VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Dodržování zásad bezpečného podávání léků jako prevence nežádoucí události

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Dodržování zásad bezpečného podávání léků jako prevence nežádoucí události

Bakalářská práce

Autor: Hana Papežová, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Lenka Rokosová. Jihlava 2013

Anotace Tato bakalářská práce se zaměřuje na zdravotní sestry. Její název je „ Dodržování zásad bezpečného podávání léků jako prevence nežádoucí události “. Jejím cílem je zjistit jaké mají sestry znalosti v oblasti zásad podávání léků a zda je dodržují. Dále jsem také zjišťovala, zda vědí co je to nežádoucí událost. V teoretické části jsem se zaměřila na léky obecně, zásadami a způsoby podávání léků, ať už je to per os, injekční cestou či infuzní aplikací. Také jsem se zabývala prevencí a nakonec nežádoucí událostí. Praktická část byla prováděna formou dotazníků a je zaměřena na dodržování zásad při podávání léků. Tyto výsledky jsou znázorněny v tabulkách a grafech. V dotaznících jsem se zaměřila na teoretické znalosti sester, a zda dodržují stanovené zásady při podávání léků v praxi. Také jsem zjišťovala, zda vědí něco o nežádoucí události. Klíčová slova: zásady, podávání léků, prevence, nežádoucí událost.

Annotation This thesis focuses on nurses. It´s name is Respect for the principles of safely administering medication to prevent unwanted events. Its aim is to find out chat nurses know about administering drugs and is adhering to principles. In addition, I also examined whether they know the unwanted events. In theoretical part I focused on drugs in general and the principles and methods of administering drugs – orally, by injection or infusion. I also dealt with prevention and ultimately unwanted events. The practical part was conducted by a questionnaire and is focused on the principles of administering medication. These results are shown in tables and graphs. In the questionnares, I focused on the theoretical knowledge of nurses and the compliance with the Guidelines for administering medication in practice. I also looked at whether they know anything about unwanted events. Keywords: principles, medication, prevention, unwanted events.

Poděkování Velmi ráda bych poděkovala mé vedoucí bakalářské práce Mgr. Lence Rokosové za cenné rady, podporu a trpělivost při zpracovávání této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří se dobrovolně podíleli na mém dotazníkovém šetření. A také bych chtěla poděkovat své rodině, za jejich podporu a trpělivost po celou dobu psaní mé bakalářské práce.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 8 1.1 Cíle práce............................................................................................................... 10 1.2 Hypotézy práce...................................................................................................... 10 2 Teoretická část............................................................................................................ 11 2.1 Léky – základní pojmy .......................................................................................... 11 2.1.1 Formy léků ...................................................................................................... 11 2.1.2 Názvy léků ...................................................................................................... 12 2.1.3 Označení léků ................................................................................................. 12 2.1.4 Uložení a skladování léků............................................................................... 13 2.1.5 Účinky léků..................................................................................................... 13 2.2 Co by sestra měla dodržovat u podávání léků? ..................................................... 14 2.3 Způsoby podávání léků ......................................................................................... 16 2.3.1 Podání léku per os........................................................................................... 16 2.3.2. Podávání léků rektálně................................................................................... 17 2.3.3 Podávání léků kůží.......................................................................................... 18 2.3.4 Podávání léků do nosu .................................................................................... 19 2.3.5 Podávání léků do ucha .................................................................................... 19 2.3.6 Podávání léků do oka ...................................................................................... 20 2.3.7 Podávání léků do pochvy ................................................................................ 20 2.3.8 Podávání léků do dýchacích cest .................................................................... 20 2.3.8.1 Druhy inhalátorů: .................................................................................... 21 2.3.9 Podávání léků injekční cestou ........................................................................ 22 2.3.9.1 Druhy injekcí........................................................................................... 22 2.3.9.2 Injekční stříkačky .................................................................................... 23 2.3.9.3 Injekční jehly........................................................................................... 23 2.3.9.4 Léky aplikované injekcemi ..................................................................... 24 2.3.9.5 Příprava léku z ampulky ......................................................................... 24 2.3.9.6 Příprava léku z lahvičky.......................................................................... 24 2.3.9.7 Zásady pro sestry při aplikaci injekcí ..................................................... 25 2.3.9.8 Intradermální injekce – i. d. .................................................................... 25 2.3.9.9 Subkutánní injekce – s. c. ....................................................................... 25 2.3.9.10 Intramuskulární injekce – i. m. ............................................................. 26 2.3.9.11 Intravenόzní injekce – i. v..................................................................... 28 2.3.10 Podávání léků infuzní cestou ........................................................................ 28 2.4. Prevence ............................................................................................................... 30 2.5. Nežádoucí událost ................................................................................................ 30 3 Praktická část ............................................................................................................. 32

3.1 Metodika výzkumu................................................................................................ 32 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................. 32 3.3 Průběh výzkumu.................................................................................................... 33 3.4 Zpracování získaných dat ...................................................................................... 33 3.5 Výsledky výzkumu................................................................................................ 34 3.6 Diskuze .................................................................................................................. 55 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi ..................................................................... 58 4 Závěr ........................................................................................................................... 59

1 Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala „Dodržování zásad bezpečného podávání léků jako prevence nežádoucí události“. Během let, kdy chodím na praxi do nemocnice, jsem mnohokrát viděla, že sestry nedodržují zásady správného podávání léků. Proto jsem se rozhodla svoji bakalářkou práci zaměřit na toto téma. Chtěla bych v této práci zjistit, zda sestry znají správné zásady při aplikaci léků a zda je dodržují. Na všech odděleních v nemocnici, ať už na ambulantní nebo lůžkové části, se podávají nemocným léky. Je to jedna z hlavních součástí léčby a jedna z nejdůležitějších úkolů sestry. Aby sestra zvládala techniku podávání léků, musí mít znalosti nejen o lécích, jejich složení, ale i o jejich účincích a o správné technice jejich podávání. Za aplikaci léků nese zodpovědnost sestra a smí podat pouze léky, které písemně naordinoval lékař. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Při podávání léků je pacientovo bezpečí závislé na lidském faktoru. Ať už na lékařích, kteří léčivo předepíší, či na zdravotních sestrách, které určený lék podávají. (Škubová, 2009) Mezi nejčastější důvody proč sestra chybuje při podávání léků, patří nepozornost, chyba v komunikaci, únava sestry, chyba v označení léků, spěch. Z tohoto vyplývá, že sestra se musí při vydávání léků plně soustředit a nesmí se nechat ničím rozptylovat. (Dobrovodská, 2009) Povolání sestry je jak psychicky, tak i fyzicky velmi náročné. Ve své práci se setkává s různými skupinami lidí, kteří mají „své nálady“. Přitom se sestra musí v každé situaci chovat profesionálně. Nesmí dát pacientům najevo svoji špatnou náladu. Sestra během své pracovní doby vykonává mnoho činností. Část její práce je ošetřovatelská, další část je zpracovávání dokumentace a nedílnou součástí její práce je i podávání léků. V dnešní době je velké množství léků, které se aplikují různými způsoby. Aby se v nich sestra orientovala, musí se neustále vzdělávat a mít o lécích informace. Při podávání

8

léků je velmi důležité nenechat se rozptylovat ať už pacienty, či jinými kolegyněmi na oddělení. I sestra je jen člověk, který je omylný a dělá chyby. Pokud se sestra při podávání léků dostatečně nesoustředí, může její omyl způsobit v nejhorším případě až smrt pacienta. A proto náročnost její práce vyžaduje neustálé soustředění, aby se co nejvíce vyvarovala omylu. I z tohoto důvodu se sestry celoživotně vzdělávají a seznamují se s novými postupy léčby.

