VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Ošetřování nemocných s demencí Bakalářská práce
Autor: Ilona Kočí Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Knížková Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá péčí o dementní pacienty. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá rozdělením demencí, diagnostikou, terapií, komunikací a bazální stimulací. Praktická část se zabývá výzkumem, který hodnotí informovanost zdravotních sester o demencích obecně, ale také dovednost komunikace s dementními pacienty. Také se zabývá přínosem bazální stimulace v ošetřovatelské péči. Výzkum probíhal v Domovech pro seniory se zvláštním režimem.
Klíčová slova Demence, terapie, komunikace, bazální stimulace
Abstract Bachelor thesis is focused on care about retarded patients. This work is splited to the two parts, teoretical and practical. Teoretical part is focused on disaggregation dementia, diagnostics, theraphy, communication and basal stimulation. Practical part is focused on research, which rates how imformated are nurses about demetia in general, but also skills in the communication with demented patients. Also is focused on the contribution of basal stimulation in the care. Research was done in home for the elderly with special care.
Keywords Dementia, therapy, communications, basal stimulation.
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji paní Mgr. Jaroslavě Knížkové za cenné připomínky, vstřícný přístup a odborné vedení práce. Také bych chtěla poděkovat všem zařízením, které mi umožnily výzkum a všem respondentům za vyplnění dotazníků.
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
OBSAH
Úvod ............................................................................................................ 8 1 Teoretická část ...................................................................................... 9 1.1 Demence ............................................................................................................. 9 1.2 Stručný přehled demencí.................................................................................. 9 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.2.5 1.2.6 1.2.7 1.2.8 1.2.9 1.2.10 1.2.11 1.2.12
Ischemicko-vaskulární demence ................................................................ 9 Smíšená demence ....................................................................................... 9 Pickova choroba ....................................................................................... 10 Demence s Lewyho tělísky ...................................................................... 10 Demence u Huntingtonovy choroby ........................................................ 10 Parkinsonova choroba .............................................................................. 10 Demence infekčního původu ................................................................... 11 Demence intoxikačního původu .............................................................. 11 Metabolické demence .............................................................................. 11 Posttraumatické demence ........................................................................ 11 Demence při epilepsii .............................................................................. 12 Alzheimerova demence (AD) .................................................................. 12
1.3 Vyšetřovací metody......................................................................................... 13 1.4 Léčba demencí ................................................................................................. 14 1.4.1 1.4.2
Farmakologická léčba .............................................................................. 14 Nefarmakologická léčba .......................................................................... 14
1.5 Komunikace s dementním pacientem ........................................................... 15 1.6 Bazální stimulace ............................................................................................ 16 1.6.1 1.6.2 1.6.3 1.6.4
Vnímání ................................................................................................... 17 Pohyb ....................................................................................................... 17 Komunikace ............................................................................................. 18 Iniciální dotek .......................................................................................... 18
1.7 Česká alzheimerovská společnost (ČALS) ................................................... 19
2 Výzkumná část.................................................................................... 20 2.1 Cíle práce ......................................................................................................... 20 2.2 Hypotézy .......................................................................................................... 20 2.3 Metodika výzkumu ......................................................................................... 21 2.4 Charakteristika respondentů a prostředí ..................................................... 21 2.5 Výsledky výzkumu .......................................................................................... 23 2.6 Diskuse ............................................................................................................. 37 6
2.7 Doporučení pro praxi ..................................................................................... 40
Závěr ......................................................................................................... 41 Seznam použité literatury....................................................................... 42 Seznam grafů ........................................................................................... 45 Seznam příloh .......................................................................................... 46
7
Úvod
„Paměť je naším jediným bohatstvím. Teprve přijdeme-li o ni, stanou se z nás skuteční žebráci.“
(J.E.D.Esquirol)
Ptám se sama sebe: „Co si budu přát, až zestárnu a budu odkázána na pomoc jiných?“ Zestárnout a žít se svou rodinou, zachovat si svou důstojnost, žít v láskyplném rodinném kruhu a moci vést svůj život co nejvíce samostatný. Někdy to však není možné a my jsme odkázáni na péči druhých, nemůžeme zestárnout v kruhu svých blízkých, v prostředí, které známe. Často se říká, že člověk je vlastně dvakrát dítětem, protože starý člověk s rozvinutou formou demence je celkově závislý na svém okolí. Zatímco malé děti mají perspektivu osamostatnění, bezmoc starého člověka je formálně stejná. Péče o staré lidí s různými formami demence je velmi náročná a rodina v dnešní uspěchané době nemůže tuto péči zvládnout. Proto v této situaci může rodina umístit své blízké do Domovů pro seniory se zvláštním režimem, které jsou přímo zaměřeny na různé psychické onemocnění.(Haškovcová, 2010). Před pěti roky jsem začala pracovat v Domově pro seniory se zvláštním režimem, který se specializuje na různé formy demence. Bylo to pro mě něco nového, nepoznaného, ale také velmi náročného. Domovy pro seniory prošly velkou změnou od dob komunismu. Pacienti se stali klienty, prostředí je podstatně rozmanitější, přístup je také jiný. Ale i tak se dá ještě hodně zlepšovat. Téma mé bakalářské práce je Ošetřování nemocných s demencí a zaměřuji se na sestry pracující v Domovech pro seniory. V bakalářské práci jsem chtěla zjistit, jaké jsou znalosti sester o demencích, o problémech a úskalích komunikace s dementními pacienty. Také se zaměřuji na jednu velmi důležitou součást péče v ošetřování dementních pacientů a to na bazální stimulaci. Bazální stimulace se dle mého provádí hlavně ve zdravotnických zařízeních, ale v sociálních službách je opomíjená. Práce se skládá ze dvou částí. První je teoretická, kde se zaměřuji na pojem demence, její rozdělení, komunikaci s dementním pacientem a také na bazální stimulaci. Druhá část je výzkumná, kde se snažím zjistit znalosti sester, jejich problémy v komunikaci a zájem provádět bazální stimulaci.
