VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA KATEDRA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ
Výskyt vertebrogenních onemocnění u zdravotníků Bakalářská práce
Autor: Marie Petschenková Vedoucí práce: Mgr. Jana Bubláková Jihlava 2015
2
Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na výskyt vertebrogenních onemocnění u zdravotníků. Zabývá se onemocněním páteře, vyšetřovacími metodami, pracovním zatížením zdravotníků, stresem a syndromem vyhoření. V další části poukazuje na možnosti prevence vzniku vertebrogenních onemocnění, zdravý životní styl, zdravou výživu, školu zad, prevenci stresu a syndromu vyhoření. Výzkumná část pracuje s výsledky dat získanými z dotazníkového šetření. Cílem byla analýza problematiky výskytu vertebrogenních onemocnění u zdravotníků v souvislosti s vykonávanou profesí. Dále mapuje životní styl zdravotníků, jejich návyky a přístup k prevenci vzniku onemocnění. Klíčová slova: vertebrogenní onemocnění, pracovní zátěž, prevence, stres, životní styl
Abstrakt Die Abschlussarbeit konzentriert sich auf das Auftreten von Wirbelerkrankungen beim Gesundheitspersonal. Sie beschäftigt sich mit Erkrankungen der Wirbelsäule, den Diagnosemethoden, der Arbeitsbelastung der Mitarbeiter, dem Stress und dem BurnoutSyndrom.
Im
nächsten
Teil
weist
sie
auf
Möglichkeiten
der
Wirbelkrankheitenprävention hin, auf ein gesundes Lebensstil, gesunde Ernährung, Rückenschule, Vorbeugung des Stress und des Burnout-Syndroms. Der Forschungsteil widmet sich der grafischen Auswertung der im Fragebogen aufgeworfenen Fragen. Hier zeigt sie das Auftreten der Wirbelerkrankungen im Zusammenhang mit der ausgeübten Tätigkeit. Weiter ergründet sie den Lebensstil des Gesundheitspersonals, seine Gewohnheiten und seine Einstellung zur Prävention der Erkrankungen.
Schlüsselwörter:
Wirbelerkrankungen,
Arbeitsbelastung,
Prävention,
Stress,
Lebensweise
3
Poděkování Děkuji Mgr. Janě Bublákové za odborné vedení bakalářské práci, drahocenné rady, vstřícnost, ochotu i čas, který mi věnovala. Poděkování patří i respondentům z řad zdravotníků, kteří v dotazníkovém šetření věnovali čas a energii pečlivému zodpovězení otázek. Poděkování patří i mé rodině, přátelům, kolegům a zaměstnavateli, kteří mi byli při psaní bakalářské práce oporou.
4
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/200 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v plném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem plně seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.) Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne …………………………………..
Podpis
5
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 1 Současný stav problematiky .......................................................................................... 9 1.1 Anatomie páteře a vyšetřovací metody ................................................................... 9 1.1.1 Obratle ............................................................................................................. 9 1.1.2 Meziobratlové destičky a klouby ................................................................... 10 1.1.3 Zakřivení páteře ............................................................................................. 10 1.1.4 Vyšetření páteře ............................................................................................. 11 1.2 Vertebrogenní onemocnění ................................................................................... 12 1.2.1 Dělení onemocnění páteře ............................................................................. 13 1.2.2 Akutní segmentové vertebrogenní syndromy ................................................. 14 1.2.3 Chronické bolesti v zádech ............................................................................ 15 1.2.4 Kořenové syndromy ....................................................................................... 15 1.3 Bolest .................................................................................................................... 15 1.3.1 Rozdělení bolesti............................................................................................ 16 1.3.2 Měření intenzity bolesti ................................................................................. 17 1.4 Vliv práce ve zdravotnictví na zdraví a životní styl ............................................. 17 1.4.1 Zdraví ............................................................................................................. 18 1.4.2 Tělesná mechanika ......................................................................................... 18 1.4.3 Tělesná mechanika na pracovišti ................................................................... 19 1.4.4 Zdravotní riziko plynoucí z výkonu povolání................................................ 20 1.5 Zátěže v práci sestry ............................................................................................. 20 1.5.1 Stres a syndrom vyhoření .............................................................................. 22 1.6 Prevence vzniku vertebrogenních onemocnění .................................................... 23 1.6.1 Zdravý pohyb ................................................................................................. 24 1.6.2 Prevence poškození zdraví při fyzické zátěži ................................................ 25 6
1.6.3 Zdravá výživa ................................................................................................ 26 1.6.4 Zvládání stresu a prevence syndromu vyhoření ............................................ 26 2. Výzkumná část ............................................................................................................ 28 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky.......................................................................... 28 2.2 Výzkumné otázky ................................................................................................. 28 2.3 Metodika výzkumu ............................................................................................... 29 2.4 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................. 29 2.5 Průběh výzkumu ................................................................................................... 29 2.6 Zpracování získaných dat ..................................................................................... 29 2.7 Výsledky výzkumu ............................................................................................... 29 2.8 Diskuze ................................................................................................................. 54 Závěr ............................................................................................................................... 60 Seznam použité literatury ............................................................................................... 61 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................... 65 Seznam příloh ................................................................................................................. 66
7
Úvod Tématem této práce je výskyt vertebrogenních onemocnění u zdravotníků. Problematika bolestí zad narůstá v mnoha zemích světa obrovských rozměrů. Statistická čísla ukazují velký dopad těchto obtíží na produktivitu práce. Nemalé jsou i náklady na jejich léčbu a lidské utrpení je penězi nevyčíslitelné. Zdravotničtí pracovníci patří mezi osoby, které jsou onemocněním páteře velmi často postiženi. Hlavním důvodem je jejich náplň práce, zejména manipulace s pacienty, práce na počítači. V nemalé míře se podílí i nevhodná obuv, špatný životní styl a návyky zdravotníků. Narůstající množství administrativních úkonů a nedostatek personálu má za následek zvýšení stresu, který vede ke vzniku psychosomatických onemocnění, mezi které bezesporu vertebrogenní onemocnění patří. Otázkou zůstává, zda můžeme těmto onemocněním předcházet a snížit jejich výskyt nejen mezi zdravotníky, ale i v celé populaci. Důležitou roli hraje především zdravý životní styl, správné stravovací návyky a dostatek pohybu. Důležité je, do jaké míry zdravotníci změní své návyky a chování. Práce se zabývá problematikou vertebrogenních onemocnění, příčinami a jejich prevencí, která hraje klíčovou roli. Snaží se nastínit vhodná opatření a způsoby, jak bolestem páteře předcházet a vést zdravotníky k zamyšlení, zda dělají maximum pro své zdraví při výkonu povolání. Ukazuje, zda zdravotníci používají vhodné pomůcky k manipulaci s pacienty, snaží se práci vhodným způsobem usnadnit. Umí si vhodně rozvrhnout svůj čas mezi práci a volnočasové aktivity. V práci jsou dále zmapovány aktivity, kterými zdravotníci předchází vzniku vertebrogenních obtíží. .
8
1 Současný stav problematiky 1.1 Anatomie páteře a vyšetřovací metody Páteř, columna vertebralis, tvoří osu skeletu trupu. Nese lebku a jsou k ní připevněny i pletence dolních a horních končetin. Je tvořena obratly, vertebrae, které navzájem spojují klouby vazy a meziobratlové ploténky. Ploténky umožňují pohyblivost páteře a zároveň zajišťují i její pružnost. Páteřní kanál je tvořen těly a oblouky obratlů. Slouží k ochraně míchy a kořenů míšních nervů. (Peterová, 2005) Páteř tvoří: 7 krčních obratlů – vertebrae cervicales 12 hrudních obratlů – vertebrae thoracicae 5 bederních obratlů – vertebrae lumbales 5 obratlů křížových – vertebrae sacrales 4-5 obratlů kostrčních – vertebrae coccygeae Obratle v každém úseku mají charakteristický tvar, velikost a funkci. (Peterová, 2005)
1.1.1 Obratle Obratel se skládá z těla, obratlového oblouku a několika výběžků. Ty jsou odlišné podle toho, z jaké části páteře pochází. (Weller, 2009) Tělo obratle – je jeho nosnou částí, tvoří jeho přední část. Horní a spodní plochy jsou zdrsnělé, což usnadňuje připojení meziobratlových plotének. Po stranách a vepředu se nachází otvory pro vstup krevních cév. Obratlový oblouk – je tvořen dvěma krátkými a silnými patkami, které se spojují v zadním oploštělém úseku. (Weller, 2009) Oblouk obratle má projektivní – ochrannou funkci, zároveň zde začínají páteřní vazy, které dotvářejí a uzavírají páteřní kanál. Páteřní kanál obsahuje míšní kořeny, míchu, míšní obaly a cévní pleteně. (Dylevský, 2009) Výběžky – celkem jich je sedm, vystupují z oblouku obratle. Z obou stran vybíhá po jednom příčném výběžku. Dozadu potom trčí výběžek trnový. Výběžky působí jako 9
páky, k nimž se připojují pomocí šlach svaly. Zbývající čtyři kloubní výběžky tvoří kloubní spojení se dvěma sousedícími obratli. (Weller, 2009)
1.1.2 Meziobratlové destičky a klouby Meziobratlové destičky jsou útvary tvořené chrupavkou, které spojují sousedící plochy obratlových těl. Destiček je 23, ploténka není vytvořena mezi atlasem a čepovcem. Destičky se podílejí významně na délce úseku páteře a tím i na výšce těla. (Dylevský, 2009) Množství vody a napětí plotének s věkem klesá, proto dochází k jejich snížení. To má za následek zkrácení páteře a tím i celkové výšky člověka. Výška plotének kolísá i během dne, ráno jsme vyšší až o dva centimetry než večer. Jádro ploténky je tvořeno z rosolovitého nucleus pulposus. Nucleus pulposus tlumí nárazy v axilární ose, při pohybech vzad, vpřed a do stran se posouvá ventrodorzálně a mediolaterálně. Tím vyrovnává zatížení mezi těly obratlů, které je asymetrické. (Peterová, 2005) Meziobratlové klouby jsou důležité při zajištění pohybu sousedních obratlů, menší význam mají z hlediska nosnosti. Pokud je zatížení páteře spojeno s pohybem, meziobratlové ploténky společně s klouby tvoří funkční jednotku. Páteř vykonává čtyři základní typy pohybů: předklony a záklony, úklony, otáčení a pérovací pohyby. (Dylevský, 2009) Pohyblivost páteře je rozdílná v jednotlivých úsecích. Rozsah a možnosti pohybů limituje výška disků, geometrie kloubů, tuhost kloubních pouzder. Těla obratlů jsou spojena na přední a zadní ploše dlouhými vazy, které pokračují až ke kostrči. Oblouky obratlů jsou spojeny širokými pružnými vazy, tvoří zadní část stěny páteřního kanálu. (Peterová, 2005)
1.1.3 Zakřivení páteře Páteř jako celek je u dospělého člověka zakřivena kvůli tvaru obratlů a jejich sestavení. Páteř je dvakrát prohnutá konvexitou ventrálně – krční a bederní lordóza a dvakrát konvexitou dorzálně – hrudní a křížová kyfóza. (Kachlík, 2013)
10
Zakřivení páteře udržují a formují svaly krční a zádové. Zakřivení páteře se postupně vyvíjí. U novorozence je páteř ohnutá v jedné plynulé kyfóze. Lordózy se vytvářejí později: zdvihání hlavy vede ke vzniku krční lordózy, vzpřimování trupu, stoj a chůze modeluje bederní lordózu. Skolióza je vybočení páteře do strany v rovině frontální, které je doprovázeno rotací obratlů. Je do určité míry fyziologická při klidném stoji. (Peterová, 2005)
1.1.4 Vyšetření páteře Vyšetření páteře je nedílnou součástí vyšetření pohybového systému nemocného. Páteř vyšetřujeme jednak v klidu, nejčastěji pokud má nemocný vadné držení těla, dále při pohybu. Nemocného necháme i chodit, neboť některé změny páteře lépe vyniknou při pohybu. Páteř vyšetřujeme nejdříve pohledem. Odchylku do stran označujeme jako skoliózu. Skolióza bývá často idiopatická. Při pohledu ze strany si všímáme zakřivení. Zvýšené zakřivení nazýváme hyperlordózou a hyperkyfózou. Snížené zakřivení nazýváme vyhlazením. (Chrobák, 2007) Po klidovém vyšetření vyšetříme páteř v pohybu – při předklonění si všímáme tzv. „rozvíjení“ páteře. Sledujeme, zda rozvinutí do oblouku je plynulé nebo v některém úseku vázne. Zcela orientačně nás o funkčnosti páteře informuje Thomayerova distance – nemocný se předkloní a spustí ruce tak, jako by se chtěl dotknout prsty země. (Chrobák, 2007) Nejpohyblivější částí páteře je krční. Ventrální flexi v tomto úseku zjišťujeme pomocí zkoušky „brada – sternum“. Jde o důležitou zkoušku při omezení hybnosti krční páteře, ale i o symptom závažných stavů jako meningitidy, tetanu. Při vyšetřování páteře není snadné rozhodnout, o jaký druh bolestí jde a jaký je jejich původ. (Chrobák, 2007) K potvrzení
diagnózy
vycházející
z fyzikálního
vyšetření
se
používají
další
specializovaná vyšetření. Kromě toho pomáhají i při rozhodování o vhodné léčbě. (Weller, 2009) Magnetická rezonance poskytuje dokonalý obraz páteře a měkkých tkání – plotének, svalů a vazů. Je velmi užitečná při hodnocení patologických stavů, jako jsou stenózy páteřního kanálu, infekce a tumory. Je velmi důležitá, pokud se zvažuje chirurgický zákrok kvůli spinální stenóze a u některých druhů výhřezu ploténky.
