VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií
Význam a zkušenosti se zaváděním zákona o státní službě v oblasti veřejné správy Bakalářská práce
Autor: Nina Vaněčková Vedoucí práce: Ing. Věra Nečadová Jihlava 2017
Anotace VANĚČKOVÁ Nina: Význam a zkušenosti se zaváděním zákona o státní službě v oblasti veřejné správy. Tématem bakalářské práce je aplikace zákona o státní službě na úřady práce v Kraji Vysočina. Práce poskytuje pohled do vývoje státní služby od počátku 20. století po současnost, definuje základní pojmy obsažené v zákoně o státní službě a vymezuje podmínky služebního poměru, které přijetím tohoto zákona dostály podstatných změn. V praktické části je popsán samotný proces aplikace služebního zákona na úřady práce na Vysočině a problematika s ní spojená. Klíčová slova Zákon o státní službě, Úřad práce ČR, státní zaměstnanec, služební poměr, pracovní poměr, úřednická zkouška, výběrové řízení
Annotation VANĚČKOVÁ Nina: The importance of the implementation of the Civil Service Act in public administration and experience with the law. The topic of the bachelor thesis is the implementation of the Civil Service Act in the Labour Office in Vysocina Region. This thesis focus on the evolution of the civil service from the beginning of 20th Century to present days, it defines basic concepts of the Civil Service Act and it determines conditions for the service employment that with the acceptance of this law has changed significantly. The second part of the paper describes the implementation of the service law in the Labour Office in Vysocina Region and the issues connected with the implementation. Key words Civil Service Act, Labour Office CZ, state employee, service employment, employment, clerical exam, selection procedure
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Věře Nečadové, za její odborné rady a připomínky v průběhu zpracování této práce. Dále děkuji všem svým kolegům, kteří trpělivě odpovídali na mé dotazy, a personálnímu oddělení Krajské pobočky Úřadu práce v Jihlavě za poskytnuté informace. Největší poděkování patří mé rodině a blízkým za psychickou podporu a důvěru při tvorbě této práce.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 14. 12. 2016 ..................................................... Podpis
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 Teoretická část .......................................................................................................................... 10 1
2
3
4
Cesta k zákonu o státní službě.......................................................................................... 10 1.1
Státní služba od Rakouska – Uherska po Sametovou revoluci ................................. 10
1.2
Státní služba po roce 1990 ......................................................................................... 11
1.3
Služební zákon v novém tisíciletí .............................................................................. 12
Zákon o státní službě ........................................................................................................ 13 2.1
Účinnost zákona ........................................................................................................ 13
2.2
Základní informace .................................................................................................... 13
2.3
Institucionální působnost ........................................................................................... 14
2.4
Návrh na zrušení zákona ............................................................................................ 15
2.5
Základní pojmy v zákoně o státní službě................................................................... 16
Nejpodstatnější paragrafy v zákoně ................................................................................. 17 3.1
Negativní a pozitivní vymezení ................................................................................. 18
3.2
Služební poměr .......................................................................................................... 19
3.2.1
Vznik a podmínky pro přijetí do služebního poměru ......................................... 19
3.2.2
Změny služebního poměru ................................................................................. 20
3.2.3
Skončení služebního poměru.............................................................................. 21
3.3
Úřednická zkouška .................................................................................................... 22
3.4
Výběrová řízení ......................................................................................................... 23
Úřad práce České republiky ............................................................................................. 23 4.1
Historie a vznik Úřadu práce ČR ............................................................................... 24
4.2
Činnosti Úřadu práce ČR ........................................................................................... 24
Praktická část ............................................................................................................................ 26 5
Úřad práce v Kraji Vysočina ............................................................................................ 26
6
Příprava před aplikací služebního zákona na ÚP ČR ....................................................... 28
7
Úřednická zkouška ........................................................................................................... 32
8
Výběrové řízení ................................................................................................................ 35
9
Výhody a nevýhody služebního zákona ........................................................................... 41
10
Shrnutí praktické části ...................................................................................................... 47
Závěr......................................................................................................................................... 51 Seznam použitých zdrojů ......................................................................................................... 52
Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma Význam a zkušenosti se zaváděním zákona o státní službě v oblasti veřejné správy. Tuto problematiku jsem si zvolila z důvodu, že jsem zaměstnancem Úřadu práce ČR, a i když mé pracovní zařazení není služebním místem ve smyslu zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o státní službě“ nebo „služební zákon“), bylo velice zajímavé sledovat od začátku aplikaci zákona na náš úřad. Zpracováním této práce bych ráda představila fungování úřadu z pohledu zevnitř a popsala, jakým způsobem zavádění zákona probíhalo na konkrétním případě. Cílem bakalářské práce je analýza adaptace zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, dosavadní zkušenosti pracovníků Úřadu práce v Kraji Vysočina se služebním zákonem a jeho zaváděním v této organizaci. Na výsledky této analýzy následně naváže souhrnné vyhodnocení fungování služebního zákona v rámci všech výše uvedených úřadů. Cílem není zhodnocení zákona z právního hlediska, ale poukázání na obtíže spojené s jeho zaváděním a jejich dopady na personální a administrativní činnosti úřadu nebo na zvýšení provozních nákladů. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část je uvedena vývojem úřednictva během 20. století po současnost, charakterizuje aktuální služební zákon a jeho zásadní části. Okrajově se také budu věnovat samotnému Úřadu práce ČR, jeho vzniku, historii a činnostem, které vykonává. Praktická část je věnována popisu průběhu zavádění služebního zákona na úřady práce na Vysočině a problémům, se kterými jsme se od přijetí tohoto zákona potýkali. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je nadřízeným správním orgánem Úřadu práce ČR, zaměstnává nejvíce úředníků ze všech státních institucí v České republice. Nejen tato skutečnost vedla k nedokonalostem v procesu zavádění zákona o státní službě do praxe. V praktické části se dále věnuji problematice úřednické zkoušky, kolika zaměstnanců Krajské pobočky v Jihlavě se osobně dotkla, a jaká jsou její negativa. Nemalou část jsem strávila popisem administrativně i časově náročné povinnosti, která ze služebního zákona vyplynula, a to výběrovým řízením. Praktickou část jsem uzavřela výčtem některých výhod a nevýhod
8
služebního zákona, které jsou různé pro státní zaměstnance, zaměstnavatele (stát) nebo z pohledu daňových poplatníků. V této bakalářské práci jsem použila zejména popis, výklad, porovnání a analýzu.
9
Teoretická část 1 Cesta k zákonu o státní službě „Státní úřednictvo představuje fenomén, který se zrodil v době osvícenství. Jeho velká chvíle však přišla až později v rakousko-uherské éře panování císaře Františka Josefa I. Teprve tehdy úředník nastoupil svoji cestu ke slávě – vytvořil specifickou, vlivnou a privilegovanou společenskou vrstvu, získal rozsáhlé pravomoci a začal rozhodovat prakticky o všem, co se kolem něj dělo. Zaujal pozici, která, s jistým omezením, vlastně trvá dodnes.“ [4]
1.1 Státní služba od Rakouska – Uherska po Sametovou revoluci První úspěšný pokus o vytvoření fungujícího institutu státní správy na našem území lze podle Staňka (2015) nalézt již v období Rakouska – Uherska. Tehdejší úřednický statut byl určitou výsadou ve společnosti. Do služby nebyl přijat každý, který se o ni ucházel. Navíc první roky nebyly finančně výhodné, v některých případech byla služba dokonce bezplatná a žadatel tak musel disponovat určitým jměním. Velmi podstatným právním předpisem se v roce 1914 stala tzv. služební pragmatika. Jednalo se o zákon č. 15/1914 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů. Úředníkům tehdejší doby zajišťovala definitivu. To znamená, že mohli být ze služby propuštěni jen za nejvážnější disciplinární provinění. Jak uvádí Stoklásková (2016) byl tento zákon na svou dobu velice propracovaný právní předpis, který kromě dnes již ustálených zásad jako byla věrnost císaři Pánu, nezištnost, nestrannost nebo zákonnost obsahoval také jednoznačně definované podmínky pro přijetí do služebního poměru, vznik a zánik služebního poměru. Tato služební pragmatika zůstala v platnosti i po vzniku samostatného Československa. Nezahrnovala však úředníky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Proto byl roku 1920 vydán zákon č. 269/1920, kterým se upravují poměry úředníků a zřízenců u státních úřadů a ústavů bývalého státu uherského, jenž vztáhnul i tyto oblasti pod stejné zákony platné v ostatních částech státu. Zákon z roku 1914 zůstal v platnosti až do roku 1950, dokonce i v období nacistické okupace. Během ní však docházelo ke změnám v organizaci veřejné správy tak, aby z ní byly vyloučeny osoby nepřípustné pro tehdejší období – bývalí legionáři a hlavně lidé židovského původu. Tito úředníci byli nasazováni do válečných výrobních podniků nebo povoláváni do 10
armády. Po osvobození v roce 1945 byla snaha o odčinění těchto křivd, a to formou dekretů prezidenta republiky. Jednalo se především o rehabilitace a odškodnění poškozených státních zaměstnanců, reaktivaci a opětovné ustanovení veřejných zaměstnanců a samozřejmě o očištění státní služby od osob, které kolaborovaly s okupanty. Rokem 1950 byly doposud platné právní normy nahrazeny zákonem č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců. Je zřejmé, že v tomto období se veřejná služba řídila ideologií a politikou vládnoucí komunistické strany. Základním požadavkem pro přijetí do služebního poměru se tak přednostně stala stranická příslušnost nikoliv odborná kvalifikace. Za totalitního režimu zanikl rozdíl mezi veřejným a soukromým sektorem. Práce ve státní sféře se tak stala druhem pracovního poměru, pro jehož obsah platily obecné zákony, především zákoník práce (Zákon č. 65/1965 Sb.).
1.2 Státní služba po roce 1990 Po roce 1990 se státní zaměstnanci i nadále řídili starým zákoníkem práce a právními předpisy vydanými k jeho provedení. Po změně režimu však bylo více než jasné, že je potřeba tuto skutečnost změnit. Vedly se tak vášnivé debaty na téma definitivy státní služby. Její odpůrci poukazovali na archaičnost tohoto institutu, na plýtvání veřejnými prostředky při zaměstnávání nepotřebného úřednictva a na snižování efektivity státní správy. Na druhou stranu stoupenci definitivy poukazovali na skutečnost, že úředník s jistotou definitivy bude mít menší sklon ke korupci. Určitým krokem k podložení státní služby novými právními normami bylo přijetí tzv. velkého lustračního zákona. Jednalo se o zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky. Tento zákon zajišťoval, že pro výkon funkce obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním nebude vybrán ten, kdo mezi roky 1948 – 1989 byl v určité pozici v komunistické straně. S příchodem roku 1993 a vznikem samostatné České republiky vchází v platnost Ústava České republiky, která ve svém článku 79 odst. 2, říká: „Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.“ [14] Tato věta zůstává dlouho nenaplněna, ačkoli pokusů o vytvoření služebního zákona nebylo málo.
11
1.3 Služební zákon v novém tisíciletí Převážně snahou o vstup do Evropské unie, která kladla České republice za povinnost vytvořit zákon upravující podmínky státních zaměstnanců, byl v roce 1999 vypracován a schválen věcný záměr. V listopadu 2000 bylo usnesením Vlády České republiky č. 1068/2000 schváleno jeho paragrafové znění. Návrh tohoto zákona byl nakonec po dlouhých politických jednáních schválen a po podpisu prezidenta republiky v květnu roku 2002 vyhlášen ve Sbírce zákonů jako zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon). Jeho účinnost však byla neustále odsouvána – celkem pětkrát, naposledy za vlády Petra Nečase na 1. ledna 2015. Tento zákon však tvoří základ systému státní služby a při vzniku zákona o státní službě se z něj vycházelo. Jednou z cest ke služebnímu zákonu bylo vytvoření zákona o státních úřednících. Návrh zpracovalo Ministerstvo vnitra za vlády Petra Nečase ve vazbě na nové programové období Evropských strukturálních fondů. Při jeho schválení by došlo k obdobné regulaci pro státní zaměstnance, jaká se týká úředníků územních samosprávných celků podle zákona č. 312/2002 Sb. Kvůli rozpuštění Poslanecké sněmovny v roce 2013 nebyl tento návrh vůbec projednán. Po tomto nezdařeném pokusu o vytvoření zákona týkajícího se státních zaměstnanců přišla vláda Jiřího Rusnoka s další novelou zákona č. 218/2002 Sb., kterou vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tuto novelu pro změnu stáhl Bohuslav Sobotka a jeho vláda. Všechny tyto snahy dospěly ke zdárnému konci, ale ani tato cesta nebyla jednoduchá. Vše začalo v prosinci 2013, kdy poslanci ČSSD předložili návrh novely zákona č. 218/2002 Sb. Tento jejich návrh prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně v lednu 2014. Na tomto základě byla vytvořena na Úřadu vlády ČR Sekce státní služby, která byla určena k přípravě komplexního pozměňovacího návrhu, který by měl zohlednit odborné i politické připomínky a zároveň přizpůsobit 12 let starou normu novému kontextu. Po druhém čtení v Poslanecké sněmovně v červenci 2014 bylo rozhodnuto o přesunutí této přípravy pozměňovacího návrhu z Úřadu vlády ČR na Ministerstvo vnitra, které během srpna a září návrh přepracovalo. Změny se týkaly především zrušení Generálního ředitelství státní služby, větší prostupnosti s územní samosprávou i se soukromým sektorem.
