VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Ošetřování nemocných s chemoterapií

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Ošetřování nemocných s chemoterapií Bakalářská práce

Autor: Marie Pojerová Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2014

Anotace Bakalářská

práce

v teoretické

části

na

téma

oborem

„Ošetřování nemocných onkologie,

základními

s chemoterapií“ se zabývá

informacemi

o

onkologickém

onemocnění, chemoterapii a jejími druhy. Dále se zaměřuje na neţádoucí účinky chemoterapie a na míru uspokojení potřeb nemocných s chemoterapií. Praktická část bakalářské práce se věnuje souhrnu dat, získaných z anonymního dotazníkového šetření, kterého se zúčastnili pacienti/klienti

léčící se pomocí cytostatik

na lůţkovém oddělení v Nemocnici Jihlava, ve stacionáři a na onkologické ambulanci. Klíčová slova: obor onkologie, etiologie nádorů, chemoterapie, cytostatika, neţádoucí účinky, potřeby nemocných

Annotation: This bachelor work of topic „Treatment ill with chemotherapy“ deals in it’s theoretical part in oncology field, basic information about oncology diseases, chemotherapy and it’s kinds. Also it aims at undesirable effects of chemotherapy and a measure of satisfaction of needs of patients with chemotherapy. Practical part of this bachelor work is dedicated to the data summary acquired from anonymous questionnaire survey, on which patients healed with cytostatics in hospital of Jihlava on inpatient department, in care center and in oncology ambulance participated. Keywords:

field

of

oncology,

etiology

undesirable effects, needs of ill people

of tumors,

chemotherapy,

cytostatics,

Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce Mgr. Radce Křepinské, za odborné rady, ochotu, trpělivost a čas, který mi věnovala při psaní mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat i zdravotnickému personálu na onkologickém oddělení a všem respondentům za jejich ochotu a čas, který si našli na vyplnění mého dotazníku. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat celé své rodině a přátelům za podporu při tvorbě práce.

Obsah 1

2

Úvod.......................................................................................................................... 8 1.1

Cíl práce ........................................................................................................... 10

1.2

Hypotézy .......................................................................................................... 10

Teoretická část ........................................................................................................ 11 2.1

Obor onkologie................................................................................................. 11

2.1.1

Nádorové onemocnění .............................................................................. 11

2.1.2

Etiologie nádorů ........................................................................................ 11

2.1.3

Dělení nádorů ............................................................................................ 12

2.1.4

Klasifikace maligních nádorů ................................................................... 12

2.1.5

Diagnostika ............................................................................................... 12

2.1.6

Léčba nádorů............................................................................................. 13

2.2

Protinádorová farmakologická léčba - chemoterapie ....................................... 14

2.2.1

Alkylační cytostatika................................................................................. 15

2.2.2

Antimetabolity .......................................................................................... 15

2.2.3

Rostlinné alkaloidy ................................................................................... 15

2.2.4

Protinádorová antibiotika .......................................................................... 15

2.2.5

Ostatní cytostatika..................................................................................... 16

2.2.6

Antidota a protektiva................................................................................ 16

2.3

Práce sestry s cytostatiky.................................................................................. 16

2.4

Neţádoucí účinky chemoterapie ...................................................................... 17

2.4.1

Nefrotoxicita a urotoxicita ........................................................................ 18

2.4.2

Neurotické projevy.................................................................................... 18

2.4.3

Problémy spojené se zaţívacím ústrojím .................................................. 19

2.4.4

Ztráta vlasů................................................................................................ 21

2.4.5

Poruchy sexuality ...................................................................................... 22

2.4.6

Únava ........................................................................................................ 22

2.4.7 2.5

3

4

Útlum krvetvorby – myelosuprese ............................................................ 22

Potřeby nemocných při chemoterapií............................................................... 24

2.5.1

Fyziologické potřeby................................................................................. 24

2.5.2

Potřeba jistoty a bezpečí ........................................................................... 28

2.5.3

Společenské potřeby – pocit sounáleţitosti, láska .................................... 29

2.5.4

Potřeba uznání a ocenění – sebeúcta, sebekoncepce................................. 29

2.5.5

Potřeba seberealizace a sebeaktualizace ................................................... 30

2.5.6

Vyšší potřeby – spirituální ........................................................................ 30

Praktická část .......................................................................................................... 31 3.1

Metodika výzkumné práce ............................................................................... 31

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 31

3.3

Průběh výzkumu............................................................................................... 32

3.4

Zpracování výzkumných dat ............................................................................ 32

3.5

Výsledky výzkumu........................................................................................... 33

3.6

Vyhodnocení hypotéz a diskuze....................................................................... 53

3.7

Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 58

Závěr ....................................................................................................................... 60

1 Úvod Téma „Ošetřování nemocných s chemoterapií“ jsem si vybrala proto, ţe tato problematika je dnes aktuální, protoţe případů zhoubných onemocnění stále přibývá a podle Světové zdravotní organizace (WHO) hrozí veliký nárůst v dalších letech aţ o několik desítek procent. Nádory jsou na druhém místě jako příčina smrti hned po onemocnění oběhové soustavy a jsou nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti a invalidity. Pro zdravotníky je proto velice důleţité, aby zaměřili svoji pozornost na podporování a rozvíjení

účinných

onemocnění,

dále

preventivních je

důleţité

postupů,

stálé

aby

se

zavčas

zkvalitňování způsobů

zachytila

nádorová

protinádorové

léčby

a ošetřování onkologicky nemocných. Na uskutečnění všech těchto úkolů se účastní i všeobecné sestry, které se ve své praxi často setkávají s onkologicky nemocnými, ať uţ to je onkologických odděleních, interních, chirurgických odděleních, v ambulancích nebo v jiných zdravotnických pracovištích. Všeobecná sestra by měla mít přehled i o screeningových vyšetřeních, kterých je celá řada. Např. mamografie, kolonoskopie nebo screening karcinomu děloţního hrdla. Všeobecná sestra by měla veřejnost informovat praktického

o

těchto

screeningových metodách,

vybízet k pravidelným návštěvám

lékaře, buď na seminářích, přednáškách nebo pouhým rozhovorem

s druhým člověkem. V mé bakalářské práci se zaměřuji na ošetřování nemocných s chemoterapií, která patří mezi nejčastější způsoby protinádorové terapie. Často se kombinuje s radioterapií nebo s operací, která se provádí buď před podáváním chemoterapie, nebo aţ po léčbě chemoterapií. Chemoterapie je léčba pomocí cytostatik, které mají protinádorové účinky. Kaţdá skupina cytostatik se zaměřuje na určitý druh nádorů. Lékař rozhodne, který druh cytostatik bude pacientovi nejvíce vhodný. U pacientů/klientů, kterým je podávána chemoterapie se téměř vţdy objeví neţádoucí účinky. Nikdy se však u jednoho pacienta nevyskytnou všechny neţádoucí účinky, na to je důleţité nemocného před zahájením léčby upozornit. Odbouráme tím v menší či větší míře jeho úzkost a strach z průběhu léčby. Některé neţádoucí účinky se dají odstranit nebo aspoň zmírnit pomocí léků, které předepíše lékař. Další úkoly jsou v roli sestry. Musí umět nemocnému poradit, např. jakou stravu upřednostňovat, kde sehnat paruku 8

po vypadání vlasů atd. Vţdy nemocného uklidnit, ţe se nejhorší míra neţádoucích účinků objeví v době léčby chemoterapií a po skončení léčby odezní. Další důleţitá funkce sestry je podpora v psychické oblasti pacienta. Měla by umět pacienta povzbudit a zároveň nedávat falešné naděje. Pro pacienta/klienta je sestra v době hospitalizace velice důleţitou osobou, které se zpovídá, ztěţuje si a sdílí s ní všechny starosti a radosti, které ho v době hospitalizace potkají, kdyţ dostává chemoterapii. Důleţitým úkolem sestry je i péče o ţilní vstup, kterým jsou ve většině případů podávána cytostatika. Sestra musí být tedy opatrná, zručná a šetrná při ošetřování ţilního vstupu. Nádorové onemocnění má vliv na lidské potřeby, které se v průběhu nemoci mění. Potřeby,

které byly ve zdraví pro

člověka primární,

mohou rázem ustoupit,

pacient/klient je můţe vnímat jako méně potřebné. Naopak jiné potřeby, které dřív člověk nevnímal a automaticky je naplňoval se rázem mohou zdát hůře dosaţitelné. V této situaci je vhodné, aby nemocnému pomohla rodina, příbuzní, či zdravotnický personál, zvláště všeobecné sestry. Komunikace s pacientem je velice důleţitá. Nikdy nesmíme nemocného nutit do této nepříjemné komunikace. Nemocný musí být připravený a odhodlaný svoje potřeby s pomocí zdravotnického personálu a rodiny uspokojovat. Bohuţel však mnoho pacientů je toho vědomí, ţe tuto těţkou situaci zvládnou sami, protoţe si jsou sebou tak jistí, ţe jsou tolik silní a pomohou si sami anebo velmi často nechtějí zatěţovat svoji rodinu nebo zatíţený zdravotnický personál. Proto je na místě, aby si rodina, která mimochodem nemocného dobře zná a ví, jak s ním jednat, všímala změn jejich nemocného. Pokud si však nejsou jistí, jak s nemocným zacházet a jak se k němu chovat, je vhodné vyhledat odbornou pomoc, např. psychologa, který rodině podá uţitečné rady. Léčba nádorového onemocnění je bohuţel někdy vleklá a často s nejasným výsledkem léčby. Toto vše působí na nemocného velice negativně, odráţí se to i na jeho psychickém stavu. Rodina je v této situaci také bezmocná. Stačí však, aby byli s nemocným v neustálém kontaktu, měli reálné plány a hlavně se nevzdávali, protoţe není nic horšího, neţ pacient, který rezignuje, uzavře se do sebe a je smířen s tím, ţe léčba bude neúspěšná. Nikdy nesmíme nemocnému brát naději na uzdravení.

9

1.1 Cíl práce Cíl 1: Zjistit míru uspokojení potřeb u klientů s chemoterapií. Cíl 2: Zjistit, jaké problémy jsou spojené s podáváním chemoterapie.

1.2 Hypotézy 1. Předpokládám, ţe v oblasti biologických potřeb bude nejvíce narušena potřeba výţivy a potřeba být bez bolesti. Většina respondentů nebude pociťovat ţádné problémy spojené s ţilním přístupem. 2. Předpokládám, ţe v oblasti psychických potřeb se nejvíce bude vyskytovat strach. Předpokládám, ţe více neţ 80 % dotazovaných má důvěru k všeobecným sestrám, které ho ošetřují. 3. Předpokládám, ţe více neţ polovina respondentů byla výborně informována o působení chemoterapie a jejich neţádoucích účincích. 4. Předpokládám, ţe více jak 70 % dotazovaných má problémy v souvislosti s chemoterapií. Nejčastějším problémem bude nauzea a zvracení. Tyto problémy budou sniţovány pomocí antiemetické mediace u alespoň 40 % respondentů podstupujících chemoterapii a u většiny z nich bude uspokojivý účinek těchto léků.

10

2 Teoretická část 2.1 Obor onkologie Onkologie patří mezi obory vnitřního lékařství. Zabývá se prevencí, diagnostikou, a nechirurgickou léčbou nádorových onemocnění. Je zde nutná spolupráce i s jinými obory, jako je např. chirurgie, neurologie, hematologie, patologie a dalších oborů. Léčba onkologicky nemocných probíhá buď ambulantně nebo za hospitalizace na lůţkovém oddělení.

Onkologická

pracoviště

jsou

proto

členěna na ambulantní

a lůţkovou část. (Slezáková, Andrésová, 2007)

2.1.1 Nádorové onemocnění „Definice nádoru podle Wiliise zní takto: Nádor je shluk abnormálních buněk, které rostou odlišně od buněk normálních, a tento růst přetrvává v těle i v době, kdy přestala působit příčina nádor vyvolávající.“ (Mačák, Mačáková, 2012, str. 123) Důleţité je však

pro

vznik

nádorového

bujení to,

ţe se vymykají kontrole

mechanismům, které regulují růst zdravých tkání.

