UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Kateřina Hanáková
Canisterapie v Domově pod Hradem Žampach
Olomouc 2014
Vedoucí práce: Mgr. Eva Urbanovská, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma „Canisterapie v Domově pod Hradem Žampach“ zpracovala samostatně a všechny použité materiály uvedla v seznamu použité literatury. V Tisové
Poděkování Velice ráda bych touto cestou poděkovala mé vedoucí Mgr. Evě Urbanovské, Ph.D. za vedení práce a pomoc při jejím zpracování. Dále také Mgr. Markétě Novotné a manželům Loučkovým, kteří mi poskytli jejich praktické poznatky z oblasti canisterapie, které jsem mohla využít při psaní bakalářské práce.
Obsah ÚVOD ................................................................................................................................................. 7 TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................................................... 8 1
ZOOTERAPIE .............................................................................................................................. 8 1.1
ROZDĚLENÍ ZOOTERAPIE DLE DRUHU ZVÍŘETE ......................................................................................... 9
1.2 FORMY ZOOTERAPIE DLE UŽITÉ METODY ................................................................................................... 9 1.3 FORMY ZOOTERAPIÍ VYUŽÍVANÉ V RÁMCI AAA, AAT, AAE ........................................................................ 11 2 CANISTERAPIE ................................................................................................................................12 2.1 HISTORIE CANISTERAPIE....................................................................................................................... 13 2.2 ÚČASTNÍCI CANISTERAPIE..................................................................................................................... 16 2.2.1 Canisterapeutický tým .......................................................................................................... 16 2.2.2 Interdisciplinární tým odborníků ........................................................................................... 17 2.2.3 Klient ..................................................................................................................................... 18 2.3. CÍLOVÉ SKUPINY................................................................................................................................ 20 2.3.1 Osoby se zdravotním postižením .......................................................................................... 20 2.3.2 Osoby s mentálním postižením ............................................................................................. 20 2.3.3 Osoby s tělesným postižením ................................................................................................ 21 2.3.4 Osoby s dětskou mozkovou obrnou ...................................................................................... 21 2.3.5 Osoby trpící epilepsií ............................................................................................................. 22 2.3.6 Osoby s poruchou autistického spektra ................................................................................ 23 2.4 FORMY CANISTERAPIE ......................................................................................................................... 24
2.4.1 Individuální canisterapie ....................................................................................................... 24 2.4.2 Skupinová canisterapie ......................................................................................................... 24 2.4.3 Návštěvní program ............................................................................................................... 25 2.4.4 Jednorázové canisterapeutické a kynologické aktivity.......................................................... 25 2.4.5 Pobytový program................................................................................................................. 25 2.4.6 Rezidentní forma ................................................................................................................... 26 2.4.7 Krizová intervence ................................................................................................................. 26 2.5 TECHNIKY CANISTERAPIE ...................................................................................................................... 27 2.5.1 Polohování ............................................................................................................................ 27 2.5.2 Cílené canisterapeutické aktivity .......................................................................................... 29 2.6 ČÁSTI A OBSAH CANISTERAPIE ............................................................................................................... 30 2.6.1 Úvodní část ........................................................................................................................... 30 2.6.2 Relaxační část ....................................................................................................................... 30 2.6.3 Aktivní část ............................................................................................................................ 30 2.6.4 Závěrečná část ...................................................................................................................... 32 2.7 CANISTERAPEUTICKÁ SDRUŽENÍ V ČESKÉ REPUBLICE .................................................................................. 32 2.7.1 Pomocné tlapky, o.p.s. .......................................................................................................... 32 2.7.2 SVOPAP vzdělávací centrum s.r.o.......................................................................................... 33 2.7.3 Cantes o. s. ............................................................................................................................ 33 2.7.4 Helppes- Centrum výcviku psů pro postižené o.p.s. .............................................................. 33 2.7.5 Anitera o.p.s. ......................................................................................................................... 33 PRAKTICKÁ ČÁST ...............................................................................................................................34
3 ÚVOD DO PROBLEMATIKY ..............................................................................................................34 4 CÍL PRÁCE .......................................................................................................................................36 4.1 DOMOV POD HRADEM ŽAMPACH .......................................................................................................... 36 4.2 SNOEZELEN ....................................................................................................................................... 37 4.3 CANISTERAPIE V DOMOVĚ POD HRADEM ŽAMPACH .................................................................................. 37 5 METODIKA PRÁCE ...........................................................................................................................39 5.1 VOLNÉ POZOROVÁNÍ........................................................................................................................... 39 5.2 ROZHOVOR ....................................................................................................................................... 40 5.3 DOTAZNÍK ........................................................................................................................................ 40 5.4 KAZUISTIKA ....................................................................................................................................... 43 6 ZÁVĚR .............................................................................................................................................53 ANOTACE...........................................................................................................................................56 SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ ..................................................................................................57 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ...................................................................................................58 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................................59 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................59 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................59
Úvod V posledních letech se canisterapie těší pozornosti nejen laické, ale i odborné veřejnosti a problematika s ní spjatá je stále aktuálním tématem. Někteří lidé s touto formou podpůrné terapie příliš nesympatizují a vidí ji spíše skepticky. Naproti tomu mnozí lidé zjišťují, že přítomnost psa nebo i jiného zvířete má velmi pozitivní vliv na člověka zdravého, nemocného nebo i na člověka s postižením. S canisterapií jsem se poprvé setkala v zařízení chráněného bydlení pro osoby s postižením v Domově pod Hradem Žampach, kde pracuji jako dobrovolník. Canisterapii zde prováděla paní Eva Loučková, která s ní měla dlouholetou praxi. Bohužel během zpracování bakalářské práce zemřela. Na její činnost navázal manžel Ing. Radko Loučka, CSc. Zkušenosti, které jsem zde získala a osobní zájem o tento druh terapie, se stali inspirací pro volbu tématu bakalářské práce. Teoretická část práce seznamuje čtenáře s teoretickými poznatky. Empirická část se zaměřuje na praktické poznatky a popisuje konkrétní přínos pro klienta s postižením v daném zařízení. Cílem práce je přiblížit tento druh podpůrné terapie ostatním a poukázat na pozitivní vliv canisterapie na rozvoj člověka. Dále také popsat canisterapii v zařízení pro osoby se zdravotním postižením. K dosažení cílů jsem si zvolila tyto metody - shromažďování informací z literatury a dalších dostupných zdrojů, pozorování, nestandardizovaný dotazník, rozhovor a studium záznamů o klientech Domova pod hradem Žampach.
7
Teoretická část 1 Zooterapie Pojmem zooterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Může se jednat o zlepšení paměti, komunikace, motoriky, úlevy od bolesti nebo zmírnění stresu. V terapeutickém procesu je zvíře vždy v roli prostředníka, tzv. koterapeuta, kterého řídí člověk- zooterapeut. Ten také rozhoduje o tom, jak bude terapeutická činnost probíhat. Zvíře pro klienta znamená mnoho - dokáže zprostředkovat komunikaci s okolím, zlepšit náladu ve smutných chvílích, rozhýbat ztuhlé svalstvo nebo pomůže od fyzické bolesti. (Freeman in Velemínský, 2007) „Podle Katchera, psychiatra z Pensylvánské univerzity, mohou mít zvířata s ohledem na psychický stav následující přednosti:
úleva od samoty
naplnění potřeby o někoho pečovat
zaměstnávání lidí takovým způsobem, že zůstávají aktivní a nepodléhají pohodlnosti Tyto tři funkce mohou pomoci zbavit se psychické deprese a sociální izolace. Existují i další možnosti:
použití zvířat jako spřízněných bytostí, kterých je možné se dotýkat a které je možné hýčkat
těšit se z estetické hodnoty zvířat
prožívat pocit jistoty a bezpečí“ (Odendaal, 2007, s. 60) Zooterapii můžeme vymezit dle obou uvedených autorů, jako pozitivního působení
zvířete na člověka při jejich vzájemné interakci. Katcher (1981) popisuje zooterapii z pohledu psychiatrie, kdy spatřuje pozitivní účinky terapie u klientů hlavně v úlevě od samoty, naplnění potřeby o někoho pečovat a také vyplnění volného času, což je u osob v ústavní péči velmi důležité.
8
Freeman (2007) se zabývá působením zooterapie u všech klientů, bez ohledu na jejich postižení. Dle této autorky působí zvíře na celkovou podporu a rozvoj osobnosti.
1.1
Rozdělení zooterapie dle druhu zvířete
Canisterapie: využití psa pro zooterapii Využití psa k podpůrné alternativní terapii, která přispívá k celkovému rozvoji klienta a k jeho stimulaci a aktivizaci. (Vrbová, 2005)
Felinoterapie: využití kočky pro zooterapii „Felinoterapie využívá pozitivní interakce mezi člověkem a kočkou k léčbě nebo podpoře zdraví člověka.“ (Hypšová in Velemínský, 2007, s. 263)
Hipoterapie: využití koně pro zooterapii „Rehabilitační metoda, která využívá pohybu koně a jeho přenosu na člověka, spolu s psychologickým působením jízdy na koni.“ (Vosátková in Velemínský, 2007, s. 215)
Delfinoterapie: využití delfína pro zooterapii
Lamaterapie: využití lamy pro zooterapii
Insektoterapie: využití hmyzu pro zooterapii
Ornitoterapie: využití ptactva pro zooterapii
Malá domácí zvířata: využití obojživelníků, plazů, hlodavců, akvarijních rybiček, apod. v rámci zooterapie
Hospodářská zvířata: využití koz, ovcí, prasat, apod. v rámci zooterapie
Volně žijící zvířata
Exotická zvířata v zoo (Freeman in Velemínský, 2007)
1.2 Formy zooterapie dle užité metody Dle užité metody dělíme zooterapii na Animal Assisted Activities („AAA“, „aktivity za pomoci zvířat“), Animal Assisted Therapy („AAT“, „terapie za pomoci zvířat“), Animal 9
Assisted Education („AAE“, „vzdělávání za pomoci zvířat“) a Animal Assisted Crisis response („AACR“, „krizová intervence za pomoci zvířat“). (Freeman in Velemínský, 2007) Animal Assisted Activities „AAA“ „AAA poskytuje motivační, výchovné, rekreační a/nebo léčebné příležitosti ke zlepšení kvality života. Je poskytována v různých prostředích speciálně trénovanými profesionály, poloprofesionály a/nebo dobrovolníky za účasti zvířat splňujících určitá kritéria.“ (Galajdová, 2011, s. 96) Její průběh je spontánní, délka terapie je předem neomezená a poznatky se nezapisují do chorobopisu či osobní složky klienta. (Galajdová, 2011) U této terapie se využívají techniky hlazení zvířete, hry, péče o zvíře, přirozené procvičování komunikace a paměti. (Freeman in Velemínský, 2007) Animal Assisted Therapy „AAT“ „AAT je cíleně zaměřená intervence, kde zvíře odpovídající specifickým kritériím je neoddělitelnou součástí léčebného procesu.“ (Galajdová, 2011, s. 98) AAT slouží k podpoře a zlepšení sociálních, tělesných, emocionálních nebo rozumových schopností člověka. (Galajdová, 2011) U této formy terapie jsou využívané tyto techniky: polohování, hry pro rozvoj motoriky a sociálních dovedností, hlazení a péče o zvíře, cílené zlepšování komunikace, orientace, paměti, řeči, kognitivních funkcí apod. (Freeman in Velemínský, 2007) Animal Assisted education „AAE“ AAE slouží k přirozenému nebo cílenému kontaktu člověka se zvířetem, který je zaměřený na rozšíření nebo zlepšení výchovy, vzdělávání nebo sociálních dovedností klienta. Využívá se zde technik, jako je předávání informací zábavnou formou a názornou ukázkou, využití zvířete jako prostředníka pro výuku, hry pro rozvoj motoriky, komunikace, motivace, péče o zvíře apod. (Freeman in Velemínský, 2007) Animal Assisted Crisis Response „AACR“ AACR pomáhá lidem, kteří se ocitli v krizovém prostředí. Zaměřuje se na odbourávání stresu a přispívá k celkovému zlepšení psychického nebo fyzického stavu klienta. 10
Nejčastějšími klienty AACR jsou lidé postižení katastrofou, oběti násilí a jejich rodinní příslušníci nebo lidé evakuovaní mimo domov. Mohou to být ale také ti, kteří se podílejí na záchranných akcích, např. záchranáři nebo dobrovolníci. (Freeman in Velemínský, 2007)
1.3 Formy zooterapií využívané v rámci AAA, AAT, AAE
Návštěvní program Jedná se o pravidelné návštěvy zooterapeutického týmu v zařízení nebo přímo u klienta
doma. Jde o nejrozšířenější formu, její alternativou může být docházení klienta za zooterapeutickým týmem nebo setkávání se v neutrálních prostorách. (Freeman in Velemínský, 2007)
Jednorázové aktivity Může se jednat o jednorázová nebo krátkodobá setkání pro veřejnost nebo naopak pro
uzavřený okruh klientů. Podmínky a metody se neliší od běžně provozovaných aktivit, ale jsou závislé na momentálních potřebách publika (klientů). (Freeman in Velemínský, 2007)
Pobytový program Jsou to především tábory, pobyty na statcích, ekofarmách, výcvikových střediscích nebo
v jiných zařízeních, které nabízejí zooterapeutické služby s různými druhy zvířat. Může se jednat o kombinaci s ozdravným nebo poznávacím programem. (Freeman in Velemínský, 2007)
Rezidentní program Jedná se o převzetí zvířete klientem, v tomto případě to může být zařízení nebo
jednotlivec, který si přeje provozovat zooterapeutickou činnost. Organizace, chovatel nebo cvičitel, který zvíře předává, určuje specifické podmínky, za kterých je zvíře předáno a zajišťuje výcvik zodpovědných osob, kteří budou zooterapii provádět a o zvíře pečovat. (Freeman in Velemínský, 2007)
11
2 Canisterapie „Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivní působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Jinak lze canisterapii definovat jako Animal Assisted Activities a Animal Assisted Therapy prováděné s jedním konkrétním živočišným druhem.“ (Galajdová, 1999, s 24) Lze říci, že jedná o podpůrnou formu psychoterapie, která je založena na kontaktu člověka se psem a vzájemné pozitivní interakci. Canisterapie klade důraz především na řešení psychologických, citových a sociálně integračních problémů a její působení na fyzické zdraví člověka je druhotné a zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. (Galajdová, 1999) „Autorem termínu canisterapie se v roce 1993 stala Jiřina Lacinová. Termín canisterapie se skládá ze dvou slov: canis (pes) a terapie (léčba). (Eisertová in Velemínský, 2007) „Canisterapií v širším slova smyslu rozumíme chování psa v domácnostech běžné populace, kde se pes stává tzv. členem rodiny a zároveň terapeuticky působí. Je prostředníkem různých vzájemných interakcí a katalyzátorem stresu“. „Canisterapií v užším pojetí rozumíme využití psa v podpůrné alternativní terapii. Pes napomáhá v navození vzájemného kontaktu mezi klientem a terapeutem, k celkovému rozvoji, aktivizaci a stimulaci klienta. Pes je pro klienta velký motivační činitel a dokáže přispět i k utlumení nežádoucích a negativistických projevů klienta.“ (Vrbová in Müller, 2005, s. 288) Galajdová (1999) popisuje canisterapii z pohledu působení na zdraví člověka. Domnívá se, že působení na fyzické zdraví je druhotné a důležitější je řešení psychologických, citových a sociálně integračních problémů. Také spatřuje význam canisterapie v motivaci k rehabilitaci a zlepšení psychického stavu klienta. Vrbová (2005) se domnívá, že při vzájemném kontaktu psa a člověka dochází k celkovému rozvoji, aktivizaci a stimulaci klienta. Vysvětluje, že canisterapie není pouze 12
podpůrnou cílenou terapií u osob s postižením, ale je to i pouhé chování psa v běžné domácnosti, kde pes působí jako společník a katalyzátor stresu. U osob s tělesným postižením se při canisterapii uplatňují následující prvky:
pes jako motivace k pohybovým aktivitám, rehabilitaci, fyzioterapii
pes jako rehabilitační prvek (technika polohování)
při polohování dochází k uvolnění spasticity
rozvoj jemné a hrubé motoriky
pes má důležitou roli při navození pocitu bezpečí ze strany klienta
pes napomáhá od osamělosti
zlepšení komunikace s okolím, ale i rodinou a ošetřujícím personálem
zlepšení navozování sociálních kontaktů
pes jako kamarád a společník
zvýšení soběstačnosti a sebedůvěry (Eisertová in Velemínský, 2007) U osob s tělesným postižením se klade důraz na rehabilitaci, uvolnění spasticity, rozvoj
jemné i hrubé motoriky, ale také na zlepšení celkového psychického stavu klienta. Při dobře stanovených technikách a podmínkách canisterapie, lze dosáhnout pozitivních výsledků ve všech bodech podpory.