12
V září 2014 proběhlo opakované druhé čtení a zákon byl následně v Poslanecké sněmovně schválen (ze 172 přihlášených pro 127, proti 12). V říjnu téhož roku zákon prošel i Senátem (ze 71 přihlášených pro 47, proti 15), ale prezident Zeman tuto novelu vetoval. 24. října 2014 bylo však jeho veto v Poslanecké sněmovně přehlasováno a 6. listopadu byl zákon vyhlášen pod č. 234/2014 Sb., o státní službě.
2 Zákon o státní službě Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě upravuje organizaci státní služby, právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících státní správu ve správních úřadech, jejich služební vztahy, odměňování a řízení ve věcech služebního poměru. Má sloužit k odpolitizování státní správy a její profesionalizaci.
2.1 Účinnost zákona Většina ustanovení zákona o státní službě nabyla účinnosti 1. ledna 2015, ale většinově aplikovatelný byl až od 1. července 2015. Jak Velčovský (2015) uvádí, několik paragrafů však nabylo účinnosti poněkud nezvykle již v den vyhlášení zákona:
náměstek pro státní službu a sekce pro státní službu v Ministerstvu vnitra (§ 13 a 185)
přechodná systemizace (§ 184)
vedoucí služebního úřadu v přechodném období (§ 186)
státní tajemník v přechodném období – výběr a jmenování (§ 187)
zrušení Generálního ředitelství státní služby (§ 202)
zrušovací ustanovení – zrušení služebního zákona z roku 2002 a jeho novel (§ 206)
2.2 Základní informace Zákon je dělen na 13 částí, na které navazují 2 přílohy. Jednotlivé části obsahují tato témata:
Část 1: Všeobecná ustanovení (§1 – 19)
Část 2: Služební poměr (§20 – 76)
Část 3: Povinnosti a práva státních zaměstnanců, příkazy k výkonu služby a ocenění za příkladný výkon služby (§77 – 86)
Část 4: Kárná odpovědnost (§87 – 97)
Část 5: Podmínky výkonu služby (§98 – 121)
Část 6: Náhrada škody, služební úraz a nemoc z povolání (§122 – 125) 13
Část 7: Sociální zajištění státních zaměstnanců (§126 – 128)
Část 8: Informování státních zaměstnanců a projednání věcí služby, odborové organizace, rada státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví (§129 – 143)
Část 9: Odměňování státních zaměstnanců (§144 – 152)
Část 10: Společná ustanovení (§153 – 183)
Část 11: Přechodná a závěrečná ustanovení (§184 – 205)
Část 12: Zrušovací ustanovení (§206)
Část 13: Účinnost (§207)
Příloha č. 1 charakterizuje platové třídy státních zaměstnanců, příloha č. 2 pak rozpětí příplatků za vedení.
2.3 Institucionální působnost Zákon se vztahuje na ústřední správní úřady, podřízené správní úřady a kvůli požadavku Evropské komise také na zprostředkující subjekty Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF), které přerozdělují evropské dotace. Mezi ústřední správní úřady patří Úřad vlády ČR, ministerstva a další úřady, které nejsou podřízené ministerstvům, např. Český telekomunikační úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální, Energetický regulační úřad, Správa státních hmotných rezerv nebo Úřad pro ochranu osobních údajů. Podřízenými úřady Ministerstva obrany jsou Krajská vojenská velitelství, Újezdní úřady a Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí spravuje Českou správu sociálního zabezpečení, Státní úřad inspekce práce, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí a Úřad práce ČR. Mezi subjekty ESIF patří Státní fond životního prostředí, Centrum pro regionální rozvoj, Agentura pro podnikání a inovace, Státní fond dopravní infrastruktury a Státní zemědělský intervenční fond. Následující tabulka znázorňuje počty systemizovaných míst ve služebním a pracovním poměru k 1. 7. 2015 ve správních úřadech (počty jsou uvedeny včetně míst v podřízených správních úřadech).
14
Tabulka 1: Počet systemizovaných míst ve služebním a pracovním poměru (Zdroj: vlastní zpracování dle podkladů MVČR)
Služební Pracovní Celkem poměr poměr Úřad vlády ČR 335 265 600 Ministerstvo dopravy 914 133 1 047 Ministerstvo financí 16 697 680 17 377 Ministerstvo kultury 218 57 275 Ministerstvo obrany 1 231 179 1 410 Ministerstvo práce a sociálních věcí 21 165 1 651 22 816 Ministerstvo pro místní rozvoj 853 128 981 Ministerstvo průmyslu a obchodu 1 464 196 1 660 Ministerstvo spravedlnosti 340 187 527 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 1 565 113 1 678 Ministerstvo vnitra 3 040 625 3 665 Ministerstvo zahraničních věcí 1 750 188 1 938 Ministerstvo zdravotnictví 2 655 505 3 160 Ministerstvo zemědělství 5 688 867 6 555 Ministerstvo životního prostředí 2 146 308 2 454 Archiv bezpečnostních složek 96 61 157 Český báňský úřad 134 60 194 Český statistický úřad 1 248 152 1 400 Český telekomunikační úřad 622 0 622 Energetický regulační úřad 198 56 254 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání 41 4 45 Správa státních hmotných rezerv 155 214 369 Státní úřad pro jadernou bezpečnost 190 29 219 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže 207 44 251 Úřad pro ochranu osobních údajů 75 29 104 Úřad průmyslového vlastnictví 185 43 228 Český úřad zeměměřičský a katastrální 4 879 412 5 291 Celkem 68 091 7 186 75 277 Ústřední správní úřady
Celý seznam správních úřadů včetně podřízených, které spadají od 1. 7. 2015 pod zákon o státní službě, uvádím v příloze č. 1 této práce.
2.4 Návrh na zrušení zákona Dne 7. listopadu 2014 byl na podatelnu Ústavního soudu doručen návrh prezidenta republiky na zrušení zákona o státní službě. Velčovský (2015) uvádí, že návrh na zrušení zákona předal prezident Zeman Ústavnímu soudu ze dvou důvodů:
návrh na zrušení celého zákona pro porušení procedury, kvůli procesu schvalování prostřednictvím komplexního pozměňovacího návrhu 15
návrh na zrušení dvaceti jednotlivých ustanovení, které se týkají především tzv. politických náměstků (§ 1 odst. 2, § 5 odst. 2, § 11 odst. 3, § 14 odst. 2, § 15 odst. 3, § 16, § 17 odst. 3 věta čtvrtá, § 21 odst. 3, § 22, § 31 odst. 2 § 78 písm. c), § 85 odst. 5, § 104 odst. 3, § 145 odst. 3, § 165, § 172, § 173, § 178, § 184 odst. 2, § 189)
Ústavní soud vyhověl pouze návrhu na zrušení § 17 odst. 3 čtvrté věty zákona o státní službě, který umožňoval vedoucím sedmi ústředních orgánů státní správy oponovat vládě při snižování počtu služebních míst v rámci systemizace nebo prostředků na platy.
2.5 Základní pojmy v zákoně o státní službě Zákon o státní službě obsahuje nespočet pojmů, které jej vymezují a odlišují od pracovněprávních vztahů a tedy i od zákoníku práce. Pojďme si představit ty nejdůležitější z nich. Státní zaměstnanec je zákonem definován jako fyzická osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z činnosti uvedené v § 5 zákona. Služební poměr je specifický zaměstnanecký vztah mezi fyzickou osobou a státem. Na rozdíl od pracovněprávního vztahu podle zákoníku práce se jedná o jednostranný akt jmenování do služebního poměru státem, za který jedná příslušný služební orgán. Služebním úřadem se rozumí správní úřad, kterým je ministerstvo nebo jiný správní úřad zřízený zákonem. Představený je v terminologii služebního zákona vedoucí státní zaměstnanec, který je oprávněn vést podřízené státní zaměstnance, zadávat jim úkoly, řídit a kontrolovat výkon jejich služby. Podle druhu správního úřadu a úrovně vedení se odlišují označení představených. V ministerstvu nebo v Úřadu vlády jsou označováni jako náměstek pro řízení sekce, ředitel odboru nebo vedoucí oddělení, v jiných správních úřadech jsou nazýváni jako vedoucí služebního úřadu, ředitel sekce, ředitel odboru a vedoucí oddělení. Služební orgán jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru. V podstatě se jedná o toho, kdo podepisuje rozhodnutí (personální) a nese za ně odpovědnost. Přesně jej specifikuje § 10 zákona o státní službě. Obor služby je úsek činnosti služebního úřadu, který stanovuje vláda svým nařízením.
16
Systemizace je hlavním nástrojem pro personální řízení úřadu a výkon jeho agend. Pro daný služební úřad stanovuje počet služebních míst státních zaměstnanců, počet míst představených a objem prostředků na platy státních zaměstnanců. Služební slib zní: „ Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se budu řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance a budu se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu.“ Státní zaměstnanec skládá slib v den nástupu do služby před služebním orgánem prohlášením „Tak slibuji!“ po přečtení slibu. Služební předpis je vnitřní řídící akt, který slouží k upřesnění informací v oblasti organizační věci služby – vydávání interních předpisů, vypisování výběrových řízení, organizace úřednických zkoušek, postup při hodnocení a odměňování státních zaměstnanců. Vydává jej náměstek pro státní službu, vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník v písemné podobě. Je závazný nejen pro státní zaměstnance, ale i ostatní zaměstnance v režimu zákoníku práce. Úřednická zkouška má zajistit profesionalitu výkonu státní správy. Skládá se ze dvou částí – obecné písemné a zvláštní, většinou ústní. Tomuto tématu se budu věnovat později podrobně. Služební kázní se rozumí řádné plnění povinností státního zaměstnance, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a dalších interních směrnic v jeho oboru služby. Při nedodržení kázně dochází ke kárnému provinění, za které může být uložena písemná důtka, snížení platu, odvolání ze služebního místa představeného nebo propuštění ze služebního poměru. (Velčovský, 2015) Kolektivní dohoda slouží ke zlepšení podmínek výkonu služby státních zaměstnanců, především zdravotních, sociálních nebo kulturních. Uzavírá ji pouze odborová organizace. Pro ostatní zaměstnance v pracovním poměru podle zákoníku práce se vydává kolektivní smlouva.
3 Nejpodstatnější paragrafy v zákoně V této části práce bych chtěla představit několik paragrafů, které služební zákon specifikují, odlišují státní zaměstnance od zaměstnanců v jiných pracovně – právních vztazích a souvisejí s výhodami či nevýhodami služebního poměru.
