentů v množině n=112(s RZ) z daných kategorií odpovídalo označením obou správných odpovědí, tedy „e)“ i „f)“ s počty 6 respondentů (16%) se SŠ, 3 respondenti (2%) s VvO a 3 respondenti (2%) s VŠ.

74

Tabulka 10 Jednotlivé správné odpovědi respondentů bez RZ dle věku (n=32)

12) Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (více správných odpovědí) Správné označené

Počet

odpovědi

respondentů Do 20

21 - 30

31 - 40

let

let

let

8

1

7

11

2

9

Celkem

pouze e)

Dle věku 41 - 50 50 a více let

let

pouze f)

obě otázky e) + f)

Jak z tabulky vyplývá, nejvíce respondentů (16 respondentů / 50%) odpovědělo z kategorie 31 – 40 let, a to 7 respondentů (21%) na „pouze e)“ a 9 respondentů (28%) na „e) + f)“.

75

Tabulka 11 Jednotlivé správné odpovědi respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32)

12) Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (více správných odpovědí) Správné označené

Počet

odpovědi

respondentů Celkem

pouze e)

Dle vzdělání ZŠ

SŠ

8

VvO

2

VOŠ VŠ

5

1

5

4

pouze f)

obě otázky e) i f)

11

2

Správné odpovědi z množiny 32 (100 %) respondentů v kategorii bez RZ označilo 8 respondentů (25%) možnost pouze e) a 10 respondentů (31 %) možnosti obě, tedy „e)“ i „f)“.

76

a) Po méně než 1 měsíci

10 9 9

b) Po více než 1 měsíci

Absolutní četnost

8 7

c) Po 1 měsíci, náhle

6 55

5

5

d) Po 1 až několika měsících, náhle

4 4 3

3

3

3

3

3 222

2

2 1

1

1

1 0

ZŠ

SŠ

VvO

VOŠ

VŠ

e) Po 1 až několika měsících… jednou se opakuje relapsem f) Po 1 až několika letech …jednou, postupně se opakuje relapsem g) Po několika letech, opakovaně

Četnost jednotlivých odpovědí - respondenti bez RZ dle vzdělání

Graf 27 Otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (n=32)

V poměru četnosti označení z množiny n=32 (bez RZ) všech odpovědí dominuje jedna ze správných možností, „e)“ a to s počtem označení 9 odpovědí (28%) od respondentů s VOŠ

77

18 a) Po méně než 1 měsíci

16 16

Absolutní četnost

14

b) Po více než 1 měsíci

12 10 10

c) Po 1 měsíci, náhle 8

8

7 d) Po 1 až několika měsících, náhle

6 4

3 2 1 11 1 11 1

2 0

e) Po 1 až několika měsících… jednou se opakuje relapsem

f) Po 1 až několika letech …jednou, postupně se opakuje relapsem četnost jednotlivých odpovědí - respondenti bez RZ dle věku Do 20 let 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a více let let let let

Graf 28 Otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (n=32)

Můžeme pozorovat že v poměru četností rovněž z množiny n=32 dominuje odpověď „e) po několika měsících, postupně se opakuje relapsem“, kde nejvíce zaškrtávali respondenti ve věku 31 – 40 let s počtem 16 označení (50%), následuje odpověď „f)“ u stejné věkové skupiny s počtem označení 10 (31%) a dále odpověď „d“ s počtem označení 7 (6%).

78

35 a) Po méně než 1 měsíci 31 30

b) Po více než 1 měsíci c) Po 1 měsíci, náhle

Absolutní četnost

25

d) Po 1 až několika měsících, náhle

20

e) Po 1 až několika 16 měsících… jednou se opakuje relapsem f) Po 1 až několika letech …jednou, postupně se opakuje relapsem g) Po několika letech, opakovaně

15 12 10

9

10 5 5 22 11

5 3

10

44 3

4

VvO

VOŠ

2 2 11 1 1 1

h) Žádná z předchozích možností není správně 3 3 22

i) Všechny předchozí možnosti jsou správně j) Nevím

0 ZŠ

SŠ

VŠ

Četnost označených odpovědí=respondenti s RZ dle vzdělání(n=32) Graf 29 – Otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (n=112)

Na grafu vidíme nejvíce četnosti odpovědí z množiny n=112, nejčastěji „j)“ nevím, která měla počet označení 31 (27%) z kategorie SŠ, dále následuje možnost „e)“, s počtem označení 12 (10% označení) v kategorii SŠ. Ve všech ostatních poměrech převažuje možnost „j) nevím“. Samotná možnost „f)“ dosahuje nejvyššího počtu pouze v kategorii SŠ kde byla označena v počtu 9 označení (8%).

79

30 a) Po méně než 1 měsíci

27

b) Po více než 1 měsíci

25

c) Po 1 měsíci, náhle

20 Absolutní četnost

20 d) Po 1 až několika měsících, náhle

15

10 9

10

10 9 8 6

6

5 5

4 33 2 2 1 1

4 3 3 1

1 1

222 1 1

0 Do 20 let 21 - 30 let31 - 40 let41 - 50 let 50 a více let Četnost všech odpovědí respondentů s RZ dle věku

e) Po 1 až několika měsících… jednou se opakuje relapsem f) Po 1 až několika letech …jednou, postupně se opakuje relapsem g) Po několika letech, opakovaně h) Žádná z předchozích možností není správně i) Všechny předchozí možnosti jsou správně j) Nevím

Graf 30 –otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie?(n=112)

V kategorii s RZ dle věku z množiny n=112, byla opět četnost odpovědí „j) nevím“, kde tuto odpověď označila nejvíce věková skupina 21 – 30 let s počtem 27 označení (24%), následovala skupina 31 – 40 let s počtem 20 označení (18%) a rovněž další věkové skupiny tuto možnost označily shodně. Správná odpověď „e)“ dosahovala nejvyšších hodnot 10 označení (8%) v té samé kategorii a odpověď „f)“ 9 označení () rovněž v té samé kategorii;

80

Otázka č. 13 - Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik? Otázka byla uzavřená s dvěma správnými odpověďmi, jejichž označení vidíme v tabulce. Pod barevnými kolonkami jsou umístěny počty respondentů z jednotlivých věkových nebo vzdělanostních kategorií. Správná možnost „b) Poruchami hybnosti, třesem v oblasti končetin a obličeje, svalovou slabostí, a odpověď „e) nekontrolovaným únikem moči, stolice Možnost označení byla trojí variantou – „pouze b)“, „pouze e)“, nebo „b) i e)“, v tabulkách dole jsou jednotlivé počty respondentů a jejich varianty odpovědí zaznamenány. Tabulka 12 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty bez RZ dle vzdělání (n=32)

Otázka č. 13 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik?(více správných odpovědi) Správné

označené

odpovědi

Počet respondentů

Dle vzdělání

Celkem

ZŠ

pouze b)

15

pouze e)

2

obě správné b) + e)

6

SŠ

VvO

VOŠ VŠ

3

2

6

1

1 3

4

3

Z tabulky můžeme vyčíst, kolik respondentů z které věkové skupiny označilo které správné odpovědi. Nejvíce získala možnost „pouze b)“, kde ji označilo celkem 15 respondentů (46%), ostatní odpovědi příliš odpovědí nezískali, dá se usuzovat, že částečné povědomí o některých účincích antipsychotik existuje.

81

Tabulka 13 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty bez RZ dle věku (n=32)

Otázka č. 13 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik?(více správných odpovědi) Správné označené Počet odpovědi respondentů Dle věku Do 20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a více Celkem let let let let let pouze b) 16 0 3 13 0 0 pouze e) 1 0 0 1 0 0 obě správné b) + e) 6 0 1 5 0 0

Z tabulky je patrné, jak jednotliví respondenti, opět v množině n=32 (bez RZ), odpovídali na jednotlivé odpovědi. Nejvíce (13 respondentů/ 40%) odpovědělo ve skupině 31 – 40 let na možnost „pouze b)“, na obě správné jich ale odpovědělo pouze 5 (16%)

82

Tabulka 14 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty s RZ dle věku

Otázka č. 13 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik?(více správných odpovědí) Správné

Počet

odpovědi

respondentů Celkem

Dle věku Do 20

21 - 30

31 - 40

41 - 50

50 a více

let

let

let

let

let

pouze b)

49

1

18

12

8

5

pouze e)

6

0

1

2

2

1

10

0

5

0

0

4

obě správné b) + e)

Odpověď „pouze b)“ označilo celkem 49 respondentů(, nejvíce z věkové skupiny 21 30 let, následovala odpověď „b) + e)“ dohromady, kterou označilo 10 respondentů

83

Tabulka 15 Počet odpovědí označených jednotlivými respondenty s RZ dle vzdělání

Otázka č. 13 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik?(více správných odpovědí) Správné označené odpovědi

Počet

Dle vzdělání

respondentů Celkem

ZŠ

SŠ

VvO

VOŠ

VŠ

pouze b)

49

49

0

22

9

12

6

pouze e)

6

6

0

3

1

2

0

obě správné b) + e)

10

10

0

3

1

3

3

Obě tabulky představují podobnou sumarizaci odpovědí, tentokrát od respondentů s rodinným zázemím, nejvíce respondentů označilo odpověď „b“ a to nejvíce v kategorii SŠ a VOŠ. V následujících grafech jsou uvedeny četnosti označených odpovědí všech respondentů

84

a) Agresivitou

12 10

b) Poruchami hybnosti, třesem v oblasti končetin a obličeje, svalovou slabostí c) pocením, nevolností, zvracením

Absolutní četnost

10 8

7

6

5

5

5

4 4

d) tvorbou puchýřků, podlitin, 4

3

3

4

e) nekontrolovaným únikem moči, stolice

3

2 2

1

1

1

1

f) Antipsychotika nemají žádné vedlejší účinky

0 ZŠ

SŠ

VvO

VOŠ

VŠ

Četnost odpovědí jednotlivých respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32) Graf 31 Otázka č. 13 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik?

