VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Využití canisterapie v péči o nemocné
Bakalářská práce
Autor: Marcela Kučírková Vedoucí práce: Mgr. Alena Zdražilová Jihlava 2014
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou canisterapie, která slouží k léčbě pomocí kontaktu psa s člověkem. Využívá se nejen pro seniory, žijící v domovech nebo jiných institucích, ale rovněž pro osoby autistické nebo osoby, které trpí psychickými nebo sociálními problémy. Cílem práce je analýza zájmu pacientů o canisterapii v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Práce se skládá ze dvou na sebe navazujících částí, z části teoretické a praktické. V teoretické části jsou vysvětleny pojmy, týkající se této problematiky a užití canisterapie v praxi. V praktické části je využit
kvantitativní
výzkum,
založený
na
dotazníkovém
šetření.
Toto
nestandardizované dotazování bylo provedeno na základě 100 respondentů.
Klíčová slova: Canisterapie, pes, zooterapie, metody, hypotézy, dotazníky
Annotation This thesis deals with the issue of animal assisted therapy, which is used to treat a dog by contact with human. It is used not only for the elderly living in nursing homes or other institutions, but also for people with autism or people who suffer from mental or social problems. The aim of the work is to analyze the interest of the patient in a Mental hospital therapy Havlíčkův Brod. The work consists of two consecutive parts, the theoretical and the practical. The theoretical part explains the concepts related to this issue and the use of animal assisted therapy in practice. The practical part is based on quantitative research, based on a survey. This standardized survey was conducted based on 100 respondents.
Key words: Canisterapie, dog, animal assisted therapy, methods, hypotheses, questionnaires
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Aleně Zdražilové za cenné rady, vstřícný přístup a trpělivost během psaní této bakalářské práce. Poděkování rovněž patří všem zaměstnancům Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě, kteří se podíleli na dotazníkovém šetření.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah 1
Úvod ..................................................................................................................................... 7
1.1 2
3
Cíl výzkumu a hypotézy..................................................................................... 8
Teoretická část ...................................................................................................................... 9
2.1
Zooterapie .......................................................................................................... 9
2.2
Canisterapie ...................................................................................................... 10
2.3
Historie canisterapie ......................................................................................... 12
2.3.1
Starověk .................................................................................................... 12
2.3.2
Novověk .................................................................................................... 14
2.4
Canisterapie dnes ............................................................................................. 16
2.5
Metody canisterapie ......................................................................................... 18
2.5.1
AAA (Animal Assisted Activities) ........................................................... 18
2.5.2
AAT (Animal Assisted Therapy) .............................................................. 19
2.6
Pes – terapeut ................................................................................................... 20
2.7
Člověk – terapeut ............................................................................................. 21
2.8
Canisterapie v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod ................................ 22
Praktická část...................................................................................................................... 24
3.1
Metodika výzkumu........................................................................................... 24
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 25
3.3
Průběh výzkumu a zpracování získaných dat .................................................. 26
3.4
Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření .................................... 27
3.5
Vyhodnocení dotazníkového šetření vzhledem k hypotézám .......................... 39
3.6
Diskuse a doporučení pro praxi........................................................................ 44
4
Závěr................................................................................................................................... 45
5
Seznam použité literatury ................................................................................................... 47
6
Seznam grafů ...................................................................................................................... 49
7
Přílohy ................................................................................................................................ 50
6
1 Úvod „Není snad zvířete, které bychom znali lépe než psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali … Léčebné účinky života se psem nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znají již tisíce let.“ (Dr. Nicholas J. Saunders) Canisterapie je plnohodnotnou terapeutickou metodou, využívající působení psa na psychický i fyzický stav člověka. Pozitivní vliv léčebného kontaktu se psem je hojně využíván především při léčbě osob trpících duševním onemocněním. Ale pozitivní výsledky aplikace canisterapie jsou prokázány i u pacientů s fyzickým postižením. Společnost psa pomáhá také při překonání pocitů osamocenosti a odloučení. Proto se s užitím této metody setkáváme především v dětských domovech, stacionářích, léčebnách dlouhodobě nemocných, domovech pro seniory ale i v rehabilitačních centrech a lázeňských zařízeních. Pes provází člověka již od nepaměti. Jako ochránce, průvodce, přítel. V dlouhodobé interakci se tento vzájemný vztah utváří již po tisíciletí. V atmosféře vzájemné důvěry a lásky dochází k posílení psychiky. Ale nejen to. Pes v roli asistenta nenásilnou a hravou formou dokáže motivovat rozvoj jemné i hrubé motoriky a přispívá tak ke zlepšení fyzického stavu člověka. Vzájemný vztah psa a člověka však nemusí přinášet pouze pozitiva. Během staletí člověk vychovával a šlechtil psy k nejrůznějším účelům. A to včetně obrany, lovu nebo dokonce k psím zápasům. Není chybou psa, že se ocitl v rukou neznalého případně neschopného chovatele. Velmi mě rmoutí fakt, že se pak z medií dozvídáme pouze zjednodušené informace o útoku psa na děti nebo i dospělé. Ale informace o vodících psech, kteří se stávají očima svých pánů. O asistenčních psech, díky nimž mohou vést lidé s postižením samostatný a plnohodnotný život nebo o speciálně vycvičených psích záchranářích, kteří dokážou najít člověka pod lavinou, případně v sutinách zbořeného domu. To se z médií dozvídáme velmi zřídka. Toto téma jsem si zvolila z důvodu, protože mám sama dobrý vztah ke zvířatům. Pes mě provázel už odmalička a v naší rodině vždy byl a bude domácím miláčkem, členem rodiny a věrným přítelem.
7
V tématu Využití canisterapie v ošetřování nemocných se zaměřuji na zjištění zájmu pacientů o canisterapii v Psychiatrické nemocnici (dále jen PN) v Havlíčkově Brodě, nejen na gerontopsychiatrických odděleních. V naší PN je canisterapie úspěšně provozována a setkává se s pozitivním ohlasem nejen u pacientů, ale i u ošetřujícího personálu. Je prováděna zkušenými terapeuty návštěvní formou u vybraných skupin pacientů. Využívaná jsou různá plemena (labrador, samojed, špic, pudl), což umožňuje využití canisterapie téměř všude – od dětí až po geriatrické pacienty.
1.1 Cíl výzkumu a hypotézy Cílem mé práce je provedení analýzy, která je zaměřena na zájem pacientů o canisterapii v PN Havlíčkův Brod.
Hypotézy jsem postavila na: I. II. III.
Vzestupném trendu zájmu o canisterapii Zvýšeném zájmu o canisterpaii u pacientů s demencí Předpokladu zvýšeného zájmu o canisterapii u pacientů, kteří měli předchozí pozitivní zkušenost z kontaktu se zvířaty
8
2 Teoretická část 2.1 Zooterapie Zooterapie je metoda ucelené rehabilitace, která využívá podpory a přítomnosti zvířat. Jde o relativně novou, dynamicky se rozvíjející oblast péče o klienty, která stále otevírá spoustu nových možností, přístupů a technik. (Michálková V., 2001) „Pomocí tohoto druhu terapie je možné zlepšit citové, rozumové a pohybové schopnosti lidí, přispět k zlepšení psychické pohody a zvýšení koncentrace. Zvíře může různými způsoby pomáhat člověku překonávat bariéry a ukazovat mu cestu životem z té lepší stránky. Zvíře jako takové má na člověka jistý terapeutický vliv, který lze velmi dobře využít jako podpůrnou terapii. Kromě přesně měřitelných výsledků, jako je pokles krevního tlaku, zpomalení srdečního rytmu, zklidnění a prohloubení dýchání nebo uvolnění spasmu, je třeba zdůraznit jen těžko jasně vyjádřitelné profity, které zvíře pacientovi či klientovi přináší a to zejména psychologickou a duševní pomoc. Zvíře se stává důvěrníkem, vytváří s klientem či pacientem sociální kontakt, který je jinak mnohdy velmi obtížný, je motivací pro jeho pohyb a učení a v neposlední řadě poskytuje absolutní přijetí bez ohledu na stáří, handicap či stanovenou diagnózu.“ (zooterapie.webnode.cz) Zooterapie se dělí do podskupin, které nesou svůj název podle zvířete, které se ke konkrétní terapii využívá. Mezi nejznámější terapie patří hiporehabilitace – terapie pomocí koně a mnou vybraná canisterapie – terapie pomocí psa. Ostatní terapie nejsou v České republice příliš zastoupeny, proto jsou pojmenovány obecným názvem zooterapie.