8
1 Teoretická část
1.1 Demence
Demence patří mezi jednu z častých a závažných duševních poruch, které se vyskytují ve stáří. Starý člověk však nemusí být dementní. Demence vzniká onemocněním mozku a může mít chronický nebo progresivní charakter. Onemocnění demence značí poruchu nebo ztrátu kognitivních funkcí. Je to porucha myšlení, paměti krátkodobé i dlouhodobé, porucha řeči, úsudku, orientace a učení. U nemocného je zhoršená kontrola emocí, ale i sociálního chování. V literatuře se uvádí změny osobnosti v důsledku demence, narušení abstraktního myšlení a soudnosti. Postupně nemocní ztrácí soběstačnost a stávají se závislými na svém okolí. (Schuler, 2008, Pidrman, 2007)
1.2 Stručný přehled demencí
1.2.1 Ischemicko-vaskulární demence Dříve ji nazývali arteriosklerotická demence. Velmi často vzniká na podkladě drobných mozkových infarktů. Jsou časté přechodné ischemické ataky, parézy a ztráty zraku. Na podkladě hypertenze vzniká Binswangerova choroba, často u mladších pacientů. Příčinou jsou zvýšená tvorba trombů, ischemická choroba srdeční, ale i arterioskleróza mozkových tepen. (Hátlová, 2005)
1.2.2 Smíšená demence Jak uvádí Konrád (2007) asi 10% z demencí vzniká na podkladě vaskulárních i alzheimerovských změn. Uvedená demence je většinou kombinací Alzheimerovy a cerebrovaskulární nemoci. U této demence nelze s jistotou stanovit diagnostiku a pitvy začínají ukazovat prevalenci smíšené demence od 2% do 58%. 9
1.2.3 Pickova choroba Tato choroba bývá velmi vzácná, podobá se Alzheimerově chorobě a vyskytuje se většinou kolem 40. - 50. roku. Je postižena mozková tkáň, hlavně frontální lalok. Diagnóza je definitivně stanovena posmrtně a ke smrti po vypuknutí nemoci dojde asi za 5 – 10 let. (Cayton, 2004).
1.2.4 Demence s Lewyho tělísky „Demence
s Lewyho
tělísky
je
neurodegenerativní
onemocnění
na
pomezí
Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci.“ (Jirák, 2009, str. 34). Při vzniku onemocnění hraje vliv genetika i životní styl, samozřejmě vliv prostředí. Porucha paměti není zpočátku výrazným a typickým příznakem, časté jsou pády, porucha jemné motoriky i sluchové halucinace, deprese a bludy. (Jirák, 2009)
1.2.5 Demence u Huntingtonovy choroby Demence vzniká na genetickém podkladě ve středním, produktivním věku. Často se vyskytují příznaky velmi brzo před vypuknutím nemoci (smutná nálada, úzkost, obavy z budoucnosti, snížená výkonnost). Je časté i rozvinutí bipolární poruchy s příznaky mánie (výborná nálada, zvýšená arogance, neschopnost spát, nepotřeby jíst). Způsob k zabránění vzniku onemocnění není ještě znám, můžeme jen ovlivnit příznaky onemocnění. (Jirák, 2009)
1.2.6 Parkinsonova choroba Jedná se o degenerativní onemocnění vyskytující se po 50. roce věku. Demence je diagnostikována často u pacientů s Parkinsonem. U nemocných se projevuje apatie, deprese, v řeči jsou váhaví, projevují se problémy se spánkem, bděním i se sexualitou. Z neurologických problémů je přítomno zpomalení motoriky, ztuhlost, zpomalení po10
hybu a atypické držení hrudníku. Do vegetativních příznaků řadíme poruchu vylučování moče, potence a zvýšenou tvorbu kožního mazu. (Seidl, 2008)
1.2.7 Demence infekčního původu „Některé infekční choroby postihující mozkovou tkáň (encefalitidy) a někdy zároveň i mozkové pleny (meningoencefalitidy) mohou vyvolat demenci. V naší populaci se dříve vyskytovaly různé formy postižení mozku luetickou infekcí (syfilis); ještě v současnosti se občas s tímto postižením setkáváme, a to především v souvislosti s rostoucí prostitucí. Další infekční choroba schopná vyvolat demenci je AIDS. Poměrně výjimečné, ale velmi nebezpečné jsou demence způsobené virem herpes simplex (virus, který působí běžné opary). (Jirák, 2009, str. 57)
1.2.8 Demence intoxikačního původu Jak uvádí Hátlová (2005) patří sem alkoholové demence, tzv. Korsakovův syndrom vznikající pozvolna či akutně po deliriu tremens, projevující se těžkou degradací osobnosti. Důležitá je úplná abstinence a podávají se vitamíny skupiny B a zinek.
1.2.9 Metabolické demence V nejčastějších případech jsou metabolické demence geneticky nepodmíněné. Zde patří například demence při selhání jater nebo demence při selhání funkce ledvin. Musí se vyléčit základní příčina. Mezi geneticky podmíněné patří Wilsonova choroba, kterou způsobuje nedostatek tvorby ceruloplazminu, přenášející v těle měď. U nemocných se projevují neurologické potíže a jaterní cirhóza. (Jirák, 2009)
1.2.10 Posttraumatické demence Demence vzniká po úraze velmi rychle a psychické problémy zhoršují kvalitu života postiženého jedince a vede k častému užívání alkoholu a jiných psychoaktivních látek. 11
Mezi dlouhodobé důsledky mozkového poranění jsou poruchy chování (agresivní chování), změna osobnosti, poruchy paměti (amnézie, neschopnost vštěpit nové informace), poruchy vědomí, poruchy motoriky (ochrnutí, motání hlavy, nejistotu při chůzi). V léčbě se klade důraz na rehabilitaci a podporu rodiny. (Jirák, 2009)
1.2.11 Demence při epilepsii Dlouhotrvající epilepsie a s ní spojené grand mal záchvaty zvyšuje riziko demence. Typickým příznakem pro tuto demenci je určitá rigidita v chování a myšlení. S nástupem moderních léčiv v léčbě epilepsie je však tento typ demence již vzácný. (Pidrman,2007)