11
Prostý rentgen ukáže stav páteře a kostí. Je přínosem při posuzování kvality kostní tkáně, zjišťování afrických změn a snížení plotének. Vzhledem k možnosti poškození plodu se neprovádí v těhotenství. CT – počítačová tomografie – poskytuje poměrně přesný pohled na kostěnou tkáň i měkké tkáně. Důležitá zejména před operačními výkony a po operacích. Radioizotopové vyšetření kostí – vyšetřením zjišťujeme aktivitu kostních buněk. Vhodné při zjišťování zlomenin, zachytí i drobná poranění, která nejsou na prostém rentgenu vidět. Je velmi důležité při diagnostice infekčních onemocnění a metastáz. (Weller, 2009)
1.2 Vertebrogenní onemocnění Vertebrogenní onemocnění lze definovat jako soubor funkčních a degerativních onemocnění páteře, které se obvykle projeví bolestí daného úseku páteře nebo bolestí vyzařující do jiných částí těla. Nárůst vertebrogenních onemocnění je pozorován v mnoha vyspělých zemích od 50. let 20. století. (Peterová, 2005) Dle Wellerové (2009) se bolesti zad stávají celosvětovým zdravotnickým problémem. Jsou častou příčinou pracovní neschopnosti. Velkým problémem je změna způsobu života. Aktivní pohyb, rekreační sport a fyzická aktivita jsou nahrazeny sedavým způsobem života, připojuje se stres a inaktivita. (Weller, 2009) Skála (2011) uvádí některá fakta z epidemiologie. Roční prevalence vertebrogenních onemocnění je 15 – 45 %, celoživotní prevalence potom 60 – 90 % a roční incidence 5 %. Tato skupina onemocnění tvoří 1/3 všech pracovních neschopností. Nejčastěji se vyskytuje ve věkové kategorii 45 – 60 let (podle empirických dat se věková hranice posouvá stále níž. (Skála, 2011) Rokyta (2009) uvádí nejvyšší pracovní absenci způsobenou vertebrogenními onemocněními v Kanadě, Velké Británii, Švédsku a Nizozemí, nejnižší v USA a Německu.
12
Tab. 1 Situace v pěti zemích podle pracovní neschopnosti způsobené bolestí zad
Země
USA Kanada Velká Británie Německo Nizozemí
populace (v milionech) 240 23 55 61 14
dny neschopnosti (v mil. za rok) 20 10 33 16 4
procento zameškaných dnů 2 2 2 4 4
nemocenské dávky pacienta za rok (v %) 9 0 - 80 20 40 - 90 30 0 - 80 10 60 - 80 25 80 dny PN na
(Rokyta, 2009) Seidl (2008) uvádí charakteristické rysy pro vertebrogenní onemocnění, mezi které patří: kolísavá intenzita obtíží, závislost na změně počasí, recidivující a chronický charakter, závislost na fyzické i psychické zátěži. Dochází k přetěžování zdravého úseku kompenzací defektu funkce postižené oblasti. Následkem toho vznikají další patologické léze a bolest se stěhuje do jiných oblastí. Velké množství nemocných nemá téměř žádné morfologické změny na páteři, ale trpí výraznými vertebrogenními obtížemi. Hlavní problém vidí Seidl v poruše funkce páteře, což vede k blokádě nebo hypermobilitě určitého segmentu. Následkem toho dochází k přetěžování svalového a vazivového aparátu, což má za následek dráždění receptorů bolesti. (Seidl, 2008)
1.2.1 Dělení onemocnění páteře Peterová (2005) dělí onemocnění páteře do tří skupin: funkční – jsou reverzibilní, vycházejí ze svalové disbalance. Dochází při nich k přetížení vazů a úponů. Bolesti se objevují jak v klidu, tak i při pohybu. Nenacházíme samotnou organickou příčinu. Mezi funkční onemocnění patří hypermobilita, funkční bloky páteře, reflexní změny negenerativní – mohou to být vrozené vývojové anomálie, zánětlivé změny, posttraumatické změny, spinální stenóza degenerativní – jde o adaptační změny, které reagují na přetěžování páteře nebo špatnou stabilitu v segmentu. Jedná se i o projev stárnutí a přirozeného procesu opotřebení. Přetěžování může vznik těchto změn urychlit. Patří sem spondylosa, spondyloartrosa, chondrosa meziobratlové ploténky, protruse disku, prolaps disku. (Peterová, 2005)
13
Degenerativní onemocnění páteře jsou urychlovány nadměrnou mechanickou zátěží. Důležitou roli při tomto procesu hrají i genetické faktory. (Bednařík, Ambler, Růžička, 2010) Spondylosa - patří mezi degenerativní procesy, pro které jsou charakteristické periostální a kostní změny, zejména tvorba osteofytů. Dochází k degenerativnímu procesu v disku, který se projevuje snížením jeho výšky. Spondyloartrosa – je typická degenerativními změnami na intervertebrálních kloubech, kdy dochází ke zúžení kloubních štěrbin a jejich postupnému zániku. (Seidl, 2008) Osteochondrosa – je obecný termín pro degeneraci kloubní chrupavky. K regresivním změnám dochází i na okolních vazivových strukturách. (Bednařík, Ambler, Růžička, 2010)
1.2.2 Akutní segmentové vertebrogenní syndromy Akutní segmentový syndrom v krční oblasti je označován jako bolest „za krkem“ nebo cervikalgie. Bolesti za krkem bývají vyvolány prudkým pohybem hlavy, přetížením krční páteře, prochlazením, špatnou polohou při spánku. Příčinou je funkční poškození již degenerativně změněných struktur. Může se jednat o akutní hernii disku, tlak na duru mater nebo blokádu jednotlivého krčního segmentu. Cervikalgie má většinou dobrou prognózu a upraví se spontánně nebo během několika dnů při intenzivní léčbě. (Bednařík, Ambler, Růžička, 2010) Akutní segmentový syndrom v bederní oblasti se nazývá lumbago. Pokud trvá déle než tři měsíce, označuje se jako chronické lumbago. Pokud se předpokládá organická příčina negenerativní povahy, volí se spíše název lumbalgie. V anglické terminologii jsou bolesti v oblasti beder označovány jako „low back pain“. Akutní lumbago vzniká při zvednutí těžkého břemene z předklonu při současné rotaci. Může dojít k utržení šlachových úponů, ruptuře svalových vláken, poškození intervertebrálních disků. Lumbago se projeví náhle vzniklou lokální bolestí. Zároveň dochází k omezení a bolestivé hybnosti páteře obvykle jedním směrem. Akutní lumbago má dobrou prognózu, i když asi u 50% nemocných dochází k potížím opakovaně. (Bednařík, Ambler, Růžička, 2010)
14
1.2.3 Chronické bolesti v zádech Příčinu chronických bolestí se zpravidla nedaří odhalit, jde o benigní a reverzibilní postižení. Řešením je vytipovat varovné příznaky, pro které se ujal anglický název „red flags“. Podle těchto příznaků lze bolesti zad rozdělit na prosté, nespecifické bolesti zad charakteristické chyběním varovných příznaků. Druhou skupinu tvoří bolesti vyvolané závažnými organickými onemocněními páteře. Bolesti jsou obvykle lokální, jsou charakterizovány varovnými příznaky. Mezi tyto příznaky patří věk nad 50 let, chronický zánět, dlouhodobá léčba kortikosteroidy, operace páteře, trauma, úbytek váhy. (Bednařík, Ambler, Růžička, 2010)
1.2.4 Kořenové syndromy Názvem kořenové syndromy označujeme bolesti, které vznikají na podkladě stisknutí kořene v meziobratlovém prostoru. Většina kořenových syndromů je způsobena kompresí. Nejčastěji se jedná o diskogenní kompresi výhřezem meziobratlové ploténky. Typickým místem výhřezu je lumbosakrální oblast, krční kořenové syndromy jsou méně časté. Hernie intervertebrálního disku je stav, kdy dojde k dislokaci hmoty meziobratlové ploténky mimo fyziologický prostor disku. Podle rozsahu mluvíme o protruzi a extruzi. Klinicky rozlišujeme triádu příznaků. Senzitivní dermatomové příznaky – parestezie a bolesti, které vyzařují, jsou ostře lokalizované a vyvolané provokačními manévry. Motorické segmentální příznaky – svalová slabost s hypotonií, změnami reflexů a lokální bolest v oblasti páteře, může být provázena poruchou funkce páteře. Bolest typicky vyzařuje dle lokalizace do horní nebo dolní končetiny. Léčba spočívá především v klidovém režimu a úlevové poloze vynucené bolestí, vhodně doplněná farmakoterapií a později fyzioterapií. Operační léčba se obecně doporučuje při neúspěchu konzervativní léčby. (Bednařík, Ambler, Růžička, 2010)
1.3 Bolest Janáčková (2007) uvádí definici bolesti: „Bolest je nepříjemným smyslovým a emočním zážitkem spojeným s akutním či potenciálním poškozením tkání, které souvisí
15
s poruchou fyziologické povahy (onemocnění, zánět), nebo vnějším násilím (úraz, zhmoždění). Bolest je vždy subjektivní.“ (Janáčková, 2007, s. 11) Rokyta (2009) popisuje etiologii bolesti jako mnohostrannou. Mohou jí způsobit chemické, fyzikální nebo biologické noxy. Dále psychické poruchy a úrovni vnímání bolesti, potom se jedná o bolest psychogenní. (Rokyta, 2009). Podle Janáčkové (2007) nemá psychogenní bolest zjevný organický původ. Vzniká na úrovni limbického systému a mozkové kůry. Její léčba je možná psychoterapeuticky a psychofarmakologicky. Jedná se o bolest na emoční bázi a závisí mimo jiné i na kulturních a etnických faktorech. (Janáčková, 2007) Rokyta (2009) uvádí dva významy bolesti: Signální – projevuje se u akutní bolesti. Poukazuje, že něco v těle není v pořádku. Může se jednat o poškození tkáně a hrozící další poškození. Má pro nás ochranný a signální význam. Patognomický – jedná se o bolest chronickou, která představuje nemoc samu o sobě. (Rokyta, 2009) Bolest je dominantním příznakem, který vede pacienta s vertebrogenními obtížemi k lékaři. Mezi častou příčinu vertebrogenní bolesti uvádí Bednařík (2010) poškození svalů z přetížení (zvedání těžkých břemen, náhlý prudký pohyb). Takovou bolest je možné vyvolat zejména ve svalu, který není trénovaný, kdy dojde k drobným trhlinkám v obalu svalu a nadměrným metabolickým změnám ve svalu. (Bednařík, 2010)
1.3.1 Rozdělení bolesti Z hlediska vetrtebrogenních onemocnění je důležité základní rozdělení bolesti a to na bolest akutní a chronickou. Akutní bolest – popisuje Janáčková (2007) jako náhle vzniklou na základě mechanického poškození tkáně nebo nemoci. Charakterizuje ji náhlý vznik. Trvá zpravidla několik hodin, dnů až týdnů. Organismus na ni reaguje významnými fyziologickými změnami. Většinou je dobře lokalizována. Chronická bolest – zpravidla neznáme její příčinu nebo ji neumíme odstranit. O chronické bolesti mluvíme, pokud trvá déle než půl roku. Chybí fyziologická reakce, ale nemocný pociťuje úzkost, depresi, mění své chování, uzavírá se do sebe. (Janáčková, 2007) 16
Chronická bolest se z pohledu biopsychosociálního projevuje ve složce somatické, emoční, kognitivní a behaviorální. Tyto složky se vzájemně ovlivňují. (Raudenská, 2011) Vertebrogenní bolest má většinou epizodický výskyt, v průběhu dnů nebo týdnů spíše ustupuje. Příčinou bolesti v mladším věku jsou skolióza, deformity páteře, přetížení svalů a posun meziobratlové ploténky. Ve středním věku se zpravidla jedná o onemocnění plotének, revmatická onemocnění a osteopenie. U starších lidí můžeme pozorovat degenerativní změny obratlů a osteoporózu. (Tisoňová, 2012)