9
2.2 Canisterapie Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Jinak lze canisterapii definovat jako zvířecí asistenční aktivitu a zvířecí asistenční léčbu prováděnou s jedním konkrétním živočišným druhem. Canisterapie klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně – integračních. Působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné a zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda. (Galajdová L., 1999) Péče o psa může pozitivně ovlivnit psychické obtíže klienta. A to především obtíže pramenící z přílišného zaměření na vlastní osobu a soustředění se na somatická onemocnění. Během canisterapie působí pes na člověka. Základem tohoto působení je poznatek, že nejbližším společníkem člověka v nemoci je zvíře. Interakce člověk – zvíře dokáže vyvolat kladné sociální a emocionální terapeutické efekty, které mohou pozitivně ovlivnit zlepšení zdravotního stavu člověka. (Pipeková, Vítková, 2001) Sociální opuštěnost je důležitou oblastí, kdy může přítomnost psa pomoci. Opuštěnost je většinou rizikovým faktorem, který vede k rozvoji deprese, zármutku a často, zejména ve vyšším věku může vést ke ztrátě smyslu života. Role psa je zde velmi zásadní, probourává opuštěnost, člověk si uvědomuje, že zde není sám, najednou je tu někdo o koho stojí pečovat, kvůli komu stojí za to žít. Pečovatelský pud je v každém z nás zakódován v různé míře, každý má více či méně potřebu se o někoho starat. Pes dokáže věnovanou lásku, péči a zájem vrátit projevy přítulnosti, oddanosti a lásky a nahrazuje tak chybějícího člena rodiny. (Galajdová L., 1999) Nikoho dnes nepřekvapí, že v současné společnosti převládá kult mládí. Jedinci, kteří nenaplňují tyto normy, jsou společností opomíjeni. Mezi ohrožené skupiny patří především senioři. Na vzniku sociální izolace se podílí mnoho faktorů. Především zdravotní,
psychické
a
sociální
faktory,
které
se
navzájem
ovlivňují.
Zdraví je pro každého člověka vrcholným měřítkem kvality života. Schopnost odolávat chorobám se s přibývajícím věkem snižuje. Zdravotní kondice má vliv na jednání člověka.
10
Častými projevy je pasivita, neochota ke spolupráci při léčbě a snížená přizpůsobivost. V důsledku snížené mobility je pro seniora stále obtížnější udržet sociální a komunikační kontakty. Senioři se hůře vyrovnávají s problémovými situacemi. Některým seniorům zemřel partner a postupně odcházejí i přátelé. Mnozí hodnotí osamocený způsob života negativně. Nastupují depresivní stavy, pocity úzkosti až touha zemřít. Přítomnost psa v této situaci dokáže zastat až život zachraňující úlohu. Pes dokáže nahradit i roli rodinného příslušníka. Stává se životním přítelem, do kterého si jeho pán promítá i všechny své pocity a emoce mechanismem vciťování. Dochází k narušení opuštěnosti a člověk se díky péči o psa opět stává potřebným a nepostradatelným. Zažívá pocity sounáležitosti a náklonnosti. Pes má vědomí na jiné úrovni než člověk, ale má je, asi jako má ruce a nohy na jiné úrovni. Ale má je. Rovněž tak jakýkoliv jiný orgán či fyziologický mechanismus. Jedním z podpůrných argumentů je i to, že dnes se dá elektrofyziologicky prokázat to, že se i psům zdají sny. Chovatelé to vědí, mohou pozorovat psi, jak ze spánku poštěkávají nebo jak jim cukají nohy. A jestliže se psům něco zdá, znamená to, že jim běží vizuální film, naprázdno psychika, že to není žádný stroj, který reaguje jen na nějaké vnější podněty. Je to psychika sama o sobě a je svým způsobem podobná lidské psychice. Liší se od ní třeba tím, že neumí používat slov, jinak vnímá a vysílá signály. Vědomí psa je ale samostatná, svébytná, integrovaná oblast, která je tak podobná člověku, jako jsou i svaly a trávicí ústrojí. (Galajdová L., 1999) Dalším argumentem pro to, že pes má psychiku, jsou i povahové rozdíly mezi psy. Povaha už není jen fyziologický atribut, je to souhrn psychických vlastností. A jestli něco má nějaké vlastnosti, pak to vlastně existuje. A jsou – li mezi psy povahové rozdíly, musí být povaha, a je –li povaha, musí být i psychika. Lidová moudrost říká, že když pozorujete chovatele a jejich psy, velice často zjistíte, jak jsou si nějakým způsobem podobní, je to zvláštní typ kompatibility a já sama v to věřím, neboť sama doma jednoho mám. „Ukaž mi svého psa a já Ti povím, kdo jsi“. Někdy je i výraz psa podobný výrazu svého pána a naopak.
11
Chovatelství psů v sobě zahrnuje do určité míry jakousi socioterapii, léčbu společenstvím, v tomto případě psem, a může sehrát velmi pozitivní roli v životě člověka. Do rodin o více členech, může pes vnést rovnováhu, je předmětem společné péče, musí se s ním ven, musí se krmit, musí se o něj pečovat, aby byl zdravý a čistý a netrpěl. To všechno rodinu spojuje na jakémsi společném úkolu. Dnes často lidé spolu moc nekomunikují, častěji jen pasivně přes sociální sítě. Pes do toho nejenže vnese úplně jiný prvek, ale dokonce je i fyzicky odpoutá. Pes se tak stává ozdravným prvkem v mentální, ale i obecné hygieně rodiny a různých jiných společenství lidí jak zdravých, tak i tělesně a mentálně postižených. (Galajdová L., 1999)
2.3 Historie canisterapie 2.3.1 Starověk Ať již byla motivace pravěkého člověka k ochočení vlčích mláďat jakákoli, jedno je jisté, že pes se brzy stal životně důležitým spojencem člověka, společníkem, důvěrníkem a hlavně přítelem. „Jasným důkazem je nález 12 000 let starého paleolitického hrobu na území severního Izraele, kde byly nalezeny kosterní pozůstatky člověka a psa pohřbeného společně. Paže člověka byla obtočena kolem krku psa a ruka spočívala na jeho rameni, jako kdyby i po smrti chtěla zdůraznit sílu vazby, která mezi nimi existovala za života.“ (Galajdová L., 1999, str. 13) Pět až šest tisíc let jsou staré kresby a malby neznámého autora, který na stěnách v Thébách zobrazil nejen štíhlé chrty faraonů, jak štvou v pouštích gazely, ale i ovčácké psy hlídající stáda i dům. Zobrazil i malé psíky, chované zjevně pro potěšení v domácnostech. O tom, že Egypťané měli skutečně psy rádi, svědčí mnoho zmínek v jejich jinak celkem chudé literatuře. Zachovalo se asi celkem sedmdesát psích jmen, některá
zajímavá,
jako
např.
Rychlonožka,
Krásnohlávek
atd.
(Galajdová L., 1999) Vyobrazení psa je velmi časté v lidské společnosti. Pes bývá zpodobňován ve společnosti svého pána při odpočinku nebo při různých činnostech. Jako při lovu. 12
Sošky psa či jeho kresby najdeme snad ve všech hrobkách, také v Tutanchamonově je jich mnoho. Egypťané měli psy rádi, svědčí o tom i mnoho zmínek v jejich literatuře. Egypťané ho uctívali jako průvodce do království smrti a strážce podsvětí. (Galajdová L., 1999) Bůh Anúp měl lidské tělo, ale hlavu psa, měl vznešený původ. Jeho hlavním posláním bylo účastnit se pohřebního obřadu. Jestliže se bůh Anúp zastal mrtvého, mohl pak být přijat do říše nesmrtelnosti v opačném případě byl mrtvý odsouzen k věčné smrti. Egypťané dokonce založili nové město v Kase v Horním Egyptě nazvané Kynopolis – Město psů, zasvěcené Anúpovi. Psi tam byli chráněni, jeho zabití se trestalo krvavou bitvou. Mrtvý pes byl nabalzamován a pohřben na psím pohřebišti. Tato pohřebiště měla všechna egyptská města. (Galajdová L., 1999) Krajní případ úcty ke psu je znám z dávných dob z Etiopie. Etiopťané korunovali psího krále, který byl poradcem náčelníka a při audiencích rozhodoval svým chováním vyřízení žádostí – vrtěl-li ocasem, žádost byla vyřízena kladně, kdežto štěkot znamenal nesouhlas a zamítnutí. Pokud někoho olízl, byla takovému šťastlivci vzdána pocta. V Řecku pomáhal pes při uzdravování lidí. V Římě doprovázeli psi bohyni lovu Dianu. U jihoamerických Inků byli psi uctíváni jako strážci a průvodci podsvětím. (Nerandžič, 2006) Úctu ke psu, stejně jako mnoho z jejich náboženství, převzali od Sumerů i jejich nástupci Assiřané a Babiloňané. Proslulý Chammurabiho zákoník pamatoval na spravedlnost také ke psům a špatné zacházení s nimi, které bylo trestáno veřejným bičováním. Pes také patřil k výbavě babylonského lékaře, protože již tehdy byla známa léčivá moc psích slin a bylo běžné dát psovi olízat rány nemocného. Posvátná kniha Avesta stanoví tresty za špatné zacházení se psem a rozlišuje psi podle služeb, které poskytují člověku. (Galajdová L., 1999) Nejvyšší trest byl určen tomu, kdo by se opovážil zabít psa, který něco umí, ať už je to pes hlídací, pastevecký nebo jen šikovný pejsek. Za jeho násilnou smrt bylo stanoveno tisíc ran bičem a stejný počet ran řemenem. Těžko si představit, kdo tyto tresty mohl vůbec přežít. Navíc se na násilnou smrt psa vázalo prokletí, že duše pachatele tohoto skutku „ půjde ke svému budoucímu životu s větším nářkem a pláčem, než jaký vydává vlk, co se chytil do pasti v hluboké jámě. 13
Následovala sada trestů za zmrzačení psa a jeho týrání hladem, odstupňovaná podle zaměstnání a věku psa. Čím byl pes starší a zkušenější, tím byl trest vyšší. Psi i ve středověku sloužili také veřejnosti – hlídali stáda, majetek, ale i životy občanů. Pes byl společníkem a přítelem, spolubojovníkem i tvorem, kterého měl člověk rád. Proto ve středověku s odchodem člověka byl do společného hrobu pohřben i jeho pes.