9

1.1 Cíle práce 1. Zjistit znalosti zásad podávání léků u zdravotních sester. 2. Zjistit, zda zdravotní sestry dodržují zásady bezpečného podávání léků. 3. Zjistit, zda sestry ví co je nežádoucí událost. 4. Vytvořit edukační materiál.

1.2 Hypotézy práce 1. Domnívám se, že 90 % zdravotních sester zná zásady správného podávání léků. 2. Domnívám se, že 70% sester dodržuje zásady správného podávání léků. 3. Domnívám se, že 70% zdravotních sester ví, co je nežádoucí událost.

10

2 Teoretická část Lidstvo léky zná již od svého počátku. Dříve byla používána přírodní léčiva, těmito rostlinami se zabývali bylinkáři a šamani. Čínští lékaři již kolem roku 400 před naším letopočtem měli lékárnu, která obsahovala okolo 1600 léků, většinou na přírodní bázi. Léky v 21. století jsou nedílnou součástí života lidí na naší planetě. V dnešní době je nauka o lécích samostatný obor s velkým vlivem farmaceutických firem. Cílem moderních léků je co nelepší komfort pacienta, co nejjednodušší aplikace a hlavně co největší účinnost léků. (Podstatová, Sovová, Řehořová a kolektiv, 2007)

2.1 Léky – základní pojmy Léčivo je látka či směs různých látek, které se podávají pacientům za účelem diagnostiky, prevence či léčby nemocí. Léčivé látky jsou suroviny pro přípravu léků či léčivých přípravků, vyrábí se z rostlin (opium), zvířat (vakcíny) nebo minerálů (železo). Léčivé přípravky jsou látky nebo sloučeniny látek upravené do lékové formy, např. čaje, masti atd. Lék je přípravek upravený do vhodné formy. Je určený k podání nemocnému, má přesné označení a obsahuje vždy informační letáček s důležitými informacemi o léku. Lékopis – PHARMACOPOEA je to soupis léčivých přípravků a léčiv. Obsahuje předpisy o jejich kvalitě, formě uskladnění a použití. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.1.1 Formy léků Rozlišujeme tři základní formy léků. Pevné léky mezi ně řadíme tablety (tbl. – tabulettae), šumivé tablety (tbl. eff. – tabulettae effervescens), dražé (drg. – tabulettae obductae), zrníčka, granule (grn. – granula), kapsle, tobolky (cps. – capsules), prášky (plv. – pulveres). Další skupinou jsou polopevné léky. Do této řady patří čípky (supp. – suppositoria), poševní koule (globuli vaginales), masti (ung. – unguenta), pasty (pst. pastae), gelové mazání (linimenta), krémy ( crm. – cremae), mýdla (sapones), náplasti (empl. – emplastra). Poslední formou jsou tekuté léky. Mezi ně řadíme roztoky (sol. – solutiones), suspenze (susp. – suspenziones), výtažky (ext. – extracta), směsi (mix. – mixturae), čaje (spec. – species), olejnaté přípravky, sirupy (sir.). Tyto formy léků, 11

jejich množství a dávku určuje lékař. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

2.1.2 Názvy léků Každý lék má několik označení. Generický název – doporučený název WHO, poskytuje přehled účinných látek pro lékopis. Oficiální název (lékopisný) – název určený pro lékopisy státu. Chemický název – obsahuje chemickou strukturu daného léku. Obchodní název – název léku pro veřejnost, který má výrobce patentován. Vademecum – jsou to seznamy vyráběných léčiv s údaji o každém léku. Obsahují např. registrovaný název, indikační skupinu, složení a nežádoucí účinky léku, jeho dávkování, použitelnost, atd. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.1.3 Označení léků Před podáním léčiva musí sestra porovnat název léku s údaji v dokumentaci pacienta. Léky rozdělujeme do dvou základních skupin. Na magistrality, které lékárník musí vyrobit v lékárně dle receptu. Tyto léky jsou rozlišeny podle barvy štítků. Bílé slouží k vnitřnímu použití, červené štítek k zevnímu užití, černé se symbolem lebky označují jedy a štítek pozor na oheň označuje hořlavinu. Druhá skupina jsou speciality, které jsou vyráběny ve farmaceutických závodech. Každý lék má jinou sílu účinku, která je vyznačena na léku. Nejčastěji nacházíme názvy Forte, což znamená silný, Biforte, jenž označuje 2x silný, a Mitte, který znamená slabý. Dále se léky dělí na léky pro děti (infantibus) a na léky pro dospělé (adultis). Najdeme zde také informace o účinku léku. Výraz retard znamená, že lék má prodloužený účinek, výraz duplex dvojitý účinek léku. Na každé krabičce musí být také vyznačena doba výroby a doba použitelnosti léku (expirace). (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

12

2.1.4 Uložení a skladování léků Léky se uchovávají v příruční lékárně, která je zamykatelná a tím pádem zamezuje přístup nepovolaným osobám. Na tuto lékárnu nesmí svítit slunce a neměla by stát blízko topení, musí být na suchém a dobře větratelném místě. Léky jsou uloženy v původním balení a přehledně. Zvlášť se ukládají k vnitřnímu, zvlášť k zevnímu užití a zvlášť injekční léky. Opiáty jsou látky, které tlumí bolest, většinou bývají silně návykové a mají i spoustu nežádoucích účinků. Tyto léky jsou nejčastěji podávány v tabletách, injekčně, či ve formě kapek. Opiátové léky uchováváme v trezoru. Podávání těchto léků je velmi přísně evidováno. Při jakékoliv manipulaci s opiáty se musí napsat záznam do opiátové knihy. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002; Nukleová, 2004)

2.1.5 Účinky léků U každého léku na informačním letáčku musí být uvedeno, jaké má lék žádoucí a nežádoucí účinky. Rozlišujeme několik účinků léku: Za prvé terapeutický účinek. Je to účinek léku, kterého potřebujeme dosáhnout. Terapeutický účinek dělíme do pěti skupin. Účinek paliativní, který zmírňuje příznaky, ale neovlivňuje podstatu choroby, např. Morfin, Guajanal. Další je účinek kurat ivní, jenž přímo léčí příčinu nemoci, např. Penicilin. Třetí účinek je podpůrný, tyto léky podporují tělní funkce organismu, např. ACP při horečce. Také máme substituční účinky léku, které slouží jako náhrada tělních tekutin nebo látek, které tělu chybí, např. Inzulin. Poslední je účinek posilující, jenž slouží k posílení organismu, např. Vitaminy nebo minerální látky. Za druhé může mít lék vedlejší účinek, je to nežádoucí účinek, který však u určitého léku očekáváme. Toxický účinek je poslední reakce, kterou můžeme od léku očekávat. Má škodlivý vliv na organismus a vzniká většinou po překročení dávky léku. Při každém podávání léku vzniká možnost alergické reakce, buď na celý lék, nebo na určitou složku v léku. První reakce se může objevit již po dvou hodinách od podání léku. Nejčastější projevy alergické reakce jsou kožní vyrážka, svědění, zvracení, průjem, otok, ztížené dýchání. Nejtěžší alergickou reakcí je anafylaktický šok. Vyskytne se ihned po podání 13