1.3.2 Měření intenzity bolesti Janáčková (2007) ve své publikaci uvádí nejčastěji používanou metodu měření intenzity bolesti – tzv. VAS – Visual Analogue Scale. Patří mezi nejsrozumitelnější a nejjednodušší způsob sdělení bolesti. Ve výzkumu slouží ke zjištění stavu momentální bolesti. Při použití léků tišících bolest usnadní definování účinku daného preparátu. Stupnice VAS definuje bolest mezi stupni 0 až 10. Přičemž nula znamená stav bez bolesti a stupeň 10 označuje tu nejsilnější možnou bolest. (Janáčková, 2007) Nejpřirozenějším způsobem sdělení je verbální tlumočení bolesti. I v tomto případě se používá standardizovaná stupnice bolesti. Slovní stupnice bolesti rozlišuje pět stupňů. Znamenají: 0 – žádná bolest, 1 – nepatrná bolest, 2- mírná bolest, 3- střední bolest, 4 – strašná bolest, 5 – zcela nesnesitelná bolest. (Janáčková, 2007)
1.4 Vliv práce ve zdravotnictví na zdraví a životní styl Ergonomie je věda, která se zabývá vztahy mezi člověkem, prostředím a nástrojem, ale i o přizpůsobování se práce člověku. Jedním z hlavních cílů dle Marka (2009) je chránit zdraví člověka. Důležité je odstranit nebo minimalizovat působení negativních vlivů na člověka při vykonávání pracovní činnosti. Pracovní předměty, pomůcky a nástroje by měly být navrhovány tak, aby co nejvíce odpovídaly kapacitám výkonu člověka, coby jejich uživatele. (Marek, 2009)
17
Hlavní zásadu pro vytvoření vhodného pracovního prostředí nachází Marek (2009) v odstranění všech škodlivých, rušivých a obtěžujících vlivů. Je důležité vytvořit takové podmínky, aby bylo dosaženo co největšího pracovního pohodlí. (Marek, 2009) Pracovníci ve zdravotnictví mnohdy čelí různým škodlivým vlivům. Podle Arnolda (2007) je nemocniční osvětlení umělé a příliš jasné. Vysoká hladina hluku a hektická práce se přidává ke stresovým faktorům, kterým čelí odborníci ve zdravotnictví. (Arnold, 2007) Hekelová (2012) uvádí: „Zdraví není zboží. Tento fakt je filozofickým základem přídtupu k práci ve zdravotnickém oboru a výrazně ovlivňuje všechna další specifika.“ (Hekelová, 2012, s. 9)
1.4.1 Zdraví Nejčastěji je citována definice zdraví vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost nemoci nebo jiné vady.“ Podle WHO se determinanty podílejí na zdraví takto: Životní styl – 50% - sem patří způsob života, režim práce a odpočinku, pohybová aktivita, charakter chování a schopnost zvládat problémy, příjem a společenské postavení, udržování tělesných a duševních aktivit, kuřáctví a pití alkoholu. Genetický podíl – 20 % - hrají roli vrozené vlastnosti, ale i pohlaví, věk. Životní a pracovní prostředí -
20% - řadíme sem fyzické prostředí, zaměstnání
a pracovní podmínky, sociální podpora a sociální sítě, kultura. Zdravotní péče – 10% - řadíme sem zdravotnictví, dostupnost preventivních a léčebných služeb. (Komárek, 2011)
1.4.2 Tělesná mechanika Význam správného držení těla spočívá z fyziologického hlediska – v udržení vnitřních orgánů ve správné poloze a umožňuje jejich správnou funkci. Z hlediska motorického zajišťuje optimální vývoj svalstva a motoriky. Z hlediska pracovního je nejen funkční, 18
ale i ekonomické vzhledem k výdeji energie. Z hlediska psychického má významný vliv na sebevědomí a psychickou pohodu člověka. Správné držení těla je výsledkem péče o pohybový aparát od útlého dětství. (Machová, Kubátová, 2009) Tělesná mechanika - tento název se vžil pro způsob, jakým se člověk pohybuje a používá tělo v běžných denních činnostech. Pokud pohyby nejsou správné, může to vést k přetížení, poškození a bolesti. Platí to obzvláště o páteři. Wellerová (2009) uvádí, jak udržovat správné polohy tak, aby zátěž pro organismus byla minimální. Sed – pokud sedíme, namáháme páteř dvakrát více než vestoje. Při dlouhodobém sezení vystavujeme záda zvýšenému riziku bolesti a přidružených potíží. Abychom omezili námahu vsedě, je dle Wellerové nutné dodržovat následující pravidla: sedět vzpřímeně s temenem směřujícím vzhůru, sedět na sedacích kostech nikoli na kostrči, sedět na židli, která umožňuje opření, nekřížit nohy, ale mít je rovně položené na podlahu, uvolnit ramena a občas se lehce protáhnout. Chůze – posiluje různé části těla a podporuje dýchání. Důležitý je především správný postoj, uvolnění brady a dýchání v rytmu chůze. Paže mají volně viset, aby se přirozeně kývaly, hlava má být držena zpříma. Shýbání a zvedání – dodržování těchto pravidel dle Wellerové účinně zabrání poranění páteře. K předmětu je důležité se postavit co nejblíže. Hlavu a trup držet ve vzpřímení. Jednu nohu nepatrně zanožit a sednout si do dřepu. S pažemi mírně pokrčenými v loktech uchopit pevně předmět, který má být zvednut, a přitáhnout si ho k břichu. Zatažení břicha, brady a zvedání se na dolních končetinách dosáhne toho, že záda nejsou aktivním vykonavatelem pohybu. Pohyb musí být pozvolný a plynulý, doplněný správným dýcháním. (Weller, 2009)
1.4.3 Tělesná mechanika na pracovišti Toyos (2011) ve své publikaci uvádí: „Pokud povaha vaší práce vyžaduje sedět dlouhé hodiny, měli byste každou hodinu vstát a krátce se projít.“ (Toyos, 2011, s. 7) Dlouhé sezení u počítače si může vybrat daň v podobě bolavých zad. Weller (2009) navrhuje možnosti, jak zmenšit zátěž kladenou na struktury páteře, a tím zabránit jejich postižení. Pracovní místo je nutné uspořádat tak, abychom snadno dosáhli na často používané předměty bez zbytečného předklánění, otáčení a natahování. Židle by měla být nastavena v optimální výšce, aby se chodidla dotýkala naplocho podlahy, stehna by
19
měla být v celé délce podložená. Židle by měla mít zabudované podpěry ramen a beder. Střed obrazovky monitoru je vhodné umístit v úrovni očí. Klávesnice by měla být umístěna v takové výši, aby zápěstí a ruce byli v její ose. Telefonní sluchátko není vhodné při hovoru přidržovat ramenem, předcházíme tím trakci krčních svalů. (Weller, 2009)
1.4.4 Zdravotní riziko plynoucí z výkonu povolání Celá řada pracovních činností skrývá velké množství zdravotních rizik. Mezi nejčastější zdravotní rizika řadí Barbara Voll (2004) zejména: Nedostatek pohybu a jednotvárné držení těla – dlouhé hodiny sezení u počítače nadměrně zatěžují pohybový aparát. Chybná výživa - nedostatek vitamínů a minerálních látek, nadbytek tučných pokrmů, jídlo konzumované rychle, to vše je velká zátěž pro zažívací trakt. Nadváha – nedostatek pohybu společně se špatnými stravovacími návyky vede k nárůstu tělesné hmotnosti, což má mimo jiné za následek zvyšování zátěže na pohybový aparát. Riskantní návyky – kouření, alkohol, velké množství kávy působí jen krátkodobě – v dlouhodobějším horizontu našemu tělu škodí. Přetěžování – trvalé přetěžování může vést k úplnému vyčerpání až k syndromu vyhoření Nedostatečná vyváženost – kdo neustále pracuje, nemá čas na rodinu, přátele, koníčky a hlavně sám na sebe. (Voll, 2004)
1.5 Zátěže v práci sestry Vévoda (2013) se zabývá problematikou fyzické zátěže ve zdravotnictví. „Fyzickou zátěž způsobuje zejména manipulace s pacientem v rámci léčebné a ošetřovatelské péče. K tomu můžeme přičíst další zátěž při manipulaci s prádlem, zdravotnickým materiálem.“ (Vévoda, 2013, s. 87) Řada studií prokázala značnou tělesnou zátěž všeobecných sester. Bylo i prokázáno překračování limitů pro dlouhodobě únosnou fyzickou zátěž žen. Dochází zejména
20
k přetěžování určitých částí lokomočního systému, hlavně páteře při manipulaci s pacienty. (Vévoda, 2013) Bartošíková (2006) rozděluje zátěže takto: Zátěže, které se vztahují k podmínkám pracovní činnosti Mezi tyto zátěže Bartošíková řadí:
statické zatížení (stání při přípravě léků, infuzí, asistence u výkonu)
zatížení páteře (polohování pacienta, úprava lůžka, zvedání pacienta do sedu, provádění hygieny na lůžku)
zatížení kloubního a svalového systémů
vliv nepříjemných podnětů (zápach, vyrážky)
narušení spánkového režimu při směnném provozu
riziko infekce při výkonu povolání
kontakt s dezinfekčními přípravky, léky, pomůckami
Zátěže emocionální, psychické
pečlivé sledování, neustálá pozornost, rychlé střídání pozornosti mezi činnostmi
pružná reakce na okolní požadavky a změny stavu pacienta
velká zodpovědnost za následky své práce
nutnost rychlých rozhodování a reakcí
vyrovnání se s pocity bezmoci
komunikace s příbuznými, konflikt rolí
nízké ohodnocení náročné práce (Bartošíková, 2006)
Povolání všeobecných sester patří mezi jedno z nejnáročnějších. Kromě pracovní zátěže vyžaduje další vzdělávání a učení se novým dovednostem. (Venglářová, 2011) Všeobecné sestry a ostatní zdravotničtí pracovníci dle Arnolda (2007) trpí dlouhodobě špatným duševním zdravotním stavem, což většina z nich i připouští. Zdravotníci mají jasné poslání, pomáhat lidem. Stres z povolání se stává rizikem pro zdravotnický personál, vede k vyššímu počtu sebevražd a zneužívání alkoholu a drog. (Arnold, 2007)
21
1.5.1 Stres a syndrom vyhoření Definic stresu je mnoho, ale mají jedno společné, vždy dochází k narušení vnitřní rovnováhy člověka. Podle Venglářové (2011) k nejčastějším stresorům patří:
nadměrná touha po společenském uznání
přebírání a zejména řešení problémů druhých
negativní myšlenky, kdy máme pocit, že vše musí špatně dopadnout
situace, kdy ztrácíme nad událostí kontrolu
špatný výsledek přisuzujeme vlastnímu selhání
ze situace vyplývá nepohoda, kterou špatně snášíme
obětování se pro pacienty, sestra se raduje z pocitu, jak se obětuje, což jí dává falešnou hodnotu, tím poškozuje sebe i pacienta, jenž se může stát závislým na druhých. (Venglářová, 2011)
Arnold (2007) došel k poznatku, že stres na pracovišti je způsoben přetížením, nejistotou v práci, přemírou informací a stylem řízení, které spíše trestá, než odměňuje. V organizaci rozlišuje dva typy odpovědnosti: odpovědnost za lidi a odpovědnost za věci. Odpovědnost za lidi uvádí jako zvláště stresující, opírá se o studie, které byly na toto téma provedeny. (Arnold, 2007) Jestliže je stres nepřiměřeně velký, zatížení organismu je nadměrné, pak se začínají objevovat trvalejší příznaky, které později vedou ke vzniku nemocí ze stresu. Dle Venglářové
(2011)
má
stres
negativní
vliv
na
kardiovaskulární
systém,
gastrointestinální systém, imunitní systém, močopohlavní systém a svalový systém. U svalového systému zdůrazňuje především obtíže spojené s bolestmi zad, za krkem, v oblasti hrudníku a bolesti hlavy. (Venglářová, 2011) Dle Asbjorna (2004) vede stres ke svalovému napětí. Reakce na svalové napětí vyvolané stresem mohou být různé. Může se jednat o bolesti kloubů nebo svalů, zvracení, bolesti páteře a zad. Při úzkosti dochází často ke ztrátě chuti k jídlu (Asbjorn, 2004) Arnold (2007) dospěl ke klíčovému poznatku, podle kterého spočívá užitečný pohled na řízení stresu v myšlence na primární prevenci (např. práce se zdrojem stresu) a sekundární prevenci (např. školení). (Arnold, 2007)
22