2.3.2 Novověk Racionální osvícené myšlení Evropy koncem 18. a 19. století a oslavení vlivu církve s sebou přineslo i změnu náhledu na vlastnictví domácích zvířat. Jejich chov a hlavně cílené šlechtění se stalo výrazem triumfu člověka nad přírodou. Mnoho nových psích plemen vzniká křížením. Např. na dvoře anglické královny Viktorie se tou dobou pohybovali psi různých ras – kolie, mopsové, chrti, king Charles španělé a také královniny miláčci červení trpasličí špicové, kteří se jako jediní mohli bez omezení pohybovat po královských komnatách a byli jejími stálými společníky a to i ve chvíli její smrti. (Galajdová L., 1999) O královně Viktorii je známo, že měla velmi ráda psy a dost často je dostávala darem z jiných královských dvorů nebo si je vozila ze svých cest. Díky ní známe ještě dnes čínské „lví psíky“. V roce 1860, v době anglicko-čínské opiové války, dobili Britové Peking. Vojákům, kteří vtrhli do císařského paláce, se podařilo zachránit posledních pět pejsků, které čínští ochránci ještě nestačili usmrtit, aby se nedostali do rukou cizím osobám. S největší péčí a láskou je převezli do Anglie jako dar královně. Získali tak své jméno – pekingský palácový psík. (Velemínský M., 2008) Mnoho z minulých postojů přetrvávalo – vlastnictví domácích psích společníků nižší třídou bylo považováno za luxus, protože postrádají potřebné morální kvality, aby byli schopni je zvládnout a navíc nemají dostatek finančních prostředků. Další z názorů byl, že je to zbytečně podporuje v zanedbávání jiných společenských povinností. Roli „psychoterapeuta“ téměř každé rodiny si pes musí ještě pár desítek let počkat. V armádě Napoleona Bonaparete pes dostává humánní úkol – vyhledává na poli raněné vojáky, aby jim mohla být včas poskytnuta pomoc. Jeho role byla obdobou dnešního psa záchranáře. (Galajdová L., 1999)
14
Po první světové válce se v Německu rozmáhá výcvik psů pro vojáky, kteří přišli v bojích o zrak, ve Francii a dalších evropských státech byli psi používáni při rehabilitaci válečně zraněných. Tyto zkušenosti inspirovaly Spojené státy k podobnému zapojení psů do rehabilitace válečných letců v době druhé světové války a USA se pak stali vedoucí autoritou ve výzkumu i praktickém používání terapie pomocí zvířat. V současné době je
canisterapie v USA
běžně využívána v domovech pro
seniory, v dětských domovech, v léčebnách, věznicích a ve školách. V 70. letech to byl právě americký psycholog Boris M. Levinson, který poprvé popsal využití psa v dětské psychoterapii. V Čechách se canisterapie jako terapeutická metoda začala využívat počátkem 90. let dvacátého století. Například v Ústavu sociální péče Kociánka v Brně nebo v Psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. (Nerandžič, 2006) V České republice byl pojem canisterapie poprvé použit v roce 1993. V té době se u nás začaly rozvíjet organizované aktivity se psy a vytvářet systémový přístup a metodika terapeutického využívání psů. V květnu 1995 byla založena Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ). Významným krokem vpřed byla účast několika jejich členů na Ženevské konferenci
IAHAIO (International
Association of Human – Animal Interaction Organizations). (Velemínský M., 2008) Tato asociace sdružuje jednotlivé národní organizace pracující v oblasti výzkumu a praktické aplikace terapeutických programů se zvířaty. Řídí jejich aktivity a usnadňuje mezi nimi výměnu nejnovějších zkušeností a poznatků. Zlepšuje informovanost laické i odborné veřejnosti, vypracovává mezinárodní standarty a udílí ceny jednotlivcům i organizacím za přínos oboru. Národní organizace mají možnost seznámit se blíže nejen s problematikou vztahu člověk – zvíře, ale i s canisterapií a i získat kontakty a literaturu. V roce 1997 vznikla Canisterapeutická společnost, která při tvorbě norem a metodiky vycházela ze zahraničních zkušeností. Canisterapeutická společnost zavedla v České republice první systém udělování terapeutických atestů pro psy a zavedením návštěvního programu. Nastartoval se mohutný vzestup canisterapeutické praxe.
15
Od roku 2001 postupně vznikaly samostatné regionální organizace, chyběly však vzájemné kontakty, komunikace a spolupráce. Došlo tak k nejednotnému vývoji a pojetí samotné canisterapie. Významný krok pro sjednocení základních pravidel a podmínek praktikování canisterapie učinili až zástupci většiny canisterapeutických sdružení na Mezinárodním semináři o zooterapiích v roce 2003. Účastníci semináře se shodli na nutnosti založení zaštiťující organizace – Canisterapeutické asociace. V současné době pracuje asociace na vytváření norem pro canisterapii a její uznání jako léčebně podpůrné rehabilitační metody. (Velemínský M., 2008) Člověk často připisuje psům klané vlastnosti. Především věrnost a oddanost. Pes je prezentován jako upřímné a citlivé zvíře. Není proto schopen žádných lidských špatností a schválností. Bývá také kladným hrdinou pověstí a legend. Hlídá ukryté poklady nebo chrání bájná místa. I to jistě přispívá k úspěchu a oblibě canisterapie.
2.4 Canisterapie dnes „Canisterapie (canistherapy) využívání psů k léčebným účelům; zatím nepřesně vymezena, lze ji dělit na: a) živelnou – lidem úzkostným, nejistým, osamělým je pes doporučován jako společník a oddaný přítel; tento vztah ovšem může být i kontraproduktivní, protože může provokovat a posilovat tendence člověka k přílišnému drezírování až k agresi a týrání psa; b) řízenou – odborník na tento druh terapie buď vhodného psa opatří a do vztahu mezi pacientem a psem vstupuje, alespoň na určitou dobu, nebo vycvičeného psa využívá při návštěvách nemocných.“ (Hartl, 2000, str. 84) Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO), jako stav fyzické, psychické a sociální pohody. Jinak lze také canisterapii definovat, jako zvířecí asistenční aktivitu Animal Assisted Activities (AAA) – terapie za účasti zvířat a Animal Assisted Therapy (AAT) – terapie pomocí zvířat. Canisterapie je jinými slovy zvířecí asistenční léčba prováděná s jedním konkrétním živočišným druhem. (Galajdová L., 1999)
16
Canisterapie klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně – integračních. Působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné a zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda. Na rozdíl od hiporehabilitace, to je zvláštní metoda rehabilitace, která využívá k terapii koně, konkrétně terapeutickou jízdu na koni. (Růžička J., 2003) Canisterapie se využívá při práci s dětmi i dospělými např.:
citově deprimovanými a emocionálně poškozenými,
autistickými,
mentálně nebo smyslově postiženými,
u různých psychiatrických diagnóz jako je deprese, úzkost, fobie apod.,
při rehabilitaci,
v logopedii,
u tělesně handicapovaných jako psychoterapie a socioterapie,
u chronicky nemocných při výskytu apatie,
u dlouhodobě i krátkodobě nemocných – při špatné adaptaci na pobyt ve zdravotnickém zařízení, strachu z vyšetření či špatné spolupráci se zdravotnickým personálem,
v geriatrii jako součást komplexní terapie u pacientů postižených různou formou demence, lidí s Parkinsonovou chorobou, nízkou adaptací nebo sebevražednými sklony. (Kovalčíková K., 2010)
„Canisterapie se většinou uplatňuje jako podpůrná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, hlavně také tam, kde jiné metody selhávají nebo je nelze použít. Využívá se při obtížné komunikaci s pacienty, při navazování kontaktu s nimi, ale také při snaze zapojit je do denního režimu oddělení či jejich individuální rehabilitace.“ (Zeig K. Jeffrev, 2005, str. 67)
17
2.5 Metody canisterapie 2.5.1 AAA (Animal Assisted Activities) Jde o aktivity za přítomnosti zvířete. Poskytují příležitost pro motivační, výchovný, odpočinkový nebo terapeutický prospěch zaměřený na zvýšení kvality života klienta, odehrávají se v různých terapeutických prostředích. Jsou vedeny speciálně vyškoleným profesionálním odborníkem nebo dobrovolníkem za účasti speciálně vybraných zvířat. (Krausová A., 2003)
Tyto aktivity za účasti zvířete jsou charakteristické tím, že:
není zde naplánovaný speciální léčebný cíl při každé návštěvě,
vyškolení terapeuti nevyžadují od ošetřujícího personálu bezprostřední pozornost,
dokumentace na rozdíl od AAT (Animal Assisted Therapy) bývá minimální,
návštěva je spontánní a ta následující je dohodnuta podle individuální potřeby.
význam AAA spočívá především v pocitech psychické pohody v prožívání emočně příjemných pocitů a spokojenosti.
Cílem AAA je zejména přinést klientům novou zkušenost, potěšit je, poskytnout další milé pocity spojené s přítomností zvířete, jako motivačního prvku.
Dále lze ještě AAA rozdělit na další typy: a) pasivní AAA - zde nejjednodušší formou je například umístění akvária do společenské místnosti ústavu či klece s ptáčky v čekárně u lékaře, pozitivní efekt je již v pouhé přítomnosti zvířete. b) interaktivní typy AAA -
kdy dochází k vzájemné interakci mezi klientem
a zvířetem, program rozdělit na typ rezidentní nebo návštěvní.