Nejvíce odpovědí je opět u možnosti b), kde se objevila podobná četnost 10 označení dle vzdělání z kategorie VOŠ a téměř stejná shoda panuje u věkové kategorie 31 – 40 let na grafu dole. Vyplývá z toho, že vzdělání hraje nezanedbatelnou roli, stejně jako zkušenosti získané během let.

85

20

19

a) Agresivitou

18 b) Poruchami hybnosti, třesem v oblasti končetin a obličeje, svalovou slabostí c) pocením, nevolností, zvracením

Absolutní četnost

16 14 12

11

10

d) tvorbou puchýřků, podlitin,

8

7

6

5

4

e) nekontrolovaným únikem moči, stolice

5

33 2

2

1

1

1

f) Antipsychotika nemají žádné vedlejší účinky

0 Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let Četnost odpovědí jednotlivých respondentů bez RZ dle věku (n=32)

Graf 32 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik?

Zde panuje shoda s četností u předešlého grafu. Četnost je 19 označení u možnosti „b) poruchami hybnosti, svalovou slabostí… Respondenti z této věkové skupiny se tedy zřejmě někdy s antipsychotiky setkali, a to i přes deficit rodinného zázemí.

86

Otázka č. 14 - V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?(více správných odpovědí) Otázka byla uzavřená a odpovídalo se opět na 2 správné odpovědi: možnost „b) tlumí jak pozitivní tak i negativní příznaky“ a možnost „e) pomáhají udržovat náladu nemocného“. V tabulkách jsou opět uvedeny počty respondentů na jednotlivé správné odpovědi. Tabulka 16 - rozdělení respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32)

14) V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?(více správných odpovědí) Správné

Dle vzdělání

označené odpovědi

Celkem respondentů

ZŠ

SŠ

VvO

VOŠ

VŠ

pouze b)

15

0

5

1

7

2

pouze e)

2

0

0

1

1

0

14

0

1

2

6

5

obě správné b) + e)

V tabulce nahoře jsou označeni respondenti dle vzdělání. Můžeme vidět, že nejvíce respondentů označilo správné obě odpovědi jak b) tak e). Respondenti byli s vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním.

87

Tabulka 17 –rozdělení respondentů bez RZ dle věku (n=32)

Otázka č. 14 V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?(více správných odpovědí) Správné označené Počet Dle věku odpovědi respondentů

pouze b) pouze e) obě správné b) + e)

Celkem

Do 20 let

21 - 30 let

31 - 40 let

12 1 12

0 0 0

4 0 1

8 1 11

41 - 50 50 a více let let 0 0 0

0 0 0

Tato tabulka zachycuje respondenty bez rodinného zázemí dle věku, téměř nikdo neodpověděl správně. Nejvíce v součtu všech respondentů – 12 respondentů (38%) odpovědělo na obě správné možnosti „b)“ i „e)“, na samotnou možnost „e)“ odpověděl jen 1 respondent (1%) a na možnost „pouze b)“ odpovědělo stejně jako v prvním případě také 12 respondentů (38%), nejvíce jednotlivých respondentů v jedné kategorii 31 – 40 let, kterých bylo 11 (34%) odpovědělo na obě správné možnosti.

88

Tabulka 18 Rozdělení respondentů s RZ dle vzdělání (n=112)

Otázka č. 14 V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?(více správných odpovědí) Správné odpovědi

Počet respondentů

Dle vzdělání

Celkem

ZŠ

SŠ

VvO

VOŠ

VŠ

pouze b)

17

0

9

4

2

2

pouze e)

9

0

2

3

2

2

14

0

8

4

0

2

obě správné b) + e)

Respondenti s rodinným zázemím označili nejvíce správných možností, z výběru tří variant však označili nejvíce možnost „ pouze b)“ a to kategorie SŠ (9 respondentů/, která označila nejvíce, kategorie VvO byla na druhém místě, ze tří variant možných odpovědí označila shodně variantu „ pouze b)“ a „obě možnosti „b) + e)“, nejméně pak vyznačila kategorie VOŠ a VŠ. Tabulka 19 Rozdělení respondentů s RZ dle věku (n=112)

14) V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?(více správných odpovědí) Počet Správné

Dle věku

respondentů

odpovědi Celkem

Do 20

21 - 30

31 - 40

41 - 50

50 a více

let

let

let

let

let

pouze b)

17

2

5

6

3

0

pouze e)

9

0

2

5

1

0

14

0

2

7

2

0

obě správné b) + e)

V této tabulce vidíme rozdělení respondentů s RZ dle věku, nejvíce tu odpovědělo jen 7 respondentů (6%) z věkové kategorie 31 – 40 let na správné možnosti „ b) + e)“ a 6 respondentů (5%) ze stejné kategorie odpovědělo na možnost „pouze b)“. 5 respondentů (4%) odpovědělo na možnost „pouze b“ z kategorie 21 – 30 let“. 89

18

17 a) Způsobují malé vedlejší účinky

16

14

b) tlumí jak pozitivní tak i negativní příznaky

Absolutní četnost

12

11

10

c) Dávkují se po menších dávkách

9

8

d) Jsou dražší a méně dostupná

6 4 4

4

3

3

2 2

0

1

e) pomáhají udržovat náladu nemocného

11

1

f) Jedná se o léky vpravované výhradně injekcemi, tudíž se podávají v nemocnicích g) Nevím

Do 20 let 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a více let let let let Četnost odpovědí respondentů bez RZ dle věku (n=32)

Graf 33 - Otázka č. 14 - V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?

V grafu vidíme opět četnost označení jednotlivých odpovědí. Odpovědi nebyly označené vůbec (0%) v kategorii 41 – 50 let a 50 let a více. Nejvíce odpovědí bylo označeno v kategorii 31 – 40 let, kde respondenti vynikli především s možností „b)“ v počtu 17 označení (53%) a poté s možností e) v počtu 11 označení (34%). Většina respondentů tedy odpověděla alespoň na jednu správnou možnost, tedy „b)“ a „e)“.

90

12

a) Způsobují malé vedlejší účinky

10 10

b) tlumí jak pozitivní tak i negativní příznaky 8 c) Dávkují se po menších dávkách

Název osy

7

6

d) Jsou dražší a méně dostupná 5

5 4

5

4

e) pomáhají udržovat náladu nemocného

4 3 2

3 2

2 2

2 1 1 1

1

1

1

f) Jedná se o léky vpravované výhradně injekcemi, tudíž se podávají v nemocnicích g) Nevím

0 ZŠ SŠ VvO VOŠ VŠ Četnost odpovědí respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32)

Graf 34 - Otázka č. 14 - V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?

Vidíme opět četnost odpovědí, tentokrát dle vzdělání. Zde si konkurují především respondenti s VOŠ a VŠ, kde označili v počtu 10 označení (31%) možnost „b“ a 5 označeními (15%) možnost „e)“. Respondenti z VŠ byli na možnosti „b)“ jen o 3 označení níže a na možnosti „e)“ byli vyrovnaní.

91

30 a) Způsobují malé vedlejší účinky

26 25

b) tlumí jak pozitivní tak i negativní příznaky

Absolutní četnost

20

c) Dávkují se po menších dávkách

18 15

15

14

13

10 10

5

3 3 1

5

4 1

e) pomáhají udržovat náladu nemocného

9

8 7 7

2

6 4 2 2

d) Jsou dražší a méně dostupná

7 7 5

4

f) Jedná se o léky vpravované výhradně injekcemi, tudíž se podávají v nemocnicích g) Nevím

0 ZŠ SŠ VvO VOŠ VŠ Četnost jednotlivých odpovědí respondentů s RZ dle vzdělání (n=112)

Graf 35 Otázka č. 14 - V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace? (n=112)

Na tomto grafu vidíme překvapivé navýšení četnosti všech odpovědí u respondentů se SŠ v počtu 26 označení (23%) u možnosti „j) nevím“ zároveň se však 50% označení v této kategorii přiklání k odpovědím „a)“, „b)“, „c)“ a „e)“. Zdá se tedy přeci jen nějaká informovanost těchto respondentů. Výrazné je také množství označení v kategorii VvO u možnosti „b)“, převážná část VOŠ a VŠ označila odpověď „g) nevím“.

92

35

a) Způsobují malé vedlejší účinky

31

Absolutní četnost

30 25

b) tlumí jak pozitivní tak i negativní příznaky

20 13

15

88

10 5 0

11 11

5 32

14 11101210 7 7 55 4 5 6 342 11 11

c) Dávkují se po menších dávkách d) Jsou dražší a méně dostupná

Do 20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a let let let let více let Četnost jednotlivých odpovědí respondentů s RZ dle věku (n=112) Graf 36 Otázka č. 14 V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace?

Dle tohoto grafu při porovnání s předchozím můžeme usuzovat, že respondenti do 21 – 30 let se středním vzděláním téměř o antipsychoticích neví, ale přesto je jejich povědomí o něco větší, jelikož i přes naprosto převažující počet označení možnosti „g) nevím“ jsou označeny i správné odpovědi a to v počtu 10 označení(8%) u „a)“, 8 označení (7%) u „b)“ a 7% označení u „c“. Naopak respondenti s VOŠ i VŠ ve věku od 31 a více let i přes své vzdělání o těchto typech léků nemají příliš informací.