2.1 Historie canisterapie Pes ve společnosti člověka začal žít asi v letech 15 000 př. n. l. Předpokládá se, že šlo o ochočeného vlka, který se zdržoval v blízkosti lidských obydlí, kde nacházel dostatek potravy. V průběhu soužití s člověkem se vlk postupně vyvíjel a měnil křížením a šlechtěním v psa. Pes i člověk měli ze společného soužití výhody. Pes člověku pomáhal při lovu, byl hospodářským zvířetem, tahal náklady, stal se hlídačem, ochráncem, společníkem a partnerem. Na oplátku mu člověk poskytoval potravu a ochranu před silnějšími nepřáteli. Pes začal být na člověku závislým a stal se součástí běžného života společnosti. Vztah člověka a psa je dnes uznávaným symbolem lásky a věrnosti. (Nerandžič, 2006)
13
První zmínky o léčivých účincích psa, tedy přesněji řečeno jeho slin, byly zaznamenány v Babyloně. Zde patřil pes k výbavě každého lékaře, jeho úkolem bylo olizovat rány nemocného. (Galajdová, 1999) „V devadesátých letech osmnáctého století byla křesťanskou společností Society of Friends v York Retreat v Anglii založena sociální terapeutická instituce. Wiliam Tuke, jeden z quakerů, jak se členové této společnosti nazývali, založil toto zařízení, protože ho trápil způsob, jakým se nakládalo s pacienty v psychiatrických nemocnicích a blázincích. Zaměstnal lékaře, který nesouhlasil s násilnými metodami a používáním silných medikamentů. Místo toho se pacientům dostávalo lásky, laskavého zacházení, porozumění a projevů důvěry. Součástí tohoto přístupu byl také kontakt se zvířaty, např. králíky a drůbeží. Jedním z cílů bylo poskytnout pacientům příležitost naučit se sebekontrole pomocí péče o zvířata.“ (Odendaal, 2007, s. 58) V 19. století vzniklo v německém Bethelu centrum pomáhající lidem s epilepsií, zde se vyžívalo léčebných sil psů, koček, ovcí a koz, později i ptáků a koní. Toto zařízení v moderní a rozšířené verzi funguje dodnes. (Lacinová in Velemínský, 2007) První využití psa v nemocnicích v USA se podle dochovaných záznamů odehrálo v roce 1919. Psi zde byli označování jako „kamarádi ke hrám“. (Lacinová in Velemínský, 2007) Dalším příkladem využití psa v USA byla v roce 1942 rehabilitace válečných veteránů. (Nerandžič, 2006) „V 60. letech 20. století publikoval americký psychiatr Boris Levinson své zkušenosti s touto terapií u svých pacientů a v roce 1982 tentýž lékař stanovil poprvé její zásady a metodiku.“ (Nerandžič, 2006, s. 31) V Norsku bylo v roce 1966 založeno rehabilitační centrum pro osoby se zdravotním postižením- Beitostolen, kde se vedle fyzioterapie stali součástí léčebného procesu také psi a koně. (Lacinová in Velemínský, 2007) Canisterapie se v České republice začala využívat jen zřídka, a to na začátku 90. let minulého století. Bylo to např. v Ústavu sociální péče Kociánka v Brně nebo při léčbě
14
psychiatrických pacientů na konci 80. a začátkem 90. let v Psychiatrické léčebně v Bohnicích v Praze. (Nerandžič, 2006) V roce 1992 vznikla mezinárodní asociace IAHAIO (International Association of Human-Animal Interaction Organisations), která se zabývala oblastí výzkumu i praktické aplikace aktivit se zvířaty. Česká republika se stala členem v roce 1995 prostřednictvím národní asociace AOVZ (Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům). (Lacinová in Velemínský, 2007) V roce 1993 byl v České republice poprvé použit termín Canisterapie. V tomto roce se začaly rozvíjet organizované aktivity se psy a vytvářel se systémový přístup a metodika terapeutického využívání psů. Zasloužili se o to především Jiřina Lacinová a také brněnské sdružení FILIA. (Tichá in Velemínský, 2007) Canisterapeutická společnost vznikla v roce 1997, která při tvorbě norem i metodiky vycházela ze zahraničních zkušeností. Tato společnost zavedla v České republice první systém udělování terapeutických atestů pro psy, zavedla návštěvní program a tím nastartovala mohutný vzestup canisterapeutické praxe. Také došlo k tomu, že myšlenka canisterapie se šířila mezi odbornou i laickou veřejností. (Tichá in Velemínský, 2007) V roce 1998 zorganizovala AOVZ (ve spolupráci s IAHAIO) mezinárodní konferenci IAHAIO v Praze, která velmi přispěla k rozvoji canisterapie v Praze. (Tichá in Velemínský, 2007) V roce 2003 vznikla zastřešující Canisterapeutická asociace, jejíž předsedkyní je v současné době PhDr. Jiřina Lacinová. V roce 2004 se podařilo přesvědčit hygienickou a veterinární službu v Praze, která povolila volný vstup všech terapeutických psů a zvířat do zdravotnických zařízení. (Nerandžič, 2007) V současné době existuje velké množství organizací a sdružení, které se canisterapii věnují, sdružují dobrovolníky, terapeuty a další zájemce a pořádají canisterapeutické kurzy, zkoušky psů a semináře zaměřené na canisterapii.
15
Mezi nejznámější canisterapeutické organizace působící v České republice patří:
Cantes o. s.
Pomocné tlapky o.p.s.
Helppes- centrum výcviku psů pro postižené o.p.s.
Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o. s.
Anitera o.p.s., a další
2.2 Účastníci canisterapie Canisterapie se zúčastňuje celá řada subjektů. Za účastníky canisterapie lze považovat chovatele psa, majitele psa (psovoda), canisterapeutického psa, specialisty v pomáhajících profesích, klienta, zdravotně sociální instituci, rodinu nebo jiné sociální prostředí klienta a v některých případech to mohou být i dobrovolníci, kteří pomáhají při práci s klientem. Přítomnost všech subjektů není při canisterapii vždy nutná, důležitá je vzájemná spolupráce mezi nimi. (Tichá in Velemínský, 2007)
2.2.1 Canisterapeutický tým Psovod (canisterapeut) Bývá majitelem psa, je to člověk, který svého psa velice dobře zná, stará se o něj, cvičí ho, zodpovídá za jeho zdravotní stav a absolvuje s ním canisterapeutické zkoušky. Dává mu povely, a pokud tak činí klient nebo terapeut, tak jen přes povel psovoda. Mezi psem a psovodem je velice úzké pouto a pracují jako tým. Psovod zodpovídá za bezpečnost týkající se chování psa vůči klientovi, za bezpečnost psa samotného a také za připravenost psa na danou canisterapeutickou akci. Dohlíží na potřeby svého psa a rozhoduje o tom, zda je pes v danou dobu způsobilý zúčastnit se terapie. Psovod by měl splňovat určité osobnostní požadavky a také předvídat reakci psa na nečekané situace. (Vrbová in Müller, 2005)
16
Canisterapeutický pes (koterapeut) Při výběru psa se sledují jeho povahové vlastnosti, genetické předpoklady, zdravotní stav a charakteristika daného plemene, pokud se nejedná o tzv. „voříška“. Vliv na vhodnost psa pro canisterapii má také socializace, výchova a prostředí, ve kterém pes žije, pozitivní a negativní zkušenosti s lidmi i psy a osobnost majitele. (Eisertová in Velemínský, 2007) Pes je většinou cvičen už od štěněte a jeho připravenost a způsobilost k terapii se ověřuje každé dva roky při canisterapeutických zkouškách. (Vrbová in Müller, 2005) R. Shaldrake (1999) označuje ve svých průzkumech za nejsenzitivnější tyto skupiny psů:
pracovní a pastevečtí psi (mezi které patří např. severští tažní psi a kolie)
lovečtí a sportovní psi (jejichž zástupci jsou např. zlatý retrívr, king charles španěl, setr nebo bladhaundi) Domníváme se, že nelze přesně říci, které plemeno je více a které méně vhodné pro
canisterapii. Nejdůležitějšími činiteli, dle mého názoru jsou, z jakého prostředí pes pochází a jaké zkušenosti získal při interakci s člověkem. Labradorský retrívr, který bude odebrán svému majiteli z důvodu týrání, nebude nejlepším psem pro canisterapii, ale např. ze stafordširského bulteriéra, který bude od štěněte veden přísnou, ale láskyplnou „rukou“ se může stát skvělý koterapeut.