Burn-out – syndrom vyhoření popisuje Janáčková (2008) jako profesionální selhávání na základě vyčerpání, jenž je vyvoláno zvyšujícími se požadavky samotného jedince nebo okolí. Mimo jiné zahrnuje ztrátu potěšení, ideálů, energie, smyslu práce. Projevuje se negativním sebehodnocením a negativním postojem k povolání. (Janáčková, 2008) Pro syndrom vyhoření je typické, že se projevuje spíše v psychické stránce osobnosti. Navenek je vidět až později. Podle Venglářové (2011) jsou prvními varovnými příznaky: pocit, že zdravotník práci nezvládá, zpochybňuje její význam. Celkově působí nervózním, nespokojeným dojmem, k okolí se chová podrážděně. Objevují se první tělesné příznaky a to problémy se spaním, bolesti hlavy, bolesti zad, časté infekce, poruchy krevního oběhu, kolísání tělesné váhy. (Venglářová, 2011) Vliv na vznik syndromu vyhoření má osobnostní nastavení pomáhajícího. Podstatou je příliš velká snaha pomáhat a pečovat. Může jít i o plnění egoistických potřeb a uspokojení vlastní touhy po moci. Druhou proměnnou je prostředí, kde pracujeme: Lze sem zařadit charakter vykonávané práce, organizace práce. Sestra musí reagovat na aktuální situaci na oddělení, řeší provozní problémy. Nemalý vliv má i směnný provoz. Vysoce zatěžující je dle Venglářové (2011) zejména péče o chronicky nemocné, péče o depresivní pacienty, léčba závislosti, gerontopsychiatrická péče, práce na krizových centrech. (Venglářová, 2011) Vznik syndromu vyhoření podporují i nevhodné systémové a organizační podmínky. Pokud sestra vydává více energie, než dostává, přetíženost v důsledku nízkého počtu personálu, nevhodné chování nadřízených, špatné vztahy na pracovišti, nevyhovující pracovní podmínky a nevhodná organizace práce., přepracování, nadměrná emocionální zátěž. Syndrom vyhoření je popisován jako neustále se vyvíjející proces, který může trvat měsíce až roky. Zpočátku dochází k emočnímu vyhoření, později psychickému vyhoření vedoucímu ke ztrátě inspirace. Nakonec přichází fyzické vyčerpání, které vede k psychosomatickému onemocnění. (Venglářová, 2011)
1.6 Prevence vzniku vertebrogenních onemocnění Existuje mnoho návyků zdravého životního stylu a bezpečného držení těla, které jsou prevencí vzniku vertebrogenních onemocnění. Měli bychom si tyto pravidla pamatovat a osvojit. (Toys, 2011)
23
Dobře se vyspat - je vhodné spát v horizontální poloze, čímž se vyrovnají a dobře vyživují obratle. Specialisté radí používat tvrdou matraci a pevný nízký polštář. Ranní protahování – dřív než vstanete, natáhněte ruce nad hlavu, pak přitáhněte kolena k hrudi, jedno po druhém. Nošení pohodlného oblečení – těsné kalhoty omezují pohyb těla zejména v oblasti pasu. Móda by neměla být důležitější než zdraví. Boj proti osteoporóze – konzumovat dostatečné množství kalcia, obsaženého v mnoha potravinách a pravidelně cvičit. Nenosit vysoké podpatky – vysoké podpatky nutí přenášet váhu dopředu a to příliš zatěžuje záda. Střídání pracovních pozic – pokud práce vyžaduje sezení u počítače, je vhodné si občas stoupnout a projít se. (Toyos, 2011) Aby nedošlo k ochablému držení těla, doporučuje Voll (2004) pečovat o břišní a zádové svalstvo. Udržovat trup ve vyvážené poloze a kontrolovat si správné držení těla. (Voll, 2004)
1.6.1 Zdravý pohyb „Pro zachování a upevňování zdraví je nezbytným a nejpřirozenějším předpokladem aktivní pohyb. „ (Kubátová, 2009, s. 39) Správný stoj, sed a chůze jsou velmi důležité. Při sedu je velmi důležitý výběr vhodné židle, nohy by se měly dotýkat podlahy. Správná chůze vychází zejména ze správného postoje. Při chůzi do schodů je důležité zpevnit svaly břicha, zad a hýždí. Pohybovat se vzpřímeně a dívat se dopředu. (Vytejčková, 2011) Cvičení udržuje tělo zdravé a pomáhá lépe se vypořádat s bolestí. Cvičení významně pomáhá k prevenci vzniku bolestí zad a také snižuje stres. Dle Weller (2008) se pohybem zvyšuje hladina endorfinů, které napomáhají k tišení bolesti. Dochází ke zvýšení tažné síly svalů a šlach, což zvyšuje jejich odolnost proti jakémukoliv poškození. Cvičení výrazně snižuje riziko osteoporózy, zlepšuje koordinaci pohybů a rovnováhu. To má za následek snížení a prevenci pádů. Nejlepších výsledků lze dosáhnout pravidelným cvičením. (Weller, 2008) Pravidelná pohybová aktivita zvyšuje produktivitu práce, snižuje pracovní neschopnost, náklady na léčení i pracovní fluktuaci. (Stejskal, 2004) 24
Bašková (2009) zdůrazňuje roli primární prevence, kde upřednostňuje vytrvalostní aktivity, při kterých dochází ke zvýšení srdeční aktivity, a tím se dostává k pracujícím svalům více kyslíku. Posilovací cvičení zvyšují srdeční výkonnost a posilují svaly a kosti. Dle Baškové (2009) je velmi důležitý i strečink, který pomáhá dosáhnout tělesného a duševního uvolnění a zároveň zvyšuje ohebnost a pružnost svalstva. (Bašková, 2009)
1.6.2 Prevence poškození zdraví při fyzické zátěži Vévoda (2013) shledává jako podstatně zajištění dostatečného počtu zdravotnického personálu. Neméně důležitý je dostatek vhodných pomůcek k manipulaci s imobilními pacienty. Samozřejmostí je vhodné dispoziční řešení oddělení. Důležitý je dle Vévody (2013) nácvik správných postupů při péči o imobilní pacienty. Zvláště náročnou práci by měli vykonávat muži. Dále je vhodná ergonomická úprava pracoviště a pracovních pomůcek. (Vévoda, 2013) „Nelze pochybovat o tom, že páteřní bolestivé syndromy souvisí s přetěžováním páteře, ale neexistuje jednotný vztah mezi stupněm zatížení a rozvojem bolestivého páteřního syndromu.“ (Vévoda, 2013, s. 94) Při své práci zdravotníci často zvedají břemena, přenáší pomůcky, manipulují s prádlem. Při zvedání břemena je důležité zpevnit břicho, hýždě, zaujmout rozkročný stoj, který slouží ke zvýšení stability. Stát co nejblíže břemenu a ze dřepu postupně zvedat předmět ke svému těžišti. (Vytejčková, 2011) V práci zdravotníků by měla být střídána období práce s odpočinkem jako prevence únavy a vyčerpání. Pohyby by měly být prováděny správně, koordinovaně, plynule, se zapojením vhodných svalů. Důležitý je i výběr vhodné obuvi, která snižuje zátěž kloubů dolních končetin. Obuv by měla mít pružnou podrážku, tvarovanou stélku a klínek do 4 cm. Pata by měla být uzavřená a pevná. Existuje několik „škol zad“, které upozorňují na nevhodné polohy a pohyby vedoucí k poškození pohybového aparátu. Podávají důležité informace o příčinách vzniku bolestí, správných pohybech a polohách. U nás se nejčastěji užívají poznatky ze školy zad švýcarského lékaře Bruggera. (Vytejčková, 2011)
25
1.6.3 Zdravá výživa Pro předcházení bolesti zad je nezbytné, aby strava obsahovala důležité výživné látky. Podle Toyos (2011) je důležité konzumovat zdravou a vyváženou stravu, která vede ke snížení nadváhy a vytváření svalové hmoty. Je to jedna ze zásad zdravého životního stylu, které pomáhají udržet pevné zdraví. Z pohledu výživového poradce existuje mnoho potravin, které obsahují důležité vitamíny a minerály. Pro udržení zdravých zad je důležitá konzumace ovoce a čerstvé zeleniny, vyhýbání se živočišným tukům, cukru, soli, alkoholu a kávě. Důležitou roli hrají antioxidanty, které pomáhají snižovat volné radikály, jež ničí kloubní chrupavky. Nalezneme je v česneku, sladkých bramborách, rajčatech a bobulovitém ovoci. (Toyos, 2011) Vitamíny jsou obsaženy v zelenině, ovoci a v mnoha obilných produktech. (Voll, 2004) Symptomy nedostatku vitaminů se mohou projevovat bolestmi v zádech, zpomaleným krevním oběhem v zádech, napětím na krku a celkovou ztuhlostí. Bašková (2009) zdůrazňuje, nutnost střídmosti v jídle. Kdy energetický výdej by měl odpovídat energetickému příjmu. Strava by měla být vyvážená a racionální. (Bašková, 2009)
1.6.4 Zvládání stresu a prevence syndromu vyhoření „Má-li sestra dobře pracovat – má-li pečovat o pacienty a být jim mimo jiné i povzbuzující sociální oporou, pak je zapotřebí, aby byla i ona sama v dobrém stavu.“ (Křivohlavý, 2004, s. 9) Na zvládání stresu mají vliv dvě zásadní okolnosti. Jsou to osobnostní zdroje zvládání zátěže a podpora a pomoc okolí při zvládání zátěže. (Venglářová, 2011) Pojem zvládnutí (coping) vysvětluje Venglářová (2011) jako nasazení všech sil k boji, abych byli schopni zvládnout zátěž, která přesahuje limit. Copingovými strategiemi rozumíme způsoby vyrovnání se se zátěží. (Venglářová, 2011) Mezi osobní zdroje zvládání stresu patří zdraví a energie, praktické zdroje řešení, přesvědčení a víra ve své schopnosti, hledání informací. Při zvládání stresu hledáme sociální oporu – toho, kdo nás vyslechne a poradí nám. (Venglářová, 2011)
26
Strategie na zvládání stresu funguje u každého individuálně. Venglářová (2011) dělí postupy na zvládání stresu takto: Postupy zaměřené na řešení nebo odstranění problému: zde je člověk nucen vyvinout vlastní aktivitu, překonat obavy, změnit podmínky, určit si priority, hledat pozitivní stránky na dané situaci, správně si vše zorganizovat v čase. Postupy zaměřené na zvládnutí emocí – mají za úkol navodit zpět vnitřní rovnováhu. Mezi tyto postupy lze zařadit relaxaci. (Venglářová, 2011) Ke spontánní relaxaci dochází, jak uvádí Venglářová (2011), bez našeho chtění a vědomí. Jedná se odpočinek, který složí ke zmírnění tenze, abychom mohli klidně usnout. Záměrnou reakci navozujeme vlastní vůlí a musí k ní být navozené vhodné podmínky. Mezi tyto podmínky patří dle Venglářové (2011): klidné prostředí a čerstvý vzduch, dostatek času, správná poloha, soustředění se., správné dýchání, trpělivost a vhodné oblečení. Relaxací může být procházka do přírody, ale i aromaterapie, muzikoterapie, akupresura, akupunktura. (Venglářová, 2011) Jeden z hlavních faktorů, který pomáhá předcházet syndromu vyhoření, je dle Křivohlavého (2004), žít smysluplným životem. Důležité je mít urovnaný žebříček životních hodnot, vědět, co je důležité a co naopak nepodstatné. Mít v životě hodnotný, nadějný a reálný cíl. Brát ohled nejen na vlastní potřeby, ale i zájmy druhých. Křivohlavý (2004) dále zdůrazňuje důležitost rovnováhy mezi tím, co nás zatěžuje (stresory) a naopak tím, co nám dodává sílu (salutory). O to co, nám dodává sílu, se musíme starat a usilovat. (Křivohlavý, 2004) Bartošíková (2006) dělí prevenci syndromu vyhoření na úrovní jedince a na úrovni organizace. Na úrovní jedince je důležité nalezení smysluplné pracovní činnosti, dále získání a profesionální autonomie a opory a správný vztah k práci a ostatním životním hodnotám. Je nutné vytvořit si zdravý systém sebepodpory, což představuje žít vlastní smysluplný život mimo roli pomáhajícího. (Bartošíková, 2006) Na úrovní organizace je prevence vyjádřením zájmu organizace o podřízené. Jednou ze základních podmínek efektivní ošetřovatelské péče je týmová spolupráce. V týmu by měla být důvěrná atmosféra a pocit sounáležitosti. Dobře vykonaná týmová práce přináší pocit spokojenosti, radosti a uvolnění, což se stává motivací a dodává energii jednotlivcům. Dle Bartošíkové (2006) by tým měl jít za společnými cílem, kterého dosáhne společně vynaloženými prostředky. V týmu je důležitá spolehlivost, smysl pro závazky, důvěra a respekt. Týmová práce by měla naplnit pocit, že někam patřím, jsem užitečný a jsem důležitý. (Bartošíková, 2006) 27
2. Výzkumná část 2.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Cíl první Zmapovat výskyt vertebrogenních onemocnění u zdravotníků, která jsou vnímána v souvislosti s vykonávanou profesí.
