VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Vaginální mykóza častý problém dnešních žen

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Vaginální mykóza – častý problém dnešních žen

Bakalářská práce

Autor: Jitka Pacalová Vedoucí práce: Mgr. Lenka Görnerová Jihlava 2014

Anotace Bakalářskou práci, Vaginální mykózy – častý problém dnešních žen, tvoří dvě části. Část teoretická nejprve popisuje stručně pohlavní orgány ženy a podrobněji anatomii pochvy, vysvětluje funkci poševního ekosystému. Druhá polovina teoretické části bakalářské práce se komplexně věnuje vaginální mykóze. Praktická část prezentuje výsledky výzkumu, který byl realizován formou dotazníkového šetření. Výsledky jsou znázorněny v grafech a tabulkách.

Klíčová slova Pochva, vulva, žena, poševní prostředí, mikrobiální rovnováha, infekce, mykóza, výtok.

Annotation Bachelorarbeit, Vaginalmykosen – heute ein häufiges Problem für Frauen, besteht aus zwei Teilen. Der theoretische Teil beschreibt zunächst kurz weibliche Geschlechtsorgane und im Detail die Anatomie der Vagina, erklärt die Funktion des vaginalen Ökosystems. Die zweite Hälfte des theoretischen Teiles der Arbeit befasst sich mit komplexer Vaginalmykose. Der praktische Teil präsentiert die Ergebnisse der Forschung, die mit Hilfe eines Fragebogens realisiert wurde. Die Ergebnisse sind in den Graphen und in den Tabellen gezeigt.

Schlüsselwörter Die Vagina, die Vulva, die Frau, das Vaginalmilieu, das mikrobielle Gleichgewicht, die Infektion, die Mykose, der Ausfluss.

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Lence Görnerové. Za její vstřícnost, rady a podněty při tvorbě bakalářské práce. Dále mé poděkování patří všem respondentkám za čas a ochotu při vyplnění dotazníku. Velký dík také pro všechny, kteří mě při psaní bakalářské práce podporovali a pomáhali mi.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“).

Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ.

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo).

Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.).

Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne 18. 4. 2014 ................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod .......................................................................................................................... 7 1.1

Cíl výzkumu ....................................................................................................... 8

1.2

Hypotézy ............................................................................................................ 8

Teoretická část ........................................................................................................... 9 2.1

Ženský pohlavní systém ..................................................................................... 9

2.2

Ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina) ......................................... 9

2.2.1

Vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna) ..................... 9

2.2.2

Zevní pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa) ....................... 9

2.3

Pochva (vagina, colpos) ................................................................................... 10

2.3.1

Funkční anatomie pochvy ......................................................................... 10

2.3.2

Stavba poševní stěny ................................................................................. 11

2.4

Poševní ekosystém ........................................................................................... 11

2.4.1

Slizniční imunitní systém – imunita pochvy............................................. 12

2.4.2

Hormonální hladiny .................................................................................. 12

2.4.3

Mikrobiální poševní flóra ......................................................................... 12

2.4.4

Fluor .......................................................................................................... 13

2.4.5

Chemismus poševního prostředí ............................................................... 14

2.4.6

Faktory ovlivňující poševní ekosystém .................................................... 14

2.4.7

Poruchy poševního ekosystému ................................................................ 15

2.5

Zánět pochvy (colpitis, vaginitis) ..................................................................... 15

2.6

Mykóza ............................................................................................................. 15

2.6.1

Epidemiologie ........................................................................................... 15

2.6.2

Etiologie – původce onemocnění .............................................................. 16

2.6.3

Klasifikace onemocnění ............................................................................ 17

2.6.4

Klinické projevy ....................................................................................... 17

2.6.1

Sexuální přenos ......................................................................................... 18

2.6.2

Diagnostika ............................................................................................... 18

2.6.3

Terapie ...................................................................................................... 19

2.6.4

Samoléčba ................................................................................................. 25

2.6.5

Psychosomatika onemocnění .................................................................... 26

3

4

2.6.6

Predispoziční, rizikové faktory ................................................................. 27

2.6.7

Prevence .................................................................................................... 28

Praktická část ........................................................................................................... 30 3.1

Metodika výzkumu........................................................................................... 30

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 31

3.3

Průběh výzkumu............................................................................................... 31

3.4

Zpracování získaných dat ................................................................................. 31

3.5

Výsledky výzkumu........................................................................................... 32

3.6

Analýza a interpretace hypotéz ........................................................................ 48

3.7

Diskuse ............................................................................................................. 56

3.8

Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 59

Závěr ........................................................................................................................ 60

Použitá literatura ............................................................................................................. 62 Seznam grafů .................................................................................................................. 66 Seznam tabulek ............................................................................................................... 66 Seznam příloh ................................................................................................................. 67 Seznam obrázků .............................................................................................................. 67

1 Úvod Vaginální mykóza je zánětlivé onemocnění pochvy vyvolané plísněmi, nejčastěji Candidou albicans. Většinou se setkáváme s označením vulvovaginální mykóza, protože postihuje zároveň i vulvu. Gynekologové se ve svých ambulancích setkávají s touto infekcí denně. Všichni autoři odborných článků, na toto téma, se shodují v tom, že kvasinkových infekcí pochvy a vulvy v současnosti výrazně přibývá. Vulvovaginální kandidóza je časté, dá se říci běžné onemocnění. Nepatří mezi vážné, život ohrožující nemoci. Ve většině případů se provádí jednoduché vyšetření a aplikuje snadná léčba. Existuje řada doporučení užitečných v doplňkové léčbě, v prevenci mohou pomoci výrazně snížit riziko opakování infekce. Ke zmírnění potíží lze použít mnohé jednoduché recepty z domácích léčivých prostředků. Přece jen se ale jedná o intimní záležitost, jejíž nepříjemné projevy, především ty dlouhodobé, mohou ovlivnit život ženy v mnoha směrech. Vaginální mykóza se nemá brát na lehkou váhu. Typické příznaky mykózy jako svědění, pálení, výtok ještě nemusí být jednoznačně známkou mykotické infekce pochvy! Ale může jít o nějaký druh alergické reakce, třeba na prací prostředky, kosmetiku a jiné, nebo i o psychosomatické onemocněni. Vaginální mykóza může být také odrazem zdraví, respektive nepohody celého organismu. Mykózy pochvy lze jistě zařadit i mezi tzv. civilizační choroby, jejich výskyt můžeme ovlivnit životním stylem. Moderní způsob života společnosti a stravovací návyky s sebou přináší nejen obezitu, epidemii diabetu ale i změny týkající se onemocnění pochvy. Trend módního přilnavého, neprodyšného oblečení, ze syntetických materiálů se také odráží na stavu poševního prostředí a zdraví pochvy. Někteří lékaři dokonce hovoří o mykóze a jiných zánětech pochvy jako o džínové nemoci (Hořejší, 2003). A nesmí se zapomenout na změny ve stereotypech pohlavního života a osobní hygieně, které znamenají nárůst kvasinkových poševních infekcí. Vaginální mykóza je onemocnění, s jehož nepříjemnými projevy se alespoň jednou v životě setká převážná většina žen. A protože jsem se s tímto problémem potýkala v minulosti i já a vím, že trápí většinu žen v mém okolí, vybrala jsem si ho jako téma bakalářské práce. 7

Chtěla jsem získat co nejvíce informací o tomto onemocnění, které by byly užitečné mě samotné i ostatním. Mnoho informací, které jsou v teoretické části mé práce popsány, byly nové a zajímavé i pro mě. Zároveň mě lákalo zjistit, jak častým problémem vaginální mykóza opravdu dnes je a jakým způsobem ho ženy řeší, i na kolik jsou informovány o prevenci. A na to vše jsem se zaměřila při vypracování dotazníku. Hodnocení výzkumu je v praktické části práce.

1.1 Cíl výzkumu Práce má tři cíle: Cíl č. 1: Zjistit četnost výskytu vaginální mykózy u dnešních žen. Cíl č. 2: Zjistit jakým způsobem ženy vaginální mykózu nejčastěji řeší. Cíl č. 3: Zjistit jaká je informovanost žen o prevenci vaginální mykózy.

1.2 Hypotézy Ke svým cílům jsou stanoveny tyto hypotézy: Hypotéza č. 1: Více jak 60 % žen onemocnělo během života alespoň jednou vaginální mykózou. Hypotéza č. 2: Více než 50 % žen trpí vaginální mykózou opakovaně. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že vaginální mykóza se nejčastěji objevuje v souvislosti s užíváním antibiotik. Hypotéza č. 4: Domnívám se, že vaginální mykóza se poprvé objevila u většiny žen v dospívání. Hypotéza č. 5: Domnívám se, že častěji se vaginální mykóza objevuje u žen po zahájení pohlavního života. Hypotéza č. 6: Více jak 50 % žen řeší potíže spojené s vaginální mykózou alternativními způsoby samoléčby. Hypotéza č. 7: Více jak 50 % žen volí k léčbě vaginální mykózy klasickou medicínu. Hypotéza č. 8: Více než 50 % žen má dostatečné informace o tom, jak vaginálním mykózám předcházet.

8

2 Teoretická část 2.1 Ženský pohlavní systém Stavba ženského těla a pohlavních orgánů je přizpůsobena biologické funkci ženy. Ženský pohlavní systém zajišťuje reprodukci. V reprodukčním procesu umožňuje fertilizaci a gestaci. Fertilizace je děj, při kterém dochází k oplození vajíčka spermií. Gestace je období vývoje oplozeného vajíčka, zárodku a plodu v organismu ženy, tedy těhotenství. Jedná se anatomicky i funkčně o velmi složitý systém (Dylevský, 2009).

2.2 Ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina) Rozdělení ženského pohlavního ústrojí je různé, liší se autor od autora, každý má jiné dělení. Nicméně na anatomii pohlavního systému ženy se nic nemění. Slezáková (2011) uvádí, že pohlavní orgány ženy jsou zevní rodidla, pochva, vnitřní rodidla a prsy. Holibková, Laichman (2010) rozdělují ženské pohlavní ústrojí na vnitřní a zevní pohlavní ústrojí. Dylevský (2009) ve své knize Funkční anatomie píše, že pohlavní ústrojí ženy tvoří párové pohlavní žlázy – vaječníky a vývodné pohlavní cesty – párové vejcovody, děloha, pochva a zevní pohlavní orgány.

2.2.1 Vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna) Mezi vnitřní pohlavní orgány ženy patří děloha, vaječníky, vejcovody. Pochva spojuje vnitřní a zevní pohlavní orgány (Slezáková, 2011).

2.2.2 Zevní pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa) K zevním pohlavním orgánům ženy patří řada orgánů v poševním vchodu. Zevní pohlavní orgány tvoří: hrma, stydké pysky – velké i malé, poštěváček, poševní vchod (předsíň), panenskou blánu, bulbi vestibuli a bartolinské žlázy i hráz. V oblasti zevních rodidel se nachází i ústí močové trubice (Dylevský, 2009; Rob, Martan, Citterbart, 2008).

9

2.3 Pochva (vagina, colpos) Pochva je dutý, svalově - vazivový orgán, který spojuje zevní a vnitřní ženské pohlavní orgány. Zajišťuje odtok menstruační krve, jedná se odvodnou pohlavní cestu a je také částí měkkých porodních cest. Jedná se též o orgán kopulační, umožňuje pohlavní styk (Roztočil, 2011; Slezáková, 2011; Rob, Martan, Citterbart, 2008).