2.2.2 Interdisciplinární tým odborníků Odborník je osoba, která má odbornou zdravotnickou, sociální nebo pedagogickou průpravu pro práci s klientem. (Tichá in Velemínský, 2007) Odborní lékaři, psychologové, psychiatři, speciální pedagogové, sociální pracovníci nebo jiní odborní pracovníci, kteří se zabývají prací s klienty, mají své nezastupitelné místo především u AAT, kde je role odborníka-terapeuta nutná. Indikuje canisterapii, stanovuje cíle, sestavuje plán, řídí její průběh a hodnotí výsledky. Z čehož vyplývá, že kromě svých profesních znalostí musí být obeznámen i s metodikou canisterapie. Odborník může tvořit se svým psem canisterapeutický tým nebo úzce spolupracovat s jiným canisterapeutickým 17
týmem. Sám se pak může věnovat klientovi, zatímco psovod vede zvíře. Canisterapii může provozovat v rámci své odborné praxe nebo ve volném čase. (Tichá in Velemínský, 2007)
2.2.3 Klient Canisterapie je vhodnou formou podpůrné terapie pro širokou škálu klientů. Může se jednat o osoby trpící zdravotním postižením, ale i osoby v náročné životní situaci (oběti katastrof, násilí, zneužití) a osoby s psychiatrickým onemocněním. (Tichá in Velemínský, 2007) „Canisterapie se uplatňuje zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze použít.“ (Galajdová, 1999, s. 25) Lze ji použít při navazování kontaktu s obtížně komunikujícími klienty a při práci s:
osobami s poruchou autistického spektra
osobami s mentálním postižením
osobami se smyslovým postižením
osobami s citovou deprivací
osobami trpící psychiatrickým onemocněním (úzkost, deprese, fobie)
osobami v geriatrické péči (Alzheimerova choroba, ztráta důvodu k žití, aj.)
osobami dlouhodobě nemocnými (neurologicky, onkologicky, úrazy, aj.)
aj. (Galajdová, 1999)
Klient ani pes nesmí být k účasti na canisterapii nuceni. Měl by se respektovat strach i obavy klienta. Klient (popř. zákonný zástupce) musí se setkáváním se psem souhlasit, v opačném případě se canisterapie neprovádí. Nejdůležitější je, aby kontakt psa s klientem byl pro všechny strany příjemnou a radostnou záležitostí, přínosem a zdrojem uspokojení. (Tichá in Velemínský, 2007)
18
Obrázek 1.: Účastníci canisterapeutického procesu
(http://www.eamos.cz/amos/ksu/modules/low/kurz_text.php?identifik=ksu_453_t&id_kurz=&id_ka p=7&id_teach=&kod_kurzu=ksu_453&id_kap=7&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1)
19
2.3. Cílové skupiny Cílové skupiny byly vybrány dle klientů Domova pod hradem Žampach, jsou to především osoby s mentálním postižením v kombinaci s tělesným nebo smyslovým postižením a také osoby s poruchou autistického spektra.
2.3.1 Osoby se zdravotním postižením Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách definuje zdravotní postižení jako „tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.“ V zákoně č. 561/2004 Sb. o předškolním, školním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání je definováno zdravotní postižení takto „mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování.“ Zdravotním postižením se tedy rozumí určitý odklon od normy v oblasti tělesného nebo mentálního zdraví jedince, který může jedince omezit ve výkonu běžných každodenních činností.
2.3.2 Osoby s mentálním postižením „Mentální postižení je širší a zastřešující pojem zahrnující kromě mentální retardace i takové hraniční pásmo kognitivně-sociální disability, které znevýhodňuje klienta především při vzdělávání na běžném typu škol a indikuje vyrovnávací či podpůrná opatření edukativního (popř. psychosociálního) charakteru.“ (Valenta, 2012, s. 30) Charakteristické znaky jedinců s mentálním postižením:
snížená inteligence
opožděný psychomotorický vývoj
opoždění řeči a sebeobsluhy
porucha myšlení, percepce a pozornosti, paměti, koordinace 20
citová a volní nevyzrálost
stereotypní projevy
vyšší závislost na okolí
zpomalení sociálních dovedností
nedostatek zábran (Pipeková, 1998)
2.3.3 Osoby s tělesným postižením Tělesným postižením rozumíme takové postižení, které se projevuje dočasnými nebo trvalými problémy v motorických schopnostech člověka. Jedná se především o poruchy nervového systému (pokud mají za následek poruchy hybnosti) a dále také o různé poruchy nosného a pohybového aparátu. (Jankovský, 2006) „Tělesným postižením tedy rozumíme takové vady pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévní zásobení, jakož i poškození nebo poruchy nervového ústrojí, jestliže se projevují porušenou hybností, ať tato poškození vznikají na základě dědičnosti, nemocí nebo úrazem.“ (Vítková, 2006, s. 39)
2.3.4 Osoby s dětskou mozkovou obrnou Jedná se o poruchu hybnosti, která má původ v poškození centrální nervové soustavy (CNS), tj. mozku či míchy. K poškození dochází v průběhu vývoje jedince, především v prenatálním období, při porodu a krátce po něm. (Novosad, 2011) „Pro DMO je typická tělesná neobratnost, zejména v jemné motorice, nerovnoměrný vývoj, zvýšená pohyblivost a neklid, nesoustředěnost, těkavost, nedokonalost vnímání a nedostatečná představivost, překotné a impulzivní reakce, střídání nálad a výkyvy v duševní výkonnosti, opožděný vývoj řeči a vady řeči.“ (Vítková, 2006, s. 42) Formy DMO: 1. Spastické a. Diparetická forma se projevuje různým stupněm postižení dolních končetin, u kterých jsou zkráceny přitahovače stehen. Z toho důvodu jsou dolní končetiny v bércích nebo stehnech překříženy. 21
b. Diparetická forma paukospastická se nevyskytuje tak často jako předchozí forma. Nevzniká při ní překřížení dolních končetin, ale jsou zde obvyklé mozečkové příznaky. c. Hemiparetická forma je charakteristická postižením jedné poloviny těla s tím, že převládá postižení na horní končetině (flekční držení ruky). Postižené končetiny bývají kratší a slabší, stejně tak i příslušná polovina obličeje. d. Oboustranná hemiparetická forma má za následek postižení všech čtyř končetin a osoby s touto formou jsou většinou odkázány na invalidní vozík a pomoc jiné osoby. (Renotiérová, 2004) e. Kvadruparetická forma se projevuje postižením všech čtyř končetin, přičemž může dojít u jednotlivých končetin k různému stupni postižení. (Jankovský, 2006) 2. Nespastické
Hypotonická forma je charakteristická oslabením svalového tonu trupu i končetin, a to centrálního původu. (Jankovský, 2006)
Dyskinetická forma se projevuje mimovolními, bezděčnými, nechtěnými a nepotlačitelnými pohyby, které se objevují spontánně, v klidu nebo se dají vyprovokovat různými podněty. Je zde také znesnadněna řeč, která bývá těžko srozumitelná, s vyrážením slabik a slov. (Renotiérová, 2004)
2.3.5 Osoby trpící epilepsií Záchvatové onemocnění, které se projevuje neočekávanými neuroelektrickými výboji v mozku, které způsobují větší či menší záchvaty. Parciální záchvat je charakteristický krátkými výpadky pozornosti a vnímání, zatímco generalizované záchvaty se projevují poruchami vědomí, křečovitým sevřením a záškuby tělesného svalstva nebo vysokou salivací (sliněním). (Slowík, 2007) „Epileptické onemocnění je častým neurologickým onemocněním. Pro epilepsii jako nemoc jsou charakteristické spontánně se opakující - tedy nevyprovokované - epileptické záchvaty.“ (Vítek in Vítková, 2006, s. 69)
22
2.3.6 Osoby s poruchou autistického spektra Jedná se o tzv. pervazivní vývojovou poruchu. Pervazivní vývojová porucha je charakteristická tím, že zcela proniká do osobnosti dítěte a výrazně mění jeho chování, možnosti socializace, vzdělávání, atd. Dětský autismus je charakterizován třemi typickými znaky:
narušená sociální interakce
omezená schopnost verbální i neverbální komunikace
stereotypní, repetetivní chování (Valenta, Müller, 2009)
Osoby s poruchou autistického spektra vnímají svět a věci kolem nás všemi svými smysly. Porozumění smyslovým informacím a interpretace souvislostí však probíhá na jiné úrovní, než u intaktní populace. Mozek jedince s autismem zpracovává informace bez zjevných logických souvislostí a nevnímá informaci jako celek. Tito jedinci se zaměřují spíše na nepodstatné detaily a celkový smysl jim uniká, vidí svět kolem sebe jako puzzle. (Staffová in Velemínský, 2007) „Odlišné kognitivní myšlení v oblasti sociální interakce přináší omezenou schopnost interpretace a porozumění emocím. Děti s autismem neupřednostňují od raného věku lidský hlas, kontakt s lidmi a mají omezenou schopnost sociální intuice. Například matčin pláč nechápou jako pláč, za kterým může být skrytý smutek, ale i radost, dojetí apod. Dítě s autismem vidí vodu, kapky, které stékají z očí po tváři. Se sociální intuicí souvisí i omezená schopnost interpretovat nejen verbální řeč, ale i gesta a celkově neverbální komunikaci.“ (Staffová in Velemínský, 2007, s. 145-146)
23
2.4 Formy canisterapie 2.4.1 Individuální canisterapie Tato forma zahrnuje setkání jednoho klienta s jedním, popř. s více canisterapeutickými týmy. Výhodou je cílené působení dle individuálních potřeb klienta, snížení rušivých okolních vlivů a také možnost intenzivnější kontaktu klienta se psem. Nevýhodou je časová náročnost v případě, že je potřeba uspokojit více klientů. (Tichá in Velemínský, 2007) Bývá využívána spíše u imobilních klientů a zpravidla hlavní částí této terapie je tzv. relaxační část. (Vrbová in Müller, 2006)
2.4.2 Skupinová canisterapie Při této formě canisterapie by se měli dodržovat určitá pravidla:
vhodný poměr klientů a psů
zapojení všech klientů do programu a kontaktu se psem
koordinace jednotlivých aktivit (aktivity se psy, aktivity využívající pouze psí téma)
zajištění dostatečného odpočinku pro psy
neustálý dohled nad psy
seznámení klientů s chování psů, jejich potřebami, výchovou, přístupem k nim, pravidly kontaktu
veterinární kontrola psů
psi se mezi sebou znají
Oproti individuální formě je zde uspokojení více klientů v zařízení, což znamená snížení časové náročnosti. Další výhodou je, že si každý klient může vybrat podle svých preferencí psa podle velikosti, temperamentu, vzhledu i dalších kritérií. Naplňování a specifikace individuálních cílů je zde vzhledem k různorodosti skupiny velmi omezena. (Tichá in Velemínský, 2007) Bývá využívaná spíše u klientů mobilních a hlavní částí je zde tzv. aktivní část. (Vrbová in Müller, 2006) 24
2.4.3 Návštěvní program Jedná se o jednu z nejrozšířenějších forem canisterapie v ČR. Canisterapeutický program probíhá v pravidelných intervalech na předem sjednaném místě. Návštěvy se nejčastěji uskutečňují jednou za týden nebo jednou za dva týdny, z důvodu nepřetěžování psa. Nejčastěji dochází canisterapeutický tým za klientem do zařízení sociálních služeb, školských zařízení, zdravotnických zařízení, léčeben dlouhodobě nemocných nebo i do domácího prostředí klienta (rodiny). Další možností je, že klient pravidelně dochází za týmem, a to např. do prostor farem, společných kluboven nebo prostor canisterapeutického sdružení aj. Canisterapie může být také součástí výuky, volnočasových aktivit, aktivizačních programů, sociální rehabilitace, psychoterapie aj. Vždy je důležité na začátku i na konci setkání nechat prostor pro společné přivítání a rozloučení týmu s klienty. (Tichá in Velemínský, 2007)
2.4.4 Jednorázové canisterapeutické a kynologické aktivity Tento typ programů probíhá nejčastěji na školách a v ústavních zařízeních u klientů všech věkových kategorií, nejčastěji však u dětí. Může se jednat o jedno setkání, opakované návštěvy v dlouhých intervalech, nebo cyklus několika setkání bez dlouhodobé návaznosti. Klienti zde mají možnost vidět práci se psem a také prezentaci canisterapie se zapojením dobrovolníků z řad diváků. (Tichá in Velemínský, 2007) Cílem je zpestření stereotypního dne, možnost interakce se psem, seznámení klienta s chováním psa, pohlazení psa při společných hrách a také povzbuzení pozitivního vztahu ke psům a učení se psům rozumět a správně s nimi zacházet. (Tichá in Velemínský, 2007)
2.4.5 Pobytový program Hlavním cílem je možnost intenzivního kontaktu dítěte se psem ve spojení s odloučením od běžného sociálního prostředí dítěte a často ve spojení s pobytem v přírodě. Může se jednat o různé krátkodobé (víkend) nebo dlouhodobé pobyty (dva týdny). (Tichá in Velemínský, 2007) 25
