VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Ošetřování cizinců Bakalářská práce
Autor: Veronika Matysová Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2014
Anotace V této práci se zaměřuji na problematiku multikulturního ošetřovatelství. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zaměřuji na vysvětlení důležitých pojmů, které s problematikou souvisí. Zmiňuji v ní převážně problematiku kulturního šoku a komunikace. Praktická část je výzkumná. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké má zdravotnický personál znalosti cizího jazyka. Dalším cílem je zjistit, zda personál používá dostupné prostředky ke komunikaci s cizincem. V praktické části pak zmiňuji nejpoužívanější metody komunikace. Posledním cílem bylo zjistit, jak často se zdravotnický personál setkává s ošetřováním cizince. Jako výzkumná metoda byl použit dotazník u zdravotnických pracovníků.
Klíčová slova Multikulturní ošetřovatelství, národnostní menšiny, komunikace
Abstract In this thesis I focus on multicultural nursing. The work is divided into theoretical and practical parts. In the theoretical part I focus on the explanation of the important terms that relate to the issue. I mention mainly issues of culture shock and communication. The practical part includes research. The aim of the research was to determine what knowledge of a foreign language the medical staff has. Another objective is to determine whether staff uses available means to communicate with a stranger. In the practical part I mention the most popular methods of communication. The last objective was to determine how often the medical staff meets with treating foreigners. It was used questionnaire for healthcare staff as a research method.
Keywords Multicultural Nursing, minorities, communication
Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat hlavně paní Mgr. Radce Křepinské za odborné vedení a cenné rady při psaní této práce. Dále děkuji všem respondentům, kteří spolupracovali na vzniku výzkumu o dané problematice. Velmi děkuji za ochotu.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.
V Jihlavě dne 23. 4. 2014 ........................................ Veronika Matysová
Obsah
1
2
Úvod .......................................................................................................................... 7 1.1
Cíl práce ....................................................................................................................... 8
1.2
Hypotézy ...................................................................................................................... 8
Teoretická část ........................................................................................................... 9 2.1
Multikulturní – transkulturní výchova ..................................................................... 9
2.1.1 2.2
Základní pojmy používané v souvislosti s multikulturní problematikou .......... 10
2.2.1
Etnikum, etnická skupina .......................................................................... 10
2.2.2
Národ, národnost, národnostní menšina ................................................... 10
2.2.3
Rasy, rasismus, xenofobie ........................................................................ 12
2.3
Cizinec ....................................................................................................................... 13
2.3.1
Cizinec jako pojem ................................................................................... 13
2.3.2
Přechodný, trvalý pobyt ............................................................................ 13
2.3.3
Cizinci na území ČR ................................................................................. 14
2.4
Kulturní šok ............................................................................................................... 14
2.4.1
Fáze kulturního šoku ................................................................................. 14
2.4.2
Psychosomatické dopady kulturního šoku ................................................ 15
2.5
Teorie transkulturního ošetřovatelství ................................................................... 15
2.5.1 2.6
Koncepce teorie ........................................................................................ 16
Interkulturní komunikace ve zdravotnictví ........................................................... 17
2.6.1
Verbální komunikace – komunikace pomocí slov .................................... 18
2.6.2
Jazyk ......................................................................................................... 18
2.6.3
Genealogická klasifikace jazyků .............................................................. 18
2.6.4
Neverbální (mimoslovní) komunikace ..................................................... 19
2.7
3
Vysvětlení pojmu multikulturní výchova ................................................... 9
Alternativní způsoby komunikování v ošetřovatelství ........................................ 21
2.7.1
Komunikační karty (piktogramy) ............................................................. 21
2.7.2
Komunikace pomocí tlumočníka .............................................................. 22
Praktická část ........................................................................................................... 23 3.1
Metodika výzkumu ................................................................................................... 23
3.2
Charakteristika respondentů .................................................................................... 24
3.3
Vlastní výsledky výzkumu ...................................................................................... 25
3.3.1
Pasivní znalost cizích jazyků .................................................................... 25
3.3.2
Aktivní znalost cizích jazyků .................................................................... 26
3.3.3
Použití cizího jazyka při komunikaci s cizincem...................................... 27
3.3.4
Četnost použití cizího jazyka .................................................................... 29
3.3.5
Účast na kurzech cizího jazyka ................................................................. 30
3.3.6
Přednášky/ kurzy o multikulturním ošetřovatelství .................................. 33
3.3.7
Zájem o přednášky z multikulturního ošetřovatelství............................... 34
3.3.8
Zkušenosti s ošetřováním cizince ............................................................. 35
3.3.9
Použití cizího jazyka ke komunikaci ........................................................ 37
3.3.10
Komplikace při ošetřování cizince ........................................................... 38
3.3.11
Způsoby k usnadnění komunikace ............................................................ 40
3.3.12
Nejefektivnější způsob komunikace ......................................................... 41
3.3.13
Překladatelé ............................................................................................... 42
3.3.14
Zkušenost s ošetřováním pacienta s náboženským přesvědčením ............ 43
3.3.15
Přístup k ošetřování cizince ...................................................................... 45
3.3.16
Kvalita uspokojení potřeb ......................................................................... 46
3.3.17
Specifické požadavky jiných kultur .......................................................... 47
3.3.18
Znalost pojmu xenofobie .......................................................................... 48
3.3.19
Znalost pojmu kulturní šok ....................................................................... 49
3.4 4
Diskuze............................................................................................................. 50
Závěr ........................................................................................................................ 54
„ Pacient zvídá, aniž chce znát celou pravdu. A umění odpovědět patří k nejobtížnějším medicínským disciplínám.“ Adolf Branald
1 Úvod Za téma své bakalářské práce jsem si vybrala Ošetřování cizinců. Pro mě je toto téma velmi zajímavé z mnoha důvodů. V dnešní době se setkáváme s cizinci téměř denně, a proto si myslím, že by všichni bez rozdílů vzdělání měli vědět, jak se k nim chovat a znát alespoň základní informace o jejich životě. Touto prací bych chtěla dosáhnout především zkvalitnění péče o klienty cizí příslušnosti. Myslím si, že náš stát je již velmi vyspělý a proto můžeme těmto klientům nabídnout velmi kvalitní péči, stejně tak jako v jiných státech světa. V celé této problematice vidím zejména jeden problém, který alespoň jednou řešili asi všichni v každém zdravotnickém zařízení. Tímto problémem je komunikace. Ne každý se umí bez problému domluvit alespoň jedním cizím jazykem, i když by to v dnešní době měla být nutnost. A proto doufám, že se jednou tato situace zlepší a nebude pro nás komunikace představovat tak významný problém, jako je tomu dnes. Česká republika je již vyspělý stát, nasvědčuje tomu i velká imigrace skupin, ale i jednotlivců ze sousedních států (a nejen ze sousedních). Proto se na ulicích stále více potkáváme s lidmi odlišnými nejen původem, ale i barvou pleti. Proto jsme byli donuceni přijmout je do společnosti a pochopit význam multikulturalismu. (Ivanová, 2005) Když se situace v naší zemi po roce 1989 výrazně změnila, a cestování v tomto roce zaznamenalo obrovský růst, pořád pokládáme lidi jiných národnosti za něco výjimečného. „ Přestože slovo „cizinec“ (pro zajímavost ve staročeštině cuzokrajín) má stejný základ jako „cizí“, nemělo by to znamenat, že lidé, kteří k nám přicházejí odjinud, mají zůstat nepoznaní, odcizení.“ (Ivanová, 2005, str. 8) Proto je důležité (a to nejenom ve zdravotnictví), pochopit jejich hodnotový systém a na něm pak stavět kvalitní ošetřovatelskou péči. (Ivanová, 2005)
7
1.1 Cíl práce Zjistit, jaké jsou znalosti cizího jazyka u zdravotnického personálu. Zjistit, zda zdravotnický personál využívá všechny dostupné prostředky usnadňující komunikaci s cizincem. Zjistit,
jak
často
se
zdravotnický
personál
setkává
s
ošetřováním
klienta cizí národnosti.
1.2 Hypotézy Domnívám se, že 45 % zdravotnického personálu (lékaři i sestry) od skončení kvalifikačního vzdělání se dále nezdokonaluje v cizích jazycích. Bude převažovat pasivní znalost cizího jazyka. Domnívám se, že 70 % zdravotnického personálu používá pomůcky k usnadnění komunikace (komunikační karty, překladatele). Domnívám se, že alespoň 85 % zdravotníků se setkalo alespoň jednou s ošetřováním klienta jiné národnosti.