2.3.1 Funkční anatomie pochvy Pochva leží mezi močovou trubicí, močovým měchýřem a konečníkem. Je trubicovitý orgán, v celém průběhu je předozadně zploštělá a poševní stěny přední a zadní na sebe naléhají. Poševní štěrbina není po celém svém průběhu stejná, v úrovni zevního ústí se mění, díky tvaru poševního vchodu, z příčné na podélnou. Tím, že se přední a zadní poševní stěna dotýkají, má poševní dutina tvar štěrbiny. Délka pochvy se pohybuje v průměru kolem 8 cm, přičemž přední stěna poševní je přibližně o 2 cm kratší, než stěna zadní. Šířka pochvy je nestejnoměrná 2,5 – 3 cm, směrem k poševnímu vchodu se zužuje a k děložnímu čípku rozšiřuje (Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Rob, Martan, Citterbart, 2008; Roztočil, 2011). Poševní klenba (fornix vaginae) je tvořena tak, že horní část pochvy se v místě děložního hrdla vyklenuje a vytváří kruhový záhyb - klenbu, dolní část ústí do poševní předsíně. Přední poševní klenba je mělčí, zadní naopak hlubší (Holibková, Laichman, 2010; Roztočil, 2011). Poševní vchod, předsíň (vestibulum vaginae) je prostor lokalizovaný mezi malými stydkými pysky, uprostřed něj se nachází vstup do pochvy (Dylevský, 2009). Panenská blána (hymen) je slizniční řasa, která částečně uzavírá poševní vchod (Slezáková, 2011). Poševní stěna (paries anterior et superior) je pružná a měkká, má tloušťku okolo 4 mm. Velké množství záhybů umožňuje roztažitelnost pochvy a zvětšuje její plochu. V poševní stěně se nevyskytují žlázky ani vývody, které by produkovaly sekret. Vlhkost pochvy zajišťuje společně s vaginálním sekretem ještě sekret ze žláz: děložního hrdla, Bartolinských a malých vestibulárních žlázek (Špaček, Buchta, Jílek, 2013). 10

2.3.2 Stavba poševní stěny Poševní stěnu tvoří tři vrstvy: sliznice, svalovina a zevní vazivový obal (Rob, Martan, Citterbart, 2008). Sliznice pochvy (tunica mucosa) je tvořena nerohovějícím mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, který neobsahuje žlázy.

Tento epitel se vyskytuje jen u

pohlavně vyzrálé ženy s vysokou hladinou estrogenů. V oblasti hymenu přechází dlaždicový epitel v hlenotvorný, který se se nachází i v poševním vestibulu. Mnohovrstevný dlaždicový epitel má vysokou odolnost vůči mechanickým i chemickým vlivům. V dětství a menopauze je tenčí a zranitelnější, po první menarche zvyšuje svou odolnost. Tloušťka sliznice se odvíjí od hladiny pohlavních hormonů, estrogenů. V pubertě se začátkem hormonální aktivity sliznice narůstá, v období dětství a po menopauze je vrstva epitelu tenká. V poševním epitelu se nachází glykogen (Rob, Martan, Citterbart, 2008; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011). Svalová vrstva se skládá z hladké svaloviny s určitým obsahem elastických vláken, která je spirálovitě uspořádaná. Takové uspořádání svaloviny umožňuje roztažení pochvy při porodu (Roztočil, 2011). Zevní vazivová vrstva (adventicie) připojuje pochvu k okolním strukturám. Vazivo v okolí pochvy je husté, ale roztažitelné, což se uplatňuje především při porodu. Močový měchýř a močová trubice jsou od přední poševní stěny odděleny tenkou vazivovou ploténkou, konečník je od zadní poševní stěny oddělen vazivovým klínem (Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Dylevský, 2009).

2.4

Poševní ekosystém

Poševní ekosystém je velmi složitý. Různými mechanismy se udržuje v dynamické rovnováze a tvoří tím přirozenou ochranou bariéru pochvy před patogenními mikroorganismy. Zajišťuje ochranu pohlavního ústrojí ženy před rozvojem a rozšířením zánětlivého onemocnění. Ekosystém je tvořen několika faktory, které se navzájem ovlivňují (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Rob, Martan, Citterbart, 2008).

11

2.4.1 Slizniční imunitní systém – imunita pochvy Slizniční imunitní systém je bariérový. Celé tělo má svůj systém slizniční imunity a pochva je jeho součástí. Imunitní ochranu pochvy tvoří několik systémů: cervikální sekret, buňky slizničního epitelu, hormonální hladiny, vaginální mikroflóra, chemismus pochvy. Pochva je sice součástí slizničního imunitního systému, ale imunitní systém pohlavního ústrojí ženy je odlišný a v mnohém mimořádný. Zajišťuje ochranu proti infekcím, ale zároveň toleruje spermie a plod. Pro celkovou imunitu, včetně vaginální, je důležité správné bakteriální osídlení střeva (Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Slíva, Fait, 2012).

2.4.2 Hormonální hladiny Pochva je významně ovlivňovaná hladinou pohlavních hormonů, především estrogenů, v průběhu celého života i během menstruačního cyklu. Dle aktuálního hormonálního stavu se mění poševní epitel a glykogen v něm obsažený i kyselost poševního prostředí. Ekosystém pochvy je závislý na hladinách pohlavních hormonů, mění se skladba mikrobů v pochvě (přítomnost laktobacilů, kvasinek). V dětství je nízká hladina estrogenů a od toho se odvíjí, že poševní stěna je tenká, epitel obsahuje minimální množství glykogenu a pH poševního prostředí je spíš alkalické. Při nástupu hormonální aktivity a zvýšené produkci estrogenů v pubertě dochází k zesílení poševní stěny, zvýšení obsahu glykogenu v epitelových buňkách a pochva je osídlena laktobacily, zvyšuje se kyselost poševního prostředí. V menopauze vliv estrogenů na pochvu mizí a dochází tak k atrofii sliznice, laktobacilů je méně a pH je spíše neutrální (Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Rob, Martan, Citterbart, 2008).

2.4.3 Mikrobiální poševní flóra Za normálních okolností je pochva osídlena širokým spektrem mikroorganismů, které vytváří specifickou poševní mikrobiální flóru. Tyto mikroorganismy poševní imunitní systém toleruje a systém ochranných mechanismů je udržuje ve vzájemné dynamické rovnováze. Za normálních podmínek je poševní flóra poměrně stálá. Při porušení jedné složky mikroflóry dojde ke změně ostatních (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Špaček, Buchta, Jílek, 2013). 12

Složení poševní mikrobiální flóry je u jednotlivých žen vysoce individuální. Mění se i v průběhu života. Jedním z nejdůležitějších mikrobů pochvy je Laktobacilus, existuje ho až 100 druhů. Každý druh vlastní určité specifikum, většina kmenů přeměňuje glykogen na kyselinu mléčnou a tím zajišťuje kyselé pH v pochvě. Laktobacil zabraňuje přemnožení patogenních mikrobů v pochvě a má tak ochranou roli a náleží k fyziologické složce vaginální mikroflóry (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Špaček, Buchta, Jílek, 2013). „Vaginální prostředí je natolik jedinečné, že se mu dokázalo plně přizpůsobit jen relativně málo druhů mikrobů, včetně s laktobacily.“ (Špaček, Buchta, Jílek, 2013, str. 45).

2.4.4 Fluor Poševní sliznice sekret netvoří, tvoří ho produkty transudace poševních stěn, epitelie s glykogenem, laktobacily, cervikální hlen, reziduální menstruační tekutina, sekret z vestibulárních žláz. Množství sekretu se mění v závislosti na hladinách hormonů během menstruačního cyklu. Fyziologický poševní fluor má bílou barvu, je viskózní, flokulární. Usazuje se v poševních klenbách. Poševního sekretu je v klidovém stavu asi 1–4 ml, stále se obnovuje a resorbuje nazpět. Cervikovaginální sekret obsahuje imunoglubulin a důležité buňky pro poševní imunitu. Poševní fluor patří společně s ostatními mechanismy k imunitnímu systému pochvy (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Rob, Martan, Citterbart, 2008). „Výtok není onemocnění, je to jen příznak.“(Hořejší, 2003, str. 23) Poševní výtok může mít rozličný vzhled i charakter podle druhu mikrobů, kteří způsobují infekci. Přibližné rozlišení fluoru a orientaci o původci onemocnění může dát mikrobní obraz poševní z mikroskopického vyšetření. Ne každý výtok signalizuje onemocnění a nemusí proto být léčen. Fluor může být zapříčiněn hypersekrecí hlenových žlázek dělohy nebo poruchou transudace a resorbce (Macků, Čech, 2007; Fait, Dvořák, Skřivánek, 2009).

13

Výtok se nevyskytuje u malých dívek v klidovém období bez vlivu hormonů. V době dospívání se objeví poševní sekrece a jedná se o normální výtok, který je čilý, nakysle páchnoucí a nechává na prádle bezbarvé skvrny. U dospělé ženy vzniká výtok jako projev zánětu nejčastěji v souvislosti s pohlavním životem, u dětí je jeho příčina nejčastěji v chybách hygieny. Někdy se může výtok u dětí objevit i v souvislosti s jiným zánětlivým onemocněním např. angína, zánět středního ucha. Pokud výtok nesvědí, nepálí a příliš nezapáchá, většinou není problémový (Hořejší, 2003; Livoti, Topp, 2005). „Nepleťte se, každý rozkrok na konci dne páchne. Čím více stresující a náročnější byl den, tím více páchneme. Neexistuje nic lepšího, než příjemná sprcha.“ (Livoti, Topp, 2005, str. 49).

2.4.5 Chemismus poševního prostředí Chemismus pochvy má svá specifika. Kyselé prostředí (nízké pH) je jedním z charakteristických znaků. V produktivním věku je normální pH pochvy 3,8- 4,5. Kyselost prostředí není v průběhu života stálá, ale liší se v určitých vývojových etapách ženy. V dětství je vaginální prostředí spíše alkalické, v produktivním věku kyselé a po menopauze neutrální. Takové prostředí ovlivňuje existenci určitých mikroorganismů. Hlavní podíl na kyselosti prostředí pochvy má činnost laktobacilů a s tím související koncentrace kyseliny mléčné v pochvě. Hodnoty pH závisí na počtu laktobacilů v pochvě (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Rob, Martan, Citterbart, 2008; Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

2.4.6 Faktory ovlivňující poševní ekosystém Některé typy mikrobů vaginální flóry jsou ke změnám a destabilizaci náchylnější, jiné jsou naopak odolnější. Záleží na stabilitě, odolnosti poševního ekosystému vůči vnějším zásahům a na schopnosti návratu do původního stavu po narušení rovnováhy. Poševní ekosystém je ovlivňován mnoha vnějšími i vnitřními faktory. Z vnitřních vlivů jsou podstatné hormonální změny, teplota a také aplikace antibiotik. Z vnějších je to jakákoliv komunikace pochvy s vnějším prostředím: hygiena, koupání, pohlavní styk, instrumentální zákroky (Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011). 14

2.4.7 Poruchy poševního ekosystému Chorobný stav, který se nejčastěji vyskytuje u žen v produktivním věku, je porucha poševního prostředí. Narušení vaginálního mikrobiálního prostředí – vaginální dysmikrobie je způsobena přemnožením některé složky (některého mikroorganismu) tohoto prostředí. Příčiny takového stavu jsou různé. Tento stav je charakterizován vulvovaginálním dyskomfortem s příznaky jako je výtok, svědění, pálení rodidel a dalšími (Šottner, 2009; Roztočil, 2011).

2.5 Zánět pochvy (colpitis, vaginitis) Zánět může postihnout všechny části ženského pohlavního ústrojí, jedním z nejčastějších však bývá zánět pochvy – kolpitis. Záněty pochvy odborně kolpitis z řečtiny nebo vaginitis z latiny, představují skupinu zánětlivých onemocnění sliznice pochvy. Spousta infekcí postihuje zároveň pochvu a vulvu - vulvovaginitis (Macků, Čech, 2007; Šottner, 2009; Kobilková, 2005). Zánět pochvy patří k nejčastějším onemocněním sexuálně aktivních žen, které je způsobeno porušením mikrobiální rovnováhy poševního prostředí přemnožením patogenních organismů (Rob, Martan, Citterbart, 2008).

2.6 Mykóza Vaginální kandidóza je u nás hodně nazývaná termínem mykotická kolpitida. Vulvovaginální mykóza je infekce způsobená kvasinkami rodu Candida, která postihuje pochvu, zevní rodidla pod vlivem estrogenů a také perianální oblast. Vulvovaginální kandidóza je velmi časté onemocnění, které má bohužel tendenci se opakovat a může se stát i vážným problémem (Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Friese, Mylonas, Schulze, 2008; Boneberger, Korting, 2008).

2.6.1 Epidemiologie Kvasinkových onemocnění pochvy přibývá a jsou v současnosti nejčastější příčinou výtoku (Rob, Martan, Citterbart, 2008).