a projevuje se až selháním základních životních funkcí. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.2 Co by sestra měla dodržovat u podávání léků? „Nedopusť, aby došlo tvojí vinou k záměně léků!“ (Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002, str. 67) V nemocnici je velmi vysoké riziko záměny ať už samotného léku nebo pacienta. Sestry si toto nebezpečí uvědomují. Ke snížení tohoto rizika slouží určité bezpečné zásady při podávání léků. K odstranění tohoto nebezpečí se používá zásada 5S. Správný pacient – sestra pacienta zkontroluje podle identifikačního náramku, jména a data narození. Správný lék – sestra musí vždy zkontrolovat písemnou ordinaci lékaře a také název na krabičce od léků. Každý lék před podáním pacientovi by se měl kontrolovat 3x. Za prvé, když sestra bere lék z lékárny nebo vozíku. Za druhé, než sestra vloží lék do lékovky, zkontroluje, zda název léku na krabičce se shoduje s názvem léku v dokumentaci. Za třetí překontroluje lék při vracení léku do lékárny či do vozíku. Správná dávka - v dokumentaci pacienta musí být jasně vyznačena dávka léku a sestra vždy musí dbát na její správný výpočet. Správná doba – vždy musíme pacientovi podávat léky v předepsaných intervalech a zapisovat čas podání léku. Správný způsob - sestra vždy před podáním zkontroluje na krabičce léku způsob podání naordinovaného léku, např. i.m., i.v., per os, atd. Pro bezpečné podávání léků slouží několik dalších úkonů, které sestra musí dodržovat. Mezi tyto úkony řadíme přesnou ordinaci podávaného léku, bezpečné postupy při podávání léku, informace o podávaném léku a hlavně každá sestra se na tuto práci musí soustředit. Další způsob pro bezpečné podání léku je vedení přesné ordinace, která musí být čitelná, musí obsahovat jméno nemocného, identifikační číslo nemocného. V ordinaci je také uvedeno, jakou alergií pacient trpí, a sestra k tomu musí vždy přihlédnout. Po

14

podání každého léku se tento úkon vždy v dokumentaci musí označit. Pokud pacient z nějakého důvodu léky nevezme, je sestra povinna o tom informovat lékaře. Pacient má právo se dovědět informace o léku, který užívá, a proto by měla sestra být schopna mu tyto informace poskytnout. Sestra je povinna vysvětlit, kdy a jak si má pacient lék vzít, a poučit ho o vedlejších účincích léků. (Workman, Bennett, 2006) Při výdeji léků se sestra nesmí ničím rozptylovat, léky musí mít neustále na dohled. Pokud sestra potřebuje odejít z pokoje, léky si vždy odnese sebou. Při podávání léku musí zkontrolovat dávku, označení léku a ordinaci. Vše si musí několikrát ověřit, aby nedošlo k omylu. Jestliže je nějaký lék neoznačený, nikdy jej nesmí pacientovi podat. Pokud podává tekuté léky, musí zkontrolovat, zda nejsou zakalené nebo zda nemají změněnou barvu. Tyto léky se nesmí pacientovi podat z důvodu prošlé expirační doby. (Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Workman, Bennett, 2006) Sestra při vydávání léku vždy používá dokumentaci, nikdy nesmí podávat lék jen na základě toho, co si pamatuje. Měla by znát, jak které léky podávat – některé před jídlem, např. PAD, jiné po jídle, např. antihypertenziva. Musí také vědět, jak a čím které léky má pacient zapíjet, např. Ferronat nesmí pacient zapíjet čajem, berou se na lačno. Sestra si musí lék vždy sama naředit, nebo alespoň být při jeho přípravě. Nesmí nechávat lék odložený třeba na stolečku s tím, že si ho pacient vezme později. U dětí, u starých lidí a u psychiatrických pacientů musí zkontrolovat, zda pacient lék spolkl. Léky sestra podává pravidelně třikrát denně, dle ordinace lékaře i vícekrát. (Archalousová a kolektiv, 2006; Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) V žádném případě sestra nesmí přepisovat původní ordinaci napsanou lékařem někam jinam, např. různé medikační tabulky nebo knihy hlášení. Všechny ordinace musí být písemné. Nesmí fungovat takzvaná verbální ordinace. (Marx, 2007; Škubová, 2009) V nemocnicích by měla být určena kvalifikace sestry, která může aplikovat léky pacientům, např. sestra s určitou praxí. (Kovaříková, Tarant, 2001)

15

2.3 Způsoby podávání léků Pro nejlepší účinek léků je důležité, jak je lék podán. Způsob aplikace léku určuje lékař a vždy to uvede do dokumentace. Léky se dají podávat mnoha způsoby, např. per os, sublingválně, rektálně, parenterálně atd. Každý způsob podání léků má požadované výhody a nežádoucí účinky (viz příloha č. 1). (Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

2.3.1 Podání léku per os Je to nejčastější způsob podávání léků. Tímto způsobem se podávají léky v pevné i tekuté formě, které začnou působit přibližně za 20 – 30 minut od podání. Lék per os se nesmí podávat, jestliže pacient zvrací, pokud pacient není schopen polykat a jestliže pacient nesmí přijímat nic per os. (Dougherty, Lister, 2011; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Pomůcky a postup sestry při podávání léků per os. (viz příloha č. 2) Každý lék per os má jiný způsob podání. Tablety, kapsle a dražé se musí polykat celé a vždy hodně zapít. Pokud tabletu potřebuje rozpůlit, použije půlítko. Tablety, které se dávají pod jazyk, se nepolykají, ale nechají se slinami rozpustit. Šumivé tablety se rozpustí ve sklenici vody a dají se vypít pacientovi. Zrníčka se odměří odměrkou a dají se zapít vodou. Léky, které jsou v tobolce, se dají pacientovi spolknout a zapít dostatečným množstvím vody. Práškové léky se rozpustí ve vodě, pacient je vypije. Léky ve formě roztoku sestra odměří pomocí kapátka. Suspenze se dávkuje odměrkou nebo lžící a poté je dá pacientovi spolknout. Olejnaté léky podává lžící, je vhodné je podat s teplou polévkou nebo zajíst chlebem. Čaje jsou podávány pravidelně jako určitý druh léku, připravují se dle návodu uvedeného na obalu. Žvýkací tablety podává asi 15 minut před jídlem jako prevenci proti zvracení. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Veškeré pomůcky, které byly použity k přípravě léků, např. půlítka, drtičky, pinzety, musí sestra ihned po použití pečlivě očistit. (Marx, 2007; Škubová, 2009)

16

Léky per os je možné zapíjet vodou, čajem, vodou se sirupem, džusem. Méně vhodné je mléko a některé minerální vody. Nevhodný nápoj je černá káva, alkohol se nesmí používat. Starým lidem vkládáme lék přímo do úst, řádně ho zapijí a sestra musí zkontrolovat, zda pacient lék spolknul. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Při podávání léku dětem se musí dávat pozor na přesné dávkování. Dávka je závislá na věku a hmotnosti dítěte. Dle věku a stavu dítěte podává léky buď celé, nebo drcené na lžičce s čajem nebo jinou vhodnou tekutinou. Vždy zkontroluje, zda dítě lék spolklo. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Zvláštnosti některých léků viz. příloha č. 3 Po skončení podávání léků sestra uklidí pomůcky a provede dezinfekci použitých pomůcek. Do pojízdné lékárny doplní chybějící léky a lékárnu uzamkne. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a)

2.3.2. Podávání léků rektálně Tímto způsobem se zavádějí čípky a masti do konečníku, občas se provádí i léčebné klyzma. Aplikované léky působí asi za 15 minut. Čípky se používají nejčastěji na zmírnění bolesti, podporují také vyprázdnění stolice při zácpě. U dětí na snížení teploty a tlumení křečí. (Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Příprava pomůcek a aplikace čípku do konečníku. (viz příloha č. 4) Zavedení mastí do konečníku Zavádí se nejčastěji při zánětech, trhlinách a hlavně hemoroidech. Před výkonem sestra informuje pacienta a vše mu vysvětlí. Masti se zavádějí po stolici, kdy se konečník řádně omyje teplou vodou a nechá se oschnout. V rukavicích nanese mast přímo do konečníku

a

jeho

okolí.