Cíl druhý Zjistit, jaké je míra fyzické zátěže zdravotníků při výkonu povolání.
Cíl třetí Zmapovat životní styl zdravotníků a jejich přístup k prevenci vertebrogenních onemocnění.
2.2 Výzkumné otázky Jsou vertebrogenní obtíže vnímány v přímé souvislosti s vykonávaným povoláním? Jak zdravotníci hodnotí fyzickou zátěž v rámci své profese? Vede zvýšené pracovní zatížení u zdravotníků ke stresu? Mají zdravotníci vhodné pomůcky s ohledem na mírnění fyzické zátěže? Jak zdravotníci přistupují k prevenci vertebrogenních onemocnění?
28
2.3 Metodika výzkumu Ke zpracování mé bakalářské práce jsem zvolila výzkumnou metodu kvantitativní. Pro sběr dat sloužil dotazník (viz příloha č. 1). V úvodní části jsem seznámila respondenty s účelem dotazníku. Dále jsem zde uvedla instrukce pro vyplnění dotazníku a sdělila respondentům, že dotazník je zcela anonymní. Dotazník tvoří 24 otázek, 20 otázek je uzavřených, 1 polouzavřená a 3 otázky otevřené. První tři otázky slouží k získání informací o vzorku respondentů. Jsou to otázky týkající se věku, pohlaví a vzdělání. Další otázky již navazují na cíle a vztahují se k výzkumným otázkám.
2.4 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Mými respondenty byli zdravotníci pracující v Nemocnici Jihlava na lůžkových odděleních. Celkem bylo rozdáno 160 dotazníků. Zpátky se vrátilo 150 dotazníků. Návratnost dotazníků byla 93,75 %.
2.5 Průběh výzkumu Výzkum probíhal od listopadu 2015 do února 2016, po schválení žádosti o povolení výzkumného šetření (viz příloha č. 2), v Nemocnici Jihlava. Žádost byla schválena náměstkyní ošetřovatelské péče Mgr. Cmuntovou dne 10. 10. 2015.
2.6 Zpracování získaných dat Získaná data jsem zpracovala a vyhodnotila pomocí programu Microsoft Office Excel 2007. Pro přehlednost jsem zvolila sloupcové grafy s barevným rozlišením jednotlivých odpovědí jednotlivých otázek.
2.7 Výsledky výzkumu Výsledky výzkumu jsou zpracovány pomocí sloupcového grafu a doplněny textovým popisem. U otázky č. 5 a 11 jsem k vyhodnocení využila tabulky. 29
Otázka č. 1: Jaké je vaše pohlaví?
96% 100% 90% relativní četnost
80% 70% 60% 50% 40% 4%
30% 20% 10% 0% muž
žena pohlaví
Graf 1 Pohlaví respondentů
Graf 1 znázorňuje pohlaví respondentů. Dotazník vyplnilo celkem 150 oslovených. Z tohoto počtu bylo 6 mužů (4 %) a 144 žen (96 %).
30
Otázka č. 2: Jaký je váš věk?
100,00% 90,00%
relativní četnost
80,00% 70,00% 60,00% 50,00%
30,67%
29,33%
40,00%
24,67%
30,00%
15,33%
20,00% 10,00% 0,00% do 30
31 - 40
41 - 50
51 a více
věk
Graf 2 Věk respondentů
Graf 2 ukazuje věkové rozložení respondentů. Průměrný věk respondentů dosáhl 37,5 roku. Do 30 let bylo 46 respondentů (30,67 %). Věku mezi 31 a 40 roky dosáhlo 44 respondentů (29,33 %). Ve věkové kategorii 41 až 50 let bylo 37 respondentů (24,67 %). Nad 51 let mělo 23 respondentů (15,33 %).
31
relativní četnost
Otázka č. 3: Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
56%
středoškolské s maturitou
23%
21%
vyšší odborné
vysokoškolské
vzdělání
Graf 3 Nejvyšší dosažené vzdělání
Graf 3 ukazuje nejvyšší dosažené vzdělání. Ze 150 dotázaných mělo středoškolské vdělání s maturitou 84 respondentů (56 %). Vyššího odborného vzdělání dosáhlo 34 respondentů (23 %). Vysokoškolského vzdělání dosáhlo 32 respondentů (21 %).
32
Otázka č. 4: Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví?
100% 90%
relativní četnost
80% 70% 60% 50%
36%
31%
40%
20%
30%
13%
20% 10% 0% méně než 10 let
11 - 20 let
21 - 30 let
31 a více let
délka praxe
Graf 4 Délka praxe ve zdravotnictví
Graf 4 ukazuje dobu, po kterou respondenti pracují ve zdravotnictví. Méně než 10 let uvedlo 54 respondentů (36 %). Praxi s délkou mezi 11 a 20 roky mělo 46 respondentů (31 %). Mezi 21 a 30 roky ve zdravotnictví pracovalo 30 respondentů (20 %). Praxi delší než 31 let ve zdravotnictví mělo 20 respondentů (13 %).
33
Otázka č. 5: Co obecně považujete za nejčastější příčinu vertebrogenních obtíží? Tabulka 2 Nejčastější příčina vertebrogenních obtíží Příčina vzniku vertebrogenních obtíží absolutní četnost (n)
relativní četnost (%)
obezitu
82
54,67%
zvedání těžkého břemene
113
75,33%
poranění páteře
12
8,00%
nedostatek pohybu
45
30,00%
těhotenství a porod
12
8,00%
sedavé zaměstnání
64
42,67%
psychické faktory
33
22,00%
jiné
3
2,00%
Tabulka 2 ukazuje co respondenti považují za nejčastější příčinu vertebrogenních obtíží. Z nabízených odpovědí bylo možno označit až tři možnosti. Obezitu jako příčinu vertebrogenních obtíží označilo 82 respondentů (54,67 %). Variantu zvedání těžkého břemene zvolilo 113 respondentů (75,33 %). Poranění páteře jako zdroj obtíží uvedlo 12 respondentů (8 %). Příčinu v nedostatku pohybu vidí 45 dotázaných (30 %). Těhotenství a porod označilo 12 respondentů (8 %). Sedavé zaměstnání jako zdroj veretebrogenních uvedlo 64 respondentů (42,67 %). Psychické faktory – stres, vyčerpání mohou být příčinou vertebrogenních obtíží podle 33 respondentů (22 %), variantu jiné zvolili 3 respondenti (2 %).
34
Otázka č. 6: Trpíte vy sám/sama vertebrogenními obtížemi?
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00%
56,00%
70,00% 60,00% 50,00% 40,00%
22,67%
18,67%
30,00% 20,00%
2,67%
10,00% 0,00% často
občas
nikdy
nedokážu posoudit
výskyt obtíží
Graf 5 Vertebrogenní obtíže
Graf 5 znározňuje vertebrogenní obtíže u zdravotníků. Často trpí vertebrogenními obtížemi
28 respondentů
(18,67
%).
Občas
trpí
vertebrogenními
obtížemi
84 respondentů (56 %). Nikdy nemělo verebrogenní obtíže 34 respondentů (22,67 %). Zda trpí vertebrogenními obtížemi nedokázali posoudit 4 respondenti (2,67 %). Vertebrogenními obtížemi často nebo občas tedy trpí 112 respondentů (74,67 %) z celkového počtu 150 dotázaných.
35
Otázka č. 7: Jaká je nejčastější lokalizace vašich vertebrogenních obtíží?
100,00% 90,00%
relativní četnost
80,00% 70,00% 60,00% 50,00%
35,71%
36,61%
32,14%
40,00%
18,75%
30,00% 20,00%
3,57%
10,00% 0,00% krční
hrudní
bederní
křížové
kostrč
lokalizace
Graf 6 Lokalizace vertebrogenních obtíží
Graf 6 znázorňuje lokalizaci vertebrogenních obtíží. Ze 112 respondentů označilo 26 respondentů (23,21 %) na páteři dvě a více oblastí, ve kterých trpí obtížemi. Krční páteř jako místo obtíží označilo 36 respondentů (32,14 %). Obtíže s hrudní páteří uvedlo 21 respondentů (18,75 %). Lokalizaci v bederní oblasti označilo 40 respondentů (35,71 %). Výskyt vertebrogenních obtíží v křížové oblasti uvedlo 41 respondentů (36,61 %). A jakou problematickou oblast označili kostrč 4 respondenti (3,57 %).
36
Otázka č. 8: Domníváte se, že vaše obtíže souvisí s vykonávanou profesí
relativní četnost
zdravotníka?
100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
37,50%
35,71% 17,86% 6,25%
2,68%
souvislost s profesí
Graf 7 Souvislost obtíží s profesí zdravotníka
Graf 7 znázorňuje, zda podle dotázaných souvisí jejich obtíže s vykonávanou profesí zdravotníka. Ze 112 uvedlo variantu zcela jistě 42 respondentů (37,50 %). Možnost ano pravděpodobně zvolilo 40 respondentů (35,71 %). Variantu možná vybralo 20 respondentů (17,86 %). Obtíže nesouvisí s vykonávanou profesí podle 7 respondentů (6,25 %) a 3 respondenti (2,68 %) nedokázali souvislost s vykonávanou profesí posoudit.
37
Otázka č. 9: Byl/a jste v důsledku vertebrogenních obtíží v pracovní neschopnosti?
100,00% 90,00%
67,86%
relatinví četnost
80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00%
21,43% 9,82%
20,00%
0,89%
10,00% 0,00% ano opakovaně
ano jednou
ne nikdy
nepamatuji se
pracovní neschopnost
Graf 8 Vztah vertebrogenních obtíží a pracovní neschopnosti
Graf 8 znázorňuje počet pracovních neschopností v důsledku vertebrogenních obtíží u osloveného vzorku dotázaných. Ze 112 respondentů bylo opakovaně v pracovní neschopnosti v důsledku vertebrogenních onemocnění 11 (9,82 %). Jednou v pracovní neschopnosti bylo 24 respondentů (21,43 %). Z celkového počtu 150 dotázaných bylo tedy minimálně jednou v pracovní neschopnosti s bolestí zad 25 zdravotníků 16,67 %. V důsledku
vertebrogenních
obtíží
nikdy
nebylo
v pracovní
neschopnosti
76 respondentů (67,86 %). Variantu nepamatuji se zvolil 1 respondent (0,89 %).
38
Otázka č. 10: Byly vaše vertebrogenní obtíže důvodem vaší hospitalizace v nemocnicčním zařízení?
100,00%
81,25%
90,00%
relativní četnost
80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00%
12,50% 5,36%
0,89%
10,00% 0,00% ano opakovaně
ano jednou
ne nikdy
nepamatuji se
hospitalizace
Graf 9 Vztah vertebrogenních obtíží a hospitalizace
Graf 9 znározňuje počet zdravotníků, kteří byli v důlesku vertebrogenních onemocnění hospitalizování v nemocničním zařízení. Opakovaně bylo z důvodu vertebrogenních obtíží hospitalizovaáno 6 respondentů (5,36 %) z celkového počtu 112. Jednou bylo hospitalizováno 14 respondentů (12,5 %). Celkem tedy minimálně jednou bylo hospitalizováno 20 dotázaných z celkového počtu 150 zdravotníků, což činí 13,33 %. Variantu nikdy zvolilo 91 respondentů (81,25 %). Nepamatuje si 1 respondent (0,98 %).