17
3.1 Negativní a pozitivní vymezení Zákon nejdříve v § 2 negativně vymezuje osobní působnost. Říká nám tedy, na koho se zákon nevztahuje. „Tento zákon se nevztahuje na: a) člen vlády, jeho poradce a zaměstnanec, který vykonává další činnosti pro člena vlády, včetně zaměstnance zařazeného v kabinetu člena vlády; b) vedoucí Úřadu vlády ČR a zaměstnance, který vykonává činnosti pro vedoucího Úřadu vlády; c) náměstek člena vlády a zaměstnance, který vykonává činnosti pro náměstka člena vlády; d) člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání; e) předseda a člen Rady Českého telekomunikačního úřadu; f) předseda a místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže; g) člen Rady Energetického regulačního úřadu; h) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů; i) předseda a místopředseda Českého statistického úřadu; j) zaměstnanec, který vykonává pouze pomocné, servisní nebo manuální práce ve správních úřadech, a zaměstnanec, který pouze řídí, organizuje a kontroluje výkon pomocných, servisních nebo manuálních prací; k) ředitel a inspektor Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod; l) předseda, místopředseda a další členové Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a členové Přezkumné komise Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství; m) člen Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu.“ [15] Dále se zákon nevztahuje na zaměstnance zařazeného v bezpečnostním sboru, Generálním štábu Armády České republiky, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství a v Národním bezpečnostním úřadu. Po vyčlenění určitých státních zaměstnanců ze služebního poměru zákon určuje činnosti, kterých se služba týká. V § 5 tedy pozitivně vymezuje osobní působnost. „Služba zahrnuje: a) přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti, b) přípravu mezinárodních smluv a předpisů Evropské unie nebo jiné mezinárodní organizace, 18
c) přípravu návrhů koncepcí, strategií a programů, d) řízení a usměrňování činnosti jiných správních úřadů, organizačních složek státu, které nejsou správními úřady, nebo orgánů veřejné moci, které nejsou správními úřady, e) vytváření a správu informačních systémů veřejné správy podle jiného zákona, s výjimkou provozních informačních systémů, f) státní statistickou službu, g) správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a právnickým osobám, s výjimkou služebního úřadu, ve kterém je služba vykonávána, h) ochranu utajovaných informací, i) zabezpečování obrany státu, j) zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti, k) obhajobu zahraničních zájmů České republiky a zájmů České republiky vyplývajících z jejího členství v Evropské unii nebo v jiné mezinárodní organizaci, l) přípravu nebo realizaci dotační politiky, m) přípravu nebo realizaci politiky výzkumu a vývoje, n) přípravu a provádění správních úkonů včetně kontroly, o) ochranu obyvatelstva, krizové řízení a integrovaný záchranný systém, p) zadávání veřejných zakázek, q) audit, r) zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců, s) řízení činností uvedených v písmenech a) až r), t) přípravu a vypracování odborných věcných podkladů k činnostem uvedeným v písmenech a) až d), g), k) až n) a p), s výjimkou podkladů spočívajících ve fyzikálních měřeních, chemických rozborech nebo porovnání a určování technických parametrů.“ [15]
3.2 Služební poměr O služebním poměru pojednává celá druhá část služební zákona, přesně § 20 - § 76. Představím ty nejdůležitější z nich. 3.2.1 Vznik a podmínky pro přijetí do služebního poměru Služební poměr může být na dobu určitou i neurčitou, zpravidla však státní zaměstnanci vykonávají službu na dobu neurčitou. Na dobu určitou se přijme osoba, která doposud 19
nesložila úřednickou zkoušku, nebo v případech, kdy je třeba nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance. Pro druhou uvedenou situaci se v praxi spíše využívá přijetí zástupu podle zákoníku práce (§ 178 zákona). Základním předpokladem pro přijetí do služebního poměru je, že daná osoba bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu. „Žadatel o přijetí do služebního poměru musí: -
být státním občanem České republiky, jiného členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,
-
být starší 18 let,
-
být plně svéprávný,
-
být bezúhonný,
-
dosáhnout požadovaného vzdělání na dané služební místo,
-
mít potřebnou zdravotní způsobilost.“ [15]
Služební poměr vzniká vydáním rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Toto rozhodnutí kromě obecných náležitostí obsahuje den vzniku služebního poměru, obor služby, služební označení, platové zařazení nebo také zkušební dobu. V den nástupu do služby skládá státní zaměstnanec služební slib. Překážky pro přijetí do služebního poměru určuje § 33 zákona o státní službě. Do služebního poměru nelze přijmout například justičního nebo právního čekatele, poslance nebo senátora, poslance Evropského parlamentu, prezidenta republiky, člena vlády nebo náměstka vlády a další činitele uvedené v § 2 zákona, dále pak osoby vykonávající vojenské cvičení, službu v operačním nasazení nebo mimořádnou službu. 3.2.2 Změny služebního poměru „Změnou služebního poměru je a) vyslání na služební cestu, b) přeložení, c) zproštění výkonu služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání nebo z důvodu vazby, d) zařazení na jiné služební místo, e) změna doby trvání služebního poměru, 20
f) jmenování na služební místo představeného, g) odvolání ze služebního místa představeného, h) převedení na jiné služební místo, i) zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, j) zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, k) zařazení mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci, l) zařazení mimo výkon služby pro zastavení služby, m) zastupování, n) vyslání k výkonu zahraniční služby a zařazení po jeho ukončení, o) zkrácení služební doby, p) přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání nebo odborné stáže.“ [15] Tyto změny služebního poměru jsou podobné jako pro pracovní poměr podle zákoníku práce s tím rozdílem, že v bodech a) a b) se tak stane bez souhlasu státního zaměstnance. Výjimku tvoří těhotné státní zaměstnankyně a státní zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o dítě do 8 let. 3.2.3 Skončení služebního poměru Skončení služebního poměru může nastat třemi způsoby: rozhodnutím služebního orgánu, na základě žádosti státního zaměstnance nebo skončení služebního poměru ze zákona. První možnost nastává v případech, kdy státní zaměstnanec pozbyl některé z podmínek pro výkon služby (občan ČR, svéprávnost, apod.) nebo dosahoval nevyhovujících výsledků ve dvou po sobě jdoucích hodnoceních. Na základě žádosti státního zaměstnance končí poměr uplynutím doby uvedené v rozhodnutí. Na rozdíl od zákoníku práce není výpovědní lhůta brána v kalendářních měsících, ale rozhodnutí musí být vydáno tak, aby služební poměr skončil 60 dnů od podání žádosti. Ze zákona končí služební poměr v případech, kdy byl státní zaměstnanec odsouzen, byl mu uložen trest zákazu činnosti vykonávat službu nebo také v případě, kdy nevykonal opakovanou úřednickou zkoušku a při dovršení věku 70 let. Následující obrázek představuje „koloběh“ zaměstnance ve státní službě.
21
Obrázek 1: Koloběh zaměstnance ve státní službě (Zdroj: Velčovský (2015))
3.3 Úřednická zkouška Jak uvádí Velčovský (2015), má úřednická zkouška zajistit profesionalitu výkonu státní služby. Je složena ze dvou částí – obecné písemné a zvláštní, odborné, která je zpravidla ústní. Zkoušku lze opakovat, ale pouze jednou. Obecná část je jednotná pro všechny státní zaměstnance. Ověřuje znalosti organizace a činnosti veřejné správy, práv, povinností a pravidel etiky státního zaměstnance, právních předpisů týkajících se činnosti státní správy a práva Evropské unie. Zvláštní část zkoušky je vázána na obory služby. Koná se po úspěšném vykonání obecné části. „Jejím účelem je ověřit, zda má státní zaměstnanec potřebné vědomosti a schopnosti a je dostatečně odborně připraven pro další výkon služby v oboru služby, k jehož výkonu byl na služební místo zařazen nebo jmenován.“ [3]. Pro účely této části úřednické zkoušky se zřizují komise u ústředního správního úřadu, do jehož působnosti daný obor služby patří. Zkušební komise má 3 členy, z nichž minimálně 2 jsou státní zaměstnanci. Nejméně 21 dní přede dnem konání zkoušky je státní zaměstnanec písemně vyrozuměn o termínu a místu. Do doby než státní zaměstnanec úspěšně vykoná úřednickou zkoušku, je zařazen do nejnižšího platového tarifu v dané platové třídě.
22
Pokud státní zaměstnanec vykoná zkoušku úspěšně, je vyhotoveno osvědčení o 2 stejnopisech. Jedno obdrží zaměstnanec do vlastních rukou, druhé se zakládá do osobního spisu.
3.4 Výběrová řízení K výběrovým řízením se služební zákon vyjadřuje v několika paragrafech (§ 24- § 29, §51) a informace jsou poněkud nepřehledné. Možná i z tohoto důvodu byl sepsán Metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 6/2015, kterým se stanoví podrobnosti k provádění výběrových řízení na obsazení služebních míst státních zaměstnanců a představených. Výběrové řízení obsahuje tyto kroky:
Vyhlášení výběrového řízení
Podání žádosti o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo
Otevírání obálek a hodnocení předpokladů pro účast ve výběrovém řízení
Výběrová komise
Pohovor
Protokol a námitky proti protokolu
Výběr nejvhodnějšího žadatele a jeho nástup do služby
Podrobněji se k výběrovému řízení budu věnovat v praktické části této práce.
4 Úřad práce České republiky Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce ČR“ nebo „ÚP ČR“) je organizační složkou státu. Je správním úřadem s celostátní působností a jeho nadřízeným správním úřadem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tak, jak ho známe v dnešní podobě, byl zřízen 1. 4. 2011. Zákonný podklad pro vznik Úřadu práce ČR tvoří zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR. V čele úřadu stojí generální ředitelka PhDr. Kateřina Sadílková, MBA., která byla jmenována v listopadu 2015 na základě výběrového řízení. Po odvolání předchozí ředitelky Marie Bílkové v listopadu 2014 vedla Úřad práce ČR jako zastupující generální ředitelka. Toto postavení však nebylo plnohodnotné a některé úkony spojené převážně se státní službou nemohla plně vykonávat.
23
K 1. 1. 2016 bylo na úřadech práce zaměstnáno 11 523 lidí. Tento počet se ještě zvýšil při přijetí zaměstnanců do projektů financovaných z Evropských sociálních fondů na jaře tohoto roku. Organizační struktura úřadu je centralizovaná. Vedoucí postavení má generální ředitelství, to se dále větví na krajské pobočky a ty pak na jednotlivá kontaktní pracoviště.
4.1 Historie a vznik Úřadu práce ČR Jako základní článek služeb zaměstnanosti v ČR vznikl Úřad práce v roce 1990 přijetím zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 306/1990 Sb., o zřízení úřadů práce. Úřady tímto získaly působnost ve věcech pracovních sil, která do této doby příslušela okresním národním výborům. Tímto způsobem byl institucionálně zabezpečen trh práce do 1. 2. 1992, kdy vstoupil v účinnost zákon o zaměstnanosti. Od roku 1990 fungovalo v rámci ČR 76 úřadů práce, a to ve všech okresech a v hlavním městě Praze. O šest let později byl zřízen ještě jeden další úřad po vzniku nového okresu – Jeseník, čímž stoupl počet ÚP na 77. V roce 2003 bylo 14 úřadů pověřeno výkonem činnosti krajských koordinátorů pro realizaci státní politiky zaměstnanosti v územním obvodu kraje, v souvislosti s ustanovením krajských orgánů územní samosprávy. O rok později, tedy v roce 2004, převzaly úřady práce agendu systému Státní sociální podpory, kterou do této doby spravovaly obce s rozšířenou působností. Dalším stěžejním bodem ve vývoji Úřadu práce ČR byl rok 2011, přesně 1. dubna, a tím i zásadní změna organizační struktury a uspořádání. Tyto změny byly provedeny na základě zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky. Vznikl centralizovaný úřad v čele s generálním ředitelem, pod jeho hlavičkou funguje 14 krajských poboček, které jsou dále děleny na kontaktní pracoviště (dříve jednotlivé okresy). Úřad práce ČR se také stává jediným výplatním místem pro všechny nepojistné sociální dávky.
4.2 Činnosti Úřadu práce ČR Snad každý si při slovech „úřad práce“ vybaví, že tento úřad slouží těm, kteří jsou nezaměstnaní. Z části je to samozřejmě pravda, ale mimo to obsluhuje spoustu dalších činností, které podporují snížení nezaměstnanosti, ale také zmenšení sociálních rozdílů v české společnosti. Úřad práce České republiky je správním úřadem, který plní úkoly v oblasti zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dále v oblasti státní sociální 24
podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči, pomoci v hmotné nouzi, inspekce poskytování sociálně - právní ochrany a dávek pěstounské péče. Každá organizační úroveň úřadu plní různé úkoly. Činnosti úřadu se dají rozdělit na dvě větve - oblast zprostředkování zaměstnání, evidence uchazečů a zájemců o zaměstnání a oblast státní sociální podpory a nepojistných sociálních dávek. První z nich kromě evidence nezaměstnaných (tzv. pasivní politika zaměstnanosti) obsahuje i aktivní politiku zaměstnanosti – rekvalifikace, společensky účelná pracovní místa, veřejně prospěšné práce nebo také podpora zaměstnavatelů při školení zaměstnanců. Mimo to zajišťuje úřad práce i poradenskou činnost. Druhá oblast zahrnuje především výplatu sociálních dávek: -
dávky státní sociální podpory: porodné, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a pohřebné
-
dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc
-
dávka pro osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby – příspěvek na péči
-
dávky pro osoby se zdravotním postižením- příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku
-
dávky pěstounské péče
25
Praktická část 5 Úřad práce v Kraji Vysočina Úřady práce v Kraji Vysočina představuje krajská pobočka se sídlem v Jihlavě, jednotlivá kontaktní pracoviště v Bystřici nad Pernštejnem, Havlíčkově Brodě, Humpolci, Chotěboři, Jihlavě, Moravských Budějovicích, Novém Městě na Moravě, Pelhřimově, Světlé nad Sázavou, Telči, Třebíči, Velkém Meziříčí, Žďáru nad Sázavou a detašovaná pracoviště v malých městech, jako je například Pacov nebo Kamenice nad Lipou na Pelhřimovsku. V čele krajské pobočky stojí krajský ředitel. V případě Kraje Vysočina tuto funkci zastává zastupující ředitelka sekce krajské pobočky ÚP v Jihlavě Mgr. Šárka Kubátová, která zároveň zastává funkci ředitelky odboru kanceláře krajské pobočky. K této situaci došlo již v lednu 2016, kdy odešel do té doby úřadující krajský ředitel Ing. Jiří Hrdlička do důchodu. Z důvodu aplikace služebního zákona se nástup nového ředitele poněkud opozdil. Aktuálně je vypsané výběrové řízení na pozici krajského ředitele s předpokládaným datem nástupu až 1. března 2017. Jednotlivá kontaktní pracoviště jsou dělena na vybraná kontaktní pracoviště (Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou) a ostatní kontaktní pracoviště. Na vybraných kontaktních pracovištích jsou zajišťovány všechny agendy, zatímco na těch ostatních jen ty základní. Například rekvalifikace nebo projekty ESF si může uchazeč zařídit pouze na vybraných pracovištích. Zde probíhá také vnitřní správa úřadu prostřednictvím krajských zaměstnanců ekonomického oddělení s místem výkonu práce na kontaktních pracovištích. Jedná se především o personální činnosti, přípravu podkladů účetnictví pro krajskou účtárnu (faktury, zálohy, apod.) a také správu majetku. Následující obrázek znázorňuje organizační strukturu a agendy, které zajišťuje vybrané kontaktní pracoviště, podle Organizačního řádu Úřadu práce ČR účinného od 1. 6. 2015.
