VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Výživa a její vliv na dětskou obezitu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Výživa a její vliv na dětskou obezitu Bakalářská práce

Autor: Lenka Švecová, Dis. Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce se věnuje stravovacím návykům u dětí, zejména stravovacím návykům v rodině a vedení rodičů dětí k pohybové aktivitě a celkovým následkům obezity u dětí. Teoretická část nás upozorní na celkové složení výživy a chyby ve výživě. Empirická část se bude skládat z kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření, který proběhl v ambulanci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí.

Klíčová slova Výživa, obezita, pohybová aktivita

Abstract This thesis focuses on eating habits in children, especially eating habits in family and guidance of parents of children to physical activity and overall obesity in children effect. The theoretical part takes us into the overall composition of the diet. The empirical part will consist of quantitative research using a survey that were handed out in the clinic pediatrician in Velké Meziříčí.

Key terms Nutrition, obesity, moving activition

Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Janě Novotné, Ph.D. za cenné rady, trpělivost a odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem rodičům a dětem, kteří se podíleli na vyplnění mých dotazníků, pana doktoru MUDr. Liboru Benešovi a sestřičce Janě Komínkové, v jejichž ordinaci byly dotazníky vyplňovány. A v neposlední řadě svoji rodině za podporu a trpělivost při psaní mé bakalářské práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 28. 4. 2016

………………………………. Podpis

Obsah 1.

2.

Úvod .....................................................................................................................8 1.1

Cíle výzkumu ..................................................................................................9

1.2

Hypotézy.........................................................................................................9

Teoretická část ..................................................................................................... 10 2.1

Základní pojmy ............................................................................................. 10

2.2

Složky potravy .............................................................................................. 10

2.2.1

Bílkoviny ............................................................................................... 10

2.2.2

Tuky ...................................................................................................... 11

2.2.3

Sacharidy ............................................................................................... 11

2.2.4

Stopové prvky ........................................................................................ 13

2.2.5

Vitamíny ................................................................................................ 14

2.2.6

Voda ...................................................................................................... 16

2.3

Výživa u dětí ................................................................................................. 17

2.3.1

Kojení .................................................................................................... 17

2.3.2

Výživa dětí od jednoho roku................................................................... 18

2.3.3

Výživa předškolních dětí (3 – 6 let) ........................................................ 19

2.3.4

Výživa dětí mladšího školního věku (6 – 10 let) ..................................... 19

2.3.5

Výživa dětí staršího školního věku (10 – 15 let) ..................................... 21

2.3.6

Dospívající (14 – 18 let) ......................................................................... 21

2.4

Obezita .......................................................................................................... 23

2.4.1

Příčiny ................................................................................................... 23

2.4.2

Vyšetření obezity u dítěte ....................................................................... 24

2.4.3

Rizika dětské obezity ............................................................................. 25

2.4.4

Terapie obezity....................................................................................... 26

2.4.5

Prevence obezity a aktivity ovlivňující obezitu v České republice .......... 28

2.4.6

Dětský pacient s obezitou v percepci sestry ............................................ 29

3.

Praktická část....................................................................................................... 31 3.1

Metodika výzkumu ........................................................................................ 31

3.2

Výzkumný soubor ......................................................................................... 31

3.3

Výsledky výzkumu ........................................................................................ 32

3.4

Diskuze ......................................................................................................... 46

3.5

Doporučení pro praxi..................................................................................... 47

3.6

Závěr ............................................................................................................. 49

4.

Použitá literatura.................................................................................................. 51

5.

Seznam tabulek a grafů ....................................................................................... 54

6.

Seznam příloh ...................................................................................................... 55

1. Úvod

„Člověk musí hodně jíst a spát, aby tělo mělo sílu se obezitě bránit.“ Murphyho zákon Výskyt dětské obezity v České republice překonal pesimistické předpoklady z osmdesátých

let

minulého

století.

Během

první

fáze

epidemie

došlo

k několikanásobnému nárůstu nadváhy v rámci celého populačního spektra a v dětské populaci k čtyřnásobení počtu obézních dětí. V současnosti trpí nadváhou každé 4. dítě, obezitou každé 7. a morbidní obezitou 4 ze sta dětí. Proto jsem si pro svojí bakalářskou práci zvolila téma ,,Výživa a její vliv na dětskou obezitu“. Toto téma mě velice zaujalo, možná i proto, že jsem si jako předchozí absolventskou práci věnovala úrazům u dětí a chtěla jsem podobným tématem pokračovat. Vyměnila jsem úrazy za výživu a rozhodla jsem se zjistit, jak se stravují dnešní moderní rodiny a především získat informace o složení jídelníčku, kolik pohybu tráví děti aktivním způsobem, zda se i rodiče podílejí s dětmi na nějakém sportu a jaké mají znalosti o následcích velkého strašáku obezity. Stojí za vzestupem obezity u dětí změna životního stylu celé rodiny? Dříve si dětí hrávaly spolu venku, rodiče končívali každý den ve stejnou dobu a měli dostatek času se věnovat aktivnímu způsobu života svých dětí. Dnes se kamarády našich dětí stávají počítače a tablety. Rodiče už nekonči vždy ve stejnou dobu, ale často tráví ve svém zaměstnání většinu dne, domů se vracejí večer a často unaveni. Na nějakou společnou aktivitu mnoho času nezbývá. Možná i z nedostatku času dochází k náhradě zdravé domácí stravy za tučnou rychlou stravu z rychlého občerstvení. Empirická část práce byla koncipována jako kvantitativní výzkum realizovaný formou dotazníkového šetření. Dotazník obsahoval uzavřené a polootevřené otázky. Dotazníky byl umisťován do ambulance dětského lékaře. Výzkumný soubor byl tvořen rodiči dětí navštěvující ambulanci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí. Cílem bakalářské práce je zmapovat stravování v českých domácnostech a znalost rodičů v oblasti rizik obezity Aby byli schopni si uvědomit nutnosti podporovat dětskou aktivitu, omezovat sedavý způsob života a snížit obezitu svých dětí.

8

1.1 Cíle výzkumu Cíl č. 1: Zmapovat způsoby stravování v českých domácnostech. Cíl č. 2: Analyzovat znalosti českých rodičů v oblasti rizik vzniku obezity u dětí.

1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1: Více jak polovina dotazovaných se bude alespoň 6 x týdně stravovat převážně v domácím prostředí. Hypotéza č. 2: Více než 60 % rodičů zařazuje do jídelníčku svého dítěte minimálně 4. porce ovoce a zeleniny denně. Hypotéza č. 3: Více jak jedna třetina dětí tráví denně svůj volný čas venku. Hypotéza č. 4: Více jak 60 % dotázaných rodičů si je vědoma rizik, které jsou spojeny s obezitou dítěte.

9

2. Teoretická část 2.1 Základní pojmy Výživa Výživa je to strava, která je dostatečně pestrá, obsahuje poměr živin optimální pro rostoucí organismus, s dostatkem mléka jako zdroj vápníku, s množstvím masa jako zdroj železa a s přísunem ovoce a zeleniny pro dostatečný přísun vitamínů a vlákniny. Je to strava, která vyhovuje v mírných obměnách celé rodině, dítě díky ní prospívá, dobře roste a je spokojené. (Gregora, 2010) Stravovací návyky Stravovací

návyky

si

člověk

získává

výchovou

a

odnáší

si

je

s sebou

do života. Bohužel často obsahují spoustu zlozvyků, kterých není nejlehčí se zbavit. Aby byl člověk schopen se o to pokusit, musí znát zásady správného stravování (Kapounová, 2007). Obezita Definice obezity u dětí je složitější než u dospělých. Obezita je charakterizovaná jako zmnožení tukové tkáně nad optimální mez, kdy je tuková tkáň v nepoměru tělesnou tkání a může přitom měnit své fyziologické funkce. Během dětského věku se množství tukové tkáně v organismu fyziologicky mění. Během růstu se rozlišují tři období, kdy dochází k rozvoji tukové tkáně u dětí. Je to třetí trimestr nitroděložního vývoje a první rok života. Druhé období rozvoje tukové tkáně je zhruba mezi 5. – 8. rokem. K třetímu rozvoji fyziologického zmnožení tukové tkáně dochází během dospívání. (Mullerova, 2009). Děti Pro účely této bakalářské práce je pojem dítě definován jako osoba ve věku 5 – 15 let.

2.2 Složky potravy 2.2.1 Bílkoviny Bílkoviny řadíme mezi základní živiny. Jsou hlavní stavební jednotkou orgánů, zejména svalstva. Bílkoviny jsou součástí hormonů, transportních složek, enzymů a protilátek. Zdrojem energie se stávají jen za mimořádných okolností. Každá molekula bílkovin

10

se skládá z aminokyselin. Doporučená denní dávka bílkovin je 10 – 15 % celkové energie. (Martiník, 2005) Nedostatečný přísun bílkovin v našich podmínkách nehrozí, výjimkou jsou pouze lidé, kteří se stravují alternativně a ti, kteří drží neodborně sestavené diety. Problémy mohou vzniknout u dětí, když se věnují vrcholovému sportu. Minimální hranice denního přijmu bílkovin je 0,6 g na kilogram tělesné váhy. Ani přebytek bílkovin není pro organismus příznivý. Organismus je nadměrně zatěžován dusíkatými metabolity, které se musí vyloučit přes ledviny a játra. (Kunová, 2011)

2.2.2 Tuky Tuky patří k nezbytným složkám potravy a nedají se zcela nahradit jinými složkami. Jsou nejvydatnějším zdrojem energie v naší potravě. Mají zhruba dvojnásobnou energetickou hodnotu na jednotku váhy oproti bílkovinám a sacharidům. Tuky rozdělujeme na živočišné a rostlinné. Mezi živočišné tuky patří mléčný tuk, sádlo rybí tuk. Rostlinné tuky jsou oleje a stolní tuky vyrobené z olejů. Energetický příjem z tuků by neměl překročit 30 % energie, neměl by, však také klesnou pod 20 %, aby byl zaručen příjem některých důležitých látek. V současnosti je u nás příjem tuku kolem 150 % denní doporučené dávky. Největší podíl na překračování této dávky má skrytý tuk, jehož hlavními zdroji jsou masné výrobky, mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku, trvanlivé a jemné pečivo a smažené pokrmy. (Piťha, Poledne, 2009) Tuky jsou především zásobárnou energie, jsou nezbytnou součástí membrány každé buňky. Rovněž jsou nezbytné pro vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích a slouží jako mechanická opora a ochrana orgánů, mají schopnost izolační a ve formě hnědého tuku plní funkci termoregulační. (Klimešová, Stelzer, 2013)

2.2.3 Sacharidy Sacharidy jsou cyklické uhlovodíky. Sacharidy mohou být jednoduché a složité. Mezi jednoduché sacharidy patří glukóza, fruktóza a galaktóza. (Grofová, 2007) Glukóza (hroznový cukr) je to sacharid, který se v přírodě vyskytuje nejčastěji. Je to nejdůležitější energetický substrát člověka. V potravě se nachází v medu, ovoci a zelenině. Fruktóza (ovocný cukr) jedná se o nejsladší typ cukru, je to volný monosacharid nacházející se v medu, ovoci a zelenině, častěji se v naší stravě vyskytuje jako součást sacharózy. 11