2.4.6 Rezidentní forma Prvním typem rezidentní formy je cílený pobyt psa v zařízení, který není mnohými odborníky doporučován. Hlavním důvodem je potřeba psa mít pouze jednoho pána. Pokud se tato forma v zařízení využívá, jedná se především o existenci jedné zodpovědné osoby, která se o zvíře stará a koordinuje jeho denní činnost. (Eisertová, Tichá in Velemínský, 2007) U druhého typu rezidentní formy se jedná o cílený pobyt psa v rodině, jehož smyslem je zprostředkování psychosociální podpory, využití možností a metod canisterapie pro klienta a jeho rodinu v případě, že je klient v péči rodiny. (Tvrdá in Velemínský, 2007)
2.4.7 Krizová intervence „Modelové situace využití tohoto typu canisterapie:
záplavy
požár bytové budovy, hotelu, sociálního či zdravotního nebo školního zařízení
únik plynu v bytové budově, hotelu, sociálním či zdravotním nebo školním zařízení
hlášení výbušniny, nebo jiné hrozby v uvedených zařízeních
jiná přírodní katastrofa, která si vynutí evakuaci obyvatel do evakuačního centra, nebo i rehabilitační pobyt skupiny z jiné oblasti
nález migrantů za nehumánních podmínek
oběti kuplířství a omezování svobody-obvykle skupiny osob a jiné události, které podmiňují pobyt takto potřebných osob ve středisku ubytovacího charakteru po dobu vyšetřování, nebo po dobu hrozby nebezpečí
apod.“ (Tvrdá in Velemínský, 2007, s. 109)
26
2.5 Techniky canisterapie 2.5.1 Polohování Jedná se o podpůrnou terapii, která je založena na přímém fyzickém kontaktu klienta a psa (psů). Pro správný průběh této techniky canisterapie je důležité, aby byl již vytvořen důvěrný vztah klienta ke psovi. Z tohoto důvodu je vhodné začínat tuto terapii v přítomnosti rodičů, později v přítomnosti jiné blízké osoby (učitel, vychovatel, ošetřovatel) a teprve potom si brát dítě samotné. V žádném případě není možné provádět polohování násilnou formou. Aby bylo polohování úspěšné, je třeba zabezpečit klid a dostatek času. Klient se musí nejdříve na tuto formu terapie adaptovat, než dojde k dokonalému uvolnění a celkovému prožitku. Doba adaptace je zcela individuální, někdy se efekt ukáže po několika pokusech, jindy třeba až po roce. (Benešová, Zouharová in Velemínský, 2007) Polohování je prováděno:
v klidné, vyvětrané, příjemně teplé místnosti
na měkké podložce na zemi
při tlumeném osvětlení
používá se podbarvení relaxační hudbou (dle potřeb klienta)
Pro polohování jsou používány různé pomůcky: válec, podkova, polštářky. Polohování trvá 15-20 minut (dle nálady a individuálních potřeb klienta). Po přivítání se psy jsou klientovi vyzuty boty, je možné ho i svléci (do spodního prádla nebo pouze do pleny), aby mohl naplno vnímat srst psů a přijímat jejich teplo. Poté se nechá klientovi prostor pro spontánní reakce a terapeut mu nenásilně nabídne vhodné situace pro polohování. V případě, že si klient nějakou polohu zvolí, je mu poskytnuta pomoc při pohybu, tak aby byla zabezpečena správná poloha jednotlivých částí těla. (Benešová, Zouharová in Velemínský, 2007)
27
Osvědčené možnosti poloh Pozice na zádech, pes pod dolními končetinami (DK)
2-3 psi 1. pes pod DK 2. pes po boku, druhý bok fixován podkovou
pomůcky
1 pes
polštář
pes pod DK, klient sedí, tělo opřeno o pedagoga,
podkova
nebo leží v podkově
polštář 1. pes po pravém boku 2. pes po levém boku, event. na zádech, psi po
3. pes pod DK
válec pod DK
stranách
pes po jednom boku, druhý bok fixován podkovou
HK-podél těla, kolem krku
podkova
psa 1. pes z čelní strany (hrudník a břicho) 2. pes zádová strana nebo
polštář
zadní strana DK na boku
(podkolenní jamky), pokud
válec mezi
je i 3. pes-možno na obě
DK
místa
pes buď z čelní či zádové strany, zbývající strana dopolohována podkovou
podkova HK je možno pokrčit a dát přes psa klient klečí na patách, obličej a HK položeny na 1. psa Vkleče
na bříšku
klient klečí na patách,
2. pes může olizovat HK a obličej
obličej a HK položeny na psa
klient leží na břiše či mírně na
klient leží na břiše či mírně
boku, obličej položený na hrudníku
na boku, obličej položený
psa
na hrudníku psa
Tabulka 1.: Osvědčené možnosti poloh (Benešová, Zouharová in Velemínský, 2007, s. 179) 28
„Během polohování dochází:
k navození libých pocitů
ke zklidnění (zejména u hyperaktivních jedinců)
k zahřátí - prohřátí, a to zejména končetin (bývají studené)
k uvolnění spasmů (ruce-pěst, nohy-natažené)
ke zmírnění salivace, upravuje se patologické postavení jazyka
k oživení mimiky
ke zvýšení citlivosti
ke zkvalitnění a prohloubení očního kontaktu
k prohloubení dýchání (synchronizace se psem) a tím i k lepšímu prokrvení, což má sekundární vliv na uvolnění spasmů
dítě též snáze příjme jinou polohu, kterou jinak běžně odmítá
u inkontinentních klientů k silnému pomočení či pokálení (vlivem tak intenzivního uvolnění)“ (Benešová, Zouharová in Velemínský, 2007, s. 180)
Pokud se klientovi líbí olizování od psa, využívá se toho jako doplňku během polohování (olizování obličejové části a horních končetin) a také při odměňování psů granulemi (vylizování z uzavřené dlaně nebo pokladení granulí na různé části těla, např. uši, krk, břicho aj.). Teplý, vlhký a jemně drsný jazyk je dobrou „masážní pomůckou“, která má velice pozitivní vliv na svalový tonus. Ukončení polohování by mělo být pozvolné, tak aby nedošlo k náhlému teplotnímu šoku. S klientem by se následně mělo manipulovat s velkou citlivostí a měl by mu být ponechán prostor pro pozvolný „návrat do reality“. (Benešová, Zouharová in Velemínský, 2007)
2.5.2 Cílené canisterapeutické aktivity Tyto aktivity se řídí individuálními potřebami klienta a jsou zacílený na oblast, která je u něj potřeba rozvíjet, viz 2.6.3 Aktivní část.
29
2.6 Části a obsah canisterapie Canisterapeutický obsah je ovlivňován a řízen cíli, které má canisterapie sledovat. Dodržují se zde pedagogické a rehabilitační zásady a také metodologie. Činností, ze kterých lze při canisterapii vybírat je obrovské množství, proto záleží pouze na kreativitě všech zúčastněných. Snahou canisterapie je maximální možný rozvoj člověka ve všech jeho oblastech, ať už jedná o oblast kognitivní, somatickou, ale také rozvoj klienta po stránce psychické a sociální. (Vrbová in Müller, 2006)
2.6.1 Úvodní část Tato část je velice důležitá pro navození pocitu bezpečí a důvěry. Z toho důvodu by měl klient při příchodu psa, být ve stejné úrovni nebo výš než pes (sed, stoj). V tomto okamžiku dochází k seznámení a vzájemnému přivítání. Pes by měl přijít s psovodem klidně, měl by se umět přivítat s klienty (podání tlapky) a neměl by na ně štěkat. Další činností může být vzájemné představování a opakování jmen. (Vrbová in Müller, 2006)
2.6.2 Relaxační část Tato část je prožitková, kde nám jde o silný emocionální prožitek klienta. Bývá stěžejní pro imobilní klienty, kteří mohou být na psa nebo vedle psa polohováni. Bezprostřední kontakt a haptické vjemy se nechávají působit na co největší obnaženou část těla klienta. V této je důležité poskytnout klientovi dostatek času a prostoru pro zorientování se v nové poloze a pro vnímání dané polohy. Není dobré klienta zahlcovat zbytečnými pokyny a otázkami, protože by si tuto část nemohl naplno užít. Snahou je navození příjemných pocitů, předání energie, relaxace a spastických klientů uvolnění spasticity. (Vrbová in Müller, 2006)
2.6.3 Aktivní část V této části se již od klienta vyžaduje aktivita dle individuálních možností a schopností. Následuje po relaxační části, kdy u klienta dochází k uvolnění celého těla, v rámci možností poklesne spasticita a klient je připraven a schopen se lépe zaměřit na daný úkol. 30
Je zde možnost plnění úkolů z individuálně výchovně-vzdělávacího programu a mohou se zde prolínat všechny složky výchovně-vzdělávacího procesu. Činnosti jsou zde zaměřeny na rozvoj motoriky, orientace, komunikace a jiných dovedností. (Vrbová in Müller, 2006)
Činnosti pro rozvoj hrubé motoriky
„podlézání a přelézání psa
polohování na těle psa a stimulace rovnovážného ústrojí
obměny chůze a běhu za psem a vedle psa
přetahování se psem
aportování předmětu a jiné“ (Vrbová in Müller, 2006, s. 293)
Činnosti pro rozvoj jemné motoriky
„kartáčování psa
nasazování obojku, náhubku, vodítka
nácvik různých úchopů (kulovitý, špetkovitý, pinzetový a jiné)
hlazení po směru i proti srsti, mnutí srsti mezi prsty a jiné“ (Vrbová in Müller, 2006, s. 293)
Činnosti pro rozvoj orientace
„společné cvičení na překážkových dráhách v tělocvičně i venku
orientace v tělesném schématu při poznávání částí těla
„granulování“-granule jsou umísťovány po těle klienta a pes je hledá
pravolevá orientace při cvičení se psem dle povelu psovoda a jiné“ (Vrbová in Müller, 2006, s. 293)
Činnosti pro rozvoj komunikace verbální i nonverbální
„dávání povelů přes povel psovoda
gestikulace na psa
pojmenovávání (co pes dělá, co žere a pije, jeho potřeby a jiné) 31
stimulace k řeči pomocí různých her spolu se psem
vyprávění o zážitcích se psem
formulace svých přání“ (Vrbová in Müller, 2006, s. 293-294)
2.6.4 Závěrečná část V této části dochází ke zklidnění, zhodnocení (i klient), pochválení klientů a za odměnu, samozřejmě se souhlasem psovoda, mohou psa nakrmit granulemi. Je dobré se na závěr zmínit o něčem, na co se klienti mohou těšit. (Vrbová in Müller, 2006)
2.7 Canisterapeutická sdružení v České republice Sdružení se podílí nebo zajišťuje přípravu týmu na praktikování canisterapie a uděluje osvědčení k této činnosti. Také vytváří podmínky pro další vzdělávání, zajišťuje supervize canisterapeutickým týmům, koordinuje činnost canisterapeutických týmů, shání prostředky na činnost, smluvně ošetřuje vztah mezi zařízením a psovody, aj. Dalším důležitým posláním je osvěta, popularizace canisterapie a účast na evaluaci canisterapie. (Tichá in Velemínský, 2007)
2.7.1 Pomocné tlapky, o.p.s. Tato společnost byla založena v únoru roku 2001. Zabývá se chovem, předvýchovou a výcvikem asistenčních psů. Výcvik a příprava psa zde trvají rok a provádí se individuálně dle potřeb klienta. Pes zůstává majetkem Pomocných tlapek zejména z toho důvodu, aby se mohlo kontrolovat jejich případné komerční zneužívání. Před předáním psa se testuje celá rodina, zjišťují se sociální vztahy a vazby, tak aby nedocházelo k týrání zvířete. Rozlišují se zde tři kategorie psů:
Pes asistenční- majitel si psa sám řídí a dává mu povely, pes klientovi částečně nahrazuje osobního asistenta.
Pes jako šikovný společník- pes provádí asistenci za pomocí povelů od druhé osoby, většinou matky nebo otce dítěte. Psi jsou cvičeni na polohování dítěte a také aby přinesli např. plenku, lahvičku s pitím apod. 32
Vodicí pes- je chápán jako „pomůcka“ a je placen přímo státem ze sociálního odboru magistrátu a zdravotní pojišťovny. (Nerandžič, 2006)
2.7.2 SVOPAP vzdělávací centrum s.r.o. Jedná se o vzdělávací centrum s akreditací MŠMT, které vzniklo v roce 2000 se sídlem v Praze. Jeho činnost je zaměřena na možnosti vzdělávání dospělých v oblasti chovatelství zvířat a také na pořádání canisterapeutických kurzů. (http://www.svopap.cz/onas.html)
2.7.3 Cantes o. s. Obecně prospěšná společnost vznikla na přelomu let 2007-2008 se sídlem v Poličce. Hlavní činností této společnosti je organizované školení, odborné vedení canisterapeutických týmů a jejich testování. (http://www.cantes.cz/onas.html)
2.7.4 Helppes- Centrum výcviku psů pro postižené o.p.s. Je profesionální nezisková organizace, která je registrovaným poskytovatelem sociálních služeb. Poskytuje komplexní soubor služeb, od zaškolení žadatele o speciálně vycvičeného psa, jeho výuku a proškolení, předání psa a secvičení se psem, až po následný servis po celou dobu aktivní služby psa. Další činností jsou přednášky, besedy pro veřejnost, ukázky výcviku psů a také rekondičně integrační pobyty. (http://www.helppes.cz/index/)
2.7.5 Anitera o.p.s. Tato společnost nabízí komplexní služby v oblasti terapie za pomoci zvířat, vzdělávání v oboru animoterapie a také informační, osvětové a konzultační služby pro zájemce o animotereapii. Vznikla v roce 2008, kdy se oddělila od společnosti Pomocné tlapky o.p.s. a
převzala
od
nich
péči
o
více
než
(http://www.anitera.cz/historie-spolecnosti.htm)
33
60
canisterapeutických
týmů.