26
Obrázek 2: Organizační struktura kontaktního pracoviště (Zdroj: Organizační řád ÚP ČR)
K 30. 11. 2016 byl počet všech zaměstnanců Úřadu práce v Kraji Vysočina 611, z nichž 60 je tzv. projektových, kteří jsou zaměstnáni na dobu určitou po dobu trvání daného projektu. Tyto projekty, ať už celorepublikové nebo regionální, se všechny rozběhly až během roku 2016, i když původním záměrem byl jejich začátek určen na 1. 1. 2016. Jedním z důvodu opožděného začátku byl právě zákon o státní službě a především zdlouhavost výběrových řízení. Přestože byla některá výběrová řízení vyhlášena v prosinci 2015, první zaměstnanci byli do služebního poměru přijati až od 15. 2. 2016 a zatím poslední 1. 12. 2016. Celorepublikové projekty ESF, realizované v Kraji Vysočina jsou Nové pracovní příležitosti (NoPP), Nové pracovní příležitosti – Společensky účelná pracovní místa (NoPP - SUPM), Nové pracovní Příležitosti – Veřejně prospěšné práce (NoPP - VPP), Podpora odborného vzdělávání zaměstnanců II (POVEZ II), Vzdělávání a dovednosti pro trh práce II (VDTP II), Efektivní služby zaměstnanosti (EFES), Evropské služby zaměstnanosti ČR II (EURES ČR II). Mezi regionální projekty ESF na Vysočině patří Záruky pro mladé, Práce bez bariér na Vysočině, Nová šance na Vysočině, Práce s rodinou na Vysočině, 45 + na Vysočině. Z celkového počtu zaměstnanců je 512 ve služebním poměru. Zbývajících 99 se dá rozdělit na tři skupiny: -
zaměstnanci v pracovním poměru, jejich obor služby nespadá pod služební zákon (zaměstnanci ekonomického oddělení, pracovníci sekretariátu, popřípadě údržbáři) – 30 lidí
-
zaměstnanci v pracovním poměru, kteří vykonávají činnost podle služebního zákona, ale zastupují zaměstnance na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo při dlouhodobé nemoci – 34 lidí
-
tzv. mimoevidenční stav, který se týká právě zaměstnanců na mateřské a rodičovské dovolené nebo těch, kteří jsou uvolnění pro výkon veřejné funkce (starostové a místostarostové) – 35 lidí 27
6 Příprava před aplikací služebního zákona na ÚP ČR Před přijetím zákona se úředníci dělili na dvě skupiny – na jednu, která věřila, že služební zákon nemůže projít schvalovacím postupem, a na tu druhou, která tušila, že schválen bude. Pro oba případy již v červnu 2014 přišla z personálního oddělení prosba o součinnost při aktualizaci osobních dotazníků zaměstnanců a doložení kompletního přehledu průběhu dosavadní praxe (přesné datum trvání pracovního poměru, dohod o provedení práce, dohod o pracovní činnosti, mateřské dovolené, rodičovské dovolené, vojenské základní služby apod.). Tyto podklady sloužily pro přesný výpočet odpracovaných let pro účely zákona o státní službě, ze kterého se následně odvíjí forma hodnocení zaměstnanců a jejich zařazení do platových stupňů v jednotlivých platových třídách. Všechny tyto informace úřad dávno měl, jsou zařazené v každém osobním spisu, ale počet lidí zaměstnaných na mzdovém a personálním oddělení pro celý kraj je přesně 3. V tomto počtu není možné během krátké doby zpracovat kolem sedmi stovek spisů a věnovat se při tom ještě své obvyklé práci. Po zpracování dotazníků, každý zaměstnanec obdržel vyrozumění o doložené praxi. Pro představu uvádím své vyrozumění o doložené praxi na následujícím obrázku.
Obrázek 3: Přehled celkové praxe (Zdroj: personální odd. ÚP ČR, KrP Jihlava)
28
Z výpočtu praxe je patrné, že zaměstnání, které jsem sice vykonávala u soukromých firem, ale moje náplň práce souvisela s mým aktuálním zařazením ve veřejné správě, se ze dvou třetin započítávalo do celkové praxe. Pokud bych v předchozích zaměstnáních pracovala na úplně jiné pozici (např. jako skladník nebo pokladní), tyto odpracované roky by se pro tyto účely vůbec nepočítaly. Tímto byly veškeré akce ke služebnímu zákonu prozatím ukončeny. Po přijetí zákona o státní službě a jeho vyhlášení ve Sbírce listin v listopadu roku 2014 jsem se zeptala ředitele kontaktního pracoviště v Pelhřimově, co teď bude následovat. V danou chvíli mi na otázku nedokázal odpovědět on ani nikdo jiný. Upřímně, byla jsem tehdy státním zaměstnancem asi půl roku, a asi i ze zkušeností z předchozího zaměstnání v soukromém sektoru, jsem očekávala, že je vše promyšlené, že obdržíme instrukce z generálního ředitelství, jak postupovat dál. Ale nestalo se tak. Ani po novém roce, kdy vešel zákon v účinnost, se nic nedělo. Ostatní zaměstnanci se také začali ptát. Nevěděli, zda jejich místo bude služební či nikoli, jestli budou muset skládat úřednickou zkoušku nebo zda již mají splněné roky a zkušenosti, aby ji skládat nemuseli. Bylo to zkrátka něco nového, nebylo úplně jasné jak prakticky uchopit znění zákona. Do jara 2015 přišlo mailem jen několik informačních letáků a prezentací, které pocházely většinou z ministerstva vnitra nebo od odborářů. Mnoho zaměstnanců tehdy mělo ještě v živé paměti události roku 2011, kdy za vlády ministra Jaromíra Drábka došlo na úřadech práce k reorganizaci. Organizační struktura se změnila na centralizovanou, proběhla systematizace míst a s mnoha zaměstnanci byl ukončen pracovní poměr. Do toho všeho se změnily programy IT, které pracovaly spolehlivě, na takové, které nebyly odzkoušené a celkově nesloužily k úspoře času zaměstnanců, spíše naopak. Pan Drábek byl ministrem dva roky, ale výsledky jeho zásahu jsou patrné dodnes. Nemluvím ani tak o ztracených datech, ale o lidech, kteří od té doby každou větší změnu nepřijímají s otevřenou náručí. Dalším krokem v aplikaci zákona o státní službě byla změna organizační struktury celého úřadu od generálního ředitelství po jednotlivá kontaktní pracoviště podle zákona o státní službě. Změna proběhla na základě Rozhodnutí generálního ředitele č. 5/2015 s účinností od 1. 6. 2015. Při tom od počátku roku 2014 byla struktura měněna celkem čtyřikrát. Tímto rozhodnutím se především zjednodušilo rozvětvení generálního ředitelství, které se původně dělilo na sekce, ty pak na odbory, a poslední úrovní byla oddělení. Změnou podle 29
zákona o státní službě se zrušilo dělení na sekce. Nově má tedy generální ředitelství jen dvě úrovně (odbory a oddělení). Krajské pobočky se před změnou organizační struktury podobaly spíše kontaktním pracovištím. V obou případech členěná na oddělení, která se dále členila na referáty. Rozhodnutím č. 5/2015 se referáty zrušily. Krajská pobočka se svým vzhledem přiblížila generálnímu ředitelství, dělí se shodně na odbory a oddělení, zatímco kontaktní pracoviště je členěno pouze na oddělení. Během června 2015 zaměstnanci úřadů práce obdrželi vyrozumění o tom, zda jejich systemizované místo je místem služebním nebo pracovním. Pro představu uvádím oznámení, které jsem obdržela.
Obrázek 4: Oznámení o zařazení systemizovaného místa (Zdroj: vlastní)
30
1. 7. 2015 nastal den „D“. Pro většinu zaměstnanců se prakticky nic nezměnilo, zůstávají v pracovním poměru, dokud nebude kladně rozhodnuto v jejich žádosti o přijetí do služebního poměru. Tímto dnem vznikl služební poměr pouze stávajícím vedoucím zaměstnancům, kteří prakticky neměli možnost volby, zda do služebního poměru vstoupí. Představení tedy nemuseli podávat žádost o přijetí do služebního poměru, ale museli své postavení obhájit ve výběrovém řízení, které se pro pelhřimovské vedoucí konalo až o rok později (16. 11. 2016). V průběhu léta 2015 podávali ostatní zaměstnanci žádosti o přijetí do služebního poměru. Pro tyto účely byl generálním ředitelstvím vytvořený Harmonogram přijímání do služebního poměru a vzniku služebního poměru dosavadních zaměstnanců, ze kterého vyplývalo, že nejpozději 1. 10. 2015 by měli být všichni, kteří si podali žádost, převedeni do služebního poměru. Tabulka 2: Harmonogram přijímání do služebního poměru a vznik služebního poměru dosavadních zaměstnanců (Zdroj: Generální ředitelství ÚP ČR)
Harmonogram přijímání do služebního poměru a vznik služebního poměru dosavadních zaměstnanců Termín podání žádosti 1. 7. 2015 (zástupci) 1. - 17. 7. 2015 18. 7. - 5. 8. 2015 6. - 20. 8. 2015 21. 8. - 11. 9. 2015
po 11. 9. 2015
Rozhodnutí
Distribuce na GŘ
Datum podpisu státního tajemníka
Den vzniku služebního poměru
Složení služebního slibu
do 8. 7. 2015
do 10. 7. 2015 15. 7. 2015
20. 7. 2015
20. 7. 2015
1. - 23. 7. 2015 18. 7. - 7. 8. 2015 6. - 21. 8. 2015 21. 8. - 14. 9. 2015
do 24. 7. 2015 27. 7. 2015 do 10. 8. 2015 12. 8. 2015 do 24. 8. 2015 25. 8. 2015
1. 8. 2015 1. 9. 2015 1. 9. 2015
3. 8. 2015 1. 9. 2015 1. 9. 2015
do 15. 9. 2015 16. 9. 2015
1. 10. 2015
1. 10. 2015
1. kalendářní den v měsíci
den nástupu do služebního poměru
průběžně
průběžně
dle domluvy
I přes možnost přijetí do služebního poměru během léta, jak uvádí harmonogram, se počítalo, že k tomu dojde hromadně k 1. 9. 2015. Na konci srpna se však objevila zpráva, že z důvodu úpravy vzorů „Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru“ ze strany Ministerstva vnitra budou služební poměry uzavírány až od 1. 10. 2015. Zde bych jen podotkla, že někteří zaměstnanci chtěli 1. září, pokud by tedy byli ve služebním poměru, jak se z počátku slibovalo, využít možnost čerpat hrazené volno k doprovodu dítěte do základní školy v první den jeho povinné školní docházky. Tuto překážku na straně státního zaměstnance se vznikem služebního zákona nově umožňuje Nařízení vlády č. 135/2015 Sb., o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat, které je pro státní zaměstnance 31
určitým benefitem. Z důvodů průtahů v přijetí do služebního poměru téměř nikdo nemohl toto hrazené volno čerpat. Přijetí do služebního poměru se stále oddalovalo. Ani datum 1. 10. 2015 nebyl úspěšný v procesu přijímání zaměstnanců ÚP ČR do státní služby podle zákona č. 234/2014 Sb. Během měsíce října jsme byli informováni, že dosud bylo přijato z řad všech zaměstnanců, kteří si v řádné lhůtě podali žádost o zařazení do služebního poměru, pouze 7 %. V Kraji Vysočina nebyl do služebního poměru převeden nikdo, kromě představených, kteří přešli automaticky 1. 7. 2015. Tato situace nevznikla nečinností nebo zanedbáním povinností zaměstnanců krajské pobočky, dokonce ani generálního ředitelství. Problém byl v tom, že v té době nebyl jmenován generální ředitel nebo ředitelka ÚP ČR, ač výběrové řízení již proběhlo. Za této situace byl ve věcech státní služby oprávněn rozhodovat jako náš služební orgán pouze státní tajemník na Ministerstvu práce a sociálních věcí a ten nekonal. Vše se změnilo až se jmenováním generální ředitelky PhDr. Kateřiny Sadílkové, MBA, v listopadu 2015. Dosavadní zaměstnanci byli konečně převedeni do služebního poměru 1. 12. 2015, kdy také skládali služební slib.
7 Úřednická zkouška Úřednickou zkoušku jsou povinni úspěšně vykonat všichni státní zaměstnanci. Výjimky tvoří všichni představení, kteří byli k 1. 7. 2015 převedeni do služebního poměru a zaměstnanci, kteří byli k 1. 7. 2015 převedeni do služebního poměru na dobu neurčitou. Všichni ostatní zaměstnanci, kteří splňovali vše potřebné k přijetí do služebního poměru, ale nevykonávali v uplynulých 10 letech po dobu 4 let činnosti podle § 5 zákona o státní službě v institucích a správních úřadech, byli převedeni k 1. 7. 2015 do služebního poměru na dobu určitou s trváním do 30. 6. 2017. Tito zaměstnanci mají povinnost do konce trvání této lhůty úspěšně vykonat pouze obecnou část úřednické zkoušky. Po jejím složení mají nárok na přijetí do služebního poměru na dobu neurčitou. Z úřadů práce v Kraji Vysočina se povinnost skládat pouze obecnou část úřednické zkoušky týká 61 zaměstnanců. Obě části zkoušky muselo složit 65 zaměstnanců, kteří byli nově přijati během roku 2016. Většina z obou skupin má v současné době tuto povinnost splněnou, k 30. 11. 2016 zbývalo posledním 10 zaměstnancům vykonat úřednickou zkoušku.