18
Návštěvní typ AAA – odehrávají se vždy na stejném místě, ve stejný čas a po omezenou dobu (nejčastěji jedenkrát týdně ve stejnou hodinu). Pes dochází za klienty, tento program úspěšně běží v mnoha zemích světa. Tyto psí návštěvy skýtají mnoho výhod – péče a výcvik psů je na majiteli, během terapie může být personál klidný, protože ví, že pes je v dobrých rukou a program canisterapie dává milovníkům psů možnost potěšit se ze společnosti zvířete, aniž by byli obtěžováni obyvatelé domova, kteří psi v přílišné lásce nemají. (Hančlová S., 2008) Tento typ je v zařízeních s náročnou ošetřovatelskou péčí, vysokým obratem pacientů a nemožností se dostatečně o zvíře starat vhodnější a vítanější i ze strany personálu.
Rezidentní typ AAA – v zařízení je zvíře trvale umístěno a pečují zde o něj klienti nebo personál. Psi v tomto typu nejsou vhodní, protože vyžadují přiměřený pohyb, pravidelný výcvik a jednoho majitele – vůdce smečky. Úspěšnější jsou tu malí savci - králíci a kočky. (Hančlová S., 2008) „AAA je smysluplná volnočasová aktivita pro všechny, přispívá k vzájemnému sbližování klientů a zvířat. Program je vždy zapotřebí přizpůsobit tak, aby vyhovoval všem zúčastněným a byl pro ně vhodný.“ (Hančlová S., 2008)
2.5.2 AAT (Animal Assisted Therapy) Tato forma metody podporuje především fyzické, sociální, emocionální a kognitivní funkce jedince. Je poskytována a vedena vyškoleným zdravotnickým profesionálem se speciálními odbornými znalostmi. Jde
o
cílenou
intervenci,
kde
zvíře
je
nedílnou
součástí
terapeutického
procesu, stanovují se specifické individuální cíle a pokrok je měřen a zaznamenáván. Nedílnou součástí je i dokumentace o průběhu jednotlivých terapií. (Hančlová S., 2008) Cílem AAT je nejčastěji utlumení nežádoucího chování nebo naopak posílení žádoucího chování. Pro tuto metodu je charakteristické, že specifické cíle jsou speciálně pro každého
klienta
stanoveny
a
vytvořeny
individuálně.
Pokrok
je
pak
měřen, zaznamenáván a průběh celé canisterapie je podrobně dokumentován. 19
AAT se rozděluje na formu: a) individuální - forma vycházejicí z individuálních potřeb klienta a jeho momentálního zdravotního a psychického stavu. b) skupinovou Hlavní rozdíl mezi oběma metodami spočívá v tom, že zatímco výsledky té první (AAA) lze vyjádřit pouze v pojmech radosti, spokojenosti a štěstí, výsledky té druhé (AAT) jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné. Jejich cílem může být např. posílení žádoucího či utlumení nežádoucího chování (léčení fobií, nácvik nových dovedností, zlepšení komunikačních a pohybových schopností atd.).
2.6 Pes – terapeut Do tohoto pojmu jsou zahrnuty následující dvě skupiny psů:
Psi s terapeutickým posláním Psi průvodci
Psi s terapeutickým posláním se užívají cíleně během terapie k dosažení určitých výsledků, k celkovému zlepšení psychického stavu nemocných a zdravotně postižených. Tito psi pracují buď sami nebo ve skupině s ostatními psi, najednou s více klienty nebo s jednotlivými pacienty. Využívají se především na hlazení či mazlení. Psi průvodci jsou užíváni především u postižených pacientů. V prvním roce věku podstupují speciální individuální výcvik, podle typu postižení a konkrétních potřeb člověka, kterému pak budou pomáhat. (Galajdová L., 1999) „Výchova psů má pro obě skupiny přesně stanovená pravidla a následný výcvik je zakončen zkouškou psa podle předem daných zkušebních řádů. Součástí této zkoušky jsou i písemné a praktické testy pro majitele.“ (Galajdová L., 1999) Do bezpodmínečně nutných podmínek pro tyto psy spadá častý kontakt s dobrými lidmi již od štěněčího věku. Dále by měl být pes do jednoho roku věku uchráněn jakýkoliv špatných zkušeností se psy či s lidmi, měl by žít se svým pánem v domácnosti, aby dobře znal bytové prostředí. 20
Rovněž by měl naprosto důvěřovat majiteli a měl by k němu mít vybudovaný pevný vztah. Pes by měl být dostatečně sebevědomý a také by měl věřit nejen pánovi, ale i sobě. Měl by poznat pouze laskavé a trpělivé, ale důsledné zacházení, napřaženou ruku nesmí nikdy považovat za trest, ale naopak, očekávat pouze pohlazení či pamlsek. Vodítko musí znát pouze jako znamení, že půjde na procházku, nikoli jako nástroj trestu či uvázání po zbytek dne. (Galajdová L., 1999). I ten nejvýkonnější terapeut si potřebuje dobře odpočinout. A totéž platí i pro canesterapeutického psa. Pes by neměl pracovat častěji jak dvakrát v týdnu po dobu jedné hodiny. Je třeba vždy psovi zajistit klid na krmení a spaní. Musí mít ale i dostatek pohybu a herních aktivit. Pes by měl žít v harmonickém prostředí rodiny, pod vedením důvěrně známého pána. Jen spokojený a vycvičený pes může pod vedením vzdělaného terapeuta kvalitně provádět canisterapii a účině pomáhat lidem s postižením.
2.7 Člověk – terapeut Osobnost terapeuta je pro terapii stejně důležitá jako osobnost psa. Pes nikdy nepracuje sám, vždy tvoří se svým terapeutem tým, čím jsou sehranější a zkušenější, tím je terapie účinnější. Nezbytnou podmínkou úspěšného terapeutického týmu je klidná a vyrovnaná povaha majitele psa.
21
2.8 Canisterapie v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod V Psychiatrické nemocnici probíhá canisterapie v několika pavilónech. Používají se k ní převážně větší plemena psů, jako je například retrívr, setr či pudl. Na našem psychogeriiatrickém oddělení jsme úspěšně zkusili použít trpasličí pudly, kteří mají několik následujících výhod jako je nelínavost srsti, lehká váha psů. Ukázka praktického využití canisterapie podle přednášky Marcely Kotnové, všeobecné sestry a canisterapeutky Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod: Pacientky jsou rozděleny do tří skupin:
Skupina A
Skupina B
Skupina C
Skupiny A se účastní 10 až 12 pacientek s psychiatrickými diagnózami, převážně se jedná o onemocnění schizofrenního okruhu, poruchy osobnosti či závislosti na alkoholu. Pacientky zde sedí v kruhu a po úvodním přivítání a pomazlení se psy, pudlíci ulehnou doprostřed kruhu na své polštáře, které jim pacientky ušily. Skupinu u nás vede lékařka oddělení a canisterapeut po jejím boku. Jeho úkolem je snažit se prostřednictvím psů pomáhat pacientky uvolnit, zbavit napětí, uzavřenosti, obav z projevu nebo naopak tlumit jejich příliš rušivý projev. Díky účasti psů se daří zapojit do práce skupiny i dosud velmi špatně zvládnutelné pacientky. Do skupiny B jsou zahrnuty seniorky s demencí lehkého a středního stupně a pacientky s chronickou schizofrenií a těžkým defektem osobnosti. Pracujeme zde obvykle s 12 až 15 člennou skupinou, ale po určitém čase lze zvládnout i 18 až 20 pacientů. Terapii provádí 2 psi a 1 canisterapeut. Terapie probíhá v menším sálku, který je po dobu setkání uzavřen, aby pacientky ani psy nic nerozptylovalo. Účastnice terapie jsou posazeny na židlích nebo křeslech sestavených tak, aby pacientky seděly těsně vedle sebe a tvořily půlkruh kolem terapeuta. Po úvodním pozdravu a uvítání si zopakujeme jména psů a terapeutů. Následuje představení pacientek. 22
Používáme systém ozdobných cedulek na mašličkách s tiskacími písmeny dostatečné velikosti a napsanými křestními jmény pacientek. Po skončení představování vyskočí fenky na klín krajních pacientek, ty si je pomazlí a pohladí. Terapeut je povzbuzuje a otázkami je motivuje k opakování jmen pejska na klíně. Závěrem lekce pacientky odmění pudlíky kousky piškotů. Význam všech těchto činností slouží pro uvědomování si sebe sama, zlepšování komunikace nebo procvičování kognitivních funkcí. Do skupiny C patří pacientky s hlubokou demencí, mnohdy imobilní a téměř nekomunikující. K nim přichází terapeut obvykle s jedním psem. Pacientce pes vyskočí do klína nebo ho terapeut zvedne a opatrně uloží. Zde je výhodou drobný, lehký a klidný pes. Málokterá z pacientek reaguje na procházející zvíře, ale psík, který sedí, leží v klíně a její ruka se dotýká teplého těla a hebké jemné příze dokáže probrat k reakci, či dokonce slovu i dlouhodobě mlčící a nereagující pacientku.