2.1.2 Etiologie nádorů 1. Chemické látky: jsou to látky, které přispívají k malignímu bujení (např. látky odvozené z dehtu a benzen) 2. Fyzikální vlivy (především záření): jedná se hlavně o rentgenové záření. 3. Viry: např. papilomaviry se podílejí spolu se skupinou herpes virů na vzniku karcinomu děloţního čípku. 4. Hormony: jedná se hlavně o ţeny v menopauze, kdy se objevují poruchy rovnováhy hormonů a moţným vznikem zhoubných nádorů. 5. Dědičnost (genetické vlivy): v dnešní době je dědičnost jako méně významný faktor. Ačkoliv jsou dědičné i některé choroby, ze kterých můţe začít bujet nádor (např. polypóza) 6. Dietetické faktory a faktory okolního prostředí: výzkumy ukazují, ţe výskyt nádorů souvisí i se stravou. (Mačák, Mačáková, 2012) 11

2.1.3 Dělení nádorů Benigní nádory: tento typ nádorů je ohraničený, jejich růst je pomalý, nikam dále nemetastazují a setrvávají v místě, kde vznikly. Mohou však způsobit útlak okolní tkáně. Maligní nádory: jsou to zhoubné nádory. Jsou charakteristické rychlým růstem, propagací do okolí a vytvářením metastáz neboli vzdálených loţisek. Často je přítomna i porucha postiţené tkáně. Metastázy: jejich vznik je moţný třemi způsoby. Mohou se rozrůstat do okolních partií. Dále je moţná cesta lymfatickými cestami nebo metastazování krevní cestou. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíček, 2012)

2.1.4 Klasifikace maligních nádorů Nádory se klasifikují podle toho, jakou jsou histologicky strukturované, biologických vlastností a podle lokalizace. Mezinárodní klasifikační systém je stanovený pro hodnocení rozsahu nádorového onemocnění. Tento systém se jmenuje TNM. T – značí rozsah primárního nádoru N – popisuje stav mízních regionálních uzlin M – označuje, zda jsou přítomny či nepřítomny vzdálené metastázy Za písmeno se přidává i číslo, aby se určilo, jaký je rozsah nádorového bujení v jednotlivých kategoriích TNM. Čím je rozsah nádoru větší, tím je vyšší číslo. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012)

2.1.5 Diagnostika Diagnostikovat nádorové bujení je obtíţné protoţe na začátku onemocnění nemá nemocný obvykle ţádné příznaky, kvůli kterým by navštívil lékaře. Dalším důvodem jsou laboratorní hodnoty, které nejsou na počátku onemocnění změněny. Bohuţel se na nádorové onemocnění přijde náhodně při screeningovém vyšetření, kdy se soustředí lékař na tzv. prekancerózní stav (předrakovinný stav) nebo přijde pacient aţ má problémy, kdy uţ je někdy pozdě na úspěšnou léčbu.

12

Diagnostické postupy: 1. Anamnéza: zjištění prvních symptomů nádorového onemocnění. 2. Celkové vyšetření – důkladné vyšetření nemocného se zaměřením na krk, dutinu ústní, prsy u ţen, kůţi a lymfatické uzliny a vyšetření konečníku a prostaty digitálně. 3. Laboratorní

vyšetření:

podstatné

při

diagnostice,

pro

určení

rozsahu

onemocnění, celkového stavu nemocného a hodnotí efektivnost léčby. 4. Mikroskopické vyšetření biologického materiálu: cytologicky nebo histologicky se vyšetřují odebrané vzorky. 5. Endoskopické vyšetření: jedná se o vyšetření dutých orgánů těla pomocí optické techniky. Při tomto vyšetření je moţné odebrat vzorek tkáně nebo lze provést menší zákrok. Např. laryngoskopie, bronchoskopie, ezofagoskopie, ERCP atd. 6. Zobrazovací metody: vykazují pro diagnostiku nádorů velký význam. Pomáhají odhalit, zda je nádor přítomný, jeho velikost, uloţení, propagaci do okolí, krevní zásobení

nádoru

např. o rentgen,

a

míru

počítačovou

postiţení tomografii,

lymfatického magnetickou

systému. resonanci,

Jedná

se

ultrazvuk

a PET. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012)

2.1.6 Léčba nádorů Na léčbě nádorového onemocněné se účastní lékaři různě specializovaní a je sloţena z mnoha lékařských postupů. (http://www.linkos.cz/pro-pacienty/lecba-17/) 1. chirurgický zákrok: patří mezi komplexní léčbu u onkologicky nemocné a je její nedílnou součástí. U řady nádorů je základním léčebným přístupem (např. nádory dělohy,

karcinom prsu,

prostaty atd.).

(http://www.linkos.cz/lecba-

17/onkochirurgie/) 2. radioterapie: k této léčbě slouţí elektromagnetické záření (lineární urychlovač) nebo částicové záření. Zdroj záření je buď vzdálené několik desítek centimetrů od lidského těla či můţe být přímo na povrchu kůţe nebo se můţe zavést přímo do dutin nebo tkání těla.

13

3. Farmakoterapie: patří sem,

biologická léčba,

chemoterapie nebo

terapie

hormony. Záleţí však na lékaři, který způsob terapie určí jako nejvhodnější. (http://www.linkos.cz/lecba-17/radioterapie-1/)

2.2 Protinádorová farmakologická léčba - chemoterapie Protinádorová farmakologická léčba je široký pojem. Do této oblasti se řadí protinádorová chemoterapie,

protinádorová hormonální léčba,

dále léčba malými

molekulami cíleně zasahující místa, ve kterých se regulační pochody nádorových buněk liší od buněk zdravých a různé formy bioterapie, neboli aplikaci člověkem fyziologicky tvořených látek ve farmakologických dávkách a další cílené postupy. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012, str. 82) Chemoterapie je vyuţívána nejen k léčbě nádorových onemocnění, ale i bakteriálních, virových či parazitárních onemocnění. Léky, které jsou podávány při nádorovém onemocnění se nazývají cytostatika. Jsou to látky

čistě

chemického

původu.

Účelem

této

léčby

je

zaručit

optimální

farmakoterapeutický efekt za přijatelné toxicity vůči zdravé tkáni, přičemţ je nutné současně zajistit prevenci sekundární rezistence. Aby bylo dosaţeno tohoto cíle, musí se zvyšovat dávky, kombinace cytostatik. Dále je vhodná podpůrná terapie nebo vyuţití antagonisty, kombinace cytostatik s operací či radioterapií. Cytostatika mohou působit na buňky buď cytotoxicky (jsou pro buňky toxické) nebo cytostaticky (zastavují růst a dělení buněk). Tyto léky jsou vyrobeny tak, aby působily různými mechanismy na struktury, které obsahuje většina buněk a díky nim přeţívá. Chemoterapeutika, která brání dělení nádorových buněk v určité fázi ţivotního cyklu, se nazývají závislé na buněčném cyklu. Tyto léky působí z velké části na buňky, které rostou a dělí se.

Buňka, která se nedělí, tak umírá. Chemoterapie bohuţel poškozuje

i zdravé buňky. Dávkování cytostatik se nejčastěji vypočítává dle povrchu těla nemocného, který se stanoví z jeho výšky a váhy. V ojedinělých případech se stanoví dávka jen podle váhy. U většiny cytostatik se při určení vhodné dávky musí přihlíţet na funkci jater a ledvin. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012); (Mckayová, Hiranoová, 2005)

14

2.2.1

Alkylační cytostatika

Alkylační cytostatika poškozují stávající a doposud funkční genetickou informaci, která je nezbytná pro funkci buňky a je vzorem pro tvorbu nové genetické informace. Z toho vyplývá, ţe tato cytostatika poškozují jak buňky klidové, tak i buňky, které se mnoţí. Proto mimo obvyklé neţádoucí účinky mají tyto látky společný neţádoucí účinek, ţe působí karcinogenně (stimulují vznik dalších maligních chorob a taratogenně (poškozují vznikající plod). (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2005, str. 84); (Martínková a kolektiv, 2007)

2.2.2 Antimetabolity Antimetabolity blokují slučování stavebních kamenů,

ze kterých je vybudovaná

genetická informace. Pokud není stavební kámen, nebo je-li špatný, nelze nic funkčního vybudovat. Genetická informace, která je jiţ vybudována zásadním způsobem, uţ nepoškozují. Tudíţ nemají tak výrazný karcinogenní účinek. Mezi cytostatika

ze

skupiny

antimetabolitů

patří např.

Metotrexát,

Tioguamin,

Capecitabin, Cladrinbin, Gemcitabin a Pentostatin. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012)

2.2.3 Rostlinné alkaloidy Rostlinné alkaloidy z barvíku lékařského, jménem Vinca rosea, dále starší preparáty jako vinkristin a vinblastin, se váţou na tubulin neboli bílkovinu, která vytváří vřeténko separující chromozomy při mitóze. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012) Jsou podávány i.v. pro jejich nespolehlivou absorbci. V játrech podléhají extenzivnímu metabolismu

a

jsou vylučovány ţlučí.

Mohou vyvolat plicní obtíţe.(Martínková

a kolektiv, 2007); (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012)

2.2.4 Protinádorová antibiotika Tato léková skupina byla izolována z mikroorganismů podobným způsobem jako antibiotika působící proti bakteriím. Společný účinek antibiotik spočívá v tom, ţe poškozuje maligní, ale i zdravé buňky. Odlišují se však tím, jakým způsobem toho dosahují a liší se i vedlejšími neţádoucími účinky. Do skupiny protinádorových 15

antibiotik

patří

především

antracykliny

a bleomycin.

(Vorlíček,

Abrahámová,

Vorlíčková, 2012)

2.2.5 Ostatní cytostatika Tato cytostatika poškozují nějakým způsobem nukleové kyseliny, ale nejsou řazena dle mechanizmu

účinku

do

některé

z předchozích

skupin.

Řadíme

sem

platinová

cytostatika, například cistiplatina, karboplatina a oxaliplatina. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012)

2.2.6 Antidota a protektiva Poškození normálních buněk a tkání je překáţkou pro plné vyuţití protinádorového účinku chemoterapie. Vyšší ochranu před toxickými účinky chemoterapie umoţní aplikace vyšších dávek cytostatik potřebných k dosaţení optimálního léčebného účinku. Tohoto zle docílit buď aplikací antidot, které účinek cytostatik na normální buňky eliminují či oslabují. Dále se mohou podat chemoprotektiva, která mají za úkol zvýšit odolnost normálních buněk vůči cytostatikům. Antidota i protektiva jsou látky různé chemické struktury. Mechanismus jejich protektivního účinku je také rozdílný. (Klener, 2010)

2.3 Práce sestry s cytostatiky Cytostatika jsou podávána: 1. Perorálně: je to nejpřijatelnější způsob podání cytostatik, ale není ţádoucí u pacientů s onemocněním GIT nebo u pacientů, kteří mají neţádoucí účinky chemoterapie jako je nauzea nebo zvracení. Sestra musí vědět, která cytostatika se podávají na lačno a která po jídle. 2. Intravénózně: nejčastější způsob podání cytostatik. Vstupy do ţilního systému jsou rozděleny na vstupy do periferních ţil na končetinách a na vstupy do centrálních ţil (v. jugularis interna či v. subclavia). 3. Intramuskulárně – méně častý způsob podání cytostatik. 4. Intracavitálně (do dutin): lékař tímto způsobem se aplikuje cytostatika do močového měchýře nebo do dělohy. Tedy do přirozených dutin.

16

5. Intraarterálně a lokálně: cytostatikum je podáváno do arterie, která zásobuje zhoubný útvar. 6. Lokálně: jedná se o podání cytostatik přímo do nádoru. Je to výjimečný způsob aplikace. (Šafránková, Nejedlá, 2006) Podávání cytostatik vyţaduje velmi dobré znalosti o účinku cytostatických léčiv a jejich vedlejších účincích. Na sestry, které ošetřují pacienty léčené chemoterapií, jsou kladeny značné nároky. Stále se také musí ve svém oboru rozvíjet, jak znalosti a dovednosti. Dále musí být seznámeny s riziky, které souvisí s aplikací cytostatik. Také musí vědět, jak působí cytostatika a jaké jsou neţádoucí účinky chemoterapie. Podání cytostatik je nejčastějším důvodem zavedení ţilního vstupu. Většinu léků v chemoterapii nelze uţívat v tabletách, protoţe mohou poškodit sliznici ţaludku nebo je jejich účinek sníţen enzymy a trávicími šťávami. Další příčinou zavedení ţilního vstupu je aplikace podpůrné léčby nebo podání parenterální výţivy. Pro pacienta představuje zavedení ţilního vstupu bezpečnou aplikaci léčiv. Na intravénózní aplikaci cytostatik se pouţívají tři druhy vstupů: flexila, Hickmanův katétr a port. Nejběţněji je pouţívána flexila, proto je velice důleţité, aby byly sestry pracující na onkologii zručné a zkušené v zavádění i. v. katétru a péči o něj. Sestra musí pacienta poučit o komplikacích, které mohou nastat v souvislosti s i. v vstupem, jako je zčervenání, pálení nebo otok. A v případě zpozorování těchto příznaků ihned sestru zavolat pomocí signalizace. Sestra musí udrţovat i. v vstup průchodný a zajistit co nejdelší

ţivotnost

a

zabránit

infekčním

komplikacím.