8
2 Teoretická část
2.1 Multikulturní – transkulturní výchova Multikulturní výchova (transkulturní, interkulturní) znamená poznávat, porozumět a zejména respektovat nejenom jednotlivce, ale i celé skupiny jiné kultury, etnika či národy. (Průcha, 2004)
2.1.1 Vysvětlení pojmu multikulturní výchova „Reagování na zdraví a nemoc není jen záležitost biomedicínská, ale i také psychosociální, kulturní, etnická a náboženská“. (Kutnohorská, 2005, str. 16) Je tedy nutné se zabývat případy, kdy je pacientem příslušník určité menšiny, který se odlišuje svými názory a reakcemi od běžného „standardního pacienta.“ I když se komunikuje i s cizinci společným jazykem, musíme mít na mysli, že se může odlišovat jinými zvyklostmi. Jedná se například o duchovní život, který je také důležitý pro úplné vyléčení pacienta. (Kutnohorská, 2005) Multikulturní výchova je oblast vědecké teorie, která se prolíná napříč několika vědami – mluvíme tedy o transdisciplinární teorii. Oblast výzkumu, který vychází jak z teorie, tak z praxe. Přináší poznatky o multikulturní realitě, v níž se rozvíjí současná civilizace. (Průcha, 2001) „Oblast infrastruktury, jež vytváří organizační a informační základnu pro teorii, výzkum a realizaci multikulturní výchovy.“ „Oblast praxe, edukační a osvětové činnosti, realizované ve školách a institucích celoživotního vzdělávání za účelem sbližování a spolupráce mezi etniky, národy, kulturami a rasami.“ (Průcha, 2001, str. 15)
9
2.2 Základní pojmy používané v souvislosti s multikulturní problematikou V této práci velmi často používám některé pojmy týkající se multikulturalismu, proto je následně v krátkosti představím. Vysvětlení pojmů vychází z mnoha oborů, které se velmi úzce prolínají (sociologie, kulturní antropologie, etnologie, pedagogika a sociální práce). (Ivanová, 2005)
2.2.1 Etnikum, etnická skupina Výraz „etnikum“ pochází z antické řečtiny, v níž ethnos znamenal „kmen, rasa, národ“, a následně latinského ethnicus což znamená pohan, pohanský. (Ivanová, 2005) Tento pojem se používá také jako synonymum pro etnickou skupinu, národ nebo kmen. Příslušníky etnických skupin spojuje nejenom víra, ale i původ lidí a také dějiny odlišné od jiných etnik. Pro etnikum se sice používá jako synonymum etnická skupina, což není ale zcela přesné, neboť ne všichni příslušníci jednoho etnika jsou příslušníky stejného národa, synonymum se ale běžně používá. (Ivanová, 2005) „Etnická skupina je společenství, v němž je účast téměř vždy dána zrozením a jehož členové sdílejí pocit sounáležitosti.“ V tomto celku jsou charakteristické společné některé rysy. Jedná se především o rysy jazykové, kulturní, náboženské, dále je to pak i barva pokožky, národní nebo geografický původ předků aj. V těchto skupinách jsou již zavedeny stálé, schválené a především osvědčené způsoby existence skupin. Tyto zvyky se udržují a předávají se z generace na generaci. (Ivanová, 2005, str. 19)
2.2.2 Národ, národnost, národnostní menšina Národ Termín národ označuje celou řadu jevů, které spolu velmi úzce souvisí a pro dobré pochopení výrazu je třeba je správně použít. Jedná se zejména o jevy historické, kulturní, ekonomické, ale i sociální. (Ivanová, 2005)
10
Jednoduše lze říci, že národ je osobité a vědomé kulturní a politické společenství. Největší vliv na jeho vytváření mají společné dějiny a také společné území. K této definici se uvádějí 3 hlavní typy kritérií, jimiž jsou národy charakterizovány: 1. Kritérium kultury: jedná se hlavně o společný spisovný jazyk, společné náboženství nebo společná dějinná zkušenost 2. „Kritérium politické existence: národy mají buď vlastní stát, nebo autonomní postavení v mnohonárodnostním či federativním státě“ (Ivanová, 2005, str. 22) 3. Psychologické kritérium: jednotlivci národa sdílejí společné vědomí o své příslušnosti k určitému národu. Lidé cítí oddanost zemi, ve které se narodili – vlastenectví. (Ivanová, 2005) Národnost „Národnost je obvykle chápána jako příslušnost k určitému národu nebo etniku.“ Ivanová, 2005, str. 22) Národnost je v součastném světě vysvětlována v dvojím smyslu. Na jedné straně z pohledu etnického, z té druhé strany ve smyslu politickém. V etnickém smyslu to znamená, že lidé mají stejný jazyk, stejné dějiny, které jsou pro jejich zemi známé a charakteristické. Ve smyslu politickém to znamená, že lidé mají stejnou státní příslušnost. (Ivanová, 2005)
Národnostní menšina Ze sociologického pohledu lze možné národnostní menšinu vysvětlovat jako sociální skupinu, která: -
je podřízenou částí celkových státních společenstev,
-
má typické kulturní nebo fyzické rysy, které jsou dominantní společností takto vnímány,
-
vyznačují se vnitřní soudržností, členy skupiny spojují osobité rysy, které mohou přinášet společenské znevýhodnění,
-
členství v menšině se přenáší dědičností, 11
-
příslušníci menšin mají tendenci uzavírat manželství uvnitř skupiny (dobrovolně nebo z nedostatku jiných příležitostí). (Ivanová, 2005)
2.2.3 Rasy, rasismus, xenofobie Rasa Pojem rasa se používá zejména v biologii člověka a v antropologii. Zjednodušeně by se dalo říci, že rasa je velká skupina lidí, která je typická svými společnými tělesnými znaky. Historicky se tento pojem vyvíjel s rozvojem anatomie, kdy věda objevovala, že lidský rod (homo sapiens) není jednotný, nýbrž se odlišuje určitými anatomickými znaky, jako je například barva pokožky, vlasů a očí nebo tvar lebky a obličeje, ale i výška a tělesné proporce. Tento pojem můžeme vysvětlit jak z pohledu biologického, tak z pohledu sociologického. Rasa z biologického pohledu jsou lidé, kteří mají společné genetické znaky. V současné době rozlišujeme tři „hlavní“ rasy: 1. Plemeno euroasijské (europoidní) = bílé; rozšířené původně v Evropě a Malé a Přední Asii 2. Plemeno asijsko- americké (mongoloidní) = žlutohnědé; na většině asijské pevniny a ostrovy jihovýchodní Asii, patří sem i původní obyvatelé Ameriky 3. Plemeno ekvatoriální (negroidní) = černé; rozšíření v Africe na jih od Sahary, (Ivanová, 2005) Rasismus Rasismus je ideologie, která upřednostňuje jen jednu skupinu lidí před druhou. Většinou se jedná o lidi s odlišnou kulturou, tito lidé se pokládají za „vyvolené“. Ostatní skupiny jsou pak pro ně podřadné až méněcenné. Pokud se rasistické postoje objevují i ve vzdělání nebo v zaměstnání, může dojít dokonce až k rasovému násilí. (Ivanová, 2005) Xenofobie Pochází z řeckého xenós- příchozí, fobós- bázeň, obava. Xenofobie je psychický pocit, který se objevuje u skupin lidí, kteří se vyskytují v odlišné kultuře než ve své vlastní 12
a naráží proto na rozdíly jak ve sféře sociální, politické, tak i v ekonomické. (Ivanová, 2005)
2.3 Cizinec 2.3.1 Cizinec jako pojem Cizincem se podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. V anglických textech jsou ekvivalentem pojmu „státní občanství“ výrazy „citizenship“, ale také „nationality“ (významový posun druhého výrazu). Okamžikem nabytí státního občanství České republiky sledovaná osoba přestává být v České republice cizincem. Taková osoba se naopak stává případně součástí příslušné národnostní menšiny a středem zájmu organizací a institucí pečujících o život národnostních menšin v ČR. (Český statistický úřad, 2010)
2.3.2 Přechodný, trvalý pobyt Přechodný pobyt může být cizinci umožněn na základě: -
Přechodného pobytu na krátkodobá víza: vízum k pobytu na 90 dní, průjezdní vízum, letištní vízum, výjezdní příkaz
-
Přechodného pobytu na dlouhodobá víza: vízum k pobytu nad 90 dní nebo vízum za účelem strpění pobytu
-
Povolení k dlouhodobému pobytu: za účelem společného soužití rodiny na území, na studia na území ČR, za účelem ochrany na území apod.
Trvalý pobyt může být umožněn na základě: -
Povolení k pobytu: bez podmínky předchozího pobytu na území ČR, za podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území ČR nebo za podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území ČR
13
2.3.3 Cizinci na území ČR Na území ČR k 31. 12. 2013 bylo Ředitelstvím služby cizinecké policie a Ministerstvem vnitra ČR na území České republiky evidováno celkem 435 946 cizinců. 212 455 je cizinců s trvalým pobytem a 223 491 jsou cizinci s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů. V pořadí podle státního občanství dominují mezi cizinci v ČR občané Ukrajiny (134 281, 31 %). Následují občanství: Slovenska (71 780, 17 %), Vietnamu (60 289, 14 %), Ruska (31 807, 7 %), Polska (18 242, 4 %) a Německa (13 871, 3 %). Zatímco počty občanů Slovenska, Vietnamu a Polska meziročně klesají, počty Rusů meziročně vzrostly. Počty občanů Německa zůstaly víceméně na úrovni předchozího roku. (Český statistický úřad, 2013)
2.4 Kulturní šok Imigranti často přicházejí do země, která jim je zcela cizí. Nezvyklé jsou pro ně nejenom mnohdy klimatické podmínky, ale i strava, rituály, jazyk, zvyky i mentalita hostitelské populace. Tito lidé prožívají během bezprostředního kontaktu s neznámou kulturou traumatický proces adaptace - kulturní šok. (Kutnohorská, 2013) Tento stav je velmi stresovou záležitostí, vyznačuje se „rychlou a prudkou reakcí“, je důležité se s novou situací adekvátně vyrovnat, protože trvalý stav může mít často dlouhodobé následky. (Kutnohorská, 2013) Příloha 1 – Fáze kulturního šoku – křivka popisovaná jako dvojité „U“
2.4.1 Fáze kulturního šoku Fáze kulturního šoku z roku 1954 dle Obergova studie: Fáze „medových dnů“ nebo také „turistické fáze“: u cizince se objevují počáteční euforické reakce: okouzlení, fascinace, nadšení Fáze krize: nastává náhlý obrat, objevuje se frustrace, úzkost, hněv 14
Fáze zotavení: zahrnuje odhodlanost a kulturní učení Fáze přizpůsobení: objevuje se potěšení, že člověk dokáže fungovat v nových podmínkách (Kutnohorská, 2013)
2.4.2 Psychosomatické dopady kulturního šoku Každá kultura má vlastní specifický vliv na projevy kulturního šoku, kulturní šok je nemocí a má proto jako většina onemocnění své příčiny, symptomy a léčbu. Symptomy kulturního šoku můžou být odlišné v průběhu času. (Kutnohorská, 2013) Příklady některých symptomů:
-
smutek a melancholie
-
pocity osamělosti, izolace
-
změny temperamentu
-
deprese, ztráta identity
-
neschopnost řešit běžné problémy
-
touha a stesk po rodině, chybí pocit bezpečí a jistoty
-
skryté zdravotní problémy
-
pocity být ztracen, přehlížen, vykořisťován a zneužíván, atd. (Kutnohorská, 2013)
2.5 Teorie transkulturního ošetřovatelství - model vycházejícího slunce dle Madeleine Leiningerové Tato teorie od Madeleine Leiningerové zdůrazňuje zejména právo na vlastní kulturní hodnoty, víru a potřeby. Všeobecná sestra proto musí tyto práva respektovat, řídit se jimi. Metaparadigmatické koncepce definované podle M. Leininger: Osoba – jedinec, který rozpoznává své potřeby a dokáže je uspokojovat, zajímá se o celkový psychický i fyzický stav a využívá různé prostředky k udržení rovnováhy (koníčky, přátelé, zaměstnání, …)
15
Prostředí – skládá se zejména ze složek politických, ekonomických, sociálních, vzdělávacích, technických, náboženských a kulturních Zdraví – je to determinovaný stav pohody, který umožňuje jednotlivci vykonávat denní povinnosti, uspokojovat životní potřeby, … Ošetřovatelství – je disciplína založená na samostatnosti sestry a na vzájemné spolupráci sestry a lékaře, je to obor, který vznikal nejprve jako teoretický předmět, poté je aplikován a ověřen v praxi (Pavlíková, 2006)
2.5.1 Koncepce teorie Podle Pavlíkové (2006) teorii transkulturní péče lze dobře pochopit z grafického znázornění modelu vycházejícího slunce. Ten má 4 úrovně seřazené od nejabstraktnější po nejméně abstraktní úroveň: První úroveň: obsahuje filozofický názor a úroveň sociálního systému, které se řadí nad kulturu, Druhá úroveň: vysvětluje poznatky o rodinách, jedincích, skupinách a institucích v individuálních zdravotnických systémech a určuje kulturně specifické a významné vztahy k péči o zdraví, Třetí úroveň: uvádí charakteristiky každého systému a specifické rysy každodenní péče. (Pavlíková, 2006) Čtvrtá úroveň: „Zahrnuje rozhodování a poskytování ošetřovatelské péče v oblastech zachování nebo udržování kulturní péče, přizpůsobování nebo vyjednávání kulturní péče, tvorbu nových nebo restrukturalizaci existujících kulturních vzorců. Na čtvrté úrovni se rozvíjí transkulturní ošetřovatelství tak, že je poskytována péče shodná s hodnotami té kultury, ke které pacient/ klient patří.“ (Pavlíková, 2006, str. 69) Model vycházejícího slunce dle M. Leininger umožňuje zdravotním sestrám pochopit teorii transkulturní péče, řídit se jím a poskytovat takovou péči, která je ke klientům jiné etnické skupiny zcela adekvátní.