Galaktóza je obsažena zejména jako součást mléčného disacharidu laktózy. Samostatně se v malém množství vyskytuje v banánech, brokolici, dýni nebo okurce. (Klimešová, Stelzer, 2013) Nejdůležitější jednoduché pentózy jsou ribóza a deoxyribóza, které jsou součástí nukleových kyselin. Složením dvou jednotek jednoduchých cukrů vznikne disacharid, mezi neznámější disacharidy patří sacharóza (řepný cukr), laktóza (mléčný cukr) a maltóza. (Grofová, 2007) Sacharóza je tvořena glukózou a fruktózou. Vzhledem k tomu, že obsahuje fruktózu, je nejsladším disacharidem. Nachází se zejména v cukrové řepě a cukrové třtině. Maltóza se také nazývá jako sladový cukr, je složena ze dvou molekul glukózy. Laktóza hlavní cukr, který je obsažený především v mléce se při trávení rozštěpí na glukózu a galaktózu. V lidském mateřském mléce najdeme 7 % laktózy, tedy téměř dvakrát víc než v kravském mléce. (Klimešová, Stelzer, 2013) Při spojení více jednotek vzniká polysacharid. Mezi polysacharidy patří vláknina a škroby. Škrob je zásobním rostlinným polysacharidem, který najdeme především v rýži, kukuřici a obilninách používaných pro výrobu chleba, cereálií a těstovin. Velké množství škrobu obsahují luštěniny a brambory. Při nákupu pečiva pro dospělé se preferují výrobky z celozrnné mouky. Ve stravování dětí se doporučuje kombinace celozrnného pečiva s pečivem z bílé mouky, protože děti mají horší schopnost jejího trávení. (Klimešová, Stelzer, 2013) Vláknina jedná se o látky sacharidového původu, které bývají součástí buněčných membrán rostlin. Vláknina je odolná vůči lidským trávicím enzymům, ale jsou velmi složitou součástí naší stravy, neboť působí preventivně proti rozvoji řady civilizačních chorob. Doporučený příjem vlákniny u dospělých je 25 – 30 g. Nejvhodnější zdroj vlákniny je zelenina, výrobky z celozrnné mouky, luštěniny, ovoce a houby. Tepelná úprava usnadňuje zpracování vlákniny v trávicím traktu. (Klimešová, Stelzer, 2013) Sacharidy patří mezi hlavní energetický zdroj pro organismus. Představují 40 – 55 % celkového příjmu. Prakticky všechny tkáně mohou využívat glukózu. Nezbytná je pro erytrocyty, leukocyty, dřeň ledvin, ischemické tkáně. Glukóza je základním substrátem pro centrální nervovou soustavu, která spotřebuje 130 - 140 g glukózy za den.

12

Hlavním zdrojem sacharidů pro člověka je rostlinná strava – obiloviny, ovoce a zelenina. Jediným zdrojem sacharidů živočišného původu jsou pro člověka mléko a mléčné výrobky. (Grofová, 2007)

2.2.4 Stopové prvky Jod do těla přichází formou soli, hojně se vyskytuje i v mořských plodech a mořských rybách. Nedostatkem jodu v organismu vzniká zvětšená štítná žláza, snížená vštípivost paměti a poruchy soustředění. Doporučená denní dávka soli je 5 g a u dětí ještě méně. Sodík velice často je součástí nervových, svalových a tělesných mechanismů. Hlavním zdrojem sodíku pro tělo je kuchyňská sůl, proto akutní nedostatek tohoto prvku v těle nehrozí. Draslík je velice důležitý pro funkci svalů a nervů. Vyskytuje se v banánech nebo špenátu, maximální denní dávka je 1 g. Molybden vyskytuje se v mnoha enzymech s antioxigenačním účinkem. Z potravin je nejvíce obsažen v luštěninách, mléčných výrobcích, obilovinách a velice dobře se vstřebává. Nikl nedostatek způsobuje pomalý růst. Za optimální denní dávku se považuje 100 mg. Křemík podporuje tvorbu kolagenu a kostní dřeně. Za optimální denní dávku křemíku považujeme 25 mg. Křemík nalezneme v celozrnném pečivu, pomerančích, mandlích, rozinkách, cibuli, mrkvi, dýni a červené řepě. Vanad podobně jako chrom se podílí na činnosti štítné žlázy a podporuje účinnost inzulínu. Průměrný příjem je 15 mg, nejbohatším zdrojem jsou ústřice, houby, paprika a pažitka. Bór denní potřeba tohoto prvku je pouze 1 mg, který je obsažen především z rostlinné stravy.

Bor

podporuje

vstřebávání

vápníku,

mozkovou

funkci,

energetický

metabolismus a imunitu. Selen mimo antioxidačních účinků se podílí na urychlování tvorby hormonů štítné žlázy je znám také jeho protirakovinný účinek. Má i vliv na růstu vlasů. Chrom jedná se o nepostradatelný prvek, který je součástí metabolismu tuků a cukrů. Denní dávka se pohybuje okolo 600 mg, má prokazatelný účinek na úbytek tělesného tuku. Zinek je nepostradatelným stopovým prvkem, který se vyskytuje v mnoha orgánech a tkáních. Můžeme ho najít přibližně ve 200 enzymech. Zinek má význam pro vývoj 13

prostaty a pohlavních žláz, je také součástí inzulínu a prospívá léčbě cukrovky, urychluje hojení ran a vředů. Nedostatek zinku vede k opoždění dospívání, pomalému růstu, menstruačním poruchám, pomalému hojení ran, bolestem kloubů, ateroskleróze, ztrátou schopností se učit, ztrátou chuti i čichu. Nejbohatším zdrojem zinku je čerstvá ústřice, škeble, maso, ryby, mléčné výrobky. Doporučená denní dávka je u dětí 10 mg a 15 mg u dospělých. (Mach, 2012; Kohout, 2005)

2.2.5 Vitamíny Vitamíny neposkytují tělu žádnou energii, ale přesto jsou nedílnou součástí stravy. Obvykle jsou potřebné v denní dávce několika miligramů nebo mikrogramů. Vitamíny jsou součástí enzymů, biokatalyzátorů chemických reakcí v organismu, některé jsou i významnými antioxidanty. Lidský organismu si vitamíny nedokáže sám vyrobit, proto je nutné je získávat prostřednictvím stravy. Vitamíny se dělí na rozpustné ve vodě a v tucích. Vitamíny, které řadíme mezi rozpustné ve vodě, v těle častěji chybí. Vitamíny rozpustné v tucích se v těle hromadí a jejich nedostatek se projeví až po delší době. Vitamín A (retinol) je v potravě ve formě retinolu. Je obsažený v rybím tuku, vnitřnostech, mrkvi, špenátu, salátu, meruňkách i rajčatech. Je nezbytný pro růst a buněčný vývoj, zrak a imunitní funkci. Při nedostatku vzniká šeroslepost, rohovatění kůže, zvýšené riziko infekce. V našem podnebním pásu se avitaminóza vyskytuje minimálně. Vitamín D (kalciferol) kromě příjmu potravou je vitamín D v těle syntetizován působením slunečního záření. Pro jeho denní potřebu stačí jen několikaminutová expozice na slunci. Vyskytuje se v játrech, žloutku, kakau a houbách. Je velmi důležitý pro vstřebávání vápníku a fosforu ze střeva, ukládání vápníku do kostí a zubů. Nedostatek se vyskytuje minimálně a způsobuje křivici či poruchu mineralizace kostí. Vitamíny E (tokoferol) je obsažen v rostlinných olejích. Ořechy a semena, žloutek, celozrnné obiloviny. Brání poškození membrán buněk, a podílí se na funkci reprodukčních

orgánů.

Nedostatek

se

projevuje

poruchou

krvetvorby,

jater

a reprodukce. Vitamíny K (fylochin) vyskytuje se v listové zelenině, zelí, špenátu, rajčatech, brokolici, žloutku, játrech. Je důležitý pro tvorbu některých bílkovin, nezbytný pro

14

normální srážlivost a reguluje hladinu vápníku v krvi. Nedostatek se vyskytuje minimálně. Způsobuje poruchy srážení krve, krvácivost, osteomalacii. Vitamín C nachází se téměř ve všech organismech. Je velice citlivý na poškození teplem a světlem. Zdrojem je citrusové ovoce, brokolice, paprika, jahody, kiwi, brambory. Je velmi významný antioxidant, důležitý pro tvorbu kolagenu, vstřebávání železa, aktivátor metabolismu. Nedostatek se projevuje sníženou imunitou, zvýšenou únavou a krvácivostí dásní. Vitamín B1 (tiamin) je nezbytný k získávání energie ze sacharidů. Důležitý pro funkci nervového systému a srdečního svalu. Je obsažený v celozrnných obilovinách, ořechách, luštěninách, sóji a vepřovém mase. Nedostatek se projevuje ztrátou chuti k jídlu, zmateností a nervovými poruchami. Vitamín B2 (riboflavin) zdroji vitamínu jsou kvasnice, mořské řasy, játra, mléko, jogurt, vejce, maso, ryby a obilniny. V organismu je nezbytný k získání energie ze sacharidů, tuků a bílkovin, nezbytný pro dobrý stav kůže a odolnost proti infekci. Způsobuje riziko infekce zánětů kůže a sliznic a padání vlasů. Vitamín B3 (niacin) hlavními zdroji jsou játra, libové maso, drůbež, luštěniny, brambory a ořechy. Podílí se na metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin, je důležitý pro činnost nervové soustavy. Při nedostatku vznikají záněty kůže a sliznic, únava, deprese. Vitamín B5 (kyselina pantotenová) je obsažený ve všech potravinách živočišného i rostlinného původu. Zajišťuje metabolismus sacharidů a tuků. Nedostatek se vyskytuje minimálně. Vitamín B6 (pyridoxin) nalezneme ho v libovém mase, vejci, celozrnném pečivu, obilninách, banánech, kvasnicích, sóji. Metabolizuje sacharidy, tuky i bílkoviny. Důležitý pro imunitní funkci, funkci nervového systému a tvorbu červených krvinek. Nedostatek se vyskytuje minimálně, pokud se vyskytuje, způsobuje anémii, depresi a zmatenost. Vitamín B7 (biotin) je široce rozšířený ve všech rostlinných i živočišných potravinách. Metabolizuje sacharidy, tuky a bílkoviny. Při nedostatku způsobuje záněty kůže a padání vlasů. Vitamín B9 (kyselina listová) hlavními zdroji jsou játra, listová zelenina, pomeranče, pšeničné kličky. Je důležitý pro tvorbu červených krvinek a funkci nervového systému. Je nutný pro buněčné dělení a tvorbu DNA, RNA. Dále je důležitý před početím a během těhotenství, kdy snižuje riziko rozštěpů u plodu. Při dospívání zvyšuje pevnost

15

kostí. Nedostatek se projevuje anémií, defekty nervového systému novorozenců a poškozením střev. Vitamín B12 (kyanokobalamin) nachází se téměř ve všech potravinách živočišného původu, jako jsou játra, vejce a mléko. Je velice nutný pro růst a dělení buněk a tvorbu červených krvinek a pro transport kyseliny listové. Nedostatek se projevuje anémií, únavou a degenerativními změnami nervového systému (Klimešová, Stelzer, 2013).