1.2.12 Alzheimerova demence (AD) Jak uvádí v literatuře Callone a spol. (2006) je AD jednou z nejčastějších demencí a to zhruba v 50-60% případů ze všech onemocnění. Alzheimerova demence má u každého člověka různé projevy a průběh, mají tam velký podíl sociální a zdravotní podmínky. Je známo, že ženy mají větší dispozici k onemocnění AD než muži. Velkou roli zde hraje i genetika a lidé, kteří trpí onemocněními jako je diabetes mellitus, hypertenze mají větší dispozici k získání AD. Samozřejmě velký vliv zde má i zdravý životní styl, úrazy hlavy, deprese. (Slezáková, 2007) Alzheimerovu demenci můžeme rozdělit do tří stupňů: Lehké stádium - k prvním příznakům patří poruchy krátkodobé paměti, mohou se objevovat změny nálad, deprese, protože pacient si ze začátku uvědomuje úbytek paměti. Pacient začíná mít problém s orientací. Střední stádium – tady dochází k výraznému zhoršení paměti a orientace v čase i prostoru. V tomto stadiu je velmi důležitý trénink kognitivních funkcí. Těžké stádium – dochází zde k dezorientaci v prostoru i času, pacienti nepoznávají své nejbližší ani pečující personál. V tomto stádiu jsou plně závislí na péči svého okolí. Alzheimerova choroba je na čtvrtém až pátém místě v příčinách smrti. (Callone a spol., 2006; Jirák, 2009;Pidrman, 2007)
12
1.3 Vyšetřovací metody
„V dnešní době se diagnóza demence stále ještě významně podceňuje, i když určité zlepšení již nastalo. Rodina i lékaři hodnotí některé příznaky demence jako příznaky stárnutí bez klinického významu a nevěnují jim zaslouženou pozornost. Podobnému osudu často neuniknou ani příznaky deprese, které můžou, ale nemusí s demencí souviset a staršího člověka odsoudí k velkým vnitřním bolestem, které nepochopí, kdo je neprožil. Diagnostika demence je proces, na kterém se významně podílí několik rovnocenných složek – pacientem a pečovatelem počínaje a lékařem, který všechny výsledky a informace shrne a vysloví diagnózu, konče. (Jirák, 2009, str. 25) Je důležité, aby byla určena příčina a závažnost demence a k tomu nám pomáhá Barthelové index. Také musí být provedeny další úkony. Anamnéza se sbírá od pečující osoby, jaké má problémy pacient s pamětí, kdy se tyto problémy objevily, jestli je schopen zvládnout každodenní činnosti. MMSE – Mini Mental State Examination patří mezi nejpoužívanější test, i když se nehodí k testování všech druhů demencí. V testu zjišťujeme orientaci osobou, místem i časem, zda pacient zvládne odečítat sedmičku od stovky, poznávat předměty, opakovat věty a nakreslit obrázky. CCT test spočívá v nakreslení hodin a to přesně deset minut po jedenácté. V případě správného nakreslení se nejedná o demenci. V průběhu testu musíme sledovat, jak pacient pohybuje rukou a jak se soustředí na splnění testu. Dalším důležitým vyšetřením je neuropsychologické vyšetření, kde se zjišťuje, zda pacient dokáže vyřešit různé situace a problémy. Mezi další vyšetřovací metody patří laboratorní odběry a to základní, dále na vit.B12, různé infekce, vyšetření štítné žlázy. Provádí se i jiná vyšetření jako je EKG, RTG, CT, MR, SPECT, PET. (Schuler, 2008) Různé formy demence se dají správně potvrdit jen histopatologickým vyšetřením mozkové tkáně při pitvě, kde jsou prokázány změny. (Hort a Rusina, 2007)
13
1.4 Léčba demencí
Při léčbě demencí je důležitá správná a včasná diagnostika. V dnešní době již lze při vhodné léčbě zpomalit průběh nemoci a zlepšit kvalitu života nemocných. Léčbu dělíme na biologickou a nebiologickou a obě se kombinují a doplňují. Do biologické léčby patří farmakoterapie, kterou dělíme na kognitivní, která ovlivňuje porušené poznávací funkce. Nekognitivní farmakoterapie ovlivňuje poruchy nálad, chování a spánku. (Jirák, 2009)
1.4.1 Farmakologická léčba U lehké a střední formy onemocnění jsou v naší republice podávány inhibitory acetylcholinesteráz, které mají význam pro paměť. Dochází ke zlepšení paměťových funkcí. U nás i v celém světě se používají 3 inhibitory mozkových cholinesteráz a to Donezepil, Rivastigmin a Galantamin. Léčba se zahajuje nízkou dávkou léku, postupně se navyšující. Nejčastějším léčebným postupem je kombinace inhibice acetylcholinesterázy a memantinu. Tato kombinace pomáhá nemocným i pečovatelům, protože prodlužuje pacientovu soběstačnost. (Jirák, 2009; Bartoš, 2010) Po zahájení léčby se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je nauzea, bolesti břicha, průjem, zvracení, a proto je sledována hmotnost pacienta. U pacientů, kteří mají chronické onemocnění ledvin a jater se nepodává léková skupina Galantamin. (Vlček, 2010)
1.4.2 Nefarmakologická léčba Základem léčby dementních pacientů je komplexnost. U nemocného trénujeme kognitivní funkce, snažíme se o udržení co největší soběstačnosti. Vždy však respektujeme zásady komunikace s dementním pacientem. Do žádných aktivit pacienta nenutíme, respektujeme jeho přání. Snažíme se, aby se pacient aktivně podílel na každodenních činnostech. (Jirák, 2009) Mezi aktivační terapie patří: Kondiční ergoterapie – snaží se o naplnění dne nemocného, rozvíjí jeho schopnosti s přihlédnutím na aktuální stav. Nemocní se učí pracovat s keramikou, využívá se kres-
14
lení a pomoci různých pomůcek se procvičuje jemná motorika. Důležitá je při vykonávaných činnostech nemocného správně motivovat, což předchází úzkostem a depresím. Pet-terapie – bylo potvrzeno, že terapie pomocí zvířat má dobrý vliv na psychiku nemocného. Nejčastěji je používaná canisterapie. Taneční terapie – může být prostředkem nonverbální komunikace. Hudba u nemocného navozuje pozitivní pocity a v kombinaci s jednoduchými pohyby, kladně působí na psychiku nemocného. Kinezioterapie – udržuje svalovou sílu a stabilitu. Vždy se předvádí se slovním doprovodem. Reminiscenční terapie – terapie založená na vzpomínkách, která čerpá z fotografií, předmětů z minulosti nemocného. Čerpá se z dlouhodobé paměti nemocného. Rehabilitace kognitivní – je prospěšná u nemocných ve stadiu lehké a střední formy demence. Procvičuje se krátkodobá i dlouhodobá paměť. Je důležité navození důvěry a pozitivní zpětná vazba.(Hátlová, 2005; Jirák, 2009) Bazální stimulace – je vhodná až v pozdějších stadiích demence. Tomuto tématu se budu věnovat v jedné z následujících kapitol.