(Vorlíček,

Abrahámová,

Vorlíčková, 2012); (Čoupková, 2010); (Šafránková, Nejedlá, 2006)

2.4 Nežádoucí účinky chemoterapie Největšími a nejčastějšími obavami pro pacienta, který se léčí pomocí chemoterapie jsou právě neţádoucí účinky, které jsou bohuţel při uţívání těchto léků nevyhnutelné. Lékař by měl proto kaţdého pacienta informovat o neţádoucích účincích, které se vyskytují častěji a které se vyskytují zřídka. Tyto léky mají za úkol zničit rychle dělící se buňky. V lidském těle se ale vyskytují zdravé buňky, které se rychle dělí. Cytostatika bohuţel nerozpoznají zdravou buňku od nádorové. Výsledkem jsou potom neţádoucí účinky. Tyto buňky se nachází například 17

ve sliznici trávicího ústrojí od úst aţ po tlusté střevo nebo v kostní dřeni. Dále sem patří i vlasové folikuly, reprodukční orgány, které se rychle dělí a reagují tedy na chemoterapeutickou léčbu. V některých případech mohou poškozovat i zdravé buňky ledvin, močového měchýře, srdce, plic a nervového systému. Chemoterapeutické léčba postihuje i psychiku onkologického pacienta. Přítomnost neţádoucích účinků závisí na druhů léků, dávce a frekvenci léčby. (Mckayová, Hiranová, 2005)

2.4.1 Nefrotoxicita a urotoxicita Poškození ledvin je nejintenzivnějším neţádoucím účinkem po podání cisplatiny. Dále se objevuje při uţívání platinových cytostatik. Poškození ledvin se nejdříve projevuje většími ztrátami magnézia, které mohou navodit pocity brnění, posléze můţe tento stav přejít do poruchy vylučování všech odpadních látek z těla a vést k zadrţování těchto neţádoucích dusíkatých látek v těle. Urotoxicita se týká především močového měchýře, kde se cytostatika, jenţ jsou rozpuštěna v moči, hromadí. Jedná se o hemoragickou cystitidu. Můţe způsobit fatální krvácení, perforaci močového měchýře nebo renální selhání, které je způsobeno obstrukcí močového měchýře. Obstrukce močovodu krevní sraţeninou můţe způsobit renální selhání. Prevence proti tomuto neţádoucímu účinku je podání mesny. Preparát se nazývá Uromixetan a podává se intravénózně. Jeho účinek spočívá v obraně sliznice močových cest a močového měchýře při podávání cistiplatiny a platinových cytostatik. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012)

2.4.2 Neurotické projevy Cytostatika mohou způsobovat jak poškození periferních nervů, tak poškození CNS. Periferní nervy jsou poškozovány nejčastěji vinkristinem. Neurotoxický účinek mají také platinová cytostatika. Periferní neuropatie způsobuje parestezie a necitlivost, která se projeví nejprve na prstech rukou a nohou. Po delší době můţe zasáhnout i vlákna, která jsou zodpovědná za pohyb, tedy motorická vlákna. Tento neţádoucí účinek je zpravidla reverzibilní a ustupuje řádově v týdnech a měsících po ukončení léčby.

18

Neuropatie autonomních nervů je však mnohem závaţnější. Můţe dojít aţ k obrně střevní

svaloviny,

která

se

nazývá

paralytický

ileus.

(Vorlíček,

Abrahámová,

Vorlíčková, 2012)

2.4.3 Problémy spojené se zažívacím ústrojím Mezi nejčastější neţádoucí účinky chemoterapie patří nevolnost a zvracení. Většina lidí se mylně domnívá, ţe je chemoterapie vţdy provázena nevolností a zvracením. Na léčbu reaguje kaţdý člověk individuálně, někdo pociťuje nucení na zvracení častěji a intenzivněji a u někoho se tento stav nemusí vyskytnout vůbec nebo jen v malé míře. Častěji se objeví u lidí, kteří uţívají vysoké dávky chemoterapeutik nebo v kombinaci s jinými léky. Lékař by měl pacienta také informovat o preventivním opatření proti nevolnosti a zvracení: -

Vyvarovat se jídla těsně před podáním chemoterapie

-

Po jídle odpočívat minimálně 2h

-

Jíst menší porce vícekrát denně, vyvarovat se velkých porcí

-

Tekutiny pít spíše hodinu před jídlem nebo po jídle, nikoliv v průběhu jídla

-

Vyvarovat se těţkého jídla, např. tučné, smaţené, sladké pokrmy atd.

-

Jídlo pořádně rozţvýkat a polykat pomalu, trávení bude uţ tak pro zatíţený organismus snadnější

-

Při nevolnosti po jídle pomalu a zhluboka dýchat

-

Pokud je pociťována nevolnost po jídle, měl by pacient odvracet pozornost o svých potíţí, například povídáním si se spolupacienty na pokoji

Na léčbu nevolnosti a zvracení jsou v současné době k dispozici velmi účinné léky, které brání pocitům nevolnosti, zvyšují chuť k jídlu a pití a pomáhají pacientovi k návratu do běţného ţivota. Léky proti zvracení se nazývají antiemetika. Lékař většinou naordinuje antiemetika preventivně uţ před první chemoterapií, protoţe by mohl pacient získat tuto nepříjemnou zkušenost, ţe kaţdé podání chemoterapie znamená

nevolnost

nebo

zvracení.

(Vorlíček,

Abrahámová,

Vorlíčková,

2012);

(Mckayová, Hiranoová, 2005) Chemoterapie dočasně způsobí, ţe se v dutině ústní sníţí tvorba slin. Chemoterapie má negativní účinek na slinné ţlázy, následkem toho dochází ke sníţené tvorbě slin, které 19

jsou ke všemu velmi husté. Sucho v ústech rovněţ vyvolávají některé léky proti bolesti a zvracení. Suchost v ústech ulehčuje mikroorganismům osídlení dutiny ústní, které mohou způsobit vzniky zánětu. Někdy je pro pacienta opravdu obtíţné cokoliv sníst, rozţvýkat či spolknout. Při nedostatku slin pro promíchání stravy by měl nemocný častěji popíjet tekutiny, jíst omáčky, namáčet sušenky v čaji nebo v mléce, dusit zeleninu do měkka nebo si připravit pyré. Vhodná jsou také sladká a kyselejší jídla, která pomáhají zvýšit tvorbu slin. Pro zmírnění obtíţí se dále doporučuje ţvýkání ţvýkaček, cucání bonbónů bez cukru,

vytírání

dutiny

ústní

borglycerínovými

tyčinkami,

výplachy

roztokem

hydrouhličitanu sodného, dýchání nosem, které nevysušuje sliznici tolik jako dýchání ústy. Suché rty je vhodné zvlhčovat gely. Pouţívání ústních vod a sprejů s obsahem alkoholu není vhodné, protoţe sliznici dráţdí a vysušují. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012); (Mckayová, Hiranoová, 2005) Neţádoucí účinek chemoterapie na výstelku střeva se můţe projevit průjmem. Střevní buňky reagují na chemoterapii velmi citlivě. Rychle dělící se buňky nenahradí buňky nové, proto se asi po týdnu objevuje průjem. Nemocný je také více citlivý vůči infekci. Příčiny průjmu jsou ale různé, například, infekce, potravinová alergie, uţívání antibiotik či léků proti zvracení. Při průjmu se totiţ strava posouvá trávicím traktem tak rychle, ţe se voda nestihne vstřebat. S vyloučenou vodou se ztrácí také soli a minerály. Nadměrná ztráta vody vede tak k dehydrataci a celkové slabosti. Pokud trvá déle neţ 24 hodin, je doprovázen křečemi a bolestí, je nutné to oznámit lékaři. Ten by měl pacienta vyšetřit a předepsat léky zpomalující střevní pohyby. Pokud je nemocný dehydratovaný, je nutné nahradit tekutiny nitroţilně. Dále musí dbát na pitný reţim, vhodná je voda, jablečná šťáva či slabé bylinné čaje. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012) Při chemoterapii se můţe objevit i zácpa. Důvodem tohoto neţádoucího účinku je nejčastěji uţívání léků, sníţení tělesná aktivity nebo změna stravovacích návyků při nemoci. Pokud nemá pacient dva či více dnů stolici, měl by ohlásit svůj problém lékaři. Prevence zácpy spočívá v příjmu dostatečného mnoţství tekutin, kterými se zjemní střevní pohyby. Mezi nejúčinnější tekutiny, které podporují činnost střev, patří teplé

20

nápoje bez kofeinu, jako jsou čaje, nejlépe bylinné, dále ovocné dţusy či švestková šťáva. Vhodné potraviny proti zácpě jsou ty, které mají vysoký obsah vlákniny. Jedná se například o luštěniny, syrovou zeleninu a ovoce, celozrnné pečivo apod. Vláknina, která je v těchto potravinách obsaţená zvyšuje objem stolice a stimuluje střevní pohyby. Důleţitý je také pohyb, pokud zdravotní stav pacienta dovoluje. Stačí i půlhodinová procházka na čerstvém vzduchu či nenáročné cvičení nebo protáhnutí se. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012)

2.4.4 Ztráta vlasů Jak jiţ bylo řečeno, chemoterapie likviduje rychle dělící se buňky, bohuţel nejen nádorové. Patří sem i vlasové folikuly, které se také rychle dělí. Tyto buňky zajišťují růst vlasu. Vlasové folikuly jsou poškozeny okamţitě, ale k padání vlasů dojde za jeden aţ dva týdny. Není pravidlem, ţe tento neţádoucí účinek postihuje kaţdého pacienta, ale je dobré, pokud se předpokládá ztráta vlasů, aby lékař pacienta informoval. I kdyţ pacienti očekávají padání vlasů, velmi často se s tímto problémem těţko vyrovnávají. Naštěstí je tato

nepříjemná záleţitost přechodná.

Hodně pacientů,

kteří se setkají s tímto

problémem proţívají stres a pocit neméněcennosti. Avšak vlasové folikuly se rychle regenerují po skončení chemoterapie a vlasy začnou okamţitě růst. Vlasy, které pacientovi nově narostou, mohou být jiné barvy a jiné kvality. Ale tato změna je přechodná a postupem času začnou růst vlasy tak, jak pacientovi původně před léčbou rostly. S vypadáváním vlasů je velice těţké se vyrovnat. Naštěstí existuje moţnost si pořídit paruku. Měla by být od profesionálů, kteří poskytují individuální přístup a hlavně diskrétnost. Jiné ţeny nahrazují paruky šátkem. Někteří lidé nechtějí nosit paruku ani šátek. V chladném počasí se ale doporučuje nějaká pokrývka hlavy, protoţe se tudy ztrácí z těla nejvíce tepla.

(Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012); (Mckayová,

Hiranoová, 2005)

21

2.4.5 Poruchy sexuality Tato oblast je úzce spojena s psychickým stavem nemocného. Kaţdého člověka, který má zdravotní problémy, ovlivňují emoce. Velice často se u onkologicky nemocných vyskytují deprese. Mají strach o svůj ţivot, bojí se, jak se bude jejich zdravotní stav dále vyvíjet. Rakovina je také doprovázena bolestí a vyčerpáním. Partner s nemocným člověkem toho všechno proţívá. Má strach o ztrátu partnera, zlost, proţívá smutek, beznaděj, často upadá do deprese. Dále má obavy, ţe při fyzickém kontaktu svého nemocného partnera poraní, či mu nějak ublíţí. Proto se můţe drţet spíše zpátky. Často se lidé bojí, se na toho téma zeptat svého doktora, protoţe jim to přijde nevhodné, kdyţ se jedná o ţivot. Naopak je to velice důleţité, pro další léčbu a uzdravení se. Lékař jistě poradí partnerům, co smějí a čeho se naopak musí vyvarovat. Nemoc můţe změnit z části sexuální ţivot, ale nepotlačí potřebu dávat a přijímat intimní projevy lásky. Sexuální ţivot sice není nejdůleţitější v době nemoci, ale i přesto člověk touţí po intimních projevech lásky. (Mckayová, Hiranoová, 2005)

2.4.6 Únava V dnešní době je únava a vyčerpání velice častý jev. Únava u onkologicky nemocného člověka je zcela něco odlišného. Zodpovídá za ni mnoho faktorů. Jsou to fyzické a psychické projevy nemoci, účinek chemoterapie, jiné léky a ozařování. Únava také často předchází diagnóze nádorového onemocnění. Nejčastější příčinou únavy jsou psychické faktory, jako je strach a úzkost. Je to normální odezva na ţivotohroţující nemoc. Nemocný člověk si dělá starosti ne jen o svůj ţivot, ale i o svoji rodinu, která by v případě neúspěchu léčby po něm zůstala. (Mckay, Schacher, 2009)

2.4.7 Útlum krvetvorby – myelosuprese Dočasný útlum krvetvorby většinou způsobí všechny druhy cytostatik s výjimkou vinkristinu, bleomycinu a asparaginázy. Závisí na druhu cytostatik, na jejich dávce a na mechanismu

cytostatického

účinku.