32
Úřednickou zkoušku, nezáleží, zda jen obecnou část nebo i zvláštní, skládá zaměstnanec v jiném kraji, než je služebně zařazen. Pro tyto účely je na Úřadu práce ČR zřízeno 17 zkušebních komisí na jednotlivých krajských pobočkách a generálním ředitelství. Podle oborů služby jsou to tyto:
Nepojistné sociální dávkové systémy – Hradec Králové, Příbram, Olomouc, Jihlava, Plzeň, Ústí nad Labem a Generální ředitelství ÚP ČR
Sociální služby a sociální práce – Ostrava, Brno a Generální ředitelství ÚP ČR
Zaměstnanost – Liberec, Karlovy Vary, Pardubice, Zlín, České Budějovice, Praha a Generální ředitelství ÚP ČR
Obecná část úřednické zkoušky Obecná část zkoušky se koná písemně formou testu. Na stránkách Ministerstva vnitra je uveřejněno 300 otázek s možností výběru z 3 odpovědí, kdy pouze 1 z nich je správná, ze kterých se pro každý zkouškový test vybírá 30. Tyto testové otázky se zaměřují na znalosti organizace a činnosti veřejné správy, znalosti práv, povinností a pravidel etiky státního zaměstnance, právních předpisů, které obecně dopadají na činnost státní správy a na znalosti práva Evropské unie. K vypracování testu je určeno 60 minut a pro úspěšné vykonání této části je nutné správně zodpovědět 22 otázek. Příklady znění otázek obecné části úřednické zkoušky:
„Ústava České republiky může být doplňována či měněna: a) Ústavními a ostatními zákony. b) Pouze Ústavními zákony. c) Ústavními zákony a rozhodnutími Ústavního soudu
Podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou povinny poskytovat informace povinné subjekty, jimiž jsou: a) Jen státní orgány. b) Státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. c) Jen státní orgány, obce a kraje.
Správcem portálu veřejné správy jako informačního systému veřejné správy je: a) Ministerstvo vnitra. b) Ministerstvo financí. c) Vláda ČR. 33
Pravidla etiky státního zaměstnance byla vydána formou: a) Služebního předpisu náměstka vnitra pro státní službu. b) Nařízení vlády. c) Vyhlášky ministerstva vnitra.
Zákon o státní službě se vztahuje na: a) Státní zaměstnance ve služebním poměru i na zaměstnance v pracovním poměru, kteří vykonávají pomocné, servisní nebo manuální práce. b) Státní zaměstnance vykonávající ve správních úřadech státní správu. c) Zaměstnance zařazené v bezpečnostním sboru.“ [18]
Zvláštní část úřednické zkoušky Zvláštní část úřednické zkoušky skládá zkoušející až po úspěšném absolvování částí obecné. Zaměstnanec ji skládá ústně před zkušební komisí. Tato část se zaměřuje na vědomosti, schopnosti a odbornou připravenost potřebné k výkonu činnosti služby. Podoba zvláštní části úřednické zkoušky poněkud připomíná skládání maturitní zkoušky. Pro každý obor služby je určeno 20 otázek, z nichž si zkoušející vylosuje 3. Na tyto vybrané otázky má dobu přípravy 15 minut, kdy má k dispozici všechny zákony týkající se jeho oboru služby. Příklady otázek ve zvláštní části úřednické zkoušky:
„Charakterizujte právní rámec úpravy oblasti zaměstnanosti. (Obor: Zaměstnanost)
Definujte důvody vedoucí k ukončení a k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání a objasněte základní rozdíl mezi uvedenými instituty – ukončení a vyřazení (Obor: Zaměstnanost).
Vyjmenujte dvě základní skupiny oprávněných příjemců příspěvku na péči a popište jejich povinnosti (Obor: Sociální služby a sociální práce).
Popište, jak je definovaná kvalita sociálních služeb a kdo je oprávněn ji kontrolovat (Obor: Sociální služby a sociální práce).
Příspěvek na živobytí (postavení dávky v systému pomoci v hmotné nouzi a její vztah k ostatním nepojistným dávkám; nárok na dávku; okruh společně posuzovaných osob; stanovení rozhodného příjmu; přiměřené náklady na bydlení; zvýšení příjmu vlastním přičiněním; živobytí osoby a živobytí společně posuzovaných osob; situace ovlivňující zvýšení částky živobytí; vratný příspěvek na živobytí; postup při podání žádosti o dávku a 34
její administrace; formy poskytování dávky; výplata dávky). (Obor: Nepojistné sociální dávkové systémy).“ [18] K přípravě na úřednickou zkoušku, ať už zaměstnanec skládá jen obecnou část nebo obě dvě části, může státní zaměstnanec čerpat služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu dvou dnů. Toto volno je chápáno jako osobní překážka na straně zaměstnance, za kterou státnímu zaměstnanci náleží plat. Den skládání úřednické zkoušky je chápán jako vyslání na služební cestu. Státnímu zaměstnanci je tedy hrazena doprava a stravné podle počtu hodin strávených na této služební cestě. Dopravou je pro účely služebních cest zaměstnanců Úřadu práce ČR chápána cesta služebním vozem, pokud je v daný termín auto k dispozici a zaměstnanec má složené referentské zkoušky řidičů, nebo jiným prostředkem hromadné dopravy (autobus, vlak). Pokud by zaměstnanec chtěl pro přepravu na služební cestě použít vlastní vůz, musel by mít pro tyto účely sjednanou dohodu, kterou schvaluje ředitel krajské pobočky. V Kraji Vysočina se tato možnost dopravy na služební cestu nevyužívá. Se zavedením služebního zákona musí ekonomické oddělení v příštích letech počítat s navýšením rozpočtu v oblasti provozních výdajů na služební cesty za účelem vykonání úřednické zkoušky. V roce 2016 se úřednická zkouška týkala 126 zaměstnanců, průměrné náklady na tuto jednu služební cestu se pohybují kolem 500 Kč na osobu, z čehož vyplývá celková částka za všechny tyto zaměstnance vykonávající povinnou úřednickou zkoušku 63 000 Kč.
8 Výběrové řízení Výběrové řízení podle současné podoby zákona o státní službě, je velice časově a administrativně náročné. Toto si uvědomují i naši zákonodárci, kteří chystají novelu zákona, která by měla nábor nových úředníků učinit efektivnější a pružnější. Od aplikace zákona na úřady práce se jen na kontaktním pracovišti v Pelhřimově, které je z okresů nejmenší a má nejméně zaměstnanců (počítám pouze vybrané kontaktní pracoviště), konalo 21 výběrových řízení. Z tohoto počtu byly pouze 3 podle zákoníku práce do pracovního poměru, kdy se jednalo o zástupy za mateřské a následné rodičovské dovolené. Ze zbylých 18 jich bylo 7 na pozice vedoucích, kteří tuto činnost vykonávali před aplikací zákona o státní službě, a 11 na nově vzniklá projektová místa. 35
Podoba výběrových řízení je následující:
Vyhlášení výběrového řízení
Podání žádosti o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo
Otevírání obálek a hodnocení předpokladů pro účast ve výběrovém řízení
Výběrová komise
Pohovor
Protokol a námitky proti protokolu
Výběr nejvhodnějšího žadatele a jeho nástup do služby
Vyhlášení výběrového řízení Na obsazení volného služebního místa státního zaměstnance nebo představeného se koná výběrové řízení. Existují však případy, kdy tomu tak není. K tomuto dochází například v případě přeložení, převedení na jiné služební místo nebo obsazení služebního místa státním zaměstnancem postaveným mimo výkon služby, pokud splňuje podmínky pro toto místo. Výběrové řízení vyhlašuje příslušný služební orgán tj. státní tajemník, jde-li o služební místo v ministerstvu nebo Úřadu vlády, nebo vedoucí služebního úřadu v případě služebního místa v ostatních správních úřadech. Pro úřady práce je tímto orgánem generální ředitelka ÚP ČR. V praxi to ale není tak, že by tuto činnost vykonávala přímo generální ředitelka. Nejen pro tyto účely jsou zaměstnankyně personálního a mzdového oddělení zaměstnanci generálního ředitelství s místem výkonu na Krajské pobočce v Jihlavě. Kontaktní pracoviště jim připraví podklady k vyhlášení výběrového řízení, které ony zpracují a zašlou na generální ředitelství k podpisu a následnému zveřejnění. Oznámení o výběrovém řízení se zveřejňuje na úřední desce a také v informačním systému o státní službě. Právní účinky má zveřejnění na úřední desce. Oznámení musí obsahovat tyto údaje uvedené v § 24 odst. 7 zákona: a) předpoklady a požadavky, b) služební místo, které má být obsazeno, c) obor služby, d) doba trvání služebního poměru, e) zda je na obsazení služebního místa vyžadována způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi podle právního předpisu o ochraně utajovaných informací, f) zařazení do platové třídy 36
g) datum, do kterého musí být podána žádost o přijetí do služebního poměru. Žádost o přijetí do služebního poměru Žádost se podává písemně v českém jazyce. Může být doručena v listinné podobě poštou nebo osobně na podatelnu služebního orgánu, ale také v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem nebo datovou schránkou. Pro Kraj Vysočina je podatelna na Krajské pobočce v Jihlavě, kde se došlé žádosti evidují a neotevřené odesílají na příslušná kontaktní pracoviště. Žadatel musí splňovat podmínky pro přijetí do služebního poměru (kapitola 3.2.1.). Kromě samotné žádosti přikládá uchazeč také čestné prohlášení o státním občanství, o svéprávnosti, výpis z evidence Rejstříku trestů, čestné prohlášení o dosaženém požadovaném vzdělání nebo úředně ověřenou kopii dokladu prokazujícího tuto skutečnost a prohlášení o zdravotní způsobilosti nebo lékařský posudek. V případě, že se nejedná o občana České republiky, musí tento žadatel předložit doklad prokazující znalost českého jazyka. Hodnocení předpokladů pro účast ve výběrovém řízení Po uplynutí lhůty k podávání žádostí dojde k otevírání obálek s doručenými dokumenty, které jsou následně posuzovány, zda splnily veškeré náležitosti. Pokud je žádost nekompletní, nedochází k vyzvání o doplnění podkladů, ale žadatel je tím vyřazen z výběrového řízení. V rámci zásady vstřícnosti je možné, aby případné nejasnosti nebo drobné nedostatky byly projednány v rámci neformálního kontaktu s žadatelem. Musí však být dodržena zásada rovnosti všech žadatelů. Otevíráním obálek může služební orgán pověřit státního zaměstnance, ale většinou tento úkon zajišťuje již zvolená výběrová komise. Pro tento účel je zřízen seznam osob, které mohou být nominovány do výběrové komise. Z tohoto seznamu se pak pro každé výběrové řízení jmenuje nová komise. Po otevření obálek provede komise vyhodnocení a podá návrh služebnímu orgánu, které žádosti by měly být vyřazeny. O otevírání obálek a hodnocení předpokladů je vyhotoven protokol. Důvodem k vyřazení žádosti je nedoložení některého dokladu, který je ve vyhlášení výběrového řízení požadován, nebo pokud žadatel nesplňuje předpoklady a požadavky na dané služební místo. Podání žádosti po lhůtě je taktéž důvodem k jejímu vyřazení. O vyřazení
37
žádosti je uchazeč písemně vyrozuměn. Pokud byly vyřazeny všechny žádosti, služební orgán zastaví výběrové řízení a vyhlásí nové. Výběrová komise Výběrovou komisi tvoří 3 členové, které jmenuje a odvolává vedoucí služebního úřadu (pro úřady práce generální ředitelka). Ke jmenování není potřebný souhlas státního zaměstnance, vyplývá to totiž z jeho povinností uvedených v § 77 odst. 1 písm. m) zákona o státní službě. Na druhou stranu, členem komise může být i zaměstnanec v pracovním poměru, ten však musí souhlasit, neboť se na něj služební zákon nevztahuje. Výběrová komise je kolegiálním orgánem, je způsobilá usnášet se tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina. Hlasování řídí předseda zvolený na prvním jednání komise. O každém jednání se pořizuje záznam. Ke každému výběrovému řízení přijímá daná komise jednací řád, v němž stanoví zejména způsob svolávání komise, volby předsedy a způsob hlasování. Komise by měla být vybírána tak, aby nemohlo dojít k podjatosti (žadatelem je rodinný příslušník, známý, apod.). Pohovor Žadatelé, jejichž žádosti nebyly vyřazeny, jsou pozváni k pohovoru. Pozvání by mělo být písemné, ale z důvodu urychlení celého procesu, je toto umožněno provést telefonicky nebo mailem. Všichni žadatelé však s touto formou pozvání musejí souhlasit, jinak by se pozvánky musely zasílat v listinné podobě. V případě nedostavení se žadatele bez udání důvodu na sjednaný pohovor, jej komise vyhodnotí jako neúspěšného. Obsah pohovoru zákon o státní službě nespecifikuje, musí být zaměřen na obor služby, kterého se výběrové řízení týká. U řadových zaměstnanců se jedná pouze o ústní pohovor, v případě výběrových řízení na pozice vedoucích, kteří obhajovali své pozice, se pohovor skládal i z písemné části, ve které se testové otázky zabývaly jejich oborem (zaměstnanost, hmotná nouze, příspěvek na péči, státní sociální podpora). Otázky osobního charakteru jsou při pohovoru nepřípustné, mohlo by tím dojít k porušení zásady rovného zacházení a nediskriminace zakotvených v tzv. antidiskriminačním zákoně (198/2009 Sb.). Po provedeném pohovoru hlasuje každý člen komise, zda uchazeč uspěl či nikoli. Podrobný způsob hodnocení uchazeče není přesně definován, a ačkoli je doporučeno bodové hodnocení,