Říká se, že canisterapie je taková, jaký je terapeut. Úryvek z Magické moci zvířat: „Když se zdálo, že Georgia, nemocná demencí, ztratí orientaci anebo upadne do stavu mimo přítomnost, její pes vyskočil nebo zaštěkal, aby její pozornost upoutal a vrátil ji zpět do reality.“
23
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Výzkumná část bakalářské práce je zaměřena na cílovou skupinu pacientů s demencí v léčebném zařízení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. Kvantitativní studie formou dotazníkového šetření zkoumá míru a rozsah vlivu terapeutické metody canisterapie na danou cílovou skupinu pacientů s demencí prostřednictvím pozorování kvalifikovaného zdravotnického personálu výše zmíněného zařízení. „Výzkum znamená proces vytváření nových poznatků. Jedná se o systematickou a pečlivě naplánovanou činnost, která je vedena snahou zodpovědět kladené výzkumné otázky a přispět k rozvoji daného oboru.“ (Hendl, 2005, str. 30) „Kvalitativní
výzkum
je
proces
hledání
porozumění
založený
na
různých
metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. „Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníkůvýzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ (Creswell in Hendl, 2005, str. 50) Sběr dat byl realizován formou nestandardizovaného dotazníku v období od února 2014 do března 2014. Dotazník obsahuje 23 otázek, zaměřujících se na již zmíněnou oblast canisterapie. Otázky mají formu uzavřenou a respondenti si mohou vybírat z předem připravených odpovědí. Cílem šetření je zhodnocení vlivu a přínosu terapeutické metody canisterapie v léčebném zařízení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. A to potvrzením případně
vyvrácením
předpokladu
výzkumu
nastíněném
v hypotézách,
které
předpokládají: 1) Vzestupný trend zájmu o canisterapii 2) Zvýšený zájem o canisterpaii u pacientů s demencí 3) Zvýšený zájem o canisterapii u pacientů, kteří měli předchozí pozitivní zkušenost z kontaktu se zvířaty
24
Pro zpracování své bakalářské práce, jsem zvolila metodologický výzkum, který má formu kvantitativní studie. Je zde využita forma dotazníkového šetření, která slouží ke sběru informací. Jde o sběr dat, pomocí dotazníku, který jsem vytvořila sama na základě prostudovaného tématu. Pomocí tohoto dotazníku jsou nejlépe získávány informace s nízkou investicí času a prostředků. Dotazník je tvořen z 23 otázek, zaměřujících se na již zmíněnou oblast canisterapie. Otázky, jež jsou obsaženy v dotaznících, mají za úkol zjistit zájem pacientů v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod o canisterapii. Otázky mají formu uzavřenou a respondenti zde mohou vybírat z předem připravených odpovědí. Kladené otázky se týkají znalostí canisterapie, výkonného oddělení respondenta, počtu pacientů na oddělení, počtu účastníků canisterapie, věku pacientů, zájmu pacientů o canisterapii, předchozích zkušeností s canisterapií, využívaných psů, projevů emocí při canisterapii, reakcí atd. Celkem bylo rozdáno 110 dotazníků a vrátilo se jich 100, tudíž odpovídalo 100 respondentů. Respondenty tvoří v tomto případě zdravotnický personál.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí V této kapitole je uvedena charakteristika vybraného výzkumného vzorku. Výzkumný vzorek tvoří skupina středního zdravotnického personálu, zaměstnanců Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě, jejichž prostřednictvím je podrobena zkoumání problematika zájmu pacientů této nemocnice o terapeutickou metodu – canisterapii. Při výběru respondentů byla zohledněna skutečnost přímé práce s klienty na různých léčebných odděleních nemocnice. A především osobní zkušenost s účastí na canisterapeutických sezeních probíhajících na těchto odděleních. Dotazník byl předložen 110 respondentům. Výzkum probíhal v prostředí jak gerontologických oddělení, tak na odděleních doléčovacích. Skupina pacientů nebyla rozlišována podle pohlaví ani podle diagnostických kriterií. V dotazníkovém šetření byl zohledněn pouze věk pacientů.
25
3.3 Průběh výzkumu a zpracování získaných dat Sběr dat byl realizován formou nestandardizovaného dotazníku v období od února 2014 do března 2014 v prostředí léčebných oddělení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. Dotazník obsahuje 23 otázek, zaměřujících se na již zmíněnou oblast canisterapie. Otázky mají formu uzavřenou a respondenti si mohou vybírat z předem připravených odpovědí. Během výzkumu bylo osloveno 110 respondentů. Aktivně se výzkumu zúčastnilo 100 respondentů. Návratnost dotazníků tedy činila 90,9%. Vyhodnocení otázek jsem provedla manuálně. Získaná data jsem systematicky zpracovala do koláčových grafů v programu Microsoft Office Excel, které přehledně ukazují, jak dotazovaní respondenti odpovídali. Grafické znázornění jsem pro větší přehlednost doplnila procentuálním vyjádřením získaných poměrů.
26
3.4 Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření
40% gerontopsychiatrické
60% jiné
Graf 1 Kde pracujete (zdroj - vlastní výpočet)
Na první otázku kladenou v dotazníku – kde pracujete v PN, byly následující odpovědi. V gerontopsychiatrickém oddělení pracuje většina respondentů a to 60 (60%) všech dotazovaných. Zbylých 40 (40 %) respondentů pracuje v ostatních odděleních.
2%
terapie pomocí psů terapie pomocí koní
98%
terapie pomocí koček
Graf 2 Co je canisterapie (zdroj - vlastní výpočet)
Na druhou otázku odpověděla drtivá většina respondentů správně, 98 (98 %) dotazovaných ví, co je canistrapie. Dva (2 %) si myslí, že jde o terapii pomocí koček a pro terapii pomocí koní neodpovídal nikdo. 27
6% 6% 22%
méně než 3 4-9
66%
10 -15 více jak 15
Graf 3 Počet zúčastněných pacientů (zdroj - vlastní výpočet)
Na třetí otázku, která se týkala počtu zúčastněných pacientů na určitém oddělení, 66 (66%) dotazovaných hlásí více jak 15 pacientů účastnících se canisterapie, 22 (22 %) hlásí 10 -15 pacientů a zbylých 12 (12 %) má méně než 9 účastníků canisterapie.
16%
4% 1–5 6-9
56% 24%
10 - 15 více jak 15
Graf 4 Počet pravidelně se účastnících pacientů canisterapie (zdroj - vlastní výpočet)
Pravidelných hodin, týkajících se canisterapie, se účastní u 56 (56 %) respondentů více jak 15 pacientů, 10 – 15 pacientů uvádí 24 (24 %) a zbylých 20 (20 %) odpovědělo, že canisterapii navštěvuje méně jak 9 pacientů.
28
8%
26%
26%
18 – 29 let 30 – 50 let 51 – 69 let
40%
70 a více let
Graf 5 Věkové rozmezí účastnících se pacientů (zdroj – vlastní výpočet)
Věk pacientů, zapojených do canisterapie je u převážné většiny respondentů 40 (40 %) v rozmezí 51 – 69 let, u 26 (26 %) dosahuje věk pacientů 30 – 50 let a u dalších 26 (26%) nad 70 let. Nejnižšího věku dosahuje 8 (8 %) pacientů a to v rozmezí 18 – 29 let.
2% 18%
ano
80%
ne nevím
Graf 6 Zájem pacientů o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet)
Na otázku, zda mají pacienti zájem a canisterapii, odpovědělo 80 (80 %) dotazovaných rozhodně ano, 18 (18 %) nemá zájem o canisterapii a zbylí 2 (2%) respondenti neví.
29
34% ano
66%
ne
Graf 7 Vědí pacienti, který den v týdnu probíhá canisterapie na jejich odd. (zdroj – vlastní výpočet)
Otázka, týkající se povědomí o dnu, kdy canisterapie probíhá, má rovněž kladnou odezvu. Podle 66 (66 %) dotazovaných mají pacienti přehled o tomto dni, podle zbylých 34 (34 %) ovšem ne.
20% ano
80%
ne
Graf 8 Mají na oddělení vyhrazené místo, kde se dozví o příštím konání terapie (zdroj – vlastní výpočet)
Velice kladně je zhodnocena osmá otázka, týkající se vyhrazeného místa konání canisterapie. Místo, kde se canisterapie koná, má 80 (80 %) oddělení, zbylých 20 (20 %) ho však nemá.
30
44% ano
56%
ne nevím
Graf 9 Předchozí zkušenost se psy (zdroj – vlastní výpočet)
Na devátou otázku jsou velice vyrovnané odpovědi. 56 (56 %) respondentů neví, zda mají pacienti předchozí zkušenost se psy, zbylých 44 (44 %) dotazovaných ví, že pacienti tuto zkušenost mají. O tom, že by pacienti neměli žádnou zkušenost se psy, neví nikdo.
46%
50%
4%
pozitivní – dobrý vztah se zvířetem negativní – špatná zkušenost nevím
Graf 10 Pozitivní zkušenost se psy (zdroj – vlastní výpočet)
Ze 44 (44 %) dotazovaných respondentů, kteří na předchozí otázku odpověděli kladně, ví, že 46 (46 %) pacientů má dobrou zkušenost se psy, 4 (4 %) ví, že pacienti mají špatnou zkušenost a zbylých 50 (50 %) respondentů neví, jaká tato zkušenost byla. 31
22% ano – chce to překonat
14% 64%
ne – odmítá kontakt se zvířaty nevím
Graf 11 Účast na terapii i přes negativní zkušenost (zdroj – vlastní výpočet)
Při negativní zkušenosti pacientů se psy, se canisterapie i přesto účastní podle 22 (22 %) respondentů, podle 14 (14 %) se pacienti neúčastní a více jak 64 (64 %) respondentů neví, zda se pacienti canisterapie účastní nebo ne.