Útlum krvetvorby trvá déle po

alkylačních

cytostaticích neţ po antimetabolitech, kromě adenosinových analog.

22

Míra myelosuprese a počet komplikací závisí také na fázi léčby. Po prvním cyklu chemoterapie lze očekávat nejvíce komplikací a tedy i nejvýraznější, byť časově omezenou myelosupresi, protoţe při zahájení chemoterapie je přítomna největší masa tumoru, která má také tlumivý vliv na krvetvorbu. Při dalších etapách chemoterapie jiţ bývá komplikací méně. Ovšem s přibývajícím počtem cyklů chemoterapie se postupně vyčerpá kostní dřeň. Erytrocyty (červené krvinky) jsou ze všech krevních elementů nejodolnější na účinky chemoterapie. Díky rychlé obnově kostní dřeně během 4-10 dnů a jejich dlouhé ţivotnosti (100-120 dní) se jejich počet dostane brzy na fyziologickou hodnotu. Následek mírného úbytku červených krvinek je únava. Pokud klesne počet erytrocytů výrazněji, předepíše lékař přípravek Feronat. Také musí pacient více odpočívat a je mu doporučena vhodná strava, která je bohatá na ţelezo. Mezi potraviny, které obsahují dostatek ţeleza patří : čerstvé i sušené meruňky, ostruţiny, borůvky, červená řepa, brokolice, obiloviny, luštěniny a hlavně červené maso a vnitřnosti. Pacient můţe z důvodu nedostatečného přísunu kyslíku do mozku trpět závratěmi. Nejčastěji je to při změně z polohy vleţe. V tomto případě by měl pacient vstávat pomalu a zhluboka dýchat, neţ závrať ustoupí. Chemoterapie má dále neţádoucí účinky na bílé krvinky, které mají vliv na imunitu člověka. Během podávání chemoterapie je tvorba bílých krvinek sníţena, neboť se v tkáních nedělí. Jakmile tyto buňky odumřou a poté se během týdenní chemoterapeutické léčby rezervní zásoby vyčerpají, mnoţství bílých krvinek rychle poklesne. Toto období největšího poklesu počtu krevních buněk se nazývá nadir. Objeví se během 7 aţ 10 dnů po nasazení chemoterapie. V tomto období je člověk oslaben a snadno se nakazí infekcí. Imunitní systém není totiţ schopen účinně reagovat na infekci pro nízký počet bílých krvinek. Po skončení tohoto období nadiru, se kostní dřeň zotaví a počet bílých krvinek se obnoví zhruba za 3 týdny po ukončení chemoterapie. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012); (McKayová, Hiranoová, 2005)

23

2.5 Potřeby nemocných při chemoterapií Potřeby jsou vlastnosti organismu, které podněcují k vyhledávání podmínek nezbytných pro plnohodnotný ţivot člověka. Uspokojování potřeb jak zdravého, tak nemocného člověka je základním rysem moderního ošetřovatelství. Dokumentuje to i vyhláška č. 424/2004. Lidské potřeby se v průběhu nemoci mění, některé mizí a jiné se zase objevují. Onkologické onemocnění způsobuje mnoho obtíţí a symptomů tělesného a psychického charakteru. Potřeby těchto pacientů závisí i na ostatních onemocněních, kterými pacient trpí. Sestra by měla zaměřit ošetřovatelskou péči tak, aby naplnila všechny primární i sekundární potřeby,

které

pacient

prezentuje.

Hlavním cílem kvalitní léčebné

i ošetřovatelské péče je uspokojení potřeby jistoty, bezpečí a nezávislosti nemocného. Další velice důleţitý cíl je snaha o podporu léčebných procesů, při nichţ by měl nemocný aktivně spolupracovat. Aby bylo těchto cílů dosaţeno, je dobré spolupracovat s rodinou nemocného. V oblasti potřeb nesmíme opomenout slavného psychologa Abrahama Maslowa, který definoval v roce 1943 svoji slavnou hierarchii potřeb. (Šamánková a kolektiv, 2011)

2.5.1 Fyziologické potřeby Označovány také jako biologické potřeby. Jsou to základní potřeby, které slouţí k přeţití organismu. Člověk se s nimi rodí a jsou společné všem biologickým organismům – stravování, vylučování, pohyb a také potřeba být bez bolesti. Sestra se musí zaměřit nejprve na uspokojení všech fyziologických potřeb nemocného. Člověk s nádorovým onemocněním ztrácí pomalu zájem o jídlo, pití atd., proto je povinnost sestry, aby převzala roli zabezpečení fyziologických potřeb tak, aby nemocný netrpěl např. nedostatkem tekutin, jídla, špatným vyprazdňováním. Stravování Příjem důleţitých ţivin je pro lidský organismus nezbytné. Jídlo a pití má vliv na zdraví a duševní klid a způsob, jakým se člověk stravuje, se působí na celkový zdravotní stav člověka a na průběh nemoci. Výţiva je velmi ovlivněna neţádoucími účinky cytostatik. (viz str. 18)

24

Vylučování Vyprazdňování zajišťuje z fyziologického hlediska homeostázu v lidském organismu. Uspokojování potřeby vyprazdňování je individuální, hlavně u vylučování stolice. Pro někoho je ideální pro uspokojení potřeby vyprazdňování dvakrát denně a pro někoho aţ jedenkrát za 2 dny. Tyto informace jsou pro sestru velice důleţité z hlediska ošetřovatelského procesu. Kaţdý den se musí pravidelně monitorovat vyprazdňování kaţdého klienta. Frekvence vyprazdňování je ovlivněna věkem, sloţením stravy, mnoţstvím tekutin, aktivitou a pohybem a hlavně prostředím, kde se nemocný nachází. (viz str. 20) Pohyb Pohyb

patří mezi fyziologické potřeby všech ţivých organismů. V dnešní době

dopravních prostředků se řadí pohyb spíše mezi poţitky minulosti. Přitom dostatečná tělesná aktivita zlepšuje celkový zdravotní stav, sniţuje riziko některých nemocí, jako je obezita, kardiovaskulární onemocnění a zvyšuje výkonnost orgánů. Z psychického hlediska navozuje pozitivní emoce a uvolňuje napětí. U nemocného je potřeba pohybu sníţena. Většinou je nutné leţet nebo odpočívat. Avšak dovoluje-li to stav nemocného, který dostává chemoterapii, je vhodná krátká procházka na čerstvém vzduchu, jak pro fyzický stav těla, tak pro zlepšení duševního stavu. Spánek Spánek je pro člověka velice důleţitý, protoţe má jak funkce zotavovací, tak funkci behaviorální (tzn., má vliv na jednání a chování člověka). Potřeba spánku, jeho hloubka a spánkové fáze se mění v průběhu ţivota podle věku. Spánek je velice důleţitý pro podporu zotavovacích procesů. U onkologicky nemocných je často spánek narušen obavami, bolestí, dušností atd. Prostředí nemocnice často také ruší kvalitní spánek. Sestra by měla pomoct najít nemocnému způsob řešení jeho spánkových obtíţí a naplánovat aktivity, jako je např. dodrţování spánkového rituálu klienta (čtení si, bylinkový čaj atd.). V některých případech je nutné podávat dle dohody s lékařem léky na navození spánku (hypnotika). (Trachtová, 2001)

25

Potřeba být bez bolesti Mezi důvody, pro které bolest vzniká, patří například útlak tkáně nádorem, kostní metastázy, infekce, ischemie, léčebné postupy, jako je chemoterapie, radioterapie. Bolest mohou způsobovat i diagnostické procedury, např. odběry krve, lumbální punkce a biopsie. Dalšími příčinami nádorové bolesti je operace ke zmírnění nebo odstranění symptomů. (Slezáková a kolektiv, 2010) Záleţí na typu rakoviny. Některý nádor vyvolá menší bolest, jiný vyvolá větší bolest. Nádory, které postihují kostní tkáň, např. metastázy při rakovině prostaty, prsu či osteosarkom jsou často velmi bolestivé. Týká se to i nádorů, které postihují břišní orgány, rakoviny pankreatu a dělohy. Naopak zhoubná onemocnění krve (leukémie) vyvolají bolesti méně často. (Čoupková, Slezáková, 2010) Hodnocení bolesti U hospitalizovaných onkologických pacientů by měla sestra rutinně sledovat intenzitu bolesti. Pro klasifikaci bolesti se nejčastěji pouţívá VAS (vizuální analogová škála bolesti). Intenzita bolesti můţe být někdy zdravotními sestrami a lékaři podceňována, protoţe je subjektivním hodnocením pacienta. Stupnice VAS vyjadřuje stupeň intenzity bolesti od 0 do 10, kdy 0 znamená bez bolesti a 10 je nejintenzivnější bolest, kterou si kaţdý pacient individuálně představí. Méně pouţívaná metoda pro hodnocení bolesti je Kategoriální analogová stupnice, v podobě posuvného pravítka, podle kterého vyjadřuje intenzitu bolesti podle číslové stupnice od 0 do 5. Přičemţ 0 znamená ţádnou bolesti a 5 je mučivá bolest. Dalším nástrojem hodnocení bolesti je škála dětských obličejů pro měření intenzity bolesti podle J. Bavora. Tato metoda se vyuţívá nejčastěji u dětí. Jedná se o hodnocení podle obrázků, kde jsou různé výrazy obličejů. U bolesti se dále hodnotí její kvalita. Zjišťuje se, jaký má pacient emocionální záţitek bolesti. Monitoruje se, zda je bolest pulzující, vystřelující, tupá, řezavá, svíravá, ţhavá apod. Hodnocení bolesti probíhá i neverbálně, kdy sestra nebo lékař sledují neverbální projevy pacienta. Řadíme sem např. vzdechy, pláč, naříkání, při pohybu končetin

26

sledujeme ustrnutí, ucuknutí, tření si postiţené oblasti. Při sledování mimiky si všímáme pitvořené obličeje. (Munden, 2006) Léčba nádorové bolesti Do komplexní onkologické terapie patří i léčba bolesti. Zmírnit či úplně odstranit bolest je jedna z nejčastějších potřeb

pacienta.

Moţnosti léčby bolesti jsou kauzální

a symptomatické. Kauzální

léčba

je

protinádorová

léčba.

V této

metodě

se

vyuţívají postupy

protinádorové léčby, která spočívá ve zmenšení nebo úplného odstranění nádoru, pomocí chirurgického

zákroku,

chemoterapie,

hormonální léčby

či radioterapie.

Paliativní radioterapie a biologická léčba mají za úkol sníţit biologickou aktivitu nádoru. Nejúčinnější jsou chirurgické metody, kdy se nádor odstraní přímo nebo se stabilizuje páteř a dlouhé kosti, pokud dojde k patologickým frakturám. Dalším nejčastěji pouţívaným léčebným postupem je radioterapie, která se pouţívá při zevním ozáření bolestivých kostních metastáz. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012) Symptomatická léčba má vliv na vnik, vedení a vnímání bolesti. Nádorové buňky a prognóza onemocnění nejsou touto metodou ovlivňovány. Do symptomatické léčby bolesti patří farmakologická a nefarmakologická terapie. Farmakologická léčba bolesti „Existuje řada doporučení, jak farmakologicky léčit nádorovou bolest. Za již klasické je doporučení Světové zdravotnické organizace, jehož schématickým v yjádřením je „analgetický žebříček WHO“ (WHO, 1996). Je to žebříček, který představuje schématický návod k volbě k volbě analgetika a adjuvantního léku (koanalgetika) v závislosti na intenzitě a charakteru bolesti.“ (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012, str. 137) Sestra je povinna bolest pacienta pravidelně monitorovat. Sledování bolesti přispívá k lepší komunikaci mezi sestrou a pacientem a hlavně poskytuje lékaři důleţité informace o

tom,

zda je léčba, která je jimi ordinována dostatečně účinná.

V dokumentaci, kam se bolest zaznamenává, čerpají informace o tom, jakou intenzitu bolesti pacient pociťuje v závislosti na podaných lécích, čase podání, podpůrných prostředcích atd.