Masti

se

používají

opakovaně

vždy,

když

je pacient po stolici. Pohybliví pacienti po řádném vysvětlení masti používají sami. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

17

Aplikace léčebného klyzma Nejčastěji se v nemocnicích dělá mikroklyzma. Provádí se u pacientů, kteří mají zácpu. Pacient se poučí o účelu daného výkonu a jak bude výkon prováděn. V místnosti k tomuto výkonu určené si pacient lehne na bok či na záda. V ochranných rukavicích sestra natře nástavec lahvičky vazelínou a aplikuje ho do konečníku. Pohybliví pacienti si po řádném vysvětlení mohou výkon provést sami. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

2.3.3 Podávání léků kůží Kůže chrání lidské tělo, a proto se o ni musíme starat. Léky aplikované na kůži působí místně a nazývají se dermatika. Nejčastěji se používají proti svědění, na zvlhčení a změkčení kůže. Než se léky aplikují, kůže musí být vždy čistá, zbavena předešlých mastí. Na kůži se také aplikují náplasti, které zaručí dlouhý a soustavný účinek léku. Vždy se dodržuje doba podání léku. Kůži se snažíme nedráždit a ošetřovat šetrně. Při vyjmutí špachtle z masti se nesmí již vracet zpět do nádoby. Krémy by se měly nechat zaschnout či překrýt obinadlem. Pozůstatky předchozích mastí nebo pudru se omývají nejlépe teplou vodou. Nemocný musí ležet v čistém lůžku a často se mu mění ložní prádlo. (Archalousová a kolektiv, 2006; Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Na kůži se používají různé přípravky. Masti se nanášejí v ochranných rukavicích, ošetřená místa dle velikosti buď zůstanou volná, nebo se lehce překryjí obinadlem. Gelové mazání se vtírá prsty do suché kůže, na svaly či klouby. Postižené místo se nekryje. Krémy se lehce vtírají prsty do kůže, většinou se dobře vstřebávají. Pasty sestra nanáší dřevěnou lopatkou kolem ran v silnější vrstvě přibližně 2 – 3 mm. Mokvající plochy ran přikrývá mulem. Tekuté pudry před použitím musí vždy protřepat. Nanáší je štětičkou a nechává je zaschnout. Zaschlé pudry odstraní olejem. Léčebné spreje se po nastříkání na kůži nechají zaschnout. Zásypy se nanášejí sypátkem či štětičkou na suchou pokožku. Léčebné tinktury se aplikují štětičkou nebo ve spreji. Některé se používají formou léčebných koupelí a obkladů, např. heřmánek. Léčebné koupele se aplikují buďto celkově, nebo místně. Doba koupele je asi 15 minut, teplota vody je 35 – 40°C Nejčastěji se používá heřmánek, hypermangan nebo dubová kůra. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) 18

2.3.4 Podávání léků do nosu Na sliznici nosní se nejčastěji aplikují masti, kapky či spreje. Léky vpravené nosem působí za 1 – 2 minuty. Do dutiny nosní se aplikují pomocí sprejů či nosního kapátka. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Před použitím spreje vysvětlí sestra výkon pacientovi. Poprosí ho, aby si před podáním léku vyprázdnil dutinu nosní. Poté zavede aplikátor rozprašovače do nosní dírky a stlačí jej. Aplikuje ordinovanou dávku. Než začne nanášet mast, poučí opět klienta. Při výkonu pacient sedí nebo leží se zakloněnou hlavou. Aplikuje mast na štětičku, která jí musí být celá pokrytá, a poté opatrně zavede do nosu. Při aplikaci kapek edukuje nemocného o výkonu. Pacient vyprázdní dutinu nosní, poté zaujme polohu vsedě, či vleže, se zakloněnou hlavou na opačnou stranu. Sestra poučí pacienta, aby dýchal ústy, pak mu začne vkapávat danou dávku léku do obou nosních dírek. Jakmile pacient lék cítí vtékat do krku, předkloní se a přebytečný lék vyplivne ústy do emitní misky. Kojencům se dutina nosní jen vytírá. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.5 Podávání léků do ucha Do ucha se nejčastěji aplikují masti a roztoky. Jejich účinek nastává během několika minut. Před aplikací si sestra připraví lék v lahvičce s kapacím uzávěrem, dále sterilní čtverečky a emitní misku. Nejdříve edukuje pacienta o výkonu. Klient zaujme polohu vleže, na zdravém boku. Sestra rozetře mast na celou plochu štětičky a nanese mast do ucha. U dětí je důležité držet hlavičku, jelikož hrozí poranění zvukovodu. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Než sestra aplikuje kapky, poučí pacienta. Nemocný leží na zdravém boku či sedí a zdravé ucho přiblíží k rameni. Vyčistí mu zevní zvukovod od mazu a nečistot, jelikož hrozí riziko zavlečení infekce. Nádobu s lékem ohřeje na teplotu těla pomocí rukou nebo ponořením do teplé vody. Podá určité množství léku po stěně zvukovodu, jemně zatlačí na tragus (výstupek na boltci), roztok steče lépe dolů kanálem zvukovodu. Klient vyčká asi 1 – 2 minuty v této poloze. Sestra také může zavést mulový drén s lékem 19

do zvukovodu pomocí ušní pinzety. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.6 Podávání léků do oka Nejčastěji se do spojivkového vaku podávají tekuté léky (roztoky) a masti. Léky podávané do oka musí být čerstvé. Při aplikaci se kapátko nesmí dotknout oka či řas, aby nedošlo k vyvolání mrkacího reflexu. Každý načatý lék musí být popsán datem otevření. Poloha nemocného je vsedě, či vleže se zakloněnou hlavou s pohledem upřeným do stropu. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Workman, Bennett, 2006) Pomůcky k výkonu, aplikace kapek do oka, aplikace masti a gelu, výplach oka, rozkapání oka viz. příloha č. 5.

2.3.7 Podávání léků do pochvy Do pochvy se vpravují nejčastěji poševní koule (globuli vaginales), léčebné roztoky, vaginální čípky, krémy, želé, pěny a tablety. Tyto léky působí buď místně, nebo celkově. Začínají účinkovat přibližně za 15 minut. Před aplikací léku sestra požádá pacientku o zaujmutí gynekologické polohy. Nasadí si rukavice a lék zavede asi 8 – 10 cm do pochvy. Pacientka musí ležet na zádech alespoň 10 minut po aplikaci. Tablety by se měly zavádět na noc. Při aplikaci krému, želé a pěny se aplikátor zavede asi 5 cm do pochvy a sestra stlačí píst do vyprázdnění. Po zavedení léku by pacientka měla použít hygienickou vložku. Při provádění t ěchto výkonů se musí vždy brát ohled na stud pacientky. Pohyblivé ženy si tyto výkony mohou provádět samy. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Výplach pochvy viz příloha č. 6.