Příloha 2 – Model vycházejícího slunce M. Leininger 16
Systémy péče: -
Tradiční (lidový) systém péče zahrnuje nejen způsoby péče praktikované členy dané kultury nebo subkultury, ale také neučené názory, poznatky a způsoby, které jsou příslušné kultuře vlastní,
-
Profesionální (formální) systém péče je ten, který převládá v profesních institucích a preferuje ho majoritní část obyvatelstva. (Pavlíková, 2006, str. 70)
Typy péče: Transkulturní péče se dělí na tři typy, která se odvíjí od individuálních problémů a potřeb pacientů: -
Kulturní péče, která napomáhá především uchovávat nebo znovu nabývat zdraví, je proto zaměřené na jedince zdravé, ale i trpící chorobou.
-
Kulturní péče, která napomáhá k adaptaci na nové životní role a na nové (odlišné) způsoby kulturní péče. Kulturní péče, které napomáhá klientům ke změně svého zdraví, zahrnuje tedy především edukaci ze strany sestry. (Pavlíková, 2006)
2.6 Interkulturní komunikace ve zdravotnictví „Komunikace je definována jako lidská schopnost užívat výrazových prostředků (slovních a neslovních) k vytváření a udržení mezilidských vztahů. Komunikace se uskutečňuje sdělovacím procesem, v němž člověk projevuje svoje city, vůli, myšlenky a sděluje informace.“ (Honzák, 1997) Komunikace je pro všeobecnou sestru velmi důležitým nástrojem pro kvalitní ošetřovatelskou péči. Je důležitá nejen při zadání instrukcí pacientovi/ klientovi, ale i při plnění jeho potřeb k co nejpohodlnější hospitalizaci. S českým pacientem je komunikace pochopitelně jednodušší. Problém pak nastává, je- li do nemocnice přijat pacient/ klient jiné národnosti a jazyk naší skupiny neovládá nebo mu rozumí jen velmi 17
málo. Dostávají- li se pak takoví jedinci do nemocničního zařízení, aniž by měli alespoň základní znalosti našeho jazyka, dochází k neuspokojování potřeby komunikace. Tato jazyková bariéra má tak u některých jedinců za následek vyvolat frustraci, strach, hněv, úzkost, smutek a spoustu dalších nepříznivých stavů, které se mohou následně podepsat na nynějším stavu pacienta/ klienta. (Trachtová, 1999)
2.6.1 Verbální komunikace – komunikace pomocí slov Verbální komunikací rozumíme specifický lidský způsob komunikace. Má formu mluvené nebo psané řeči. Tento druh komunikace můžeme označit za historicky nejmladším a nejvyspělejším druhem komunikace. (Vybíral, 2000) Ve verbální komunikaci máme dva hlavní typy komunikace. Je jím komunikace zvuková, která představuje formu ústní a mluvenou. Dále je to pak komunikace grafická, čímž rozumíme písmo. Oba typy komunikace jsou důležité pro každodenní činnosti. (Kutnohorská, 2005)
2.6.2 Jazyk „Představy o jazyce se rozvíjely od nejstarších dob, sloužily však kulturním, společenským a náboženským motivům, které byly v každé kultuře odlišné. Dějiny lingvistiky jsou proto vlastně dějinami celé řady různým pojetí, které byly často spojené s určitou ideologií, společensko – historickou situací a kulturou.“ (Pokorný, 2010, str. 11) Podle různých zdrojů existuje v současném světě asi 3000 až 6000 jazyků. V Evropě je přibližně 50 jazyků, které se pořád aktuálně používají. (Průcha, 2010)
2.6.3 Genealogická klasifikace jazyků Genealogická klasifikace jazyků se snaží utřídit jazyky podle původu. Tento výzkum prochází zkoumáním původu gramatických forem, základních výrazů a podobně. Řada jazyků nebyla dostatečně prozkoumána a jejich historii proto neznáme. Za nejznámější jazykovou rodinu považujeme Indoevropskou rodinu. Indoevropskými jazyky mluví více než 3 miliardy lidí (většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii, Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika).
18
Další klasifikaci jazyků můžeme rozdělit do jazyků afrických, papuánských, australských a amerických. (Pokorný, 2010)
Interkulturní rozdíly ve verbální komunikaci: 1. Způsob oslovování. Jednotlivé kultury mají odlišné způsoby v oslovování na veřejnosti nebo v soukromí. V určitých zemích je upřednostňováno oslovování příjmením, popřípadě titulem, pokud to klient/ pacient vyžaduje. V severských zemích naopak nevyžadují formální oslovení. Postačí tedy jen příjmení, někdy jen křestní jméno klienta. V nemocničním zařízení je tedy vhodné předem zjistit, jak chce být klient/ pacient oslovován a dodržovat jeho přání. Všeobecná sestra by se měla také představit a říct, jak si přeje být oslovována. (Kutnohorská, 2005) 2. Jednotlivé kultury mají odlišné i zdvořilostní fráze na začátku komunikace. 3. Rozdíly v tykání a vykání. V českém jazyce rozlišujeme jednotné a množné číslo tvarem ve 2. osobě (ty/ vy). Rozdíly v tykání/ vykání znají i například v německém či francouzském jazyce. Rozdílem je pak jazyk anglický, kde používají pro tykání i vykání jen jeden tvar „you“. V případě, že chtějí člověku projevit větší úctu, používají oslovení Mr., Mrs. nebo Miss v případě slečny. (Patočka, 2000)
2.6.4 Neverbální (mimoslovní) komunikace „Neverbální komunikace je nejpůvodnější způsob sociálního chování. Nehovoříme jenom slovy, také tón hlasu a signály řeči těla jsou velmi důležité. Je obecně známo, že když spolu mluví dva lidé, tak 7 % veškerých informací sdělujeme prostřednictvím slov, 38% prostřednictvím tónu hlasu, 55 % pomocí řeči těla. Dokonce platí zásada, že když je výraz naší tváře nebo tón našeho hlasu v rozporu s našimi slovy, posluchač obvykle vnímá a přijímá to, co mu sdělujeme neverbálně.“ (Kutnohorská, 2005, str. 66) Druhy neverbální komunikace: -
Mimika: lidskou tvář ke komunikaci používáme velmi často, je tedy velmi důležitým prostředkem komunikace, mimikou dokážeme vyjádřit některé emoce a usnadňuje nám projevit své city a nálady.
19
-
Haptika: termínu haptika rozumíme tzv. doteku „kůže na kůži“. Význam této komunikace se mění v závislosti na tom, koho se dotýkáme a také v jaké situaci se
dotýkáme.
Doteková
komunikace
má
mnoho
významů
a
patří
k nejpoužívanějším formám komunikace. -
Proxemika: spočívá v zaujmutí vzdálenosti dvou subjektů, kterou představují při společné komunikaci. V tomto druhu komunikace rozeznáváme čtyři základní proxemické zóny (intimní, osobní, sociální, veřejná). Tyto zóny bývají velmi často narušovány (v MHD, v čekárnách u lékaře, atd.), je proto důležité, snažit se dodržovat alespoň určitou míru těchto zón, především pak u klientů/ pacientů jiných etnických skupin, u kterých nevíme jistě, jak budou na naši blízkost reagovat.
-
Posturologie: je také velmi důležitou součástí neverbální komunikace, která vyjadřuje držení těla. Každá kultura se liší v komunikaci držením těla. Například v naší kultuře postoj s rukama zkříženýma přes hrudník rozumíme za obranu, zatímco pro obyvatelé Fidži je tento postoj známkou respektu.
-
Kinezika: také kinetika nebo kineziologie se zabývá pohybem lidského těla. Pohybem dáváme najevo až 65 % neverbální komunikace. Například u Vietnamců je důležité pohybovat se pomalu, podávat věci s úctou. Stejně neslušné je nejen u Vietnamců ale i u Japonců smrkání na veřejnosti do kapesníku nebo dávaní si nohy na stůl a podobně.