38
komise může zvolit jinou formu. V Pelhřimově se pro jednoznačnost výsledků zavedl bodový systém, který se aplikuje na všechna výběrová řízení. O hlasování se pořídí protokol. Protokol a námitky proti protokolu Výběrová komise vybere z žadatelů, kteří uspěli, tři nejvhodnější. Dále sestaví pořadí dalších uchazečů, kteří taktéž uspěli, a seznam žadatelů, kteří neuspěli. Po tomto zhodnocení vyhotoví protokol o průběhu a výsledku výběrového řízení. Protokol musí obsahovat všechny náležitosti uvedené v § 164 odst. 3 zákona o státní službě, tj. označení služebního orgánu, oboru služby a služebního místa, kterého se výběrové řízení týkalo, jména členů výběrové komise a výsledek provedeného řízení, dále datum vyhotovení, podpisy všech členů komise, poučení o možnosti podat proti výsledku námitky s uvedením lhůty a komu se podávají. Protokol také musí obsahovat jména 3 nejvhodnějších žadatelů v abecedním pořadí, dalších úspěšných žadatelů v pořadí, v jakém ve výběrovém řízení uspěli. Na závěr se uvedou žadatelé, kteří neuspěli, opět v abecedním pořadí. Žadatelé jsou o výsledku výběrového řízení písemně vyrozuměni, pro všechny úřady na Vysočině podepisuje toto vyrozumění krajský ředitel (aktuálně zastupující), přílohou tohoto vyrozumění je protokol o průběhu a výsledku výběrového řízení. Ti, kteří neuspěli, mohou podat do 5 dnů ode dne doručení námitky, opět písemně, s odůvodněním nesouhlasu s výsledkem výběrového řízení. O obdržených námitkách rozhoduje výběrová komise, nikoli služební orgán, ve lhůtě 15 dní. Výběr nejvhodnějšího žadatele a jeho nástup do služby Po provedeném výběrovém řízení, pokud nebyly podány žádné nebo opodstatněné námitky, uzavře služební orgán (generální ředitelka) a bezprostředně nadřízený představený písemnou dohodu, jejímž obsahem je především jméno žadatele, na kterém se obě strany dohody shodly. Po uzavření dohody je s vybraným žadatelem dojednán den nástupu do služby a vydáno rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Ostatní úspěšní uchazeči, kteří však nebyli vybráni, budou písemně informováni o obsazení daného služebního místa jiným kandidátem. Pokud žadatel, který byl vybrán jako nejvhodnější, odstoupí z výběrového řízení před vydáním rozhodnutí, vybere služební orgán po dohodě s nadřízeným dalšího ze zbylých
39
nejvhodnějších kandidátů. Odstoupí-li všichni tři, vybírá se z uchazečů, kteří ve výběrovém řízení uspěli. Služební poměr vzniká dnem uvedeným v rozhodnutí. V den nástupu do služby skládá zaměstnanec služební slib. Na závěr této části bych chtěla shrnout všechny úkony, které jsou spojené s výběrovým řízením a zařazené do jeho spisu. Jak jsem již uvedla na začátku, výběrová řízení jsou jednou z nejvíce administrativně náročných činností ve službě. Druhým negativem je bezesporu neekonomičnost způsobená jednak časovou náročností pro členy komise, tak spotřebou kancelářského materiálu. V příloze č. 2 této práce uvádím vzor vyhlášení výběrového řízení v jeho plné délce, který je jedním z podkladů ve spisu každého výběrové řízení. Pro zajímavost: Jeden spis s jedním výběrovým řízením se třemi účastníky, z nichž pouze jeden uspěl a byl pozván k pohovoru, obsahuje minimálně 50 listů. Vezmu-li těchto 50 listů a vynásobím počtem výběrových řízení konaných v Pelhřimově, tj. 18, a počtem vybraných kontaktních pracovišť (5), dostanu se na počet stran 4500, které se rovnají 9 balení kancelářského papíru. Za celou republiku je to 126 balení, ale to jsem uvedla jen nejmenší výběrové řízení, které zatím proběhlo. Do výběrových řízení konaných ve větších městech než je Pelhřimov se hlásí běžně 10 až 15 uchazečů. Opravdu je v dnešní době elektronických možností nutné takovéto plýtvání přírodními zdroji? Následující tabulka znázorňuje úkony výběrového řízení, včetně zrušení, ke kterému ale nemusí dojít.
40
Tabulka 3: Úkony výběrového řízení (Zdroj: vlastní)
Úkony výběrového řízení Nominace členů výběrové komise Vyhlášení výběrového řízení Rozhodnutí o jmenování členů výběrové komise Doručení obálek na podatelnu KrP Převoz obálek na kontaktní pracoviště Program 1. jednání výběrové komise Příprava Jednacího řádu výběrové komise Prezenční listina z 1. jednání výběrové komise Kontrolní arch pro otevírání obálek Vyrozumění o vyřazení žádosti Seznam uchazečů Pozvánka k pohovoru Program 2. jednání výběrové komise Prezenční listina z 2. jednání výběrové komise Příprava otázek k pohovoru Systém bodového hodnocení Protokol z 2. jednání výběrové komise Záznam bodového hodnocení a hlasování výběrové komise Protokol o hlasování výběrové komise Protokol o průběhu a výsledku výběrového řízení Program 3. jednání výběrové komise k námitkám Prezenční listina z 3. jednání výběrové komise Protokol z 3. jednání výběrové komise Rozhodnutí o námitkách Záznam o zrušení výběrového řízení Vyrozumění o zrušení výběrového řízení Dohoda o výběru nejvhodnějšího uchazeče Vyrozumění o výběru jiného vhodného uchazeče Rozhodnutí o přijetí a zařazení na služební místo
9 Výhody a nevýhody služebního zákona Výhody a nevýhody služebního zákona nelze jednoznačně určit, záleží, ze kterého úhlu se na ně člověk dívá. Z pohledu zaměstnance je výhodné něco jiného než pro zaměstnavatele, tedy stát. Úplně odlišný pohled má občan, který není zaměstnán ve státní sféře, jediné, co ho zajímá, je to, jak se nakládá s daněmi, které platí. Negativní vymezení První věcí, která mě ve znění služebního zákona překvapila, je jeho negativní vymezení. Jak z pohledu občana, tak z pohledu zaměstnance ve služebním i pracovním poměru se nabízí otázka, proč má mít někdo jiné podmínky než ti ostatní. Jedním z důvodů pro vytvoření 41
zákona o státní službě byla profesionalizace a hlavně odpolitizování úřednictva. Proč jsou tedy všechny vedoucí pozice na všech ústředních správních úřadech ze zákona vyjmuty? Podle mého názoru jsou všichni státní zaměstnanci v pracovním vztahu se stejným zaměstnavatelem. Proč se pak dělí na dvě skupiny, které se řídí odlišnými zákony? Fungovaly by soukromé firmy, kdyby jejich majitelé nastavili jiné podmínky například pro 10 % pracovníků? Druhá stránka věci je administrativní a personální náročnost. Z pohledu státního zaměstnance i občana ČR je tento bod služebního zákona jednoznačnou nevýhodou, zaměstnavatel, tedy stát, je v tomto případě neutrální. Překážky ve státní službě na straně zaměstnance Překážky ve službě na straně zaměstnance jsou dané v zákoníku práce, na který zákon o státní službě ve svém § 104 odkazuje. Tento paragraf služebního zákona umožňuje úpravu překážek nařízením vlády. Na tomto základě bylo vládou vydáno nařízení č. 135/2015 Sb., o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat. Překážky uvedené v zákoníku práce, jako například účast na svatbě, pohřbu nebo promoci, toto nařízení v podstatě rozšiřuje o další členy rodiny, na které se obsah překážky vztahuje, navíc přidává některé další možnosti čerpání služebního volna. Jde o tyto hrazené dny volna: 1. Péče o matku a dítě po porodu – 2 dny služebního volna v období 6 týdnů po porodu dítěte. 2. Účast na svatbě – 1 den služebního volna na účast na svatbě sourozence nebo vnoučete (jedná se o rozšíření služebního volna na vlastní svatbu, svatbu dětí nebo rodičů). 3. Uzavření registrovaného partnerství – 1 den služebního volna k uzavření registrovaného
partnerství
narovnává
nevyvážené
postavení
mezi
státními
zaměstnanci, kteří uzavírají manželství, a těmi, kteří uzavírají registrované partnerství. 4. Jiné osobní překážky, které se státnímu zaměstnanci poskytují: a) na 1 den k doprovodu dítěte do základní školy v první den jeho povinné školní docházky. b) na 1 den k účasti na vlastní promoci, promoci manžela, registrovaného partnera, dítěte, sourozence nebo vnoučete. c) na 1 den v kalendářním roce k zařízení osobních záležitostí.
42
Při výčtu těchto volných dní navíc pro státní zaměstnance se mi vybavuje internetový článek, který uváděl, že úředníci budou mít zase o další dny volna více, a nespočet rozhořčených diskuzí pod tímto článkem. Kolika lidí, kolikrát za život, se však tyto situace týkají? Jak často při současném počtu dětí v českých rodinách zůstane otec dítěte po porodu doma nebo vede jeden z rodičů dítě do první třídy základní školy? Je to určitý benefit od zaměstnavatele, ale oproti tomu mají někteří zaměstnanci v soukromých firmách k dispozici služební vůz, služební telefon nebo počítač pro soukromé využití, ale nad tím se nikdo nepozastavuje. Z pohledu státního zaměstnance je tento bod určitou výhodou, pro českého občana jasnou nevýhodou, protože on tyto výhody nemá. Ze strany zaměstnavatele je nevýhoda platit zaměstnancům dny, kdy nepracují. Předepsané vzdělání na všechna systemizovaná místa Státní zaměstnanci ve služebním poměru musejí pro přijetí podle § 25 zákona o státní službě splňovat předepsané vzdělání pro dané systemizované místo. Výjimka je udělena stávajícím zaměstnancům, kteří mají uznanou praxi. Na státní zaměstnance v pracovním poměru se sice služební zákon nevztahuje, ale vyplývá pro ně stejná podmínka, která je stanovena kvalifikačními předpoklady vzdělání pro výkon prací zařazených do platových tříd uvedených v nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Srovnám-li státní zaměstnance s nestátními, pro které z žádného zákona, kromě vybraných profesí (např. lékaři), nevyplývá podmínka splnění určitého stupně vzdělání, je tento kvalifikační předpoklad bezesporu nevýhodou pro státní zaměstnance. Na straně druhé by vyšší vzdělání mělo zajišťovat vyšší odbornost a splňovat tak úkol služebního zákona – profesionalizaci státní správy. Avšak při dnešní situaci na trhu práce, kdy i soukromé firmy hledají kvalifikovanou pracovní sílu, kterou umí dostatečně finančně ohodnotit na rozdíl od státu jako zaměstnavatele, může docházet a skutečně dochází k odchodu státních zaměstnanců do soukromého sektoru. Kvalifikovaná pracovní síla je nejen pro stát výhodou, ale problém nastává ve svázanosti finančního ohodnocení podle zákona o státní službě. Nový zaměstnanec, ačkoli má několikaletou praxi v oboru, na který je přijat, je do doby úspěšného složení úřednické zkoušky ohodnocen nejnižším platem v jeho platové třídě. Navíc příprava na úřednickou zkoušku může trvat několik měsíců a uchazečů o zkoušku je tolik, že úřady nestíhají vypisovat termíny včas. Doba, kdy dojde k narovnání platu, se může protáhnout na 6 a více 43
měsíců od přijetí do služebního poměru. Málokdo by se v tomto případě hlásil na místo, kde bude brát měsíční plat do 15 tisíc, zatímco soukromá firma je schopná nabídnout několikanásobně vyšší mzdu. Aktuálně se tak na volné pozice hlásí spíše absolventi vysokých škol, kteří sice splňují podmínku vzdělání, ale nemají žádné zkušenosti z praxe, které jsou mnohdy cennější než 5 let studia na vysoké škole. Nutnost výběrového řízení Problematice výběrových řízení jsem se věnovala v předchozí kapitole této práce. Nutnost výběrového řízení pro přijímání státních zaměstnanců je důležitá, aby nedocházelo ke korupci a zajistilo se odpolitizování státní správy. Z tohoto úhlu pohledu je tento bod chápán jako výhoda. Do té doby, než však bude podoba výběrových řízení změněna tak, aby nebyly tolik časově a administrativně náročné, bude pro zaměstnavatele i zaměstnance nevýhodou. Následující body mají jedno společné. Prohlubují totiž propast mezi státními zaměstnanci ve služebním a pracovním poměru tím, že v těchto bodech zaručuje služební zákon a zákoník práce odlišná práva zaměstnanců. Odměňování státních zaměstnanců Odměňování zaměstnanců ve veřejně správě je vždy řešeno zákonem. Pro zaměstnance ve služebním poměru platí služební zákon, platy zaměstnanců v pracovním poměru jsou hodnoceny podle zákoníku práce. Pro obě skupiny však platí stejná stupnice platových tarifů stanovená vládou. Rozdíl (rozpor) mezi těmito dvěma skupinami státních zaměstnanců je patrný v odměňování nad rámec platových tříd. Zatímco v zákoníku práce není horní hranice odměn stanovena, zákon o státní službě uvádí maximální možný celkový úhrn odměn vyplacených státnímu zaměstnanci za kalendářní rok. Vzhledem ke zdroji financování platů státních zaměstnanců chápu regulaci odměňování jako výhodu. Nevýhodou ale je dělení státních zaměstnanců na dvě skupiny a přístup k jejich hodnocení dvěma metry.