15

Kvasinkové záněty pochvy a vulvy patří mezi nejčastější příčiny porušení poševního prostředí. U žen nad 25 let se jistě více jak v 50 % alespoň jednou objevila epizoda vulvovaginální mykotické infekce a 5 % žen trpí rekurentní, tedy opakující se formou mykózy. Asi 20 % žen bez příznaků mykotického onemocnění má pozitivní kultivační nález kandidy. Výskyt vulvovaginální kandidózy v těhotenství je až 56 %, z toho je 80 % žen symptomatických. Některé studie naopak dokazují, že 30 – 50 % žen, které užívají antimykotické léky, touto infekcí vůbec netrpí (Slíva, Fait, 2012; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Livoti, Topp, 2005). V dětském věku, v hormonálně klidovém období, jsou mykózy vzácné. Se vzrůstajícím vlivem estrogenu a zahájením pohlavního života v dospívání výskyt mykóz pochvy prudce roste a v dospělosti se stávají častým onemocněním (Roztočil, 2011).

2.6.2 Etiologie – původce onemocnění Mikroorganismy vyvolávající vaginální infekce jsou různé, kandida je druhým nejčastějším vyvolavatelem těchto infekcí. Až v 90 % případů je při kvasinkové infekci přítomna v pochvě Candida albicans, ale onemocnění mohou vyvolat i jiné druhy. Candida albicans může být součástí normální poševní flóry a u mnohých žen nemusí vyvolat žádné příznaky onemocnění. Některé ženy jsou k vyvolání infekce vnímavější. Kvasinky v pochvě jsou považovány za podmíněně patogenní organismy, které trpělivě čekají na optimální příležitost k množení. Estrogeny zvyšují jejich růst, z toho vyplývá zvýšený výskyt mykóz v těhotenství nebo při hormonální léčbě. Také zvýšené množství cukru, i Diabetes mellitus, pomáhá k rozvoji onemocnění (Jedličková, Mašata, Skořepová, 2008; Rob, Martan, Citterbart, 2008). „Kvasinka je houba. A houby mají rády teplá, vlhká a tmavá místa – což přesně pochva je.“ (Livoti, Topp, 2005, s. 220). Kandidy se přirozeně vyskytují i na kůži a sliznici úst a střeva. Kvasinky se nenachází v rodidlech dětí v klidovém období bez vlivu estrogenu, v poševním epitelu jim totiž chybí potřebný glykogen. Kvasinky rodu kandida mají vlastnost tvořit biofilm na umělém povrchu, ale i na vaginální sliznici. Biofilm může být zdrojem patogenních mikroorganismů a umožnit tak lepší podmínky pro růst bakterií a kvasinek (Špaček, Buchta, Jílek, 2013). 16

Candida – kvasinka žije v našem těle už od narození, je normální složkou lidského těla. Pokud je vnitřní flóra těla v nerovnováze, umožňuje to kvasinkám, aby se začaly nekontrolovaně množit. Za normálního stavu organismus množství kvasinek kontroluje, imunitní systém vytváří protilátky proti kvasinkám. Ale za okolností, kdy je imunitní systém oslaben (při onemocnění, alergii, užívání antibiotik, hormonů) se kvasinky mohou přemnožit a vyvolat nejrůznější fyziologické stavy a příznaky. Candida albicans má účinek na jádro buněk. Lze ji považovat za kokancerogen, což je látka, která ve spojení s kancerogenem (látka vyvolávající rakovinu) působí na vznik zhoubného bujení (Gustafsonová, O´Sheaová, 2007; Kobilková, 2005). „Kvasinky reagují stejně jako kvasnice při pečení. Přidá-li se k potravinářským kvasnicím teplá voda a cukr, rychle nakynou, až se zdá, že explodují.“ (Gustafsonová, O´Sheaová, 2007, s. 9).

2.6.3 Klasifikace onemocnění Dělení vulvovaginální kandidózy je různé, nejvíce se rozlišuje dle průběhu a frekvence. V současnosti se nejčastěji setkáváme s akutním zánětem, který postihuje převážnou část žen. Projevuje se více, či méně nápadným klinickým obrazem. Rekurentní vulvovaginální kandidóza, je opakující se forma, většinou s 3 - 4 epizodami během posledních 12 měsíců. U části žen může být přítomnost kvasinek v pochvě bez příznaků a projevů infekce, hovoříme o bezpříznakovém nosičství (Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

2.6.4 Klinické projevy Projevy zánětu mohou být různého stupně, stejně tak jako může být různá míra a intenzita obtíží. Dnes se čím dál méně v praxi setkáváme s plně rozvinutým akutním zánětem, ale mnohem více s klinickým obrazem méně nápadným. Příznaky akutního onemocnění se mohou rozvinout velmi rychle a potíže dokáží být tak intenzivní, že donutí ženu navštívit gynekologickou pohotovost. Klinický obraz onemocnění se liší u každé pacientky. Začátek příznaků se objevuje většinu týden před menstruací a po začátku krvácení se potíže lehce zmírňují (Špaček, Buchta, Jílek, 2013; Fait, 2012).

17

Hlavní příznaky vulvovaginální kandidózy:  Pruritus, svědění – je dominující příznak, přítomný téměř ve100 % případů. Nemusí se vyskytovat ale jen u kvasinkového zánětu.  Výtok – většinou hustý, bílý až tvarohovitý, sýrovitý, ale může být i vodnatý. Nejčastěji bez zápachu.  Pálení vulvy, bolestivost pochvy a nepříjemné pocity při pohlavním styku, bolestivost a pálení při močení.  Zarudnutí a otok labií a vulvy s drobnými papulopustulkami je vidět při gynekologickém vyšetření (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011).  U mužů je přítomnost kandidy ve většině případů bezpříznaková a klinicky se neprojevuje. Jen výjimečně může vzniknout balanopostitida se zarudnutím, otokem, svěděním a pálením penisu (Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

2.6.1 Sexuální přenos Sexuální přenos kvasinkové infekce dosud není jednoznačně potvrzen, není k dispozici studie, která by prokázala sexuální přenos kvasinek a pohlavní styk jako vyvolavatele onemocnění. Kvasinkové infekce sice nejsou sexuálně přenosné onemocnění, ale s pohlavním životem mají souvislost, pohlavní styk je rizikovým faktorem (Rob, Martan, Citterbart, 2008; Jedličková, Mašata, Skořepová, 2008; Mašata, 2008).

2.6.2 Diagnostika Stanovení diagnózy by mělo být založeno na anamnéze a fyzikálním vyšetření. Diagnózu nelze určit jen dle subjektivních příznaků pacientky, to vede často ke zbytečné léčbě. Ani ji nelze stanovit jen na pozitivním nálezu v kultivaci z pochvy, což může znamenat jen kolonizaci pochvy kvasinkou. Spolehlivě není možné určit diagnózu pouze z klinického gynekologického vyšetření, typická mykóza, může být ve skutečnosti laktobacilózou. Diagnóza se zakládá na průkazu přítomnosti kvasinek u ženy s příznaky onemocnění. Průkaz je z mikroskopického, eventuálně kultivačního vyšetření vaginálního sekretu (Jedličková, Mašata, Skořepová, 2008; Roztočil, 2011). „Správná diagnóza vyžaduje korelaci mezi klinickými nálezy, mikroskopickým vyšetřením a kultivací z pochvy.“ (Jedličková, Mašata, Skořepová, 2008, s. 66). 18

Serologické a imunologické vyšetření v gynekologii má vedlejší roli, protože je naše tělo kvasinkami přirozeně kolonizováno. Důležitosti nabývá v případech rekurentní vulvovaginální kandidózy, kdy se pátrá po alergické reakci na kvasinky (Špaček, Buchta, Jílek, 2013). U opakujících se mykóz je dobré provést biochemické vyšetření, včetně orálně glukózového tolerančního testu (OGTT) k vyloučení diabetes mellitus. Gynekolog je často první, kdo diagnostikuje diabetes vyšetřením hladiny cukru při opakovaných kvasinkových infekcích pochvy. Ženy s diabetem zase vědí, že pokud se u nich objeví kvasinková infekce, jejich hladina cukru není v pořádku. Kvasinková vaginální infekce u dívek v klidovém hormonálním období může být prvním projevem zatím bezpříznakově probíhajícího diabetu a je vhodné vyšetřit glykemii (Fait, Dvořák, Skřivánek, 2009; Livoti, Topp, 2005; Roztočil, 2011).

2.6.3 Terapie Léčí se pacientky, nikoliv laboratorní výsledky. Infekce bez příznaků nevyžadují léčbu. Vulvovaginální kandidózu, která je způsobena kvasinkou Candida albicans, lze snadno léčit. Non albicans záněty pochvy musí být kultivačně rozpoznány a léčeny individuálně (Roztočil, 2011; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Mendling, 2012). 2.6.3.1 Klasická „Tradiční léčbou kvasinkové infekce je antimykotický lokální přípravek.“ (Livoti, Topp, 2005, s. 222). Lokální léčba spočívá v lokální aplikaci antimykotik v různých lékových formách. Aplikace léčiva je vaginální a doplněná aplikací krému na zevní rodidla při pálení a svědění zevních rodidel. Délka léčby závisí na četnosti výskytu onemocnění. Při jednorázové akutní atace je dostačující krátkodobá několikadenní terapie, při chronickém onemocnění a recidivách je zapotřebí terapie delší i několikatýdenní. Nejčastěji používané antimykotika jsou azolové s účinnou látkou klotrimazol, mezi nejznámější přípravky patří Clotrimazol, Canesten. Dříve byly hodně užívané polyenové antimykotika s účinnou látkou nystatin, jejichž zástupcem je Macmiror Complex (Roztočil, 2011; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011). 19

Celková léčba pomocí perorálních antimykotických preparátů je vysoce účinná, není však výrazně efektivnější než léčba lokální. U celkového podání léčiva je nutné zvážit výhody a možné vedlejší účinky léku, jako je například hepatotoxicita. A také musíme brát v potaz možné lékové interakce. U nás máme k dispozici dva preparáty: flukonazol a itrakonazol (Jedličková, Mašata, Skořepová, 2008) Léčba rekurentní kandidové vulvovaginitidy je velmi obtížná. Z léčebných možností se uplatňuje prodloužená aplikace lokálních antimykotických preparátů a dlouhodobé systémové

profylaktické

užívaní

perorálních

antimykotik.

Vzhledem

k

svízelnosti terapie rekurentní vulvovaginální kandidózy se používají nejen tradiční terapeutické postupy, ale i méně obvyklé léčebné procedury. Mezi nekonvenční způsoby léčby mimo jiné patří i podávání probiotik a prebiotik a desenzibilizační léčba i enzymoterapie (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Špaček, Buchta, Jílek, 2013). 2.6.3.2 Doplňková vaginální terapie Přípravky s obsahem bakterií mléčného kvašení Lactobacillus, známý také jako Döderleinův bacil je nenahraditelnou součástí poševního mikrobiálního prostředí, který zajišťuje jeho rovnováhu a chrání před přerůstáním patogenních bakterií. Existuje několik přípravků s obsahem lactobacilů k obnovení a udržení fyziologického poševního prostředí pro vaginální aplikaci. Mnohé lze užívat i v těhotenství a při kojení (Slíva, Fait, 2012). Přípravky s kyselinou mléčnou Kyselina mléčná je produkt mléčného kvašení zajištěné laktobacily a nachází se též v poševním prostředí, kde pomáhá udržovat fyziologické pH pochvy. Je součástí přípravků k intimní hygieně a přípravků k lokální vaginální aplikaci v kombinaci s jinými složkami nebo rostlinnými výtažky (Slíva, Fait, 2012). Vitamín C Vitamin C k lokální poševní aplikaci je u nás zastoupen přípravkem Feminella Vagi C. Zajistí obnovení a udržení přirozeného pH pochvy okyselením a podporuje tak opětovnou kolonizaci laktobacily. Lze ho používat i v těhotenství. O účincích vaginální aplikace vitamínu C byly publikovány mnohé studie (Mouková, 2012). 20