93

Otázka č. 15 - Jakým způsobem se užívají antipsychotika? Otázka byla formou uzavřenou s jedinou možnou odpovědí, touto byla odpověď „b) postupně se mírně zvyšuje dávka léku podávaných ústy, sledují se příznaky a nežádoucí účinky, dávky se udržují kvůli odpuzení relapsu“. 14 12

Absolutní četnost

12 10 8

7

6

5 4

ZŠ

4

SŠ 2

1

1 1

1

VvO VOŠ

0 a) Pravidelné b) Postupně se c) Podá se jedna d) Podávají se e) Nevím vyšší dávky mírně zvyšuje vysoká dávka jen slabé injekčně a dávka léků léků udržovací dávky sledují se podávaných podávaných bez ohledu na příznaky a ústy a sledují se ústy a poté se už příznaky, které nežádoucí příznaky a jen pozorují se stále udržují účinky, pokud nežádoucí účinky, další vymizí, dávky účinky, dávky dávka jen se snižují se udržují kvůli injekčně v odpuzení případě relapsu relapsu Otázka č. 15 - Jakým způsobem se užívají antipsychotika?

VŠ

Graf 37 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32)

Zde můžeme pozorovat naprostou převahu v odpovědi „b)“ ve všech věkových kategoriích kde odpovědělo jednotně především všech 12 respondentů (37%) se vzděláním VOŠ, se SŠ odpověděl 1 respondent (1%) na odpověď „a)“ a 1 respondent (1%) na „e)“. S počtem 1 respondenta (1%) je označena odpověď e) i z kategorie VvO a VŠ.

94

30 24

Absolutní četnost

25 20 15 10 5 5

111 0 a) Pravidelné b) Postupně c) Podá se d) Podávají e) Nevím vyšší dávky se mírně jedna vysoká se jen slabé injekčně a zvyšuje dávka léků udržovací sledují se dávka léků podávaných dávky bez příznaky a podávaných ústy a poté ohledu na nežádoucí ústy a sledují se už jen příznaky, účinky, se příznaky a pozorují které se stále pokud nežádoucí účinky, další udržují vymizí, účinky, dávka jen dávky se dávka se injekčně v snižují udržují kvůli případě odpuzení relapsu relapsu Otázka č. 15 - Jakým způsobem se užívají antipsychotika?

Do 20 let

21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Graf 38 Respondenti bez RZ dle věku (n=32)

Zde se značná část respondentů v počtu celých 29 respondentů (90%) se shoduje na odpovědi „b)“, uvažují tedy správný způsob podávání antipsychotik. Celkem 3 respondenti, každý 1 respondent ze skupiny do 20 let a 21 – 40 let, odpověděli na možnost „e) nevím“. Přitom neodpovídali respondenti z kategorií 41 – 50 a více let (0%).

95

35 29

Absolutní četnost

30 25 20

17 14

15 10 10

8

8

8

6

5

4 2

1

11

11

1

0 a) b) Postupně c) Podá se d) Podávají e) Nevím Pravidelné se mírně jedna se jen slabé vyšší dávky zvyšuje vysoká udržovací injekčně a dávka léků dávka léků dávky bez sledují se podávaných podávaných ohledu na příznaky a ústy a ústy a poté příznaky, nežádoucí sledují se se už jen které se stále účinky, příznaky a pozorují udržují pokud nežádoucí účinky, další vymizí, účinky, dávka jen dávky se dávky se injekčně v snižují udržují kvůli případě odpuzení relapsu relapsu

ZŠ SŠ VvO VOŠ VŠ

Otázka č. 15 - Jakým způsobem se užívají antipsychotika? Graf 39 Rozdělení respondentů s RZ dle vzdělání (n=112)

Na tomto grafu jsou respondenti odpovídající v kategorii s rodinným zázemím. Nejvíce odpověděli respondenti ze všech kategorií opět na odpověď „b)“, v závěsu pak byli respondenti, kteří o způsobu užívání nevěděli a to opět ze všech kategorií, bylo jich však méně. Nejvíce správných odpovědí bylo od středoškoláků, ti odpověděli v počtu 29 respondentů (26%) na správnou možnost „b)“. Na odpověď „e) nevím“ odpovědělo jen 17 respondentů (15%) z kategorie SŠ a z kategorie VŠ odpovědělo 14 respondentů (13%)

96

25 22

Absolutní četnost

20 16 15 15

10

13 12 8 6

5

6

5 11

2

Do 20 let 11

11

1 21 - 30 let

0 a) Pravidelné b) Postupně c) Podá se d) Podávají e) Nevím vyšší dávky se mírně jedna vysoká se jen slabé injekčně a zvyšuje dávka léků udržovací sledují se dávka léků podávaných dávky bez příznaky a podávaných ústy a poté se ohledu na nežádoucí ústy a sledují už jen příznaky, účinky, se příznaky a pozorují které se stále pokud nežádoucí účinky, další udržují vymizí, účinky, dávka jen dávky se dávka se injekčně v snižují udržují kvůli případě odpuzení relapsu relapsu Otázka č. 15-Jakým způsobem se užívají antipsychotika?

31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let

Graf 40 Respondenti s RZ dle věku (n=112)

Dle tohoto grafu máme opět nejvíce respondentů v možnosti „b)“ s počtem nejvíce správných odpovědí od kategorie 21 – 30 let v počtu 22 respondentů (19%). 15 respondentů (14%) odpovědělo na možnost „e) nevím“.

97

Otázka č. 16 – Za jak dlouho se pozná účinek antipsychotik během podávání? Otázka byla formou uzavřenou s jedinou možnou odpovědí „c) po 4 – 6 týdnech podávání“. 12 10 Absolutní četnost

10 8 6

ZŠ

6 4

3 2

2

SŠ

3

VvO

2 1

1

1

11 1

0 a) Po 1 b) Po 2 – 4 c) Po 4 – 6 d) Po 1 e) Nevím týdnu měsíci týdnech týdnech podávání podávání podávání podávání Otázka č.16 - za jak dlouho se pozná účinek antipsychotik během podávání?

VOŠ

VŠ

Graf 41 – rozdělení respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32)

Nejvíce respondentů (21 respondentů celkem ze všech kategorií v celé množině n=32/ 65% celkem) označilo odpověď „b) po 2 – 4 týdnech podávání“ která není správně. Jen 3 respondenti (9%) z kategorie SŠ označili správnou odpověď „c)“.

98

20

18

18 Absolutní četnost

16 14 12 10

Do 20 let

8

21 - 30 let

6 4 2

31 - 40 let

4 2

3

41 - 50 let 1

1

111

50 a více let

0 a) Po 1 b) Po 2 – 4 c) Po 4 – 6 d) Po 1 e) Nevím týdnu měsíci týdnech týdnech podávání podávání podávání podávání Otázka č.16 - za jak dlouho se pozná účinek antipsychotik během podávání?

Graf 42 Respondenti bez RZ dle věku (n=32)

Nejvíce respondentů se tu vyjádřilo opět k odpovědi „b)“, vyniklo především 18 respondentů (56%) z věkové kategorie 31 – 40 let. 1 respondent (1%) z kategorie do 20 let odpověděl na možnost „e) nevím“ 3 respondenti (9%) odpověděli na možnost „c)“. Ostatní věkové kategorie nepřinesly žádného respondenta (0%);

99

Absolutní četnost

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

19 15

14

15

ZŠ

8 5 5 2

3 1

2

3

4

5

4 2

2

1 1

a) Po 1 b) Po 2 – 4 c) Po 4 – 6 d) Po 1 týdnu měsíci týdnech týdnech podávání podávání podávání podávání

SŠ VvO

1 e) Nevím

VOŠ VŠ

Otázka č.16 - za jak dlouho se pozná účinek antipsychotik během podávání? Graf 43Respondenti s RZ dle vzdělání (n=112)

Zde se značný počet respondentů se všemi vzděláními shodnul na možnosti „e) nevím“. Nejvíce respondentů bylo z kategorie se SŠ, kteří se, v počtu 19 respondentů (17%) přiklonili k možnosti „b)“ a v počtu 14 respondentů (12%) ke správné odpovědi „c)“. Naopak značná část respondentů s vysokou školou (15 respondentů/13%) odpověděla právě na možnost „e) nevím“, kde se vyrovnaly se stejným počtem 15 respondentům (13%) z kategorie SŠ. Ostatní kategorie se v počtech označených možností příliš nelišily.

100

17

18 16

15

14

Absolutní četnost

14 12

10

10

8

8

Do 20 let

8 6

5

5

4

55

4

3

4 2

1

1

1

1

1

1

2

21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let

1

50 a více let

0 a) Po 1 týdnu podávání

b) Po 2 – 4 c) Po 4 – 6 týdnech týdnech podávání podávání

d) Po 1 měsíci podávání

e) Nevím

Otázka č.16 - za jak dlouho se pozná účinek antipsychotik během podávání?

Graf 44 Respondenti s RZ dle věku

Zde je opět vidět jasná shoda respondentů všech kategorií v možnosti „e) nevím“. Za pozornost stojí 14 respondentů v kategorii 21 – 30 let, kteří odpověděli na možnost „b)“ a pak 10 respondentů z kategorie 31 – 40 let, kteří odpověděli na správnou možnost „c)“

101

Otázka č. 17 – Znáte některé zásady duševní hygieny? Otázka byla polootevřená s možnostmi ANO nebo NE, respondenti poté měli možnost napsat, jaké zásady duševní hygieny znají. Respondenti byli opět rozděleni na žijící s RZ a bez RZ, dle vzdělání a věku. 12 10 Absolutní četnost

10 8

7

6

5

5

a) Ano

4

b) Ne 2

2

1

1

SŠ

VvO

1

0 ZŠ

VOŠ

VŠ

Otázka č. 17 – Znáte některé zásady duševní hygieny? Graf 45 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32)

Na grafu nahoře vidíme četnost odpovědí respondentů bez RZ , téměř nejvíce možnosti ANO označili respondenti z VOŠ (31% respondentů) a z VŠ (21% respondentů).

102

Absolutní četnost

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

19

a) Ano

6 4

b) Ne

1 Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let Otázka č. 17 – Znáte některé zásady duševní hygieny?

Graf 46 Respondenti bez RZ dle věku (n=32)

V této kategorii odpověděla téměř polovina respondentů (59%) odpovědí Ano. Odpovědi otevřené části otázky se individuálně lišily.