44
Kárná odpovědnost Kárná odpovědnost je pro státní zaměstnance ve služebním poměru novinkou. Podle zákona může být státnímu zaměstnanci za porušení služební kázně uloženo kárné opatření. Tímto opatřením je udělení důtky, snížení platu, odvolání z místa představeného nebo propuštění ze služebního poměru. Zákoník práce odpovědnost za porušení povinností státního zaměstnance neřeší. Uvážím-li, že v pracovním poměru zůstali pracovníci ekonomického oddělení nebo také všichni, kteří byli přijati na dobu určitou po dobu nepřítomnosti státního zaměstnance, může mít tento nedostatek následky. V případě dvou státních zaměstnanců na stejné pozici, kdy je jeden ve služebním poměru a druhý v pracovním a zároveň dojde ke stejnému kárnému provinění, bude jeden potrestán a druhý nikoli. Jedná se o podobnou situaci jako při odměňování, kdy dochází k různým podmínkám státních zaměstnanců v pracovním a služebním poměru. Povinnosti státních zaměstnanců Jasné určení povinností státních zaměstnanců přináší výhodu jak pro zaměstnavatele, tak i pro samotného zaměstnance. Je v povaze Čechů obcházet to, co není přesně definováno, proto vymezení toho, co úředník musí a nesmí je jasným přínosem. Nevýhodou je opět rozdělení státních zaměstnanců na dvě skupiny, kdy jedna má práva a povinnosti jasně definované, druhá jen v některých bodech. Změna služebního poměru bez souhlasu zaměstnance Nevýhodou pro státní zaměstnance je možnost, že jej může zaměstnavatel vyslat na služební cestu nebo přeložit do jiného služebního úřadu až na 60 dní bez jeho souhlasu, zatímco státní zaměstnanci v pracovním poměru s tímto musejí souhlasit. Hodnocení Státní zaměstnanec ve služebním poměru má povinnost podrobit se 1x ročně služebnímu hodnocení, na jehož výsledky je navázána úprava odměňování. Při dvou negativních hodnoceních může být zaměstnanci ukončen služební poměr. Státní zaměstnanci podle zákoníku práce toto hodnocení nepodstupují.
45
Pro zaměstnance ve služebním poměru je toto hodnocení jednak nevýhodou, ale také výhodou. Pokud jinak neporušují kázeň a nejsou negativně hodnoceni, nemůže s nimi být ukončen služební poměr na rozdíl od zaměstnanců v pracovním poměru. Podnikání a příslušnost v politické straně Podle zákona o státní službě nesmí představený po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo hnutí. Státní zaměstnanec nesmí být členem řídícího nebo kontrolního orgánu obchodních korporací provozujících podnikatelskou činnost a jinou výdělečnou činnost smí vykonávat jen se souhlasem služebního orgánu. Na jednu stranu rozumím, že tyto body zákona mají zajišťovat odpolitizování státní správy a vyloučit možnost korupce. Na druhou stranu si nedokáži představit, jak by mohl vedoucí například oddělení zprostředkování úřadu práce v Pelhřimově cokoliv ovlivnit, pokud by byl ve funkci nějaké politické strany. Zakázat státním zaměstnancům přivydělat si nějaké peníze podnikatelskou činností, kdy sami členové vlády, kteří jsou ze služebního zákona vyjmuti, podnikají a vydělávají nemalé peníze dokonce i na státních zakázkách, mi nepřijde úplně správné.
46
10 Shrnutí praktické části V praktické části jsem především na základě sběru informací a vlastních zkušeností popsala průběh zavádění zákona o státní službě na úřady práce. Úřad práce ČR si během svého více než dvacetiletého fungování prošel mnoha podobami a změnami. Největších z nich však dostál v posledních pěti letech. Nejprve byl pod taktovkou tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka převeden na jednotný úřad s centralizovanou organizační strukturou, přičemž byl spoustě zaměstnancům ukončen pracovní poměr. Kromě snížení počtu zaměstnanců se úřad potýkal s nově zavedenými předraženými IT programy, které nepracovaly tak, jak měly a následky tohoto období jsou patrné dodnes v podobě chybějících dat o klientech. Po odchodu pana ministra z vlády začalo pro zaměstnance úřadů práce svítat na lepší časy. Na místo generální ředitelky byla jmenována Marie Bílková, která začala postupně obnovovat do té doby příliš nefungující úřad. Ale i přes její viditelné výsledky byla na konci roku, těsně před schválením zákona o státní službě, odvolána a na její místo zatím dočasně dosazena současná generální ředitelka Kateřina Sadílková. Na změnu vedení si zaměstnanci zvykli celkem rychle, problém ale nastal při samotném zavádění služebního zákona a převádění zaměstnanců do služebního poměru. Generální ředitel Úřadu práce ČR je ze zákona pro zaměstnance tohoto úřadu služebním orgánem a měl by konat ve věcech státní služby. Vzhledem k tomu, že v době zavádění služebního zákona neměl Úřad práce ČR oficiálně jmenovaného generálního ředitele, pouze zastupující generální ředitelku, měl jako služební orgán konat státní tajemník na Ministerstvu práce a sociálních věcí, který tak rozhodně nečinil. Tato situace zapříčinila prodlevu v převádění zaměstnanců do služebního poměru. Jediní, kteří byli převedeni ihned, byli stávající vedoucí, kteří přešli do služebního zákona tzv. fikcí. Ostatní řadoví zaměstnanci, kteří si do konce srpna roku 2015 podali žádost o přijetí do služebního poměru, měli být převedeni k 1. 9. 2015. Skutečnost ale byla jiná. Většina zaměstnanců Úřadu práce ČR byla přijata do služebního poměru až 1. 12. 2015, tedy o 3 měsíce později než se původně plánovalo. A myslím, že by k tomu došlo až mnohem později, pokud by v listopadu 2015 nebyla konečně na základě řádného výběrového řízení jmenována generální ředitelka PhDr. Kateřina Sadílková, MBA. 47
Obsazování vedoucích pozic v souvislosti se zavedením služebního zákona se ale nedotkla pouze nejvyššího patra organizační struktury. Podobný problém se objevil i na Krajské pobočce Úřadu práce v Jihlavě, i když neměl tak dalekosáhlé důsledky jako v případě nepřítomnosti generální ředitelky jako služebního orgánu. S koncem roku 2015 odešel do důchodu ředitel krajské pobočky na Vysočině a na jeho místo byla pro zatím jako zástup jmenována kancléřka této pobočky. Takovéto řešení nastalé situace mělo být jen na krátkou dobu, avšak uběhl téměř rok a tuto záležitost se doposud nepodařilo vyřešit. Jedním z důvodů této situace je podle mého názoru fakt, že všichni vedoucí, kteří byli k 1. 7. 2015 automaticky převedeni do služebního poměru, musejí svoji pozici obhájit ve výběrovém řízení podle zákona o státní službě. Vzhledem k tomu, že se tato povinnost týká i všech krajských ředitelů i ředitelů kontaktních pracovišť, kterých je dohromady kolem 100, a tato výběrová řízení musejí probíhat na generálním ředitelství, zabere tato činnost mnoho času. Termín pro vyhlášení výběrových řízení na vedoucí pozice bylo 30. 6. 2016 s tím, že se tato výběrová řízení dokončí do 30. 6. 2017. Myslím si, že daná lhůta dva roky na provedení výběrových řízení je více než dostatečná, ale největší úskalí přináší právě centralizovanost Úřadu práce ČR. Navrhovat decentralizovanou organizační strukturu by bylo troufalé, ale myslím si, že určitá přenesená působnost z generálního ředitelství na krajské pobočky by mohla být dobrým krokem k urychlení některých administrativních kroků. Navíc rozhodovat z Prahy o někom, kdo svou práci vykonává dlouhá léta na Vysočině, je sice možná nezaujaté, ale je nemožné posoudit jeho dosavadní výkony a spolupráci s ostatními v kraji. V dalších kapitole praktické části jsem se věnovala úřednické zkoušce, kterou jsou povinni skládat všichni stávající zaměstnanci s praxí ve státní správě kratší než 4 roky a také všichni noví zaměstnanci. Nutnost úřednické zkoušky spolu s faktem, že státní zaměstnanec je až do jejího úspěšného vykonání zařazen do nejnižšího platového stupně v dané platové třídě (zhruba 15 tisíc Kč hrubého platu měsíčně) a dále s dalšími faktory uvedené v dalších kapitolách (např. předepsaná úroveň vzdělání) způsobuje nedostatek kvalifikovaných odborníků nejen na úřadech práce. Pokaždé, kdy dochází k navyšování platů státních zaměstnanců, zní z řad veřejnosti negativní hodnocení tohoto úkonu. Podle občanů jde o plýtvání veřejnými financemi. Z části mají 48
daňový poplatníci pravdu, ale část tohoto pohoršení způsobují také média, která například při posledním navyšování oznamovala, že si úředníci polepší v průměru o necelých 2 000 Kč. Řadovým zaměstnancům, kterých je však v zemi většina, se plat zvýšil jen o několik stovek korun. Podle mého názoru by se spíše vláda měla zaměřit na systemizaci služebních míst. Neříkám, že by měl být s velkou částí zaměstnanců rozvázán poměr jako za ministra Drábka, ale na některých úřadech je patrné, že chybí zaměstnanci na místech přímého kontaktu s klienty, občany, pro které tu veřejná správa má být. V další části práce jsem se věnovala problematice výběrových řízení podle zákona o státní službě. Už jen z toho důvodu, že se jimi zákon zabývá v několika paragrafech, je jasné, že nepůjde o jednoduchý administrativní krok. Souhlasím s tím, že pro výběr zaměstnanců do řad úředníků by měla být nastavena pevná pravidla, která zaručí objektivní řízení a vyloučí možnost podjatosti nebo korupce. Ale aktuální podoba výběrových řízení, byť jen na pozice řadových zaměstnanců, je časově velice náročná pro členy výběrové komise, neekonomická jak z hlediska spotřeby kancelářského materiálu, tak i zvýšení poštovních poplatků, a hlavně administrativně velice náročná. V tomto bodu bych navrhovala řešení v podobě elektronické komunikace ve veřejné správě. Je zajímavé, a také zvláštní, že některé úřady dokáží komunikovat pouze elektronicky, zatímco jiné se bez vyplněného formuláře v papírové podobě nemohou obejít. Poslední kapitolu jsem věnovala výhodám a nevýhodám služebního zákona. Původně jsem zamýšlela rozdělit jednotlivé části zákona na pozitivní a negativní v přínosu do veřejné správy, ale zjistila jsem, že toto vymezení nelze jednoznačně určit. Důvodem je různý pohled, který má na danou problematiku státní zaměstnanec, zaměstnavatel, tedy stát, a také občan, daňový poplatník. Z tohoto důvodu jsem vybrala několik pro mě podstatných bodů, kterých se zákon o státní službě týká, a snažila se o jejich zhodnocení ze všech úhlů pohledu. Mým nejpodstatnějším zjištěním bylo, že rozdělením státních zaměstnanců, na ty ve služebním poměru a zbylé v pracovním poměru podle zákoníku práce, došlo k velmi rozdílnému definování práv a povinností pro tyto dvě skupiny zaměstnanců. Zatím to není, alespoň na úřadech práce v Kraji Vysočina, příliš patrné, ale vzhledem k tomu, že máme v povaze závidět těm ostatním, nebude mít dlouhé trvání, kdy dojde ke sporům v těchto otázkách. 49
Řešením této situace by podle mého názoru mohlo být narovnání těchto práv a povinností ve vnitřních řídicích aktech jednotlivých správních úřadů, kdy pro státní zaměstnance v pracovním poměru budou vyplývat stejné podmínky výkonu práce jako pro ty ve služebním.