2.3.8 Podávání léků do dýchacích cest Léky aplikované do dýchacích cest se označují termínem inhalace. Inhalace je léčebné vdechování látek za pomoci přístroje zvaného inhalátor. Látky se vpravují ve formě plynů, aerosolu či par.

20

Máme dva typy inhalace. Přirozená inhalace, která se vyskytuje v přirozeném prostředí, např. při pobytu u moře nebo při pobytu v horském prostředí. U umělé inhalace se léčebné látky uměle rozptylují v inhalátorech, kde dochází k vytvoření mlžiny, která je vdechována. Inhalace se nejčastěji provádí pro uvolnění svalů průdušek, k uvolnění hlenu, k dezinfekci nebo k léčbě nemocné sliznice. Dále se inhalace dělí na chladnou inhalaci, kde se teplota pohybuje mezi 25 – 36 °C. Užívá se k léčbě např. laryngitid, kde dochází ke snížení překrvené sliznice. Indiferentní inhalace má teplotu mezi 36 – 37 °C. Tato inhalace slouží k uklidňujícímu účinku. Teplá inhalace s teplotou mezi 38 – 40 °C se používá pro zvýšení prokrvení sliznice. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

2.3.8.1 Druhy inhalátorů: Je několik druhů inhalátorů, například stolní nebo ruční. Podrobněji příloha č. 7. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Pomůcky k inhalaci viz příloha č. 8 Použití inhalátoru: Nemocný by měl inhalovat nalačno či nejdříve 2 hodiny po jídle. Pacient zaujme polohu vsedě a lokty opře o plochu podložky. Sevře náustek ústy, provede nádech z inhalátoru a zadrží krátce dech, poté vyd echne nosem. Kojenci a batolata jsou při inhalaci v náručí své matky a inhalují za pomoci inhalační masky. Hleny, které se tvoří při inhalaci, nemocný vyplivuje do ubro usků, které odkládá do igelitového sáčku. Po skončení inhalace by nemocný neměl chodit ven z místnosti nejméně 20 minut. Neměl by také půl hodiny nic jíst ani pít. Jestliže lék, který nemocný inhaloval, obsahoval kortikoidy, měl by si po skončení léčby vypláchnout ústa. Použití ručního kapesního inhalátoru: Používá se malá tlaková nádobka s aplikátorem, která obsahuje lék. Nemocný sedí na židli. Před prvním použití je třeba protřepat nádobku s lékem. Při otevření se zkusí dvě dávky léku odstříknout, jestli přístroj funguje. Nemocný zhluboka vydechne, dá si aplikátor do úst (nádobka je obrácena dnem vzhůru) a pevně stiskne rty. Zhluboka se nadechuje a zároveň stlačuje ukazovákem dno lahvičky. Zadrží dech na 5 – 10 vteřin, poté vyndá aplikátor z úst. 21

Nakonec vydechne nosem. U malých dětí se inhaluje pomocí nástavce – Volumatik, kdy se aplikovaná dávka uvolní do nástavce a dítě ji postupně vydýchává. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Inhalace individuální: Provádí se elektrickým, ultrazvukovým či parním inhalátorem. Inhalátor se připraví dle ordinace lékaře a dle návodu. Délku inhalace a inhalační roztok určí lékař. Nemocný inhaluje nejdříve 2 – 3 hodiny po jídle. Usadí se naproti inhalátoru a aplikátor má v oblasti úst, na něj se nasadí gumový nástavec, jejž nemocný obemkne rty a v klidu dýchá, každý 4 – 5 dech je hlubší. Při ústní inhalaci se nadechuje ústy a vydechuje nosem. Hleny nepolyká, ale vyplivuje je do buničiny. Po ukončení inhalace nesmí nemocný kouřit, pít studené či horké nápoje a hlasitě nemluví ještě nejméně 30 minut. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006 ) Inhalace v domácím prostředí: Užívá se při rýmě či kašli. Používá se nádoba s hodně teplou vodou a eukalyptovým olejem či Vincentkou. Musíme dát pozor, abychom jsme se během inhalace neopařili. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.9 Podávání léků injekční cestou Injekce znamená aplikaci sterilního roztoku za pomoci injekční jehly a injekční stříkačky. Injekce se podávají v případě, že léky jinou formou nejdou aplikovat, např. pokud je pacient v bezvědomí, dezorientovaný atd. Jsou tři druhy aplikace injekce. Preventivní injekce slouží k prevenci, např. k očkování. Diagnostický účel se používá k některým druhům vyšetření, např. jako kontrastní látka při Rtg. vyšetření některých orgánů. Třetí způsob je léčebný, je určen k zavedení léčebné látky do organismu, např. pokud je nutné rychlé ztlumení bolesti pacienta nebo u nemocného, jenž není schopen spolknout léky ústy.

2.3.9.1 Druhy injekcí Dělí se dle místa aplikace: intrakutánní, intradermální (do kůže – i.d.), subkutánní (pod kůži – s.c.), intramuskulární (do svalu – i.m.), intravenόzní (do žíly – i.v.), intraarteriální (do tepny – i.a.), intrakardiální (do srdce – i.c.), intralumbální (do 22

páteřního kanálu – i.l.), intraartikulární (do kloubu – i.a.). (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

2.3.9.2 Injekční stříkačky Používají se jednorázově a bývají vyrobeny z plastu, baleny jsou jednotlivě. Stříkačka je balená v papírovém a plastovém obalu. Na stříkačce je graduovaný válec a píst. Píst zapadá do válce. Léky do stříkačky jsou natahovány pomocí konusu. Na válci je označena velikost stříkačky v milimetrech. Stříkačky jsou univerzální velikosti 2, 5, 10, 20 a 50 ml a stříkačky speciální, které jsou přímo určeny na aplikaci určitého léku, např. inzulinová stříkačka, jejíž objem vyznačuje přímo počet jednotek, které chceme aplikovat. Také existují hotové stříkačky, které obsahují určitý lék a dávku již naplněnou od výrobce např. Clexane. Doba použitelnosti stříkačky je až 5 let, dle expirace. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.9.3 Injekční jehly Jsou balené jednotlivě a jsou určeny k jednorázovému použití, vyrábí se z nerezavějící oceli. Každá injekční jehla musí být sterilní, průchodná, ostrá, bezpečná proti zalomení a s hladkým povrchem. Jehla se skládá z konusu, který je z plastu a má různé barvy (růžová, žlutá, zelená, černá, modrá, oranžová). Každá barva označuje jinou velikost jehel. Hrot jehly je zbroušená a ostrá část. Kanyla, nebo- li tělo jehly, se liší průsvitem a délkou jehly. Máme různé druhy jehel. Univerzální, které se užívají nejčastěji ať už pro natahování léků z ampulek, nebo k jejich aplikaci např. pro i. m. injekci. Dále jsou speciální jehly, které mají tvarovaný konus s různě zahnutou kanylou, odchylným hrotem a mohou mít jeden či více otvorů. Užívají se např. na zubním, ušním, očním či gynekologickém oddělení. Poslední druh jehly je punkční jehla, která slouží k punkcím. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