27

Monitorování bolesti by mělo probíhat způsobem, kterému pacient rozumí. Spolupráce by měla probíhat i s lékařem, aby mohl dle subjektivního hodnocení intenzity bolesti pacienta správně nastavit či upravit léčbu. Sestra by měla kromě farmakologické léčby vyuţívat i další prostředky, které pomáhají ke zmírnění bolesti. Jsou to např. masáţe, relaxační techniky, cvičení, úlevové polohy, aplikace tepla nebo chladu, odpočinek, muzikoterapie nebo odvádění pozornosti od bolesti, například čtením, sledováním televize nebo prostým povídáním si s pacientem, na které by si sestra měla najít chvilku času. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012; Munden, 2006; Rokyta, 2009; O’Connor, Aranda)

2.5.2 Potřeba jistoty a bezpečí Po uspokojení biologických potřeb začíná člověk vyhledávat jistotu a bezpečí. Patří sice do oblasti psychiky člověka, přesto je A. Maslow zahrnuje mezi niţší nedostatkové potřeby. Do

potřeb

jistoty

a

bezpečí

zařazujeme:

soběstačnost,

nezávislost,

ochranu,

informovanost, klid a řád. Pokud nemocný některou sloţku postrádá, je často zuţován nejistotou, nepříjemnými pocity, strachem a úzkostí. I u běţné virózy člověk ztrácí takzvaně půdu pod nohama. U nádorového onemocnění jsou tyto pocity mnohokrát intenzivnější. (Šamánková, 2011); (Trachtová, 2001) Faktory ovlivňující uspokojování potřeby jistoty a bezpečí 1. fyziologicko – psychické faktory Do této oblasti zahrnujeme věk a vývojové stádium jedince, ve kterém se v době nemoci nachází,

funkce

tělesných

orgánů,

tělesnou

strukturu,

adaptační

mechanismy

a schopnost zvládání stresových situací. 2. psychicko – duchovní faktory Mezi tyto faktory zahrnujeme osobnost jedince a jeho chování, vlastnosti, nadání, lásku a úctu k sobě i k druhým lidem. Určujícím faktorem je typ osobnosti člověka, podle Eysenckovy typologie. Extrovertní člověk, emocionálně stabilní dosáhne pocitu jistoty a bezpečí v časově kratším intervalu, neţ introvertní člověk, který je emocionálně labilní. 28

3. sociálně – kulturní faktory Socializace neboli zařazení člověka do společnosti je důleţitý proces, který má zásadní význam pro další vývoj člověka. Zejména kojenecké a batolecí období je pro uspokojení potřeby jistoty a bezpečí určující. Nejdůleţitějším činitelem je vztah mezi matkou a dítětem, kdy je míra uspokojení potřeby lásky, jistoty a bezpečí podmínkou pro bezproblémové navazování vztahů v dětství a v dospělosti. 4. faktory ţivotního prostředí Ţivotní prostředí je svět, kde ţijeme a zároveň nám poskytuje vhodné podmínky k existenci. Vlivem průmyslu a dalších faktorů jako je turismus, kácení lesů atd. dochází ke zhoršení ţivotního prostředí a nemocný se tak cítí ohroţen na svém zdraví, především chronicky nemocný. (Šamánková, 2011); (Trachtová, 2001)

2.5.3 Společenské potřeby – pocit sounáležitosti, láska Kaţdý člověk touţí po tom někam patřit, být respektován společností, ve které ţije a přijímat a dávat lásku. U těţce nemocných, osamocených lidí se tyto potřeby dostávají do popředí. Pokud nemocný nemá pocit naplnění této potřeby, můţe se cítit zbytečný a tím se můţe rapidně zhoršit i jeho zdravotní stav. Od

ošetřujícího

personálu

má

nemocný

právo

očekávat

laskavost,

sympatie,

porozumění, pochopení a empatii. Není to přímo láska a je to jedna z jejích forem. Pocit sounáleţitosti je nemocnému přinášen od personálu představením se, představení spolupacientům na pokoji a hlavně zapojit nemocného do účasti na léčbě. (Šamánková, 2011); (Trachtová, 2001)

2.5.4 Potřeba uznání a ocenění – sebeúcta, sebekoncepce Sebeúcta a sebekoncepce jsou pojmy vzájemně si blízké a představují vlastně sebevědomí člověka. Pocit hodnoty člověka závisí přímo na reakcích okolí jedince. Pokud není potřeba sebeúcty a sebekoncepce uspokojena, můţe trpět pacient pocity méněcennosti, nezájmu, lítosti, beznaděje, poníţení, trapnosti atd. Tyto negativní pocity se promítají i do chování člověka, např. apatií, odmítáním vyhovět, nadřazeností a agresivitou.

29

Proto je důleţité u těţce nemocných posilovat sebeúctu tím, ţe mu dáme najevo to, ţe nás neobtěţuje o něj pečovat. Sestra by měla pacienta chválit, respektovat intimitu a stud, dbát na jeho osobní čistotu a chápat jeho pocity (strach a úzkost). Také je důleţité respektovat svobodnou vůli pacienta. Např. vyţádat si souhlas pacienta s vyšetřením. (Šamánková, 2011); (Trachtová, 2001)

2.5.5 Potřeba seberealizace a sebeaktualizace Tyto potřeby umístil A. Maslow na vrcholek pyramidy lidských potřeb. Přináší člověku pocit uspokojení a pomáhá mu povznést se nad běţné starosti ţivota. Kaţdý člověk chce být v něčem dobrý a uznávaný, něco poznávat a tvořit. Onkologicky nemocným lidem chybí často vize nejbliţší budoucnosti, hroutí se jim dřívější představy a nemají před sebou jasný cíl. Ztráta ţivotní perspektivy můţe nepříznivě ovlivňovat průběh choroby. Pro člověka, který se lečí s nádorovým onemocněním je těţké myslet na něco jiného, neţ je jeho nemoc. Bohuţel je tato potřeba často v této těţké situaci utlumena. Avšak pouhým čtením nebo pracovní terapií, kterou některé nemocniční zařízení nabízejí, je moţné odvést pacientovu pozornost od nemoci. (Šamánková, 2011); (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007)

2.5.6 Vyšší potřeby – spirituální Spirituální oblast zahrnuje nejhlubší jistoty člověka a mnohdy také jeho nejcennější vzpomínky

na

lásku,

nezištnou

a také podivuhodné okamţiky záchrany před

nebezpečími, která ho v ţivotě potkaly.

Onkologicky nemocný se musí vyrovnat

a přijmout novou ţivotní roli, najít nový smysl ţivota i přes novou ţivotní situaci, smířit se s obavami o sebe a také odpustit křivdy od druhých. K tomu všemu nemocnému většinou pomáhá v „něco“ věřit, ať je to cokoliv, co dokáţe pojmenovat nebo ne. Zdravotníci tuto potřebu bohuţel nedokáţí naplnit, ale je jejich úkolem nemocného přijmout i s jeho vírou. Pokud je na to zdravotník kvalifikovaný nebo této oblasti rozumí, můţe si o tom s nemocným popovídat. Nebo můţe poţádat o pomoc kněze či pastoračního pracovníka. Vţdy je ale důleţité brát pacienta takového, jaký je, i kdyţ má jiné názory neţ mi. Hlavní je pochopit ho, tím mu pobyt v nemocnici velice usnadníme. (Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2012; Křivohlavý, 2006)

30

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Pro sběr informací jsem si zvolila kvantitativní výzkum, kdy jsem pouţila metodu dotazníkového šetření. Dotazník byl zcela anonymní a obsahoval 11 otázek. Úvodní otázky měly informativní charakter (věk, pohlaví, návazná chirurgická léčba). První hypotéza se vztahuje k otázkám č. 6, 9, 10, 11. V 6. otázce jsem zjišťovala soběstačnost

nemocných

v souvislosti

s chemoterapií.

9. otázka

zjišťovala,

které

potřeby jsou narušené a v jaké míře. Otázky č. 10 a 11 se týkaly ţilního vstupu a problémů, které s tím mohou být spojené. Druhá hypotéza se týká otázek č. 7, 8, 9. Otázka č. 7 se týkala obav nemocného. V 8. otázce jsem zjišťovala, jakou mají důvěru pacienti k všeobecným sestrám, které je ošetřují. 9. otázka zjišťovala, které potřeby jsou narušené a v jaké míře. Třetí hypotéza se vztahuje k otázce č. 3. Ve 3. otázce jsem zjišťovala, jak jsou pacienti informováni o působení chemoterapie a jejich neţádoucích účincích. Čtvrtá hypotéza se týká otázek č. 4 a 5. Ve 4. otázce jsem se dotazovala na problémy, které souvisí s podáváním chemoterapie. 5. otázka se týká nevolnosti, zvracení a podávání antiemetik a jejich účinnosti.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky

jsem

distribuovala

v Nemocnici

Jihlava,

na

onkologickém

lůţkovém

oddělení. Dotazníky jsem zaměřovala přímo na pacienty, kterým byla podávána aktuálně chemoterapie. Celkem bylo rozdáno 135 dotazníků, z čehoţ se mi vrátilo 60 vyplněných dotazníků. Dotazníky měly být původně distribuovány i do Fakultní nemocnice v Brně, bohuţel nebyly pro vytíţenost jinými výzkumy přijaty. Při výzkumu jsem byla v osobním kontaktu s některými onkologicky nemocnými, kteří byli

hospitalizovaní

na

onkologickém

oddělení v Nemocnici Jihlava.

Soběstační

pacienti vyplnili dotazník sami nebo s menší pomocí. V případě potřeby jsem se pacientů

dotazovala

sama

na

příslušné

otázky

v dotazníku.

Výzkum probíhal

v překvapivě příjemné atmosféře, pacienti byli ochotní dotazník vyplnit. 31

3.3 Průběh výzkumu Dotazníky byly na onkologické oddělení v Nemocnici Jihlava distribuovány koncem měsíce února a výzkum skončil v polovině dubna. K dotazníkovému šetření jsem si podala ţádost u vedení (náměstkyni ošetřovatelské péče). Mé ţádosti bylo vyhověno a mohla jsem se plně věnovat sběru dat od pacientů/klientů na onkologickém oddělení. Spolupráce s onkologickým oddělením byla výborná, neboť nebyl problém v případě příjmu nového pacienta zajistit jeho vyplnění tímto pacientem. Sestry jsem instruovala o rozdání

dotazníků

onkologicky

nemocným,

kteří

se

aktuálně

léčili

pomocí

chemoterapie.

3.4 Zpracování výzkumných dat Získaná data dotazníkového šetření jsou zpracovány pomocí Microsoft Office Excel 2010. Pro psaný text jsem vyuţila program Microsoft Office Word 2010. Výsledky výzkumu jsou uvedeny v absolutních číslech a procentech u jednotlivých otázek.

32

3.5 Výsledky výzkumu Pohlaví 40

36

absolutní četnost

35

30 25

24

20

15 10 5

0 muži

ženy

pohlaví

Graf 1 Pohlaví

V otázce č. 1 jsem se ptala na pohlaví nemocných, kteří dostávají chemoterapii. Z celkového počtu 60 (100 %) dotazovaných bylo 36 (60 %) ţen a 24 (40 %) muţů.

33

Věk 20

18 16

absolutní četnost

16

15

14 12

11

10 8

6 6

5

5

4 2 2

0 20-30

31-40

41-50

51-60

61-70

71-80

81 a více

věk Graf 2 Věk

V otázce č. 2 jsem se dotazovala na věk respondentů léčených chemoterapií. Nejvíce dotazovaných bylo mezi 51–60 lety a to 16 respondentů (27 %). Mezi 61–70 lety 15 dotazovaných (25 %), ve věku 41–50 let 11 respondentů (18 %). Mezi 71–80 lety dostává chemoterapii 6 dotazovaných (10 %). Mezi 30–40 lety bylo 5 dotazovaných (8 %), stejný počet respondentů byl i u lidí nad 81 a více let, 5 lidí (8 %). Nejméně dotazovaných bylo mezi 20–30 lety a to 2 klienti (3 %).

34

Chirurgický zákrok před chemoterapií V grafu 3 je vyhodnocení otázky č. 2. a. Podstoupil/a jste chirurgický zákrok před chemoterapií? 60 50

absolutní četnost

43 40

30 20

17

10 0 Ano

Ne

chirurgický zákrok před chemoterapíí

Graf 3 Chirurgický zákrok před chemoterapií

Z 60 respondentů podstoupilo chirurgický zákrok 17 lidí (28 %) a dalších 43 dotazovaných (72 %) nebylo na chirurgickém zákroku.