-
Gestika: jedná se o pohyby nejen rukama, ale kteroukoliv částí našeho těla. Gestika většinou doprovází mluvené slovo a má velmi výrazný sdělovací účel. Gesta jsou ovlivňována jak vědomím, dědičností, tak i kulturou a sociálními vlivy.
-
Paralingvistika: „Paralingvistika je lingvistická disciplína, která se zabývá prajazykovými projevy, tedy souborem vokálních a hlasových projevů na hranici mezi
neverbálními
–
mimohlasovými
prostředky
a
mluvenou
řečí.“
(Kutnohorská, 2005, str. 71) -
Komunikace úpravou zevnějšku: tímto rozumíme vše, co můžeme zjistit ze způsobu oblékání, účesu, kosmetiky, značky auta, bydlení, atd. Odívání lidí se v dnešní moderní době ovlivňuje módou, přesto existují kultury, kde je toto 20
zcela tabu a dodržují se tam velmi přísné podmínky. V Indii velká část žen musí nosit oděv, tzv. čádor, kterým zahaluje celé tělo. Muslimky si zahalují alespoň vlasy. (Kutnohorská, 2005) Různé kultury přidělují individuální váhu neverbálním signálům při komunikaci, stejně tak jejich interpretace se liší. Neverbální komunikací můžeme vyjadřovat i míru sympatií, zvláště v české kultuře je zvykem posuzovat charakter podle neverbální komunikace. (Bočánková, 2009)
2.7 Alternativní způsoby komunikování v ošetřovatelství Pro navázání kontaktu s pacientem je na začátku komunikace vhodné použít pozdravení, nejlépe v jazyku, kterému pacient rozumí. V případě, že zdravotnický personál ovládá jazyk, kterým klient/ pacient mluví, považuje se za slušnost přidat jednoduchou společenskou frázi. Za předpokladu, že sestra hovoří pouze česky, je potřeba si uvědomit, že nemá smysl divoce artikulovat, mluvit hlasitě, či používat holé věty – problém není v mentální retardaci či nedoslýchavosti, ale v neznalosti jazyka, tudíž v neschopnosti verbálně komunikovat. (Špirudová, 2006) Pokud máme k dispozici tlumočníka, je nejvhodnějším prostředkem ke komunikaci. Pokud ovšem nemocnice tyto služby neposkytuje a klient/ pacient je hospitalizován bez možnosti využít k překladu své rodinné příslušníky, je nejlepším způsobem použití vhodné gestikulace, mimiky, obrázků (piktogramů). Zdravotní sestra i ostatní zdravotnický personál musí mít na paměti, že pacient je v nepřirozené situaci, cítí k nám nedůvěru, má strach a může mít bolesti. Velký význam mají proto informace, které dostane z prvních okamžiků společné komunikace a také ze způsobu našeho chování k němu. (Špirudová, 2006)
2.7.1 Komunikační karty (piktogramy) Komunikační karty (piktogramy) jsou vhodnou pomůckou pro pacienty negramotné, nebo pokud nehovoří ani jedním z jazyků, kterým jsme schopni mu poskytnout kvalitní informace potřebné k hospitalizaci (ošetření). Komunikace tímto způsobem je mnohdy zdlouhavější, ale většinou dokáže zjistit nejdůležitější informace. Každé klinické 21
pracoviště se musí přizpůsobit volbou piktogramu dle svého zaměření. Znaky piktogramů musí být natolik jednoduché, výstižné a jednoznačné, aby jeho význam pacient porozuměl a uměl ho správně pochopit. Pro pacienty, kteří s námi nechtějí, nebo z jakéhokoliv důvodu nemohou komunikovat, je tato metoda nepoužitelná. (Špirudová, 2006) Příloha 3 - Ukázka komunikačních karet
2.7.2 Komunikace pomocí tlumočníka V případě potřeby nasazení tlumočníka se děje na základě vzneseného požadavku. Každé oddělení má umožněn přístup do intranetu, kde je zveřejněn seznam překladatelů, a tím pádem si může vyhledat tlumočníka a sám se s ním kontaktovat. Nejčastěji tyto služby využívají lékaři (60 %) za účelem odebrání anamnézy na začátku hospitalizace, sdělení výsledků, vysvětlení plánovaných vyšetření, získání souhlasu k operaci či jinému zákroku, a poté před propuštěním pacienta do domácí péče a k edukaci. (Špirudová, 2006) Při komunikaci s cizincem přes tlumočníka by se měly dodržovat následující zásady: -
Nechat klientovi a tlumočníkovi počáteční čas na vzájemné seznámení se.
-
Mluvit pomalu, v krátkých větách, ponechat čas tlumočníkovi, aby mohl přeložit text.
-
Adresovat otázky přímo na klienta, ne na tlumočníka.
-
Ověřit si, zda tlumočník zná nejen jazyk, ale také kulturní podmíněnost.
-
Trvat na tom, aby tlumočník překládat přesně, co klientovi říkáme, a nemodifikovat překlad.
-
Na závěr vždy poděkovat tlumočníkovi za překlad. (Kutnohorská, 2005, str. 80)
Příloha 4 – Vyjádření souhlasu pacienta k tlumočení
22
3 Praktická část V praktické části popisuji metodiku výzkumné práce. Jsou zde informace o tom, jak výzkum probíhal, kdo se výzkumu účastnil, kde jsem sbírala potřebné informace k závěrečnému vyhodnocení praktické části. V další části jsou uvedeny vlastní výsledky výzkumu.
3.1 Metodika výzkumu Jako metodu výzkumu jsem použila kvantitativní dotazník. Dotazník obsahoval 19 otázek. U některých otázek jsem použila doplňující podotázku, která dodávala přesnější informace. Zdravotnický personál odpovídal buď ano/ ne, nebo své odpovědi vpisovali. První otázky zjišťovaly, zdali ošetřující personál umí pasivně nebo aktivně nějaký z cizích jazyků a jestli se pravidelně účastní kurzů ke zdokonalování jazyka. Další otázky zjišťují, jestli má personál zkušenosti s ošetřováním cizinců nebo klientů s jiným než českým občanstvím, způsob komunikace. K hypotéze č. 1 (Domnívám se, že 45 % zdravotnického personálu (lékaři i sestry) od skončení kvalifikačního vzdělání se dále nezdokonaluje v cizích jazycích. Bude převažovat pasivní znalost cizího jazyka) se vztahovaly otázky č. 1, 2, 5. V těchto otázkách zjišťuji, zda mají respondenti znalost cizího jazyka pasivní nebo aktivní. V otázce č. 5, pak zjišťuji, jestli se respondenti zdokonalují v cizím jazyce. K hypotéze č. 2 (Domnívám se, že 70 % zdravotnického personálu
používá
pomůcky
k usnadnění
komunikace
(komunikační
karty,
překladatele), se vztahuje otázka č. 11. V následující otázce č. 12 pak zjišťuji, který způsob komunikace jim nejvíce vyhovoval. K poslední hypotéze č. 3 (Domnívám se, že alespoň 85 % zdravotníků se setkalo alespoň jednou s ošetřováním klienta jiné národnosti) se vztahuje otázka č. 8, podotázkou jsem pak zjišťovala, o které národnosti se zdravotnický personál nejčastěji staral.
23
Dohromady bylo rozdáno 160 dotazníků. Vráceno bylo 123 dotazníků (66 %). Kvůli nepřesným informacím bylo 18 dotazníků vyřazeno (11 %), pro praktickou část bylo tedy použito 105 dotazníků (65,6 %). 11% 23%
Nevráceno Vráceno Vyřazeno
66%
Graf 1: Návratnost dotazníku použitých pro výzkum
3.2 Charakteristika respondentů Dotazníky byly rozdány náhodně na různých odděleních Nemocnice Jihlava, v ambulancích polikliniky Jihlava a Třeště. Výzkumu se účastnili jak lékaři, tak všeobecné sestry a zdravotní asistenti.
24
3.3 Vlastní výsledky výzkumu 3.3.1 Pasivní znalost cizích jazyků V grafu 2 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Jaké cizí jazyky ovládáte pasivně? (pouze porozumění)
60 50
Absolutní četnost
50
44
40
40 30 20 10 2
1
1
4
0 Německý
Anglický Francouzský Španělský
Ruský
Italský
Žádný
Jazyk Graf 2: Pasivní znalost cizího jazyka
Z grafu č. 2 je patrné, že německý jazyk ovládá pasivně 44 respondentů (42 %). Anglický jazyk ovládá 40 respondentů (38 %). Francouzský a italský jazyk ovládá jen 1 respondent, což tvoří pouhé 1 %. Španělský jazyk ovládají jen 2 lidé (2 %). Nejvíce lidí (48 %) uvedlo, že ovládá pasivně ruský jazyk, což je 50 respondentů. 4 lidé (4 %) pak v dotazníku uvedli, že nemají žádnou pasivní znalost jazyka.
25
3.3.2 Aktivní znalost cizích jazyků V grafu 3 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Jaké cizí jazyky ovládáte aktivně? (dobře rozumíte psanému textu i se bez větších problému domluvíte)
60 49
Absolutní četnost
50 40 26
30
18
20 14 10 2
2
1
Slovenský
Arabský
0 Německý
Anglický
Francouský
Ruský
Žádný
Jazyk Graf 3: Aktivní znalost cizího jazyka
Z grafu č. 3 vidíme následující informace: Aktivní znalost německého jazyka má 14 respondentů (13 %). Anglický jazyk ovládá 26 respondentů, což představuje 25 %. Aktivní znalost francouzského a slovenského jazyka uvedli 2 lidé (2 %). Aktivní znalost ruského jazyka uvedlo 18 respondentů (17 %). Pouze 1 respondent (1 %) v dotazníku uvedl, že ovládá aktivní znalost arabského jazyka. 49 (47 %) pak uvedlo, že nemají žádnou zkušenost s aktivní znalostí jakéhokoli cizího jazyka.
26
3.3.3 Použití cizího jazyka při komunikaci s cizincem V grafu 4 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Použil (a) jste někdy cizí jazyk při komunikaci s pacientem?