103

40

35

Absolutní četnost

35 30 ZŠ

25 20

19

18

SŠ 13

15 8

10 5

VvO VOŠ

8 5

4 1

VŠ

0 a) Ano b) Ne Otázka č. 17 - Znáte některé zásady duševní hygieny? Graf 47 Respondenti s RZ dle vzdělání (n=112)

Z grafu vyplývá, že značná část z této množiny s rodinným zázemím, odpověděla záporně, více obrácený trend vidíme u vysokoškoláků, kteří skutečně znali pojem „duševní hygiena“ odpovědi otevřeného charakteru se opět individuálně lišily.

104

30 26

Absolutní četnost

25 20 20

18

Do 20 let 14

15

21 - 30 let 11

10 5

7

7

31 - 40 let 6

3

41 - 50 let 50 a více let

0 a) Ano b) Ne Otázka č. 17 - Znáte některé zásady duševní hygieny?

Graf 48 Respondenti s RZ dle věku (n=32)

Zde jasně převládá téměř ambivalentní poměr a to nejvíce u věkové skupiny od 21 do 30 let.

105

Otázka č. 18 – Měl někdo z Vašich příbuzných myšlenky o tom, že by si chtěl sáhnout na život? Tato otázka byla blokem otázek, jejichž respondenti byli „vyfiltrováni“ otázkou č. 5 na začátku praktické části. Měla za úkol vytvořit relaci mezi respondenty, kteří žijí v rodinném zázemí a zároveň měli s člověkem s psychotickou poruchou osobní zkušenost a jejich případným setkáním se s psychoedukačním materiálem, jehož se bude týkat závěrečná otázka č. 21. Všichni zde uvedení respondenti jsou pouze z množiny 112 lidí z kategorie „s RZ – s rodinným zázemím“.

18

17

16

Absolutní četnost

14 12 10 8 6 4

základní

7

středoškolské

5

vyučen v ob.

3

vyšší odborné

3 3 2

2

1

vysoké

0 a) Ne, neměl

b)

Ano, měl c) Ano, ale d) Ano, nepřikládal/a/i musel/a/i jsme jsme tomu kontaktovat váhu psychiatra

Měl někdo z Vašich příbuzných myšlenky o tom, že by si chtěl sáhnout na život? Graf 49 respondenti s RZ dle vzdělání

I přes velmi osobní ráz této otázky odpovědělo všech 41 respondentů, vyčleněných otázkou č. 5. I přes kladné odpovědi v otázce č. 5, respondenti (78% z celé množiny 41) téměř shodně ve všech vzděláních neudávají výskyt suicidálních tendencí, přece jen 7% respondentů udává jejich výskyt. 1 respondent (1%) uvedl přizvání, či návštěvu psychiatra ke konzultaci.

106

14

13

Absolutní četnost

12

11

10

8 Do 20 let

6 4 4

3

21 - 30 let

4

3

31 - 40 let

2 2

1

41 - 50 let 50 a více let

0 a)

Ne, neměl b)

Ano, měl c) Ano, ale d) Ano, nepřikládal/a/i musel/a/i jsme jsme tomu váhu kontaktovat psychiatra

Měl někdo z Vašich příbuzných myšlenky o tom, že by si chtěl sáhnout na život? Graf 50 Rozložení respondentů s RZ dle věku

Jsou znázorněny odpovědi respondentů s RZ dle věku, opět pozorujeme většinovou shodu v odpovědi „a) ne, neměl“ která dohromady čítá 34 respondentů z každé věkové kategorie. Zdá se, že takto odpověděli respondenti, kteří uvedli v otázce č. 5, že si nejsou jistí. Zbylých 13 (12%) respondentů odpovědělo, že mělo ve své rodině problémy s psychózou.

107

Otázka č. 19 – Projevoval některý z Vašich blízkých dlouhodobě veselou náladu, roztržitost, přehnaný vtek, riskantní, či nevhodné chování, i když tomu situace neodpovídala? Otázka byla opět selekční, měla zjistit, zda respondenti nezaznamenali u svého příbuzného stav dlouhodobé mánie. Odpovídalo opět všech 41 respondentů, včetně těch,

Absolutní četnost

kteří v předchozí otázce odpověděli „ne“. 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

9

9

5

5

základní

4 3

středoškolské

2 1

1 1

vyučen v ob. vyšší odborné

c) Nejsem si vysoké jist/a Projevoval některý z Vašich blízkých dlouhodobě veselou náladu, roztržitost, přehnaný vtek, riskantní, či nevhodné chováním i když tomu situace neodpovídala? a) Ano

b) Ne

Graf 51 – respondenti dle vzdělání

Na obou grafech vidíme, že většina respondentů odpověděla kladně „ano“ a to ze všech

Absolutní četnost

věkových skupin i skupin vzdělání. 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

9 8 5 5

5 Do 20 let

4 3 3 2

21 - 30 let 31 - 40 let

1

41 - 50 let 50 a více let c) Nejsem si jist/a Projevoval některý z Vašich blízkých dlouhodobě veselou náladu, roztržitost, přehnaný vtek, riskantní, či nevhodné chováním i když tomu situace neodpovídala?

a) Ano

b) Ne

Graf 52 respondenti dle věku (

108

Otázka č. 20 – Konzultovali jste případné podivnosti v chování Vašeho blízkého s psychiatrem? Tato otázka se měla týkat pouze těch, kteří odpovídali na předchozí dvě otázky kladně. Ale vzhledem k tomu, že někteří respondenti si nebyli jistí, odpovídali na tuto otázku i přes své záporné odpovědi na předchozí 2 otázky. Tito respondenti většinou odpověděli, že „zvládnou situaci sami“ nebo „že nepovažovali návštěvu psychiatra za nutnou“, zde můžeme vidět celkovou shodu v počtu respondentů u záporné i kladné odpovědi.

Absolutní četnost

12

10

10 8

6

6

6

5

4

4

3 3

2

základní středoškolské

2

2 0

vyučen v ob. vyšší odborné a) Ano, bylo to b) Ne, c) Ne, doufali potřeba nepovažovali jsme, že to vysoké jsme to za nutné zvládneme sami vlastními silami Otázka č. 20 – Konzultovali jste případné podivnosti v chování Vašeho blízkého s psychiatrem?

Graf 53 Respondenti dle vzdělání (n=112)

V grafech opět vidíme shody odpovědí v kategorii „dle věku“ i „dle vzdělání“. Méně

Absolutní četnost

respondentů si už přiznalo, že bylo potřeba se domluvit s psychiatrem. 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

8 7

7 5 3

3

3 2

2 1

Do 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let

a) Ano, bylo to potřeba

b) Ne, c) Ne, doufali nepovažovali jsme, že to jsme to za nutné zvládneme sami vlastními silami

41 - 50 let 50 a více let

Otázka č. 20 – Konzultovali jste případné podivnosti v chování Vašeho blízkého s psychiatrem? Graf 54 Respondenti dle věku

109

Opět je vidět převaha respondentů, kteří neměli zájem promluvit si o problémech svého příbuzného s psychiatrem.

Otázka č. 21 – Zkoušeli jste některé preventivně vzdělávací programy, které se zabývají podáváním informací o psychózách? Tato otázka se týkala respondentů, kteří zodpověděli kladně otázky č. 18 – č.20 a především v předchozí otázce možností „a) Ano, bylo to potřeba“. Měla za úkol od respondentů zjistit, zda se setkali s některým psychoedukačním programem, buď primárně preventivním (seznamujícím s počátečními příznaky), nebo sekundárně preventivním (seznamujícím se způsoby odpuzení relapsu akutní psychózy).

Absolutní četnost

3,5

3

3

3

3 2,5

2

2

2 1,5

a) Ano 1

1

1

1 b) Ne

0,5 c) Nevím o ničem takovém

0

Otázka č. 21 - Zkoušeli jste některé preventivně vzdělávací programy, které se zabývají podáváním inf…? Graf 55 Rozložení respondentů dle vzdělání

V obou grafech můžeme pozorovat podobnost jak v oblasti věkové (graf na další straně), tak v oblasti z kategorie vzdělání. Pojem „psychoedukační program“ slyšel, či si vyzkoušel během návštěvy psychiatra pouze jediný respondent (1%) z věkové kategorie 21 – 30 let se středoškolským vzděláním.

110

Absolutní četnost

4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

4 3 2

3 2

a) Ano b) Ne

11

1 c) Nevím o ničem takovém

Do 20 21 - 30 31 - 40 41 - 50 50 a let let let let více let Rozložení odpovědí respondentů s RZ dle věku Graf 56 Rozložení odpovědí respondentů dle věku

Na grafu vidíme, že nejvíce získala možnost „c) nevím o ničem takovém“ kde ji označili 4 respondenti ve věkové skupině 21 – 30 let, pouze 1 respondent v té samé věkové skupině uvedl, že se s tímto programem setkal.