2.2.6 Voda Lidský život je základním způsobem spojen s vodou. Tekutiny jsou pro lidský organismus bezpodmínečně nutné k základním biologickým dějům a biochemickým reakcím. Slouží jako transportní systém k přenosu živin, odpadních látek a informací. Rovněž také slouží jako rozpouštědlo, udržuje stálou tělesnou teplotu a tím zajišťují chemicky a fyzikálně stálé vnitřní prostředí. Voda sice nepatří mezi základní živiny, ale stálé množství, odpovídající přívod a výdej je zásadní pro život. Voda se podílí od 46 % do 75 % na tělesné hmotnosti (Martiník, 2005). Denně je potřeba vypít okolo 2 – 3 litrů vhodných tekutin. Nejvhodnější tekutinou je kvalitní pitná voda o teplotě 8 – 10 oC. Potřebu tekutin většinou zvyšuje tělesná aktivita, horečnaté nebo průjmové onemocnění, horko nebo vlhko. Je nutné pít pravidelně během dne a nečekat až na pocit žízně. Pitný režim nejde nahradit černou kávou, černým čajem, sladkými nápoji ani mlékem. Proto nejvhodnějším nápojem je pitná voda, ovocný nebo bylinkový čaj, voda s citronem, zelený čaj (Piťha, Poledne, 2009). Nedostatek tekutin způsobuje dehydrataci organismu, což nejdříve ze všeho začnou vnímat mozkové buňky. Mezi první příznaky patří bolesti hlavy. Akutní nedostatek tekutin se projevuje pocitem žízně, nedostatek většího množství vedou k poklesu fyzické a psychické výkonnosti, pocitu slabosti, nevolnosti a křečím (Kunová, 2011).

16

2.3 Výživa u dětí Mezi rozhodující faktory uspokojeného tělesného a duševního vývoje jedince patří kvalita přijímané potravy a živin v ní obsažených. Důležitý je poměr mezi základními živinami, jako jsou bílkoviny, sacharidy a tuky. Doporučené normy vycházejí ze základních výzkumů provedených v různých zemích a především z doporučení Světové zdravotnické organizace (Fraňková, Pařízková, Malichová, 2013). ,,Vhodná výživa je v průběhu prvních dvou let života základem pro optimální růst, zdraví a psychomotorický vývoj dítěte. Zvýšená pozornost výživě dětí v období přechodu z výhradně mléčné stravy na stravu rodinnou je věnováno teprve relativně krátkou dobu. Snaha o zlepšení výživy kojenců a malých dětí vedla k četným mezinárodním a národním aktivitám, jejichž výsledkem bylo přijetí Globální strategie výživy kojenců a malých dětí členskými státy Světové zdravotnické organizace na Světovém zdravotnickém shromáždění v roce 2002.“(Kudlová, Mydlilová, 2005, s.11)

2.3.1 Kojení Mateřské mléko poskytuje většině dětí optimální výživu jako jediný zdroj potravy do šestého měsíce a spolu s nemléčnou stravou i po šestém měsíci. Složení mateřského mléka odpovídá přesně potřebám novorozence a následně kojence. Jeho složení se mění v průběhu prvních dnů, během dne i jednoho kojení. (Kejvalová, 2005; Schneidrová, 2005) Základní podmínkou kojení je, že dětský organismus není zatěžovaný nadbytkem tuků, bílkovin a cukrů což je nezbytné pro dobrou funkci jater a ledvin. A především je to první krok v prevenci vzniku obezity (Fořt, 2007) Kojení má pro děti velký přínos z hlediska nutričního i po prvním roce. Děti kojené ve věku 12 – 23 měsíců získávají 35 – 40 % energie z mateřského mléka. (Schneiderová, 2005) Energie, jejichž kalorická hodnota zralého mléka je přibližně 69 kilokalorií /100 ml. Bílkovina tvoří 7 – 10 % kalorické hodnoty. Hlavní bílkovinou je laktalbumin, který činí mléko snadno stravitelným. Tuky tvoří 50 % kalorické hodnoty mléka. Složení tuků se mění během jednoho kojení. Cukry tvoří přibližně 40 % kalorické hodnoty mateřského mléka. Cukry jsou zastoupeny především laktózou, část laktózy je nezbytná pro vývoj mozku. Zbylý cukr, který se dostane do spodní části střev, se podílí na osídlení střeva laktobacilem.

17

Vitamíny jsou obsaženy v mateřském mléce a zpočátku kryjí potřeby novorozence, ale některé je později nutno doplňovat. Jde především o vitamín D, v našem podnebním pásmu nekompenzuje tento nedostatek ani sluneční záření. Vitamín K, který se podílí na prevenci krvácivých stavů, je novorozenci aplikován injekčně již v porodnici (Kejdová, 2005). Výhody mateřské mléko má optimální složení, je lehce stravitelné, obsahuje nenahraditelné složky imunity, zvyšuje obranyschopnost, má jedinečné složení, optimální teplotu, je vždy připravené ke konzumaci, je velmi ekonomické, protože téměř nic nestojí, jeho složení má velký vliv na prevenci obezity, nikdy se nepřejí a blízkost matky je nenahraditelná. (Kejvalová, 2005)

2.3.2 Výživa dětí od jednoho roku Je charakterizovaný zpomalením růstu ve srovnání s prvním rokem života. Mateřské mléko by mělo být součástí výživy batolete až do konce druhého roku, přestože samo není schopné pokrýt energetické a nutriční hodnoty batolete. Mateřské mléko je i nadále ze 40 % zdrojem energie. (Mullerová, 2009) Děti od jednoho roku začínají postupně ochutnávat stravu dospělých. Jelikož jde rodič dítěti příkladem, je důležité, aby se rodina stravovala racionálně. Jídelníček by měl obsahovat dostatek zeleniny, ovoce a především nahradit živočišné tuky rostlinnými a co nejvíce omezit produkty rychlého občerstvení. Jídla pro batolata by měla být lehce stravitelná, nekořeněná jen lehce solená a především co nejméně náročná na kousání. Zelenina společně s cereáliemi by měly tvořit základ jídel jako u dospělého. Zajistí dostatečný příjem minerálů, vitamínů a vlákniny. Od 18. měsíce je možno postupně přidávat malé množství luštěnin. Z živočišných bílkovin podáváme libové maso, drůbež a mléko. V jídelníčku by nemělo chybět ani mléko, které je hlavním zdrojem vápníku, denní dávka vápníku u dětí je 800 mg. Z mléčných výrobků jsou vhodné především zakysané produkty, jako je bílý jogurt, smetanový zákys nebo kefír. Slazené jogurty a tvarohy zatěžují organismus velkým obsahem cukru. Maso je nejdůležitějším zdrojem železa. Červené maso má vyšší podíl železa než bílé. Zavádění nových druhů potravin může být příčinou alergické reakce, proto je vhodné je do jídelníčku zavádět s odstupem několika dnů. Dítě by mělo jíst 4 – 5x denně a strava by měla být pestrá. Mezi potraviny, které může dítě vdechnout, patří potraviny, jako jsou oříšky, popcorn nebo kousky syrové zeleniny.(Gregora, Zákolestecká, 2009) 18

2.3.3 Výživa předškolních dětí (3 – 6 let) Předškolní věk je charakterizován pozvolným lineárním růstem dítěte. V průměru jde o přírůstek 2,5 kilogramu a 6 centimetru ročně. V tomto věku se mohou začít objevovat charakterové vlastnosti dětí, kdy začnou některá jídla odmítat. Většina studií zabývající se obezitou a její prevencí se shodují na tom, že předškolní věk je základem pro přijetí správných stravovacích a pohybových návyků. Základem jídelníčku jsou obiloviny a pečivo, které by se měly v jídelníčku objevovat ve 2 – 3 porcích. O dávce bílkovin se neustále diskutuje. Nízký příjem bílkovin a energie do konce čtvrtého roku života je spojen se snížením mentálních funkcí. Nadbytečný přísun sebou nese i nadbytečný příjem tuků. Nedílnou součástí by měly být mléčné výrobky. Jejich konzumace by měla být u předškoláků ve 3 porcích denně. Z masa upřednostňujeme světlé drůbeží a rybí. Denně by dítě mělo sníst 30 - 60 g masa. Je však možné několikrát týdně maso nahradit vařenými luštěninami nebo vejci. Tuk, který je významným zdrojem energie, není vhodné nijak zásadně omezovat, protože děti pro svůj růst v tomto období potřebují velké množství energie. Důležité je zaměřit se na kvalitu a správný výběr. Ovoce a zelenina hrají v jídelníčku důležitou roli již v tomto věku a stejně jako u dospělých i tady platí pravidlo 5 porcí denně. Pitný režim by měl být u těchto děti 1,5 litru tekutin za den, přednostně však neslazené nápoje, neperlivé vody, čaje. Mezi potraviny, které by se v jídelníčku neměly příliš často vyskytovat, jsou sladkosti, slané pochutiny, uzeniny, limonády. (Piťha, Poledne, 2009; Mullerová, 2009)

2.3.4

Výživa dětí mladšího školního věku (6 – 10 let)

Období mladšího školního věku je rozhodující pro osvojení a přijetí celoživotních zásad zdravé výživy. Stravovací režim tohoto věku je ovlivněn převážně změnami, které jsou spojeny se změnou denního režimu. Pravidelnost stravovaní je ovlivňováno nástupem do školy, novými kamarády a navštěvováním nových kroužků. Proto je nutné v tomto věku pečlivě sledovat psychickou a fyzickou kondici a reagovat zavčas již na malé změny. Obiloviny a pečivo tvoří základ jídelníčku, protože jsou zdrojem energie, vitamínů a minerálních látek, celozrnným pečivem do těla děti dostávají vlákninu. Děti by měly jíst 3 – 4 porce jídla denně. 19