35

Chirurgický zákrok po skončení léčby chemoterapií V grafu 4 je vyhodnocení otázky č. 2. b. Je Vám naplánován chirurgický zákrok po skončení chemoterapie? 60

absolutní četnost

50 40

30 30 21 20 9

10 0 Ano

Ne

Nevím

chirurgický zákrok po chemoterapii Graf 4 Chirurgický zákrok chemoterapii

Chirurgický zákrok po skončení chemoterapie je naplánován 21 dotazovaným (35 %). 30 respondentů (50 %) chirurgický zákrok nečeká a dalších 9 lidí (15 %) uvedlo, ţe neví, zda je čeká operační zákrok.

36

Informace o působení chemoterapie V grafu 5 je vyhodnocení otázky č. 3. a. Jak jste byl/a informován/a o působení chemoterapie? 60

asolutní četnost

50

48

40 30 20 10

10 2

0

0 Výborně

Částečně

Vůbec

Neumím posoudit

informace o působení chemoterapie

Graf 5 Informovanost pacientů o působení chemoterapie

O působení chemoterapie bylo informováno výborně 48 respondentů (80 %). Částečné informace dostalo 10 dotazovaných (17 %). Ţádnou informaci nedostali 2 respondenti (3%).

37

Informace o nežádoucích účincích chemoterapie V grafu č. 6 je vyhodnocení otázky č. 3. b. Jak jste byl/a informován/a o neţádoucích účincích chemoterapie? 60 50

absolutní četnnost

42 40 30 20

15

10 2

1

Vůbec

Neumím posoudit

0 Výborně

Částečně

informace o nežádoucích účincích

Graf 6 Informovanost pacientů o nežádoucích účincích

Výborné informace o neţádoucích účincích chemoterapie dostalo 42 respondentů (70 %). Částečně informováno bylo 15 dotazovaných (25 %). Vůbec nebyli informováni 2 respondenti (3 %). Míru informací neumí posoudit 1 dotazovaný (2 %).

38

Problémy v souvislosti s chemoterapií V grafu č. 7 je vyhodnocení otázky č. 4. a. Máte nějaké problémy v souvislosti s chemoterapií? 60 50

absolutní četnost

44 40 30 20

16

10

0 Ne

problémy

Ano

Graf 7 Problémy v souvislosti s chemoterapií

Na otázku, zda jsou přítomny u pacientů nějaké problémy v souvislosti s podáváním chemoterapie, odpovědělo 16 respondentů (27 %), ţe jsou bez obtíţí. Dalších 44 (73 %) dotazovaných odpovědělo, ţe mají problémy.

39

Problémy v souvislosti s chemoterapií V grafu č. 8 je vyhodnocení otázky č. 4. b. Máte nějaké problémy v souvislosti s chemoterapií? (zaškrtněte více variant) 33

absolutní hodnota

35 30

25

20

15

19

17

20

15

13

17

16

14

12

8

10

6 2

5

2

0

nežádoucí účinky chemoterapie

Graf 8 Problémy v souvislosti s chemoterapií

V této poloţce mohli respondenti uvést více moţností. Uváděná procenta jsou vţdy počítána k celkovému počtu respondentů (60), ne k celkovému počtu odpovědí. Nejčastější problém, které provází nemocné během léčby je únava, kterou uvedlo 33 respondentů.

Dalším

nejčastějším

problémem

dotazovaných

je

sníţená

obranyschopnost, kterou trápí 22 (37 %) respondentů. 19 (32 %) dotazovaných trpí při léčbě fyzickou slabostí.

Následujícím problémem dotazovaných je padání vlasů

a nechutenství, který se týká 17 (28 %) dotazovaných. Stres postihuje v době terapie chemoterapií hematomy.

16 (27 %) Sníţený

respondentů. 15 (25 %) respondentům

sexuální

apetit

pociťuje

se

tvoří

14 (24 %) dotazovaných.

častěji

13 (23 %)

respondentů má při léčbě chemoterapií průjem. Bolest, jako problém uvedlo 12 (20 %) respondentů a dalších 8 (13 %) dotazovaných trpí zácpou Při zátěţi se obtíţněji dýchá 6 (10 %)

respondentům.

Zvýšenou teplotu uvádějí 2 (3 %) respondenti a další

2 (3 %) respondenty trápí pocit svědění.

40

Nauzea nebo zvracení při chemoterapii V grafu č. 9 je vyhodnocení otázky č. 5. a. Trpíte nauzeou nebo zvracením? 60

absolutní četnost

50 40 31

29

30 20 10 0 ne

ano

nauzea nebo zvracení

Graf 9 Nauzea, zvracení při chemoterapii

Z celkového počtu 60 respondentů (100 %) trpí nauzeou 29 lidí (48 %) a dalších 31 respondentů (52 %) nauzeu nebo zvracení nemá.

41

Nauzea nebo zvracení V grafu č. 10 je vyhodnocení otázky č. 5. b. Kdy trpíte nauzeou a zvracením? 60

absolutní četnost

50

40

30

nauzea

23

zvracení

20 13

10

6 1

0 v průběhu chemoterapie

po chemoterapii

nauzea a zvracení

Graf 10 Nauzea a zvracení v závislosti na chemoterapii

Z 29 respondentů, kteří odpověděli v předchozí otázce, ţe trpí nauzeou nebo zvracením, uvedlo 23 respondentů, ţe trpí nauzeou v průběhu chemoterapie a dalších 6 respondentů se vyjádřilo, ţe trpí nauzeou po podání chemoterapie. 13 respondentů postihuje zvracení během podání chemoterapie a pouze 1 respondent trpí zvracením po podání chemoterapie.

42

Léky proti nevolnosti a zvracení V grafu č. 11 je vyhodnocení otázky č. 5. c. Dostáváte léky proti nevolnosti a zvracení? 60

absolutní četnost

50 40 32 30 20 13 8

10 0 ne

nevím

ano

léky proti nevolnosti a zvracení

Graf 11 Léky proti nevolnosti a zvracení

Léky proti zvracení dostává 32 (60 %) respondentů, 8 (15 %) respondentů neví, zda jsou jim podávány antiemetika a dalších 13 (25 %) respondentů nedostává léky proti zvracení. 6 dotazovaných se k této otázce nevyjádřilo.

43

Účinek léků proti nevolnosti a zvracení V grafu v č. 12 je vyhodnocení otázky č. 5. c. Pokud dostáváte léky proti nevolnosti a zvracení, jaký je jich účinek? 16

15

absolutní hodnota

14 12

10 8 8 6

5

4

3

2

1

0

Výborný

průměrný

slabý

žádný

je to různé

účinek léků proti nevolnosti a zvracení Graf 12 Účinnost léků proti nevolnosti a zvracení

Nejvíce respondentů – 15 (47 %), kteří dostávají léky proti zvracení, uvedli, ţe jejich účinek shledávají jako průměrný. Další nejčastější odpovědí byl výborný účinek, který pociťuje 8 (25 %) respondentů.

Slabý

účinek

léků

uvedlo

5 (16 %)

respondentů.

3 (9 %) dotazovaní odpověděli, ţe léky nemají ţádný účinek a 1 (3 %) respondent se vyjádřil, ţe je to různé.

44

Vykonávání aktivit V tabulce č. 1 je vyhodnocení otázky č. 6. Jak jste schopen/schopna vykonávat tyto aktivity? Tabulka 1 Schopnost vykonávání aktivit

samostatně s pomocí vůbec celkem

Aktivity

najíst se n % 58 97 % 2 3% 0% 60 100 %

běţného

dne

obléci se n % 54 90 % 6 10 % 0% 60 100 %

hygiena n % 49 82 % 8 13 % 3 5% 60 100 %

toaleta n % 51 85% 9 15% 0% 60 100%

dokáţe vykonávat většina respondentů.

chůze n 56 4 60

% 93% 7% 0% 100%

Největší pomoc

dotazovaných potřebuje na toaletu a pomoc s hygienickou péčí. Hygienickou péči nedokáţí vykonat vůbec 3 respondenti.

45

Strach V grafu č. 13 je vyhodnocení otázky č. 7. Máte strach nebo obavy z něčeho? 60

absolutní četnost

50 40 30

34 26

20 10 0

Ne

Ano

strach

Graf 13 Strach nemocných s chemoterapií

V této otázce jsem se zajímala, zda mají pacienti z něčeho strach a pokud ano, tak z čeho. Z 60 (100 %) respondentů uvedlo 34 respondentů (57 %), ţe strach má. Dalších 26 respondentů (43 %) uvedlo, ţe nemají strach. 2 respondenti uvedli, ţe se bojí budoucnosti, jestli se vyléčí. 6 dotazovaných se bojí o rodinu doma, zda se postarají o domácnost v době jejich nepřítomnosti. Jeden respondent se obává, ţe uţ se nevrátí domů. Další dotazovaný se bojí výsledku léčby. Dva respondenti se vyjádřili, ţe se bojí bolesti, kterou z důvodu metastáz mohou cítit. Jeden respondent se bojí, ţe neuskuteční své sny. Poslední respondent vyjádřil své obavy ze smrti.

46

Důvěra k všeobecným sestrám V grafu č. 14 je vyhodnocení otázky č. 8. Máte důvěru k všeobecným sestrám, které Vás během hospitalizace ošetřují? 60 52

absolutní četnost

50 40

30 20 10

5

3

0 ano, ke všem

pouze k některým

ne, uvědťe proč

důvěra Graf 14 Důvěra k všeobecným sestrám

Důvěru k všeobecným sestrám, které se starají o pacienty/klienty v době hospitalizace má 52 (87 %) dotazovaných respondentů. Dalších 5 (8 %) respondentů uvedlo, ţe mají důvěru pouze k některým všeobecným sestrám. Respondenti, kteří odpověděli, ţe nemají důvěru k všeobecným sestrám, byli 3 (5 %). Jako důvody uvedli, ţe nemají zdravotní sestry čas, dalším důvodem bylo, ţe jsou protivné a bezohledné a poslední respondent uvedl, ţe sestry bagatelizují jeho onemocnění.

47

Míra narušení fyziologických potřeb V tabulce č. 2 je vyhodnocení otázky č. 9. a. Jak jsou u Vás narušeny tyto potřeby v souvislosti s chemoterapií? Tabulka 2 Fyziologické potřeby Míra narušení

výţiva

hygiena

pohyb

dýchání

být bez bolesti

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

vůbec

13

22 %

49

82 %

45

75 %

52

87 %

31

52 %

stupeň 1

8

13 %

6

10 %

4

7%

1

2%

2

3%

stupeň 2

3

5%

1

2%

1

2%

4

7%

1

2%

stupeň 3

10

17 %

1

2%

5

8%

1

2%

9

15 %

Stupeň 4

9

15 %

2

3%

1

2%

2

3%

5

8%

Stupeň 5

17

28 %

1

2%

4

7%

-

0%

12

20 %

celkem

60

100 %

60

100 %

60

100 %

60

100 %

60

100 %

U této otázky měli respondenti zaškrtnout míru narušení jednotlivých potřeb na škále od 1 do 5, kdy 1 představovalo mírné narušení a 5 maximální narušení. Největší problém nemocných s chemoterapií představuje oblast výţivy. 17 (28 %) respondentů uvedlo, ţe je u nich maximální narušení příjmu potravy. Jen 13 (22 %) respondentů nemá problém s výţivou. Naopak u 49 (82 %) respondentů není problém s hygienickou péčí. U jednoho (2 %) dotazovaného je potřeba hygieny narušena v plném rozsahu.

48

Míra narušení psychických potřeb V tabulce č. 3 je vyhodnocení otázky č. 9. b. Jak jsou u Vás narušeny tyto potřeby v souvislosti s chemoterapií? Tabulka 3 Psychické potřeby komunikace vůbec stupeň 1 stupeň 2 stupeň 3 stupeň 4 stupeň 5 celkem

n 53 4 2 1 60

% 88% 7% 3% 0% 2% 0% 100%

pochopení n 51 6 1 2 60

% 85% 10% 0% 2% 0% 3% 100%

podpora blízkých lidí n % 46 77% 6 10% 2 3% 4 7% 1 2% 1 2% 60 100%

být bez strachu n 23 18 3 1 1 14 60

% 38 % 30 % 5% 2% 2% 23 % 100 %

Potřeba komunikace není narušena u 53 (88 %) respondentů. U dalších je narušena v mírném stupni. Potřeba pochopení je u 51 (85 %) v pořádku. U 6 (10 %) dotazovaných je narušena mírně a u 2 (3 %) respondentů chybí pochopení úplně. Podporu blízkých lidí má 46 (77 %) respondentů. Mírně je narušena u 6 (10 %) dotazovaných. Jednomu respondentovi chybí podpora blízkých lidí úplně. Potřeba být bez strachu se umístila nejhůře. 23 (38 %) respondentů nemá strach vůbec. 18 (30 %) dotazovaných se bojí mírně. 14 (23 %) uvedlo, ţe jejich strach a obavy jsou na stupni 5.