2.6.3.3 Perorální doplňková terapie Probiotika patří k možnosti prevence a léčby vaginálních infekcí. U opakovaných poševních zánětů se doporučuje aplikace vaginální i perorální. Perorální užívání brání přerůstání patogenů ve střevě, posiluje celkovou obranyschopnost, ale obnovuje i fyziologické složení poševní mikrobiální flóry a vede ke snížení výskytu kvasinek a bakterií. Je vhodné současné užívání prebiotik, které podporují růst probiotik. Existují i přípravky obsahující obě dvě složky (Slíva, Fait, 2012). 2.6.3.4 Alternativní Klasická, konvenkční medicína se s alternativní liší v postoji k diagnóze i léčbě onemocnění. Klasická medicína léčí mykotické záněty pochvy většinou lokálními antimykotickými preparáty, které však nijak neřeší hlubší příčinu tohoto stavu a i proto dochází k častým recidivám onemocnění. Přírodní holistická medicína neléčí jen symptomy, ale zkouší odhalit hlubší příčinu nemoci. Vnímá nemoc jako porušení rovnováhy mysli a těla, a ta se v symptomech projevuje emocionálně, fyzicky i mentálně. Přírodní medicína považuje symptomy za odraz hlubší poruchy vně člověka a jeví snahu o obnovu fyzické, mentální i emocionální harmonie. Znovuvytvoření rovnováhy by následovně mělo odstranit potíže. Alternativní léčba může být aplikována společně s klasickou a zvyšuje se tak intenzita léčení (Papas, 2005). Příčina kvasinkového onemocnění může být i jinde, než jen v oslabeném organismu. Mnohdy může mít souvislost s nespokojeností v milostném životě. Žena se necítí dostatečně milována svým partnerem a necítí ani uspokojivé sexuální prožívání. Existuje i široké spektrum nestandardních a nekonvenčních přístupů ke zvládání příznaků mykotické infekce a dosažení úlevy. Pro mnohé pacientky je tato možnost velmi atraktivní, především když jsou frustrované z výsledků klasické medicíny. Alternativní způsoby nelze všechny hned zavrhovat, ale i zde je třeba brát v úvahu možná rizika spojená s aplikací, například alergické reakce. Je vhodné si vybrat z prostředků, o kterých jsou již nějaké relevantní nebo experimentální informace (Sičová, 2012; Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

21

Bylinky Látky rostlinného původu jsou součástí tradiční medicíny mnoha kultur celého světa a mají obrovský potenciál při léčbě nesčetně onemocnění (Špaček, Buchta, Jílek, 2013). Česnek – se používá jako léčivka již od starověku. Jeho využití je i při léčbě mykotických infekcí, pro své antimykotické účinky. Lze ho konzumovat, ale používat i lokálně (1000 rad domácího lékaře, 2008). Tea – trea olej z australského čajovníku – je populární na celém světě a také nejvíce studovaným prostředkem, několik studií dokazuje účinnost i při léčbě vaginálních mykotických infekcí. Lze jej použít k obnově poševního prostředí, léčbě i prevenci poševních zánětů. Je složkou mycích intimních přípravků (Slíva, Fait, 2012) Grapefriut - extrakt z grapefruitových jadérek (průmyslově získaný) působí proti růstu bakterií, virů, a plísní, tyto účinky lze doložit studiemi. Neměl by se na genitálie používat neředěný (Slíva, Fait, 2012). Lopuch větší - extrakt z kořene lopuchu většího má mírně alkalické pH a snižuje tím riziko vzniku mykózy. Je součástí i gelu na intimní hygienu (Slíva, Fait, 2012). Růže - extrakt z lístků růže vlastní antiseptickými účinky a je tak ochranou proti plísním a bakteriím. Tvoří hlavní složku přípravků k vaginálním výplachům a každodenní hygieně (Slíva, Fait, 2012). Měsíček lékařský - vlastní mimo jiných i protiplísňové účinky. Doporučuje se použití jako nálev na oplachy (Green, 2001). Skořice - obsahuje látky s antimykotickými účinky, které se dají využít v odvaru na omývání, ale i k vnitřnímu užití (1000 rad domácího lékaře, 2008). Lékořice lysá – kořeny a oddenek, mají velký účinek při léčbě kvasinkových infekcí i poševních. Pije se odvar, ale není vhodný pro těhotné (Papas, 2005). Bylliné čajové protimykotické směsi (Antikandin) omezují množení kvasinek, posilují imunitu, upravují střevní mikroflóru (Sičová, 2012). Dieta Typická skladba stravy většiny Čechů má negativní vliv na rovnováhu mezi acidofilem a kvasinkami a narušuje tak vnitřní flóru našeho těla. Mezi takové složení patří především průmyslově vyráběné potraviny, čištěné uhlovodany, alkoholické nápoje a hlavně cukr (Gustafsonová, O´Sheaová, 2007). 22

„Jsou potraviny, které podporují růst kvasinek a pro kandidu tak z lidského těla vytvářejí ráj. Proč by kvasinky měly dobrovolně opouštět takovou zemi hojnosti, když jsou ukryty na temném, teplém, chráněném místě a pravidelně se jim dostává všeho, co milují?“ (Gustafsonová, O´Sheaová, 2007, s. 9). Strava a některé dietní faktory májí důležitou roli v udržení mikrobiální rovnováhy organismu i pochvy. Dieta doporučovaná při kandidóze, má být sestavená tak, aby znemožnila růst kvasinek a navrátila rovnováhu organismu, posílila imunitní systém a pomohla tak udržet pevné zdraví. Je třeba vyloučit z jídelníčku především sladidla, alkohol a dále potraviny, které snadno podléhají plísním (i sušené) a ty, které obsahují některé z druhu plísní (sýr, houby).

Vyhnout se také konzumaci fermentovaných

potravin a nápojů. Fermentované potraviny jsou připravené působením specifických bakterií, fermentace je vlastně kvašení. To znamená nejíst ani kynuté pečivo (Papas, 2005; Gustafsonová, O´Sheaová, 2007). Detoxikace a odkyselení organismu Překyselení organismu a střevní nerovnováha oslabuje imunitu, což jsou rizikové faktory pro vznik plísňového onemocnění. Odkyselení a detoxikace organismu pomocí jedlé sody nebo specializovanými volně prodejnými přípravky je osvědčeným způsobem při léčbě mykóz, především u opakovaných (Slíva, Fait, 2012). Homeopatie Helonias 15 CH - je vhodným lékem pro typický mykotický výtok – hojný, bílý tvarohovitý, podobný sraženému mléku, provázený silným svěděním (Slíva, Fait, 2012). Borax veneta - s účinnou látkou tetraboritan sodný je vhodným lékem při kandidóze se symptomy: výtok je pálivý, bílý, jako vaječný bílek a potíže se zhoršují mezi menstruací (Castro, 2004). Natrum muriaticum - jehož účinnou látkou je chlorid sodný, kuchyňská sůl. Vodícím symptomem je bílý výtok jako vaječný bílek (Castro, 2004). Sepia - výborným lékem při symptomech charakteristických při mykóze jako je hojný, pálivý, tvarohovitý výtok, jako vaječný bílek, páchnoucí, žlutý, svědění, zhoršení před menstruací, v těhotenství (Castro, 2004).

23

Akupresura, akupunktura Je starověká východní léčebná metoda, praktikovaná především v Číně. Její princip spočívá v odstranění energetické nerovnováhy a tím i odstranění nemoci a v povzbuzení proudění energie. Stimulací akupresurních bodů se uvolňuje nahromaděná zablokovaná energii, která je často příčinou různých zdravotních problémů. Pomocí akupresury lze zmírnit potíže při vaginální infekci jako je bolest a svědění. Akupresurní bod by se měl pevně s citem zmáčknout na 2-3 minuty nebo do úlevy. Srdce 8 – tento bod najdete, když sevřete ruku v pěst, v dlani, v místě, kde se nachází konec malíku, mezi čtvrtou a pátou metakarpální (záprstní) kostí. Přední střední dráha 3 - tento bod se nachází nad horním okrajem stydké kosti ve střední čáře, asi jednu šířku palce nad okrajem. Přední střední dráha 2 - tento bod leží na horním okraji stydké kosti, ve střední čáře. Odborník na akupunkturu dokáže určit celý rozsah energetické nerovnováhy a zahájit léčbu vedoucí k uzdravení (Papas, 2005). Aromaterapie Princip aromaterapie spočívá v používání esenciálních olejů k udržování, podpoře a zlepšení fyzické, psychické i duchovní pohody. Oleje lze při vaginální mykóze aplikovat v případě potíží i zevně několikrát denně dle potřeby. Směsí silic aromatických olejů vmíchaných do základního rostlinného oleje můžeme potírat zevní rodidla nebo lze do této směsi namočit i tampon. Směs olejů, které jsou vhodné na kvasinkové potíže v genitální oblasti: 10 ml základního rostlinného (slunečnicový) oleje, 2 kapky tea tree, 2 kapky lavandinu (nebo i levandule), 4 kapky geránium, 5 kapek pačule (Kotalíková, 2010). Specifická imunoterapie Pouze u malého počtu žen trpících rekurentní kandidózou lze dokázat provokačními testy alergickou přecitlivělost na kvasinky. Přesto byly provedeny pokusy o vakcinační terapii kandidózy pomocí specifické alergenové imunoterapie. Byly připraveny imunomodulátory na bázi kvasinek pro léčbu rekurentní vulvovaginální kandidózy. Imunomodulátory jsou prostředky, používané již mnoho let k posílení imunity, především v případě častých infekcí (Špaček, Buchta, Jílek, 2013). 24

U nás to byl preparát Kanvakol, v současnosti je mu podobný doplněk stravy Candivac. Úspěch specifické imunoterapie se očekává především u alergiček, zejména na Candidu albicans, ale doposud nejsou k dispozici studie hodnotící účinek této terapie (Špaček, Buchta, Jílek, 2013). Enzymoterapie Další možností komplexní léčby hlavně recidivující vaginální mykózy je systémová enzymoterapie.

Příznivý léčebný efekt znamená významné snížení počtu atak

onemocnění. V nedávné době byl realizován projekt na ověření účinnosti přípravku Wobenzym a jeho příznivé výsledky publikovány v odborném tisku (Vlčková, 2008).

2.6.4 Samoléčba Z gynekologické praxe je známé, že mnoho žen se snaží řešit potíže svépomocí. V mnohých případech se domnívají, že mohou onemocnění zvládnout bez pomoci lékaře. Především tehdy, když se domnívají, že se jedná o počínající, nevýznamnou infekci, anebo když dříve podobnou např. kvasinkovou vaginální infekci prodělaly. Při určování diagnózy vlastního stavu je nutná opatrnost, při poševní infekci se nemusí jednat o jen běžný zánět, ale i nenápadné příznaky mohou skrývat závažné onemocnění. Pro rozpoznání infekce, je třeba dobře znát svoje tělo a uvědomovat si změny i poznat rozdíly v poševním sekretu a pocity v oblasti rodidel. Pokud nemá žena jistotu, měla by navštívit lékaře, aby určil diagnózu onemocnění. Žena může využít několik způsobů samoléčby, možnosti záleží také na tom, zda se jedná o ojedinělý výskyt onemocnění nebo o stav opakovaný. Na našem trhu je k dispozici mnoho dostupných prostředků, ať už jsou to volně prodejná léčiva (antimykotika) nebo léčiva, která obnovují normální poševní flóru, dále různé doplňky stravy nebo přípravky k intimní hygieně s obsahem přírodních bylinných látek. Stále větší možnost volně prodejných antimykotických léků umožňuje pacientkám samoléčbu. Ovšem nese to sebou riziko špatné indikace, neúspěšnost léčby a vzniku rezistencí a také riziko recidiv onemocnění. I změna životního stylu, vhodná režimová opatření jsou v rukou samotných pacientech a nutností při dlouhodobých potížích (Slíva, Fait, 2012; Papas, 2005; Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

25

Domácí recepty Známým domácím receptem, často vyzkoušeným při samoléčbě, na zmírnění příznaků mykózy je aplikace jogurtu do pochvy a tvarohu na zevní rodidla. Koupel s mořskou solí urychluje proces hojení a může ulevit od bolesti a svědění (Au, 2012; 1000 rad domácího lékaře, 2008). 2.6.4.1 Léčba partnera Mnohé pacientky, většinou s rekurentní formou kvasinkové infekce, vyžadují i léčbu partnera. Ale léčba muže pozbývá významu, pokud sám nemá potíže. Nutnost léčit i sexuálního partnera při vaginální mykóze není dosud jednoznačná. Současná léčba všech sexuálních partnerů, aby se zabránilo opakujícím se atakám rekurentní kandidózy, se ukázala v prozatímních pokusech jako neúspěšná (Fait, 2012; Rob, Martan, Citterbart, 2008; Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

2.6.5 Psychosomatika onemocnění Psychosomatické vztahy mají v gynekologii větší roli, než v jiných lékařských oborech. Reprodukční systém snadno podléhá psychosociálním vlivům a také bývají v oblasti genitálu často lokalizovány rozličné nevědomé konflikty a obavy. Výtok, svědění, pálení a jiné symptomy v oblasti genitálií, nemusí vždy být jen příznakem vaginální dysmikrobie nebo zánětlivého onemocnění, ale může se jednat i o psychosomatické gynekologické

onemocnění.