Mléčné výrobky jsou doporučovány v dávce 2 – 3 porcí. Maso by mělo být zastoupeno v množství 60 – 90 g, velice důležitý je druh masa, které bude dítě jíst. Přednost by mělo mít drůbeží maso bez kůže, telecí, libové vepřové a hovězí. Velice důležité je i rybí maso, které obsahuje více nenasycené mastné kyseliny, která příznivě působí na srdečně – cévní soustavu nebo nervovou tkáň. V jídelníčku by se měly objevit nejméně 1x týdně. Ovoce je potřeba v každém věku. Denně by děti v tomto věku měly sníst přibližně 2 porce. Nejvhodnější je vždy ovoce čerstvé nebo z nich vylisovaná šťáva. Zelenina by měla být součástí každého denního jídla. Nejzdravější je zelenina čerstvá ve formě salátů nebo jako příloha k masu. Pro její větší množství vlákniny, je důležité dávat pozor, aby se denní dávky nepřekračovaly. Děti by měly vypít 1,8 – 2 litry tekutin. Zvýšený pitný režim by měl být při sportovní aktivitě, teplém počasí, při nemoci. Základem by i nadále měla být stolní voda, ovocné a bylinné čaje nebo ředěné 100 % džusy a minerální vody. Sladké limonády a sladkosti, jsou příčinou zvyšování tělesné hmotnosti, proto je vhodné jejich příjem co nejvíce omezit. Navíc cukr působí negativně na zubní sklovinu a podporuje vznik zubního kamene. I v tomto věku je vhodné omezit pokrmy z restaurací a rychlého občerstvení. Nepravidelnost ve stravě, která je spojena s nástupem do školy může způsobit zvýšení tělesné hmotnosti. Prvním jídlem dne by měla být snídaně, která pokrývá 20 - 25 % celkového příjmu energie a je jedním z nejdůležitějších jídel. Rodiče by měli svým dětem připravovat každý den svačiny, pokud děti nebudou mít připravenou svačinu, může jim chybět okolo 10 – 15 % energie. Jestliže si svačinu kupují děti samy, často většinou vybírají nezdravé potraviny, jako jsou sladkosti a limonády a tím navyšují svůj denní příjem energie. Správným řešením není sladkosti zcela zakazovat, ale vybírat kvalitní a z výživového hlediska vhodnější varianty. (Piťha, Poledne, 2009) Mimo výživu je vhodné sledovat i pohybovou aktivitu dětí, protože školní děti na rozdíl od předškoláků tráví mnoho hodin sezením ve školní lavici. U mladších dětí s nadváhou je třeba klást důraz na pohybovou aktivitu a namotivovat je do sportů, které jim vyhovují a postupně se je naučí pravidelně navštěvovat. V jídle by se měly naučit co největší pravidelnosti a to včetně snídaní a pitného režimu. (Mullerová, 2009)

20

2.3.5 Výživa dětí staršího školního věku (10 – 15 let) Některé děti v tomto věku mohou procházet bouřlivým obdobím, které je spojeno s nástupem puberty. Období je charakterizováno rychlejším růstem, tělesným vývojem a také hormonálními změnami. Děti v tomto věku o tom co jedí, často rozhodují samy. Je třeba věnovat pozornost dostatečné konzumaci tuků, kdy přednost by měly mít opět tuky rostlinné před živočišnými. Mléčné výrobky je vhodné konzumovat ve dvou denních porcích, nejen že obsahují plnohodnotné bílkoviny, ale i vápník, který je potřebný pro růst kostí. Konzumace ovoce a zeleniny u dospívajících je často podstatně menší. Zejména chlapci často zeleninu odmítají, ačkoliv by měla být součástí téměř každého denního jídla. Starší děti mohou konzumovat celozrnné pečivo a téměř bez obav jim nahradit bílé. Luštěniny jsou často opomíjené. Obsahují však kvalitní rostlinné bílkoviny, minerální látky, vlákninu a v jídelníčku by se měly objevovat alespoň 2x týdně. Maso a tedy živočišné bílkoviny, není vhodné z jídelníčku nijak vynechávat, protože jejich nedostatek může způsobit poruchy růstu a vývoje. Problém bývá v tomto období s pitným režimem. Děti sice za den vypijí požadované množství tekutin, vybírají si však převážně sladké limonády, které obsahují velké množství cukru, barviv a dalších nevhodných látek. Základem pitného režimu by i nadále měla být přírodní stolní voda, ovocné čaje a menší množství minerální vody. Pravidelností v jídle předcházíme zvyšování tělesné hmotnosti, vzniku nadváhy a obezity. Pokud děti jí pouze 2x denně dochází k ukládání části energie do těla a k tloustnutí. Proto i nadále platí, že by měly jíst 5 – 6x za den. Bílkoviny jsou potřebné pro obnovu a růst tělesných tkání, tvorbu hormonů a celou řadu důležitých funkcí v organismu. Z toho důvodu se u dětí nedoporučují alternativní způsoby stravování, jako je vegetariánství. Odmítání živočišné stravy má kromě nedostatku plnohodnotných bílkovin také za následek nedostatek některých vitamínů nebo minerálních látek. Správný vývoj může ohrozit i nadměrná konzumace pokrmů z restaurací rychlého občerstvení. Jídlo v těchto restauracích má často zbytečně vysokou energetickou hodnotu, je tučné, slané a celkově nezdravé, což může podporovat zvyšování tělesné hmotnosti. (Piťha, Poledne, 2009; Mullerová, 2009)

2.3.6 Dospívající (14 – 18 let) Výživa v tomto věku se příliš neliší od stravování dospělých. Pokud si děti již v raném věku osvojily zásady zdravé výživy, nedělá jim problémy je dodržovat a tak se vyhnout 21

celé řadě zdravotních komplikací, které jsou spojeny s nezdravou stravou. Těmito požadavky se moc dětí a dospívající neřídí. Jídelníček je často chudý, jednostranný a energeticky bohatý. Proto je velmi důležité udržet energetickou rovnováhu organismu. Důležité je v tomto věku, při normální hmotnosti zbytečně nesnižovat energetický příjem a dostatečně sportovat. V případě nadváhy je důležité zvyšovat fyzickou aktivitu vhodným způsobem a vyvarovat se potravin s vysokým energetickým obsahem, v tomto období jsou to alkoholické a slazené nápoje, časté návštěvy rychlého občerstvení a tučná mletá masa. (Piťha, Poledne, 2009; Mullerová, 2009)

22

2.4 Obezita Obezita je definována nadměrným zmnožením tuku ve vztahu k ostatním tkáním organismu. V posledních desetiletích se objevuje u stále nižších věkových skupin a také postihuje předškolní věk. Zdravotní riziko představuje pro děti svými aktuálními a dlouhodobými důsledky. Již v průběhu růstu je doprovázena řadou nežádoucích morfologických

a

metabolických

poruch.

Negativně

působí

na

činnost

kardiovaskulárního systému, způsobuje předčasný rozvoj aterosklerózy, diabetes mellitus nebo ortopedické problémy, které jsou spojeny s nadměrným zatěžováním pohybového aparátu (Staňková, Pařízková, Malichová, 2013). Celosvětově

dochází

k nárůstu

prevalence

nadváhy

a

obezity

mezi

dětmi

a dospívajícími. V roce 2004 se dle kritérií International Obesity Task Force odhadovalo, že kolem 10 % dětí na celém světě ve věku 5 – 17 let trpí nadváhou a 2 - 3% obezitou. V České republice v současnosti s nadváhou bojuje okolo 50 % obyvatel a obézních je 20 %. Obézních dětí je v současnosti okolo 15 – 20 %. Především zvýšený výskyt obezity nemá za následek pouze zdravotní problémy. Děti s nadváhou nebo obezitou mají problémy se sociální izolací a přijetím do společnosti. (Hainer, 2011; Zlatko, 2012; Hills, 2007)

2.4.1 Příčiny Ve více než 95 % případů dětské obezity mluvíme o primární nebo esenciální obezitě, jejichž příčinou je dlouhodobě pozitivní energetická bilance v důsledku zvýšeného energetického příjmu na úkor energetického výdeje. Příčiny obezity nejsou jen genetické, ale i faktory prostředí. Nemalý podíl na nárůst obezity má i nezdravý životní styl dětí. Nezanedbatelný vliv má také reklama v televizi. ,,Každá hodina strávená u televize nebo počítače zvyšuje riziko obezity o 2 %.“ (Pastucha a kol., 2011; Shusterová 2012 s.10). a) Genetické dispozice Genetické dispozice mohou tendenci ke vzniku obezity buď posilovat, nebo naopak před ní chránit. Ve 40 – 70 % jsou změny tělesné hmotnosti determinovány genetickými faktory. Náchylnost k obezitě je individuální a uplatňuje se kumulativní efekt všech genetických predispozic v interakci s prostředím. Výrazným rizikovým faktorem vzniku obezity je přítomnost nadváhy či obezity u rodičů. Pravděpodobnost, že dítě dvou obézních rodičů bude obézní, je vysoké. Důvodem jsou nejen genetická predispozice v rámci dané rodiny, ale i rodinné zvyklosti ve vztahu k jídelním a pohybovým 23

aktivitám. Přítomnost obezity v dětství a dospívání zvyšuje riziko jejího přetrvávání do období dospělosti. Uvádí se, že obezita u 26 – 41 % předškolních a 42 – 63 % školních dětí přetrvává do dospělosti. (Kytnarová, Hainerová, Zamrazilová a kol., 2013) b) Prostředí Vliv rodiny a zvyklostí ve vztahu k jídlu a k pohybu je pro dítě zásadní. Ve většině případů rodiče obstarávají nákupy, a tudíž mohou ovlivnit složení potravy. Proto nelze říci, že pouze děti mohou za to, že jedí nevhodná sladká, slaná a tučná jídla. Poslední desetiletí jsou charakteristická výraznou změnou ve způsobu výběru a množství konzumované stravy, dále pak poklesem zejména spontánní pohybové aktivity. Děti často dávají přednost potravinám tučným, smaženým a obsahujícím jednoduché sacharidy. Tyto potraviny mají nižší sytící schopnost, a proto vedou k přejídání. (Málková, 2014)

2.4.2

Vyšetření obezity u dítěte

Vyšetření

obézního

dítěte

se

provádí

pomocí

anamnestického

vyšetření,

antropometrického a laboratorního vyšetření. a) Anamnestické vyšetření Z rodinné anamnézy se zaměřuje na výskyt obezity u rodičů, sourozenců, prarodičů, ale zaměřujeme se také na jejich zdravotní stav a to přítomnost nemocí jako je diabetes mellitus, hypertenze, ischemická choroba srdeční nebo cévní mozková příhoda. V osobní anamnéze na výskyt gestačního diabetu u matky, porodní hmotnost a délku kojení. Ve sportovní anamnéze se zaměřujeme na celkový počet hodin strávený pohybovou aktivitou. Ve farmakologické anamnézy se zaměřujeme na užívání léků zvyšující hmotnost nejčastěji užívání kortikoidů. Sociální anamnéza, kdy se u dětí z rozvedených manželství a z neúplných rodin snažíme namotivovat a snažíme se zapojit širší rodinu, při ovlivňování stravovacích i pohybových návyků (Pastucha a kol., 2011). b) Antropometrická vyšetření Antropometrická vyšetření jsou součástí vyšetření obézního dítěte. Antropologická vyšetření nám umožňují posoudit přiměřenost tělesné hmotnosti, kvalifikovat množství tkáně a zejména sledovat změny tělesného složení v průběhu času. Většina těchto technik je rychlá, neinvazivní a rychlá. Při základním vyšetřením obézního dítěte 24

zjišťujeme tělesnou výšku, tělesnou hmotnost a obvod pasu. Přiměřenost tělesné hmotnosti u dětí posuzujeme především podle hmotnostních indexů, nejčastěji Body Mass Index (BMI, kg/(m)2). Jelikož se u dětí a dospívajících hodnoty BMI mění s věkem je proto nutné k hodnocení BMI používat percentilové grafy. Pro českou dětskou a dospívající populaci byla stanovena kritéria nadváhy a obezity. Pro nadváhu jsou hodnoty ≥ 90. percentil pro daný věk a pohlaví. Pro obezitu to jsou hodnoty ≥ 97. percentil pro daný věk a pohlaví. Mezi další antropologické parametry patří obvod břicha, boků a kožní řasy. Mezi technické vybavení pro antropometrické vyšetření patří stadiometr, který se používá pro měření výškových rozměrů, zejména tělesné výšky. Dále sem patří váhy, pásová míra (krejčovský metr), kaliper, který se využívaná pro měření kožních řas, pelvimetr, což je dotykové měřidlo s rozvinovacími rameny se zaoblenými konci k měření šířkových a hlubokých rozměrů těla.((Kytnarová, Hainerová, Zamrazilová a kol., 2011) c) Laboratorní vyšetření obézního dítěte Obezita u dětí má často následky metabolické. Jejich ukazatele můžeme prokázat při laboratorním vyšetření. Mezi základní laboratorní vyšetření patří vyšetření lipidového spektra a změny tkání citlivých na inzulín doplňujícím vyšetřením je analýza jaterních enzymů. Další vyšetření nás mohou upozornit na sekundární obezitu, kdy příčinou vyšší hmotnosti je zvýšená hladina kortizolu, hypofyzární nanismus nebo poruchy štítné žlázy. ((Kytnarová, Hainerová, Zamrazilová a kol.).