Praktická část 3 Úvod do problematiky U klientů s autismem můžeme po použití canisterapie sledovat ústup stresových reakcí a zvýšení adaptability a také radost z kontaktu se psem. Většina klientů s autismem má problémy s doteky a neradi se sami dotýkají něčeho nového. Při delším kontaktu se psem odbourávají svůj strach a psa si dokážou pohladit. Pes může pro klienta znamenat i určitou formu podpory a jistoty klienta. (Staffová in Velemínský, 2007) „Pes je jediné zvíře na světě, opravdu jediné, které umí číst v lidské mimice a gestech. Opice se mu zdaleka nemůže rovnat. Pes nás má za ta tisíciletí soužití s člověkem opravdu přečtené a už se to evidentně přeneslo do dědičné databáze. Autista neumí číst v mimice a gestech, mnozí autisté se podle fotografií a popisků pracně učí z paměti, co znamená smích, jak vypadá pláč, jak poznat zlobu nebo radost a co to vůbec znamená, jaký to má význam, jak na to reagovat. Oni to prostě nerozlišují a necítí a učí se to jako násobilku či znalost barev. Zato mnozí autisté výborně rozumějí psovi…no, a pes výborně rozumí člověku. Takže mu vlastně dělá tlumočníka…to myslím, naprosto vážně. Pes autistovi zprostředkuje pocity a orientuje ho v jednání lidí kolem. Pokud ho tedy pes opravdu zajímá.“ (Galajdová, 2011. s. 43) U osob s mentálním postižením canisterapie přispívá k rozvoji poznávacích, motorických a sociálních dovedností. Zaměřuje se na podporu psychomotorického vývoje, koordinace pohybu, podporu řečových dovedností, stimulaci, trénink paměti, volních dovedností, rozvoj sebeobsluhy a samostatnosti, posílení sociability, navazování nových vztahů, integrace, apod. (Tichá in Velemínský, 2007) „Výsledky canisterapie jsou velmi individuální. Již při krátkodobě praktikované canisterapii se projevil pes jako motivační činitel, přirozený podnět (např. pro spontánní trénování motoriky), aktivizační činitel a zdroj emočně libých prožitků, a to u klientů, kteří se psem navázali bezprostřední vztah. Při kontinuální práci, dlouhodobém působení, se pes osvědčil jako podpůrná složka při dalších výchovně vzdělávacích i volnočasových aktivitách. U některých klientů byly odstraněny obavy z kontaktu se psem, vzbuzen zájem, bylo 34
pozorováno zlepšení sociálních dovedností, příjemné prožitky spojené s vlastní aktivitou, relaxace a emoční uspokojení. U některých klientů byl také zjištěn nejednoznačný přístup ke psům, jednou se psem mazlili a jednou ho odstrkovali. Rozvoj se projevil především v oblasti vztahu ke psům (péče o psy, zacházení s nimi), rozšíření slovní zásoby, zlepšení sociálních dovedností a rozlišovacích schopností. Pro klienty, kteří žijí v pobytových zařízeních, je velmi důležité také setkání a možnost kontaktu a navázání vztahu se psem jako živým tvorem.“ (Tichá in Velemínský, 2007, s. 163) U osob s tělesným postižením canisterapie napomáhá všestrannému tělesnému rozvoji aktivizaci klienta. Osoby s dětskou mozkovou obrnou (spastická forma) přispívá k rychlejšímu uvolnění spasmů. U hypotonických forem dětské mozkové obrny dochází, díky canisterapii, k posílení svalového tonu. (Vrbová in Müller, 2006) Pes u osob s tělesným postižením působí jako stimulátor i odměna. Nejedná se zde pouze o podporu psychiky, ale i o rozvoj jemné a hrubé motoriky. Výborně je posilována jemná motorika při házení míčku psovi. Klient musí rozevřít dlaň, aby míček uchopil a zase ji sevřít, aby si míček podržel před hozením. Pes je také ideálním pomocníkem při nácviku chůze u dětských klientů, dítě se o něj může částečně opřít a zkusit společně ujít pár kroků. Lze ho také použít při rozvoji komunikace. Klient psovi dává povely, mluví na něj a společně s canisterapeutem si mohou o psovi povídat. (Galajdová, 2011)
35
4 Cíl práce Cílem bakalářské práce je seznámit širokou veřejnost s problematikou zooterapie a to především s canisterapií. V rámci praktické části práce je cílem zjistit, jaký má tato forma podpůrné terapie vliv na klienty s postižením v Domově pod Hradem Žampach.
4.1 Domov pod hradem Žampach Domov pod hradem Žampach je zařízením sociálních služeb Pardubického kraje, které poskytuje svým klientům následující služby:
domov pro osoby se zdravotním postižením
chráněné bydlení
odlehčovací služba
Tyto služby poskytuje osobám starším 1 roku, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení a vyžadují pravidelnou pomoc jiné osoby a potřebují pobytovou službu sociální péče. Jedná se o osoby s mentálním postižením, které mohou mít přidružené smyslové nebo tělesné postižení. Základním posláním organizace je: a. podpora uživatele služeb v dosahování co nejvyšší míry schopnosti vést běžný způsob života b. podpora uživatele v samostatném rozhodování v osobních záležitostech c. udržovat a rozvíjet schopnost uživatele pomocí sociálně-terapeutických, vzdělávacích, pracovních, zájmových a aktivizačních činností v centrech domova, ale také v běžné společnosti „Nabídka služeb:
poskytnutí ubytování
poskytnutí stravy
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, při osobní hygieně nebo poskytnutím podmínek pro osobní hygienu
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
sociální poradenství 36
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
zdravotní péče, včetně péče ošetřovatelské, rehabilitační a preventivní
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím“ (http://www.uspza.cz/soubory/poslani_pdf.pdf)
4.2 Snoezelen Centrum aktivit snoezelenu se v Domově pod hradem Žampach využívá ke canisterapii, muzikoterapii a při logopedické péči. Vznikl na základě potřeby lidí pracujícími s osobami s těžkou mentální retardací vyplnit jejich volný čas, jelikož je u těchto osob omezená možnost pro využití jiných aktivit. Snoezelen jim umožňuje odpoutat se od běžného prostředí a přejít do jiných prostor, kde mohou získat nové zkušenosti. Při aktivitách ve snoezelenu je důležité nechat klientovi prostor a čas na zvolení si a označení podnětů, které pociťuje jako příjemné a kterými se chce zabývat. Cílem je celkové uvolnění klienta od napětí, jeho seberealizace a pocit bezpečí. Využívá se zde široká škála pomůcek jako je např. vodní postel, reprodukovaná hudba, voňavé předměty, barevná světla, apod. Základní pravidlo snoezelenu zní: „Nic se nemusí, vše je dovoleno.“ Základním principem při aktivitách je mezilidský vztah, který se dá v centru upevňovat či vytvářet. (Krejčířová in Renotiérová, 2004)
4.3 Canisterapie v Domově pod hradem Žampach Tato forma terapie se zde využívá od roku 2002. Canisterapii zde provádí, manželé Ing. Radko Loučka, CSc. a Mgr. Eva Loučková, kteří si psy také cvičí a připravují. V současné době do domova dojíždí pouze pan Loučka, jelikož jeho žena Eva Loučková bohužel 9. 11. 2013 zemřela. Terapeutem je zde speciální pedagog se specializací na logopedii Mgr. Markéta Novotná. Pracuje se zde se psy plemen Border kolie (Dina, Riana, Uni) a Kavalír King charles španěl (Hally).
37
Canisterapie neprobíhá pouze v zařízení domova, téměř každou středu dojíždí skupinka klientů společně s pracovníkem domova na farmu k manželům Loučkovým v České Rybné. Setkají se zde s různými druhy zvířat, jako jsou např. ovce, slepice, kočky, kachny, psi. Klienti jsou zapojeni do péče o zvířata, krmení jehňat, přípravy krmiva a také zde probíhá nácvik agility se psy. Canisterapie je zde zaměřená na tyto oblasti:
rozvoj komunikačních schopností
celkový rozvoj osobnosti klienta
zdravotní a psychický stav
sportovní rozvoj
zlepšení interpersonálních vztahů mezi klienty vzájemně, mezi klienty a terapeuty, mezi klienty a zvířaty
potlačení strachu a jiných psychosomatických obtíží
Canisterapeutický tým do domova dojíždí 1x za týden a to ve čtvrtek dopoledne. Ve středu dojíždí klienti přímo na farmu k manželům Loučkovým v České Rybné. Canisterapeutická péče je zde rozdělena na tři cílové skupiny: 1. Děti na oddělení se zvýšenou zdravotní péčí, s hlubokou mentální retardací a těžkými formami tělesného a smyslového postižení: u této skupiny se využívá hlavně technika polohování a je vidět na jejich usměvavých tvářích, že při canisterapii prožívají příjemné pocity. 2. Žáci ze Základní školy speciální při Domovu pod hradem Žampach: zde se také využívá technika polohování, ale i aportování a zadávání povelů pejskům verbálním i nonverbálním způsobem. 3. Klienti se středním a lehkým stupněm mentální retardace, kteří dojíždí mikrobusem přímo na farmu k Loučkovým do České Rybné. Klienti se zde učí vše o životu koní, psů, ovcí, kachen a dalších zvířat žijících na farmě. Společně se psy, podnikají krátké i dlouhé výlety do okolí, učí se pasení ovcí, zkoušejí ve zjednodušené formě cvičit i agility, skáčou se psy přes překážky, běhají slalom. Pomáhají při péči o zvířata na farmě, připravují krmivo a podílí se na krmení jehňat. Podílejí se také na přípravě výcviku psů pro osoby se zrakovým postižením. 38
5 Metodika práce Praktická část se zabývá využíváním terapie za pomoci psů v zařízení pro osoby se zdravotním postižením (Domov pod hradem Žampach). Zaměřili jsme se zde na pět klientů, kteří pravidelně a dlouhodobě na canisterapii dochází. U všech klientů byl získán souhlas o poskytování informací a fotografií, od jejich opatrovníků. K naplnění cílů byly použity tyto postupy:
V teoretické části: shromažďování literatury, práce s literaturou a informačními zdroji.
V praktické části: volné pozorování, rozhovor, nestandardizovaný dotazník, studium záznamů o klientech domova a následné zpracování a vyhodnocování získaných dat.
5.1 Volné pozorování Jedná se o tzv. klinickou diagnostickou metodu. U této metody si musíme nejdříve stanovit předmět a způsob pozorování. (Svoboda, 2012) Dělení:
krátkodobé/dlouhodobé
terénní/laboratorní
přímé/nepřímé
standardizované/volné
molekulární (zaměřené na detaily)/molární (komplexní)
participované/nezaujaté
introspektivní/extrospektivní (Valenta, Muller, 2009)
Pozorování probíhalo ve snozelenu a v místnosti, kde se uskutečňuje muzikoterapie v zařízení. Pozorování probíhalo od října 2013 do března 2014. Pro dosažení cílů bylo použito volné, dlouhodobé pozorování. Bohužel bylo v jeho průběhu přerušeno, z důvodu smrti
39
canisterapeutky Evy Loučkové. Od února zaujal její místo, manžel Radko Loučka, se kterým se v dubnu natáčel vzpomínkový film o canisterapii v Domově pod hradem Žampach.
5.2 Rozhovor Svým charakterem spadá do kvalitativního pedagogického výzkumu. Nejčastěji je chápán a realizován jako nestandardizované dotazování, které slouží především k pochopení událostí v celém kontextu. (Svoboda, 2012) Při pozorování je výzkumník nejčastěji v roli nezúčastněného pozorovatel, zatímco při rozhovoru je s dotazovaným v přímé interakci „tváří v tvář“. (Ferjenčík in Svoboda, 2012) Dělení:
Neřízený: respondent má možnost výběru tématu, rozhovor není předem programován
Řízený: tazatel záměrným a organizovaným způsobem získává informace o zkoumané osobě, popřípadě o dílčích aspektech osobnosti (Svoboda, 2001)
Rozhovor byl veden v průběhu canisterapeutických aktivit s Mgr. Markétou Novotnou, Mgr. Evou Loučkovou a Ing. Radkem Loučkem, CSc. a také s klienty zařízení, které na canisterapii docházejí. Praktické i teoretické poznatky jsem využila při zpracování praktické části bakalářské práce.
5.3 Dotazník Jedná se o metodu, která slouží ke sběru dat. Výzkumník dotazník distribuuje poštou, emailem nebo jej rozdává sám vzorku respondentů, které si vybral. Dělení:
obsahový (důležitý je obsah odpovědi respondentů)
funkcionální (optimalizují průběh dotazníkového šetření) (Svoboda, 2012)
Dotazník byl určen pro speciálního pedagoga se specializací na logopedii Mgr. Markétu Novotnou, která je terapeutem a podílí se na přípravě a provádění canisterapie v Domově pod hradem Žampach. Dotazník byl sestaven z 10 otevřených otázek.