A

takové

onemocnění

nevyléčíme

přípravky

protizánětlivými. Jakékoliv zánětlivé onemocnění pohlavních orgánů má na ženu negativní psychosociální dopad. Často ženy onemocnění tají. Žena má mnohdy pocit studu a viny a může dojít i k narušení partnerských vztahů (Roztočil, 2011; Slíva, Fait, 2012; Slezáková, 2011). Každé onemocnění má svoji psychickou i somatickou stránku, vznik i průběh nemoci ovlivňují somatické i psychické faktory, důležitým psychologickým faktorem je stres. Proto je důležité si u každé nemoci všímat obou stránek. Nedostatky v tělesné oblasti (např. bolest, svědění), mají dopad také na psychiku jedince (Zacharová, Hermanová; Šrámková, 2007; Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

26

Pacientky, především s rekurentní formou vulvovaginální kandidózy mohou mít psychické problémy, kvůli dlouhodobým obtížím, které nepříznivě a intenzivně zasahují do jejich osobního života.

Stres může být vyvolavatelem selhání specifických

obranných mechanismů proti kandidě a vést tak k manifestaci ataky vulvovaginální kandidózy (Zacharová, Hermanová; Šrámková, 2007; Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

2.6.6 Predispoziční, rizikové faktory Rizikové faktory, jsou takové, které se spojují se zvýšeným výskytem vulvovaginální kandidózy (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011).  Těhotenství – v průběhu celého těhotenství je poševní sliznice k rozvoji kvasinkové infekce vnímavější. Největší výskyt je ve 3. trimestru, kdy jsou hladiny estrogenu vysoké a tedy i vyšší hladina glykogenu. To vytváří dobré podmínky pro množení kvasinek (Jedličková, Mašata, Skořepová, 2008).  Diabetes mellitus – porucha metabolismu cukru. Zvýšené hladiny cukru v organismu, především u nekompenzovaného onemocnění, vedou k vyšší kolonizaci pochvy kvasinkou a rozvoji onemocnění (Špaček, Buchta, Jílek, 2013).  Medikamentózní terapie, především širokospektrá antibiotika, která ničí přirozené osídlení pochvy, dále kortikosteroidy a hormonální substituce – estrogeny (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011).  Antikoncepce – hormonální antikoncepce s vyšším obsahem estrogenu má podobný vliv jako těhotenství, u preparátů s nízkými hladinami estrogenů vyšší výskyt mykózy není. Bariérová antikoncepce - IUD, diafragma, vaginální hubka, pesar zvyšuje incidenci onemocnění (Jedličková, Mašata, Skořepová, 2008; Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011).  Pohlavní styk, především častý, způsobuje změnu poševního prostředí a mikrotraumata sliznice, což vytváří předpoklady ke vzniku kvasinkové infekce. Riziko vzniku infekce zvyšují oro-rekto-vaginální praktiky ((Mašata, 2008 a Rob, Martan, Citterbart, 2008).  Infekce pochvy, sexuálně přenosné onemocnění i celkové onemocnění způsobí oslabení organismu (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Roztočil, 2011) 27

 Alergeny a alergie různého typu. Poševní sliznice patři do spojeného slizničního systému a může na ní probíhat alergická reakce a následně může vzniknout kvasinková infekce. Někdy může mít žena alergii přímo na kvasinky. Určitý podíl mohou mít i partneři alergici (Mašata, 2008).  Hygiena – nesprávné utírání rodidel po stolici směrem od konečníku může způsobit zanesení střevních bakterií, včetně kvasinek, do rodidel. Při hygieně rodidel používání běžného parfémovaného mýdla, které je alkalické, a tím narušuje přirozenou kyselost pochvy (Hořejší, 2003).  Prádlo – přiléhavé syntetické spodní prádlo zvyšuje teplotu a vlhkost perinea, stejně tak nošení těsných džínových neprodyšných kalhot (Kolařík, Halaška, Feyereisl, 2011; Roztočil, 2011).  Strava – nadměrný příjem rafinovaného cukru a bílé mouky a u některých žen i mléčné výrobky, které obsahují laktózu, podporují růst kvasinek a proto je častější výskyt vaginálních mykóz v období vánoc (Northrup, 2008; Mašata, 2008).  Bazén

- koupání v chlorované vodě a nošení vlhkých plavek (Jedličková,

Mašata, Skořepová, 2008).  Chemické látky – které mohou podráždit kůži a sliznici a zvýšit náchylnost k infekcím. Mohou je obsahovat parfémované mýdla, toaletní papíry, menstruační vložky, intimní deodoranty, prací prášky, voda v koupelích a bazenech (Northrup, 2008).  Stres – především dlouhodobý negativně působí na fungování imunitního systému, potlačuje imunitu, což se může odrazit na vzniku a průběhu mykotického onemocnění. Candida albicans je součástí vaginálního prostředí a citlivě reaguje na hormonální změny, ovlivňují ji i stresové hormony (Špaček, Buchta, Jílek, 2013).

2.6.7 Prevence Upravit životní styl a snažit se omezit rizikové faktory pro vznik mykotického onemocnění, a též preventivní aplikace antimykotik při léčbě antibiotiky (Roztočil, 2011).

28

Jako prevence opakovaných infekcí je vhodné vyvarovat se dráždivých chemických látek. Jíst zdravou pestrou stravu, snížit stres a posílit imunitu. Látka, která je v přímém kontaktu s kůží a sliznicemi rodidel by měla být z čisté bavlny. Bavlněné spodní prádlo je prodyšnější, lépe odvádí vlhkost. Zároveň se dá prát na vyšší teploty a žehlit, čímž se ničí choroboplodné zárodky kvasinek. Oblečení čím je volnější, tím je to lepší (Northrup, 2008; Hořejší, 2003).

29

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro praktickou část bakalářské práce jsem si vybrala kvantitativní výzkumnou metodu, prováděnou pomocí anonymního dotazníku. Dotazník jsem připravila po konzultaci s vedoucí práce. Tvořilo ho 16 otázek typu: uzavřené, polootevřené, některé otázky měly možnost s více odpověďmi. Otázka č. 1 na věk byla otevřená a zařazena do dotazníku proto, aby se zjistilo, jakého věku respondentky byly. K cíli bakalářské práce č. 1 - zjistit výskyt vaginální mykózy u dnešních žen, se vztahovaly otázky v první polovině dotazníku - č.: 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8. Tyto otázky měly objasnit, zda se u žen onemocnění vaginální mykózou již objevilo, jestli se jednalo o jednorázovou záležitost, či docházelo k opakování. Otázky byly sestavené tak, aby zkoumaly frekvenci opakování potíží, souvislosti s atakou nemoci a odhalily období prvního, ale i nejčastějšího výskytu onemocnění. K cíli č. 2 - zjistit jakým způsobem ženy vaginální mykózu nejčastěji řeší, náležely otázky z druhé poloviny dotazníku - č.: 9, 10, 11, 12 a 13. Otázky byly postavené tak, aby zjistily, jestli ženy řešily nepříjemné příznaky onemocnění samoléčbou a jakou formu používaly. Anebo vyhledaly odbornou lékařskou pomoc, či zvolily alternativní medicínu. Vzápětí jsem se ptala, která možnost jim skutečně pomohla. K cíli č. 3 - zjistit jaká je informovanost žen o prevenci vaginální mykózy, patřily položky č.: 14, 15, 16 v závěru dotazníku. Měly také odhalit znalost konkrétních preventivních opatření, a jestli je ženy v běžném životě používaly. Otázky v dotazníku byly vytvořeny v návaznosti na hypotézy: K hypotéze č. 1 náležela otázka č. 2 a k hypotéze č. 2 patřila otázka č. 3. K hypotéze č. 3 se řadila otázka č. 5. K hypotéze č. 4 se vztahovala otázka č. 6. K hypotéze č. 5 se přisuzovala otázka č. 8. Hypotézu č. 6 ověřovala otázka č. 9. K hypotéze č. 7 byla otázka č. 12 a k poslední hypotéze č. 8 se vztahovala otázka č. 14.

30

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Respondentkami byly ženy, bez jakéhokoliv omezení. Snahou bylo získat respondentky v co nejširším věkovém rozmezí. Do výzkumu bylo zařazeno 175 ks získaných dotazníků z 200 ks distribuovaných. Návratnost tedy činila 88 %.

3.3 Průběh výzkumu S žádostí o vyplnění dotazníku byly osloveny příbuzné a známe ženy v mém okolí s prosbou, aby dotazník, co nejvíce rozšířili svým známým ženám. Dotazníkové šetření probíhalo od začátku prosince 2013 do konce března 2014.

3.4 Zpracování získaných dat Získaná data byla po sečtení zpracovaná v aplikaci Microsoft Office Word a Excel. Výsledky byly pro lepší přehled graficky znázorněny pomocí grafů a doplněny komentáři.

31

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Kolik je Vám let?

Graf 1 Věková kategorie

Respondentky byly ve věku 14 – 69 let. Z celkového počtu 175 (100 %) respondentek bylo 15 (8 %) ve věku od 14 do 19 let. Ve věkové skupině 20 až 29 let bylo 38 (22 %) žen. Dotazovaných žen ve věku 30 až 39 let bylo 53 (30 %). Žen, které vyplňovaly dotazník ve věku 40 – 49 let bylo 36 (21 %). Respondentky ve věkovém rozmezí 50 až 59 let byly v počtu 22 (13 %). A nejstarší skupinu žen ve věku 60 - 69 let tvořilo 11 (6 %) žen.

32

Otázka č. 2: Onemocněla jste již vaginální mykózou, objevily se u Vás někdy příznaky vaginální mykózy?

Graf 2 Onemocněla jste již vaginální mykozou

Ze 175 (100 %) respondentek jich 106 (61 %) už někdy vaginální mykózou onemocnělo, zatímco 54 (31 %) žen ne. A 15 (8 %) respondentek s jistotou nevědělo, zda mykotické onemocnění pochvy již prodělaly, či nikoliv.

33

Otázka č. 3: Kolikrát se u Vás obtíže spojené s onemocněním objevily?

Graf 3 Výskyt onemocnění

Převážná většina respondentek 95 (79 %) onemocněla vaginální mykózou vícekrát, u 26 (21 %) respondentek se nemoc vyskytla jen jedenkrát.

34

Otázka č. 4: Jak často se u Vás potíže opakují?

Graf 4 Opakování potíží

Z celkového počtu 95 (100 %) respondentek, které v předchozí otázce uvedly častější výskyt onemocnění, se pouze u 4 (4 %) respondentek opakovala vaginální mykóza 2 x za měsíc. 8 (8 %) dotázaných žen uvedlo opakující se potíže 1 x měsíčně. Jedenkrát za čtvrt roku postihlo onemocnění 10 (11 %) žen. 1 x za půl roku mělo 19 (20 %) respondentek příznaky kvasinkové infekce pochvy a jednou v roce mělo tyto příznaky 14 (15 %) žen. Nejvíce respondentek, 40 (42 %), trápila vaginální mykóza za delší dobu než rok.

35

Otázka č. 5: Vypozorovala jste vznik nebo opakování onemocnění v nějaké souvislosti?