23

2.3.9.4 Léky aplikované injekcemi Léky k injekční aplikaci jsou

vyráběny

za přísně sterilních podmínek

ve

farmaceutických zařízeních ve formě lahviček či ampulek. Roztoky v ampulkách jsou vodnaté, olejové, alkoholové nebo suspenze. Ampulek je velké množství, ale vždy musí být označeny názvem léku, způsobem aplikace a datem expirace. V zúženině krčku ampulky je označeno ztenčené místo pro odlomení. Jestliže tam není označení, ampulka se musí napilovat. Před odlomením se musí vždy krček vydezinfikovat. Suchá forma z lahviček (na vrchu lahvičky je gumová forma, jíž se lék vytahuje) je určena k ředění léku, postup ředění si musí sestra přečíst od výrobce. K ředění se používá fyziologický roztok, voda pro injekce (aqua pro injekctione), 5% glukόza, nebo ředící roztok, který je v balení u léku. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.9.5 Příprava léku z ampulky Nejdříve se musí nachystat pomůcky, jsou to ordinovaný lék, dokumentace, štítek na označení injekce, stříkačka dle množství léku, jehla na nasátí a jehla na aplikaci, sterilní čtverečky, dezinfekci, emitní miska. Obsah ampulky se sklepe na dno. Vydezinfikuje se hrdlo ampulky čtverečkem a rozlomí se, proti části označené tečkou. Zkontroluje se, zda v ampulce nejsou kousky skla. Za pomoci jehly a stříkačky se nasaje lék z ampulky, jehla musí být pod hladinou po celou dobu nasávání léku. Nasaje se buďto celá ampulka, nebo jen část dle ordinace. Zbytek léku se znehodnotí. Vymění se jehla za aplikační, z které se nesundává krytka, stříkačka se polepí štítkem. Nakonec se uklidí pomůcky. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

2.3.9.6 Příprava léku z lahvičky Sestra si připraví ordinovaný lék, roztok na ředění, dokumentaci, štítek na označení, stříkačku dle množství léku, jehlu dle způsobu aplikace, nasávací jehlu, sterilní čtverečky, dezinfekci, emitní misku, nůžky. Nachystá si lahvičku a otevře kovový kryt pomocí nůžek. Vydezinfikuje gumovou zátku. Natáhne roztok na ředění do stříkačky s jehlou a vstříkne ho do lahvičky. Lék 24

v lahvičce rozpustí pomocí rolování. Poté nasaje lék do stříkačky a vymění jehlu za aplikační. Stříkačku polepí štítkem a uklidí pomůcky. Některé lahvičky obsahují jak lék, tak ředící látku např. Solu – Medrol. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.9.7 Zásady pro sestry při aplikaci injekcí Před aplikací injekcí si vždy sestra umyje ruce. Vybere lék dle ordinace lékaře a 3x zkontroluje název a způsob aplikace. Při manipulaci se stříkačkou a jehlou dbá na sterilitu konusu. Místo aplikace léku střídá. Po aplikaci léku kontroluje nemocného ještě 30 minut. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a)

2.3.9.8 Intradermální injekce – i. d. Intradermální injekce znamená vpravení ordinovaného léku do kůže pod epidermis. Účely podání této injekce jsou diagnostické – např. alergologické nebo tuberkulinové zkoušky, profylaktické – u očkování a terapeutické – např. při symptomatické léčbě vakcínou. (Dougherty, Lister, 2011; Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Místa vpichu intradermální injekce viz příloha č. 9 Injekcí se vpravuje malé množství léku (0,1 ml). Jehla je dlouhá asi 1 – 1,5 cm. Nástup účinku léku závisí na prokrvení místa vpichu. Lék aplikuje lékař nebo sestra. Postup aplikace: Sestra zkontroluje ordinaci léku v dokumentaci a nachystá si injekci. Umyje si ruce a informuje pacienta. Před aplikací zkontroluje jméno pacienta. Vydezinfikuje si místo vpichu a vypne kůži, vpich vede pod úhlem 15 °. Je- li lék správně aplikovaný, vytvoří se bělavý pupen (má vzhled jako po štípnutí hmyzem), jenž po chvíli zmizí. Možné komplikace jsou alergická reakce na dezinfekční roztok či zanesení infekce. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.9.9 Subkutánní injekce – s. c. Subkutánní injekce se definuje jako vpravení určitého léku do podkoží. Účinek tohoto léku se dostavuje za 10 – 20 minut. Podává se nejčastěji 1 – 2 ml léku, aplikaci provádí sestra. Pomocí stříkačky o objemu 1 či 2 ml s jehlou, nebo originální stříkačkou 25

s lékem. Jehla je dlouhá asi 3 cm. Účel této injekce je léčeb ný. Touto cestou se nejčastěji podávají antikoagulancia (viz příloha č. 10) a inzulin (viz příloha č. 11). Místa vpichu subkutánní injekce viz příloha č. 12 Pomůcky (viz příloha č. 13) U těchto léků je důležité střídat místa vpichu, jelikož při dlouhodobém podání do stejného místa dochází k lipodystrofii, tzn. ztráta tuku v oblasti, kde byl lék vpichován. Možné komplikace mohou být zanesení infekce, napíchnutí cévy, či již zmíněná lipodystrofie. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Schubert, Koch, 2010)

2.3.9.10 Intramuskulární injekce – i. m. Intramuskulární injekce znamená vpravení léku do svalu. Takto se vpravují léky o objemu 1 – 20 ml, které mohou být ve formě roztoku, emulze, suspenze či olejnaté látky. Účel takto podaného léku je léčebný či profylaktický. Působí asi za 5 – 10 minut po aplikaci. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Schubert, Koch, 2010) Výhody u intramuskulární injekce oproti subkutánní injekci jsou, že lék se vstřebá rychleji, jelikož svaly jsou více prokrvené než podkoží. Do svalu lze podat větší množství tekutiny. Některé léky, které dráždí podkoží, lze podat do svalu. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Místa vpichu intramuskulárních injekcí viz příloha č. 14 Místo se volí podle věku pacienta a podle množství svalové hmoty. Dospělým pacientům a dětem od 3 let se aplikuje injekce do středního hýžďového svalu. Kojencům a batolatům se aplikuje injekce do stehenního svalu. Do velkého hýžďového svalu se aplikuje injekce kachektickým pacientům a dětem do 3 let. Oblast svalu deltoidního se využívá jen zřídka, protože je to malý sval a hrozí nabodnutí cév a nervů. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Workman, Bennett, 2006)

26

Vhodné polohy pro aplikaci i. m. injekce jsou vleže na břiše či na boku. Při aplikaci do stehenního svalu jsou to polohy vleže na zádech či vsedě. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Pomůcky (viz příloha č. 15) Jestliže chce aplikovat dráždivé léky, omezit bolest či zabránit vytékání léku z místa vpichu používá se metoda Z-trak. Aplikace léku tímto způsobem je stejná, jen po vyhmatání místa vpichu se posune kůže rukou asi o 3 cm od místa vpichu a po vytažení se kůže pustí. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Pro aplikace barevných léků, například vitaminu B12 a Ferronat, slouží metoda dvou stříkaček. Podstata spočívá v tom, že při aspiraci u barevných léků sestra nevidí, zda nenasává krev. Proto při vpichu injekce je stříkačka prázdná a po aspiraci, pokud se nenasaje krev, ji vymění za stříkačku obsahující lék. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a) Komplikace u i. m. injekcí bývají dost časté. Hrozí nabodnutí nervu při špatném vyhmatání místa vpichu a nemocný to může pociťovat jako mravenčení, necítí bolest a může dojít až k ochrnutí. Dále hrozí nabodnutí cévy, to se zjistí, jakmile se začne aspirovat, jestliže k tomuto dojde, vytáhne se injekce a připraví se nová s novým lékem k aplikaci. Pokud sestra nabodne kost, hrozí poranění tkáně při vytahováním injekce (jehla se o kost ohne). Někdy se může jehla o kost zlomit, jestliže se při vytažení zjistí, že jí kousek chybí, informuje se okamžitě lékař. Další komplikací může být zanesení infekce do místa vpichu. Také hrozí opouzdření léku a vznik abscesu, který nastane, jestliže lék nebyl vpraven do svalu. Poslední komplikací hrozí vznik tzv. Hoigné syndromu, což znamená, že došlo k mikroembolizaci při hromadění vpichů do stálého místa. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Do stehenního svalu se vpravuje i. m. injekce kojencům a batolatům. Úhel vpichu nesmí být menší než 45°. Aplikaci provádí 2 sestry, jedna dítě drží a druhá aplikuje lék. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a) Nejčastější léky pro i. m. aplikaci bývají antibiotika (viz příloha č. 16) a analgetika. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