49

Způsob zavedení žilního vstupu V grafu č. 15 je vyhodnocení otázky č. 10. a. Pokud Vám jsou podávána cytostatika formou infuzí, zaškrtněte, jakým způsobem Vám byl zaveden ţilní vstup. 35

30

absolutní četnost

30 25 20

16 15 10

8

6 5 0 Port v podkoží

centrální žilní katétr periferní žilní katétr

nevím

způsob zavedení žilního vstupu Graf 15 Způsob, jakým je zaveden žilní vstup

Z 60 (100 %) dotazovaných respondentů má nejvíce pacientů/klientů zavedenou periferní ţilní katétr a to, 30 (50 %) dotazovaných. Dalším častějším zavedeným vstupem je centrální ţilní katétr, který má 16 (27 %) respondentů. Port v podkoţí má 8 (13 %) respondentů. A dalších 6 (10 %) dotazovaných neví, jaký mají způsob zavedení ţilního vstupu.

50

Problémy s žilním vstupem V grafu č. 16 je vyhodnocení otázky č. 11. a. Pociťujete nějaké problémy s tímto přístupem? 60

absolutní četnost

50

46

40 30

20

14

10

0 ne

ano

problémy s žilním přístupem

Graf 16 Problémy s žilním vstupem

Z 60 (100 %) dotazovaných uvedlo, ţe problémy s ţilním vstupem nemá. Dalších 14 (23 %) má s ţilním vstupem problémy.

51

Problémy s žilním vstupem V grafu č. 17 je vyhodnocení otázky č. 11. b. Jaké máte problémy se zavedeným ţilním vstupem? 14

absolutní četnost

12

10 8

6 4 4

3

2

3

3

zarudnutí

otok

1

0

bolest

pálení

hematom

problémy s žilním přístupem Graf 17 Problémy nemocných s chemoterapií s žilním přístupem

Bolest v místě vpichu pociťují 3 respondenti, pálení uvedli 4 respondenti, hematom má 1 respondent, zarudnutí v místě vpichu je přítomno u 3 respondentů a otok se objevil u 3 respondentů.

52

3.6 Vyhodnocení hypotéz a diskuze Bakalářská práce se zabývá problematikou chemoterapie a jejími často negativními účinky na lidský organismus. Za cíl jsem si dala zmapování, jaké neţádoucí účinky provází podávání chemoterapie a do jaké míry je narušeno uspokojování potřeb při protinádorové chemoterapii na lůţkovém oddělení v Nemocnici Jihlava. Tyto cíle jsem splnila. Hypotéza č. 1: Předpokládám, že v oblasti biologických potřeb bude při chemoterapii nejvíce narušena potřeba výživy a potřeba být bez bolesti. Většina respondentů nebude pociťovat žádné problémy spojené s žilním přístupem. Potřeba výţivy je narušena u 78 % respondentů v různé míře. Narušení nejvyššího stupně (5) bylo u 28 % respondentů. 22 % respondentů uvedlo, ţe potřeba výţivy u nich není narušena vůbec. Domnívám se, ţe i přes to, ţe jsou onkologicky nemocným předepisovány léky proti nevolnosti a zvracení (antiemetika), často se u nich vyskytují zaţívací problémy i nadále. Záleţí na tom, zda má pacient nějaké přidruţené onemocnění, nebo v jaké fázi chemoterapie se nachází. Ve vyšší fázi podávání chemoterapie se nauzea a zvracení zintenzivňují. Druhá nejvíce narušená potřeba je být bez bolesti. 48 % respondentů uvedlo neuspokojení této potřeby různého stupně. Z toho nejvyšší stupeň uvedlo 20 % respondentů. 52 % respondentů se vyjádřilo, ţe potřeba být bez bolesti u nich není narušena vůbec. Myslím si, ţe pociťování bolesti je individuální. Kaţdý člověk má jinou škálu bolesti. Monitorování bolesti je důleţité podání správní síly analgetik a opiátů. Důleţitým činitelem je i edukace zdravotnickým personálem pacienta o nefarmakologickém způsobu tišení bolesti.

Tyto

praktiky se v nemocnici bohuţel moc nepouţívají.

Největším důvodem je časová tíseň personálu. Potřeba pohybu byla narušena u 25 % respondentů, potřeba hygieny u 18 % a potřeba dýchání u 13 % respondentů. Soběstačnost byla narušena v oblasti hygieny u 18 % respondentů, ve vyprazdňování u 15 %, v oblékání u 10 %, v chůzi u 7 % a v jídle pouze u 3 %. Narušení soběstačnosti aţ na jednu výjimku bylo částečné. 53

Tato část hypotézy se mi potvrdila. Většina respondentů nebude pociťovat žádné problémy spojené s žilním přístupem. 77 % respondentů nemá problémy s ţilním přístupem, do kterého mu jsou podávána cytostatika. Pouze 23 % respondentů uvedlo, ţe problémy s ţilním přístupem mají. Nejčastější odpovědí bylo pálení v místě vpichu. Po třech respondentech bylo zaškrtnuto u bolesti, zarudnutí a otoku. U jednoho respondenta se objevil hematom. Velice pozitivní zjištění, ţe většina pacientů, kterým se aplikují pravidelně cytostatika, nemá problém s ţilním přístupem. Největší podíl na minimálních komplikacích s ţilním přístupem mají sestry. Pravidelně ţilní vstupy kontrolují, převazují a zjišťují od pacienta, zda mu dělá vstup nějaké obtíţe (např. pálení, zarudnutí, otoky). Tato část hypotézy se mi potvrdila. Hypotéza č. 2 Předpokládám, že v oblasti psychických potřeb se nejvíce bude vyskytovat strach. Myslím si, že více než 80 % dotazovaných má důvěru k všeobecným sestrám, které ho ošetřují. Z výsledků výzkumu vyplynulo, ţe potřeba být bez strachu je narušena u 62 % respondentů v různé míře. V kontrolní otázce strach uvádí 57 % respondentů. 23 % respondentů uvedlo, ţe míra narušení je vysoká. 38 % respondentů nemá strach. Potřeba podpory blízkých je narušena u 23 %, potřeba pochopení u 15 % a potřeba komunikace u 12 % respondentů. Tato část hypotézy se mi potvrdila. Překvapilo mě, jak jsou někteří klienti, i přes jejich aktuálně špatný zdravotní stav optimističtí. Velký podíl na jejich psychickém stavu má rodina, která díky individuální domluvě s personálem můţe nemocného navštívit i mimo oficiální návštěvní hodiny. Další výhoda je, ţe klienti, u kterých to zdravotní stav a léčba dovoluje, mohou strávit víkend doma se svou rodinou a následně v pondělí nastoupit zpět do nemocnice. Pro mnoho onkologicky nemocných má tento způsob propuštění na víkend velice pozitivní vliv na psychický stav, který je při léčbě nádorového onemocnění důleţitý.

54

Myslím si, že více než 80 % dotazovaných má důvěru k všeobecným sestrám, které ho ošetřují. Toto zjištění bylo pozitivní. 87 % respondentů má důvěru ke všem všeobecným sestrám, které je v průběhu hospitalizace ošetřují. Bohuţel 5 % respondentů uvedlo, ţe všeobecným sestrám nevěří. Všichni tři uvedli důvod. První respondent uvedl, ţe sestry na něj nemají čas a neplní sliby. Další respondent si stěţoval, ţe jsou sestry bezohledné a posledního respondenta trápí, ţe bagatelizují jeho onemocnění. Tato hypotéza se mi potvrdila. Myslím si, ţe rozhodujícím činitelem pro pacienta, zda si u něj sestra získá důvěru, je ochota a plnění slibů. Dalším faktorem je také spolehlivost, ohleduplnost, komunikace, oční kontakt a hlavně profesionalita. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více než polovina respondentů byla výborně informována o působení chemoterapie a jejich nežádoucích účincích. O působení chemoterapie bylo výborně informováno 80 % respondentů. Výborné informace o neţádoucích účincích dostalo 70 % respondentů. Tato hypotéza se mi potvrdila. Bohuţel však 17 % respondentů uvedlo, ţe byli informováni částečně a 2 respondenti vůbec. Myslím si, ţe největším problémem je neznalost pojmů. Pacienti se však bojí, aby nebyli lékaři na obtíţ pro vysvětlování cizích slov. V mnoha případech chybí i zpětné dotazovaní a zjištění si, zda pacient rozuměl. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že více jak 70 % dotazovaných má problémy v souvislosti s chemoterapií. Nejčastějším problémem bude nauzea a zvracení. Tyto problémy budou snižovány pomocí antiemetické mediace u alespoň 40 % respondentů podstupujících chemoterapii a u většiny z nich bude minimálně uspokojivý účinek těchto léků. Problémy v souvislosti s chemoterapií uvedlo 73 % respondentů. Tato část hypotézy se potvrdila.

55

Nejčastějším problémem bude nauzea a zvracení. Nejčastějším problémem nemocných léčených chemoterapií je únava, kterou uvedlo 55 % respondentů. Nauzeou a zvracením trpí 48 % respondentů. Dalšími problémy byla sníţená obranyschopnost u 37 % respondentů, 32 % dotazovaných se potýká s fyzickou slabostí. Padáním vlasů a nechutenstvím trpí 28 % respondentů. Dalším problémem v pořadí je stres, který se vyskytuje u 27 %. 25 % respondentům se tvoří častěji hematomy. 24 % dotazovaných pociťuje sníţený sexuální apetit. Průjem má při léčbě chemoterapií 23 %. Bolest uvedlo 20 % respondentů. Zácpou trpí 13 % dotazovaných. 10 % uvedlo obtíţné dýchání při zátěţi. 3 % respondentů trápí zvýšená teplota a pocit svědění. Tato část hypotézy se nepotvrdila. Domnívám se, ţe zabránění neţádoucích účinků chemoterapie závisí na více aspektech. Záleţí na například na druhu a síle cytostatik, na fázi onkologického onemocnění, věku pacienta a prognóze. U kaţdého nemocného se vyskytují problémy individuálně a v jiné míře. Bohuţel však ne vţdy jde těmto problémům zabránit nebo je zmírnit, i přes to, ţe jsou nemocným podávány léky na zmírnění neţádoucích účinků. Myslím si, ţe únava je výsledek většiny neţádoucích účinků chemoterapie. Fyzická slabost, nechutenství a s tím související nedostatečný příjem energie vyvolá únavu. Na tomto problému se dále podílí i psychický stav člověka. Často trpí nespavostí, nadměrným přemýšlením o ţivotě. Únava jde také ruku v ruce s anémií, která je jako další důsledek chemoterapie. Tyto problémy budou snižovány pomocí antiemetické medikace u alespoň 40 % respondentů podstupujících chemoterapii a u většiny z nich bude minimálně uspokojivý účinek těchto léků. Léky proti zvracení (antiemetika) jsou ordinovány 60 % respondentům. Z toho 47 % respondentů

uvedlo,

ţe

účinek

antiemetik

je

průměrný.

25 %

respondentům se jeví účinek antiemetické léčby výborný. Slabý účinek shledává 9 % respondentů. Ţádný účinek antiemetické terapie uvedlo 3 % respondentů. Tato část hypotézy se potvrdila.

56

Myslím si, ţe nevolnost a zvracení není zapříčiněna jen samotnými cytostatiky. Závisí také na psychickém stavu nemocného. Stres často navozuje nechutenství, nauzeu aţ zvracení. Dalším důleţitým činitelem je dietní opatření a náleţitá edukace pacienta o tom, jak se v době obtíţích zachovat (pravidelné uţívání antiemetik, odpočinek po jídle atd.).

57

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi V mé bakalářské práci jsem si stanovila dva cíle a čtyři hypotézy. První cíl bylo zjistit, jaká je míra narušení potřeb nemocných s chemoterapií. K tomuto cíli se váţe 1., 2., a 3. hypotéza.