39
Otázka č. 11: Znázorněte míru fyzické zátěže při výkonu vašeho povolání na grafické škále Tabulka 3 míra fyzické zátěže při výkonu povolání
Grafická škála míry zátěže při výkonu povolání stupnice škály
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
absolutní počet (n)
2
4
7
18
31
18
22
30
10
8
relativní počet (%) 1,33% 2,67% 4,67% 12,00% 20,67% 12,00% 14,67% 20,00% 6,67% 5,33%
Tabulka 3 znázorňuje míru fyzické zátěže, kterou uvedli zdravotníci při výkonu povolání. Míru zátěže znázornili na grafické škále od 1 do 10, kdy 1 znamenalo minimální zátěž a 10 zátěž maximální. Z celkového počtu 150 označili hodnotu 1 dva respondenti (1,33 %). Stupeň 2 zvolili 4 respondenti (2,67 %). Stupeň 3 označilo 7 respondentů (4,67%). Fyzickou zátěž na stupni 4 uvedlo 18 respondentů (12 %). Číslo 5 na grafické škále označilo 31 respondentů (20,67 %). Hodnotu 6 na grafické škále zvolilo 18 respondentů (12 %). Stupeň 7 označilo na grafické škále 22 zdravotníků (14,67 %). Hodnotu 8 označilo 30 respondentů (20 %). Fyzickou zátěž na stupni 9 uvedlo 10 respondentů (6,67 %) a maximální zátěž stupeň 10 zvolilo 8 zdravotníků (5,33 %).
40
Otázka č. 12: Zhodnoťte míru stresu při výkonu vašeho povolání
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00% 70,00% 60,00%
36,00%
50,00% 40,00% 30,00%
45,33%
16,00%
20,00%
1,33%
10,00%
1,33%
0,00% velmi vysoký
vysoký
střední
nízký
nedokážu posoudit
stres
Graf 10 Míra stresu při výkonu povolání
Graf 10 znázorňuje, jak hodnotí zdravotníci míru stresu při výkonu povolání. Jako velmi vysoký označilo stres při výkonu povolání 24 respondentů (16 %). Variantu vysoká míra stresu zvolilo 54 respondentů (36 %). Střední stres při výkonu povolání prožívá 68 zdravotníků (45,33 %). Nízkou míru stresu při výkonu povolání uvedli 2 respondenti (1,33 %). Míru stresu nedokázali posoudit 2 respondenti (1,33 %).
41
Otázka č. 13: Domníváte se, že může mít stres přímou sovislost se zhoršením
relativní četnost
stavu vertebrogenních obtíží?
100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
22,67%
29,33%
33,33%
17,33% 4,00%
vliv stresu
Graf 11 Vliv stresu na vertebrogenní obtíže
Graf 11 ukazuje, jak zdravotníci vnímají souvislost mezi stresem a zhoršením stavu vertebrogenních obtíží. Ze 150 respondentů se 34 (22,67 %) domnívá, že stres zcela jistě vede ke zhoršení vertebrogenních obtíží. Možnost ano pravděpododbně zvolilo 44 respondentů (29,33 %). Odpověď možná zvolilo 50 respondentů (33,33 %). Možnost ne – stres nemá přímou souvislost se zhoršením verebrogenních obtíží uvedlo 26 zdravotníků (17,33 %). Nedokážu posoudit odpovědělo 6 respondentů (4 %).
42
Otázka č. 14: Snaží se váš zaměstnavatel usnadnit vám výkon vašeho povolání?
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00% 70,00% 40,00%
60,00%
40,00%
50,00% 40,00% 30,00% 20,00%
13,33% 6,67%
10,00% 0,00% ano velmi
ano dle možnosti
ne
nedokážu posoudit
usnadnění práce
Graf 12 Usnadnění výkonu povolání zaměstnavatelem
Graf 12 ukazuje pohled zdravotníku na to, zda jim zaměstnavatel usnadňuje výkon jejich povolání. Odpověď ano velmi uvedlo 10 respondentů (6,67 %). Dle možností usnadňuje zaměstnavatel výkon povolání 60 respondentům (40 %). Možnost ne zvolilo 6o respondentů (40 %). A situaci nedokázalo posoudit 20 respondentů (13,33 %).
43
Otázka č. 15: Máte vždy k výkonu povolání vhodné podmínky?
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00% 70,00% 43,33%
60,00%
38,00%
50,00% 40,00% 30,00%
10,67%
8,00%
20,00% 10,00% 0,00% ano vždy
téměř vždy
ne
nedokážu posoudit
vhodné podmínky
Graf 13 Dostupnost vhodných podmínek
Graf 15 znázorňuje, zda mají zdravotníci vždy k výkonu povolání vhodné podmínky. Odpověď ano vždy zvolilo 12 respondentů (8 %). Téměř vždy má vhodné podmínky k výkonu povolání 65 zdravotníků (43,33 %). Možnost ne zvolilo 57 respondentů (38%). Situaci nedokázalo posoudit dle grafu 16 rspondentů (10,67 %).
44
Otázka č. 16: Máte na oddělení k dispozici zvedák na manipulaci s ležícími pacienty?
relativní četnost
88,67% 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
4,00%
ano máme a často ho využíváme
2,00%
5,33%
ano máme, ale příliš nevyužíváme
ano máme, ale vůbec nevyužíváme
ne nemáme k dispozici
dostupnost zvedáku
Graf 14 Dostupnost zvedáku na oddělení
Graf 14 znázorňuje dostupnost zvedáku na manipulaci s ležícími pacienty na jednotlivých odděleních. Zvedák má k dispozici a často ho využívá 6 respondentů (4 %). Zvedák mají k dispozici, ale příliš nevyužívají 3 respondenti (2 %). Odpověď zvedák máme, ale vůbec nevyužíváme zvolilo 8 respondentů (5,33 %). Zvedák na manipulaci s ležícími pacienty k dispozici nemá 133 respondentů (88,67 %).
45
relativní četnost
Otázka č. 17: Je vaše oddělení vybaveno polohovacími lůžky?
100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
42,67% 26,67%
18,00% 7,33%
všechna lůžka polohovací
omezený počet maximálně využíváme
5,33%
omezený omezený počet - příliš počet - vůbec nevyužíváme nevyužíváme
žádná polohovací lůžka
polohovací lůžka
Graf 15 Vybavenost oddělení polohovacími lůžky
Graf 15 znázorňuje vybavenost oddělení polohovatelnými lůžky. Všechny lůžka polohovací má k dispozici 40 respondentů (26,67 %). Pouze omezený počet polohovatelných lůžek, které se snaží
maximálně využívat má
k dispozici
64 respondentů (42,67 %). Omezený počet polohovatelných lůžek, které příliš nevyužívají uvedlo 11 respondentů (5,33 %). Omezený počet polohovatelných lůžek, které vůbec nevyužívají, má k dispozici 8 respondentů (5,33 %). Odpověď nemáme žádná polohovací lůžka zvolilo 27 respondentů (18 %).
46
relativní četnost
Otázka č. 18: Které pomůcky využíváte k přesunu ležících nemocných?
90,67%
100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
58,67%
9,33% 4,67%
polohovací podložku
polohovací roller
zvedák
0,00%
jiné
žádne speciální pomůcky
pomůcky
Graf 16 Pomůcky k přesunu ležících nemocných
Graf 16 znázorňuje dostupnost pomůcek, které zdravotníci využívají k přesunu ležících nemocných. Plátěnou polohovací podložku používá 136 respondentů (90,67 %). Polohovací
roller
k přesunu
ležících
nemocných
využívá
88
respondentů
(58,67 %). Zvedák má k dsipozici a využívá 7 respondentů (4,67 %). Jiné pomůcky k přesunu ležících nemocných neuvedl nikdo. Žádné speciální pomůcky nevyužívá 14 respondentů (9,33 %).
47
Otázka č. 19: Umíte váš čas rozdělit mezi prác,i odpočinek, relaxaci a spánek?
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00% 56,00%
70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00%
24,00% 11,33%
20,00%
5,33%
10,00%
3,33%
0,00% ano zcela určitě
spíše ano
spíše ne
ne
nedokážu posoudit
rozdělení času
Graf 17 Rozdělení času mezi aktivity
Z grafu 17 je patrné, jak zdravotníci umí rozdělit svůj čas mezi práci, odpočinek, relaxaci a spánek. Odpověď ano zcela určitě zvolilo 17 respondentů (11,33 %). Možnost spíše ano zvolilo 84 respondentů (56 %). Svůj čas mezi uvedené aktivity spíše neumí rozdělit 36 respondentů (24 %). Odpověď ne označilo 8 respondentů (5,33 %). Situaci nedokázalo posoudit 5 respondentů (3,33 %).
48
Otázka č. 20: Přistupujete aktivně k prevenci vzniku vertebrogenních onemocnění?
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00% 70,00%
50,67%
60,00% 32,00%
50,00% 40,00% 30,00%
10,67%
20,00%
6,67%
10,00% 0,00% ano velmi aktivně
ano spíše aktivně ne jsem pasivní
nevím
prevence
Graf 18 Prevence vzniku vertebrogenních onemocnění
Graf
18
znázorňuje,
zda
zdravotníci
přistupují
aktivně
k prevenci
vzniku
vertebrogenních onemocnění. Odpověď ano aktivně označilo 16 respondentů (10,67 %). Spíše aktivně přistupuje k prevenci 76 respondentů (50,67 %). Pasivních je 48 respondentů (32 %). Možnost nevím zvolilo 10 respondentů (6,67 %). Celkem tedy aktivně nebo spíše aktivně přistupuje k prevenci vzniku vertebrogenních onemocnění 92 respondentů (57,50 %).
49
Otázka
č.
21:
Vypište,
jak
aktivně
přistupujete
k prevenci
vzniku
vertebrogenních onemocnění Tabulka 4 Aktivní přístup k prevenci vzniku vertebrogenních onemocnění Aktivita plavání jóga procházky cvičení tanec meditace sport masáže strava
absolutní četnost (n) 18 12 21 14 9 6 23 11 4
relativní četnost (%) 19,57% 13,04% 22,83% 15,22% 9,78% 6,52% 25,00% 11,96% 4,35%
Tabulka 4 ukazuje, jakým způsobem přistupují zdravotníci k prevenci vertebrogenních onemocnění. Někteří respondenti vypsali více možností. Aktivně nebo spíše aktivně přistupuje 92 respondentů. Z toho plavání uvedlo 18 respondentů (19,57 %). Jógu cvičí 12 respondentů (13,04 %). Chození na procházky jao prevenci vertebrogenních onemocnění uvedlo 21 respondentů
(22,83
%). Cvičení všeobecně uvedlo
14 respondentů (15,22 %). Aktivitu v podobě tance uvedlo 9 respondentů (9,78 %). Meditaci napsalo 6 respondentů (6,52 %). Sport jako aktivní přístup uvedlo 23 respondentů (25 %). Na masáže chodí 11 respondentů (11,96 %). Prevenci v podobě vhodné stravy uvedli 4 respondenti (4,35 %).
50
Otázka č. 22: Věnujete se aktivně nějakému sportu?
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 30,00%
33,33%
29,33%
40,00%
18,67% 16,67%
20,00%
2,00%
10,00% 0,00% několikrát týdně
1x týdně
1x za 14 dní
příležitostně
nesportuji
sportovní aktivity
Graf 19 Sportovní aktivity
Graf 19 znázorňuje odpovědi zdravotníků na otázku, zda se aktivně věnují nějakému sportu. Několikrát týdně sportuje 25 respondentů (16,67 %). Jedenkrát týdně se sportu věnuje 44 respondentů (29,33 %). Jedenkrát za 14 dnů sporují 3 respondenti (2 %). Odpověď příležitostně zvolilo 50 respondentů (33,33 %). Z dotázaných zdravotníků nesportuje 28 (18,67 %).
51
Otázka č. 23: Jste spokojena se svým životním stylem?
100,00% 90,00% relativní četnost
80,00% 70,00%
49,33%
60,00% 50,00%
34,67%
40,00% 30,00% 20,00%
8,67% 5,33%
10,00%
2,00%
0,00% rozhodně ano
spíše ano
spíše ne
rozhodně ne
nedokážu posoudit
spokojenost se životním stylem
Graf 20 Spokojenost se životním stylem
Graf 20 znázorňuje spokojenost zdravotníků s vlastním životním stylem. Rozhodně spokojených je 13 respondentů (8,67 %). Spíše spokojených se svým životním stylem je 74 respondentů (49,33 %). Odpověď spíše nespokojen označilo 52 respondentů (34,67%). Se svým životním stylem je rohodně nespokojených 8 zdravotníků (5,33 %). Situaci nedokázali posoudit 3 respondenti (2 %).
52
Otázka č. 24: Jsou ve vašem zařízení pořádány přednášky pro zdravotníky na
relativní četnost
téma prevence onemocnění z povolání?