40
Otázka č. 1: Od jakého roku probíhá canisterapie u vás v zařízení? Od roku 2002, kdy s ní začal, hlavně Radko, ale protože učí ještě na vysoké škole a má jiné aktivity, dojížděla sem častěji jeho žena Eva. Kterou si všichni klienti velice oblíbili a vždy se na její návštěvu těšili. Otázka č. 2: Jak dlouho jezdíte s klienty na farmu k Loučkovým a jaké aktivity se zde provádí? „Na farmu jezdíme od roku 2002. Probíhá zde agility, krmení jehňat, péče o štěňata, příprava krmiva. V zimě se nejšikovnější chlapci pokoušejí o skiöring se psem, to je vlastně klasické běžecké lyžování se psem připevněným do speciálního sedacího úvazu k pasu lyžaře. Také se cvičí přivolání a pasení ovcí pomocí psů. Připravujeme různé překážky, chodí se po kládách, přeskakuje a taky mohou klienti hrát s pejsky fotbal. Na farmu jezdí 4-5 klientů jednou za týden a to ve středu po obědě. Také jezdíme 2x do roka na ½ denní výlet s pejsky a připravují se různé bojovky. Otázka č. 3: Spolupracujete ještě na jiných akcích s canisterapeutickým týmem? „Ano, naši chlapci a děvčata jezdí na festival Patříme, k sobě v Semilech a nacvičí s pejsky vždy nějaké vystoupení. Vždy s ním mají velký úspěch a všem se to moc líbí. Podílí se na přípravě výcviku psů jako průvodců pro nevidomé lidi.“ Otázka č. 4: Jak dlouho trvá účinek canisterapie u klientů? „Je to vždycky na krátký okamžik, ale má to smysl, i když je to jen na chvíli. Například u Jožínka, který je autista a musí být 24 hodin připoutaný a při canisterapii mu můžeme ruce na chvíli odpoutat a on si hladí pejska a neublíží sobě ani jemu, to má velký smysl.“ Otázka č. 5: Stalo se Vám, že některý klient odmítl canisterapii? „Bohužel ano. Bylo to u našeho Tomáše, který je upoután na vozík. Dával pejskovi povely a Eva mu stála za zády a povely mu dávala taky, takže pes poslouchal ji a ne Tomáše. Tomáš to vzal osobně a už nechtěl na canisterapii docházet, přišlo mu to infantilní. Ale vždycky, když pejsky vidí, je rád a chce se s nimi pomazlit.“ 41
Otázka č. 6: Jak vybíráte klienty na canisterapii? „Určitě je nevybírám cíleně, zeptám se na rovinu, kdo chce jít dneska za pejsky a oni se mi sami hlásí. Nechci to dělat tak, že řeknu ty a ty jdeš a nezajímat se o to, jestli klienti chtějí nebo nechtějí jít. Hlavně chci, aby to bylo pro všechny příjemné a aby klienti poznali nové situace a rozvíjeli se.“ Otázka č. 7: Stimuluje canisterapie komunikační a sociální dovednosti u vašich klientů? „Určitě ano, když dávají pejskům povely nebo si povídají s canisterapeutem o psech. Myslím si, že sociální dovednosti se rozvíjí hlavně při tom, když se naši klienti podílejí na přípravě vodících psů. Vidí, že je někdo musí psa připravit od štěněte a pak se dá osobě, která ho potřebuje.“ Otázka č. 8: Má canisterapie vždy stejný průběh? „Časový harmonogram jak klienti chodí na canisterapii máme pořád stejný, ale aktivity se snažíme měnit, to by klienty a ani nás pořád dokola to samé nebavilo.“ Otázka č. 9: Jaká byla reakce klientů na odchod jejich oblíbené canisterapeutky Evy? „Klienti to nesli hodně špatně, je jim smutno, měli Evu moc rádi. Připravili jsme pro ně prezentaci fotek z akcí, na kterých byli s Evou a s pejsky. Jeden náš klient jí mával, bylo to hezké.“ Otázka č. 10: Jak vidíte budoucnost canisterapie ve vašem zařízení? „Zatím sem nepravidelně dojíždí, Radko, ale ještě se nevyrovnal se smrtí svojí ženy a je to pro něj těžké období. Jedna paní mi volala, že by k nám docházela se svojí boxerkou, ale má doma dceru s postižením a psa si cvičila pro ni. Nevím, jak by to pes zvládnul pracovat pro holčičku a jezdit ještě sem k nám. Eva chtěla, abych si se svojí fenkou udělala také canisterapeutické zkoušky, teď o tom hodně přemýšlím, když už sem ona jezdit nemůže.“
42
5.4 Kazuistika Metoda, která spočívá v důkladném studiu dostupných písemných i jiných materiálů o postiženém jedinci, v jejich diagnostickém zhodnocení a formulování závěrů. (Vašek in Renotiérová, 2004) Kazuistika zpravidla obsahuje rodinnou a osobní anamnézu, diagnózu, prognózu, terapeutickou, terapeuticko-formativní a reedukační intervenci, jejich průběh a výsledky. (Edelsberger in Renotiérová, 2004) V naší práci jsme se zaměřili celkem na pět klientů domova. U dvou z těchto klientů probíhá individuální forma canisterapie. U klienta č. 1 je zaměřena na rozvoj komunikace, paměti a také uvolnění a prohřátí končetin. U klienta č. 2 je canisterapie používána hlavně na zmírnění autoagrese. U zbylých tří klientů se používá skupinová forma canisterapie. Tato skupinka je zajímavá tím, že jsou všichni v příbuzenském vztahu, a to sourozenci. Zpočátku u nich probíhala rodinná forma canisterapie, zaměřená na vzájemný kontakt mezi sebou a také na rozpoznání rozdílu, kdo je bratr, kdo sestra a kdo je pejsek. Všichni si navzájem říkají jménem jednoho z bratrů, po canisterapii došlo ke zlepšení chápání rozdílů. V současné době, dochází na canisterapii ve skupině s ostatními klienty. U skupinové formy canisterapie se používají všechny čtyři fenky. Každá je vycvičená k jiným úkonům. Střídají se u nich společné aktivity s klienty a odpočinek, aby nedošlo k jejich přetížení. Klient č. 1 Pohlaví: muž Věk: 46 let Diagnóza: DMO, vyskytují se u něj epileptické záchvaty, mentální postižení Osobní a rodinná anamnéza: Klient byl od narození umístěn do Dětského domova v Hradci Králové. V roce 1985 byl přemístěn do Domova pod hradem Žampach, kde v dnešní době žije v samostatných domcích v areálu zařízení. Byl mu svěřen opatrovník, který si klienta bere domů na Vánoce, Velikonoce a jezdí za ním do domova na
43
návštěvy. Také si velice oblíbil pracovnici domova Markétu Novotnou, která si ho občas vezme domů na víkendy nebo svátky. Motorika: Klient je imobilní, používá mechanický a elektrický vozík, který si sám umí ovládat. Hrubá i jemná motorika je silně narušena. Přesun z postele na vozík zvládne většinou sám. Na krátkou chvíli se dokáže postavit, pokud se má o co opřít. Komunikace: Klient je komunikativní, ale řeč špatně srozumitelná. Rozumí všemu. Pokud s někým mluví a vidí, že mu druhý člověk nerozumí, snaží se mu to vysvětlit jiným způsobem, dokud mu neporozumí. Sebeobsluha: Nácvik úklidu provádí klient velice rád, snaží se utírat prach, mýt umyvadlo a také nádobí po jídle. Převlékání postele klient nezvládne. Špinavé prádlo umí dát do koše, ale pračku zapnout neumí, s tím mu pomáhá personál domova. Klient není schopen se sám obléknout a svléknout, ale snaží se při těchto aktivitách pomáhat. Jídlo si sám naservírovat a nakrájet neumí, ale jí sám a snaží se o čistotu. Velice rád se účastní společného výchovného vaření a pečení.
Klient si dokáže sám říct, kdy
potřebuje na WC, spolupracuje, ale potřebuje pomoc. Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: Denně navštěvuje keramickou dílnu, kde s pomocí pracovnice domova maluje svoje obrazy. Tato aktivita ho velice baví a těší se na ni. Jednou týdně dochází na logopedii, kde probíhá orofaciální cvičení, artikulační cvičení a také rozvoj i udržení komunikačních schopností. V pondělí dochází do snozelenu, kde poslouchá pohádky, jednoduché příběhy, hudbu a sám si určuje, které světelné efekty chce zapnout. Tato činnost probíhá v polohovacím pytli. Klient je členem pěveckého sboru domova Barbušáci, se kterým vystupuje na různých akcích. Dochází také na zpěv s paní farářkou v kapli. Akcí domova se klient účastní velice rád. Rehabilitace: Dochází na rehabilitaci 3x týdně, má individuální cvičení: synergická reflexní terapie, vířivky, dle potřeby. Klient cvičí rád a velmi svědomitě, ví proč je cvičení důležité. Canisterapie a její průběh: Klient dochází na canisterapii 1x týdně ve čtvrtek a nepravidelně ve středu jezdí společně s ostatními klienty na farmu k manželům Loučkovým. U tohoto klienta se používá polohování. 44
Průběh canisterapie: V 9:00 přichází canisterapeutický tým, následuje přivítání a pozdravení se navzájem. Klient se položí do polohovacího polštáře a k jeho pravému boku si lehá fena Hally, u druhého boku leží fena Dina a pod klientovy nohy, které má bosé, aby mohl zabořit prsty do jejího kožichu, si lehá fena Ria. Klient si oba pejsky hladí a na chvíli mu povolují spasmy na rukách, nohy se mu prohřívají. Probíhá krátký rozhovor mezi canisterapeutem a klientem: C: „Jak se pejsci jmenují?“ K: „Dina, Ria a Hallynka. C: „Víš co je to za plemeno?“ K: „Kolie a španěl.“ C: „Pamatuješ si, kde jsme s pejsky vystupovali?“ K: „Festival Patříme k sobě.“ Kromě prohřátí končetin, zde dochází také k procvičování komunikačních schopností a také paměti. Na klientovi je vidět, že si kontakt s pejsky užívá a líbí se mu to. Polohování probíhá cca 15 minut. Po jeho skončení se klient přesune na zem. S fenou Rianou mají nacvičeny dva jednoduché cviky. Klient se nahrbí a dá psovi povel „skrz“ a pejsek proběhne pod jeho břichem. Druhý povel je „hop“, při něm klient prohne záda a pejsek ho přeskočí. Při tomto cvičení dochází k protažení zádových svalů a klient se zde také musí soustředit na svoji výslovnost, aby byl povel zadán správně. V 9:30 se s canisterapeutickým týmem rozloučí a je odvezen do keramické dílny, kde se věnuje malování svých obrázků.