1.5 Komunikace s dementním pacientem
Součástí profesionálního vybavení sester by měla být znalost správné komunikace s pacientem. Sestra správnou komunikací rozvíjí pacientovy komunikační dovednosti a schopnosti. (Venglářová, Mahrová, 2006) Propukající demence velmi ovlivňuje život pacienta i jeho rodiny. Pacient si začíná plést minulost se současností, začíná mít poruchy paměti, a aby zakryl tento nedostatek v rozhovoru, začíná si vymýšlet. Pacient se sám se s vzniklou situací špatně smiřuje a začíná být podrážděný a úzkostlivý nebo agresivní. Neustále někoho nebo něco hledá. (Marková, 2006) Mezi zásady správné komunikace s dementním pacientem patří trpělivost a klid. Vytvoříme vhodné podmínky, vyloučíme rušivé faktory a zajistíme si dostatek času na komunikaci. Na pacienta nezvyšujeme hlas, ale ani nešeptáme, mohli bychom vzbudit nedůvěru, která by mohla vést k vyvolání agrese. (Buijssen, 2006)
15
Pro správnou komunikaci je důležité, aby se komunikující člověk snažil porozumět vnímání světa pacienta, naslouchal mu a sledoval jeho neverbální projevy a správně je zhodnotil. Pokud se pacient nesoustředí, nedojde k účelné komunikaci. (Minibergerová a Dušek, 2006) Aby nás nemocný pochopil, mluvíme v krátkých, jasných větách, srozumitelně se vyjadřujeme, využíváme slova, která jsou nemocnému známá, a sám je v komunikaci používá. Nechceme po nemocném rozhodnutí a zpětně si ověřujeme, zda nás nemocný pochopil. Dementní pacient nevnímá správně realitu, proto je správné vést s ním i rozhovory, které nemají žádný smysl. Předcházíme tím konfliktům. V komunikaci s pacientem nepřikazujeme, nezesměšňujeme, ale snažíme se ho navést na správnou stranu. Při rozhovoru s nemocným zachováváme přátelskou atmosféru. (Buijssen, 2006) Jakoukoliv aktivitu, kterou budeme vykonávat s pacientem, nejprve popíšeme, aby se nemocný lépe orientoval. Při odmítání provádět tuto aktivitu, nenaléháme, ale snažíme se nabídnout něco jiného. Při navazování kontaktu s nemocným nám mohou pomoci vzpomínky, ale i osoby z minulosti, které jsou pro pacienta významné a klíčové. (Klevetová a Dlabalová, 2008) Při rozhovoru s nemocným klademe důraz i na neverbální komunikaci. Před nemocného se přistupuje zpříma, díváme se do očí a používáme přátelská gesta. V rozhovoru zapojíme více smyslů a uvědomujeme si, že nemocný si dlouho pamatuje komunikaci s námi, i když nemůže již chápat význam slov. S rodinou se domluvíme na jednotném oslovení a doteku, který budeme používat při komunikaci s nemocným. V poslední době je využívána a osvědčila se při ošetřování dementního pacienta koncepce bazální stimulace. (Buijssen, 2006)
1.6 Bazální stimulace
V poslední době se do popředí v oboru ošetřovatelství dostává koncept bazální stimulace. Tento koncept je používán u pacientů, kteří mají duševní nebo tělesné postižení, nachází se ve vigilním kómatu, u nedonošených dětí, ale i u lidí s porušeným vědomím. (Friedlová, 2007) „Bazální stimulace je vědecký pedagogicko-ošetřovatelský koncept, který nabízí již 40 let profesionálům v oblasti poskytování zdravotní péče, sociálních služeb a také 16
ve výuce
žáků
se
speciálními
vzdělávacími
potřebami
vysoce
kvalifikované
profesionální postupy. Koncept se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb, poskytuje vhodné stimuly pro psychomotorický vývoj člověka, stimuluje vnímání, komunikaci a hybnost. Výchozími předpoklady pro strukturu péče je práce s biografií člověka, jeho rituály a životními potřebami.“ (Friedlová, 2015, str. 17) V konceptu bazální stimulace je zohledňována biografie nemocného, zahrnující pacientovy návyky. Ošetřující personál by měl být schopen se do pacienta vcítit a správně určit schopnosti, které jsou ještě zachovány. Mezi základní prvky konceptu patří vnímání, pohyb a komunikace. Při cílené stimulaci vzpomínek aktivujeme mozkovou činnost a tím podporujeme základní prvky bazální stimulace. Důležitým prvkem v bazální stimulaci je zapojení příbuzných do ošetřovatelské péče. (Friedlová, 2007)
1.6.1 Vnímání „ Již v prenatálním vývoji člověka má bazální význam vývoj vnímání somatických, vestibulárních a vibračních podnětů. Tyto tři oblasti vnímání jsou také základem pocitu bezpečí.“ (Friedlová, 2015, str. 31) Pacient si má uvědomit vlastní tělo a ošetřující personál, který vykonává bazální stimulaci u pacienta, umožňuje pacientovi vnímání okolního světa a svých blízkých. Mezi základní prvky stimulace patří somatická, vestibulární a vibrační. Do prvků nástavbové stimulace zahrnujeme stimulaci optickou, auditivní, taktilně-haptickou, olfaktorickou a orální. (Friedlová, 2007)
1.6.2 Pohyb „Schopnost pohybu provází člověka prakticky po celý život. Pohyb je důležitý k zajištění chůze, udržení určité pozice těla, získávání a přijímání potravy, vyprazdňování, dýchání, rozmnožování, práci, ale také je úzce spjat s komunikací (řeč, gestikulace, mimika) a jinými psychickými projevy člověka. Schopnost hýbat se umožňuje také člověku nejen komunikaci s okolím, ale i vnímat své vlastní tělo a okolí. (Friedlová, 2015, str. 34)
17
1.6.3 Komunikace „Komunikace slouží k výměně informací mezi dvěma a více subjekty. Člověk je sociální bytost, komunikaci potřebuje k vytváření a udržování mezilidských vztahů. K efektivní komunikaci dochází za předpokladu, že použitému komunikačnímu prostředku porozumí všechny subjekty zapojené do komunikačního procesu. Komunikace je komplexní jev a je predisponována aktivitou smyslových orgánů a mozku. Významnou složku v komunikačním procesu hrají také emoce a motivace. (Friedlová, 2015, str. 36) Při provádění bazální stimulace sledujeme gesta, které provádí pacient. Musíme si uvědomit, že to může být jediný příznak komunikace. Prvním prvkem komunikace je zrakový kontakt, ale lidé s určitým postižením nebo se nacházející ve stavu vigilního kómatu nemají schopnost udržet oční kontakt. Záleží na profesionálním přístupu pečujícího, zda je schopen správné reakce na klientem zvolený styl komunikace. (Friedlová, 2007)
1.6.4 Iniciální dotek U pacientů se změnou vnímání je kůže významným komunikačním kanálem a záleží jen na ošetřujícím personálu, zda naslouchá a porozumí těmto signálům. (Friedlová, 2015) „Iniciální dotek je forma nonverbálního signálu, kterým dáváme klientovi najevo, že jsme u něj a budeme s ním vykonávat nějaké činnosti, aktivity (např. ranní toaletu, krmení, výměnu plenkových kalhotek, terapii, pedagogické nabídky aj.). Iniciální dotek je vždy spojen s verbálním projevem pečujícího, terapeuta nebo pedagoga. Zavádí se do praxe u těch klientů, kterým změna vědomí (somnolence, sopor, kóma) nebo deficit v kognitivních funkcích (následkem úrazu mozku, mozkové cévní příhody, mentální retardace, demence aj.) nedovolí okamžitě zpracovat verbální oslovení. (Friedlová, 2015, str. 71) Dotek, který pacient neočekává, vyvolává nejistotu a strach, proto dáváme klientovi iniciálním dotekem najevo, kdy začínáme a ukončujeme prováděné činnosti. Dotek nebude násilný, ale přiměřený. Vhodné místo zvolíme dle biografické anamnézy a budou ho respektovat všichni pracovníci, ale i rodina. Zvolené místo se zapíše do dokumentace a je vhodné umístit ceduli na viditelné místo na pokoji. (Friedlová, 2007) V poslední době se u dementních pacientů používá polohování v konceptu bazální stimulace a to za pomoci různých rehabilitačních pomůcek. Používá se i zraková stimulace 18
(fotografie, oblíbený film, odlišení dne i noci, sledování hodin), ale i sluchová stimulace (hudba, předčítání oblíbené knihy). (Friedlová, 2007)
1.7 Česká alzheimerovská společnost (ČALS)
Česká alzheimerovská společnost je od roku 1997 registrovaná jako občanské sdružení. Nejprve jejími členy byli odborníci, ale postupně se stávali členové i rodinní příslušníci. ČALS za svou desetiletou činnost slaví nevelké úspěchy, např. zasazení kognitiv do úhrady z veřejného zdravotního pojištění. ČALS vydává informační letáky jak laické veřejnosti, tak se věnuje i poskytování dostatku informací o onemocnění, které může vést k včasné diagnostice nemoci. Poskytuje poradenství jak pro nemocné i pro klienty. Věnují se i pečujícím, kteří své blízké již ztratili. (Jirák, 2009) Na celém světě je postiženo demencí kolem 26 miliónů lidí a ročně jich přibývá pět miliónů. V naší republice trpí onemocněním 120 až 130 tisíc lidí. Dostupné z: http://www.janssen.cz/node/585 Respitní péče – je poskytována např. společností ČALS a jejím záměrem je poskytnutí péče nemocným s demencí ve známém prostředí, v čase, kdy se nemůže postarat pečující. Jedná se zejména o pomoc při zvládání úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při hygieně, při podání stravy, pomoc při uplatňování práv aj. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/sluzby-cals/respitni-pece/
19
2 Výzkumná část
Praktická část se zabývá metodikou výzkumné práce a způsobem, jakým výzkum probíhal. Také se věnuje respondentům, výzkumnému prostředí a na závěr výsledku výzkumné práce.