37% Ne Ano 63%
Graf 4: Použití cizího jazyka při komunikaci s pacientem
V dotazníku uvedlo 66 respondentů (63 %), že již použili cizí jazyk ke komunikaci s pacientem, který neuměl český jazyk. 39 respondentů (37 %) pak nemá zatím zkušenost s komunikací s pacientem v jiném než v českém jazyce.
27
Doplňující otázkou bylo, jaký cizí jazyk ke komunikaci uvedených 66 respondentů použilo:
35
Absolutní četnost
30
29
25 20 20
17
15 10 5
1
1
Francouzský
Arabský
0 Anglický
Německý
Ruský
Jazyk Graf 5: Použití cizího jazyka v praxi
Z výše uvedeného grafu vidíme následující informace: Anglický jazyk použilo 29 respondentů (44 %). Německý jazyk 20 respondentů (30 %). Ruský jazyk použilo v praxi 17 respondentů, to představuje 26 %. Francouzský a arabský jazyk použili ke komunikaci jen 2 lidé. Každý z jazyků tedy představuje pouhé 1 %.
28
3.3.4 Četnost použití cizího jazyka V grafu 6 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Pokud ano, přibližně kolikrát jste cizí jazyk použil (a)?
50 45
43
Absolutní četnost
40 35 30 25 20
20 15 10 5
1
2
více jak 10x
více jak 20x
0 1x - 3x
4x - 10x
Četnost použití jazyka Graf 6: Četnost použití cizího jazyka v praxi
Graf č. 6 ukazuje, že 43 respondentů (65 %) použilo jazyk 1x – 3x. 20 respondentů (30 %) použilo jazyk v rozmezí 4x – 10x. Více jak 10x odpověděl v dotazníku jen 1 respondent (2 %). A více jak 20x odpověděli 2 respondenti, představují proto 3 %.
29
3.3.5 Účast na kurzech cizího jazyka V grafu 7 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Účastníte se pravidelných kurzů ke zdokonalování jazyka?
12%
Ne Ano
88%
Graf 7: Účast na kurzech cizích jazyků
Jak graf č. 7 názorně ukazuje, na kurzy cizích jazyků dochází pravidelně jen 13 respondentů (12 %). Ostatních 92 respondentů (88 %) se dále v cizím jazyku nezdokonaluje.
30
Respondenti dále k otázce č. 5 doplňovali 2 následující podotázky: Otázka: Pokud se pravidelně účastníte cizího jazyka, uveďte jakého.
12 10
Absolutní četnost
10 8 6 3
4 2 0 Anglický
Německý
Jazyk Graf 8: Účast na kurzech cizích jazyků
Na grafu č. 8 vidíme, že 10 ze 13 respondentů (77 %) se účastní jazyka anglického. Kurzy německého jazyka navštěvují pravidelně jen 3 respondenti (23 %). V dotazníku neuvedl žádný z respondentů, že by se pravidelně účastnil jiného cizího jazyka.
31
Otázka: Pokud se pravidelně účastníte kurzu cizího jazyka, uveďte, jak často:
9
8
Absolutní četnost
8 7 6 5 4 3
2
2
2
1
1 0 1x/ týden
1x/ 14 dní
2x/ týden
1x/ měsíc
Četnost návštěvování kurzu Graf 9: Četnost navštěvování kurzu cizího jazyka
Graf č. 9 ukazuje, že 8 respondentů (62 %) se zúčastňuje kurzu cizího jazyka 1x za týden. 1x za 14 dní pak kurz navštěvují 2 respondenti (15 %). 2x / týden také 2 respondenti (15 %). Pouhý 1 respondent uvedl, že se kurzu účastní 1x za měsíc, představuje 8 %.
32
3.3.6 Přednášky/ kurzy o multikulturním ošetřovatelství V grafu 10 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Pořádá nemocnice (jiná organizace), ve které pracujete, přednášky nebo kurzy o multikulturním ošetřovatelství?
26%
Ano Ne
51%
Nevím
23%
Graf 10: Pořádání kurzů o multikulturním ošetřovatelství
Z grafu č. 10 vidíme následující informace: 24 respondentů (23 %) v dotazníku uvedlo, že nemocnice (nebo jiná organizace), kde pracují, nepořádá přednášky nebo kurzy na téma multikulturní ošetřovatelství. Následujících 27 respondentů (26 %) odpovědělo, že nemocnice kurzy i přednášky pořádá. Ostatních 54 respondentů (51 %) uvedlo odpověď nevím.
33
3.3.7 Zájem o přednášky z multikulturního ošetřovatelství V grafu 11 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Chtěli byste se účastnit různých seminářů a kurzů pro zlepšení informovanosti o jiných národnostech?
35%
Ano Ne
65%
Graf 11: Zájem o semináře nebo kurzy o jiných národnostech
Graf č. 11 ukazuje, že 68 respondentů (65 %) by mělo zájem o kurzy či přednášky o jiných národnostech. 37 respondentů (35 %) pak uvedlo, že zájem o přednášky nebo kurzy nemají.
34
3.3.8 Zkušenosti s ošetřováním cizince V grafu 12 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Pečovali jste za dobu své praxe o cizince nebo pacienta jiné národnosti? Pokud ano, napište o jaké.
2%
Ano Ne
98%
Graf 12: Zkušenost s péčí o cizince nebo pacienta jiné národnosti
103 respondentů (98 %) na výše znázorněném grafu v dotazníku odpovědělo, že již mají zkušenost s péčí o cizince nebo pacienta jiné národnosti. Jen 2 respondenti (2 %) uvedli, že zkušenosti s péčí zatím neměli.
35
Podotázkou jsme zjišťovali, o jaké národnosti zdravotnický personál pečoval. Respondenti mohli uvést více možností.
80
Absolutní četnost
70 60 50 40 30
74 62
55 43 29 29 20
20
10
10
9
4
3
3
2
2
1
1
1
1
1
0
Národnosti Graf 13: Národnosti, o které personál pečoval
Z následujícího grafu vidíme tyto informace: 62 respondentů pečovalo o Ukrajince, 74 respondentů pečovalo o občany Slovenska, 55 respondentů o občany Vietnamu. Dále uvedlo 43 respondentů, že již pečovalo o Němce, 29 respondentů o občany s národností Velké Británie. 29 respondentů má zkušenosti s péčí o Mongoly a 9 respondentů o občany USA. Dále 4 respondenti uvedli v dotazníku péči o Bulhary a 29 respondentů péči o ruské občany. Arábii a Maďarsko uvedli pokaždé 3 respondenti. Rakousko a Rumunsko jen 2 respondenti u každého státu. 1 respondenta mají státy Švýcarska, Itálie, Arménie, Indie a Belgie.
36
3.3.9 Použití cizího jazyka ke komunikaci V grafu 14 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Jaký jazyk jste ke komunikaci použili?
45 40
39
38
Absolutní četnost
35 27
30
25 25 20 15 10 5
1
1
Arabský
Francouzský
0 Jen český
Německý
Anglický
Ruský
Jazyk Graf 14: Použitý cizí jazyk při komunikaci s cizincem
Jen český jazyk při komunikaci s cizincem použilo 38 respondentů (36 %). Německý jazyk uvedlo 27 respondentů (26 %). 39 respondentů uvedlo jazyk anglický, představují proto 37 %. Ruský jazyk použilo ke komunikaci s cizincem 25 respondentů (24 %). Arabský a francouzský jazyk použil vždy jen 1 respondent. Každý jazyk tedy představuje 1 %.
37
3.3.10 Komplikace při ošetřování cizince V grafu 15 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Vyskytly se nějaké problémy při ošetřování cizinců?
44%
Ano Ne 56%
Graf 15: Výskyt problému při ošetřování cizinců
Z grafu č. 15 vidíme, že 45 respondentů (44 %) v dotazníku uvedlo, že neměli žádné problémy při ošetřování cizince. 58 respondentů (56 %) pak uvedlo, že se při ošetřování cizince vyskytly problémy spojené s hospitalizací.
38
Podotázkou bylo za cíl zjistit, jaké problémy se u 58 respondentů vyskytly.
60
Absolutní četnost
53 50 40 30 20
12
7
10
6 1
0 Jazyková bariéra
Kulturní odlišnosti
Neschopnost zjistit problémy pacienta
Specifické požadavky
Stravování
Zjištěné problémy Graf 16: Zjištěné problémy spojené s hospitalizací cizince
Na grafu č. 16 vidíme následující informace: 53 respondentů (91 %) v dotazníku uvedlo, že největším problémem se u komunikace s cizincem vyskytla jazyková bariéra. Kulturní odlišnosti uvedlo 7 respondentů (12 %). 12 respondentů odpovědělo, že problémem bylo neschopnost zjistit problémy pacienta (21 %). Specifické požadavky uvedlo 6 respondentů (10 %). Problémy se stravováním pak uvedl pouze 1 respondent (2 %).
39
3.3.11 Způsoby k usnadnění komunikace V grafu 17 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Jaké způsoby používáte ve svém zaměstnání k usnadnění komunikace s cizinci, kteří neumí český jazyk?
80
76 68
Absolutní četnost
70 60 50 40
40
36
30 20 4
10
1
9
0
Druhy komunikace Graf 17: Používané druhy komunikace s cizinci
Jak znázorňuje graf č. 17, nejvíce používá zdravotnický personál ke komunikaci s cizincem neverbální komunikaci. Tuto možnost uvedlo 76 respondentů (74 %). Další nejpoužívanější metodou, je komunikace prostřednictvím rodinných příslušníků. Tu používá 68 respondentů (66 %). Komunikační karty používá 40 respondentů (39 %). Možnost překladatele využívá 36 respondentů (35 %).
40
3.3.12 Nejefektivnější způsob komunikace V grafu 18 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Který způsob vám v komunikaci nejvíce pomohl?
38
40
Absolutní četnost
35
33
30 25 25 20 15 10 10 3
5
1
0 Neverbální Komunikační komunikace karty/ piktogramy
Překladatel
Rodinní příslušníci
Verbální jazyk (znalost)
Google překladač
Možnosti komunikace
Graf 18: Nejefektivnější možnosti komunikace s cizinci
Graf č. 18 ukazuje, že nejefektivnější možností komunikace u zdravotnického personálu je komunikace pomocí rodinných příslušníků. Tuto možnost v dotazníku uvedlo 38 respondentů (40 %). Druhou nejoblíbenější možností je neverbální komunikace. Používá ji 33 respondentů (35 %). Překladatele využívá 25 respondentů (27 %). Piktogramy a komunikační karty používá 10 respondentů (11 %). Znalost cizího jazyka postačila u 3 respondentů (3 %). 1 respondent (1 %) uvedl, že nejvíce mu pomohl google překladač.