45
Klient č. 2: Pohlaví: muž Věk: 19 let Diagnóza: dětský autismus s těžkou autoagresí Osobní a rodinná anamnéza: Klientovi rodiče o něj nejeví zájem, opatrovníka mu dělá pracovník domova. Komunikace: Klient slovně nekomunikuje, vydává pouze zvuky. Dokáže vyjádřit libost/nelibost (úsměv/pláč, jekot). Rozumí jednoduchým slovním vyjádřením (stoupni si, zvedni nohu, apod.). Nedokáže se vyjádřit na otázku volby (chceš toto?). Klient má vyrobenou čtvrtku s obrázky jeho oblíbených činností: koupání, pes, kytara a procházka. Motorika: Z důvodu autoagrese je klient na vozíku, ruce i nohy má fixovány. Vydrží sám stát, ale nechodí (jako malý chodil). Dokáže provádět jednoduché pohyby rukama. Jasně a cíleně používá hlavu a končetiny k autoagresi. Po oddělení se na vozíku dokáže pohybovat sám, odstrkuje se nohama a kola vozíku točí rukama. Sebeobsluha: Klient se sám nedokáže obléknout. Veškerý úklid za něj provádí pracovníci domova. Přesun z postele na vozík zvládne sám. Při jídle používá velký bryndák a polévkou ho krmí pracovníci domova. Tuhou stravu jí sám, používá při tom lžíci. Jídlo je jedna z aktivit, kdy se u něj neprojevuje autoagrese. Koupání má klient velice rád, sám si dopouští vodu, cáká a směje se. Jedná se o další činnost, při které si neubližuje. S celkovým umytím a osušením mu pomáhají pracovníci domova. Přes den i v noci používá pleny, pokud se posadí na WC, dokáže vykonat potřebu. Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: Klient navštěvuje Základní školu speciální v zařízení a má zde individuální vzdělávací program. Jednou za týden dochází do snoezelenu, kde probíhá senzomotorická terapie společně s canisterapií. Klient má velice rád prostředí snoezelenu, vnímá dobře sluchově, ale i zrakově. Dotykům se učí, má velmi rád jemné doteky štětci, kartáčky a molitanovými míčky. Sleduje válce 46
s rybičkami, baterku a projektor. Naslouchá slovu, zpěvu i nástrojům a velice dobře vnímá vibrace. Na muzikoterapii dochází 2x za týden, klient miluje hudbu, ať už je temperamentní nebo relaxační. Používá se tibetská mísa, piano, kytara, rád se nástrojů dotýká. Někdy se sám zvukově projevuje, směje se a také poskakuje. Při muzikoterapii nemá fixované ruce a neubližuje si. Během týdne dochází na rehabilitaci. Canisterapie: Klient dochází na canisterapii 1x týdně a to ve čtvrtek. Používá se u něj individuální forma canisterapie přímo ve snoezelenu. Průběh canisterapie: Pro klienta si okolo 9:30 přichází na oddělení Markéta Novotná a ukazuje mu obrázek pejska a říká mu „jde se na pejsky.“ Klient chápe a usmívá se. I s vozíkem je umístěn ve snoezelenu, naproti němu si sedá canisterapeut a pokládá si fenku Rianu na klín. Mluví na klienta klidným tónem a pomalu mu odvazuje ruce a říká mu, že mu pejska položí na klín a on si ho bude moct pohladit. Klient hladí pejska, boří mu ruce do srsti a usmívá se. Občas je zde náznak zvednutí ruky, s cílem ublížit sám sobě, ale ruku zastaví a pokládá na pejska a hladí ho. Do ruky je mu podána barevná prachovka a on s ní hladí pejska. Probíhá zde i komunikace se psem z očí do očí. Po 15 minutách si canisterapeut psa bere zpátky na svůj klín a klientovi fixuje ruce k vozíku. Canisterapeutický tým odchází a klient zůstává ve snoezelenu, kde mu speciální pedagog Markéta Novotná hraje na kytaru a zpívá. Poté ho cca ještě 10 minut nechává o samotě ve snoezelenu a klient pozoruje světelné efekty a válce s rybičkami. Poté je odvezen zpět na oddělení. U tohoto klienta je canisterapie zaměřena na rozvoj smyslového vnímání, naplnění klientova volného času, změnu stereotypu dne a hlavně na zmírnění projevů autoagrese. U tohoto klienta je pozorováno zvednutí ruky s cílem si ublížit, ale v přítomnosti psa, ruku pokládá a hladí ho. Tento účinek trvá pouze po dobu canisterapie, ale i tak, je to výborný výsledek, který stojí za to. Klientka č. 3 Pohlaví: žena Věk: 29 let 47
Diagnóza: dětský autismus (zatím nediagnostikovaný), nedoslýchavost Osobní a rodinná anamnéza: Klientka bydlí se svými dvěma bratry (klient č. 4 a č. 5) v domově, každý na jiném oddělení. Se svými bratry se vídá na společných akcích domova a také na canisterapii, na přivítání je obejme a říká všem, že je to její bratr. Rodiče si klientku berou vždy v neděli ráno domů a v pondělí ráno jí odváží zpět do domova. Jezdí za ní na pravidelné návštěvy. Klientka se na rodiče vždy těší a těší se i domů. Její přání je, být s rodiči už napořád doma. Opatrovníkem je otec klientky. Komunikace: Klientka je komunikativní, hůře slyší, ale umí dobře odezírat. Z důvodu horšího sluchu, narušuje druhému člověku osobní prostor, aniž by si to uvědomovala. Motorika: Pohyb bez problémů, jemná motorika také v pořádku. Umí navlékat korálky, skládat puzzle. Klientka není schopná zavázat si sama tkaničky u bot, je sice šikovná, ale rozumově to nezvládne. Malování není její silná stránka, nemá představu o věcech, které maluje. Knoflíky a zipy umí sama zapínat. Sebeobsluha: Klientka se umí sama obléknout, ustlat si postel a pomáhá personálu s praním prádla. Je pořádná a na svém pokoji si uklízí sama. Při stravování je samostatná a ostatním klientům připravuje příbory a pomáhá personálu s dovozem jídla. Klientům, kteří při jídle potřebují bryndáky, je pomůže nasadit. Po jídle pomáhá s umýváním a uklízením nádobí. Podle počasí je schopna vybrat si sama oblečení. V areálu domova se pohybuje samostatně, ale při přechází silnice je potřeba pomoc jiné osoby, z důvodu špatného sluchu. Na WC si dojde sama, občas je nutné zkontrolovat a připomenout umytí rukou. Koupání zvládá bez problémů a během dne se několikrát sama učeše. Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: Během týdne dochází do centra rozvoje dovedností a návyků (sociálních, motorických a psychických) v zařízení. V pondělí a ve čtvrtek chodí na logopedii a muzikoterapii. Účastní se veškerých akcí domova, velice ráda jezdí na výlety, účastní se společenských akcí mimo zařízení, jako jsou plesy, taneční divadlo, kino nebo cirkus. Canisterapie: Klientka dochází na canisterapii 1x za týden, a to ve čtvrtek. Používá se u ní skupinová forma canisterapie, kde je přítomno 6 klientů. Ze začátku na canisterapii 48
chodila pouze se svými dvěma bratry. Pracovníci se snažili o to, aby mezi sebou sourozenci poznali rozdíl a neoslovovali se navzájem jménem jednoho z bratrů a také aby mohli trávit společně svůj volný čas. Průběh canisterapie: V 10:00 klientka sama dojde do místnosti, kde probíhá canisterapie. V průběhu docházky na canisterapii udělala velké pokroky ve vztahu ke psům. Zpočátku se psa nechtěla ani dotknout, ze všech přítomných sundávala psí chlupy a vždy seděla daleko od psa. Postupně se psa začala dotýkat a v dnešní době si ho vezme na klín a dává mu pusinky. Nejraději má aktivitu, které říká, „že se jde válet“. Lehne si na zem, canisterapeut na ní pokládá pamlsky a společně s klientkou říká, na jaké místo na těle jí pamlsek položí. Pes dostane povel a pamlsky z jejího těla posbírá. Klientka vždy pejskovi zatleská a směje se. Další aktivitou, která se využívá je „tunel“. Při něm se skupinka klientů postaví za sebe, všichni roztáhnou nohy a dají psovi povel „tunel“ a pes proběhne pod nimi. Při této skupinové formě se také využívají obruče a tyče, které pes na povel klientů proskakuje a přeskakuje. U této klientky je canisterapie zaměřena na rozvoj komunikace, potlačení strachu ze zvířat a neznámých věcí a také na společně strávený čas se svými dvěma bratry a zlepšování jejich vzájemného vztahu. Klient č. 4 Pohlaví: muž Věk: 32 let Diagnóza: dětský autismus (zatím nediagnostikovaný) Osobní a rodinná anamnéza: Klient bydlí v domově se svými dvěma sourozenci (klientka č. 3 a klient č. 5), každý na jiném oddělení. Se svými sourozenci se vídá na canisterapii a na společných akcích v zařízení. Nedává najevo zvláštní emoce, když se s nimi vidí. Domů jezdí 1x za 14 dní v neděli ráno a v pondělí ráno se vrací zpátky. Na rodiče se těší a je s nimi rád.
49
Komunikace: Klient verbálně komunikuje a dobře vyslovuje. Povídá si spíše pro sebe, než aby někoho sám od sebe oslovil. Působí tak, že si žije ve svém světě, opakuje stejné fráze. Podle obrázků rozliší skupinu věcí (jídlo, zvířata, oblečení), dokáže je pojmenovat a zná zvuky zvířat. Pokud na něj někdo mluví, odpoví mu, ale dívá se jiným směrem. Motorika: Klient chodí sám, tělo a hlavu má stočené na jednu stranu, na cestu se dívá z boku. Jemná motorika je velmi slabá. Sebeobsluha: Klient se sám oblékne, ale je potřeba mu oblečení upravit, často ho má obráceně, naruby. Když jde ven, sám si oblékne boty a bundu. Ve stravování je samostatný a používá lžíci. Klient nemá rád koupání, sám se neumyje, pomáhají mu pracovníci domova. Na WC si dojde sám, ale neumí se po velké potřebě utřít, zde je opět potřeba pomoci ze strany pracovníků domova. Ke všem činnostem je nutné klienta pobízet a vést. Klient u sebe neustále nosí nějaký časopis nebo leták, který nepustí z ruky, i když si ho neprohlíží, musí ho mít pořád u sebe. Jiné věci si neschraňuje. Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: Klient odmítá chodit do práce, ani na oddělení se do společných činností nezapojuje. Během týdne chodí do centra rozvoje dovedností, kde se pracovníci domova snaží o udržení schopností a dovedností, které klient zná. V týdnu dochází do snoezelenu na divadélko Kašpárek, muzikoterapii a ve čtvrtek na canisterapii, společně se svými dvěma sourozenci. Velice rád jezdí na výlety vlakem a chodí na procházky. Společenských akcí v zařízení se zúčastňuje na výzvu pracovníků domova, sám od sebe by na ně nešel. Canisterapie: Klient dochází na canisterapii 1x za týden, vždy ve čtvrtek. Využívá se u něj skupinová forma canisterapie. Průběh canisterapie: V 10:00 sám přichází do místnosti, kde probíhá canisterapie. Klient se ostatních lidí ani sám sebe nedotýká, psa si dokáže vzít na klín a hladit ho. Zvládá držet obruč nebo tyč, které pes proskakuje nebo přeskakuje. Účastní se také aktivity „tunel“ a hází psovi míček. Zpočátku se klient nechtěl psa dotýkat vůbec, postupně si na něj začínal zvykat. Držel se ruky canisterapeuta a společně psa česali, nyní si vezme hřeben do ruky sám a psa učeše. Říká u toho, že je to pes. 50
U tohoto klienta je canisterapie cílena na rozvoj komunikace a společenských vztahů, hlavně se svými dvěma sourozenci a také na odbourání strachu dotýkat se ostatních. Klient č. 5 Pohlaví: muž Věk: 42 let Diagnóza: dětský autismus (zatím nediagnostikovaný), omezení hybnosti Osobní a rodinná anamnéza: Klient bydlí v domově se svými dvěma sourozenci (klientka č. 3 a klient č. 5), každý na jiném oddělení. Setkává se s nimi na společenských akcích v zařízení a na canisterapii. Rodiče za ním dojíždí 1x za týden, ale domů si ho berou jen málokdy. Společně strávený čas s rodiči si klient velice užívá a v týdnu je neustále vyhlíží z okna. Ze sourozenců vnímá spíše bratra. Komunikace: Klient verbálně komunikuje, má menší slovní zásobu, dokáže si říct, když něco chce nebo naopak nechce. Některé dny nemluví vůbec a někdy mluví zase hodně. Občas je mu špatně rozumět a zaměňuje oslovení druhých osob. Mobilita: Klient je částečně imobilní, když má před sebou oporu, sám se postaví, není potřeba mu při tom pomáhat. S rehabilitační sestrou chodí s chodítkem. K pohybu používá mechanický vozík a přesouvá se pomocí pohybu nohou. Ruce se mu klepou, ale k běžným úkonům je používá bez problémů (malování, zouvání, listování, obouvání, stravování, apod.). Sebeobsluha: Klient si vrchní část oblečení, ponožky a boty obléká sám, ale potřebuje k tomu dostatek času. Spodní část oblečení si sám navléknout nedokáže, ale spolupracuje. Najíst se dokáže sám, používá lžící, ale stojí i o příbor. Rád pomáhá s umýváním a utíráním nádobí. Klient je inkontinentní a používá pleny. Ráno dokáže sdělit pracovníkům, zda potřebuje plenu vyměnit, během dne už ne. Při koupání mu pomáhají pracovníci domova, paže si dokáže umýt sám. Přesuny z postele na vozík zvládá klient sám.
51
Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: Klient v týdnu dochází do centra rozvoje dovedností a návyků v zařízení. Jednou za týden chodí na muzikoterapii, kde se velice aktivně zapojuje, zpívá, navrhuje písně a hraje na hudební nástroje. Také dochází do snoezelenu, na divadélko Kašpárek a canisterapii, vždy 1x za týden. Klienta velice baví střílení míčkem na branku, listování časopisy, zpívání, hraní si se zvukovými hračkami, zvířata a sledování TV. Klient se velice rád účastní společenských akcí domova, má rád, když je kolem hodně lidí, užívá si to. Canisterapie: Klient dochází na canisterapii 1x za týden, a to ve čtvrtek. Využívá se u něj skupinová forma canisterapie. Občas ve středu s ostatními klienty jede na farmu k manželům Loučkovým v České Rybné, kde se účastní péče o zvířata. Průběh canisterapie: Pracovník domova ukáže klientovi obrázek psa a řekne mu, že se jede za pejsky. Na klientovi je vidět, že se těší. V 10:00 je přivezen do místnosti, kde probíhá canisterapie, v ruce stále drží obrázek pejska a prohlíží si ho. Odkládá ho ve chvíli, kdy mu canisterapeut umísťuje psa na klín. Klient se usmívá, bere si do ruky kartáč a psa češe. Líbí se mu, když psovi hází balónek a dává mu pamlsky. Společně s ostatními klienty drží obruč a tyč, které pes proskakuje a přeskakuje. U tohoto klienta je canisterapie zaměřená na rozvoj komunikace, jemné motoriky a také na společně strávený čas se svými sourozenci.