27

2.3.9.11 Intravenόzní injekce – i. v. Intravenόzní aplikace se definuje jako vpravení léku či vodného roztoku do žíly. Pokaždé se musí ujistit, že lék je vhodný k i. v. podání. Lék účinkuje od několika sekund do jedné minuty. Podává se za diagnostickým či terapeutickým účelem a aplikaci vykonává lékař či kvalifikovaná sestra. (Archalousová a kolektiv, 2006; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Indikace k i. v. podání léku je, pokud se potřebuje rychlý nástup účinku léku, k náhradě tekutin a elektrolytů a jestliže nemocný nesmí nic per os, také slouží ke krevnímu převodu a jako parenterální výživa. Venepunkce je nabodnutí periferní žíly. Vhodné jsou vena metacarpeae, v. basilica, v. cephalica, v. mediana cephalica, v. mediana cubiti, v. mediana basilica a u dětí vény v temenní a temporální oblasti. Aplikují se různé druhy léků například antibiotika, diuretika, antihistaminika atd. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Pomůcky (viz příloha č. 17) Některé léky se podávají pomocí injekčního dávkovače (lineární perfuzor). Léky se díky tomuto přístroji podávají na přesně stanovenou dobu a pomalu. Nejčastěji se takto podávají antikoagulancia. (Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Při venepunkci může dojít k následujícím komplikacím, např. paravenόzní zavedení jehly, vpravení léku mimo žílu, flebitidy (zánět žil), tromboflebitida (zánět žil s krevní sraženinou), alergická reakce, záměna pacienta či léku, vzduchová embolie, poranění nervu, vpravení dezinfekce do krevního oběhu. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Léky i. v. cestou lze podávat pomocí periferní kanily nebo do centrálního žilního vstupu. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

2.3.10 Podávání léků infuzní cestou Infuzní terapie se definuje jako vpravení většího množství tekutiny do organismu. Takto podané tekutiny lze aplikovat do žíly (je nejčastější), tepny či do podkoží. Tuto léčbu 28

ordinuje lékař a za přípravu a podání zodpovídá kvalifikovaná sestra. V ordinaci lékaře musí být vždy napsán název infuze, pořadí infuzí, množství, přísady do infuze a rychlost podání infuze. (Kelnarová a kolektiv, 2009 b; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Marx, 2007) Účel infuze se dělí na diagnostický, který je nosičem diagnostické látky, díky níž se vyšetří určitý orgán. Další je terapeutický, při tomto způsobu dojde k podání léčebných roztoků. Pacient dostává infuzní léčbu z několika důvodů, např. podání léků, dodání tekutiny do těla, přísun živin a vitamínů, minerálů, k úpravě acidobazické rovnováhy, doplnění cirkulujícího objemu či k vyvolání osmotické diurézy. Dělení infuzních roztoků (viz příloha č. 18). Roztoky určené k infuzní terapii se vyrábějí ve farmaceutických závodech. Tyto vyráběné roztoky sestra nalezne v plastových či skleněných lahvích, nebo v plastových vacích. Každá láhev musí mít označení. Místa pro aplikace infuze jsou vena metacarpeae, v. cephalica, v. med iana cephalica, v. basilica, v. mediana basilica, v. mediana cubiti, u dětí veny v temporální a temenní oblasti hlavy. Infuze se aplikuje nejčastěji pomocí periferního žilního katetru či do centrálního žilního katetru. Pro jednorázovou infuzi sestra používá jehlu pro i. v. aplikaci. Pro dlouhodobou infuzní terapii se také používá systém PORTACATH tzv. „port“, jenž je velmi využíván u léčby onkologicky nemocných a při hemodialýze. Další pomůcky, které se využívají při práci s infuzemi, jsou infuzní soupravy (skládají se z jehly – bodce, Martinovy baňky, ventilku, transportní hadičky a konusu), spojky infuzních setů, trojcestné kohoutky, infuzní filtry, infuzní pumpy (slouží pro přesné a časově stabilní podání léku) a mandrény. (Kelnarová a kolektiv, 2009 b; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Pomůcky k aplikaci infuzní léčby (viz příloha č. 19) U infuzní léčby malých dětí vždy asistuje lékař a dvě sestry. Hlavička či končetina se dítěti vždy fixuje a dítě musí být pod dohledem. (Kelnarová a kolektiv, 2009 b; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

29

Rychlost infuze se vypočítá celkový objem infuze / celkový čas infuze = ml/hod. Rychlost infuze určuje lékař a závisí na věku, tělesné hmotnosti, klinickém stavu pacienta a na celkové léčbě. 1 ml = 20 kapek. Mezi celkové komplikace u infuzní terapie patří alergická reakce, oběhové přetížení organismu, embolie, bakteriémie až sepse. Mezi místní komplikace se řadí paravenόzní aplikace, zánět v místě zavedení kanyly, rozpojení infuze, ucpání kanyly sraženinou, hematom, poranění nervu, žilní spazmus. (Kelnarová a kolektiv, 2009 b)

2.4. Prevence Z latinského praeventus, které znamená předcházení škodlivým vlivům. Používá se nejčastěji ve zdravotnictví, kde slouží k předcházení nemocem a zraněním. Dále se velmi často používá u kriminality a alkoholizmu. Ve zdravotnictví se dělí prevence na tři typy. Primární prevence se zaměřuje na posilování zdraví, především očkováním a snaží se zesílit obranyschopnost organismu, zabraňuje také vzniku nežádoucí události. Sekundární prevence se zaměřuje na vyhledávání osob v počátečních stádiích nemoci. Poslední typ je terciální prevence, která zabraňuje vzniku komplikací nebo vážných následků a jejím cílem je rychlý návrat zdraví. (Maříková, Petrusek, Vodáková, 1996; Vokurka, Hugo a kolektiv, 2008)