41
3.3.13 Překladatelé V grafu 19 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Na jaké překladatele máte v nemocnici kontakt?
57
60
Absolutní četnost
50 40
36
35
30 20
24 16 13
13 7
8
10
1 0
Překladatele Graf 19: Překladatelé k dispozici zdravotnickému personálu v místě jejich pracoviště
Znázorněný graf č. 19 ukazuje, jaké překladatele má zdravotnický personál k dispozici ke komunikaci s cizincem v místě svého pracoviště. Na grafu jsou následující informace: německé překladatele má k dispozici 36 respondentů (34 %). Anglické tlumočníky 35 respondentů (33 %), francouzské 16 respondentů (15 %). Na Vietnamské překladatele má kontakt 24 respondentů (23 %) a na Mongolské 13 respondentů (12 %). Ukrajinské překladatele uvedlo 8 respondentů (8 %), Ruské 13 respondentů (12 %). Maďarské překladatele uvedl pouze 1 respondent (1 %). 57 respondentů (54 %) pak neví, jaké má jejich organizace k dispozici tlumočníky.
42
3.3.14 Zkušenost s ošetřováním pacienta s náboženským přesvědčením V grafu 20 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Pečovali jste za dobu své praxe o cizince se specifickými požadavky ve vztahu k náboženskému přesvědčení?
12%
14% Ne Ano Nevím
74%
Graf 10: Zkušenost s péčí o cizince s náboženským přesvědčením
Graf č. 20 ukazuje, že 78 respondentů (74 %) nemá zkušenosti s péčí o cizince se specifickými požadavky ve vztahu k náboženskému přesvědčení. 15 respondentů (14 %) zkušenosti s péčí má a 12 respondentů (12 %) odpovědělo v dotazníku možností nevím.
43
Podotázkou jsme zjišťovali, o které náboženství se v případě kladné odpovědi jednalo.
9 8 8
Absolutní četnost
7 6 6 5 4 3 2 1
1
1 0 Římskokatolické
Judaismus
Islám
Svědci Jehovovi
Náboženství Graf 11: Náboženské přesvědčení, se kterým se personál setkal při ošetřování
Na grafu č. 21 vidíme, že 8 respondentů (53 %) má již zkušenosti s ošetřováním cizince, který vyznával římskokatolické náboženství. 6 respondentů (40 %) uvedlo, že mají zkušenosti s ošetřováním cizince, který vyznával islám. Judaismus a Svědci Jehovovi uvedl u každé odpovědi pouze 1 respondent (1 %).
44
3.3.15 Přístup k ošetřování cizince V grafu 22 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Pokud se vám na oddělení naskytne možnost pečovat o cizince, který neumí český jazyk tak: -
Sám (a) se aktivně zapojíte, práci budete brát jako přínosnou
-
Navrhnete přenechat práci nějaké jiné kolegyni, u které si myslíte, že s tím má větší zkušenosti
-
Práce pro vás bude nepříjemná, ale budete se snažit poskytnout mu takovou péči, jako jiným klientům
60
54
Absolutní četnost
50 40 29 30 22 20 10 0 Sám (a) se aktivně zapojíte… Navrhnete přenechat práci…
Práce pro vás bude nepříjemná…
Ochota práce o cizince Graf 12: Zapojení se do práce zdravotnického personálu o cizince
Z grafu č. 22 je zřejmé, že 54 respondentů (51 %) se aktivně zapojí do péče o cizince a práci budou brát jako přínosnou. 22 respondentů (21 %) navrhne přenechat práci jiné kolegyni, u které si myslí, že má větší zkušenosti. 29 respondentů (28 %) uvedlo, že práce pro ně bude nepříjemná, ale budou se snažit poskytnout takovou péči, kterou by poskytli i jiným klientům.
45
3.3.16 Kvalita uspokojení potřeb V grafu 23 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Jak dokážete sám (a) zajistit uspokojení potřeb v rámci ošetřovatelské péče u cizích státních příslušníků (pokud neumí český jazyk)?
80
75
Absolutní četnost
70 60 50 40 30 20
19 9
10
2
0 Výborně
Průměrně
Nedostatečně
Standardně
Kvalita oše. péče Graf 13: Kvalita uspokojení potřeb a poskytování oše. péče u cizinců
Na tuto otázku, jak ukazuje graf č. 23, odpovědělo 19 respondentů (18 %), že umí zajistit výborně uspokojení potřeb v rámci ošetřovatelské péče u cizích státních příslušníků. Odpověď průměrně uvedlo v dotazníku 75 respondentů, tedy většina (71 %). 9 respondentů (9 %) si myslí, že jejich péče u těchto klientů je nedostatečná. 2 respondenti (2 %) pak uvedli odpověď standardně.
46
3.3.17 Specifické požadavky jiných kultur V grafu 24 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Jaký je váš postoj ke specifickým požadavkům jiné kultury? -
Snažím se je tolerovat, pokud je to možné
-
Pacient by se měl přizpůsobit
-
Hledám způsoby, jak tyto požadavky zjistit
-
Nehledám způsoby, jak tyto potřeby zjistit, jiné kultury mě nezajímají
90
84
Absolutní četnost
80 70 60 50 40 29
30 16
20 10
1
0 Snažím se je tolerovat…
Pacient by se měl přizpůsobit
Hledám způsoby, jak… Nehledám způsoby, jak…
Postoje ke specifickým požadavkům Graf 14: Postoj ke specifickým požadavkům jiné kultury
V grafu č. 24 vidíme tyto informace: 84 respondentů (80 %) v dotazníku uvedlo, že se snaží jiné kultury tolerovat, pokud je to možné. 16 respondentů (15 %) uvedlo, že by se měl pacient přizpůsobit. 29 respondentů (28 %) hledá způsoby, jak tyto požadavky zjistit. Pouze 1 respondent (1 %) nehledá způsoby, jak tyto potřeby zjistit, jiné kultury respondenta nezajímají.
47
3.3.18 Znalost pojmu xenofobie V grafu 25 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Víte, co znamená pojem xenofobie? -
Je to dlouhotrvající strach ze všech výkonů, vyšetření a výsledků vyšetření. Nezáleží na věku či pohlaví pacienta.
-
Je to tzv. „strach z neznámého“, objevuje se, pokud se sociální skupiny ocitají v sociální, ekonomické či polické krizi.
-
Pacient touto fobii trpí strachem z injekcí
120 103
Absolutní četnost
100 80 60 40 20 2 0 Je to tzv. "strach z neznámého"…
Je to dlouhotrvající strach…
Pojem xenofobie
Graf 15: Znalost pojmu xenofobie
Jak je zřejmé z grafu 25, 103 respondentů (98 %) uvedlo odpověď, že xenofobie je tzv. „strach z neznámého“, který se objevuje, pokud se sociální skupiny ocitají v sociální, ekonomické či politické krizi, tato odpověď je správná. 2 respondenti (2 %) uvedli první odpověď, tvrdí, že je to dlouho trvající strach ze všech výkonů, vyšetření a výsledků vyšetření. Tato odpověď není správná. Poslední možnost, že pacient touto fobií trpí strachem z injekcí, nikdo neuvedl.
48
3.3.19 Znalost pojmu kulturní šok V grafu 26 jsou uvedeny odpovědi na otázku: Znáte pojem kulturní šok? -
Znamená, že člověk, který navštíví jinou kulturu (jiný stát) nezná zvyky ani mentalitu
-
Kulturní šok nastává v případě, když se daná země dostane do politických problémů
-
Je to psychická reakce, kterou prožívá člověk přemístěný do kultury velmi odlišné od jeho vlastní
-
Tento pojem neznám, nevím, co znamená
100
94
90
Absolutní četnost
80 70 60 50 40 30 20 10
5
6 0
0 Znamená, že člověk, Kulturní šok nastává v který navštíví… případě,…
Je to psychická reakce, …
Tento pojem neznám, nevím…
Pojem kulturní šok Graf 16: Znalost pojmu kulturní šok
V grafu č. 26 vidíme, že 94 respondentů (89 %) odpovědělo na otázku správně. Uvedli, že kulturní šok je psychická reakce, kterou prožívá člověk přemístěný do kultury velmi odlišné od jeho vlastní. 5 respondentů (5 %) uvedlo první možnost, tato odpověď je ale mylná a 6 respondentů (6 %) tento pojem vůbec nezná. Druhou možnost neodpověděl žádný z respondentů.
49
3.4 Diskuze Před vypracováním bakalářské práce jsem si stanovila 3 hlavní hypotézy. V této kapitole se zabývám jejich potvrzením či vyvrácením. Hlavním cílem výzkumu bylo zmapovat, jaké jsou znalosti (pasivní/aktivní) cizího jazyka u ošetřovatelského personálu. Další hypotéza vyhodnocovala, zda personál používá všechny dostupné prostředky pro komunikaci s cizincem, jako jsou komunikační karty, piktogramy, překladatele apod. Poslední hypotézou jsem zjišťovala, jestli se zdravotnický personál setkal alespoň jednou za dobu své praxe s ošetřováním cizince.
Vyhodnocení hypotéz Hypotéza č. 1: Domnívám se, že 45 % zdravotnického personálu (lékaři i sestry) od skončení kvalifikačního vzdělání se dále nezdokonaluje v cizích jazycích. Bude převažovat pasivní znalost cizího jazyka. Tato hypotéza se potvrdila. Z výzkumu vychází, že od skončení kvalifikačního vzdělání se dále nezdokonaluje v cizích jazycích 88 % respondentů. To znamená, že ze 105 respondentů se pravidelně účastní kurzu cizího jazyka pouze 13 z nich. Tento výsledek potvrzuje i druhou část hypotézy. U zdravotnického personálu převládá pasivní znalost cizího jazyka. Pouze 4 % respondentů v dotazníku odpověděli, že neovládají ani pasivní znalost cizího jazyka. Ze 105 respondentů má tedy 96 % alespoň základní znalosti cizího jazyka. 53 % respondentů v dotazníku uvedlo, že mají aktivní znalost alespoň jednoho cizího jazyka.
