Systematická desenzibilizace v léčbě úzkostných poruch Tvůrce metody:
Joseph Wolpe, JAR, 1958 Teoretický základ metody:
Teorie klasického a instrumentálního podmiňování (I P. (I. PP Pavlov, l JJ. B B. W Watson, t B. B F. F Skinner) Ski ) Hlavní domácí pramen: p
Durecová, K.: Behaviorální přístupy. In J. J Vymětal a kol kol. Speciální psychoterapie. psychoterapie Praha: J. Kocourek 2003 (1. vyd.), Grada 2007 (2. vyd.).
Teoretické předpoklady metody SD I:
Vznik, vyvolávání a účinek emoce strachu • Strach je komplexní odezvou organismu na podnět, který je signálem (možného) ohrožení. • U naprosté většiny strachů se signálem, který je vyvolává, může stát jakýkoli podnět, a to v důsledku podmíněného spojení s averzívní zkušeností vlastní nebo sdělenou. sdělenou • Učení strachovým odezvám na různé podněty či situace probíhá podle týchž ý zákonitostí u strachů zdravých ý i chorobných ý („ („úzkostné poruchy“). • Ve strachu jedinec spontánně reaguje úhybným chováním vůči strach budícím podnětům (vnějším, nebo vnitřním). • Zmírněním strachu je toto úhybné chování upevňováno a opakováno. Tím se jedinec zároveň zbavuje možnosti korektivní zkušenosti u nepřiměřeného strachu.
Teoretické předpoklady metody SD II:
Od t ň á í strachu Odstraňování t h protipodmíněním ti d í ě í • Podnět či situace vyvolávající strach může být této své získané vlastnosti opět zbaven vyhasínáním – zkušeností, že organismus v jeho přítomnosti neutrpí škodu či bolest. • Vystavit se této zkušenosti („expozice“) je jedinec schopen spíš u mírného, než u intenzívního strachu. • Proto je vhodné odstraňovat intenzívní strach postupnou expozicí, po dílčích, naráz zvládnutelných krocích. • Zesílení a urychlení tohoto vyhasínání napomáhá současné spojování strachových podnětů se stavem, který je se strachovou odezvou neslučitelný např neslučitelný, např. s relaxací, relaxací příjemným vzrušením, vzrušením humorem humorem, příjemnou činností apod. • Přeučování (chorobné) averzívní odezvy na původně strach budící podnět na odezvu neutrální či kladnou probíhá nejúčinněji tímto jejím „protipodmiňováním“.
Praktický postup metody SD I:
Diagnostika Di tik strach t h vyvolávajících lá jí í h podnětových d ět ý h situací a jjejich j takto působivých p ý znaků • Buzený strach bývá intenzívní více, nebo méně podle přítomnosti znaků pro buzení strachu podstatných, které mívá vyvolávající situace, podnět či předmět vždy v nějaké, větší nebo menší míře. menší, míře • Hlavní znaky, které v podnětové situaci takto o intenzitě a o úči í h b účincích buzeného éh strachu t h rozhodují h d jí ((např. ř velikost, lik t barva, b vzdálenost v prostoru a čase, druh…) se v rozhovoru s pacientem předem zjistí a stanoví se, se jak se na intenzitě ve svých možných variantách podílejí.
Praktický postup metody SD II:
V t ř í žebříčku Vytvoření ž bříčk „strachových t h ý h situací“ it í“ • Terapeut s pacientem vytvoří vhodnou stupnici, na níž pacient dokáže určit míru zakoušeného strachu od „žádný strach“ po „nesnesitelný strach“. • Pacient za pomoci terapeuta vytvoří či vybere ze své zkušenosti soubor variant i t strach t h budící b dí í situace it a ohodnotí h d tí jejich j ji h strachový t h ý účinek úči k na vytvořené stupnici. • Z tohoto souboru spolu vyberou a uspořádají “žebříček“ - pořadí 5 až 15 „strachových situací“ k terapeutickému využití tak, aby pokrývaly celou šíři stupnice co možná rovnoměrně a rozdíly v intenzitě buzeného strachu bylo možno pokládat za „malé kroky“. p p pro každou situaci stanoví jjednoduchýý p popis, p , • Pacient s terapeutem kterým mu ji pak terapeut bude označovat.
Praktický postup metody SD III:
N Navozování á í stavu t neslučitelného l čit l éh se strachem t h • Terapeut vytvoří podmínky a vhodné podněty pro navození stavu, který je svou psychofyziologickou povahou neslučitelný se současným výskytem a působením strachu. strachu Často se k tomu uplatňují stavy tělesné a duševní relaxace, humoru, citového zaujetí. • Terapeut pacienta buď naučí dovednosti úmyslně si takový stav vyvolávat y a zakoušet,, anebo uzpůsobí p situaci p protipodmiňování p tak,, aby v ní takový stav mohl být poskytovanými pokyny či podněty účinně buzen. • Vyžaduje-li příprava k vyvolávání takového stavu u pacienta jeho aktivní nácvik, provede s ním terapeut tento nácvik před započetím vlastní l t í desenzibilizace d ibili ttak, k aby b jej j j pakk užž bylo b l možno ž úči účinněě v léčbě navozovat.