52
6 Závěr V bakalářské práci jsme se zabývali tématem canisterapie v domově pro osoby se zdravotním postižením. Cílem práce bylo přiblížit tento druh podpůrné terapie ostatním, popsat canisterapii v zařízení pro osoby se zdravotním postižením a také poukázat na pozitivní vliv psa na rozvoj člověka. Myslíme si, že stanovené cíle se podařilo naplnit. Pro dosažení stanovených cílů jsme použili následující metody: práce s literaturou a dostupnými zdroji, volné pozorování, nestandardizovaný dotazník, rozhovor, studium záznamů o klientech domova a následné zpracování a vyhodnocování získaných dat. Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí: teoretickou a praktickou. Do teoretické části práce jsme zařadili popis zooterapie a její základní dělení. Zaměřili jsme se také na vymezení canisterapie jako podpůrné formy terapie, na popis jejich částí, forem, technik a obsahu. Dále jsme zde uvedli charakteristiku jednotlivých skupin klientů organizace, které se canisterapií zabývají. Praktická část obsahuje popis využitých metod, které vedly k dosažení cílů práce, popis zařízení, ve kterém probíhalo pozorování a také pět kazuistik klientů Domova pod hradem Žampach, u kterých jsme sledovali vliv canisterapie na jejich celkový rozvoj. Z mého pozorování vyplynulo, že canisterapie má pozitivní vliv na rozvoj člověka, ať už se jedná o rozvoj v oblasti komunikace, sociálních vztahů, sebeobsluhy, ale také zvýšení sebedůvěry klienta. Pozitivní vliv na rozvoj sebedůvěry, spatřujeme hlavně v tom, že klient se na chvíli dostává do role nadřízeného a pes poslouchá jeho povely. Toto v běžném životě v zařízení nezažívá, jelikož je v roli podřízeného a poslouchá pokyny pracovníků zařízení. Další pozitivní vliv má jistě i na oblast podpory rozvoje motoriky, hlavně při využívání polohování se psem, kdy dochází k uvolnění spasmů a prohřátí končetin. Jak již bylo v práci zmíněno, canisterapie má také pozitivní vliv na zmírnění autoagrese, která se objevuje u klientů v zařízení, kterým alespoň v průběhu canisterapie nemusí být fixovány ruce a klient nemá potřebu si ubližovat. Samozřejmě netvrdíme, že canisterapie je 53
vhodnou podpůrnou terapií pro všechny druhy klientů. U klientů, kteří jsou agresivní vůči ostatním nebo jsou příliš hluční a mají opravdu velký strach ze psů, není podle našeho názoru vhodné canisterapii používat. Rozhodně není vhodné, pro klienta ani pro canisterapeutický tým, nutit do spolupráce, když o ni nemají zájem. Při zaměření na bližší popis pozitivního vlivu canisterapie na vybrané klienty, jsme dosáhli těchto výsledků. U klienta č. 1 vlivem canisterapie došlo k rozvoji komunikace, větší praxi v pohybu rukama, díky hlazení psa. A také k vytvoření vztahu ke canisterapeutickému týmu a prohloubení vztahu mezi klientem a speciálním pedagogem Markétou Novotnou. U klienta č. 2 byla canisterapie použita hlavně z důvodu snížení jeho autoagrese. Po pozorování bylo prokázáno, že tato forma podpůrné terapie má opravdu vliv i na tento velký problém, se kterým si pracovníci domova dlouho nevěděli rady. Ke snížení autoagrese dochází pouze za přítomnosti psa, ale domníváme se, že i tak je to velice dobrý výsledek. U klientů č. 3, č. 4 a č. 5, byla zpočátku využívaná rodinná forma canisterapie, aby mohli sourozenci společně trávit čas a uvědomili si, že patří k sobě. Došlo ke zlepšení jejich vzájemného vztahu a sourozenci se začali navzájem oslovovat bratr a sestra, i když si občas navzájem říkají jménem jednoho ze sourozenců. Ale i přesto vědí, že jsou rodina. U klientky č. 3 bylo před použitím canisterapie pozorováno zaměření na detail, nevnímání okolního světa a strach ze psa. V současné době se klientka nebojí vzít si psa na klín a hladit ho. Na začátku canisterapie se ho nechtěla ani dotknout a neustále z ostatních přítomných sundávala psí chlupy, dnes už je neřeší. Klient č. 4 je schopný díky canisterapii sám dojít do budovy, kde canisterapie probíhá, dřív to nedokázal a pracovníci domova ho museli vždy doprovázet. Také se snížila jeho závislost na držení nějakého časopisu, novin v ruce. Před využitím canisterapie od sebe ostatní odháněl a hlídal si, to co drží v ruce. V současné době si dokáže psa vzít na klín a hladit ho. Také bylo pozorováno zlepšení vztahu k sourozencům. Jeho rodiče také potvrdili pozitivní změnu v synově chování. Jeho matka nám vyprávěla, že když byli v létě na táboře, potkali se tam s velkým psem, z popisu se nejspíše jednalo o plemeno bernardýna. Ve chvíli, 54
kdy ho klient uviděl, rozběhl se za ním a objal ho kolem krku. Pro jeho rodiče to byl velice příjemný zážitek, jelikož v takové situaci svého syna ještě neviděli. U klienta č. 5 bylo pozorováno zlepšení v oblasti rozvoje komunikace a zlepšení vzájemného vztahu se sourozenci. Díky hlazení psa došlo k pozitivnímu působení v oblasti jemné motoriky. V tomto zařízení stále zůstává nevyřešená otázka, „co bude dál, když už tu Eva není?“ Z reakcí klientů s lehčím stupněm mentální retardace, kteří jezdili na farmu k Loučkovým, je pozorována běžná reakce na odchod blízké osoby. Lítost, smutek, vzpomínání a společné povídání o tom, co s Evou zažili. Z rozhovoru s Mgr. Markétou Novotnou se u klientů, kteří na canisterapii docházeli přímo v domově, zatím není pozorováno zhoršení jejich zdravotního stavu. Pouze se ptají, kdy zase přijde teta s pejsky. Z důvodu jejich těžšího stupně mentální retardace dostatečně nechápou pojem smrt.
55
Anotace Příjmení a jméno:
Kateřina Hanáková
Katedra:
Ústav speciálněpedagogických studií
Fakulta:
Pedagogická fakulta
Název bakalářské práce:
Canisterapie
v Domově
pod
hradem
Žampach Název v angličtině:
Canistherapy in the home under the castle Žampach
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Eva Urbanovská, Ph.D.
Počet stran/počet příloh:
59/2
Počet titulů použité literatury:
16
Klíčová slova:
Canisterapie, Domov pod hradem Žampach, osoby se zdravotním postižením, metody a formy canisterapie
Klíčová slova v angličtině:
Canistherapy,
Home
under
the
castle
Žampach, person with health disability, methods and forms canistherapy Anotace:
Bakalářská práce seznamuje s
historií,
metodami, formami, částmi a obsahem canisterapie. Zabývá se vlivem canisterapie na osoby se zdravotním postižením. Popisuje průběh canisterapie v Domově pod hradem Žampach. Anotace v angličtině:
Bachelor thesis
introduces
the history,
methods, forms, parts and content. It occupy influence canistherapy on person with health disability.
It
describes
the
course
canistherapy in the home under the castle Žampach.
56
Seznam bibliografických citací
GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. 1. vyd. Praha, 1999. ISBN 80-7169-789-3
GALAJDOVÁ, L., GALAJDOVÁ, Z. Canisterapie. Pes lékařem lidské duše. 1. vyd. Praha, 2011. ISBN 978-80-7367-879-1
JANKOVSKÝ, J., Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením, 2. vyd. Praha, 2006. ISBN 80-7254-730-5
ODENDAAL, J. Zvířata a naše mentální zdraví- proč, co a jak. 1.vyd. Praha, 2007. ISBN 978-80-209-0356-3
MASSON, J. F. Psi v lásce nikdy nelžou. Emocionální svět a citový život psů. 1.vyd. Praha, 1999. ISBN 80-86182-88-6
MULLER, O. et al. Terapie ve speciální pedagogice. Teorie a metodika. 1.vyd. Olomouc, 2007. ISBN 80-244-1075-3
NERANDŽIČ, Z. Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. 1.vyd. Praha, 2006. ISBN 80-00-01809-8
NOVOSAD, L., Tělesné postižení jako fenomén i životní realita. 1. vyd. Praha, 2011. ISBN 978-80-7367-873-9
RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L., et al. Speciální pedagogika. 2. vyd. Olomouc, 2004. ISBN 80-244-0873-2
SHELDRAKE, R., Váš pes to ví. Jak psi poznají, kdy se jejich pán vrací domů. 1. vyd. Praha, 2003, ISBN 80-86182-50-9
SLOWÍK, J., Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha, 2007. ISBN 978-80-2471733-3
SVOBODA, P., Metodologie kvantitativního speciálně pedagogického výzkumu. 1. vyd. Olomouc, 2012. ISBN 978-80-244-3068-3
VALENTA, M., MICHALÍK, J., LEČBYCH, M. et al. Mentální postižení v pedagogickém, psychologickém a sociálně-právním kontextu. 1. vyd. Praha, 2012. ISBN 978-80-247-3829-1
VALENTA, M., MÜLLER, O., Psychopedie teoretické základy a metodika. 4. vyd. Praha, 2009. ISBN 978-80-7320-137-1
57
VELEMÍNSKÝ, M. et al. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice, 2007. ISBN 978-80-7322-109-6
VÍTKOVÁ, M., Somatopedické aspekty. 2. vyd. Brno, 2006. ISBN 80-7315134-0
Seznam internetových zdrojů
ANITERA, o.p.s. Historie společnosti. [online].[cit. 2014-04-05]
CANTES, o. s. O nás. [online].[cit. 2014-04-05] < http://www.cantes.cz/onas.html>
DOMOV POD HRADEM ŽAMPACH,
Základní
poslání
organizace.
[online].[2014-04-05]
HELPPES-CENTRUM VÝCVIKU PSŮ PRO POSTIŽENÉ, o.p.s. Poslání organizace. [online].[cit. 2014-04-05]
POMOCNÉ TLAPKY, o.p.s. Canisterapeutické desatero. [online].[2014-04-14]
SVOPAP vzdělávací centrum, s.r.o. O nás. [online].[cit. 2014-04-05] < http://www.svopap.cz/onas.html>
ZOOTERAPIE, Účastníci canisterapeutického procesu. [online].[cit. 2014-0405]
Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. [online].[cit. 2014-04-05]
Zákon č. 561 ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. [online].[cit. 201404-05]
58
Seznam tabulek Tabulka 1.: Osvědčené možnosti poloh………………………………………………...........28
Seznam obrázků Obrázek 1.: Účastníci canisterapeutického procesu…………………………………………..19
Seznam příloh Příloha č. 1: Fotodokumentace Příloha č. 2: Canisterapeutovo desatero
59
Obrázek č. 1 Polohování se psem (klient č. 1)
Obrázek č. 2: Kontakt se psem (klient č. 1)
Obrázek č. 3: Hlazení psa s pomocí druhé osoby (klient č. 2)
Obrázek č. 4: Klient č. 2 hladí psa sám, bez pomoci druhé osoby
Obrázek č. 5: Ukázka z rodinné formy canisterapie se sourozenci (klientka č. 3, klient č. 4, č. 5)
Obrázek č. 6: Canisterapeutičtí psi
Příloha č. 2: Canisterapeutovo desatero 1. „Před vstupem do zařízení je pes čistý (srst, tlapky) a upravený (v případě nepříznivého počasí nosíme sebou vždy hadřík, ručník na utření) = hygiena psa. 2. Pes je každoročně komplexně přeočkován (parvoviroza, leptospiróza, psinka, vzteklina,…) a minimálně 2x ročně odčervován (doložit očkovacím průkazem) - jen zdravý pes může pracovat. 3. Canisterapeut se v zařízení přezouvá, je vždy čistě oděn, upraven. 4. Pes má vždy v zařízení k dispozici misku s vodou. 5. Doporučení: uzavření písemné smlouvy se zařízením (datum, čas návštěvy,…). Záleží na vzájemné dohodě. 6. V zařízení:
před
první
návštěvou
se
prokáže
platným
certifikátem
canisterapeutického týmu, očkovacím průkazem psa. CT tým je označenpsovod tričkem a pes košilkou. 7. Se psem pracuje canisterapeut pouze tehdy, je-li pes i psovod v optimální fyzické a psychické kondici. 8. Canisterapeut nikdy nezůstává s klientem při práci o samotě. Trváme na přítomnosti odpovědného personálu a dbáme jejich pokynů. 9. Canisterapeut od psa neodchází, nenechává ho v žádném případě s klientem, ani s personálem samotného (za svého psa nese zodpovědnost psovod). 10. Jeví-li pes známky únavy, pes neochotně pracuje (je nervózní, těkavý) canisterapii ihned ukončíme a věnujeme mu prostor pro odpočinek, regeneraci sil, vyběhání na bezpečném místě,… (pes po terapii v klidu načerpá síly).“ (http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapie-zakladni-informace/canisterapeutickedesatero-11.html)