Hypotéza č. 2: Domnívám se, že 70% zdravotnického personálu používá pomůcky k usnadnění komunikace (komunikační karty) nebo překladatele. Tato hypotéza se opět potvrdila. Z výzkumu je zřejmé, že pomůcky k usnadnění komunikace používá 74 % personálu. Vycházela jsem z informace, že ze 105 respondentů již mělo zkušenost s ošetřováním cizince 98 % lidí, z nichž 74 % respondentů nějakou pomůcku ke komunikaci používá. Tuto hypotézu zjišťovala v dotazníku otázka č. 11. Komunikační karty a piktogramy používá v praxi 39 % respondentů. Překladatele využívá při komunikaci s cizincem 35 % respondentů. 50
Nejvíce respondentů uvedlo, že jako prostředek ke komunikaci používají jen neverbální komunikaci (74 % respondentů). Na druhém místě jsou pak rodinní příslušníci, kteří jsou využíváni 66 % respondenty, a 40 % z nich v následující otázce odpovědělo, že to byl způsob komunikace, který jim i nejvíce pomohl.
Hypotéza č. 3: Domnívám se, že alespoň 85% zdravotníků se setkalo alespoň jednou s ošetřováním klienta jiné národnosti. Tato hypotéza se také potvrdila. Tuto hypotézu jsme zjišťovali v dotazníku z otázky č. 8. Celkový počet respondentů byl 105, z nichž se 98 % setkalo za dobu své praxe s ošetřováním pacienta/klienta jiné národnosti. Nejvíce se zdravotnický personál setkával (podle podotázky č. 8) s pacienty se slovenskou a ukrajinskou příslušností. Velké zkušenosti mají ale i s ošetřováním Vietnamců, Němců a Mongolů.
Jedním z největších přínosů této bakalářské práce je i zjištění, že se personál v našich nemocnicích setkává poslední léta s ošetřováním cizince celkem pravidelně. Tento fakt potvrzuje zjištěná informace, že z celkových 105 respondentů se 103 setkalo za svojí praxe ve zdravotnickém zařízení s ošetřováním cizince. Jak píše ve své knize Harald Christian Scheu nebylo tomu tak vždy. Ve svém díle zmiňuje, že cizinci v České republice jsou relativně nových fenoménem. Během více než čtyřiceti let komunismu byla migrace do Československa značně omezena, a tak měla Česká republika kontakt s cizinci velmi minimální. V té době ale započala spolupráce s dalšími komunistickými státy (např. Vietnam, Mongolsko), jejich obyvatelé pak zde získali jak pracovní příležitosti, tak možnost studovat. Že se s pacienty této národnosti setkáváme relativně často, dokazuje i graf č. 13. Po roce 1989 se otevřely hranice a cizinci k nám začali přicházet ve větší míře, dnes se s nimi potkáváme při každodenních činnostech, respektujeme je a bereme je za sobě rovné. (Harald Christian Scheu, 2011) Z výzkumu jsme se dozvěděli dostatek informací, které souvisí s komunikací s pacientem, který neumí český jazyk. Respondenti v dotazníku uvedli, že nejčastější komunikací s cizincem je komunikace neverbální. Touto problematikou se zabývá ve své knize i Jana Kutnohorská (2013). Potvrzuje, že neverbální komunikace je u ošetřování cizince velmi důležitá. Je významná, jak při znalosti tak neznalosti jazyka, 51
kterým hovoří příslušník jiné kultury. Pak je nutné si uvědomit, že obzvlášť cizinci hospitalizovaní v nemocnici, kde personál nerozumí jeho jazyku, hraje neverbální komunikace velkou roli. Nesmíme zapomenout, že jejich zvyky se mohou od našich velmi lišit. Češi používají neverbální komunikaci velmi často, ať jsou to gesta nebo mimika a znají symboliku těchto gest. Hospitalizovaní klienti/pacienti v našich zařízeních se pak mohou setkat s gesty, které mají v jejich kultuře zcela odlišné vysvětlení a můžeme u pacienta vyvolat nedůvěru nebo pobouření. Je nutné tedy znát alespoň základní znaky dané kultury, a tím předejít této nežádoucí situaci. Tuto informaci popisuje i Tatjana Šišková (2001) ve své knize s názvem Menšiny a migranti v České republice.
Návrhy na řešení zjištěných nedostatků Za největší nedostatek považuji informaci, která je patrná z grafu č. 19. 51 % respondentů v dotazníku uvedlo, že neví, na jaké překladatele mají v jejich zaměstnání kontakt. Tento problém vychází zřejmě z nedostatečné informovanosti, kde tlumočníka sehnat pro práci s cizincem. Bohužel tuto informaci potvrzuje i fakt, že všeobecné sestry v jihlavské nemocnici mají malé zkušenosti s NIS (nemocniční informační systém). Velké množství sester se v tomto systému ne moc dobře orientuje, a proto z něj neumí zjistit potřebné informace spojené s hospitalizací. Velkou pomocí by bylo sestavit přednášku/kurz jak tento systém používat a připravit informační systém, který bude přehledný a bude poskytovat jasné a srozumitelné informace. Dalším nedostatkem je nízká znalost aktivního jazyka u zdravotnického personálu. Návrhem na minimalizování tohoto problému bych doporučila kurzy cizích jazyků. Nejlepším řešením by bylo, kdyby tyto kurzy měl zdravotnický personál zařízený v rámci nemocnice (jiné organizace) kde pracuje. Nemusel by již věnovat volný čas hledáním kurzu cizího jazyka, ale vybral by si z nabídky, kterou by mu nemocnice umožňovala. Zdravotnický personál je dobré motivovat k výuce cizího jazyka (např. finančním ohodnocením, kurzem jazyka v rekreačním zařízení, …). Stejným způsobem bych navrhla přednášky/ kurzy o problematice multikulturního ošetřovatelství (potřeby cizinců, náboženství, a podobně).
52
Ráda bych tuto práci poskytla všem zdravotníkům, kteří nemají základní informace o komunikaci s cizinci.
53
4 Závěr
Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, jaké jsou znalosti cizího jazyka u ošetřovatelského personálu. Jednalo se o znalosti pasivní i aktivní. Co se týče pasivní znalosti cizího jazyka, dovolím si poznamenat, že podle mého názoru nedopadl zdravotnický personál špatně. Ze 105 respondentů ovládá pasivní znalost cizího jazyka 96 %, což jsou velmi uspokojivé výsledky. Je zajímavé, že i v dnešním moderním světě, kde narážíme velmi často na angličtinu, umí mnoho lidí i jazyk, který se vyučoval spíše dříve. Jedná se o ruský jazyk. Celkem 48 % respondentů ho uvedli v dotazníku jako pasivní znalost cizího jazyka. Aktivní znalost jazyka ovládá podstatně méně respondentů. 47 % respondentů zde uvedli, že nemají aktivní znalost cizího jazyka. Na první příčku se dostal anglický jazyk, který ovládá 25 % respondentů. Následuje ho jazyk německý se 13 % respondenty. Dovolím si říct, že v dnešní době je znalost alespoň jednoho cizího jazyka spíše nutnost. Práce ve zdravotnickém prostředí tuto podmínku
ještě
potvrzuje.
Není
již
zvláštností,
potkat
se
na
oddělení
s pacientem/klientem jiné národnosti a je důležité, abychom nejen uměli se s klientem domluvit, ale pochopit i jeho základní potřeby, o které bychom se měli umět postarat. Dalším cílem bylo zjistit, jestli zdravotníci používají všechny dostupné pomůcky k usnadnění komunikace s cizinci. Nejvíce je používána pouze neverbální komunikace (u 74 % respondentů), následují rodinní příslušníci, tuto možnost zvolilo 66 % respondentů. Ze 103 respondentů, kteří se již setkali s ošetřováním cizince, použilo jen 39 % z nich komunikační karty/ piktogramy a 35 % překladatele. Obávám se, že největší problém je, že většina respondentů neví, jestli jsou k dispozici v jejich zařízení vůbec nějací překladatele, jak zjišťujeme v otázce č. 13. S komunikačními kartami jsem se popravdě setkala jen na jediném oddělení. Domnívám se, že personál bohužel s touto pomůckou neumí pracovat nebo se jim jako metoda ke komunikaci zdá nedostatečná. Co musím ovšem ocenit, že většina respondentů se snaží nějakým způsobem komunikaci zajistit, ať je to pouze neverbální komunikace nebo i pomocí překladače na internetu. Posledním cílem této bakalářské práce bylo zjistit, kolik zdravotníků se za dobu své praxe setkalo s ošetřováním cizince. Výsledky této hypotézy mě potěšily. Ze 105
54
respondentů se 98 % již setkalo s ošetřováním klienta jiné národnosti a to jsou velmi uspokojivé výsledky. Z otázky č. 17 je patrné, že většina respondentů bere tuto zkušenost za přínosnou. Odpovědělo tak 51 % respondentů. Jediný respondent uvedl, že nehledá způsoby, jak potřeby klienta zjistit, protože ho jiné kultury nezajímají. Ostatní respondenti se snaží potřeby klienta zjistit a postarat se o jejich uspokojení. Tato práce mě velmi obohatila o zkušenosti z oblasti multikulturního ošetřovatelství. Jsem ráda, že zdravotnický personál tuto problematiku neodmítá a staví se ke zkušenosti o péči o cizince spíše pozitivně.
55
Použitá literatura:
[1]
ASLAN, E. Migrace a kulturní konflikty. Vyd. 1. Editor Harald Christian Scheu. Praha: Auditorium, 2011, 322 s. ISBN 978-808-7284-070.
[2]
BOČÁNKOVÁ, M. Intercultural communication: typical features of the Czech, British, American, Japanese, Chinese and Arab cultures. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 142 s. ISBN 978-80-245-1081-1.
[3]
Cizinci v ČR. Cizinci v ČR [online]. 2010 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/cizinci_uvod
[4]
HONZÁK, R. Komunikační pasti v medicíně: Praktický manuál komunikace lékaře s pacientem. 1.vyd. Praha: Galén, 1997, 159 s. ISBN 80-858-2460-4.