2.4.3 Rizika dětské obezity Mezi

nejzávažnější

komplikace

dětské

obezity

patří

rozvoj

onemocnění

kardiovaskulárního systému s hypertenzí, ateroskleróza, poruchy glukózové tolerance, hyperurikémie, poruchy lipidového mechanismu, ale také duševní poruchy se sklonem k depresím a poruchou začleňování se do kolektivu. (Marinov, 2012) a) Pohybový aparát Kosterní systém u dítěte s obezitou je kostra výrazně zatěžována a dochází k častým poruchám. Na páteři se objevuje skolióza, hrudní kyfózy, nejvíce je zatížen skelet

25

dolních končetin s vysokým zatížením kloubů, u nichž dochází k atrofickým změnám. (Pařízková, 2007) b) Cévní systém Stejně jako skeletální systém je zatížen i cévní systém. Často dochází ke vzniku varixů dolních končetin, změny jsou spojeny s porušením cévního epitelu. U většiny obézních dětí nalézáme arteriální hypertenzi a v dospělosti trombembolickou chorobu. (Pařízková, 2007) c) Kardiovaskulární systém Obezita zvyšuje riziko rozvoje srdečního onemocnění a ischemické choroby. Především je ovlivňována systolická a diastolická funkce levé komory. Stoupá i pravděpodobnost poruch srdečního rytmu, vznik ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody a trombembolická nemoc.(Schusterová, 2012; Kunová, 2009) Arteriální hypertenze se považuje za jeden z hlavních rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních chorob. Hypertenze bývá často diagnostikovaná již v dětském věku. Uvádí se, že přibližně 1 – 3 % dětí trpí arteriální hypertenzí. Obezita se připisuje jako největší nezávislý rizikový faktor arteriální hypertenze. Víc jak polovina hypertenzních dětí je obézní.(Schusterová, 2012) d) Psychické změny Obézní lidé a především děti mívají často snížené sebevědomí, bývají úzkostní někdy až depresivní. U obézních dětí dochází k různým poruchám chování. Klinické studie svědčí o tom, že mezi obézními dětmi se vyskytuje více problémů chování. Obézní děti trápí jejich nadměrná hmotnost. Děti se trpí pocity osamělosti, smutku a nervozity. Obézní děti patří k méně oblíbeným mezi vrstevníky, stávají se oběťmi šikany a trpí pocity méněcennosti. K problémům méněcennosti často přispívají hodiny tělesné výchovy, protože jsou při nich obézní děti nemotorné a nestačí ostatním dětem. (Pařízková, 2007; Kunová 2009)

2.4.4 Terapie obezity Nejvhodnější léčbou obezity u dětí je rodinná léčby vycházející z principů kognitivně behaviorální terapie (KBT) spojená s úpravou stravy a zvýšenou pohybovou aktivitou. 26

Ambulantní péči je možné v indikovaných případech doplnit o lázeňskou péči, aby byla léčba úspěšná musí být stanoveny reálné cíle. Léčba by měla být zahájena u dětí s nadváhou ve věku vyšším než tři roky. Základním postupem léčby obézního dítěte je edukace správného chování při jídle a dodržování správného jídelníčku. Podkladem intervence je vyhodnotit energetický příjem a jeho fyzickou aktivitu. Energetický obsah redukční diety by měl být takový, aby nebránil lineárnímu růstu a vývoji mozku a především aby nenavozoval zpomalení vzestupu hmotnosti. Poklesu příjmu energie je možné dosáhnout náhradou sladkostí ovocem, zařazením nápojů s nízkým obsahem cukru místo sladkých nápojů a také podpora fyzické aktivity. Léčba obezity je dlouhodobá s častými relapsy. Dětská obezitologická terapie se zaměřuje na změnu životního stylu celé rodiny. V léčbě obezity je také velice důležitý pohyb alespoň 60 minut pobytu venku. U dětí s obezitou je vhodné, aby pohybová aktivita byla také zaměřena na rozvoj a správné držení těla. Vzhledem k riziku poškození nosných kloubů končetin přetížením je vhodné vybírat jednotlivé aktivity podle stupně obezity. Pro děti s vysokým stupněm obezity je vhodné začít s cvičením v bazénu. Pokud některé cviky dělají dětem potíže je možné jednotlivé cviky provádět v méně náročných pozicích. Farmakologická léčba je u děti indikovaná až pokud se vyskytují závažné komplikace a pokud předchozí přesné a přísné dodržování dietních opatření po dobu 6 – 12 měsíců nebylo úspěšné. Medikamentózní léčba je vždy spojena s dietoterapií a zvyšováním pohybové

aktivity.

Sibutramin

inhibitor

zpětného

vychytávání

noradrenalinu

a serotininu není indikovaný u dětí mladších 12 let. Navazuje pocit sytosti, ale má spoustu nežádoucích účinků. Orlistat se ukázal jako účinný u dětí straších 12 let, mimo redukci váhy snižuje také dyslipoproteinémii, rezistenci vůči inzulínu a vysoké hodnoty krevního tlaku. Chirurgická léčba, kdy bariatrické výkony lze provádět v dětském věku velmi výjimečně pouze u dospívajících obézních, kteří musejí splňovat určitá kritéria a to BMI 40 kg/m2 se závažnými zdravotními komplikacemi nebo BMI 50 kg/m2 a méně závažné komplikace, dosažení nejméně 95 % dospělé výšky a selhání alespoň 6 měsíční intenzivní léčby. Výkon je možno podstoupit nejdříve ve věku 13 – 17 let život a u jedince musí být dosáhnuto finální výšky a uzavření růstových štěrbin. Mezi komplikace patří psychická onemocnění, genetická nebo endokrinologická příčina obezity a těžké poruchy jídelního chování. Bariatrický výkon by měl být indikovaný 27

multidisciplinárním týmem odborníků. (Marinov, 2012; Pařízková, 2007; Mullerová, 2009; .Bourek, 2011)

2.4.5

Prevence obezity a aktivity ovlivňující obezitu v České republice

Současná pediatrie se v poslední době velmi zajímá o to jak zastavit vzrůstající trend nadváhy a obezity u dětí. Hlavní roli ve snižování výskytu obezity hraje především prevence. Prevenci vzniku obezity lze shrnout následovně děti by měly být kojeny nejméně do 6. měsíce, dostatek tělocviku ve školách, alespoň 60 minut v každé třídě, soustavnou výchovu rodičů ke zdravým stravovacími návyky a pohybovou aktivitu ve volném čase. Jak vyplívá z předchozího textu, předpoklady k pozdější obezitě svých děti mohou často rodiče ovlivnit sami. Jak stravovací návyky, tak pohybovou aktivitu ve volném čase. a) Preventivní programy v Evropě Evropská unie má řadu politických dokumentů, které mají rámec a určují strategie vymezující tvorbu antiobezitogenního prostředí. Jde zejména o Bílou knihu – Strategii pro Evropu, týkající se zdravotních problémů související s výživou, nadváhou a obezitou. Je zde popsán integrovaný model ovlivnění oblasti výživy a fyzické aktivity, procházející napříč všemi sektory veřejného života. (Marinov, 2012; Mullerová 2009) b) Preventivní programy v České republice Významným preventivním programem v České republice byl projekt ,,Zdravá ABECEDA“, který byl zaměřený na děti předškolního věku. Cílem programu je naučit děti zdravému životnímu stylu a naučit je pravidelnému pohybu pro radost již od útlého věku se zapojením celé rodiny, aby z dětí mohli vyrůst zdraví a aktivní dospělí lidé. (Marinov, 2012) Česká obezitologická společnost ČLS JEP sdružuje pod patronací České obezitologické společnosti J. E. Purkyně lékaře, psychology, zdravotní sestry a odborníky dalších profesí zabývající se prevencí a léčbou obezity. Cílem společnosti je také zajišťovat negraduální a postgraduální vzdělání v obezitologii, podporovat výzkum v oblasti obezitologie a vypracovávat doporučené diagnostické a léčebné postupy obezity. Ministerstvo zdravotnictví České republiky intervenční programy podporované Ministerstvem zdravotnictví mají svůj legislativní podklad zakotvený v ,,Dlouhodobém 28

programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky – zdraví pro všechny v 21. století.“ Část projektů byla řešena či vedena prostřednictvím Státního zdravotního ústavu v Praze. Šlo o úspěšný projekt ,,Hubneme s bumbrlíčkem,“ s vyvinutím metodologie, školení lektorů a vytváření sítě hravých redukčních kurzů pro děti 5 - 10 let. Ministerstvo dopravy České republiky garantuje a společně s dalšími ministerstvy zabezpečuje ,,Národní strategii rozvoje cyklistické dopravy ČR“. Jedná se o významný projekt v oblasti prevence obezity. Jeho cílem je vytvořit podmínky pro cyklistiku. V rámci prevence obezity jsou v České republice realizovány také mezinárodní programy podporované Evropskou unií. (Hainer, 2011)

2.4.6 Dětský pacient s obezitou v percepci sestry Edukace je celoživotní rozvíjení osobnosti člověka působením formálních institucí a neformálního prostředí. Jejím cílem je osvojení nových poznatků, získání nových vědomostí a dovedností, vytváření nových hodnot a postojů v chování. (Magurová, 2009) Proto je kladen na edukaci především celé rodiny obézního dítěte velký důraz. Základem je především dostatečná komunikace, která by měla celé rodině pomoci v oblasti výživového poradenství, určující množství konzumované stravy, vhodnou pohybovou aktivitu a vždy přihlíží na aktuální věk a stav dítěte. Komunikace je velmi důležitá pro navození důvěry a spolupráce mezi rodinou a zdravotnickým personálem. U malých dětí vždy edukujeme přímo rodiče, u větších dětí a adolescentů, bychom se měly snažit navodit spolupráci jednotlivých členů a především obézní dětí. V úvodu léčby je důležité stanovit si nějaké cíle, kterých bychom chtěly dosáhnout a s tím seznámit i celou rodinu. Vždy bychom se měli ujistit, zda je náš výklad dostatečně srozumitelný a ujistit celou rodinu, že se kdykoliv na nás mohou obrátit s jakýmkoliv dotazem. Důležité je celou rodinu dostatečně motivovat, ale během léčby i kontrolovat, zda je léčba i prevence dostatečně dodržována. Neměly bychom zapomínat ani na stud obézního dítěte. Při vyšetřování dětí by v ordinaci mělo být co nejméně lidí, protože děti se často za svoji obezitu stydí a dávají přednost soukromí, stejně tak jako je během vyšetření potřeba citlivějšího zacházení. Během rozhovoru s obézním dítětem je důležitý empatický přístup k pacientům. V žádném případě bychom neměli děti nějakým způsobem odsuzovat. 29