Druhým cílem bylo

zjistit, jaké problémy jsou spojené s podáváním

chemoterapie. K tomuto cíli se váţe hypotéza č. 4. Nejvíce narušená potřeba je oblast výţivy a to u 48 % respondentů. I přesto si myslím, ţe oblast výţivy patří mezi dobře zvládnutou problematiku v jihlavské nemocnici. V případě nevolnosti nebo zvracení se onkologicky nemocnému naordinují antiemetika a doporučí vhodné stravování (menší porce, častější frekvence stravy). Pokud však pacient nepřijímá i přes antiemetickou terapii dostatek ţivin, jsou mu podávány nutriční nápoje (Nutridrink, Diasip). V nemocnici je přítomna nutriční terapeutka, která je zvána na konzultaci v případě poruchy příjmu potravy. Dalším problémem, který často trápí onkologicky nemocné je bolest. Být bez bolesti se řadí mezi biologické potřeby. 12 respondentů trápí bolest i přes podávání analgetik. Doporučila bych pravidelně monitorovat bolest a sledovat účinek analgetik nebo opiátů. Pokud nádor metastazuje, nebo se dále zvětšuje, je nutné zvyšovat sílu analgetik či opiátů podle ordinace lékaře. Pokud se v nemocnici nachází centrum, kde se zabývají speciálně bolestí, je vhodné o něm pacienta informovat. V jihlavské nemocnici se nachází přímo ambulance bolesti. Pokud je bolest neúnosná, je potřeba ji zkonzultovat s odborníkem, aby naordinoval vhodná analgetika nebo opiáty. Sestra by měla mít roli informátorky, protoţe není v její roli ordinace léků a jiné léčebné terapie. Ţilní přístup je pro podávání cytostatik často nezbytný. Nejvíce respondentů mělo zavedený periferní ţilní katétr, a to 50 % dotazovaných. Výzkum ukázal, ţe 77 % nemá problémy se zavedeným ţilním přístupem. 23 % respondentů mají problémy s ţilním vstupem. Nejčastější odpovědí bylo pálení v místě vpichu. Tři respondenti uvedli bolest, zarudnutí a otok. Jeden respondent zpozoroval hematom. V tomto případě bych doporučila pravidelné sledování ţilního vstupu. Pokud se vyskytne nějaký problém, měl by být ihned odstraněn, protoţe aplikace cytostatik by mohla přivodit další komplikace. 58

Ukázalo se, ţe více neţ polovina pacientů trpí strachem a obavami. 43 % respondentů uvedlo, ţe mají strach. 14 % dotazovaných se bojí o rodinu, která zůstala doma. V tomto

případě bych navrhovala rodině častější návštěvy nemocného. Někteří

respondenti mají strach o květiny, domácího mazlíčka, který jim zůstal doma. Rodina by měla zajistit např. zalévání květin, krmení domácího mazlíčka a přinášení aktuálních informací o stavu domácnosti. Nádorové onemocnění je pro pacienta ohroţení na ţivotě, vzhledem k tomu, ţe se často spojuje se smrtí, ať uţ v médiích, literatuře atd. Bylo by vhodné zapojit do léčebného procesu i rodinu. Častokrát by svému nemocnému příbuznému rodina ráda pomohla, ale najednou se ocitají v beznaději a neví, jak nemocnému pomoci, jak s ním komunikovat a chovat se k němu. Proto navrhuji s touto problematikou obeznámit pacienta, aby věděl, ţe do léčebného procesu chceme zapojit i rodinu. Pokud je v nemocnici k dispozici psycholog, je vhodná jeho návštěva. Sestra by měla informovat o této moţnosti pacienta a jeho rodinu. Také by měla vysvětlit, ţe není za co se stydět. Pomoc psychologa je v této těţké ţivotní situaci vhodné pro úspěšné absolvování léčby. Sestra by měla fungovat jako tzv. zprostředkovatelka. Další problém, na který by měly sestry pamatovat, jsou neţádoucí účinky chemoterapie, které často sniţují kvalitu ţivota jedince. Myslím, si ţe na míře výskytu neţádoucích účinků se často podílí mnoha faktorů. Důleţitým činitelem je podávání léků (antiemetik, analgetik), které zmírní neţádoucí účinky chemoterapie. V neposlední řadě má vliv i informovanost nemocných. Lékař by měl pacienta poučit uţ před zahájením léčby, které problémy se u něj mohou v souvislosti s podáváním cytostatik vyskytnout a jakým způsobem jim zle zabránit či je v určité míře tlumit. Úkol sestry spočívá v přísném monitorování

neţádoucích

účinků

chemoterapie,

podáváním

příslušných

léků

předepsaných lékařem. Bohuţel i přes tato opatření se u řady onkologicky nemocných neţádoucí účinky objevují a nelze jim zatím nijak zabránit. Nejčastější uváděný neţádoucí účinek chemoterapie je únava, jak uvedlo 55 % respondentů. Domnívám se, ţe tento neţádoucí účinek je spojen také s psychickým stavem nemocného. Více neţ polovinu nemocných trápí strach. Lékař by měl pacientovi sdělit všechna fakta a nenechat pacienta v nejistotě. Často bohuţel není jistota úplného vyléčení. Nikdy však nesmíme brát nemocnému naděje. Vidina uzdravení pacienta motivuje. Je známo, ţe pozitivní psychický stav má lepší výsledky léčby.

59

4 Závěr Bakalářská práce je zaměřená na onkologické pacienty, kteří dostávají chemoterapii. Zjišťovala jsem, jaký vliv má na klienty podávání cytostatik a jak je narušena míra uspokojení potřeb. Toto téma jsem si vybrala, protoţe je velice aktuální. Výskyt nádorového onemocnění se stále zvyšuje a předpokládá se, ţe v dalších letech bude onkologických onemocnění přibývat. Při tvorbě této bakalářské práce se mi dostalo velké mnoţství uţitečných informací a ţivotních zkušeností sester, které léta pracují na onkologickém oddělení. Od pacientů, se kterými jsem se dostala do osobního kontaktu při vyplňování dotazníku, jsem si odnesla jak zajímavé poznatky o přijmutí onemocnění, tak i názory na ošetřující personál, především sestry. Cílem mé

bakalářské

práce bylo

zjistit,

jaké

neţádoucí účinky se vyskytují

u nemocných s chemoterapií a zjistit míru uspokojení potřeb u klientů s chemoterapií. V části teorie jsem vysvětlila, čím se obor onkologie zabývá. Dále jsem se lehce dotkla samotného nádorového onemocnění, jeho diagnostiky a druhů léčby. Nadále jsem se podrobněji

zabývala

chemoterapií

a

jejími

druhy.

Nesmím

také

opomenout

screeningová vyšetření, která se zahrnují do prevence nádorového onemocnění. Bohuţel však stále hodně lidí nedbá na výzvy lékaře nebo pojišťoven, aby se nechali v určitém věku vyšetřit. Například kaţdý, kdo dosáhne 50 let, by se měl nechat vyšetřit na okultní krvácení. Toto vyšetření se dělá kaţdé dva roky. Včasný nález zhoubného bujení má větší šance na vyléčení. Nicméně hodně nemocných přijde k lékaři v době, kdy uţ je nádor velice těţko léčitelný. Také jsem se zaměřila na práci sestry, protoţe podávání cytostatik je velice odborná práce, která vyţaduje mnoho znalostí. Pro všeobecné sestry je nutnost se dále vzdělávat a zajímat se o nové postupy, které umoţní pacientům kvalitnější ţivot i období, kdy se potýkají s váţnými zdravotními problémy. Samotný přístup všeobecných sester k onkologicky nemocným je velmi důleţitý. Nemocní jsou v těţké ţivotní situaci, kdy se bojí o ţivot a je pro ně velice důleţitá podpora, pochopení a citlivost nejen ze strany rodiny, ale také zdravotnického personálu, hlavně v době hospitalizace. V nemocnici je pacient nejvíce času v kontaktu 60

se sestrou. Proto je důleţitá velká dávka empatie, pozitivního naladění. Úsměv pacienta i přes problémy, které pacienta provází, je vlastně odměna za dobře odvedenou práci.

61

Seznam použité literatury 1.

ANDRÉSOVÁ, M., SLEZÁKOVÁ. L. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2013, 230 s., ISBN 978-80-247-4341-7.

2.

ČOUPKOVÁ, H. Ošetřovatelství v chirurgii. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 264 s. ISBN 978-802-4731-292.

3.

KLENER, P., KLENER, P. Nová protinádorová léčiva a léčebné strategie v onkologii. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 209 s. ISBN 978-802-4728-087.

4.

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence: otázky na vrcholu života. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1370-5.

5.

MAČÁK, J, MAČÁKOVÁ J. aj. DVOŘÁČKOVÁ. Patologie. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2012, 347 s., ISBN 978-802-4735-306.

6.

MARTÍNKOVÁ, J. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 379 s. ISBN 978-802-4713-564.

7.

MCKAYOVÁ, J., N. Hiranoová a [z anglického originálu přeloţil David FREJ]. Jak přežít chemoterapii a ozařování: [průvodce onkologického pacienta po vlastním osudu]. Vyd. 1. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-725-4542-6.

8.

O'CONNOR, M. Paliativní péče: pro sestry všech oborů. 1. české vyd. Překlad Jana Heřmanová. Praha: Grada, 2005, 324 s. ISBN 80-247-1295-4.

9.

ROKYTA, R. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 174 s., ISBN 978-802-4730-127.

10.

ŠAMÁNKOVÁ, M.. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu: otázky na vrcholu života. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 134 s. ISBN 978-80-247-3223-7.

62

11.

ŠAFRÁNKOVÁ, A., Nejedlá. M. Interní ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-802-4717-777.

12.

TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu: česká technická norma. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 185 s. ISBN 80-701-3324-4.

13.

VORLÍČEK, J., ABRAHÁMOVÁ J. a VORLÍČKOVÁ H. Klinická onkologie pro sestry. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2012, 448 s. ISBN 978-8024737-423.

14.

Vše o léčbě bolesti. 1. vyd. Editor J.Munden. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-2471720-4.

15.

ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ. M., M. ŠRÁMKOVÁ. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. ISBN 978-802-4720-685.

16.

MCKAY, J. a T. SCHACHER. The chemotherapy survival guide: everything you need to know to get through treatment. 3.vyd. Oakland, Calif.: New Harbinger Publications, 2009, 267 s. ISBN 15-722-4621-9.

17.

Linkos: česká Evangelisty

onkologická

Purkyně.

společnost

[online].

2014

České [cit.

lékařské

společnosti Jana

2014-04-20].

Dostupné

z:

http://www.linkos.cz/pro-pacienty/lecba-17/ 18.

Linkos: Česká Evangelisty

onkologická

Purkyně.

společnost České lékařské společnosti Jana

[online].

2014

[cit.

2014-04-20].

Dostupné

z: http://www.linkos.cz/lecba-17/onkochirurgie/ 19.

Linkos: Česká Evangelisty

onkologická

společnost České lékařské společnosti Jana

Purkyně. Linkos [online].

2014

[cit.

2014-04-20].

Dostupné

z: http://www.linkos.cz/lecba-17/radioterapie-1/

63

20.

VOŠ ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA, HRADEC KRÁLOVÉ. www.ose.zshk.cz/ [online]. [cit. 22. 4. 2014]. Dostupný na WWW: http://ose.zshk.cz/media/p5838.pdf

21.

HALEK. Halek.info [online].

[cit. 26. 4. 2014].

Dostupný

na

WWW:

http://halek.info/www/prezentace/marketingcviceni4/obrazky/maslowova_pyra mida_potreb.png

64

Seznam tabulek Tabulka 1 Schopnost vykonávání aktivit ........................................................................ 45 Tabulka 2 Fyziologické potřeby ..................................................................................... 48 Tabulka 3 Psychické potřeby .......................................................................................... 49

Seznam grafů Graf 1 Pohlaví ................................................................................................................. 33 Graf 2 Věk....................................................................................................................... 34 Graf 3 Chirurgický zákrok před chemoterapií ................................................................ 35 Graf 4 Chirurgický zákrok chemoterapii ........................................................................ 36 Graf 5 Informovanost pacientů o působení chemoterapie .............................................. 37 Graf 6 Informovanost pacientů o neţádoucích účincích................................................. 38 Graf 7 Problémy v souvislosti s chemoterapií ................................................................ 39 Graf 8 Problémy v souvislosti s chemoterapií ................................................................ 40 Graf 9 Nauzea, zvracení při chemoterapii ...................................................................... 41 Graf 10 Nauzea a zvracení v závislosti na chemoterapii ................................................ 42 Graf 11 Léky proti nevolnosti a zvracení........................................................................ 43 Graf 12 Účinnost léků proti nevolnosti a zvracení ......................................................... 44 Graf 13 Strach nemocných s chemoterapií ..................................................................... 46 Graf 14 Důvěra k všeobecným sestrám .......................................................................... 47 Graf 15 Způsob, jakým je zaveden ţilní vstup ............................................................... 50 Graf 16 Problémy s ţilním vstupem ............................................................................... 51 Graf 17 Problémy nemocných s chemoterapií s ţilním přístupem ................................. 52

65

Seznam příloh Příloha 1 Dotazník pro respondenty ............................................................................... 67 Příloha 2 Ţádost o dotazníkové šetření ........................................................................... 70 Příloha 3 Maslowa pyramida potřeb ............................................................................... 71 Příloha 4 Záznam hodnocení bolesti ............................................................................... 72

66