[5]
IVANOVÁ, K., ŠPIRUDOVÁ L., a KUTNOHORSKÁ J. Multikulturní ošetřovatelství 1. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 248 s. ISBN 80-247-1212-1.
[6]
KUTNOHORSKÁ, J. Multikulturní ošetřovatelství pro praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 160 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4413-1.
[7]
PATOČKA, O. O tykání a vykání. Vyd. 1. Praha: Grada, 2000, 114 s. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-0000-X.
[8]
PAVLÍKOVÁ, S. Modely ošetřovatelství v kostce. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. ISBN 978-802-471
56
[9]
POKORNÝ, J. a HANULIAK J. Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 346 s. ISBN 978-802-4728-438.
[10]
Popis: Počet cizinců- Popis aktuálního vývoje. 2013. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/o/ciz_pocet_cizincu-popis_aktualniho_vyvoje
[11]
PR CHA, J. Multikulturní výchova: teorie, praxe, výzkum. Vyd. 1. Praha: ISV, 2001, 211 p. Pedagogika (Prague, Czech Republic). ISBN 80-858-6672-2.
[12]
PR CHA, J. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 199 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3069-1.
[13]
PR CHA, J. Interkulturní psychologie: [sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů]. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 199 s. Psychologie (Portál). ISBN 80-717-8885-6.
[14]
ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Vyd. l. Praha: Portál, 2001, 188 s. ISBN 80-717-8648-9.
[15]
ŠPIRUDOVÁ, L. Multikulturní ošetřovatelství 2. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1213-X.
[16]
TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001, 185 s. ISBN 80-701-3324-4.
[17]
VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 264 s. ISBN 80-717-8291-2.
57
Seznam grafů Graf 1: Návratnost dotazníku použitých pro výzkum Graf 2: Pasivní znalost cizího jazyka Graf 3: Aktivní znalost cizího jazyka Graf 4: Použití cizího jazyka při komunikaci s pacientem Graf 5: Použití cizího jazyka v praxi Graf 6: Četnost použití cizího jazyka v praxi Graf 7: Účast na kurzech cizích jazyků Graf 8: Účast na kurzech cizích jazyků Graf 9: Četnost navštěvování kurzu cizího jazyka Graf 10: Pořádání kurzů o multikulturním ošetřovatelství Graf 11: Zájem o semináře nebo kurzy o jiných národnostech Graf 12: Zkušenost s péčí o cizince nebo pacienta jiné národnosti Graf 13: Národnosti, o které personál pečoval Graf 14: Použitý cizí jazyk při komunikaci s cizincem Graf 15: Výskyt problému při ošetřování cizinců Graf 16: Zjištěné problémy spojené s hospitalizací cizince Graf 17: Používané druhy komunikace s cizinci Graf 18: Nejefektivnější možnosti komunikace s cizinci Graf 19: Překladatelé k dispozici zdravotnickému personálu v místě jejich pracoviště Graf 20: Zkušenost s péčí o cizince s náboženským přesvědčením Graf 21: Náboženské přesvědčení, se kterým se personál setkal při ošetřování Graf 22: Zapojení se do práce zdravotnického personálu o cizince Graf 23: Kvalita uspokojení potřeb a poskytování oše. péče u cizinců Graf 24: Postoj ke specifickým požadavkům jiné kultury Graf 25: Znalost pojmu xenofobie Graf 26: Znalost pojmu kulturní šok
58
Přílohy Příloha 1 – Fáze kulturního šoku – křivka popisovaná jako dvojité „U“
Zdroj: KUTNOHORSKÁ, J. Multikulturní ošetřovatelství pro praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 160 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4413-1.
59
Příloha 2 – Model vycházejícího slunce M. Leininger
Zdroj: ŠPIRUDOVÁ, L. Multikulturní ošetřovatelství 2. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1213-X.
60
Příloha 3 – Ukázka komunikačních karet
Zdroj: ŠPIRUDOVÁ, Lenka. Multikulturní ošetřovatelství 2. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1213-X.
61
Příloha 4 – Ukázka komunikačních karet
Zdroj: ŠPIRUDOVÁ, Lenka. Multikulturní ošetřovatelství 2. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1213-X.
62
Příloha 5 – Vyjádření souhlasu pacienta k tlumočení
Zdroj: ŠPIRUDOVÁ, Lenka. Multikulturní ošetřovatelství 2. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1213-X.
63
Příloha 6 – Povolení k dotazníkovému šetření
64
Příloha 7 – Dotazník Dotazník na téma ošetřování cizinců
Dobrý den, jsem studentkou na Vysoké škole polytechnické Jihlava, studuji obor Všeobecná sestra a ráda bych Vás poprosila o vyplnění mého dotazníku. Součástí mé bakalářské práce, jejíž název je Ošetřování cizinců, je výzkum, který se zabývá kvalitou a znalostmi ošetřovatelského týmu při ošetřování pacientů s jiným než českým občanstvím. Ráda bych výsledky dotazníku použila ke zkvalitnění péče o cizince v našich nemocnicích. Vaše odpovědi jsou anonymní a nebudou použity jinde než v mé bakalářské práci. Předem velmi děkuji za Váš čas a přeji hezký den. Veronika Matysová
1. Jaké cizí jazyky ovládáte pasivně? (pouze porozumění) Německý jazyk Španělský jazyk Anglický jazyk Ruský jazyk Francouzský jazyk Jiný: _______________ 2. Jaké cizí jazyky ovládáte aktivně? (dobře rozumíte psanému textu i se bez větších problému domluvíte) Německý jazyk Španělský jazyk Anglický jazyk Ruský jazyk Francouzský jazyk Jiný: _______________ 3. Použil (a) jste někdy cizí jazyk při komunikaci s pacientem? Ano (uveďte jaký / jaké) _______________ Ne 4. Pokud ano, přibližně kolikrát jste ho použil (a)? 1x – 3x 4x – 10x jinak (uveďte kolikrát) _______________ 5. Účastníte se pravidelných kurzů ke zdokonalování jazyka? Ne Ano - uveďte jakého jazyka/jakých jazyků _______________ o Jak často? _______________
65
6. Pořádá nemocnice (jiná organizace), ve které pracujete, přednášky nebo kurzy o multikulturním ošetřovatelství? Ano Ne Nevím 7. Chtěli byste se účastnit různých seminářů a kurzů pro zlepšení informovanosti o jiných národnostech? Ano Ne 8. Pečovali jste za dobu své praxe o cizince nebo pacienta jiné národnosti? Pokud ano, napište o jaké. Ne Ano o Odkud cizinci pocházeli (zaškrtněte, případně doplňte a uveďte kolikrát)? Ukrajina Mongolsko Slovensko USA Vietnam Bulharsko Polsko Rusko Německo _______________ Velká Británie _______________
9. Jaký jazyk jste ke komunikaci použili? A kolikrát? Český jazyk _____ Německý jazyk _____ Anglický jazyk ______ Francouzský jazyk ____ 10. Vyskytly se nějaké problémy při ošetřování cizinců? Ne Ano o Zaškrtněte: Jazyková bariéra Kulturní odlišnosti 66
Vietnamský jazyk _____ Španělský jazyk _____ Ruský jazyk _____ Jiný _____
Neschopnost zjistit problémy klienta Specifické požadavky Jiné: _______________
11. Jaké způsoby používáte ve svém zaměstnání k usnadnění komunikace s cizinci, kteří neumí český jazyk (možno zatrhnout více dopovědí)? Žádné Neverbální komunikaci Komunikační karty, piktogramy Překladatele Rodinné příslušníky Jiné (uveďte jaké) _______________
12. Který způsob vám v komunikaci nejvíce pomohl? Napište: _______________ 13. Na jaké překladatele máte v nemocnici kontakt? Německé Anglické Francouzské Vietnamské Mongolské
Ukrajinské Ruské Nevím Na jiné: _______________
14. Pečovali jste za dobu své praxe o cizince se specifickými požadavky ve vztahu k náboženskému přesvědčení? Pokud ano, napište, o které náboženství se jednalo (můžete i více možností) a přibližně kolikrát (při vyšší frekvenci např. 1x týdně, měsíčně apod.). Ne Nevím Ano Jaké náboženství?: římskokatolické hinduismus _____ křesťanství _____ buddhismus_____ protestantské jiné (uveďte) křesťanství _____ _______________ pravoslavné křesťanství _____ judaismus _____ islám _____ 67
15. Pokud se Vám na oddělení naskytne možnost pečovat o cizince, který neumí český jazyk tak: Sám (a) se aktivně zapojíte, práci budete brát jako přínosnou Navrhnete přenechat práci nějaké jiné kolegyni, u které si myslíte, že s tím má větší zkušenosti Práce pro vás bude nepříjemná, ale budete se snažit poskytnout mu takovou péči, jako jiným klientům 16. Jak dokážete sám/a zajistit uspokojení potřeb v rámci ošetřovatelské péče u cizích státních příslušníků (pokud neumí český jazyk)? výborně průměrně nedostatečně jinak _______________ 17. Jaký je váš postoj ke specifickým požadavkům jiné kultury? (můžete i více možností) snažím se je tolerovat, pokud je to možné pacient by se měl přizpůsobit hledám způsoby, jak tyto požadavky zjistit nehledám způsoby, jak tyto potřeby zjistit, jiné kultury mě nezajímají jiný (uveďte): _______________ 18. Víte, co znamená pojem xenofobie? Je to dlouho trvající strach ze všech výkonů, vyšetření a výsledků vyšetření. Nezáleží na věku či pohlaví pacienta Je to tzv. „strach z neznámého“, objevuje se, pokud se sociální skupiny ocitají v sociální, ekonomické či politické krizi Pacient touto fobií trpí strachem z injekcí
19. Znáte pojem kulturní šok? Znamená, že člověk, který navštíví jinou kulturu (jiný stát) nezná zvyky ani mentalitu Kulturní šok nastává v případě, když se daná země dostane do politických problémů Je to psychická reakce, kterou prožívá člověk přemístěný do kultury velmi odlišné od jeho vlastní Tento pojem neznám, nevím, co znamená
68