111

10 Diskuse a porovnání s výzkumnými otázkami Bakalářská práce byla zpracována na vzorku laické veřejnosti a měla za úkol zmapovat pomocí otázek zaměřených na hlavní varovné příznaky, její znalosti v této problematice. Za klíčové byly považovány zejména otázka č. 6, až č. 12, kde jsem se respondentů dotazoval na charakter obvyklých příznaků doprovázejících počáteční stav psychózy, na počáteční příznaky, pozitivní příznaky a negativní příznaky, které se u psychóz běžně objevují. Otázky č. 13 – č. 16 byly zaměřené na pravidla užívání antipsychotik. I když se jimi podrobněji nezabývám, do výzkumu jsem je i tak zařadil, neboť například podle Vágnerové je nutné, aby i příbuzní v rodině nemocného znali postupy při podávání psychofarmakologických léčiv. Z dotázaných 144 respondentů (100%) jsem vzorek rozdělil na skupinu s rodinným zázemím, čítající 112 (78%) respondentů, a na skupinu bez rodinného zázemí, která byla podstatně menší a čítala pouze 32 (22%) respondentů. Přesto si myslím, že jsem získal poměrně reprezentativní vzorek, jehož odpovědi byly velmi různorodé. Hlavní výzkumná otázka Jaké znalosti o varovných příznacích psychóz budou mít všichni respondenti? K hlavní výzkumné otázce se vztahovaly otázky č. 6 – č. 12. Na tyto otázky odpověděli skoro všichni respondenti správně a přitom se výsledky téměř nelišily, pokud šlo o lidi žijící v rodinném zázemí, nebo bez něho. Celkově spíše odpovídala na správné odpovědi mladší generace se vzděláním SŠ, která podle mého názoru má větší obecnou informovanost díky internetu. Generace respondentů starších odpověděla také dobře, zde ale tolik, podle mého názoru, nezáleželo na vzdělání, ale spíše na intuici. Vedlejší výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1: Jaký bude průměrný věk respondentů, kteří o varovných příznacích informace mají? Zde odpovídala nejsprávněji kategorie ve věkové skupině 21 – 30 let, která označila nejvyšší počet správných odpovědí, u každé otázky vždy kolem 25% správných odpovědí, jak vyplynulo z grafů, klíčové při tom byly opět otázky č. 6 – č. 12. Stejný počet starší věkové skupiny 31 – 40 let označil podobné procento. Další respondenti z věkové skupiny 41 – 50 a více téměř neodpovídali, což platilo hlavně u skupiny 112

respondentů bez rodinného zázemí, nebo označili možnost „nevím“. Myslím si tedy, že informovanost skutečně roste nepřímou úměrou s klesajícím věkem respondentů, neboť ti mají větší povědomí, větší přístup k informacím z internetu, knih…, na všechny otázky však neměli správné odpovědi, tudíž by bylo třeba tuto skupinu o psychózách blíže informovat. Vedlejší výzkumná otázka č.2 - Jak úroveň znalostí varovných příznaků psychotických poruch bude záviset na vzdělání respondentů?

Zde bych podotknul překvapivý výsledek, kdy na správné otázky odpovědělo méně respondentů s vysokým a vyšším odborným vzděláním, než respondentů se středoškolským vzděláním. Byl tu však rozdíl i mezi kategorií s RZ a bez RZ. Klíčové byly opět otázky č. 6 – č. 12. Obecně více respondentů s VOŠ a VŠ odpovídalo více v kategorii s RZ, tudíž si správné odpovědi na dotazník mohli snadno najít u svých mladších příbuzných, nebo si je zjistit. Domněnka, že by vzdělání ovlivňovalo znalosti těchto poruch, se tedy nepotvrdila. Vedlejší výzkumná otázka č. 3 - Jaká úroveň znalostí varovných příznaků psychotických poruch bude u respondentů žijících samostatně a v rodinném zázemí? Tato otázka byla částečně řečena již v předchozí diskusi. Více odpovídalo respondentů s RZ, ale není příliš velký rozdíl mezi správností odpovědí této skupiny se skupinou bez RZ. Otázky č. 6 – č. 12 byly zodpovězeny téměř se stejnými výsledky, kategorie RZ a bez RZ se lišila jen s rozdíly ve věkových kategoriích a stupni vzdělání, v jakých respondenti na správné otázky odpovídali. Domnívám se, že lidé mladší, žijí více v rodinném zázemí, tudíž o psychózách vědí více, jelikož jí mohl onemocnět například jejich vzdálený, či blízký příbuzný, a mají tak více zájmu si informace hledat.

113

Vedlejší výzkumná otázka č. 4 - Co bude pravdou na domněnce, že více znalostí budou mít ti respondenti, kteří měli či mají blízkého postiženého psychózou?

Ze 112 respondentů s RZ odpovědělo 41 respondentů, že mělo nebo se domnívalo, že se v jejich rodině vyskytl člověk s psychózou. Návštěvu psychiatra zvolilo jen 16% respondentů. Ale např. podle Bankovské – Motlové se uvádí, že sebevražedná tendence může být prodělávanou depresivní fází remise schizofrenie, po které přichází relaps – tudíž v jejich případě by byla pomoc psychiatra na místě. Domněnka uvedená ve znění výzkumné otázky se tedy nepotvrdila. Vedlejší výzkumná otázka č. 5 - Budou si respondenti vědomi i preventivních přístupů k nemocnému i sobě samým v rámci duševní hygieny? Tato otázka znovu poukazuje na předchozí diskuse. Zásady pravidel duševní hygieny uvedlo více respondentů se SŠ v kategorii s rodinným zázemím a více respondentů s VOŠ a VŠ bez rodinného zázemí. Náhledy a odpovědi ve volné části otázky byly velmi různorodé, velmi shodné byly odpovědi u VOŠ a VŠ kde několik respondentů uvedlo tělesná cvičení, sport, četbu, potřebu být s přáteli apod. Avšak nepotvrdilo se, že by znali nějaké speciální postupy, které by jim pomohly udržet duševní kondici.

114

11 Doporučení pro praxi Pro praxi bych doporučil více se zaměřit na informovanost o psychózách či schizofrenii podobně, jako se edukuje o diabetu, nádorových onemocněních a dalších fyzických onemocněních, třeba nějakou inovativní formou. Cílem by bylo zavést edukační materiály do všech středních i vysokých škol, psychologických kurzů aj. tak, aby povědomí o těchto chorobách vzrostlo, a zároveň aby se zabránilo stigmatizaci. Protože je potřeba informovat, tak jsem do příloh vložil mnou vytvořený vzorek edukačního materiálu, který by mohl sloužit jako předloha. Materiál je veden formou dvou domlouvajících se hlasů, které vysvětlují základní pojmy psychózy. Mým cílem při tvoření tohoto, možná trochu úsměvného, vzorku bylo, aby se především rychle vštípil, a také aby si ho každý zapamatoval.

115

12 Závěr Psychózy jsou velmi zákeřné choroby, které mění člověka v naprosto někoho jiného, než kým býval. Známé jsou dnes už i z médií a to hlavně v negativním kontextu, kde se však o nich nemluví tak jak by se mělo, naopak, nemocní jsou pokládáni za zločince a záměna pojmu psychóza a psychopatie je závažným faktem. Nezřídka kdy opravdu může nemocný s psychózou ublížit v nestřeženém okamžiku, není-li u něj toto postižení včas odhaleno. Jedním způsobem je právě odhalení jeho varovných náznaků, které, jak uvádí v literatuře například Praško, se mohou dlouho ukrývat třeba jen ve špatné náladě, podivné změně chování a nejsou na první pohled patrné ani jeho nejbližším příbuzným, kteří ho celé roky znají. Mohou si však všimnout některých změn například nálady, zvýšeného smutku, netečnosti, nebo naopak dráždivosti, vztahovačnosti, nervózního chování atd. Je nutné si uvědomit, že při včasných rozpoznáních varovných příznaků laiky by se tyto případy nemuseli opakovat. Je proto nutné, aby byli všichni v laické veřejnosti co nejvíce informováni právě o těchto příznacích. Na toto téma jsem zpracoval výše uvedenou bakalářskou práci, kde jsem v její praktické části zkoumal vzorek laické veřejnosti pomocí vlastního dotazníku, který jsem zpracoval pomocí informací z odborné literatury. Poznatky z práce, jak z teoretické tak praktické části, mohu využít ve své praxi v psychiatrickém ošetřovatelství v pozdějších dobách. Mým předpokladem byl i impulz pro další zkoumání v této otázce. Jak jsem řekl v úvodu, zda se k psychóze bude postupně přistupovat podobně tak, jako se dnes přistupuje k závažným tělesným onemocněním, pak by mohlo být toto téma skutečně dokončeno

116

Zdroje použité v práci BANKOVSKÁ MOTLOVÁ, Lucie a Filip ŠPANIEL. Schizofrenie: jak předejít relapsu aneb terapie pro 21. století. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013, 110 s. Aeskulap. ISBN 978-802-0429933. BANKOVSKÁ MOTLOVÁ, Lucie a František KOUKOLÍK. Schizofrenie: neurobiologie, klinický obraz, terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2004, s. 19-36 [cit. 2014-11-10]. ISBN 8072622773. BANKOVSKÁ MOTLOVÁ, Lucie. Psychosy.cz [online]. 2010 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: http://www.psychosy.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=50&Itemid=2 British journal of psychiatry: International clinical practice guidelines for early psychosis [online].

2005

[cit.

2014-12-04].

ISSN

1472-1465.

Dostupné

z:

http://bjp.rcpsych.org/content/187/48/s120.full ČEŠKOVÁ, Eva a Hana KUČEROVÁ. Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy. Vyd. 1. Editor Mojmír Svoboda. Praha: Portál, 2006, 317 s. ISBN 80-7367154-9. DÖRNER, Klaus a Ursula PLOG. Bláznit je lidské: učebnice psychiatrie a psychoterapie. Vyd. 1. Překlad Jan Lorenc. Praha: Grada, 1999, 353 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 80-7169628-5. DOUBEK, Pavel [et al.]. Psychóza v životě - život v psychóze: příručka pro pacienty trpící psychózou a jejich rodiny. Praha: Maxdorf, 2008. ISBN 978-807-3451-561. FRANĚK, Marek. Psychopati v manažerských pozicích. Přednáška č. 12 [ppt]. 2009, č. 12, str. 3, 5 [cit. 2015-01-06]. Dostupné z: lide.uhk.cz/fim/ucitel/franema1/data/psychriz/psychopati.ppt GAY, Christian. 2010. Bipolární porucha: rady pro rodiny a blízké osob s maniodepresivními stavy. Vyd. 1. Praha: Portál, 135 s. Rádci pro zdraví.[z francouzského originálu přeložila Hana Holubkovová] ISBN 978-807-3676-681. HERMAN, Erik et. al. Bipolární porucha a její léčba. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. ISBN 80734-5051-8. HÖSCHL, Cyril. Psychiatrie. 2. dopl. a opr. vyd. Editor Cyril Höschl, Jan Libiger, Jaromír Švestka. Praha: TIGIS, 2004, 883 s. ISBN 80-900-130-7-4. KUČEROVÁ, Helena. Schizofrenie v kazuistikách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 106 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4720-456. MOŽNÝ, Petr. Kdy se řekne psychóza [online]. Praha: Galén, 1997 [1999] [cit. 2015-01-04]. Účelová neprodejná publikace. Dostupné z: http://sanity.cz/wp-content/uploads/psychoza.pdf

117

PĚČ, Ondřej, Václava ProbPsychózy: psychoterapie, rehabilitace a komunitní péče. 1. vyd. Editor Ondřej Pěč, Václava Probstová. V Praze: Triton, 2009, 256 s. ISBN 978-807-3872-533. PETERKOVÁ, Michaela. Typy schizofrenie. Psychoweb.cz [online]. 2008. vyd. 2008 [cit. 2014-12-21].