10% ano
30% 60%
ne nevím
Graf 12 Poznají pacienti rasu psů konající terapii (zdroj – vlastní výpočet)
Více jak 60 (60 %) respondentů se domnívá, že pacienti účastnící se canisterapie, znají rasu psů, 30 (30 %) si myslí, že pacienti o rasy nejeví zájem nebo je neznají a zbytek respondentů 10 (10 %) neví, zda pacienti rasy psů znají.
32
10%
52%
38%
ano ne nevím
Graf 13 Poznají pacienti psy i podle jména (zdroj – vlastní výpočet)
Na otázku, týkající se jmen psů, respondenti odpovídali rovněž kladně. Více jak 52 (52 %) ví, že pacienti znají psy i podle jména, 38 ( 38 %) odpovědělo, že pacienti jméno neví a zbylých 10 (10 %) respondentů neví, zda pacienti rozeznají psy podle jmen.
10%
5%
ano
85%
ne neívm
Graf 14 Reakce pacientů po příchodu psů na terapii (zdroj – vlastní výpočet)
Při příchodu psů na oddělení jsou podle 85 (85 %) respondentů pacienti rozveseleni a pouhých 10 (10 %) vypozorovali, že nikoliv. Zbylých 5 (5 %) respondentů neví, jaké reakce pacienti mají.
33
10%
ano
90%
ne nepozoruji
Graf 15 Projevují pacienti v průběhu canisterapie emoce (zdroj – vlastní výpočet)
Převážně drtivá většina pacientů podle 90 (90 %) dotazovaných, projevuje při canesterapii své emoce a zbylých 10 (10 %) respondentů nepozoruje žádnou změnu v chování pacientů.
2% 10%
ano ne
88%
nepozoruji
Graf 16 Zlepší se pacientům po canisterapeutické hodině nálada (zdroj – vlastní výpočet)
Tato otázka má velice kladné hodnocení, pro využívání canisterapie v praxi. Více jak 88 (88 %) respondentů pozoruje u pacientů po této formě léčení lepší náladu, pouze 10 (10 %) se zdá, že pacienti nemají lepší náladu a pouze 2 (2 %) respondenti nepozorují nic.
34
6% 18% ano ne nevím
76%
Graf 17 Jsou pacienti po canisterapeutické hodině sdílnější (zdroj – vlastní výpočet)
Rovněž jako na předchozí otázku, týkající se zlepšení nálady pacientů po absolvování canisterapie, také při této otázce zjišťuji kladné hodnocení. Po canisterapii jsou podle 76 (76 %) pacienti viditelně sdílnější, 18 (18 %) u pacientů zlepšení komunikace nevidí a zbylých 6 (6 %) respondentů neví, zda se komunikace pacientů zlepšila či zhoršila.
2%
44% 54%
ano ne nevím
Graf 18 Dožadují se pacienti sami o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet)
Na otázku, zda pacienti chtějí další konání canisterapie, odpovědělo 54 (54 %) dotazovaných, že ne. Canisterapii si přejí pacienti podle 44 (44 %). Pouze 2 (2 %) respondenti neví, zda pacienti toto přání mají.
35
22%
60%
18%
ano ne nevím
Graf 19 Mají pacienti vyšší zájem o terapii při kladné zkušenosti se psy (zdroj – vlastní výpočet)
Při kladné zkušenosti se psy mají zájem pacienti o canisterapii podle 60 (60 %) dotazovaných. Podle 18 (18 %) u pacientů nerozhoduje zkušenost se psy o zájmu o canisterapii a 22 (22 %) respondentů neví, zda tato skutečnost hraje roli při zájmu o tuto metodu léčby.
16%
těší se na další hodinu příště se už nezúčastní
84%
neprojevují svoje emoce
Graf 20 Těší se pacienti na další canisterapeutickou hodinu (zdroj – vlastní výpočet)
Drtivá většina pacientů se podle 84 (84 %) tázaných na další hodinu canisterapie těší. Zbylých 16 (16 %) odpovědělo, že pacienti neprojevují své emoce vůbec.
36
30% vzestupná sestupná
68% 2%
nevím
Graf 21 Charakter zájmu o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet)
68 (68 %) respondentů odpovědělo, že zájem o canisterapii má vzestupný charakter. Pouze 2 (2 %) respondenti si myslí, že zájem o canisterapii klesá a zbylých 30 (30 %) neví, zda je canisterapie vzestupného či sestupného charakteru.
20% 48% 32%
ano ne nevím
Graf 22 Jaká věková skupina má větší zájem o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet)
O canisterapii má zájem převážně věkově starší skupina pacientů, a to podle 48 (48 %) respondentů. Zbylých 32 (32 %) odpovědělo, že pacienti patří do skupiny mladší kategorie a 20 (20 %) respondentů neví, zda zájem o canisterapii mají spíše starší či mladší pacienti.
37
2% 20%
20% posílení psychiky kontakt se zvířetem
20%
zlepšuje kontakt s okolím
38%
zlepšuje komunikaci s okolím nemá pro pacienta význam
Graf 23 Přínos canisterapie pro pacienty (zdroj – vlastní výpočet)
Poslední otázkou je přínos canisterapie pro pacienty. 38 (38 %) respondentů odpovědělo, že pacienti jsou rádi za kontakt se zvířetem, 20 (20 %) si myslí, že to pacientům posílí psychiku, dalších 40 (40 %) pozoruje u pacientů lepší komunikaci a kontakt s okolím. Pouze podle 2 (2 %) nemá canisterapie u pacientů žádný význam, což ukazuje, že je tato léčba významným přínosem pro léčbu pacientů.
38
3.5 Vyhodnocení dotazníkového šetření vzhledem k hypotézám Cílem této bakalářské práce bylo zmapovat aplikaci rehabilitační metody canisterapie jako součásti ucelené rehabilitace pacientů Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. Výzkumné cíle byly založeny na hypotetickém předpokladu: I. II. III.
Vzestupného trendu zájmu o canisterapii Zvýšeného zájmu o canisterapii u pacientů s demencí Zvýšeného zájmu o canisterapii u pacientů, kteří měli předchozí pozitivní zkušenost z kontaktu se zvířaty
Cílem první hypotézy je potvrdit, zda u pacientů Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě dochází k vzestupnému trendu zájmu o canisterapii, nebo zda se naopak tento trend snižuje. K problematice první hypotézy se vztahovaly dotazníkové otázky: Otázka číslo 4. Kolik pacientů se účastní pravidelně každé canisterapeutické hodiny? Nadpoloviční většina respondentů (56%) uvedla, že se canisterapeutiké hodiny účastní více jak 15 pacientů, což svědčí o maximální možné účasti na těchto hodinách a tudíž o značném zájmu ze strany pacientů. Otázka číslo 6. Projevují pacienti zájem o canisterapii sami? Vyjádření rozhodného zájmu o canisterapii u pacientů ve velké většině (80%) je velmi přesvědčivým pozitivním vyjádřením. Otázka číslo 7. Ví pacienti, který den v týdnu probíhá canisterapie? Kladný výsledek u nadpoloviční většiny (66%) respondentů svědčí o opravdovém zájmu pacientů. Otázka číslo 8. Mají pacienti na oddělení vyhrazené místo, kde se dozví, kde se koná příští hodina canisterapie? Narůstajícímu trendu zájmu o canisterapii odpovídá i zabezpečení informovanosti o plánovaných canisterapeutických setkáních. A to u 80 % oddělení. 39
Otázka číslo 12. Znají pacienti rasu psů provádějící canisterapii? Výsledek značné znalosti (60%) rasy psů provádějících canisterapii vypovídá o značném zájmu pacientů o tuto terapeutickou metodu. Otázka číslo 13. Rozeznají pacienti při canisterapii psy i podle jména? Více jak polovina (52%) pacientů si pamatuje jména psů provádějících na jejich oddělení canisterapii. Velmi pěkný výsledek, který dokládá aktivní zapojení pacientů do průběhu setkání. Otázka číslo 14. Jsou pacienti rozveselení při příchodu pejsků na oddělení? Veselá nálada, která byla zjištěna u většiny (85%) respondentů jasně dokazuje značný zájem a pozitivní vliv canisterapie na pacienty. Otázka číslo 15. Projevují pacienti během canisterapie více emocí? Vyjádření emocí během canisterapeutických setkání potvrdila naprostá většina respondentů (90%). Což je velmi pozitivní výsledek Otázka číslo 16. Pozorujete u pacientů po canisterapeutické hodině lepší náladu? Přetrvání pozitivního emočního ladění i po ukončení terapeutického sezení bylo prokázáno u velké většiny respondentů (88%). Otázka číslo 17. Jsou pacienti po canisterapii sdílnější v komunikaci s okolím? Velmi
přesvědčivý
výsledek
výšení
komunikační
aktivity
po
proběhlém
canisterapeutickém setkání uvedla více jak polovina (76%) respondentů.
Z výše uvedených výsledků naprosto jednoznačně vyplývá vzestupný zájem o canisterapii u pacientů léčebných oddělení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. První hypotéza byla potvrzena.