100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
55,33% 24,00% 8,00%
3,33%
9,33%
přednášky
Graf 21 Přednášky na téma prevence onemocnění z povolání Graf 21ukazuje, zda jsou ve zdravotnických zařízeních pořádány přednášky pro zdravotníky na téma nemoci z povolání. Odpověď ano často zvolilo 5 respondentů (3,33 %). Přednášky jsou pořádány spíše výjimečně dle 36 respondentů (24 %). Variantu ne označilo 83 respondentů (55,33 %). Přednášky s těmito tématy nevyhledává 12 respondentů (8 %). Danou situaci nedokázalo posoudit 14 respondent (9,33 %).
53
2.8 Diskuze V bakalářské práci jsem si stanovila pět výzkumných otázek, které odpovídají třem stanoveným cílům. Výzkumu se zúčastnilo 150 respondentů, z nichž bylo 8 mužů a 144 žen. Průměrný věk respondentů dosáhl 37,5 roku. Středoškolské vzdělání mělo 56 % respondentů, ostatní dosáhli vzdělání vyššího. Diskuze bude dělena dle výzkumných otázek. První výzkumná otázka zní: Jsou vertebrogenní obtíže vnímány v přímé souvislosti s vykonávaným povoláním? Odpovědi na tuto otázku jsou ovlivněny věkem respondentů a délkou samotné praxe výkonu zdravotnického povolání. S narůstajícím věkem přibývá i zdravotních obtíží, které jsou ovlivněny mnoha faktory. Z výzkumu vyplývá, že mezi nejčastější příčinu vertebrogenních obtíží řadí zdravotníci jednoznačně zvedání těžkého břemene, s touto odpovědí se ztotožnilo 75,33 % procenta respondentů. Přestože pacienta nelze považovat za břemeno, manipulace s ním je dle zdravotníků jednoznačně nejnáročnější. I sedavé zaměstnání považují zdravotníci ve 42,67 % za příčinu bolesti zad. Práce zdravotníka spočívá nejen v péči o pacienta, ale i v administrativě. Je velmi důležité všechny úkony pečlivě zaznamenat do počítače, následně vytisknout a potvrdit jejich provedení. Sestra musí stanovit ošetřovatelské diagnózy, cíle a prostředky, kterými daných cílů dosáhne. Část pracovní doby tedy stráví sezením, které pokud není správné a proložené vhodnými pohybovými aktivity bezesporu zatěžuje pohybový aparát. Práce ve zdravotnictví je bezesporu velmi stresující. Z mého výzkumu vyplývá, že psychické faktory ovlivňují výskyt vertebrogenních obtíží u 22 % respondentů. Obezitu jako příčinu obtíží uvedlo 54,67 % a nedostatek pohybu 30 % zdravotníků. Z výzkumu vyplývá, že vertebrogenními obtížemi trpí často 18,67 % dotázaných. Občasné obtíže uvedlo 56 %, což je alarmující výsledek. Při výzkumu prováděném v Banské Bystrici dospěli Bednár a Majeríková (2011) k výsledku, kde bolesti páteře udávalo 63 % zdravotníků. Jak uvádí Skála (2011) celoživotní prevalence onemocnění páteře činní 60 – 90 %, avšak věková hranice se stále snižuje.
54
Tyto výsledky můžeme srovnat se zahraničním, kde se roční prevalence bolestí zad pohybuje 40 – 50 % a celoživotní prevalence potom mezi 35 – 80%. (Nelson, 2005). Musíme vzít v potaz, že výzkumu v mé práci se zúčastnili pouze lidé v produktivním věku, přesto výskyt obtíží uvedlo 74,67 % dotázaných. Lze tedy předpokládat, že s vyšším věkem bude toto procento stoupat a dle mého odhadu dosáhne prevalence 90%. Koubková (2007), zabývající se ve své práci podobným tématem, ve svém výzkumu dospěla
k výsledku,
že
bolestmi
zad
trpí
92
%
dotázaných
zdravotníků.
Váňová (2008) ve svém výzkumu dospěla k závěru, že bolestmi zad trpí 80 % zdravotníků. Jako problémovou oblast označilo krční páteř 32,14 % respondentů, což dle mého názoru jednoznačně souvisí s nesprávným držením těla a špatným sezením u počítače. Machartová (2011) uvádí, že bolestmi krční páteře trpí 42 % žen a 24 % mužů. Bederní oblast uvedlo 35,71 % a křížovou 36,61 %. Zde jsou obtíže dle mého mínění způsobeny přetěžováním těchto oblastí zejména při manipulaci s pacienty, dále při manipulaci s prádlem, stlaní lůžek, přenášení předmětů. Z celkového počtu zdravotníků označilo 23,21 % na páteři dvě a více oblastí, kde trpí obtížemi a bolestí. Dle mého názoru si mnoho zdravotníků tyto obtíže přivádí samo, zejména nevhodnou manipulací s pacienty. Je zde velmi důležitá spolupráce dvou zdravotníků při manipulaci s nemocným, jeho posazování, polohování. Vhodná je především domluva o úkonu a spolupráce. Zdravotníci na rozdíl od ostatních profesí znají dobře anatomii a fyziologii lidského těla, stejně jako příčiny vyvolávající vertebrogenní obtíže. Ze 112 respondentů, kteří trpí bolestmi zad, se jich 37,50 % domnívá, že tyto obtíže zcela jistě souvisí s vykonávanou profesí. Jako pravděpodobnou tuto možnost uvedlo 35,71 %. Možnou souvislost mezi bolestmi zad a výkonem povolání připouští 17,86 %. Pokud výsledky srovnáme s Koubkovou (2007), tak ta dospěla k závěru, že 87,5% se domnívá, že jejich obtíže souvisí s výkonem zdravotnického povolání. Zde jsou tedy výsledky srovnatelné. Z daných výsledků plyne, že vertebrogenní obtíže jsou zcela jistě vnímány v přímé souvislosti s vykonávaným povoláním. Z výzkumu dále vyplynulo, že 16,67 % zdravotníků bylo minimálně jednou za dobu výkonu povolání v pracovní neschopnosti z důvodu veretebrogenních obtíží a 13,33 % 55
jich se stejnou diagnózou bylo minimálně jednou hospitalizováno v nemocničním zařízení. Dle výzkumu Váňové (2008) bylo 20 % zdravotníků pracujících na lůžkových odděleních opakovaně v pracovní neschopnosti pro bolesti zad. Druhá výzkumná otázka zní: Jak zdravotníci hodnotí fyzickou zátěž v rámci své profese? Jak vyplývá z tabulky číslo 2 - zvedání těžkého břemene, jako příčinu vertebrogenních obtíží uvedlo 75,33 %. Jedná se zde o již výše zmíněnou manipulaci s pacientem, prádlem apod. Ke stejnému závěru došla i Váňové (2008) ve své bakalářské práci, kde se zabývala stejnou problematikou. Míru fyzické zátěže při výkonu povolání označili respondenti na grafické škále, kterou vyhodnocuje tabulka číslo 3. Nejčastěji se fyzická zátěž pohybovala v rozmezí stupně 4 až 8. Hroudová (2011) uvádí fyzickou zátěž na interním oddělení v průměru 6,28 % a na chirurgickém oddělení 8,12 %. Z výsledků vyplývá, že většina zdravotníků se domnívá, že fyzická zátěž v jejich povolání je vysoká. Je otázkou, jak lze tuto zátěž zdravotníků snížit na přijatelnou normu. Určitě vhodným vybavením a pomůckami určenými pro manipulaci s pacienty. Dospěla jsem tedy k závěru, že zdravotníci hodnotí míru fyzické zátěže jako střední až vysokou. Třetí výzkumná otázka zní: Vede zvýšené pracovní zatížení u zdravotníků ke stresu? Vertebrogenní obtíže jsou často řazeny mezi psychosomatická onemocnění. Z výzkumu vyplývá, že za nejčastější příčinu těchto obtíží považuje psychické faktory 22 % dotázaných. Povolání zdravotníka je dle mého názoru velmi stresující a náročné. I z výzkumu vyplynulo, že při výkonu povolání prožívá velmi vysoký stres 16 % respondentů. Jako vysoký hodnotilo stres 36 % zdravotníků. Za střední považuje stres 45,33 % dotázaných. Příčinou velké míry stresu je zcela jistě náročnost povolání. Bylo by tedy vhodné snažit se míru stresu eliminovat např. tím, že si činnosti vhodně uspořádáme a předejdeme tím časové tísni a snížíme míru přímého stresu. Jak uvádí Bartošíková (2006) mezi emocionální zátěže patří nutnost rychlého rozhodování a reakce, velká zodpovědnost, vyrovnání se s pocity bezmoci. Souvislost mezi stresem a vertebrogenními obtížemi vyhodnotilo jako možnou 33,33 % respondentů. Jako pravděpodobnou tuto souvislost uvedlo 29,33 % dotázaných. Zcela
56
jistou souvislost mezi stresem a vertebrogenními obtížemi nachází 22,67 % zdravotníků. Dospěla jsem tedy k závěru, že zvýšené pracovní zatížení u zdravotníků vede ke stresu.
Čtvrtá výzkumná otázka zní: Mají zdravotníci vhodné pomůcky s ohledem na mírnění fyzické zátěže? Respondenti odpovídali na otázku, zda se jim zaměstnavatel snaží usnadnit výkon povolání, 40 % zvolilo odpověď ano dle možností a zároveň 40 % zvolilo odpověď ne. Celkem 43,33 % má téměř vždy vhodné podmínky a naopak variantu ne zvolilo 38 % zdravotníků. Podobné odpovědi uvedli respondenti i v dostupnosti vhodných podmínek k výkonu povolání. Z výzkumu dále vyplynulo, že pouze 11,33 % zdravotníků má k dispozici na oddělení zvedák na manipulaci s ležícími pacienty. Hroudová (2011) ve svém výzkumu, který prováděla ve Všeobecné fakultní nemocnici a Fakultní Thomayerově nemocnic v Praze uvádí dostupnost zvedáku na oddělení v 37,4 %. Oproti tomu se ukázalo, že celkem 82 % respondentů má k dispozici polohovatelná lůžka ať již všechna nebo pouze část a v praxi je využívají. Jak dále ukazuje výzkum, k přesunu ležících pacientů zdravotníci nejčastěji využívají polohovací podložku. Tuto variantu zvolilo 90,67 %. Polohovací roller má k dispozici celkem 58,67 % dotázaných, což si myslím, že je velmi dobrý výsledek. Dospěla jsem tedy k závěru, že vybavenost oddělení polohovatelnými lůžky a rollerem je dostatečná, přesto se zdravotníci ve 40 % domnívají, že jim zaměstnavatel neusnadňuje výkon povolání a 38 % nemá k výkonu povolání vhodné podmínky. Pátá výzkumná otázka zní: Jak zdravotníci přistupují k prevenci vertebrogenních onemocnění? Prevence je u vzniku vertebrogenních obtíží velmi důležitá. Neméně významný je životní styl a rozdělení času mezi práci a volnočasové aktivity. Z výzkumu vyplynulo, že svůj čas si mezi práci, odpočinek, relaxaci a spánek umí zcela určitě rozdělit 11,33 % a spíše ano 56 %. Koubková (2007) uvádí, že 65,5 % umí svůj čas rozdělit mezi práci a odpočinek. Zde jsou výsledky téměř shodné. Tento výsledek bych považovala za velmi pozitivní, pokud vezmeme v úvahu náročnost zdravotnického povolání a práci na směny. Aktivní přístup k prevenci vertebrogenních onemocnění uvedlo 61,34 % respondentů. Mezi 57
nejčastěji uvedené aktivity patřil sport 25 %, procházky 22,83 % a plavání 19,57 %. Dále se zdravotníci v rámci prevence věnují józe, cvičení, tanci, meditaci, chodí na masáže a snaží se zdravě stravovat. V otázce sportu z výzkumu vyplynulo, že 33,33 % sportuje pouze příležitostně a 18,67 % zdravotníků nesportuje vůbec. Se svým životním stylem je spokojeno nebo spíše spokojeno celkem 58 % zdravotníků. Určitě mají všichni, kdo jsou se svým životním stylem nespokojeni, možnost tuto situaci změnit, chce to jen aktivní přístup. Důležitá je v otázce prevence i aktivita zaměstnavatele. Semináře na téma nemoci z povolání dle respondentů pořádá 27,33 % zdravotnických zařízení. Zaměstnavatel by měl vhodným způsobem podporovat i pohybové aktivity svých zaměstnanců a vhodně je motivovat. Dospěla jsem tedy k závěru, že více než polovina dotázaných přistupuje k prevenci vertebrogenních onemocnění zodpovědně, ale domnívám se, že toto číslo by mělo být vyšší.