2.1 Cíle práce
Cíl 1: Zjistit, jaká je informovanost zdravotnických pracovníků v Domovech pro seniory se zvláštním režimem o demencích a jak správně komunikovat s pacientem trpícím demencí. Cíl 2: Zjistit, jaká je informovanost zdravotnických pracovníků v Domovech pro seniory se zvláštním režimem o metodě bazální stimulace, o přínosu bazální stimulace v ošetřování nemocných trpících demencí a jestli mají zájem se vzdělávat v tomto oboru a aktivně bazální stimulaci provádět.
2.2 Hypotézy
Hypotéza 1: Zdravotničtí pracovníci jsou v 75% velmi dobře informovaní o demencích. Hypotéz 2: Zdravotničtí pracovníci v 75% znají, jak správně komunikovat s dementním pacientem. Hypotéza 3: Zdravotničtí pracovníci jsou informovaní o metodě a přínosu bazální stimulace v ošetřování nemocných s demencí jen v 30%. Hypotéza 4: V 80% mají zdravotničtí pracovníci zájem o vzdělávání v metodě bazální stimulace a její aktivní provádění na pracovišti.
20
2.3 Metodika výzkumu
Metodika mojí bakalářské práce byla zvolena formou kvantitativního výzkumu a jako výzkumná metoda byl zvolen dotazník. Dotazník (viz příloha č. 1) byl anonymní a obsahoval otázky otevřené i zavřené. Z celkových 17 otázek byly první dvě zaměřené na věk respondentů a délku jejich praxe ve zdravotnictví. Další otázky se týkaly jednotlivých hypotéz. První okruh čtyř otázek se zaměřil na informovanost sester o demencích. Dalších pět otázek se zabývalo znalostí a profesionalitou sester v komunikaci s dementním pacientem. Tři otázky byly zaměřené na znalost bazální stimulace a poslední okruh tří otázek se zabýval, zda mají všeobecné sestry zájem aktivně se vzdělávat v bazální stimulaci a následně ji provádět.
2.4 Charakteristika respondentů a prostředí
Výzkum probíhal ve třech Domovech pro seniory se zvláštním režimem. Již na podzim roku 2015 byli osloveni ředitelé Domovů pro seniory se žádostí o povolení provádění dotazníkového šetření (viz příloha č. 2). Na základě jejich souhlasu byl proveden průzkum od začátku ledna do konce března 2016. Zaměstnanci na všech pracovištích byli velmi vstřícní, bylo rozdáno 100 dotazníků, k dalšímu zpracování se mi jich vrátilo 83, Z toho 3 dotazníky musely být znehodnoceny pro neúplné vyplnění. Návratnost tedy byla 80%. Z 80 respondentů bylo 76 žen a 4 muži, což nám ukazuje, že stále tento obor není dosti atraktivní pro muže. Nejvíce z dotazovaných pracovalo ve zdravotnictví 20-30 let, bylo jich 34 (27,2%). Dalších 16 (12,8%) uvedlo, že pracují 10-20 let. Pracujících 30 a více let bylo 15 (12%), pracujících 5-10 let jich bylo 12 (9,6%) a nejméně, méně než 5 let byli pouze 3 (2,4%) respondenti. Je jednoznačné, že všeobecné sestry po studiu chtějí pracovat ve zdravotnictví a ne v sociálních službách.
21
Demografické údaje
Graf 1 Pohlaví respondentů
Délka zdravotnické praxe
Graf 2 Délka zdravotnické praxe
22
2.5 Výsledky výzkumu
Otázka č. 1: Víte, jaké jsou formy demence?
Graf 3 Formy demence
Z odpovědí na otázku je zřejmé, že 64 (51,2%) respondentů správně vyjmenovala formy demence. Jen 16 (12,8 %) odpovídajících uvedlo nesprávnou nebo neúplnou odpověď na tuto otázku.
23
Otázka č. 2: Kolik má Alzheimerova choroba stádií?
Graf 4 Stádia Alzheimerovy choroby
Výsledky výzkumu ukazují, že většina respondentů odpověděla správně. 63 (50,4%) respondentů uvedlo správně, že Alzheimerova choroba má 3 stádia. 12 (9,6%) uvedla 2 stádia a 5 (4%) žádné stádium.
24
Otázka č. 3: Víte, jaké projevy jsou typické pro demenci?
Graf 5 Projevy typické pro demenci
Graf nám ukazuje, že 72 (57,6%) respondentů velmi dobře zná projevy typické pro demenci. Jen 8 (6,4%) tázaných neznala správnou odpověď.
25
Otázka č. 4: Vzrůstání krátkodobé i dlouhodobé paměti, těžké a trvalé amnézie s poruchami řeči, časté bludy, neschopnost zvládat vlastní osobní záležitosti a vztahy, ztráta náhledu do svých poruch a obtíží svědčí pro:
Graf 6 Stadia demence
Na tuto otázku odpovědělo 45 (36%) respondentů špatně. Jen 35 (28%) tázaných uvedlo správně, že se jedná o střední stadium demence. Mírnou demenci, počáteční stádium neuvedl žádný z dotázaných.