Graf 5 Souvislosti

Na otázku odpovídalo 95 žen, které uvedly opakování potíží, mohly si vybrat více odpovědí. Se vznikem onemocnění nevypozorovalo žádnou souvislost 16 (17 %) respondentek 29 (31 %) respondentek uvedlo souvislost mykotických příznaků s návštěvou bazénu a 16 (17 %) s použitím nějakého mycího přípravku. U 13 (14 %) žen souvisel vznik potíží s letním ročním obdobím. Jiné onemocnění jako souvislost s vaginální mykózou uvedlo 17 (18 %) respondentek. Nejvíce dotazovaných žen, 41 (43 %), si všimlo spojitosti kvasinkové poševní infekce s užíváním antibiotik. 19 (20 %) respondentek mělo vaginální mykózu v souvislosti s menstruací. 20 (21 %) dotazovaných žen přiznalo nepříjemné příznaky nemoci související s pohlavním životem. Určitý druh oblečení si se vznikem mykózy spojilo 10 (11 %) žen. Vlivu sladkostí ve stravě si všimlo 21 (22 %) respondentek. A 8 (8 %) dotázaných žen vypozorovalo jiné souvislosti s vaginální mykózou. 36

Otázka č. 6: Kdy se onemocnění objevilo poprvé?

Graf 6 Kdy se onemocnění objevilo poprvé

Poprvé se vaginální mykóza objevila u 76 (63 %) žen v dospělosti a u 42 (35 %) v dospívání. V dětství se poprvé s mykotickou infekcí pochvy setkala 1 (1 %) respondentka a až ve stáří poprvé postihlo toto onemocnění 2 (1 %) respondentky.

37

Otázka č. 7: V kterém životním období se poprvé onemocnění objevilo?

Graf 7 Období prvního výskytu onemocnění

V období po zahájení pohlavního života mělo první epizodu vaginální mykózy 64 (53 %) respondentek, 23 respondentek (19 %) před zahájením pohlavního života. Jen 3 (2 %) ženy se poprvé setkaly s mykotickým onemocněním ještě před první menstruací a 5 (4 %) žen v období takzvaného přechodu. U 18 (15 %) respondentek souvisel první výskyt kvasinkové poševní infekce s poporodním obdobím a u 8 (7 %) dotazovaných žen s těhotenstvím.

38

Otázka č. 8: V kterém životním období se potíže objevovaly nejčastěji?

Graf 8 Období nejčastějšího výskytu onemocnění

Polovina (50 %) respondentek v počtu 60 se nejčastěji potýkala s vaginální mykózou v období po zahájení pohlavního života. U 25 (21 %) respondentek se nejčastěji mykóza objevovala v těhotenství a u 17 žen (14 %) po porodu. V době tzv. přechodu uvedlo 7 žen (6 %) nejčastější výskyt vaginální mykózy, 3 ženy (2 %) v období před první menstruací a 9 respondentek (7 %) před zahájením pohlavního života.

39

Otázka č. 9: Jakým způsobem jste své potíže řešila?

Graf 9 Řešení potíží

Potíže spojené s vaginální mykózou řešilo 60 (49 %) respondentek samoléčbou i návštěvou lékaře, zatímco 36 respondentek (30 %) jen návštěvou lékaře a 25 dotazovaných žen (21 %) pouze samoléčbou.

40

Otázka č. 10: Pokud jste použila samoléčbu, jakou metodu?

Graf 10 metoda samoléčby

Z 85 žen (100 %), které absolvovaly nějakou formu samoléčby, 34 (40 %) respondentek použilo aplikaci bílého jogurtu, 11 respondentek (13 %) vaginální výplach k tomu určenými přípravky (Rosalgin, Tantum Rosa a jiné). 29 (34 %) žen zvolilo koupele a oplachy z bylin nebo hypermanganu. Aplikaci olejových esencí zkusilo 7 žen (8 %). Jinou metodu samoléčby zvolily 4 (5 %) respondentky.

41

Otázka č. 11: Byla samoléčba úspěšná?

Graf 11 Úspěch samoléčby

Úspěšnost samoléčby uvedlo 52 respondentek (61 %), zatímco 33 respondentek (39 %) nikoliv.

42

Otázka č. 12: Jaký druh medicíny jste k léčbě využila?

Graf 12 Zvolený druh medicíny k léčbě

Převážná většina žen v počtu 73 (60 %) upřednostnila klasickou medicínu, 35 (29 %) žen využila možnosti klasické i alternativní medicíny a jen 13 (11 %) respondentek zvolilo alternativní medicínu.

43

Otázka č. 13: Která léčba byla úspěšná?

Graf 13 Která medicína byla úspěšná

Nejúspěšnější byla klasická medicína u 76 respondentek (63 %). Kombinace klasické i alternativní medicíny pomohla 34 (28 %) dotazovaným ženám a 11 ženám (9 %) alternativní medicína.

44

Otázka č. 14: Víte, jak můžete předejít vzniku vaginální mykózy, znáte prevenci?

Graf 14 Znáte prevenci

Prevenci vaginální mykózy znalo 83 (48 %) respondentek. 72 (41 %) respondentek se domnívalo, že má částečné informace o prevenci a 20 žen (11 %) nevědělo jak onemocnění předcházet.

45

Otázka č. 15: Které preventivní opatření proti vzniku vaginální mykózy znáte?

Graf 15 Znalost preventivních opatření

Na tuto otázku odpovídalo všech 175 respondentek, ale mohly označit více odpovědí. 118 respondentek (67 %) vědělo, že používáním speciálních přípravků, určených k intimní hygieně, lze předejít vzniku mykotického kvasinkového onemocnění. Správnou hygienu jako součást prevence znalo 113 (65 %) žen, o časté výměně menstruačních vložek a tamponů vědělo 82 (47 %) žen. 108 (62 %) respondentek mělo informace týkající se prevence o nošení bavlněného spodního prádla a 76 (43 %) respondentek o preferování klasických kalhotek, 72 (41 %) žen o nošení volného vzdušného oděvu a 102 (58 %) žen o výměně vlhkého, mokrého prádla a plavek. 64 (37 %) žen vědělo, že by měly omezit sladkosti ve stravě a 65 (37 %), že by měly užívat při léčbě antibiotiky i probiotika. 8 (5 %) žen znalo jiné preventivní opatření.

46

Otázka č. 16: Používáte preventivní opatření v běžném životě?

Graf 16 Používání preventivních opatření

Preventivní opatření používalo 85 (49 %) respondentek, zatímco 13 respondentek (7 %) nikoli a 77 (44 %) žen používalo v rámci prevence jen některá opatření.

47

3.6 Analýza a interpretace hypotéz Hypotéza č. 1 Více jak 60 % žen onemocnělo během života alespoň jednou vaginální mykózou. Tabulka 1 Onemocněla jste vaginální mykózou?

Onemocněla jste již

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano

106

61

Ne

54

31

Nevím jistě

15

8

Celkem

175

100

vaginální mykózou?

Z výzkumu vyplynulo, že 106 žen (61 %), již ve svém životě onemocnělo alespoň jednou vaginální mykózou. A 15 žen (8 %) s jistotou nevědělo, zda toto onemocnění prodělaly. Hypotéza se potvrdila.

48

Hypotéza č. 2 Více než 50 % žen trpí vaginální mykózou opakovaně. Tabulka 2 Četnost výskytu vaginální mykózy

Kolikrát se u Vás potíže spojené s vaginální

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1x

26

21

Vícekrát

95

79

Celkem

121

100

mykózou objevily?

Výsledky výzkumu ukazují, že ze 121 žen (100 %), které uvedly výskyt onemocnění vaginální mykózy, 95 (79 %) postihlo onemocnění vícekrát, tedy se u nich potíže opakovaly. A pouze 26 žen (21 %) mělo onemocnění jen jedenkrát. Hypotéza se potvrdila.

49

Hypotéza č. 3 Předpokládám, že vaginální mykóza se nejčastěji objevuje v souvislosti s užíváním antibiotik.

Graf 17 Souvislost s výskytem onemocnění

V této otázce měly ženy možnost vybrat více možností. Z grafu je vidět, že nejčastější souvislost vzniku mykotického onemocnění pochvy byla s užíváním jiných léků – antibiotik 41 respondentek (43 %). Souvislost s návštěvou bazénu udalo 29 žen (31 %), s používáním mycího přípravku 16 žen (17 %), s ročním obdobím (léto) 13 žen (14 %), s výskytem jiného onemocnění 17 žen (18 %), s menstruací 19 žen (20 %), s pohlavním životem 20 žen (21 %), s určitým druhem oblečení (např. silonky, džíny) 10 žen (11 %), se sladkostmi ve stravě 21 žen (22 %) a jiná souvislost byla uvedena u 8 (8 %) žen. Souvislost se vznikem nebo opakováním vaginální mykózy nevypozorovalo 16 žen (17 %). Hypotéza se potvrdila. 50

Hypotéza č. 4 Domnívám se, že vaginální mykóza se poprvé objevila u většiny žen v dospívání. Tabulka 3 První výskyt onemocnění

Kdy se onemocnění

Absolutní četnost

Relativní četnost

Dětství

1

1

Dospívání

42

35

Dospělost

76

63

Stáří

2

1

Celkem

121

100

objevilo poprvé?

Na otázku vztahující se k této hypotéze odpovědělo 121 žen (100 %), které již v předcházejících otázkách uvedly, že se u nich vaginální mykóza objevila. Nejvíce respondentek v počtu 76 (63 %) odpovědělo, že se poprvé setkaly s tímto onemocněním v dospělosti. Následovalo 42 odpovědí (35 %), které uvádí první výskyt v dospívání a po té 2 ženy (1 %) ve stáří a jen 1 (1 %) ženu postihlo onemocnění již v dětství. Hypotéza se nepotvrdila.

51

Hypotéza č. 5 Domnívám se, že častěji se vaginální mykóza objevuje u žen po zahájení pohlavního života. Tabulka 4 Nejčastější výskyt onemocnění

V kterém životním období se potíže

Absolutní četnost

Relativní četnost

3

2

9

7

60

50

V těhotenství

25

21

Po porodu

17

14

V přechodu

7

6

Celkem

121

100

objevovaly nejčastěji? Před první menstruací Před zahájením pohlavního života Po zahájení pohlavního života

Ze 121 žen (100 %), u kterých onemocnění proběhlo, 3 (2 %) odpověděly, že nejčastěji se mykotické potíže u nich objevovaly před první menstruací, 9 (7 %) před zahájením pohlavního života. Většinu respondentek v počtu 60 (50 %) nejvíce onemocnění trápilo po zahájení pohlavního života dalších 25 (21 %) respondentek v těhotenství a 17 (14 %) po porodu. 7 žen (6 %) mělo nejčastěji onemocnění v přechodu. Hypotéza se potvrdila.

52

Hypotéza č. 6 Více jak 50 % žen řeší potíže spojené s vaginální mykózou alternativními způsoby samoléčby. Tabulka 5 Způsob řešení potíží

Jakým způsobem jste své

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Samoléčbou

25

21

Samoléčbou i návštěvou

60

49

Návštěvou lékaře

36

30

Celkem

121

100

potíže řešila?

lékaře

Z výzkumného výsledku vyvstává, že ze 121 (100 %) odpovědí na otázku jich 25 (21 %) udalo řešení potíží pouze samoléčbou. 60 (49 %) žen řešilo své potíže samoléčbou i návštěvou lékaře a 36 respondentek (30 %) jen návštěvou lékaře. Většina žen tedy využila samoléčbu jako způsob řešení svých potíží. Hypotéza se potvrdila.

53

Hypotéza č. 7 Více jak 50 % žen volí k léčbě vaginální mykózy klasickou medicínu. Tabulka 6 Zvolená medicína

Jaký druh medicíny jste

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Klasická

73

60

Klasická i alternativní

35

29

Alternativní

13

11

Celkem

121

100

k léčbě využila?

Z tabulky výsledků výzkumu je patrné, že 73 žen (60 %) ze 121 (100 %) zvolilo k léčbě vaginální mykózy klasickou medicínu (gynekolog, antimykotika). 35 (29 %) respondentek využilo metody alternativní i klasické medicíny a 13 (11 %) respondentek jen alternativní medicínu. Hypotéza se potvrdila.

54

Hypotéza č. 8 Více než 50 % žen má dostatečné informace o tom, jak vaginálním mykózám předcházet. Tabulka 7 Informace o prevenci

Víte jak předejít vzniku

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano

83

48

Ne

20

11

Částečně

72

41

Celkem

175

100

vaginální mykózy?

Výzkum ukázal, že ze všech 175 (100 %) respondentek 83 (48 %) vědělo jak předcházet vzniku onemocnění, zatím co 20 (11 %) nikoli a 72 (41 %) žen mělo informace o prevenci jen částečné. Hypotéza se nepotvrdila.