Praktický postup metody SD IV:
Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta „in vitro“ – v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ:
POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI:
! ! !
11. 10. 9 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU:
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Praktický postup metody SD IV:
Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta „in vitro“ – v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ:
POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI:
11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU:
0
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Praktický postup metody SD IV:
Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta „in vitro“ – v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ:
POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI:
11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU:
0
0
0
0
0
1
2
3
4
5
6
Praktický postup metody SD IV:
Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta „in vitro“ – v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ:
POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI:
11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU:
0
0
0
0
0
0
1
2
3
4
5
Praktický postup metody SD IV:
Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta „in vitro“ – v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ:
POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI:
11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU:
0
0
0
0
0
0
0
0
1
2
3
Praktický postup metody SD IV:
Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta „in vitro“ – v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ:
POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI:
11. 10. 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU:
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1
Praktický postup metody SD IV:
Pacientovo vystavování obávaným situacím Varianta „in vitro“ – v představách ŽEBŘÍČEK SITUACÍ:
POSTUPNÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ODPOVÍDAJÍCÍ SÍLY STRACHU V CELÉ SITUACI:
! ! !
11. 10. 9 9. 8. 7. 6. 5. 4. 3. 2. 1. INTENZITA STRACHU:
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Praktický postup metody SD V:
Zá Záznam průběhu ůběh SD v představách ř d t á h Sit.:: Sit R 1. 1. 1. R 2. 2. R 1. 1 1. 1. R 2. 2.
Trvání: 180“ 30“ 30“ 30“ 60“ 60 30“ 20“ 120“ 30“ 30“ 30 30“ 60“ 30“ 15“
Poznámka: Samostatně
Signál Se sug. dopomocí
Samostatně Vyrušení telefonem
Sit.:: Sit R 2. 2. R 3 3. R 2. 2. 2. R 3. 3. 3. ---
Trvání: 60“ 30“ 30“ 60“ 10“ 120“ 30“ 30“ 30“ 60“ 60 30“ 30“ 30“ ---
Poznámka: Samostatně
Samostatně Signál Se sug. dopomocí
Samostatně
Konec sezení
Praktický postup metody SD VI:
O ěř á í úči Ověřování účinku k d desenzibilizace ibili Den a doba: 1. 5. - 10 h. 1. 5. - 18 h.
2. 5. - 8 h.
5. 5. - 10 h.
…..
Situace:
Průběh a výsledek:
Hromadný start Skálova běhu
Setrvání v houfu startujících asi 3 min., pak pro úzkost vzdálení na 25 m Petřín, nával lidí u Přiblížení ke skupině asi 15 Máchova pomníku, cizích lidí na přibližně sama se psem 7 m, m úzkost úzkost, ale vydržela 20 minut, pak odešla až z vlastního rozhodnutí Cesta poloplným Asi 10 min. intenzívní autobusem na úzkost, relaxace zkoušku do v představě, úzkost se Milánské – 30 min. značně zmírnila, zbytek cesty t bez b obtíží btíží Referování na S úzkostí asi 5 min., pak semináři o článku předčasně ukončila svůj – plán 15 min. min výklad - „už už k tomu nic… nic “
…..
…..
Co k tomu dál? Situaci přidat do žebříčku SD v představách Nacvičovat vedle SD navíc se skupinou 10 dobrovolných praktikantů před budovou školy Odpovídá situaci č. 3 zvládané v SD bez úzkosti, potvrzení úspěchu Sit. č. 4, při SD již úspěšná, příště při SD zase zopakovat
…..
Hlavní prameny ke studiu • Výklad, Výkl d ukázky ká k a nácvik á ik v rámci á i kurzu k Systematické S i ké desenzibilizace. d ibili • Podklady a úkoly k předmětu Vybrané psychoterapeutické metody umístěné na http://www.viap.cz/pvsps-predm-materialy.htm • Vymětal, y , J. a kol. Speciální p psychoterapie. p y p Praha: Grada 2007. Oddíly 4.1 a 10.4. • Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J. Dětská psychoterapie. Praha: Portál 2000. Oddíly 7.4 a 8.1. • Kratochvíl Kratochvíl, S. S Základy psychoterapie (6. (6 vyd vyd.). ) Praha: Portál 2006. 2006 Část III, oddíly 4.1 a 5.4. – Nebo obsahem odpovídající oddíly předchozích vydání y této monografie. g zp