Dostupné

z:

http://www.schizofrenie.psychoweb.cz/schizofrenie-uvod/typy-

schizofrenie SCHNEEDORFEROVÁ, Eva. Tichý společník aneb život s nemocnou duší. Topzine.cz [online]. 2009 [cit. 2015-01-06]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/tichy-spolecnik-aneb-zivots-nemocnou-dusi SMOLÍK, Petr. Duševní a behaviorální poruchy: průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. 2. Praha: Maxdorf, 2002, 506 s. ISBN 80-859-1218-X. VACÍNOVÁ, Marie et. al. Psychologie. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2008, 189 s. ISBN 978-808-6723-471. VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha: Portál, 2014, 815 s. ISBN 978-802-6206-965. VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Praktický slovník medicíny: [11 000 hesel s výkladem pro širokou veřejnost]. 10. aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf, 2011, xv, 519 s. ISBN 978-807-3452629. WEIMEROVÁ, Monika. Psychózy. Dobrapsychiatrie.cz [online]. 2010 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: http://www.dobrapsychiatrie.cz/psychozy ZVOLSKÝ, Petr a Jiří RABOCH. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001, xxvii, 622 s. ISBN 80-7262-140-8.

Zdroje obrázkových příloh http://creativelife.cz/wp-content/uploads/2015/01/schizophrenic-cat-1.jpg http://creativelife.cz/wp-content/uploads/2015/01/1459882_824_.jpg

Zdroje ostatních příloh Hamiltonova škála deprese: http://www.cure4you.dk/960/HAM-D-6%20Self-rating_3_days%20czech-CZ.pdf BITEPT – online test psychických poruch http://www.psychotestyzdarma.cz/bitept-velky-test-psychickych-poruch/

118

Seznam grafů Graf č. 1 Rozdělení respondentů dle RZ a vzdělání .................................................................... 43 Graf 2 Otázka č. 5vyskytl se ve Vašem společenském zázemí člověk s psychotickým onemocněním? (n=112) .............................................................................................................. 44 Graf 3 Respondenti s RZ dle vzdělání (n=112) .......................................................................... 45 Graf 4 Rozdělení respondentů Bez RZ dle vzdělání (n=32) ....................................................... 46 Graf 5 Četnost odpovědí respondentů Bez RZ dle věku (n = 32) ............................................... 47 Graf 6 Obrázek 6 Četnost odpovědí respondentů s RZ dle věku (n = 112) ................................ 48 Graf 7 Četnost odpovědí respondentů s RZ dle vzdělání (n=112) .............................................. 49 Graf 8 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32) ........................................................................ 50 Graf 9 respondenti bez RZ dle věku (n=32)................................................................................ 51 Graf 10 Respondenti s RZ dle vzdělání (n=32) .......................................................................... 52 Graf 11 Respondenti s RZ dle věku ............................................................................................ 53 Graf 12 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32) ...................................................................... 54 Graf 13 Respondenti bez RZ dle věku (n=32) ............................................................................ 55 Graf 14 Respondenti s RZ dle vzdělání ...................................................................................... 56 Graf 15 Respondenti s RZ dle věku ............................................................................................ 57 Graf 16 Otázka č. 9 - které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? .... 60 Graf 17 Otázka č. 9 - které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? .... 61 Graf 18 - Otázka č. 9: které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? ... 64 Graf 19 - Otázka č. 9: které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční příznaky psychózy? ... 65 Graf 20 Respondenti bez RZ dle vzdělání(n=32) ....................................................................... 66 Obrázek 21 Respondenti bez RZ dle věku(n=32) ....................................................................... 67 Graf 22 Respondenti s RZ dle vzdělání(n=112) ......................................................................... 68 Graf 23 Respondenti s RZ dle věku (n=112) .............................................................................. 69 Graf 24 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32) ...................................................................... 70 Graf 25 Respondenti bez RZ dle věku (n=32) ............................................................................ 71 Graf 26 Respondenti s RZ dle vzdělání(n=112) ......................................................................... 72 Graf 27 Otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (n=32) ................................................................................................... 77 Graf 28 Otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (n=32) ................................................................................................... 78 Graf 29 – Otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (n=112) ................................................................................................. 79 Graf 30 –otázka č. 12 Kdy a jak často po objevení varovných příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie?(n=112) .................................................................................................. 80

119

Graf 31 Otázka č. 13 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik? ..................................................................................................................................................... 85 Graf 32 Jak se projevují nežádoucí účinky klasických čili typických antipsychotik? ................ 86 Graf 33 - Otázka č. 14 - V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace? ........... 90 Graf 34 - Otázka č. 14 - V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace? ........... 91 Graf 35 Otázka č. 14 - V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace? (n=112) 92 Graf 36 Otázka č. 14 V čem je největší rozdíl mezi antipsychotiky 1. a 2. generace? ............... 93 Graf 37 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32) ...................................................................... 94 Graf 38 Respondenti bez RZ dle věku (n=32) ............................................................................ 95 Graf 39 Rozdělení respondentů s RZ dle vzdělání (n=112) ........................................................ 96 Graf 40 Respondenti s RZ dle věku (n=112) .............................................................................. 97 Graf 41 – rozdělení respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32) .................................................... 98 Graf 42 Respondenti bez RZ dle věku (n=32) ............................................................................ 99 Graf 43Respondenti s RZ dle vzdělání (n=112) ....................................................................... 100 Graf 44 Respondenti s RZ dle věku .......................................................................................... 101 Graf 45 Respondenti bez RZ dle vzdělání (n=32) .................................................................... 102 Graf 46 Respondenti bez RZ dle věku (n=32) .......................................................................... 103 Graf 47 Respondenti s RZ dle vzdělání (n=112)....................................................................... 104 Graf 48 Respondenti s RZ dle věku (n=32) .............................................................................. 105 Graf 49 respondenti s RZ dle vzdělání ...................................................................................... 106 Graf 50 Rozložení respondentů s RZ dle věku ......................................................................... 107 Graf 51 – respondenti dle vzdělání ........................................................................................... 108 Graf 52 respondenti dle věku ( .................................................................................................. 108 Graf 53 Respondenti dle vzdělání (n=112) ............................................................................... 109 Graf 54 Respondenti dle věku ................................................................................................... 109 Graf 55 Rozložení respondentů dle vzdělání ............................................................................ 110 Graf 56 Rozložení odpovědí respondentů dle věku .................................................................. 111

Seznam tabulek Tabulka 1 Rozdělení respondentů dle věku a pohlaví................................................................. 41 Tabulka 2 Rozdělení respondentů dle vzdělání a pohlaví ........................................................... 42 Tabulka 3 Rozdělení respondentů dle RZ a pohlaví ................................................................... 42 Tabulka 4 Počet správně označených odpovědí s počty jednotlivých respondentů – s RZ dle věku ............................................................................................................................................. 58 Tabulka 5 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty – s RZ dle vzdělání (n=112) ........................................................................................................................................ 59

120

Tabulka 6 Počet správných odpovědí označených jednotlivými respondenty bez RZ dle věku . 62 Tabulka 7 Správně označené odpovědi jednotlivými respondenty bez RZ dle vzdělání(n=32) . 63 Tabulka 8 Správně označené odpovědi jednotlivými respondenty s RZ dle věku (n=112) ........ 73 Tabulka 9 Správně označené odpovědi jednotlivými respondenty s RZ dle vzdělání (n=112) .. 74 Tabulka 10 Jednotlivé správné odpovědi respondentů bez RZ dle věku (n=32) ........................ 75 Tabulka 11 Jednotlivé správné odpovědi respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32)................... 76 Tabulka 12 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty bez RZ dle vzdělání (n=32) .......................................................................................................................................... 81 Tabulka 13 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty bez RZ dle věku (n=32) .......................................................................................................................................... 82 Tabulka 14 Počet správně označených odpovědí jednotlivými respondenty s RZ dle věku...... 83 Tabulka 15 Počet odpovědí označených jednotlivými respondenty s RZ dle vzdělání .............. 84 Tabulka 16 - rozdělení respondentů bez RZ dle vzdělání (n=32) ............................................... 87 Tabulka 17 –rozdělení respondentů bez RZ dle věku (n=32) ..................................................... 88 Tabulka 18 Rozdělení respondentů s RZ dle vzdělání (n=112) .................................................. 89 Tabulka 19 Rozdělení respondentů s RZ dle věku (n=112) ........................................................ 89

Seznam příloh: Příloha 1 ........................................................................................................................ 122 Příloha 2 ........................................................................................................................ 124 Příloha 3 ........................................................................................................................ 128 Příloha 4 ........................................................................................................................ 129 Příloha 5 ........................................................................................................................ 130