40
Cílem druhé hypotézy je potvrdit, zda u pacientů s demencí Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě dochází k zvýšenému zájmu o canisterapii, nebo zda se naopak tento zájem snižuje. Tuto hypotézu zkoumaly dotazníkové otázky: Otázka číslo 1. V kterém oddělení Psychiatrické nemocnice pracujete? Nadpoloviční (60%) většina probandů pracuje na zkoumaných gerontopsychiatrických odděleních psychiatrické nemocnice. Otázka číslo 5. Jaké je věkové rozmezí pacientů zapojených do canisterapie? Věkové rozpětí pacientů zapojených do canisterapie je nejvíce zastoupeno v rozmezí 51 – 69 let (40%). Shodně (po 26%) je zastoupena věková skupina v rozmezí 30 – 50 let a nad 70 let. V nejmladší kategorii 18 – 29 let se canisterapie účastní pouze 8 % pacientů. Větší zájem o canisterapii je u starších pacientů. Otázka číslo 20. Jak reagují pacienti po proběhlé canisterapii? Pacienti se většinou (84%) na další setkání s psími terapeuty těší. Což dokazuje jejich zájem o danou terapii. Otázka číslo 21. Domníváte se, že tendence zájmu o canisterapii je vzestupná, sestupná nebo nevíte? Otázka zájmu byla zodpovězena kladně ve valné většině odpovědí (68%). Výsledek tedy odpovídá zvýšenému zájmu pacientů o canisterapii. Ze závěrů uvedeného šetření naprosto jednoznačně vyplývá zvýšení zájmu o canisterapii u pacientů s demencí na léčebných odděleních Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. Druhá hypotéza byla potvrzena.
41
Cílem třetí hypotézy je potvrdit zvýšený zájem o canisterapii u pacientů, kteří měli předchozí pozitivní zkušenost z kontaktu se zvířaty nebo zda se naopak zájem snižuje. K tématu třetí hypotézy se vztahovaly dotazníkové otázky: Otázka číslo 9. Mají účastníci canisterapie předchozí zkušenost ve vztahu člověk - pes? Devátá otázka má téměř vyrovnané skóre odpovědi. Mírná většina (56 %) respondentů neví, zda mají pacienti předchozí zkušenost se psy, zbylá menšina (44 %) dotazovaných ví, že pacienti tuto zkušenost mají. Otázka číslo 10. Pokud byla vaše odpověď na předchozí otázku ano, víte, jaká byla ta zkušenost? Z dotazované části respondentů (44 %) dotazovaných, kteří na předchozí otázku odpověděli kladně, ví, že menší část (46%) pacientů má dobrou zkušenost se psy, pouze malá část (4 %) pacientů má špatnou zkušenost a zbylá polovina (50 %) respondentů neví, jaká tato zkušenost byla. Otázka číslo 11. Pokud měl pacient negativní zkušenost, účastní se i přesto canisterapie? Přes sdělenou negativní zkušenosti pacientů se psy, se canisterapie účastní téměř čtvrtina pacientů (22 %). Tento výsledek velice kladně vypovídá o profesionálně vedených canisterapeutických sezeních. Otázka číslo 18. Zaznamenal/a jste někdy ze strany pacientů přání o konání canisterapie častěji než je běžné? Otázka zvýšené četnosti vychází z průzkumu téměř vyrovnaně. Polovina pacientů (54%) považuje zařazení canisterapie v terapeutickém plánu oddělení za dostatečnou a nepožaduje jí častěji. Druhá polovina (44%) by naopak uvítala častější návštěvu psů na oddělení. Otázka číslo 19. Domníváte se, že o canisterapii mají větší zájem pacienti s pozitivní zkušeností se zvířaty?
42
Respondenti se ve většině (60%) odpovědí domnívají, že větší zájem o canisterapi mají pacienti s pozitivní zkušeností se zvířaty. U nejmenšího počtu (18 %) pacientů nerozhoduje zkušenost se psy a další část (22 %) respondentů neví, zda tato skutečnost hraje roli při zájmu o tuto metodu léčby. Otázka číslo 23. Jaký přínos má dle vašeho názoru canisterapie pro účastnící se pacienty? (můžete zatrhnout více možností) Dle respondentů je největším přínosem pro pacienty (40%) zlepšení komunikace a kontaktu
s okolím, menší množství pacientů (38%) si oblíbilo kontakt se zvířetem, dle dalších názorů si pacienti (20%) posílí psychiku a bez významu je canisterapie pro malý (2%) počet pacientů.
Zhodnocením poslední skupiny otázek z prováděného výzkumu bylo potvrzeno, že dochází ke zvýšenému zájmu o canisterapii u pacientů, kteří měli předchozí pozitivní zkušenost z kontaktu se zvířaty. Třetí hypotéza byla potvrzena.
43
3.6 Diskuse a doporučení pro praxi Cílem této bakalářské práce bylo zhodnocení problematiky canisterapie jako terapeutické metody, která slouží k léčbě pomocí kontaktu člověka se psem. Využívá se i pro pacienty, kteří trpí psychickými nebo sociálními problémy. Cílem mé práce je analýza zájmu pacientů o canisterapii v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. V praktické části je aplikovaný kvantitativní výzkum, založený na dotazníkovém šetření. Toto nestandardizované dotazování bylo provedeno na základě 100 respondentů. Pomocí dotazníků a odpovědí respondentů byly potvrzeny všechny tři hypotézy. Canisterapie je z převážné části pro pacienty přínosnou metodou. Většina pacientů má se zvířaty kladné vztahy, chce v canisterapii pokračovat či má zájem o další hodiny této terapie. Při styku se zvířaty se více jak 70 % pacientů stává komunikativnějšími a šťastnějšími. Z tohoto důvodu je patrné, že pacientům tato forma léčby pomáhá a měl by být zájem canisterapii podporovat a zvyšovat počty hodin, které se soustřeďují na kontakt psů s pacienty.
Doporučení Výzkumem zájmu pacientů o canisterapii v PN Havlíčkův Brod jsem dospěla k názoru, že tato podpůrná metoda má při léčbě pacientů velký význam. Hlavně pro samotného pacienta pozitivní přínos v oblasti emočního prožitků, ale i v komunikaci s ostatními pacienty a ošetřujícím personálem. Tuto metodu bych doporučila hojně využívat při léčbě i v ostatních psychiatrických nemocnicích jako vhodnou formu při aktivizaci hospitalizovaných pacientů.
44
4 Závěr „Pes probourává opuštěnost. Najednou tady nejsem sám, najednou je tady někdo, pro koho stojí za to žít, pro koho stojí za to se obětovat.“ říká prof. Cyril Höschl. Bakalářská práce podrobně zpracovává tematiku canisterapie v péči o pacienty s duševním onemocněním. Teoretická část obsahuje definiční vymezení daného oboru, přehledné členění dle jednotlivých autorů a podrobný výčet metod a forem canisterapie. A to včetně historického vývoje a pojmového vymezení oboru. Nedílnou součástí bakalářské práce je i podrobný popis praktické aplikace canisterapie na léčebném oddělení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. V praktické části práce je přehledně zpracován výsledek dotazníkového šetření. Kvantitativní
výzkum
byl
realizován
formou
nestandardizovaného
dotazníku, předloženého 110 respondentům, zaměstnancům Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, pracujícím v přímé péči. Průzkum byl realizován v období od února 2014 do března 2014. Dotazník obsahuje 23 otázek, zaměřujících se na již zmíněnou oblast canisterapie. Otázky mají formu uzavřenou a respondenti mohou vybírat z předem připravených odpovědí. Výzkumu se aktivně účastnila stovka respondentů z osmi léčebných oddělení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. Jedná se především o střední zdravotnický personál, který se pravidelně účastní canisterapeutických sezení na jednotlivých léčebných odděleních dané nemocnice. Má tak bezprostřední možnost sledovat pacienty v průběhu terapeutického sezení a při objektivním hodnocení vlivu canisterapie na pacienty vychází z dlouhodobého pozorování a znalosti konkrétních pacientů. Výzkumem v praktické části byl potvrzený předpoklad vzestupného zájmu pacientů o canisterapii. Tím došlo k potvrzení hypotézy č.I. Dále byla výzkumem potvrzena i hypotéza č. II, která je založena na předpokladu zvýšeného zájmu o canisterapii u gerontologických pacientů s demencí. Hypotéza č.III. vycházející z předpokladu zvýšeného zájmu o canisterapii u pacientů, kteří měli předchozí pozitivní zkušenost se zvířaty, je na základě provedeného dotazníkového šetření také potvrzena.
45
Dlouhověkých lidí ve společnosti neustále přibývá. Dlouhověkost a zároveň zvýšená nemocnost a sociální závislost seniorů klade zvýšené nároky na zdravotní zabezpečení této skupiny. Při součastném celospolečenském trendu rozpadu primární rodiny je ale mnoho seniorů ohroženo sociální izolací. Postupně dochází k omezení sociálních kontaktů, prořídnutí komunikační sítě a celkovým poklesem adaptability pacienta. Což zároveň při nutnosti především dlouhodobé hospitalizace s nutností adaptace na ústavní režim přináší především seniorům značné obtíže. Vytržení z domácího prostředí a minimum osobních kontaktů v léčebném zařízení může být pro pacienty velmi stresující. Jsem přesvědčena, že právě v léčebných zařízeních, při nutnosti dlouhodobé hospitalizace, má aplikace terapeutické metody canisterapie nezastupitelnou roli. Usnadňuje adaptaci pacientů na změněné životní prostředí. A to především těm, kteří již mají pozitivní zkušenost z kontaktu se zvířetem. Aplikace této metody však nesmí být živelná. Gerontopsychiatričtí pacienti jsou velmi křehcí a necitelný přístup by je mohl od kontaktu se zvířetem nadobro odradit. Je třeba vzdělaných a zkušených canisterapeutů, kteří dokážou individuálně, citlivě a empaticky vést terapeutická sezení tak, aby přítomnost psa byla pro pacienty příjemná a přínosná a aby byla pozitivním prvkem v komplexu léčebných metod. Já osobně jsem velkým příznivcem této terapeutické metody, která přináší pacientům vesměs pozitivní prožitky, zlepšuje jejich náladu i komunikaci s okolím.