26
Otázka č. 5 Víte, jak správně komunikovat s pacientem trpící demencí?
Graf 7 Správnost komunikace
Výsledek nám ukazuje, že velká většina 72 ( 57,6%) respondentů ví, jak komunikovat s dementním pacientem. Jen 6 (4,8%) tázaných odpovědělo, že mluví s dementním pacientem jako s dítětem a 2 (1,6%) respondenti s pacientem nekomunikují, protože si nerozumí.
27
Otázka č. 6 Jaké, Vy sám (a), máte problémy v komunikaci s pacientem postiženým demencí?
Graf 8 Problémy v komunikaci
Graf uvádí, že 42 (33,6%) respondentů má občasné problémy v komunikaci s dementním pacientem, ale vždy se spolu domluví. 36 (28,8%) respondentům se stává, že často jim pacient při komunikaci nerozumí. Jen 2 (1,6%) respondenti uvádí, že s pacientem raději nekomunikují, protože jim nikdy neodpoví.
28
Otázka č. 7 Víte, co je vhodné při komunikaci s pacientem s demencí?
Graf 9 Vhodné prvky při komunikaci
Výsledky nám ukazují, že na tuto otázku odpovědělo správně 45 (36%) respondentů. Uvedli, že při komunikaci používají neverbální komunikaci a názornost. Co nejvíce verbálně komunikuje a uvádí do reality 34 (27,2%) respondentů. Jen 1 (0,8%) z dotazovaných komunikuje pouze pomocí piktogramů.
29
Otázka č. 8 Zjišťujete, zda pacient pochopil Vaše sdělení zpětnou vazbou?
Graf 10 Zpětná vazba
Na otázku, zda pacient pochopil danou informaci, zpětnou vazbu používá 66 (52,8%) respondentů. Jen 14 (11,2%) dotázaných nezjišťuje, zda pacient pochopil sdělené informace. Většina zdravotníků uvedlo, že se pacientů zpětně ptá, zda pochopili danou informaci, čekají na vykonání žádosti.
30
Otázka č. 9 Víte, co je to iniciální dotyk?
Graf 11 Iniciální dotyk Na otázku, zda respondenti vědí, co je to iniciální dotyk, odpověděli většinou správně. 59 (47,2%) respondentů uvedlo, že je to dotyk, kterým dáváme najevo začátek a konec komunikace. Dotyk na tvář pacienta uvedlo 15 (12%) respondentů a dotyk na jakoukoliv část těla jen 6 ( 4,8%) respondentů. Jinou odpověď neuvedl nikdo.
31
Otázka č. 10 Víte, co je to bazální stimulace?
Graf 12 Bazální stimulace
Graf ukazuje, že na otázku co je to bazální stimulace uvedlo 54 (43,2%) respondentů správně, že se jedná o metodu, která je založená na dotyku a velmi pomáhá prohloubení vztahu mezi nemocným a ošetřujícím pracovníkem. Jen 3 (2,4%) respondenti si myslí, že bazální stimulace je metoda, která je založena na cvičení s nemocným a metodu psychické stimulace nemocného uvádí 23 (18,4%) respondentů.
32
Otázka č. 11 Myslíte si, že je provádění bazální stimulace smysluplné u nemocných s demencí?
Graf 13 Přínos bazální stimulace Provádění bazální stimulace vidí jako přínos v ošetřovatelské péči 62 ( 49,6%) respondentů. Jen 2 (1,6%) respondenti nevidí žádný přínos v ošetřovatelské péči, provádění bazální stimulace. 16 (12,8%) zdravotníků uvedlo, že neví, zda provádění bazální stimulace je smysluplné u nemocných s demencí.
33
Otázka č. 12 Vy sám/ sama jste již někdy aktivně prováděl (a) bazální stimulaci?
Graf 14 Provádění bazální stimulace Z tohoto grafu vyplývá, že jen 24 (19,2%) respondentů aktivně aplikuje v praxi bazální stimulaci. Nikdy neprovádělo bazální stimulaci 42 (33,6%) respondentů. Zda by umělo provádět v praxi bazální stimulaci, odpovědělo 12 (9,6%) respondentů a jen 2 (1,6%) tázaných uvedlo jinou odpověď.
34
Otázka č. 13 Účastnila jste se školení o provádění bazální stimulace u pacientů s demencí?
Graf 15 Školení o provádění bazální stimulace Z výsledků vyplývá, že 32 (25,6%) respondentů je vyškolena v provádění bazální stimulace. Většina respondentů se nezúčastnila žádného školení v provádění bazální stimulace a to 46 (36,8%) odpovídajících. Jinou odpověď uvedli 2 (1,6%) respondenti.
35
Otázka č 14 Měl (a), byste zájem vzdělávat se v metodě bazální stimulace a aktivně ji provádět?
Graf 16 Zájem o vzdělávání v metodě bazální stimulace Z grafu poslední otázky vyplývá, že 63 (50,4%) respondentů má zájem se vzdělávat v metodě bazální stimulace. Jen 15 (12%) respondentů odpovědělo, že nemá zájem o vzdělávání v metodě bazální stimulace. Jinou odpověď uvedli jen 2 (1,6%) respondenti.
36
2.6 Diskuse
Ve výzkumné práci byla použita dotazníková metoda a výzkum probíhal ve třech Domovech pro seniory se zvláštním režimem v Brně. Výzkum probíhal během tří měsíců a bylo rozdáno 100 dotazníků, avšak navrátilo se jich jen 83. Tři dotazníky musely být vyřazeny pro neúplné odpovědi. První dvě otázky byly demografické, které zjišťovali pohlaví a délku praxe respondentů. Z 80 respondentů bylo 76 žen a jen 4 muži, což poukazuje, že práce v Domovech pro seniory není tolik atraktivní pro muže. Druhá otázka dotazníku ukazuje, že v Domovech nejvíce pracují všeobecné sestry s praxí 2030 let a nejméně sestry s praxí menší než 5 let. Hypotéza č. 1 Zdravotničtí pracovníci jsou v 75 % velmi dobře informováni o demencích K této hypotéze byly přiřazeny otázky č. 1-4 a zjišťovaly, jaké mají všeobecné sestry znalosti o demencích. V první otázce uvedlo 64 (51,2%) respondentů správně formy demence. Jen 16 (12,8%) respondentů uvedly nesprávné odpovědi. Na otázku kolik má Alzheimerova choroba stádií správně odpovědělo 63 (50,4%) respondentů, 2 stádia uvedlo 12 (9,6%) respondentů a 5 (4%) nesprávně odpovědělo, že Alzheimerova choroba nemá žádné stádium. Ve třetí otázce správné projevy demence uvedlo 72 (57,6%) a nesprávně odpovědělo 8 (6,4%) respondentů. V poslední čtvrté otázce týkající se této hypotézy znalo správnou odpověď jen 35 (28%) respondentů a nesprávně odpovědělo 45 (36%) respondentů. Jak ukazují grafy, zdravotničtí pracovníci nemají dostatečné vědomosti o demencích, i když výzkum probíhal v Domovech pro seniory se zvláštním režimem, kde s nimi denně přicházejí do styku a měli by být informováni o této chorobě. Již v roce 2011 ve své bakalářské práci poukazovala Sedláková Zuzana, že zdravotničtí pracovníci nemají dostatečné znalosti o demencích. Ve své práci poukazovala, že by se měly sestry vzdělávat v tomto oboru a možným řešením by mohla být finanční spoluúčast ze strany zaměstnavatele. Hypotéza č. 1 se nepotvrdila.