Velice důležité je děti podporovat zejména po psychické stránce a chválit je i za malý pokrok. Obézní děti mají sklony k nízkému sebevědomí a problémy se sebepojetím. Proto i malá pochvala, může mít za následek velké pokroky. (Juřeniková, 2010)

30

3. Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Výzkum bakalářské práce byl pojat jako kvantitativní studie za použití dotazníkového šetření. Úvod dotazníku informuje o účelech výzkumu a obsahuje krátké instrukce, jak dotazník vyplňovat. Zároveň i ubezpečuje respondenty o anonymitě. Dotazník se skládá z 22 otázek, z nichž jich je 17 uzavřených, 2 polootevřené a 3 otevřené otázky. Dotazník je zaměřen na stravovací návyky a pohybovou aktivitu v rodinách. Dotazníky byly rozdány v ambulanci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí. Dotazníků bylo celkem rozdáno 150 a zpět se mi jich vrátilo 130. Návratnost dotazníků tedy činní 86,6 %. Výsledky výzkumu byly zpracovány do 26 grafů a 1 tabulky. K vyhodnocení dat byl použit program Microsoft Office Word a Microsoft Office Excel. Data byla upravena do sloupcových grafů.

3.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor byl tvořen rodiči dětí ve věku 5 – 15 let, které navštěvují ordinaci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí. Výzkum probíhal od začátku ledna do konce měsíce března roku 2016. Všichni účastníci dotazníkové šetření byli seznámeni se způsobem vyplnění dotazníků.

31

3.3 Výsledky výzkumu 18% 16%

15%

15%

14% 12%

12% 10%

9%

8%

8%

8%

8%

8%

7% 6%

6% 4% 4% 2% 0% 7 let

5 let

8 let

11 let

6 let

9 let

10 let

15 let

13 let

12 let

14let

Graf 1: Věk dětí

Graf 1 znázorňuje, že se dotazníkového šetření nejvíce zúčastnili rodiče dětí starých sedm a pět let 15 % (20) shodně měli rodiče dětí šestiletých, devítiletých, desetiletých a patnáctiletých, kteří byly v poměru 8 % (10), nejméně bylo dětí čtrnáctiletých 4 % (5).

70% 60%

58%

50% 42% 40% 30% 20% 10% 0% Chlapci

Dívky

Graf 2: Pohlaví dětí

Graf 2 Větší zastoupení měli rodiče chlapců 58 % (76) oproti dívkám 42 % (54). 32

80%

73%

70% 60% 50% 40% 27%

30% 20% 10% 0% Žena

Muž

Graf 3: Pohlaví respondentů

Graf 3 ukazuje, že dvě třetiny respondentů byly ženy 73 % (95), oproti mužům, kterých bylo 27 % (35).

40%

37% 35%

35% 30%

28%

25% 20% 15% 10% 5% 0% Do 6 měsíců

Déle jak 12 měsíců

6 -12 měsíců

Graf 4: Délka kojení

Graf 4 ukazuje, že nejvíce dětí bylo kojeno do 6 měsíce 37 % (48), nejméně pak byly kojeny děti mezi šestým a dvanáctým měsícem 28 % (37).

33

70% 58%

60% 50%

46% 42%

42%

40%

Snídaně 31%

31%

Obědy

30%

Večeře

23% 20%

16% 11%

10% 0% Pravidelné

Občas

Vůbec

Graf 5: Pravidelnost přijímání denních porcí jídla u dospělých

Graf 5 znázorňuje, že respondenti pravidelně obědvají a to v počtu 58 % (75). Jak z grafu vyplývá, vůbec neobědvá 11 % (15) respondentů. 90% 81% 80%

75%

78%

70% 60% 50%

Snídaně

40%

Obědy Večeře

30% 19%

20%

20% 15% 6%

10%

4%

2%

0% Pravidelně

Pouze občas

Vůbec

Graf 6: Pravidelnost přijímání denních porcí jídla u dětí

Graf 6 ukazuje, že rodiče se snaží dbát na pravidelnost denních porcí jídla u dětí. Snídaně se pravidelně vyskytují u 75 % (98), dětí, které nesnídají vůbec bylo 5 % (7). 81 % dětí pravidelně obědvá a 4 % dětí neobědvá vůbec. Děti večeří pravidelně v 78 % (101) oproti těm, které nevečeří vůbec, těch jsou pouhé 2 % (3).

34

70% 60%

59%

50% 40% 29%

30% 20%

12% 10% 0 0% 1-2 x denně

3-5 x denně

2-3 x denně

Vůbec

Graf 7: Počet domácí stravy dětí

Graf 7 ukazuje, že ve všech rodinách se dětem připravuje strava. Největší zastoupení má 1 – 2 porce jídla denně 59 % (77). Ani jedni rodiče neuvedli, že by dětem doma nepřipravovali domácí stravu. 100% 90%

88%

80%

75%

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

5% 0

0% 2 porce

1 porce

3 porce

Žádná

Graf 8: Počet porcí teplého jídla u dětí

Graf 8 ukazuje, že 2 porce teplého jídla připravuje 88 % (68) dotazovaných respondentů. Pouze 5 % (4) respondentů připravuje svým dětem 3 porce jídla denně. Z dotazníkového šetření vyplývá, že se ve všech rodinách připravuje alespoň jedno teplé jídlo. 35

45% 40%

40% 35%

31% 32%

32%

30% 25%

Dítě 19% 19% 19%

20%

Otec

15%

15% 10%

Matka

8%

5% 0% Restaurace

Rychlé občerstvení

Automat na jídlo

Graf 9: Způsob stravování jednotlivých členů rodiny v restauračních zařízeních jednou do týdne

Graf 9 ukazuje, že jednou týdně se v restaurace stravují otcové 40 % (52). Rychlé občerstvení vyhledávají všichni členové celé rodiny 19 % (25). Jídlo v automatu je jednou týdně kupují otcové 32 % (41). 35%

32%

30%

27% 24%

25% 21% 20%

18%

17%

Dítě Matka

15%

Otec

11% 11% 10% 5% 1% 0% Restaurace

Rychlé občerstvení

Automat na jídlo

Graf 10: Způsob stravování jednotlivých členů rodiny v restauračních zařízeních dvakrát do týdne

36

Graf 10 ukazuje, že dvakrát do týdne si jídlo v automatu kupuje matka 32 % (42), rychlé občerstvení dvakrát týdně navštěvují matky a děti v 11 % (15), nejméně navštěvují restauraci dvakrát do týdne děti 1 % (2). 0,12

11%

0,1

9% 8%

0,08

8%

8%

6%

0,06

Matka Otec

0,04

0,02

0 Restaurace

Rychlé občerstvení

Automat na jídlo

Graf 11: Způsob stravování jednotlivých členů rodiny v restauračních zařízeních třikrát do týdne

Graf 11 ukazuje, že děti se v restauracích, rychlém občerstvení ani automatech na jídle třikrát do týdne nestravují. Největší počet návštěv třikrát do týdne v restauracích mají matky 11 % (15). 100%

91%

90% 80% 69%

70% 60%

68% 63%

52%

Dítě

46%

50%

42%

40% 30%

Matka Otec

29%

28%

20% 10% 0% Restaurace

Rychlé občerstvení

Automat na jídlo

Graf 12: Počet rodin, které se v restauračním zařízení vůbec nestravují

37

Graf 12 ukazuje, že velké množství rodin restaurace ani rychlé občerstvení během týdne vůbec nevyhledává. Počet dětí, které restaurace nenavštěvují je 91 % (119). Téměř shodný počet u dětí mají i malé návštěvy rychlého občerstvení 69 % (90) a automat na jídlo 68 % (88). Z rodičů se v restauraci vůbec nestravuje 52 % (68) matek a 28 % (36) otců. Podobné výsledky mají i rychlé občerstvení, kde se nestravuje 63 % (82) matek a 46 % (60) otců. Automat na jídlo nevyhledává 29 % (38) matek a 42 % (55) otců. 60%

56%

50% 39%

40%

30%

20%

10%

5%

0% 1,5 - 2 litry

Do 1 litru

Více jak 2 litry

Graf 13: Množství tekutin u dětí za den

Graf 13 znázorňuje, že děti vypijí okolo 1,5 – 2 litrů tekutin denně v počtu 56 % (73). Do jednoho litru vypije 39 % (50) děti. Více jak 2 litry tekutin denně vypije 5 % (7).

38

90% 81% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20%

14%

10%

5%

0% 1-2 porce

3 a více porcí

Sporadicky

Graf 14: Množství ovoce v dětském jídelníčku

Graf 14 udává počet množství ovoce v dětském jídelníčku. 1 – 2 porce ovoce se vyskytují u 81 % (105). Minimální množství ovoce se vyskytuje pouze v 5 % (7). 90%

83%

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20%

12%

10%

5%

0% 1-2 porce

3 a více porcí denně

Sporadicky

Graf 15: Množství zeleniny v dětském jídelníčku

Graf 15 ukazuje množství konzumované zeleniny stejně jako u ovoce se 1 - 2 porce zeleniny vyskytují v 83 % (108). Sporadicky je zařazovaná zelenina pouze u 5 % (7) dětí.

39

70% 60%

60% 50% 40%

35%

30% 20% 10%

5%

0% Ano

Občas

Ne

Graf 16: Příprava nápojů z čerstvého ovoce a zeleniny

Graf 16 znázorňuje, že 60 % (78) respondentů dotazníkového šetření připravuje svým dětem nápoje z čerstvého ovoce a zeleniny. Pouze 5 % (6) respondentů svým dětem žádné nápoje z čerstvého ovoce a zeleniny nepřipravuje. Sport

Hra venku

Aktivity v přírodě

n

%

n

%

n

%

absolutn

relativní

absolutn

relativní

absolutní

relativní

í četnost

četnost

í četnost

četnost

četnost

četnost

Více jak 60 min./denně

5

4%

39

30 %

25

19 %

Maximálně 60 min./denně

10

8%

70

53 %

17

13 %

Maximálně 3 hodiny/týdně

80

61 %

10

8%

40

30 %

Maximálně 60 min./týdně

30

23 %

10

8%

36

27 %

Vůbec

5

4%

1

1%

16

11 %

Tabulka 1: Množství hodin trávených aktivitami mimo domov

Tabulka 1 ukazuje, že sportovním aktivitám se nejvíce věnují rodiny mimo domov maximálně 3 hodiny týdně 61 % (80) a nejméně více jak 60 minut denně společné s žádnou aktivitou 4 % (5). Hrou venku tráví rodiny maximálně 60 minut denně a to v poměru 53 % (70), žádnou aktivitu neprovozuje hrou venku pouze 1 % (1). Aktivity v přírodě tráví rodiny maximálně 3 hodiny týdně 30 % (40) a vůbec jen 11 % (16).