121

Přílohy: Příloha 1

Psychoedukační materiál Tento dokument tvoří náčrt edukačního materiálu, který sestává z dvou navzájem hovořících hlasů a měl by zaujmout jak příbuzné, kteří se domnívají, že s jejich blízkým není něco neviditelného v pořádku. Forma „Domlouvajících se hlasů“ by měla navodit zájem čtenářů materiálu rozdávaného např. v ordinaci praktických

lékařů formou brožur. Hlasy v hlavě nemocného se spolu dohadují nad

zkreslenými a nepatřičnými zážitky a abstraktními vinami, které vyvolává odnětí od reality v psychóze. Hlasy spolu postupně začnou v kontextu svého rozhovoru rozebírat definici psychózy, její nejčastější projevy, léčbu pomocí psychoterapie a taky používání léků. Domlouvají se dva Hlasy, jsou to tzv. teleologické, baví se střídavě, ale ještě se nehádají: Hlas 1: „Mám úplně vyčerpaný mozek. Neumí

Hlas 1: Jakou? To je přece úplně jasné proč ti

mi to zapálit, když potřebuju. Neumím si

to asi povídám?“

odpočnout. Jsem unavený. Jsem unavený z toho,

Hlas 2: Já tuhle slyšel, jak mi někdo říkal,

že jsem musel mít takovou moc“.

myslím, že zrovna ten doktor, co jste u něho

Hlas 2: „Ale z čeho, vždyť jsi nic celé dny,

byli před měsícem, že tyhle stavy se jmenují

dokonce ani celé týdny nedělal ?l“

psychózy, a je to jako kdybys byl někde

Hlas 1: „No, z toho ovládání. Buď ovládají oni

zavřený, třeba v místnosti bez oken, a někdo ti

mě, nebo někdy taky zas já umím ovládat je.“

z venku nosil falešné zprávy. Na tyhle falešné

Hlas 2: „A kdo tě ovládá? Já jen vím, že jsi říkal, že ti někdo zabudoval do všech rohů v bytě štěnice a odposlouchává tě.“ Hlas 1: „No, to mám pořád, ale to mi oni vytvářejí, abych měl v hlavě zmatek, teď po mě chtějí, abych ovládal a pohltil svět“. Hlas 2: „A proč ho máš ovládnout?“ Hlas1: Abych mohl dýchat čerstvý vzduch. Ten, který mi od dětství odepíral táta tím, že mi vytvářel nedýchatelnou atmosféru“.

zprávy pak reaguješ tak, jak myslíš, že je to správné, ale ne tak, jak by jsi měl doopravdy. Hlas 1: To je hloupost!! Určitě tě proti mně poštvali

ti

v těch

doktoři…Žádná,

bílých jak

pláštích, povídáš

ti to

slovo….psychóza to není, vše co jsem v životě dělal, bylo abych si nevydýchával vzduch…A když jsi tak chytrý, tak co to jako je ta psychóza, to jako že mám nemocný mozek? Hlas 2: Znamená neznámého

to,

důvodu,

že

máš

poruchu

z prozatím ve

vnímání

Hlas 2: Já jsem ale slyšel, že to všechno, co teď

vnějšího světa, uvědomuješ si zprávy, které

prožíváš, má nějakou příčinu, o které nevíš, ale

k tobě jdou, ale tvůj mozek je zpracuje jinak a

už jsi o ní něco slyšel“

výsledkem pak je tvůj chybný úsudek.“

Hlasy se začínají dohadovat, jsou to tzv.

Hlas 1: A jaké bych k tomu měl příčiny, já

antagonistické teleologické Hlasy

nemám pocit že jsem nemocný, naopak je mi úplně skvěle, je mi jako kdybych byl pánem

122

světa, vzduch chutná úplně jinak, než když mi

vlastně v jeho hlavě. On pak jen dělá, co my

ho v dětství kradli“

říkáme. Úplně cokoliv. Věří nám víc než své

Hlas 2: Ano, co teď cítíš, tomu se říká mánie,

rodině a blízkým. Když se budeme hádat, tak

je to stav kdy máš pocit úplné volnosti, máš

jeho to bude moc mrze, tak že se nás bude chtít

pocit že můžeš cokoliv a nic tě nemůže zastavit“

zbavit. Doktor by nás nazval hlasy, nebo taky

Hlas 1 : Aha, ale je pravda že někdy mám pocit, jako bych byl úplně bez šťávy. Jako kdybych nemohl ani dýchat.“

sluchovými halucinacemi. Povídáme si proto, že nás stvořil ve své hlavě. Kdybychom se bavili tiše , tak že by nás neslyšel, ale přesto věděl co si myslíme, tak by nám pak doktor říkal

Hlas 2: Vidíš a ty si říkal, že máš pocit, jako by ti někdo v mládí odebíral vzduch.“

intrapsychické halucinace; Kdybychom se bavili jen o něm a on by si myslel že jsme jen jeden,

Hlas 1: Jo ale to jsem měl teď, ale já to vím, že

tak by jsme byli teleologické halucinace. A

mi táta vzduch odebíral. Nemůžu se ani hnout.

když se teď bavíme o něm a on nás slyší tak

Hlas 2 : Ne to máš současný pocit a vztahuješ

jsme zase patognomické hlasy, protože si o něm

to do minulosti. To je jeden příznak, kterému se

povídáme a on si myslí, že jsme někde za rohem

říká blud, a ty při tom vidíš ještě tátu a to

nebo rovnou ve zdi vedle něho.

znamená ….jak to říkal ten doktor….že máš

Hlas 1: Takže jsme vlastně Jím samotným, jo?

vybudovaný

systém

bludů.

Spojuješ

si

nepodstatné věci a vytváříš z nich nějakou zápletku.

Hlas 2: Ano, doktor to tak řekne. A až skončí s předepisováním léků, taky o nás určitě poví jeho rodině. Řekne jim, aby nás k němu vůbec

Hlas 1 : A jak se toho zbavit? Myslím, abych už

nepouštěli. A hlavně jemu pak bude domlouvat,

se takhle necítil.

ať s námi vůbec nemluví a ať pro něj

Hlas 2 : No, chce to začít tím, že se vrátíš

neexistujeme. Aby nás zahnal nebo se o to

k tomu doktorovi, on si s tebou nejdřív promluví

aspoň snažil. Protože jsme nebezpeční.

a potom posoudí, co se tím bude dělat dál.

Hlas1 : Jojo protože já jsem vzteklejší, a někdy

Nejspíš nám oběma předepíše nějaké léky.

věří víc mě a pak by mohl někomu něco

Hlas 1 ; jaké léky. To jako že budu brát prášky

provést, když ho navádím?

nebo mi budou píchat injekce.

Hlas 2: Ano, a mě zas uvěří, že je vše

Hlas 2: Budeme brát prášky, říká se jim

v pořádku a že tě nemá poslouchat. Pak si myslí

antipsychotika. Víš co dělají? V mozku ti sníží

že to všechno překonal, přestane brát léky a dělá

určitou látku, která může za to, že se občas

že se s námi nikdy nesetkal. Pak se my dva

takhle dohadujeme. Dělá to tak, že zablokuje

nemusíme hádat, ale můžeme se spolu smát.

její přenos přes nervové buňky a tím i přenos

Zase jsme ho totiž ovládli.

nervových signálů, přes které teď mluvíme. Ale

Hlas 1 : A co když nás objeví znova?…

tyhle léky se musejí užívat hlavně pravidelně, jinak se tu budeme hádat ještě několik let a nebude nám z toho dobře. Mohli bychom taky skončit tak, že si začneme ubližovat, ale ublížíme tomu, který nás slyší, protože jsme

Hlas 2 : Než nás objeví, tak mu bude moc špatně, bude si za naše nápady dávat vinu, co udělal, bude unavený a nebude se tam venku ničemu a nikomu věnovat. Úplně mu dojde všechna energie k životu. Pak nás teprve zase

123

může začít slyšet. Doktor na psychiatrii, to je

infarktu. Teď už jsem unavený, necháme ho

taková nemocnice, kde ho nás můžou zbavit, ale

vyspat. Ať ho zase zítra pěkně potrápíme, než

nejdřív ho tam musí zavřít a udělat režim, aby

ho přivedou k doktorovi, protože si uvědomil,

na nás nemyslel, by tomu řekl Relaps a ta doba

co jsme zač.

předtím, jak byl bez energie, by byla Remise.

Další část na pokračování…

Říkají tomu podobně, jako se tomu říká třeba u

Příloha 2 Dotazník Dobrý den, Jmenuji se Filip Stránský a studuji na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě 3. Ročník kombinovaného studia v oboru všeobecná sestra. Tímto se na Vás obracím s prosbou o vyplnění dotazníku, který se týká mé závěrečné bakalářské práce na téma „Znají laici varovné příznaky psychóz?“. Dotazník je nástrojem ke zjištění míry informovanosti o varovných příznacích psychóz, je naprosto anonymní a bude sloužit pouze jako podklad k mé bakalářské práci. Vyplnění je dobrovolné a nemělo by Vám zabrat více jak 5 minut čistého času. U každé otázky je pouze 1 správná odpověď, není-li uvedeno jinak (v závorce za otázkou). Předem Vám děkuji za vyplnění dotazníku.