55

3.7 Diskuse Pro praktickou část své bakalářské práci jsem si určila 3 cíle. Snažila jsem se také o srovnání svého výzkumu s jinými, které byly provedeny již dříve. K cílům se vztahují hypotézy, které byly při vyhodnocování dotazníkového šetření vyvráceny nebo potvrzeny. K jednotlivým hypotézám náleží určité otázky v dotazníku. První otázka v dotazníku se nevtahuje k žádnému cíli ani hypotéze. Zařadila jsem ji proto, abych odhalila věk respondentek. Snažila jsem se distribuovat dotazníky ženám rozličných věkových skupin. Do výzkumu se podařilo získat respondentky v širokém rozmezí 14 až 69 let. Prvním cílem bylo zjistit výskyt vaginální mykózy u dnešních žen. Zajímalo mě, zda se u respondentek během jejich života onemocnění již objevilo, či nikoliv. Dále jsem chtěla vědět, zda se jednalo o jednorázový výskyt nebo vícečetné opakující se ataky mykotické infekce a jaká je frekvence jejich opakování. Chtěla jsem najít nejčastější souvislosti se vznikem vulvovaginální kandidózy. Cílem zároveň bylo i odhalení životního období, ve kterém se objevila vaginální mykóza u žen poprvé a nejčastěji. K tomuto cíli se vztahuje hypotéza č. 1.: Více jak 60 % žen onemocnělo během života alespoň jednou vaginální mykózou. Tuto hypotézu ověřuje otázka č. 2 v dotazníku. V literatuře, ze které jsem čerpala informace v teoretické části, se objevovaly různé údaje o výskytu vulvovaginální mykózy u žen. Jednalo se o velká a zarážející čísla, např. Mašata, Jedličková (2009), uvádí alespoň jednu ataku onemocnění za život až u 75 % žen. Já byla ve své hypotéze skromnější. Přesto však výzkum moji hypotézu potvrdil. 106 (61 %) respondentek ze 175, již ve svém životě vaginální mykózou onemocněly. Navíc dalších 15 (8 %) žen nevědělo jistě, zda u nich toto onemocnění proběhlo. Také v jiných výzkumech se ukázal výskyt mykotických onemocnění více jak v 50 %. Ve výzkumu Jirouškové z roku 2010 bylo potvrzeno, že mykotické onemocnění rodidel prodělalo 52,9 % žen. Křivková ve své výzkumné práci z roku 2011 uvádí, že 54 % dívek ve věku od 15 do 18 let mělo zkušenost s mykózou.

56

Moji hypotézu č. 2 : Více než 50 % žen trpí vaginální mykózou opakovaně, výzkum jednoznačně potvrdil. Z výsledku šetření dotazníkové otázky č. 3 vyplynulo, že 95 žen (79 %) ze 121 (100 %), postihlo onemocnění vícekrát, opakovaně. Že u 54,3 % žen došlo k opakování mykotického onemocnění, uvádí i výzkum Jirouškové, 2010. Z otázky č. 4 se ukázalo, že nejvíce žen 40 (42 %) potíže opakovaně trápily za delší dobu než rok. V hypotéze č. 3 předpokládám, že vaginální mykóza se nejčastěji objevuje v souvislosti s užíváním antibiotik. Výzkumný výsledek z náležící otázky č. 5 můj předpoklad ověřil. Nejčastější souvislost se vznikem mykotického onemocnění pochvy byla uváděna s užíváním léků – antibiotik u 41 (43 %) žen. Jiroušková v roce 2010 taktéž zkoumala okolnosti vzniku mykotického onemocnění rodidel, jako nejčastější bylo užívání antibiotik ve 30,4 %. Stejně tak se nejčastěji objevily potíže spojené s vaginálním dyskomfortem po léčbě antibiotiky ve výzkumu Kořonkové z roku 2009. Hypotézu č. 4: Domnívám se, že vaginální mykóza se poprvé objevila u většiny žen v dospívání, vyvrátilo zpracování výsledků otázky č. 6. Nejvíce žen v počtu 76 (63 %) se poprvé setkalo s tímto onemocněním v dospělosti a jen 42 žen (35 %) uvádí první výskyt v dospívání. Tuto svoji hypotézu jsem neměla s čím srovnat, nenašla jsem výzkum, který by se zabýval obdobím prvního výskytu onemocnění. Otázka č. 7 zjistila, že poprvé se vaginální mykóza objevila nejčastěji u žen po zahájení pohlavního života. Tuto skutečnost uvedla většina 64 (53 %) dotazovaných žen. Hypotéza č. 5: Domnívám se, že nejčastěji se vaginální mykóza objevuje u žen po zahájení pohlavního života. Tuto moji hypotézu potvrdily odpovědi na otázku č. 8. Polovina respondentek v počtu 60 (50 %) napsala, že je nejvíce onemocnění trápilo po zahájení pohlavního života. Ani tuto hypotézu jsem neměla možnost srovnat s jiným výzkumem. Je zajímavé, že z výsledku dotazníkového šetření vyplynulo, že první i nejčastější výskyt vaginální mykózy má největší spojitost se zahájením pohlavního života.

57

Mým druhým cílem práce bylo zjistit, jakým způsobem ženy vaginální mykózu nejčastěji řeší. Tento cíl byl pro mě nejzajímavější. Lákalo mě odhalit, jestli většinou ženy volí samoléčbu a jakou metodu, zda volí i alternativní způsoby medicíny a co bylo nakonec úspěšné a pomohlo jim od potíží. Hypotéza č. 6: Více jak 50 % žen řeší potíže spojené s vaginální mykózou alternativními způsoby samoléčby. Odpověď na tuto hypotézu vyvstává z otázky č. 9. Výsledek ukázal, že 25 (21 %) žen řešilo své potíže pouze samoléčbou a 60 (49 %) samoléčbou i návštěvou lékaře. Celkem tedy využila samoléčbu většina žen 75 (70 %) a hypotéza se potvrdila. Kořonková v roce 2009 zjišťovala přístup žen k léčbě vulvovaginálních infekcí a dospěla ke stejnému závěru jako já, že 71 % žen vyzkouší samoléčbu. Stejně tak ve svém výzkumu i Kubalová v roce 2012 ověřila, že 61 % žen nejdřív zvolí samoléčbu před návštěvou lékaře. Rozdílný výsledek svého zkoumání měla Jiroušková v roce 2010, kde ji vyšlo, že většina žen (54,3 %) léčí příznaky mykotického zánětu pochvy návštěvou gynekologa. Otázka č. 10 odpovídá na zvolenou metodu samoléčby. Nejčastěji 34 (40 %) respondentek zvolilo aplikaci jogurtu, potom následovalo 29 (34 %) žen, které použily koupele a oplachy z bylin nebo hypermanganu. V otázce č. 11 se ukázalo, že u většiny 52 (61 %) respondentek byla samoléčba úspěšná. Hypotéza č. 7: Více jak 50 % žen volí k léčbě vaginální mykózy klasickou medicínu. Tento můj předpoklad byl potvrzen z otázky č. 12, kde 73 žen (60 %) odpovědělo, že využilo k léčbě vaginální mykózy jen klasickou medicínu (gynekolog, antimykotika). A dalších 35 (29 %) respondentek uplatnilo léčbu alternativní i klasické medicíny. Nemohu tento svůj výzkumný výsledek porovnat, nenašla jsem práci, která by se zabývala využitím alternativní a klasické medicíny v léčbě mykotických poševních infekcí. Výzkum však potvrdil, že v naší společnosti je v léčbě volbou číslo jedna klasická medicína. Otázka č. 13 přinesla odpověď na to, že u 76 respondentek (63 %) byla úspěšná klasická medicína. Kombinace klasické i alternativní medicíny pomohla 34 (28 %) dotazovaným ženám. Ovšem myslím, si, že výsledek je dán tím, že jen malé procento žen má zkušenosti s alternativní medicínou. 58

Posledním cílem bakalářské práce bylo, zjistit informovanost žen o prevenci vaginální mykózy. Tímto jsem chtěla ověřit nejen všeobecnou znalost prevence, ale i konkrétních preventivních opatření a taky odhalit, zda je ženy v běžném životě používají. V Hypotéze č. 8: Více než 50 % žen má dostatečné informace o tom, jak vaginálním mykózám předcházet. Ovšem po zpracování otázky č. 14 se ukázalo, že jen 83 (48 %) žen vědělo jak předcházet vzniku onemocnění. A moje hypotéza se nepotvrdila. Svoji hypotézu mohu porovnat alespoň částečně s prací Křivkové z roku 2011, která zjistila, že 82 % dívek je informováno o prevenci gynekologických zánětlivých onemocnění. Což je mnohem optimističtější výsledek, než ten můj. Většina výzkumů se zabývá některými jednotlivými opatřeními prevence, ale ne všeobecnou informovaností. Otázka č. 16 zjišťuje znalost konkrétních preventivních opatření. Nejvíce žen ví o používání speciálních přípravků a správné intimní hygieně a nošení bavlněného spodního prádla. Otázka č. 17 odhalila, že 85 (49 %) respondentek preventivní opatření používalo a 77 (44 %) uplatňovalo v rámci prevence jen některá opatření.

3.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Jako určité doporučení pro praxi vidím ve vytvoření informační brožury týkající se problému vaginální mykózy. Letáky v gynekologických ambulancích jsou spíše farmaceutickou propagací určitého antimykotického přípravku, než informací o onemocnění, možnostech léčby a prevence. Mladá generace žen a dívek si určitě dokáže patřičné informace týkající se zdravotního stavu a gynekologických potíží vyhledat na internetu. Ale starší generace moderním informačním technologiím příliš neholduje. Myslím, že během čekání na vyšetření v gynekologické ambulanci, by se k mnohým ženám mohly dostat nějaké informace ohledně vaginální mykózy. Vždyť tento problém trápí čím dál více žen. A třeba to bude pro některou dámu informace i nová a užitečná.

59

4 Závěr Tato práce: Vaginální mykóza – častý problém dnešních žen, se zabývá problematikou mykotického onemocnění pochvy v dnešní době. V teoretické části jsem nejdříve jen ve stručnosti popsala pohlavní systém ženy a více jsem se zaměřila na cílový orgán mykózy, kterým je pochva. Dále jsem se zabývala poševním ekosystémem, protože fungování jeho jednotlivých mechanismů ovlivňuje vznik mykotické vaginální infekce. Po té se zbývající část teorie komplexně věnovala samotné vaginální mykóze. Snažila jsem se o této nemoci získat co nejvíce informací. Ať už se to týká původce onemocnění (Candidy albicans), nebo léčby, včetně alternativní, možností samoléčby a možné prevence, ale i duchovní příčiny nemoci a jiné souvislosti. Touto prácí jsem chtěla sdělit nejen informace všeobecně známé, ale především ty, o kterých se tolik neví, nebo alespoň nemluví. V praktické části jsem se zabývala zpracováním svého výzkumu. Ten byl prováděn anonymním dotazníkovým šetřením. Na začátku tvorby práce byly stanoveny cíle. Stanovila jsem si tří cíle. Prvním cílem bylo, zjistit četnost výskytu vaginální mykózy u dnešních žen. Výzkum ukázal, že vaginální mykóza je opravdu častým problémem dnešních žen. Neboť ze 175 (100 %) žen jich 106 (61 %) již ve svém životě vaginální mykózou onemocnělo a dalších 15 (8 %) respondentek s jistotou nevědělo, zda již toto onemocnění prodělaly. Navíc ze 121 (100 %), které uvedly možný výskyt nemoci, převážná většina žen 95 (79 %) onemocněla vaginální mykózou vícekrát. U nejvíce respondentek, 40 (42 %), se objevily mykotické potíže za delší dobu než rok. Ale jsou i ženy, které trápily příznaky kvasinkové infekce pochvy častěji: jednou v roce 14 (15 %) žen a 1 x za půl roku 19 (20 %) žen. Nejvíce dotazovaných žen, 41 (43 %), si všimlo spojitosti vzniku vaginální kandidózy s užíváním antibiotik. U převážné většiny dotázaných žen se poprvé vaginální mykóza objevila u 76 (63 %) v dospělosti a v období po zahájení pohlavního života u 64 (53 %) žen. Nejčastěji se toto onemocnění vyskytovalo po zahájení pohlavního života, a to u poloviny (50 %) respondentek v počtu 60.