40

80% 68%

70% 60% 50% 40%

32% 30% 20% 10% 0% Ano

Ne

Graf 17: Otázka, zda se rodina věnuje aktivně nějakému sportu

Graf 17 ukazuje, že více jak polovina 68 % (89) respondentů tráví volný čas aktivním způsobem, nesportuje 32 % (41) rodin. 50%

46%

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15%

12%

11%

10%

9%

9%

8% 4%

5%

1%

0% Cyklistika

Fotbal

Bruslení

Turistika

Lyžování

Plavání

Běhání

Tenis

Graf 18: Nejčastější sportovní aktivity celé rodiny

Graf 18 ukazuje, že nejpopulárnějším sportem celé rodiny je cyklistika 46 % (41). K dalším populárním sportům patří také fotbal 12 % (11) a bruslení 11 % (10). Mezi sportovní aktivity celé rodiny patří také turistika a lyžování 9 % (8), plavání 8% (7), běhání 4 % (3) a tenis 1 % (1).

41

60%

55%

50% 40% 40%

30%

20%

10%

0% Ano

Ne

Graf 19: Otázka, zda se děti věnují aktivně nějakému sportu

Graf 19 ukazuje, že více jak polovina dětí 55 % (71) tráví volno aktivním sportem. 40 % (52) dětí neprovozuje ve volném čase žádný sport. 35%

32%

30% 25% 21% 20% 15% 11% 10%

10% 7%

6% 4%

5%

3%

3%

3%

0%

Graf 20: Nejčastější sportovní aktivity dítěte

Graf 20 nám ukazuje, že stejně jako u dospělých, tak i u dětí mezi nejoblíbenější sport patří cyklistika 32 % (23). Dále je to fotbal 21 % (15), plavání 11 % (8), běhání 10 % (7), hokej 7 % (5), házená 6 % (4), gymnastika 4 % (3) a dále karate, lyžování a atletika 3 % (2).

42

50% 45% 45% 40% 35% 30% 24%

25% 20%

15% 15%

12%

10% 4%

5%

2%

0% 1-2 hodiny denně

Méně než 1 hodinu denně

Občas

3-7 hodin denně

8 a více hodin

Žádný

Graf 21: Množství stráveného času u počítače nebo televize

Graf 21 znázorňuje, že většina dětí tráví svoje volno u počítače okolo 1 – 2 hodin denně 45 % (58), žádný čas u počítače netráví 2 % (2) dětí. 30% 25% 20% 15%

27% 23% 18% 12% 9%

10%

7%

5%

3% 1%

0%

Graf 22: Nejčastější rizika spojená s obezitou očima rodičů

Graf 22 ukazuje, že dle názorů respondentů je největší riziko, které je spojeno s obezitou je riziko vzniku cukrovky 27 % (35), v těsném závěsu s vysokým krevním tlakem 23% (30), na dalším místě se umístily srdeční a cévní choroby 18% (23) a dále onemocnění kloubů 12% (16), dýchací potíže 9 % (12), psychické potíže 7 % (9), poruchy učení byly uvedeny ve 3 % (4) a zažívací potíže 1 % (1). 43

60%

55%

50%

40%

37%

30%

20% 8%

10%

0% Ne, u dítěte

Ano, u rodičů

Ano, u dítěte

Graf 23: Výskyt obezity v rodině

Graf 23 ukazuje, že u více jak 55 % (72) se obezita nevyskytuje, obezita u respondentů se pohybuje okolo 37 % (48) a obezita u dětí se vyskytuje 8 % (10). 30%

28% 25%

25% 22% 20% 15%

12% 9%

10%

4%

5% 0% Dostatek pohybu

Pravidelná strava

Omezování sladkostí

Držení diet

Chirirgucká léčba

Nevím

Graf 24: Prevence obezity očima rodičů

Graf 24 ukazuje, že 28 % (36) respondentů považuje za prevenci obezity dostatek pohybu, 25 % (33) za prevenci považují pravidelnou stravu, 22 % (29) omezení sladkostí, 12% (15) držení diet, 9 % (12) respondentů se domnívá, že prevence obezity je chirurgická léčba a 4 % (5) dotázaných nezná prevenci obezity.

44

60%

56%

50%

40%

35%

30%

20% 8%

10%

3% 0% 2 děti

1 dítě

3 děti

4 děti

Graf 25: Počet dětí v jednotlivých rodinách

Graf 25 znázorňuje počet dětí v rodinách. Nejvíce rodin má dvě děti a to 56 % (73), dále jsou to rodiny s jedním dítětem 35 % (46), tříčlenné rodiny se na dotazníkovém šetření vyskytovaly v počtu 8% (10) a čtyřčlenné rodiny v zastoupení 3 % (4). 45%

42%

40% 35% 30% 25% 18%

20%

16%

15%

12%

12%

Vyučen/a

Bakalářské

10% 5% 0% Středoškolské

Vysokoškolské

Vyšší odborné

Graf 26: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

Graf 26 znázorňuje nejvyšší dosažené vzdělání respondentů, kdy nejvíce respondentů mělo středoškolské vzdělání a to v počtu 42 % (55), vysokoškolské vzdělání mělo 18 % (24), vyšší odborné vzdělání mělo 16 % (21), bakalářky vzdělaných a vyučených respondentů bylo 12 % (15). 45

3.4 Diskuze Jedním z hlavních cílů této práce bylo zmapovat výživu a její vliv na dětskou obezitu. Dle výzkumu z roku 1991, která ukazovala, že v každé věkové kategorii bylo 7 % dětí s nadváhou a 3 % dětí s obezitou. Podle výsledků celostátního antropologického výzkumu z roku 2001 se u dětí zvýšil počet dětí s nadváhou. Varující je, že jedna třetina dětí předškolního věku a jedna polovina obézních školáků přetrvává obézních do dospělosti. (Bourek, Forýtková, 2011) Z výsledků provedeného výzkumu vyplynulo, že u více jak poloviny dětí 55 % (72) se obezita nevyskytuje. Obezita ve Velkém Meziříčí může být podstatně nižší oproti ostatním městům. Město je poměrně malé, s kroužky, které jsou zaměřeny na pohybovou aktivitu dětí, je zde i rovinatý terén a nové cyklostezky včetně lyžařského vleku a nově opraveného fotbalového stadionu, proto je zde velká možnost trávení volného času aktivním způsobem. Studie dále ukazují, že obezitou jsou více ohroženy děti ve velkých městech. Děti ve velkých městech mají větší finanční možnosti a více příležitostí k nákupu rychlého občerstvení a sladkostí. (Mullerova, 2007) Přesto není vyloučeno, že se nemůže výskyt obezity ve Velké Meziříčí zvýšit. Obézních dětí je 8% (10), obézních rodičů je 37 % (48) a obezita je často geneticky získané onemocnění (viz graf 23). Nejvhodnějším postupem prevence obezity je pohybová aktivita, která by se u dětí měla učit od útlého věku v rodině i mateřské školce. Pohybové aktivity by mělo být okolo 60 minut. (Bourek, Forýtková, 2011) Podle výsledků šetření jednu hodinu sportem denně tráví 8 % (10) dětí, hrou venku 53 % (70) a pobytem v přírodě 13 % (17). Více jak hodinu denně tráví sportem 4 % (5), hrou venku 30 % (39) a pobytem v přírodě 19 % (25). Počet dětí, které vůbec netráví svůj volný čas sportem, hrou a aktivitou v přírodě je 16 % (22) (viz tabulka 1). Vliv na obezitu má i délka kojení. Kojení se považuje za jeden z faktorů prevence obezity, nejlépe pokud bylo dítě pouze kojeno do prvních šesti měsíců života. (Mullerova, 2007) Jak ukazují výsledky provedeného výzkumu, děti byly kojeny v poměru 37 % (48) do šesti měsíců, od šesti měsíců do jednoho roku 28 % (37) a 35 % (45) nad jeden rok (viz graf 4). S tímto je souhlaseno. Mezi nejčastěji doporučované sporty v oblasti prevence a následně i léčby obezity patří chůze, cyklistika a plavání. (Kytnarová, 2011) 46

Dle dotazníkového šetření vyplývá, že se aktivnímu způsobu života věnuje 55 % (71) dětí (viz graf 19) a mezi nejoblíbenější sporty dětí patří cyklistika 32 % (23), na druhém místě se umístil fotbal 21 % (15) a na třetím místě plavání 11 % (15) (viz graf 20). Podobný výsledek byl i u aktivity celé rodiny, kdy cyklistika byla provozovaná ze 46 % (41) a fotbal 12 % (11) (viz graf 18). Na těchto otázkách, je vidět i zpětná vazba, kdy se životní styl celé rodiny odráží na trávení volného času dítěte.

3.5 Doporučení pro praxi Jak už bylo popsáno v teoretické části této práce, výskyt obezity je strašákem poslední doby a její počet se neustále zvyšuje. Bohužel se ani přes veškeré preventivní programy se nedaří její výskyt alespoň zpomalit. Výstupem pro praxi by mělo být zmapování výskytu obezity u dětí a upozornění rodičů na stravovací návyky a první známky obezity u dětí. Z výzkumu vyplývá, že rodiče se snaží svým dětem připravovat domácí stavu, ani v jedné z rodin nebylo uvedeno, že by nevařili nebo výhradně navštěvovali jen restaurace nebo rychlé občerstvení. Přesto jsme, ale v poslední době svědci toho, jak se stále více rodin s malými dětmi stávají pravidelnými hosty restauračního zařízení. Dokonce jak ukazuje i dotazníkové šetření, více jak polovina rodin tráví volné chvíle aktivním způsobem a většina dětí se věnuje i sportovním kroužkům nebo tráví volno aktivně se svými rodiči. Z výsledků vyplývá, že si rodiče jsou vědomi i jak zabraňovat vzniku obezity. Především, že mezi prevenci obezity patří i omezování sladkostí, přesto mnozí z rodičů dětem pod vlivem reklamy sladkosti kupují. Proto i nadále zůstává otázkou, proč když známe rizika i prevenci obezity, snažíme se aktivně hýbat, zdravě jíst, tak proč obezita dál neustále stoupá a postihuje stále mladší děti. Během výzkumu jsem si sama uvědomila, že obezita nemá za následek pouze nemoci srdce, dýchacího systému a nespočet dalších komplikací, ale po přečtení mnoha knih, týkajících se obezity jsem si všimla, že lidé a zejména děti často trpí pocity méněcennosti, často se za svoje tělo stydí, jsou uzavření pro svoje okolí a častěji se stávají oběťmi šikany oproti dětem hubeným. Nejspíš moje práce nezmění ani nesníží riziko obezity u dětí, ale pro mě samotnou byla velkým vědomostním přínosem vidět obezitu i z jiné stránky, než na kterou jsem ze své praxe zvyklá a doufám, že alespoň dotazníkové šetření přimělo rodiče, aby se zamysleli nad životosprávou svých dětí. Proto bych v budoucnu chtěla nabídnout svoji 47

bakalářskou práci do ordinace dětského lékaře, kde moje dotazníkové šetření probíhalo. Chtěla bych i svoji práci nabídnout managementu nemocnice a napsat odborné články do sesterských časopisů.