2.9 Návrh řešení a doporučení pro praxi Jak vyplynulo z mého výzkumu, vertebrogenní obtíže jsou u zdravotníků velkým problémem. Jejich příčiny jsou multifaktoriální, proto i návrhy řešení budou z více oblastí. Zmínila bych nejen dostatek zdravotnického personálu, který je schopen zajistit vysoce kvalifikovanou péči o pacienty. Důležitý je i dostatek místa pro realizaci práce, logicky uspořádané pokoje, prostory nemocnice, bezbariérový přístup. Všechna oddělení by měla být vybavena vhodnými pomůckami, jež usnadní manipulaci s pacienty. Tyto pomůcky by měly být efektivně využívány. Zdravotníci by měli být proškoleni a zaučeni s těmito pomůckami manipulovat. Důležitá je i spolupráce mezi zdravotnickým personálem a sehranost týmu. Dobré pracovní podmínky, spolupracující kolektiv a správná komunikace jsou předpokladem k dobře provedené práci. Po psychické stránce je nutné, aby zdravotníci pracovali klidně a s rozmyslem. Prevence stresu je velmi důležitá. Zdravotníci by měli zvládat asertivní techniky a nenechat sebou manipulovat. Práci si nejdříve promyslet a vyvarovat se následných 58
chyb. Stresové situace je nutné řešit a ne před nimi utíkat. Je na zváženou, uspořádání např. kurzů relaxačních technik zaměstnavatelem. Důležité je i vhodně upravené pracovní prostředí. Zaměstnavatel by dále měl podporovat zdravé stravování zaměstnanců. V rámci prevence podporovat pohybovou aktivitu zdravotníků – poskytovat zaměstnanecké benefity v podobě výhodného vstupného do plaveckých bazénů, sauny a dalších sportovních zařízení. Vhodným benefitem by byly i masáže prováděné fyzioterapeuty nebo příspěvek na ně. Zdravotníci by měli možnost navrhnout vhodné změny, které by jim usnadnily a zefektivnily práci. Optimální by bylo chodit do práce odpočatí, v dobré náladě a s pozitivním přístupem.
59
Závěr Tématem mé bakalářské práce je výskyt vertebrogenních onemocnění u zdravotníků. Pracovní zatížení zdravotníků je opravdu velmi vysoké a to jak po stránce fyzické, tak i psychické. Při výzkumu jsem se soustředila na zdravotníky pracující na lůžkových onemocněních Nemocnice Jihlava. Zmapovala jsem výskyt vertebrogenních obtíží a potvrdila se moje domněnka, že tyto obtíže souvisí s výkonem jejich povolání. Nejvíce zatěžující je jednoznačně manipulace s pacienty a s tím související zatížení pohybového aparátu. Zde je nutné používat vhodné pomůcky na manipulaci s pacientem a usnadnit si co nejvíce práci a eliminovat zatížení páteře. Zjistila jsem, že zdravotníci používají pomůcky k manipulaci s pacienty, které mají k dispozici. Zejména polohovací roller je velmi často využíván. Na druhé straně se ukázalo, že někteří zdravotníci nemají vždy vhodné podmínky k výkonu svého povolání. Zdravotníci jsou při svém povolání vystaveni nejen fyzické zátěži, ale i zátěži psychické. Hlavním zdrojem stresu je vysoká míra odpovědnosti, nutnost rychlého rozhodování, časová tíseň. Stres vyvolává i samotný zdravotní stav nemocného, o kterého zdravotníci pečují, a nepříznivá prognóza, se kterou může být tento stav spojen. K práci zdravotníků patří i umírání a smrt, kontakt s rodinou umírajícího a následná péče o zemřelého. Všechny tyto okolnosti negativně působí na psychiku zdravotníků. V další části své práce jsem se zabývala otázkou životního stylu a prevence vzniku vertebrogenních onemocnění. Zdravotníci se snaží rozdělit svůj čas mezi spánek, práci a volnočasové aktivity. Se svým životním stylem jsou v nadpoloviční většině spokojeni. Ale z mého výzkumu vyplynulo, že více než polovina zdravotníků sportuje příležitostně nebo se sportu nevěnuje vůbec. Přesto k prevenci vertebrogenních onemocnění se snaží přistupovat zodpovědně. Domnívám se, že teoretické vědomosti o vertebrogenních onemocněních a jejich prevenci mají zdravotníci dostatečné a je jen otázkou pevné vůle a dostatečné snahy změnit určité zvyky. Důležité je být aktivnější a více dbát o své zdraví. V tomto směru by měl být oporou zaměstnavatel. 60
Seznam použité literatury ASBJØRN O. FALEIDE OG LILLEBA B. LIAN, 2004. Symptom og meining: moderne psykosomatisk tankegang. Bergen: Fagbokforlagen. ISBN 8245001279. ARNOLD, John, 2007. Psychologie práce: pro manažery a personalisty. 1. vydání. Brno: Computer Press. 629 s. ISBN 978-80-251-1518-3. BARTOŠÍKOVÁ, Ivana, 2006. O syndromu Vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vydání. Brno: NCO-NZO. ISBN 80-7013-439-9. BAŠKOVÁ, Martina, 2009. Výchova k zdraviu. Martin: Osveta, 226 s. ISBN 978-808063-320-2. BEDNÁR, Roman, MAJERÍKOVÁ, Gabriela, 2011. Vhodná voľba cvičenia ako rozhodujúci faktor prevencie bolesti chrbta sestier. In: Konference Jihlavské zdravotnické dny 2011. ISBN ISBN 978-80-87035-37-5. BEDNAŘÍK, Josef, AMBLER, Zdeněk, RŮŽIČKA, Evžen, 2010. Klinická neurologie. 1. vydání. Praha: Triton, 707 s. ISBN 978-80-7387-389-9. DYLEVSKÝ, Ivan, 2009. Funkční anatomie. 1. vydání. Praha: Grada, 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4. HEKELOVÁ, Zuzana, 2012. Manažerské znalosti a dovednosti pro sestry. 1. vydání. Praha: Grada, 124 s. ISBN 978-80-247-4032-4. HROUDOVÁ, Šárka, 2011. Fyzická a psychická zátěž u sester na jednotkách intenzivní péče. Praha, 125s., Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta
61
CHROBÁK,
Ladislav,
2007.
Propedeutika
vnitřního
lékařství:
nové,
zcela
přepracované vydání doplněné testy. 2. vydání. Praha: Grada, 243 s. ISBN 978-80-2471309-0. JANÁČKOVÁ, Laura, 2007. Bolest a její zvládání. 1. vydání. Praha: Portál, 191 s. ISBN 978-80-7367-210-2. JANÁČKOVÁ, Laura, 2008. Základy zdravotnické psychologie. Praha: Triton, 99 s. ISBN 978-80-7387-179-6. KACHLÍK, David, 2013. Úvod do preklinické medicíny. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, 135 s. ISBN 978-80-87878-01-9. KOMÁREK, Lubomír, PROVAZNÍK, Kamil, 2011. Ochrana a podpora zdraví. 1. vydání. Praha: Nadace CINDI ve spolupráci s 3. lékařskou fakultou UK Praha, 99 s. ISBN 978-80-260-1159-0. KOUBKOVÁ,
Veronika,
2007.
Výskyt
bolestí
zad
v souvislosti
s výkonem
zdravotnického povolání. České Budějovice, 88 s. Bakalářská práce na zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Vedoucí práce Mgr. Alena Machová. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, PEČENKOVÁ, Jaroslava, 2004. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vydání. Praha: Grada, 78 s. ISBN 80-247-0784-5. MACHARTOVÁ, Vendulka, 2011. Omezení pro vertebropaty. Occupational Medicine / Pracovní Lékarství [online]. 2011, 63(3/4), 144-146 [cit. 2016-03-22]. ISSN 00326291. Dostupnéz:http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&an=73826043 &scope=site MACHOVÁ, Jitka, KUBÁTOVÁ, Dagmar, 2009. Výchova ke zdraví. 1. vydání. Praha: Grada, 291 s. ISBN 978-80-247-2715-8.
62
MAREK, Jakub, SKŘEHOT, Petr, 2009. Základy aplikované ergonomie. 1. vydání. Praha: VÚBP, 118 s. ISBN 978-80-86973-58-6.
NELSON, A., MATZ, M., CHEN, F., SIDDHARTHAN, K., LLOYD, J., FRAGALA, G., 2006. Development and evaluation of a multifaceted ergonomics program to prevent injuries associated with patient handling tasks. International Journal of Nursing Studies. ISSN, 2006, roĉ. 43, s. 718. PETEROVÁ, Věra, 2005. Páteř a mícha. Praha: Galén, 188 s. ISBN 80-7262-336-2. RAUDENSKÁ, Jaroslava, JAVŮRKOVÁ, Alena, 2011.
Lékařská psychologie ve
zdravotnictví. 1. vydání. Praha: Grada, 304 s. ISBN 978-80-247-2223-8. ROKYTA, Richard, 2009. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vydání. Praha: Grada, 174 s. ISBN 978-80-247-3012-7. SEIDL, Zdeněk, 2008. Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vydání. Praha: Grada, 168 s. ISBN 978-80-247-2733-2. SKÁLA, Bohumil, 2011. Bolesti zad - vertebrogenní algický syndrom: doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře: 1. vydání. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 20 s. ISBN 978-80-86998-42-8 STEJSKAL, Pavel, 2004. Proč a jak se zdravě hýbat. 1. vydání. Břeclav: Presstempus, 125 s. ISBN 80-903350-2-0. TISOŇOVÁ, Veronika, FULOVÁ, Jana, 2012. Úloha sestry v prevenci a léčbě bolesti páteře. Sestra. Praha: Mladá fronta, 2012(05): s. 28 - 30. ISSN 1210-0404.
TOYOS, Isabel, 2011. Boj proti bolesti zad. 2. Bratislava: NOXI. ISBN 978-80-8111033-7.7 VÁŇOVÁ, Ivana, 2008. Bolesti zad u všeobecných sester. Brno, 94 s. Bakalářská práce na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Mgr. Helena Komínková 63
VENGLÁŘOVÁ, Martina, 2011. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. 1. vydání. Praha: Grada, 184 s. ISBN 978-80-247-3174-2. VÉVODA, Jiří, 2013. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. 1. vydání. Praha: Grada, 159 s. ISBN 978-80-247-4732-3. VOLL, Barbara, 2004. Fit pro práci a kariéru. 1. vydání. Praha: Grada, 106 s. ISBN 80-247-9065-3. VYTEJČKOVÁ, Renata, 2011. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. 1. vydání. Praha: Grada, 228 s. ISBN 978-80-247-3419-4. WELLER, Stella, 2009. Záda bez bolesti: rady, tipy a cviky při léčbě běžných postižení zad. 1. vydání. Praha: Ikar, 143 s. ISBN 978-80-249-1283-7.
64
Seznam tabulek a grafů
Seznam tabulek Tabulka 1 Situace v pěti zemích podle pracovní neschopnosti způsobené bolestí zad Tabulka 2 Nejčastější příčina vertebrogenních obtíží Tabulka 3 Míra fyzické zátěže při výkonu povolání Tabulka 4 Aktivní přístup k prevenci vzniku vertebrogenních onemocnění
Seznam grafů Graf 1 Pohlaví respondentů Graf 2 Věk respondentů Graf 3 Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 4 Délka praxe ve zdravotnictví Graf 5 Vertebrogenní obtíže Graf 6 Lokalizace vertebrogenních obtíží Graf 7 Souvislost obtíží s profesí zdravotníka Graf 8 Vztah vertebrogenních obtíží a pracovní neschopnosti Graf 9 Vztah vertebrogenních obtíží a hospitalizace Graf 10 Míra stresu při výkonu povolání Graf 11 Vliv stresu na vertebrogenní obtíže Graf 12 Usnadnění výkonu povolání zaměstnavatelem Graf 13 Dostupnost vhodných podmínek Graf 14 Dostupnost zvedáku na oddělení Graf 15 Vybavenost oddělení polohovacími lůžky Graf 16 Pomůcky k přesunu ležících nemocných Graf 17 Rozdělení času mezi aktivity Graf 18 Prevence vzniku vertebrogenních onemocnění Graf 19 Sportovní aktivity Graf 20 Spokojenost se životním stylem Graf 21 Přednášky na téma prevence onemocnění z povolání
65
Seznam příloh Příloha 1 Dotazník Příloha 2 Žádost o umožnění dotazníkového výzkumu
66