1) Kolik je Vám let? a) Do 20 let

4) Jaké je Vaše rodinné zázemí?

b) 21 – 30

a) Žiji sám/sama

c) 31 – 40

b) Žiji s blízkým člověkem/lidmi (rodinou,

d) 41 – 50 e) 50 a více

partnerem/partnerkou) Tuto jedinou otázku vynechte, pokud jste v předchozí

2) Jaké je Vaše vzdělání? a) Základní b) Vyučen/a v oboru

označili

ŽIJI

5) Vyskytl se ve Vašem rodinném zázemí člověk s psychotickým onemocněním?

a) Ano

d) Vyšší odborné

b) Ne

e) Vysokoškolské

c) Nejsem si jist/a

a) Muž

a)

SÁMA/SAMA

c) Středoškolské

3) Vaše pohlaví?

možnost

6) Které tvrzení podle Vás vystihuje pojem schizofrenie?

b) Žena 124

a) Jedná

se

o

trvalé

mění návyky a chování člověka

onemocnění

s nemožností zlepšení či uzdravení

e)

Nevím

b) Je onemocnění, u kterého je možné zlepšení

při

kombinaci

lékové

terapie,

dodržování

psychoterapie

a

10) V jakém období života se nejčastěji projeví počáteční příznaky?

pochopení v rodině

c) Je onemocnění civilizační – ze špatného

a) Během předškolního věku až puberty b) Během puberty až dospívání

životního stylu

d) Jedná se o rozdvojení osobnosti,

c) Během dospívání až do začátku dospělosti

vyplývá i z názvu

d) V průběhu pozdní dospělosti

e) Nevím

e) Počátkem stáří f) Nevím

7) Co jsou pozitivní příznaky psychózy? a) halucinace, bludy

11) Jak dlouho počáteční příznaky trvají

b) Příliš veselá nálada, euforie

a) V řádu několika dní až týdnů, poté

c) Nadměrná potřeba spánku, obtížné

trvale vymizí

probouzení

b) Objeví se a zanikají zhruba po uplynutí

d) Příliš smutná nálada, deprese

1 měsíce

e) Nevím 8) Jaké tvrzení platí o negativních příznacích

c) V řádu několika měsíců, poté trvale vymizí

psychózy?

d) Mohou probíhat různě dlouho i několik a) Člověk je více roztržitý

let

b) Má nečekané záchvaty vzteku

e) Nevím

c) Nic na něm nepoznáme, chová se normálně

d)

Je

12) Kdy a jak často po objevení varovných

nespolečenský,

stažený,

nemluvný,

zanedbává sebe i své okolí

e)

příznaků se může objevit náhlá příhoda u schizofrenie? (více správných odpovědí)

Nevím

a) Po méně než 1 měsíci 9) Které tvrzení podle Vás charakterizuje počáteční

příznaky

psychózy?

(více

správných odpovědí)

a)

Objevují se pozvolna a nenápadně

b)

Projevují se poruchou smyslů - sluchu, hmatu, čichu, zraku, chuti

c)

Jsou nápadné výrazem v obličeji a držením těla

d) Kryjí se s některými povahovými rysy,

b) Po více než 1 měsíci c) Po 1 měsíci, náhle d) Po 1 až několika měsících, náhle e) Po 1 až několika měsících, objeví se jednou, postupně se opakuje relapsem

f) Po 1 až několika letech, objeví se jednou, postupně se opakuje relapsem

g) Po několika letech, opakovaně h) Žádná z předchozích možností není 125

správně

b) Postupně se mírně zvyšuje dávka léků podávaných ústy a sledují se příznaky a

i) Všechny předchozí možnosti jsou

nežádoucí účinky, dávka se udržují

správně

kvůli odpuzení relapsu

j) Nevím 13) Jak

se

c) Podá se jedna vysoká dávka léků projevují

klasických

nežádoucí

čili

podávaných ústy a poté se už jen

účinky

pozorují

typických

dávka

jen

d) Podávají se jen slabé udržovací dávky

a) Agresivitou

bez ohledu na příznaky, které se stále

b) Poruchami hybnosti, třesem v oblasti

udržují

končetin a obličeje, svalovou slabostí

e) Nevím

c) pocením, nevolností, zvracením d) tvorbou puchýřků, podlitin, e) nekontrolovaným únikem moči, stolice f) Antipsychotika nemají žádné vedlejší účinky

16) Za

jak

dlouho

se

pozná

účinek

antipsychotik během podávání?

a) Po 1 týdnu podávání b) Po 2 – 4 týdnech podávání

g) Nevím čem

další

injekčně v případě relapsu

antipsychotik?(více správných odpovědí)

14) V

účinky,

c) Po 4 – 6 týdnech podávání je

největší

rozdíl

mezi

antipsychotiky 1. a 2. generace?(více

d) Po 1 měsíci podávání e) Nevím 17)

správných odpovědí)

Znáte některé zásady duševní hygieny?

a) Způsobují malé vedlejší účinky

a)

Ano

b) tlumí jak pozitivní tak i negativní

b)

Ne

příznaky

V případě že jste odpověděli ANO, můžete

c) Dávkují se po menších dávkách

stručně napsat jaké:

d) Jsou dražší a méně dostupná

Na tyto otázky prosím odpovězte POUZE V

e) pomáhají udržovat náladu nemocného

PŘÍPADĚ, že jste odpověděli v otázce 4)

f) Jedná se o léky vpravované výhradně

odpovědí

injekcemi,

tudíž

se

podávají

v nemocnicích

S

BLÍZKÝM

ČLOVĚKEM/LIDMI a v otázce 5) odpovědí ANO nebo NEJSEM SI JIST/A, v opačném případě je vynechte.

g) Nevím 15) Jakým

ŽIJI

způsobem

se

užívají

antipsychotika?

a) Pravidelné vyšší dávky injekčně a

18) Měl někdo z Vašich příbuzných myšlenky o tom, že by si chtěl sáhnout na život?

a) Ne, neměl

sledují se příznaky a nežádoucí účinky,

b) Ano, měl

pokud vymizí, dávky se snižují

c) Ano, ale nepřikládal/a/i jsme tomu váhu

126

d) Ano,

musel/a/i

jsme

kontaktovat

b) Ne, nepovažovali jsme to za nutné, c) Ne, doufali jsme, že to zvládneme sami

psychiatra

vlastními silami

19) Projevoval některý z Vašich blízkých dlouhodobě

nadměrně

veselou

náladu,

roztržitost, přehnaný vztek a riskantní či nevhodné chování, i když tomu situace neodpovídala?

a) Ano b) Ne c) Nejsem si jist/a

Na tuto otázku odpovězte jen v případě, že na předchozí jste odpověděli ANO, BYLO TO POTŘEBA.

21) Zkoušeli

jste

některé

preventivně

vzdělávací programy, které se zabývají informováním o psychózách (např. program PREDUKA, PRELAPSE apod. )?

a) Ano 20) Konzultovali jste případné podivnosti v chování Vašeho blízkého s psychiatrem?

b) Ne c) Nevím o ničem takovém

a) Ano, bylo to potřeba

127

Příloha 3

V Havlíčkově

B:TECH, a. s. Brodě U Borové 69 580 01 Havlíčkův Brod Česká republika

Žádost o dotazníkové šetření Vážení, Jmenuji se Filip Stránský, jsem studentem III. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Tímto Vás chci požádat o umožnění dotazníkového šetření ve Vašem podniku, které bude naprosto anonymní, dobrovolné a bude se týkat pouze mé bakalářské práce na téma „Znají laici varovné příznaky psychóz?“. Dotazníkové šetření bych rád provedl u personálu Vašeho podniku, neboť se dotýká nezdravotnických profesí. Získané informace budou použity pouze pro účely mé bakalářské práce. Předem Vám děkuji za Vaše kladné vyjádření, Filip Stránský

S pozdravem Student

Vysoké

školy

Polytechnické

Jihlava Obor Všeobecná sestra

128

Příloha 4

V Havlíčkově Brodě 1. 4.

Pleas a.s. 2015 Havířská 144 580 01 Havlíčkův Brod

Žádost o dotazníkové šetření Vážení, Jmenuji se Filip Stránský, jsem studentem III. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Tímto Vás chci požádat o umožnění dotazníkového šetření ve Vašem podniku, které bude naprosto anonymní, dobrovolné a bude se týkat pouze mé bakalářské práce na téma „Znají laici varovné příznaky psychóz?“. Dotazníkové šetření bych rád provedl u personálu Vašeho podniku, neboť se dotýká nezdravotnických profesí. Získané informace budou použity pouze pro účely mé bakalářské práce. Předem Vám děkuji za Vaše kladné vyjádření, S pozdravem

Filip Stránský

Student Vysoké školy Polytechnické Jihlava, Obor Všeobecná sestra

129

Příloha 5

Základní škola a Praktická škola Chotěboř

V Havlíčkově Brodě

Hradební 529 583 01 Chotěboř

Žádost o dotazníkové šetření Vážená paní ředitelko, Jmenuji se Filip Stránský, jsem studentem III. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Tímto Vás chci požádat o umožnění dotazníkového šetření ve Vaší škole, které bude naprosto anonymní, dobrovolné a bude se týkat pouze mé bakalářské práce na téma „Znají laici varovné příznaky psychóz?“. Dotazníkové šetření bych rád provedl u personálu Základní školy a praktické školy Chotěboř, neboť se zaměřuje na nezdravotníky. Získané informace budou použity pouze pro účely mé bakalářské práce. Předem Vám děkuji za Vaše vyjádření a případné kladné přijetí S pozdravem

Filip Stránský,

student Vysoké školy Polytechnické Jihlava, obor Všeobecná sestra

130

Základní škola a Praktická škola Chotěboř

V Havlíčkově Brodě

Hradební 529 583 01 Chotěboř

Žádost o dotazníkové šetření Vážená paní ředitelko, Jmenuji se Filip Stránský, jsem studentem III. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Tímto Vás chci požádat o umožnění dotazníkového šetření ve Vaší škole, které bude naprosto anonymní, dobrovolné a bude se týkat pouze mé bakalářské práce na téma „Znají laici varovné příznaky psychóz?“. Dotazníkové šetření bych rád provedl u personálu Základní školy a praktické školy Chotěboř, neboť se zaměřuje na nezdravotníky. Získané informace budou použity pouze pro účely mé bakalářské práce. Předem Vám děkuji za Vaše vyjádření a případné kladné přijetí S pozdravem

Filip Stránský,

student Vysoké školy Polytechnické Jihlava, obor Všeobecná sestra

131