60

Druhý cíl měl zjistit, jakým způsobem ženy vaginální mykózu nejčastěji řeší. Z výsledku výzkumu vyplynulo, že své potíže ženy nejčastěji řešily samoléčbou i návštěvou lékaře a to 60 (49 %) žen. Nejčastější metodou samoléčby byla aplikace bílého jogurtu z 85 žen (100 %), které absolvovaly nějakou formu samoléčby, ji použilo 34 (40 %) žen. Překvapivě 52 respondentek (61 %) uvedlo, že jim samoléčba od nepříjemných projevů mykózy pomohla. Převážná většina žen v počtu 73 (60 %) zvolila k léčbě klasickou medicínu. Což není nikterak překvapivé, protože v našich oblastech a v dnešní době tvoří klasická medicína základ léčby všech onemocnění. Z toho logicky vyplynulo, že nejúspěšnější byla klasická medicína u 76 respondentek (63 %). Zkušenosti s alternativní medicínou mělo jen malé množství žen, 13 (11 %) respondentek zvolilo alternativní medicínu pro léčbu vaginální mykózy. Cíl č. 3: měl zjistit, jaká je informovanost žen o prevenci vaginální mykózy. Výzkum odhalil, že pouze 83 (48 %) respondentek znalo prevenci vaginální mykózy a 72 (41 %) žen mělo jen částečné informace. Preventivní opatření používalo v každodenním životě 85 (49 %) respondentek, zatímco 13 (7 %) nikoli a 77 (44 %) žen používalo v rámci prevence jen některá opatření. Práce byla vyhodnocena a cílů bylo dosaženo. Výsledky výzkumu nejsou možná příliš optimistické, ale třeba se to v budoucnu změní. Možná změna životního stylu a lepší uvědomělost a informovanost, sníží tak velký výskyt vaginální mykózy u žen. Přála bych si, aby moje práce a informace v ní obsažené byly užitečné nejen zdravotníkům, ale i laické veřejnosti. S tím záměrem jsem ji i psala, protože je to záležitost dotýkající se nepříjemně a osobně většiny dnešních žen. Setkala jsem se při distribuci svých dotazníků s velkým zájmem žen o toto téma a ochotou spolupráce při jejich vyplnění. Upřímně přiznávám, že kdybych měla tolik informací souvisejících s vaginální mykózou dříve, mohla bych možná předejít několika epizodám tohoto onemocnění, které mě v minulosti trápily.

61

Použitá literatura AU, Franziska. Domácí recepty proti nemocem: nejlepší recepty z babiččiny lékárničky. Vyd. 5. Překlad Karel Hieke. Praha: Ikar, 2012, 319 s. Pro zdraví. ISBN 978-80-2491865-5. BONEBERGER, Susanne a Hans Christian KORTING. Therapeutische oder prophylaktische Vakzination bei Pilzinfektionen. Der Hautarzt [online]. 2008, vol. 59, issue 10, s. 828-832 [cit. 2014-03-21]. DOI: 10.1007/s00105-008-1582-3. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s00105-008-1582-3 CASTRO, Miranda. Kompletní příručka homeopatické léčby. Praha: Alternativa, 2004, 402 s. ISBN 80-85993-41-4. DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 532 s. ISBN 97880-247-3240-4. FAIT, Tomáš. Možnosti přípravku Macmiror complex. Moderní gynekologie a porodnictví: Prevence, nespecifická a specifická léčba vulvovaginitid. Praha: Levret, Supplementum, vol. 21, č. 1, suppl. A, březen 2012, s. 130-132. ISBN 978-80-8707063-5. FAIT, Tomáš, Vladimír DVOŘÁK a Aleš SKŘIVÁNEK. Almanach ambulantní gynekologie. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2009, 284 s. ISBN 978-807-3451-912. FRIESE, Klaus, Ioannis MYLONAS a Andreas SCHULZE. Infektionserkrankungen der Schwangeren und des Neugeborenen. 3., Aufl. Berlin: Springer Berlin, 2008, 658 s. ISBN 978-354-0783-244. GREEN, Caroline. Konvenční medicína a alternativní léčba v každodenním životě. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2001, 111 s. Pro zdraví a krásu. ISBN 80-720-2776-X. GUSTAFSONOVÁ, Helen a Maureen O´SHEAOVÁ. Candida: základní kniha a kuchařka. 2.vyd. Překlad Radka Zárybnická. Praha: Pragma, 2007, 216 s. ISBN 80-7205474-0. HOLIBKOVÁ, Alžběta a Stanislav LAICHMAN. Přehled anatomie člověka. 5. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 140 s. ISBN 978-80-244-2615-0. 62

HOŘEJŠÍ, Jan. Gynekologické problémy u děvčátek a dospívajících dívek: informace pro rodiče. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003, 129 s. Edice PRO RODIČE. ISBN 80-2470553-2. JEDLIČKOVÁ, Anna, Jaromír MAŠATA a Magdalena SKOŘEPOVÁ. Lokální mykózy: průvodce ošetřujícího lékaře. Praha: Maxdorf, c2008, 176 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345-150-9. JIROUŠKOVÁ, Hana. Vulvovaginální kandidóza. [online]. 2010 [cit. 2014-04-04]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Fakulta zdravotnických věd. Vedoucí práce Ludmila Reslerová. Dostupné z: http://theses.cz/id/pnckpz/. KOBILKOVÁ, Jitka. Základy gynekologie a porodnictví. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 368 s. ISBN 80-726-2315-X. KOLAŘÍK, Dušan, Michael HALAŠKA a Jaroslav FEYEREISL. Repetitorium gynekologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf, 2011, 1068 s. Jessenius. ISBN 978-807345-267-4. KOŘONKOVÁ, Jana. Problematika vulvovaginálních infekcí u žen v reprodukčním věku [online]. 2009 [cit. 2014-04-04]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Miloslav Maule. Dostupné z: http://theses.cz/id/3j1xun/. KOTALÍKOVÁ, Ludmila. Běžné gynekologické problémy zvládnete s aromaterapií. In: Aromadoteky [online]. Copyright Aromadoteky 2010 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.aromadoteky.cz/clanky/bezne-gynekologicke-problemy-zvladnete-saromaterapii/ KŘIVKOVÁ, Lucie. Hygienické návyky u dívek z pohledu prevence zánětlivých gynekologických onemocnění. [online]. 2011 [cit. 2014-04-04]. Bakalářská práce. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Drahomíra Filausová. Dostupné z: http://theses.cz/id/e1ccto/. KUBALOVÁ, Renáta. Intimní hygiena ženy a muže. [online]. 2012 [cit. 2014-04-04]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Michaela Hřivnová. Dostupné z: http://theses.cz/id/wcyubw/. 63

LIVOTI, Carol a Elizabeth TOPP. Vagina: manuál pro majitelky. 1. vyd. Překlad Elena Figurová. Praha: Smart Press, 2005, 234 s. ISBN 80-239-4113-5. MACKŮ, František a Evžen ČECH. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2007, 200 s. ISBN 978-80-7333-001-9. MAŠATA, Jaromír. Poraďte pacientovi - Poševní flóra je mnohem pestřejší, než se zdálo. Medical Tribune. 2008, roč. 4, č. 21, s. C 6. ISSN 1214-8911. MENDLING, Werner. Gynäkologische Infektionen: Teil 1. Der Gynäkologe [online]. 2012, vol. 45, issue 12, s. 959-975 [cit. 2013-12-09]. DOI: 10.1007/s00129-012-3058-x. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s00129-012-3058-x MOUKOVÁ, M. Klinické využití přípravku Feminella Vagi C. Moderní gynekologie a porodnictví: Prevence, nespecifická a specifická léčba vulvovaginitid. Praha: Levret, Supplementum, vol. 21, č. 1, 2012, s. 111-113. ISBN 978-80-87070-63-5. NORTHRUP, Christiane. Zdravá žena: od narození k prvnímu početí. Vyd. 2., upravená dvoudílná forma 1. Překlad Veronika Bártová, Věra Kotábová. Praha: Columbus, 2008, 469 s. Knihovna domácího lékaře (Columbus). ISBN 978-807-2492-497. PAPAS, Rebecca. Zdravá žena: průvodce přirozenou a bezpečnou léčbou bez chemických prostředků: prevence a léčení. Vyd. 1. Překlad Markéta Bílková. Praha: Pragma, 2005, 323 s. ISBN 80-720-5052-4. ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2008, xxiv, 319 s. ISBN 978-807-2625-017. ROZTOČIL, Aleš. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, xviii, 508 s. ISBN 978-802-4728-322. SIČOVÁ, Monika. Kvasinky, mykóza, kandida, kandidóza... In: Esoterika.cz: Magazín alternativních směrů [online]. 2012 [cit. 2014-03-20]. ISSN 1214-2239. Dostupné z: http://www.esoterika.cz/zdravi/kvasinky-mykoza-kandida-kandidoza SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 269 s. ISBN 978-80-247-3373-9.

64

SLÍVA, Jiří a Tomáš FAIT. Samoléčba v gynekologii, aneb, Sama sobě gynekologem. Praha: Maxdorf, c2012, 181 s. ISBN 978-807-3452-827. ŠOTTNER, Oldřich. Záněty pochvy. Sestra: odborný časopis pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Praha, 2009, roč. 9, č. 6, s. 49-50. ISSN 1210-0404. ŠPAČEK, Jiří, Vladimír BUCHTA a Petr JÍLEK. Vulvovaginální dyskomfort a poruchy poševního prostředí. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 359 s. ISBN 978-80-247-4554-1. VLČKOVÁ, Naděžda. Recidivující vaginální mykózy – sdělení z praxe. Medical Tribune. 2008, roč. 4, č. 21, s. C 8. ISSN 1214-8911. ZACHAROVÁ,

Eva,

Miroslava

HERMANOVÁ

a

Jaroslava

ŠRÁMKOVÁ.

Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. ISBN 978-802-4720-685. 1000 rad domácího lékaře: ověřené způsoby léčení běžných zdravotních obtíží. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2008, 448 s. ISBN 978-80-86880-64-8.

65

Seznam grafů Graf 1 Věková kategorie ................................................................................................. 32 Graf 2 Onemocněla jste již vaginální mykozou .............................................................. 33 Graf 3 Výskyt onemocnění ............................................................................................. 34 Graf 4 Opakování potíží ................................................................................................. 35 Graf 5 Souvislosti ........................................................................................................... 36 Graf 6 Kdy se onemocnění objevilo poprvé ................................................................... 37 Graf 7 Období prvního výskytu onemocnění ................................................................. 38 Graf 8 Období nejčastějšího výskytu onemocnění ......................................................... 39 Graf 9 Řešení potíží ........................................................................................................ 40 Graf 10 metoda samoléčby ............................................................................................. 41 Graf 11 Úspěch samoléčby ............................................................................................. 42 Graf 12 Zvolený druh medicíny k léčbě ......................................................................... 43 Graf 13 Která medicína byla úspěšná ............................................................................. 44 Graf 14 Znáte prevenci ................................................................................................... 45 Graf 15 Znalost preventivních opatření .......................................................................... 46 Graf 16 Používání preventivních opatření ...................................................................... 47 Graf 17 Souvislost s výskytem onemocnění ................................................................... 50

Seznam tabulek Tabulka 1 Onemocněla jste vaginální mykózou? ........................................................... 48 Tabulka 2 Četnost výskytu vaginální mykózy ................................................................ 49 Tabulka 3 První výskyt onemocnění .............................................................................. 51 Tabulka 4 Nejčastější výskyt onemocnění...................................................................... 52 Tabulka 5 Způsob řešení potíží ....................................................................................... 53 Tabulka 6 Zvolená medicína........................................................................................... 54 Tabulka 7 Informace o prevenci ..................................................................................... 55

66

Seznam příloh Příloha 1 dotazník

Seznam obrázků Obrázek 1 Ženské pohlavní orgány Obrázek 2 Zevní rodidla Obrázek 3 Průřez pochvou Obrázek 4 Řez poševní stěny Obrázek 5 Candida Obrázek 6 Mikrobiální osídlení pochvy

67