48

3.6 Závěr Bakalářská práce s názvem Výživa a její vliv na dětskou obezitu byla rozdělena na část teoretickou a empirickou. Teoretická část se věnovala základní složky potravy, jejich krátké charakteristice, denním doporučeným dávkám, a jejich hlavnímu zdroji. Dále jednotlivých složek potravy, charakteristické pro každou věkovou skupinu dětí. Kapitola nás seznámila s výhodami kojení, jakou skladbu potravy by měla obsahovat strava kojence, předškoláka, mladšího a staršího školáka a dospívajícího dítěte. Také nás, ale upozornila čeho se v jakém věku vyvarovat. A třetí poslední část bakalářské práce nám popsala dětskou obezitu, její vzrůstající tendenci, příčiny, diagnostiku, léčbu, prevenci a rizika, která jsou s obezitou spojena. První cíl práce byl zmapovat způsoby stravování v českých rodinách. Z dotazníkového šetření vyplývá, že se většina rodin stravuje převážně v domácím prostředí, a dětem je připravována převážně domácí strava, do jídelníčku jsou zařazovány porce ovoce a zeleniny, je dodržovaný pitný režim. Tento cíl byl splněn. Druhým cílem bylo zmapovat znalosti českých rodičů v oblasti rizik vzniku obezity. I tento cíl byl splněn. Jelikož rodiče si uvědomují, rizika vzniku komplikací, kdy mezi nejčastější komplikace udávají srdeční onemocnění, onemocnění dýchacího systému, poruchy pohybového systému a vznik diabetu mellitus, znají i prevenci vzniku obezity mezi které patří dostatek pohybu, omezování sladkostí a pravidelná strava. K bakalářské práci byly stanoveny čtyři hypotézy. Hypotéza č. 1: Více jak polovina dotazovaných se bude alespoň 6 x týdně stravovat převážně v domácím prostředí. Jak ukazuje graf č. 6, snídaně dětí jsou pravidelné 75 % (98). Graf č. 7, ukazuje, že je dětem připravována, alespoň jedna porce domácí stravy denně 59 % (77) a podle grafu č. 8, je dětem připravována jedna porce teplého jídla za den. Proto byla hypotéza potvrzena. Hypotéza č. 2: Více než 60 % rodičů zařazuje do jídelníčku svého dítěte minimálně 4. porce ovoce a zeleniny denně. Dle výsledků z grafu č. 14, se v dětském jídelníčku vyskytuje 1 – 2 porce ovoce denně 81 % (105), stejně jako graf č. 15, kdy dětský jídelníček obsahuje pouze 1 – 2 porce 49

zeleniny denně 83 (108) a graf č. 16 uvádí, že rodiče připravují svým dětem nápoje z čerstvého ovoce a zeleniny 60 % (78). Proto byla hypotéza vyvrácena. Hypotéza č. 3: Více jak jedna třetina dětí tráví svůj volný čas venku. Podle vyhodnocení tabulky č. 1, počet dětí, které tráví víc jak hodinu sportem je 4 % (5), hrou venku 30 % (39) a aktivitou v přírodě 19 % (25). Jednu hodinu denně sportem tráví 8 % (10), hrou venku 30 % (70) a aktivitou v přírodě 13 % (17). Jak ukazuje graf č. 17 aktivním způsobem života své volno tráví okolo 68 % (89) rodin, a podle grafu č. 19, je 55 % (71) dětí, které tráví volno aktivně. Podle grafu č. 21 u počítače nebo televize tráví děti pouze 1 - 2 hodiny denně 45 % (58). Proto byla tato hypotéza potvrzena. Hypotéza č. 4: Více jak 60 % dotázaných rodičů si je vědoma rizik, které jsou spojeny s obezitou. Podle vyhodnocení grafu č. 22 mezi tři rizika, kterými jsou ohroženy děti s obezitou, bylo uvedeno riziko cukrovky 27 % (35), riziko vysokého krevního tlaku 23 % (30) a dále onemocnění srdce a cévní choroby uvedlo 18 % respondentů. Graf č. 23 ukazuje, že výskyt obezity je u dospělých 37 % (48) u dětí 8 % (10). A graf č. 24, kdy jako prevenci vzniku obezity u dětí respondenti uvedli, že je to z 28 % (36) pohyb z 25 % (33) pravidelná strava a z 22 % (29) omezování sladkostí. Proto i tato hypotéza byla potvrzena.

50

4. Použitá literatura 1) BOUREK, A,. FORÝTKOVÁ, L., Standardy léčebných postupů a kvalita ve zdravotní

péči.[online]

květen

2011

[cit.2016-04-17].

Dostupné

z:

http//www.obesitas.cz/dowland/doporucovany_postup_prencence_a_lecby_destke_ obezity.pdf 2) FOŘT, P., Tak co mám jíst?. vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-7367-625-4

3) FRAŇKOVÁ, S., PAŘÍZKOVÁ, J., MELICHAROVÁ, E., Jídlo v životě dítěte a adolescenta. vyd. 1. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2247-7. 4) GREGORA, M., Kuchařka pro rodiče malých dětí. Vyd. 1., Praha: Grada, 2010. ISBN 978-8-247-3110-8 5) GREGORA, M., ZÁKOSTELECKÁ, D., Jídelníček kojenců a malých dětí. vyd. 2. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2716-5.

6) GROFOVÁ, Z., Nutriční podpora. vyd.1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-2471868-2. 7) HAINER, V., Základy klinické obezitologie. Vyd. 2. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3252-7. 8) HILLS, A., Children, obesity and exercise. vyd.1. Oxon: Routledge, 2007. ISBN 978-0-415-40883-7 9) JUŘENIKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. vyd.1. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2171-2 10) KAPOUNOVÁ, G., Ošetřovatelství v intenzivní péči. vyd 1., Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1830-9.

51

11) KEJDOVÁ, L., Výživa dětí od A do Z. vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005. ISBN 807021-773-1. 12) KOHOUT, P., KOTRLÍKOVÁ, E., Základy klinické výživy. vyd. 1. Praha: Krigl, 2005. ISBN 80-86912-08-6 13) KUDLOVÁ, E., MYDLILOVÁ, A., Výživové poradenství u dětí do dvou let. vyd.1. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1039-0. 14) KUNOVÁ, V., Zdravá výživa. vyd.1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-34330. 15) KYTNAROVÁ, J., ALDHOON HAINEROVÁ, I., ZAMRAZILOVÁ, H., Obezita v dětském věku. vyd. 1. Praha: Institut postraguálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2013. ISBN 978-80-87023-17-4. 16) MAGUROVÁ,

D.,

MEJERNÍKOVÁ,

L.,

Edukacia

a

edukační

proces

v oštrovsteľstve. vyd. 1. Martin: Osveta, 2009. ISBN 978-80-8063-326-4 17) MACH, I., Doplňky stravy jaké si vybrat při sportu i každodenním životě. vyd. 1. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4353-0. 18) MÁLKOVÁ, I., MÁLKOVÁ, H., Obezita – malými krůčky k velké změně. vyd. 1. Praha; STOP, 2014 ISNB 978-80-87250-24-2 19) MARINOV, Z., PASTUCHA, D., Praktická dětská obezitologie. vyd.1. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4210-6 20) MARTINÍK, K., Výživa: Kapitoly o metabolismu. vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. ISBN 80-7041-354-9. 21) MULLEROVÁ, D., Obezita – prevence a léčba. vyd.1., Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-2146-3 52

22) PAŘÍZKOVÁ, J., LISÁ, L., Obezita v dětství a dospívání. vyd.1. Praha: Galén, 2007. ISBN 978- 80- 7262-466-9 23) PASTUCHA, D., Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. vyd.1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4065-2. 24) PIŤHA, J., POLEDNE, R., Zdravá výživa pro každý den. vyd.1. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2488-1. 25) POHYB A VÝŽIVA. Potravinová pyramida. [online]. 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://pav.rvp.cz/

26) SCHNEIDROVÁ, D., Podpora kojení a stav výživy kojenců. vyd.1. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0920-7. 27) SCHUSTEROVÁ, I., KUCHTA, M., JURKO, A.,Obezita v jej vplyvy na kardiovaskulárny systém v detskom veku. vyd. 1. Martin: Osveta,2012 ISBN 97880-8063-377-6 28) STEJSKAL, P., RADVANSKÝ, J., CSC. Fyziologie výživy. vyd.1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. ISBN 978-80-244-3280-9.

53

5. Seznam tabulek a grafů Graf 1 Věk dítěte ................................................................................................................. 32 Graf 2 Pohlaví dítěte............................................................................................................ 32 Graf 3 Pohlaví respondentů ................................................................................................. 33 Graf 4 Délka kojení ............................................................................................................. 33 Graf 5 Pravidelnost přijímání denních porcí jídel u dospělých ............................................. 34 Graf 6 Pravidelnost přijímání denních porcí jídel u dětí ....................................................... 34 Graf 7 Počet domácí stravy dětí ........................................................................................... 35 Graf 8 Počet porcí teplého jídla u dětí .................................................................................. 35 Graf 9 Způsob stravování jednotlivých členů rodiny v restauračním zařízení jednou týdně ................................................................................................................................... 36 Graf 10 Způsob stravování jednotlivých členů rodiny v restauračním zařízení dvakrát týdně ................................................................................................................................... 36 Graf 11 Způsob stravování jednotlivých členů rodiny v restauračním zařízení třikrát týdně ................................................................................................................................... 37 Graf 12 Počet rodin, které se v restauračním zařízení vůbec nestravují ................................ 37 Graf 13 Množství tekutin u dětí za den ................................................................................ 38 Graf 14 Množství ovoce v dětském jídelníčku ..................................................................... 39 Graf 15 Množství zeleniny v dětském jídelníčku ................................................................. 39 Graf 16 Příprava nápojů z čerstvého ovoce a zeleniny ......................................................... 40 Tabulka 1 Množství hodin trávených aktivitami mimo domov ............................................. 40 Graf 17 Otázka, zda se rodina věnuje aktivně nějakému sportu ............................................ 41 Graf 18 Nejčastější sportovní aktivity celé rodiny ................................................................ 41 Graf 19 Otázka, zda se děti věnují aktivně nějakému sportu................................................. 42 Graf 20 Nejčastější sportovní aktivity dítěte ........................................................................ 42 Graf 21 Množství stráveného času u počítače ...................................................................... 43 Graf 22 Nejčastější rizika spojená s obezitou očima rodičů .................................................. 43 Graf 23 Výskyt obezity v rodině .......................................................................................... 44 Graf 24 Prevence obezity očima rodičů ............................................................................... 44 Graf 25 Počet dětí v jednotlivých rodinách .......................................................................... 45 Graf 26 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů ................................................................. 45

54

6. Seznam příloh Příloha 1 Dotazník na výživu a její vliv na obezitu u dětí..................................................... 56 Příloha 2 Žádost o dotazníkové šetření ................................................................................ 60 Příloha 3 Pyramida pohybu.................................................................................................. 61 Příloha 4 Pyramida výživy................................................................................................... 62 Příloha 5 Zákeřná kostka ..................................................................................................... 63

55

56