37
Hypotéza č. 2 Zdravotničtí pracovníci v 75 % znají, jak správně komunikovat s dementním pacientem. K této hypotéze se vztahovala otázka 5-8 a mapovala, zda zdravotničtí pracovníci umějí správně komunikovat s pacientem, zda používají vhodné prvky při komunikaci a jestli zjišťují zpětnou vazbou, zda jim pacienti správně porozuměli. V páté otázce uvedlo
72 (57,6%) zdravotníků správně, že s dementním pacientem se mluví, jako
s dospělým hovoří se pomalu a nahlas, tváří v tvář. S dementním pacientem jako s dítětem hovoří 6 (4,8%) respondentů a jen 2 (1,6%) nemluví s pacienty vůbec. Občasné problémy při komunikaci má 42 (33,6%) odpovídajících. 36 (28,8%) respondentů odpovědělo, že má velmi často problémy v komunikaci s dementním pacientem. Správné prvky, vhodné při komunikaci používá 45 (36%) respondentů a 34 (27,2%) zdravotníků uvedla, že co nejvíce verbálně komunikuje a uvádí do reality. Jen 1 (0,8%) komunikuje pomocí piktogramů. Na otázku, zda zdravotníci používají zpětnou vazbu při komunikaci s dementním pacientem, odpovědělo 66 (52,8%) respondentů kladně. Jen 14 (11,2%) respondentů nezjišťuje zpětnou vazbou, zda jim pacienti porozuměli. Z grafů vyplývá, že zdravotničtí pracovníci neumí správně komunikovat s dementním pacientem a v oboru by se měli stále vzdělávat. Hypotéza č. 2 se nepotvrdila. Hypotéza č. 3 Zdravotničtí pracovníci jsou informováni o metodě a přínosu bazální stimulace v ošetřování nemocných s demencí jen v 30 %. K hypotéze č. 3 byly přiřazeny otázky 9-11 a zjišťovaly informovanost zdravotnických pracovníků o přínosu bazální stimulace v ošetřování dementních pacientů. Na první otázku týkající se této hypotézy odpovědělo 59 (47,2%) respondentů správně, že iniciální dotyk je dotyk, kterým dáváme najevo začátek a konec komunikace. Dotyk na tvář pacienta udalo 15 (12%) respondentů. Jen 6 (4,8%) zdravotníků uvedlo, že se jedná o dotyk na jakoukoliv část těla. Odpověď na otázku co je bazální stimulace správně odpovědělo 54 (43,2%) respondentů. Metodu psychické stimulace uvedlo 23 (18,4%) respondentů. Jen 3 (2,4%) respondenti uvedli, že se jedná o metodu, která je založená na cvičení s nemocným a pomáhá zlepšit zdravotní situaci. V roce 2014 uvedla ve své bakalářské práci Jana Uchytilová, že zdravotničtí pracovníci mají znalosti o konceptu bazální stimulace v 73 %. To se rozchází s mými výsledky, ale já jsem průzkum prováděla v Domovech pro seniory. Smysluplnost v provádění bazální stimulace vidí 38
62 (49,6%) zdravotníků.
Žádný přínos v provádění bazální stimulace uvedly jen
2 (1,6%) respondenti. 16 (12,8%) respondentů uvedlo, že neví, zda provádění bazální stimulace je přínos v ošetřovatelské péči u dementních pacientů. Hypotéza č. 3 se nepotvrdila. Hypotéza č. 4 V 80 % mají zdravotničtí pracovníci zájem o vzdělávání v metodě bazální stimulace a její aktivní provádění na pracovišti. Poslední tři otázky v dotazníku zjišťovali, zda zdravotničtí pracovníci již někdy aktivně prováděli bazální stimulaci a zda mají zájem se v této metodě vzdělávat a převést ji do praxe. Aktivně provádělo bazální stimulaci jen 24 (19,2%) zdravotníků. Nikdy neprovádělo bazální stimulaci 42 (33,6%) respondentů a 12 (9,6%) respondentů neví, jestli by umělo bazální stimulaci aplikovat v praxi. Jinou odpověď uvedli jen 2 (1,6%) respondenti. Na další otázku, kde se zjišťovalo, zda se zdravotničtí pracovníci již zúčastnili školení o bazální stimulaci, uvedlo kladnou odpověď 32 (25,6%) tázaných. Žádnou zkušenost s bazální stimulací nemá 46 (36,8%) respondentů. Jen 2 (1,6%) respondenti opět uvedli jinou odpověď. Vzdělávat se a provádět bazální stimulaci má zájem 63 (50,4%) respondentů, 15 (12%) respondentů uvedlo zápornou odpověď. Opět 2 (1,6%) respondenti uvedli jinou odpověď. Hypotéza č. 4 se tedy nepotvrdila.
39
2.7 Doporučení pro praxi
Z celkového výsledku je znát, že zdravotničtí pracovníci, kteří pracují v Domovech pro seniory, jsou většinou zdravotní pracovníci mající praxi 20-30 let. Je však zarážející, že tyto všeobecné sestry nemají potřebné znalosti o demencích, když se s nimi denně setkávají. V Domovech pro seniory zaměstnavatel zajišťuje školení pro pracovníky v sociálních službách a možným řešením by proto mohla být spoluúčast i na školeních pro všeobecné sestry. Z dalších výsledků vyplývá, že zdravotničtí pracovníci mají problémy v komunikaci s dementními pacienty a zpětnou vazbu používá jen část. Jak jsem uvedla, v minulém odstavci řešením by byla spoluúčast zaměstnavatele na školeních pro zdravotnické pracovníky. Potom se však musíme zeptat, k čemu by byl kreditový systém. Pozitivním výsledkem v této práci je, že 63 (50,4%) respondentů má zájem se vzdělávat v metodě bazální stimulace a aktivně ji provádět. Avšak prvně by si měli upevnit znalosti o demencích, aby správně k metodě bazální stimulace přistoupili. Doporučuji všem kolegům, kteří pracují v Domovech pro seniory, aby sami ukázali svému zaměstnavateli, v čem je přínos bazální stimulace a že mají zájem se sami vzdělávat v této metodě a aktivně ji provádět.