50
Závěr Cílem bakalářské práce bylo analyzovat zavádění zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě na úřady práce v Kraji Vysočina a zhodnotit dosavadní zkušenosti těchto zaměstnanců s aplikací tohoto zákona. Zákon o státní službě se v den jeho schválení dotkl více než 70 tisíc státních zaměstnanců, minimálně jednu sedminu těchto úředníků tvoří právě zaměstnanci úřadů práce po celé České republice. Většina z nich si během posledních let prošla mnohými změnami od zavedení centralizované organizační struktury úřadu, přes odvolání oblíbené generální ředitelky až po jmenování ředitelky nové. Negativní atmosféra předešlých let na těchto lidech zanechala obavu z čehokoli nového, přestože dopředu nemohou vědět, zda půjde o změnu pozitivní nebo negativní. V tomto duchu se neslo i období mezi schválením zákona a jeho skutečnou aplikací do praxe. Kladně nepůsobila ani nedostatečná informovanost zaměstnanců. Nicméně i přes všechny problémy, které po zavedení zákona vznikly, jako například posunování termínu převedení stávajících zaměstnanců do služebního poměru, pracovníci Úřadu práce ČR tuto situaci úspěšně zvládli. Podle mého názoru bude do budoucna největším úskalím rozdělení státních zaměstnanců na dvě skupiny – jednu v pracovním poměru a druhou ve služebním. Nemyslím si, že by služební zákon nebo zákoník práce byly tak obrovskou výhodou či nevýhodou, ale nutnost vytvářet podobné podmínky pro obě skupiny různými zákony nebo vnitřními předpisy se stane přítěží a dojde k výraznějším nerovnostem mezi státními zaměstnanci. Už dnes chápu, z pohledu státního zaměstnance v pracovně – právním vztahu, nemožnost čerpat stejné překážky na straně zaměstnance, jaké mají úředníci ve služebním poměru, jako nevýhodu. Proč bych neměla mít stejné podmínky jako ostatní, když jsem také státní zaměstnanec a mám stejného zaměstnavatele? Zákon o státní službě je do praxe zaveden jen krátkou chvíli, ale i ta už odhalila některá negativa v podobě zvýšené byrokracie, která si sebou nese časovou náročnost a neekonomičnost některých úkonů. Na druhou stranu je v České republice běžným jevem, že zásadní právní normy musejí projít několika úpravami, aby byly pro občany, podnikatele i stát přínosem. Musíme proto ještě chvíli vydržet, než bude mít služební zákon takovou podobu, která by se líbila všem zúčastněným stranám nebo alespoň většině.
51
Seznam použitých zdrojů Odborné publikace [1]
STANĚK, Michal. Služební zákon - vývoj a výsledek. Praha, 2015. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Petr Svoboda.
[2]
STOKLÁSKOVÁ, Dagmar. Povinnosti státního zaměstnance podle zákona o státní službě. Brno, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Soňa Skulová.
[3]
VELČOVSKÝ, Václav. STÁTNÍ SLUŽBA. Pojetí, principy, implementace. Studijní materiál k e-learningovému kurzu. Rentel a. s., 2015.
[4]
VYSKOČIL, Aleš. C. k. úředník ve zlatém věku jistoty. Praha: Historický ústav, 2009. Práce Historického ústavu AV ČR. ISBN 978-80-7286-149-1
Legislativa [5]
Dekret prezidenta republiky č. 53/1945 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům
[6]
Dekret prezidenta republiky č. 68/1945 Sb., o reaktivaci veřejných zaměstnanců
[7]
Metodický pokyn náměstka Ministra vnitra pro státní službu č. 6/2015, kterým se stanoví podrobnosti k provádění výběrových řízení na obsazení služebních míst státních zaměstnanců a představených
[8]
Nařízení vlády č. 135/2015 Sb., o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat
[9]
Rozhodnutí generálního ředitele č. 5/2015 – Organizační řád Úřadu práce České republiky
[10]
Rozhodnutí generálního ředitele č. 6/2014 – Organizační řád Úřadu práce České republiky
[11]
Zákon č. 15/1914 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů (služební pragmatika)
52
[12]
Zákon č. 269/1920 Sb., kterým se upravují poměry úředníků a zřízenců u státních úřadů a ústavů bývalého státu uherského
[13]
Zákon č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců
[14]
Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
[15]
Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě
Internetové zdroje [16]
Integrovaný portál MPSV: O Úřadu práce České republiky [online]. [cit. 2016-1130]. Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/upcr/oup
[17]
Ministerstvo vnitra ČR: Poskytnutí informací - k systemizaci služebních a pracovních míst s účinností od 1. ledna 2017. [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/poskytnuti-informaci-k-systemizaci-sluzebnich-apracovnich-mist-s-ucinnosti-od-1-ledna-2017.aspx
[18]
Ministerstvo vnitra ČR: Úřednická zkouška: Zkušební otázky a odborná literatura [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/sluzba/clanek/zkusebniotazky-a-odborna-literatura.aspx
[19]
Ústavní soud: Ústavní soud částečně vyhověl návrhu prezidenta republiky ve věci služebního zákona. [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-castecne-vyhovel-navrhu-prezidentarepubliky-ve-veci-sluzebniho-zakona/
53
Seznam obrázků Obrázek 1: Koloběh zaměstnance ve státní službě (Zdroj: Velčovský (2015)) ....................... 22 Obrázek 2: Organizační struktura kontaktního pracoviště (Zdroj: Organizační řád ÚP ČR) .. 27 Obrázek 3: Přehled celkové praxe (Zdroj: personální odd. ÚP ČR, KrP Jihlava) ................... 28 Obrázek 4: Oznámení o zařazení systemizovaného místa (Zdroj: vlastní) .............................. 30
Seznam tabulek Tabulka 1: Počet systemizovaných míst ve služebním a pracovním poměru .......................... 15 Tabulka 2: Harmonogram přijímání do služebního poměru a vznik služebního poměru dosavadních zaměstnanců (Zdroj: Generální ředitelství ÚP ČR) ............................................ 31 Tabulka 3: Úkony výběrového řízení (Zdroj: vlastní).............................................................. 41
54
Přílohy Příloha č. 1: Seznam služebních úřadů k 1. 7. 2015 včetně podřízených správních úřadů SEZNAM SLUŽEBNÍCH ÚŘADŮ k 1. 7. 2015 Úřad vlády ČR Ministerstvo vnitra Ministerstvo dopravy Národní archiv Drážní inspekce Státní oblastní archivy Drážní úřad Správa základních registrů Státní plavební správa Ministerstvo zahraničních věcí Úřad pro civilní letectví Ministerstvo zdravotnictví Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod Krajské hygienické stanice Státní fond dopravní infrastruktury Státní ústav pro kontrolu léčiv Ministerstvo financí Ministerstvo zemědělství Generální finanční ředitelství Česká plemenářská inspekce Odvolací finanční ředitelství Státní veterinární správa Finanční úřady Státní zemědělská a potravinářská inspekce Finanční analytický úřad Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Specializovaný finanční úřad Státní pozemkový úřad Ministerstvo kultury Státní zemědělský intervenční fond Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a Ministerstvo obrany léčiv Krajská vojenská velitelství Ministerstvo životního prostředí Újezdní úřady Česká inspekce životního prostředí Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí Státní fond životního prostředí Česká správa sociálního zabezpečení Archiv bezpečnostních složek Státní úřad inspekce práce Český báňský úřad Úřad práce ČR Obvodní báňské úřady Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Český statistický úřad Ministerstvo pro místní rozvoj Český telekomunikační úřad Centrum pro regionální rozvoj Energetický regulační úřad Ministerstvo průmyslu a obchodu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Agentura pro podnikání a inovace Správa státních hmotných rezerv Česká obchodní inspekce Státní úřad pro jadernou bezpečnost Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Státní energetická inspekce Úřad pro ochranu osobních údajů Puncovní úřad Úřad průmyslového vlastnictví Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Český úřad zeměměřičský a katastrální Ministerstvo spravedlnosti Katastrální úřady Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Zeměměřičské a katastrální inspektoráty Česká školní inspekce Zeměměřičský úřad
55
Příloha č. 2: Vzor oznámení o vyhlášení výběrového řízení
Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo odborný/vrchní referent – odborný poradce pro zprostředkování v Oddělení zprostředkování Kontaktního pracoviště Jihlava Krajské pobočky Úřadu práce ČR v Jihlavě
V Praze dne 4. listopadu 2016 Č. j. UPCR-2016/122479-78099815 Generální ředitelka Úřadu práce České republiky, jako služební orgán, příslušný podle § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon“), vyhlašuje výběrové řízení na služební místo: odborný/vrchní referent – odborný poradce pro zprostředkování v Oddělení zprostředkování Kontaktního pracoviště Jihlava Krajské pobočky ÚP ČR v Jihlavě v oboru služby „Zaměstnanost“, s místem výkonu služby Jihlava. Služba na tomto služebním místě bude vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou. Předpokládaný den nástupu je 1. ledna 2017. Služební místo je zařazeno podle Přílohy č. 1 k zákonu o státní službě do 9. platové třídy. Na služební místo není vyžadována způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi. Hlavní popis činnosti vykonávané na služebním místě: Zařazování do evidence a vyřazování z evidence uchazečů o zaměstnání. Poradenství pro zprostředkování zaměstnání, individuální práce s uchazeči a zaměstnavateli. Návrh postupů pro zvýšení zaměstnanosti uchazeče. Zajišťování agendy pro sociální integraci obtížně umístitelných uchazečů a zájemců o zaměstnání v rámci poradenských, informačních a vzdělávacích služeb (v rámci boje proti sociální exkluzi). Vypracovávání individuálních akčních plánů ke zvýšení možností uplatnění na trhu práce včetně jejich vyhodnocování.
Výběrového řízení na služební místo odborný/vrchní referent – odborný poradce pro zprostředkování se může zúčastnit žadatel, který splňuje zákonem stanovené podmínky, tedy: 56
splňuje základní předpoklady stanovené v § 25 zákona: a) je státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru [§ 25 odst. 1 písm. a) zákona]; Splnění tohoto předpokladu se podle § 26 odst. 1 věta první zákona dokládá příslušnými listinami, tj. průkazem totožnosti nebo osvědčením o státním občanství. Při podání žádosti lze podle § 26 odst. 2 zákona doložit pouze písemné čestné prohlášení o státním občanství popř. prostou kopii průkazu totožnosti; uvedenou listinu lze v takovém případě doložit následně, nejpozději před konáním pohovoru; b) dosáhl věku 18 let [§ 25 odst. 1 písm. b) zákona]; c) je plně svéprávný [§ 25 odst. 1 písm. c) zákona]; Splnění tohoto předpokladu se podle § 26 odst. 1 věta šestá zákona dokládá písemným čestným prohlášením; d) je bezúhonný [§ 25 odst. 1 písm. d) zákona]; Splnění tohoto předpokladu se podle § 26 odst. 1 věta druhá zákona dokládá výpisem z Rejstříku trestů, který nesmí být starší než 3 měsíce, resp. obdobným dokladem o bezúhonnosti, není-li žadatel státním občanem České republiky. Při podání žádosti lze doložit pouze kopii výpisu z Rejstříku trestů; originál listiny lze v takovém případě doložit následně, nejpozději před konáním pohovoru; e) dosáhl vzdělání stanoveného zákonem pro toto služební místo [§ 25 odst. 1 písm. e) zákona], tj. vzdělání střední s maturitní zkouškou. Splnění tohoto předpokladu se podle § 26 odst. 1 věta první zákona dokládá příslušnými listinami, tj. originálem nebo úředně ověřenou kopií dokladu o dosaženém vzdělání (maturitní vysvědčení). Při podání žádosti lze podle § 26 odst. 2 zákona doložit pouze písemné čestné prohlášení o dosaženém vzdělání; uvedenou listinu lze v takovém případě doložit následně, nejpozději před konáním pohovoru; f) má potřebnou zdravotní způsobilost [§ 25 odst. 1 písm. f) zákona]; Splnění tohoto předpokladu se podle § 26 odst. 1 věta první zákona dokládá příslušnými listinami, tj. lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Při podání žádosti lze podle § 26 odst. 2 zákona doložit pouze písemné čestné prohlášení o zdravotní způsobilosti; uvedenou listinu lze v takovém případě doložit následně, nejpozději před konáním pohovoru.
57
Žadatel podá na základě § 24 odst. 3 a 4 zákona žádost o přijetí do služebního poměru a o zařazení na služební místo (dále jen „žádost“), a to do 19. listopadu 2016. K žádosti žadatel přiloží: 1. Písemné čestné prohlášení o státním občanství (§ 25 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě), 2. Písemné čestné prohlášení o svéprávnosti (§ 25 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě), 3. Výpis z evidence Rejstříku trestů, který nesmí být starší 3 měsíců (§ 25 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě), 4. Písemné čestné prohlášení o dosažení stanoveného vzdělání nebo originál anebo úředně ověřenou kopii dokladu o dosaženém vzdělání [§ 25 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 26 zákona o státní službě (§ 25 odst. 1 písm. e) zákona o státní službě), 5. Písemné čestné prohlášení o zdravotní způsobilosti nebo lékařský posudek o zdravotní způsobilosti vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb [§ 25 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 26 zákona o státní službě], 6. Strukturovaný profesní životopis.
Posuzovány budou žádosti podané ve lhůtě do 19. listopadu 2016, tj. v této lhůtě zaslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu sídla organizačního útvaru služebního úřadu: Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Jihlavě, Brtnická 21, 586 01 Jihlava, nebo osobně podané na podatelnu služebního úřadu na výše uvedené adrese. Žádost lze podat rovněž v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem na elektronickou adresu služebního úřadu
[email protected] nebo prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky ID 7u6zppn. Obálka, resp. datová zpráva, obsahující žádost včetně požadovaných listin (příloh) musí být označena slovy: „Neotvírat“, a „Výběrové řízení pod č. j. UPCR2016/122479-78099815.
Vyvěšeno dne 4. listopadu 2016
…………………………………. PhDr. Kateřina Sadílková MBA, v. r. generální ředitelka Úřadu práce ČR
58