46
5 Seznam použité literatury 1. GALAJDOVÁ, Lenka. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. 1. vydání. Praha: Grada, 1999. 160 s. ISBN 80-7169-789-3. 2. HANČLOVÁ, Svatava. Canisterapie z pohledu terapeuta. Kontakt. 2008, roč. 10, suppl. 2, s. 9-10. ISSN 1212-4117. 3. HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 774s ISBN 80 - 7178-303-X. 4. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. 5. HÖSCHL, Cyril; LIBIGER, Jan; ŠVESTKA, Jaromír. Psychiatrie. 1. vydání. Praha: Tigis, 2002. 895 s. ISBN 80-900130-1-5. 6. KOVALČÍKOVÁ, Katarína. Využití canisterapie v léčbě. Sestra. 2010, roč. 20, č. 2, s. 65-66. ISSN 1210-0404. 7. KRAUSOVÁ, A. Americký systém testování terapeutických psů. Mezinárodní seminář o zooterapiích v Brně 27.6 - 1.7.2003, Sborník příspěvků, Sdružení FILIA, Brno, 68-71 8. MICHÁLKOVÁ, V. Možnosti využití canisterapie u dětí. Magisterská práce, Praha: Karlova Univerzita v Praze, Husitská teologická fakulta ,2001 9. NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie, aneb, Jak nás zvířata léčí : praktický průvodce pro veřejnost, pedagogy i pracovníky zdravotnických zařízení a sociálních ústavů. 1. vydání. Praha: Albatros, 2006.159 s. ISBN 80-00-01809-8. 10. PIPEKOVÁ, Jarmila; VÍTKOVÁ, Marie. Terapie ve speciálně pedagogické péči. 2.vydání. Brno: Paido, 2001. 165 s. ISBN 80-7315-010-7. 11. RŮŽIČKA, Jiří. Komunitní a skupinová psychoterapie v české perspektivě. 1. vydání. Praha: Triton, 2003. 341 str. ISBN 978-80-7387-467-4 12. VELEMÍNSKÝ, Miloš, et al. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. s. 335. ISBN 978-80-7322-109-6. 13. ZEIG K., Jeffrey. Umění psychoterapie. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. 710 str. ISBN 80-7178-972-0.
47
Elektronické zdroje 1) ZOOTERAPIE – ALTERNATIVNÍ TERAPIE ZA PŘÍTOMNOSTI ZVÍŘAT: Zooterapie je metoda ucelené rehabilitace za podpory a přítomnosti zvířat. [online]
webnode
©
2005
[cit.2014-03-04].
Dostupné
z:
http://zooterapie.webnode.cz/zooterapie/ 2) CO JE TO CANISTERAPIE: [online]
webnode © 2005 [cit. 2014-03-04].
Dostupné z: http://canisterapie-zlin.cz/canisterapie.php
48
6 Seznam grafů Graf 1 Kde pracujete (zdroj - vlastní výpočet) .............................................................. 27 Graf 2 Co je canisterapie (zdroj - vlastní výpočet) ......................................................... 27 Graf 3 Počet zúčastněných pacientů (zdroj - vlastní výpočet)........................................ 28 Graf 4 Počet pravidelně se účastnících pacientů canisterapie (zdroj - vlastní výpočet) 28 Graf 5 Věkové rozmezí účastnících se pacientů (zdroj – vlastní výpočet) ..................... 29 Graf 6 Zájem pacientů o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet) ...................................... 29 Graf 7 Vědí pacienti, který den v týdnu probíhá canisterapie na jejich odd. (zdroj – vlastní výpočet) ............................................................................................................... 30 Graf 8 Mají na oddělení vyhrazené místo, kde se dozví o příštím konání terapie (zdroj – vlastní výpočet) ............................................................................................................... 30 Graf 9 Předchozí zkušenost se psy (zdroj – vlastní výpočet) ......................................... 31 Graf 10 Pozitivní zkušenost se psy (zdroj – vlastní výpočet) ......................................... 31 Graf 11 Účast na terapii i přes negativní zkušenost (zdroj – vlastní výpočet) ............... 32 Graf 12 Poznají pacienti rasu psů konající terapii (zdroj – vlastní výpočet) .................. 32 Graf 13 Poznají pacienti psy i podle jména (zdroj – vlastní výpočet) ............................ 33 Graf 14 Reakce pacientů po příchodu psů na terapii (zdroj – vlastní výpočet) .............. 33 Graf 15 Projevují pacienti v průběhu canisterapie emoce (zdroj – vlastní výpočet) ...... 34 Graf 16 Zlepší se pacientům po canisterapeutické hodině nálada (zdroj – vlastní výpočet) .......................................................................................................................... 34 Graf 17 Jsou pacienti po canisterapeutické hodině sdílnější (zdroj – vlastní výpočet) .. 35 Graf 18 Dožadují se pacienti sami o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet) ................... 35 Graf 19 Mají pacienti vyšší zájem o terapii při kladné zkušenosti se psy (zdroj – vlastní výpočet) .......................................................................................................................... 36 Graf 20 Těší se pacienti na další canisterapeutickou hodinu (zdroj – vlastní výpočet) .. 36 Graf 21 Charakter zájmu o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet) .................................. 37 Graf 22 Jaká věková skupina má větší zájem o canisterapii (zdroj – vlastní výpočet) .. 37 Graf 23 Přínos canisterapie pro pacienty (zdroj – vlastní výpočet) ................................ 38
49
7 Přílohy Příloha č. 1 - Dotazníkové šetření Dobrý den, jmenuji se Marcela Kučírková a jsem studentkou 3. Ročníku Vysoké školy Polytechnické v Jihlavě. Chci Vás poprosit o vyplnění dotazníku. Dotazník je anonymní a údaje v něm uvedené budou použity výhradně pro účely vypracování mé bakalářské práce. Chtěla bych zjistit zájem pacientů o canisterapii v naší Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě. Moc děkuji za Váš čas a ochotu. 1. V kterém oddělení Psychiatrické nemocnice pracujete? a) Gerontopsychiatrickém b) V jiném 2. Víte co je canisterapie? a) terapie pomocí psů b) terapie pomocí koní c) terapie pomocí koček 3. Kolik pacientů se účastní canisterapie na vašem oddělení? a) Méně než 3 b) 4 – 9 c) 10 – 15 d) Více jak 15 4. Kolik se jich účastní pravidelně každé canisterapeutické hodiny? a) 1 – 5 b) 6 – 9 c) 10 – 15 d) Více jak 15 5. Jaké je věkové rozmezí pacientů zapojených do canisterapie? a) 18 – 29 let b) 30 – 50 let c) 51 – 69 let 50
d) 70 a více let 6. Projevují pacienti zájem o canisterapii sami? a) Ano b) Ne c) Nevím 7. Ví pacienti, který den v týdnu probíhá canisterapie? a) Ano b) Ne 8. Mají pacienti na oddělení vyhrazené místo, kde se dozví, kde se koná příští hodina canisterapie? a) Ano b) Ne 9. Mají účastníci canisterapie předchozí zkušenost ve vztahu člověk – pes? a) Ano b) Ne c) Nevím 10. Pokud byla vaše odpověď na předchozí otázku ano, víte, jaká byla ta zkušenost? a) Pozitivní – dobrý vztah se zvířetem b) Negativní – špatná zkušenost c) Nevím 11. Pokud měl pacient negativní zkušenost, účastní se i přesto canisterapie? a) Ano – chce to překonat b) Ne – odmítá kontakt se zvířaty c) Nevím 12. Znají pacienti rasu psů provádějící canisterapii? a) Ano 51
b) Ne c) Nevím 13. Rozeznají pacienti při canisterapii psy i podle jména? a) Ano b) Ne c) Nevím 14. Jsou pacienti rozveselení při příchodu pejsků na oddělení? a) Ano b) Ne c) Nevím 15. Projevují pacienti během canisterapie více emocí? a) Ano b) Ne c) Nepozoruji 16. Pozorujete u pacientů po canisterapeutické hodině lepší náladu? a) Ano b) Ne c) Nepozoruji 17. Jsou pacienti po canisterapii sdílnější v komunikaci s okolím? a) Ano b) Ne c) Nevím 18. Zaznamenal/a jste někdy ze strany pacientů přání o konání canisterapie častěji než je běžné? a) Ano b) Ne
52
c) Nevím 19. Domníváte se, že o canisterapii mají větší zájem pacienti s pozitivní zkušeností se zvířaty? a) Ano b) Ne c) Nevím 20. Jak reagují pacienti po proběhlé canisterapii? a) Těší se na další hodinu b) Příště se už nezúčastní c) Neprojevují svoje emoce 21. Domníváte se, že tendence zájmu o canisterapii je a) Vzestupná b) Sestupná c) Nevím 22. Mají o canisterapii větší zájem spíše věkově starší pacienti? a) Ano b) Ne c) Nevím 23. Jaký přínos má dle vašeho názoru canisterapie pro účastnící se pacienty? (můžete zatrhnout více možností) a) Posílení psychiky b) Kontakt se zvířetem c) Zlepšuje kontakt s okolím d) Zlepšuje komunikaci s okolím e) Nemá pro pacienta význam
53
Příloha č. 2
54