40
Závěr
Ve své bakalářské práci jsem zjišťovala, zda zdravotničtí pracovníci, kteří pracují v Domovech pro seniory se zvláštním režimem, mají dostatečné vědomosti o demencích a umějí správně komunikovat s dementními pacienty. Také jsem se zabývala konceptem bazální stimulace, zda zdravotničtí pracovníci znají tento koncept, mají zájem se zúčastnit školení o bazální stimulaci a aktivně ji provádět. V teoretické části bakalářské práce jsem rozdělila demence, zabývala jsem se komunikací s dementními pacienty. Také se zaměřuji na bazální stimulaci jako jednu ze součásti ošetřovatelské péče o dementní pacienty. V praktické části pomoci dotazníku zjišťuji, zda zdravotničtí pracovníci mají dostatečné znalosti o demencích, o komunikaci a bazální stimulaci. Svůj průzkum jsem zaměřila pouze na zdravotnické pracovníky pracující v Domovech pro seniory se zvláštním režimem. Zjištěné výsledky jsem znázornila v grafech, pod které jsem připojila stručný komentář. Některé odpovědi byly pro mě překvapením. Zjistila jsem, že sestry pracující v Domovech nemají dostatečné znalosti, i když nejvíce tázaných mělo praxi ve zdravotnictví 20-30 let. Mají problémy v komunikaci s dementním pacientem. Jediné pozitivum byl výsledek, že zdravotničtí pracovníci znají koncept bazální stimulace a chtějí ji aktivně provádět v praxi. Avšak jak jsem již uvedla, prvně by měli mít dostatečné teoretické znalosti o demencích, aby správně uchytili koncept bazální stimulace. Tato práce mě velmi obohatila, zjistila jsem nové zajímavé skutečnosti, které mohou být pro mě přínosem v praxi. Všechny sestry by se měly zamýšlet, co je přínosem v ošetřovatelské péči u dementního pacienta a sami se aktivně vzdělávat. Ve všech Domovech, kde probíhal výzkum, jsem nabídla výsledky své práce. Avšak jen v jednom Domově pro seniory vrchní sestra projevila zájem o mou bakalářskou práci a to je velmi smutné.
41
Seznam použité literatury
BARTOŠ, Aleš a Martina HASALÍKOVÁ, 2010. Poznejte demenci správně a včas: příručka pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta. Aeskulap. ISBN 9788020422828. BUIJSSEN, Huub, 2006. Demence: průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele. Praha: Portál. Rádci pro zdraví. ISBN 807367081X. CALLONE, Patricia R., 2008. Alzheimerova nemoc: 300 tipů a rad, jak ji zvládnou lépe. Překlad Jitka Klinkerová. Praha: Grada. ISBN 9788024723204. CAYTON, H.; GRAHAM, N.; WARNER, J., 2004. Dementia - Alzheimer´s and other dementias. London: Class Publishing, ISBN I85959-075-6 FRIEDLOVÁ, Karolína, 2007. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Pra ha: Grada, Sestra (Grada). ISBN 9788024713144. FRIEDLOVÁ, Karolína, 2015. Bazální stimulace pro pečující, terapeuty, logopedy a speciální pedagogy: praktická příručka pro pracující v sociálních službách, dlouhodobé péči a ve speciálních školách. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. ISBN 9788090466890. HAŠKOVCOVÁ, Helena, 2010. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team. ISBN 9788087109199. HÁTLOVÁ, B.; SUCHÁ, J., 2005. Kinezioterapie demencí: pohybová cvičení v léčbě demencí. Praha: Triton. ISBN 80-7254-564-7 HORT, Jakub a Robert RUSINA, 2007. Paměť a její poruchy: paměť z hlediska neuro vědního a klinického. Praha: Maxdorf. ISBN 9788073450045.
42
JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ, 2009. Demence a jiné po ruchy paměti: komunikace a každodenní péče. Praha: Grada. Sestra (Grada). ISBN 9788024724546. KLEVETOVÁ, Dana a Irena DLABALOVÁ, 2008. Motivační prvky při práci se senio ry. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. Sestra (Grada). ISBN 9788024721699. KONRÁD, 2007. J. Smíšená demence. Smíšená demence. 2007, 3, s. 129-132. Dostup ný také z www:
MARKOVÁ, Eva, Martina VENGLÁŘOVÁ a Mira BABIAKOVÁ, 2006. Psychiatric ká ošetřovatelská péče. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 8024711516. MINIBERGEROVÁ, Lenka a Jiří DUŠEK, 2006. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřov atelství a nelékařských zdravotnických oborů. ISBN 8070134364. PIDRMAN, Vladimír, 2007. Demence. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Psyché (Grada). ISBN 9788024714905. SEIDL, Z. Neurologie pro nelékařské studijní obory, 2008. Praha: Grada Publishing, ISBN 987-80-247-2733-2 SCHULER, Matthias a Peter OSTER, 2010. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. české vyd. Praha: Grada,.Sestra (Grada). ISBN 9788024730134. SLEZÁKOVÁ, Lenka. 2007. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. Vyd. 1. Praha: Grada, Zdravotnický asistent. ISBN 9788024720401. VENGLÁŘOVÁ, Martina, 2007. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Vyd. 1. Praha 7: Garada Publisching, ISBN 978-80-247-2170-5.
43
VLČEK, Jiří a Daniela FIALOVÁ, 2010. Klinická farmacie I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 9788024731698. Věděcko – kvalifikační práce Uchytilová, J. 2014. Využití bazální stimulace v intenzivní ošetřovatelské péči: bakalářská práce. Jih-lava: VŠPJ 2014. 72 s. Sedláková, Z. 2011. Alzheimerova choroba z pohledu zdravotní sestry: bakalářská práce. Jihlava: VŠPJ. 2014. 78 s.
44
Seznam grafů
Graf 1 Pohlaví respondentů ............................................................................................ 22 Graf 2 Délka zdravotnické praxe .................................................................................... 22 Graf 3 Formy demence ................................................................................................... 23 Graf 4 Stádia Alzheimerovy choroby ............................................................................. 24 Graf 5 Projevy typické pro demenci ............................................................................... 25 Graf 6 Stadia demence .................................................................................................... 26 Graf 7 Správnost komunikace......................................................................................... 27 Graf 8 Problémy v komunikaci ....................................................................................... 28 Graf 9 Vhodné prvky při komunikaci ............................................................................. 29 Graf 10 Zpětná vazba ...................................................................................................... 30 Graf 11 Iniciální dotyk .................................................................................................... 31 Graf 12 Bazální stimulace............................................................................................... 32 Graf 13 Přínos bazální stimulace .................................................................................... 33 Graf 14 Provádění bazální stimulace .............................................................................. 34 Graf 15 Školení o provádění bazální stimulace .............................................................. 35 Graf 16 Zájem o vzdělávání v metodě bazální stimulace ............................................... 36
45
Seznam příloh
Příloha 1 Dotazník Příloha 2 Žádost o povolení provádění dotazníkového šetření
46