2.5. Nežádoucí událost Bývá také označována jako mimořádná událost. Za nežádoucí událost se označuje jakékoliv pochybení (incident) způsobené zanedbáním povinností jako je např. záměna pacienta, porucha přístroje, újma na majetku pacie ntů, usmrcení pacienta, atd. Riziko nežádoucí události bývá často způsobeno složitostí nemocniční péče, např. stres, velké množství personálu, rychlý pokrok,

nejednotnost postupu, špatná spolupráce

zdravotnických pracovníků, pracovní přetížení, nedostatky ve vzdělání, léčba mnoha léky najednou, lék není podán nebo je podán dvakrát po sobě. (Podstatová, Sovová, Řehořová a kolektiv, 2007; Škrla, Škrlová, 2008; Chudoba, 2007) Nejčastější medikační chyby, na které by si sestry měly dávat pozor, jsou nesprávná dávka léku, použití závadného léku, nedodržení doby aplikace léku, přehlédnutí alergie u pacienta, podání nesprávného léku – záměna za jiný lék, nežádoucí účinek léčiva, 30

potransfuzní reakce různého stupně, chybějící informace o léku či o pacientovi. (Škrla, Škrlová, 2008; Drahoš, 2007) Klasifikace nežádoucích událostí. Nežádoucí události se dělí na pět skupin. Nežádoucí událost nedokonalá (skorochyba - incident) je situace, které bylo na poslední chvíli zabráněno zdravotníkem nebo i pacientem. Například záměna v gramáži léků, záměna pacienta, záměna léků při aplikaci. Dále je to nežádoucí událost bez poškození zdraví pacienta, což znamená, že událost se stala, ale nedošlo k poškození zdraví pacienta. Třetí skupina je nežádoucí událost s dočasným poškozením zdraví pacienta. Při této události došlo k minimálnímu nebo středně závažnému poškození zdraví pacienta. Předposlední skupina je nežádoucí událost s trvalým poškozením zdraví pacienta. Poslední skupina je fatální nežádoucí událost, což znamená úmrtí pacienta. (Podstatová, Sovová, Řehořová a kolektiv, 2007; Škrla, Škrlová, 2008) Jestliže nastane nežádoucí událost, je nezbytné vyplnit formulář hlášení nežádoucí události. (Dobrovodská, 2009) V České republice není klasifikace mimořádné události standardizována. Z tohoto důvodu si může každé zdravotnické zařízení vytvořit svůj systém klasifikace. Pokud nemocnice zavede určitý systém, musí ho zařadit do závazné vnitřní směrnice. (Škrla, Škrlová, 2008)

31

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Informace použité v mé bakalářské práci jsou založeny na dotazníkovém výzkumu. Prováděný výzkum byl zcela anonymní, dobrovolný a byl tvořen formou uzavřených otázek. Dotazník byl vytištěn v písemné formě a dotazovaní si odpovědi vybírali z několika možností (viz příloha 20). Tuto formu dotazníku jsem použila z důvodu malé finanční nákladnosti, a protože anonymním dotazníkem v písemné formě lze získat velké množství pravdivých informací. Dotazník obsahoval 21 otázek zaměřených na dodržování zásad bezpečného podávání léků a prevence nežádoucích událostí. Z těchto otázek se čtyři přímo týkaly dodržování zásad správného podávání léků a šest otázek bylo zaměřeno na znalosti zdravotních sester týkající se správného podávání léků. Osm otázek se dotýkalo obou předchozích témat. A poslední tři otázky byly zaměřeny na nežádoucí událost.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky jsem po dohodě a po schválení hlavními sestrami rozdala v nemocnici Havlíčkův Brod a Pelhřimov (viz příloha 21). Dotazníky byly určeny pro zdravotní sestry. Vyplněné dotazníky sestry vhazovaly do boxů speciálně k tomuto připravených na daném oddělení. Dotazníky v Havlíčkově Brodě jsem rozdala na oddělení: chirurgie, gynekologie, interna, neurologie a ortopedie. V nemocnici Pelhřimov byly rozdány na oddělení: chirurgie, interna, dětské, ortopedie a urologie. Celkově jsem rozdala 130 dotazníků, vrátilo se mi 110 dotazníků, z toho použitelných pro můj výzkum bylo 104, jelikož zbylé byly nedostatečně vyplněny. Celková návratnost dotazníků tedy byla 80 %.

32

3.3 Průběh výzkumu Můj průzkum probíhal v nemocnici v Havlíčkově Brodě od 16. 11. 2012 do 14. 12. 2012., kde jsem rozdala celkem 80 dotazníků. V nemocnici v Pelhřimově jsem měla dotazníky od 22. 11. 2012 do 20. 12. 2012, kde jsem rozdala celkem 50 dotazníků.

3.4 Zpracování získaných dat Všechny vyplněné dotazníky byly ručně sečteny a jejich zpracování bylo provedeno v grafické formě, v programu Microsoft Office Excel 2007. Každá otázka je zpracována v grafech, které jsou v procentech. Pod grafickým znázorněním je podrobné vyhodnocení otázky z dotazníkového šetření. Uvedené hodnoty jsou udávané v relativní a absolutní četnosti.

33

3.5 Výsledky výzkumu 3.5.1 Vyhodnocení otázky č. 1 Před podáváním jakéhokoliv léku kontrolujete jméno pacienta: Správná odpověď je b) pokaždé

Graf č. 1 Grafické znázornění otázky č. 1

Ve většině případů, což bylo v 93,27 % (97 respondentů), odpověděly sestry správně, že jméno pacienta kontrolují pokaždé. Pouze jedna sestra odpověděla, že jméno kontroluje jen občas. Druhá nejčastější odpověď 5,77 % (6 respondentů) zněla, jméno pacienta kontrolují jen do té doby, dokud si ho nezapamatují. Na možnost jméno nekontroluji vůbec, neodpověděl nikdo z dotazovaných.

34

3.5.2 Vyhodnocení otázky č. 2 Při aplikaci masti do oka postupujeme: Správná odpověď je c) od vnitřního koutku k zevnímu, s použitím 2 čtverečků


Na grafu vidíme, že 61,54 % (64 respondentů) respondentů zaškrtlo správnou odpověď. Druhá nejčastější odpověď byla za a) od vnitřního koutku k zevnímu, s použitím 1 čtverečku, kterou zaškrtlo 25,94 % (27 respondentů) respondentů. Na odpověď b) od zevního koutku k vnitřnímu, s použitím 1 čtverečku odpovědělo celkem 6,73 % (7 respondentů) respondentů. 5,77 % (6 respondentů) respondentů zaškrtlo odpověď za d) což je od zevního koutku k vnitřnímu, s použitím 2 čtverečků.

35

3.5.3 Vyhodnocení otázky č. 3 Intraarteriální (i. a.) léky? Správná odpověď je d) sestra nepodává, aplikuje pouze lékař


U této otázky odpovědělo správně 56,73 % (59 respondentů) respondentů, ale hodně respondentů 31,73 % (33 respondentů) zaškrtlo odpověď za c), že tento způsob podávání neexistuje. Dalších 7,69 % (8 respondentů) respondentů odpovědělo, že i. a. léky může podat pouze sestra s vysokoškolským vzděláním. Zbylých 3,85 % (4 respondenti) respondentů odpovědělo, že lék může podat sestra s podpisovím vzorem.

36

3.5.4 Vyhodnocení otázky č. 4 Před podáním léku kontrolujete lék? Vyberte nesprávné tvrzení: Správná odpověď je c) Poté co vložím lék do lékovky


Na grafovém znázornění vidíme, že 63,46 % (66 respondentů) respondentů odpovědělo správně. 24,04 % (25 respondentů) respondentů odpovědělo, že překontrolují lék při vracení léku do lékárny (vozíku). Třetí nejvíce zaškrtávanou odpovědí bylo za b) než vložím lék do lékovky. Tuto odpověď zakroužkovalo 7,69 % (8 respondentů) respondentů. Poslední možnost za a) když beru lék z lékárny (vozíku) vybralo pouze 4,81 % (5 respondentů) respondentů.

37

3.5.5 Vyhodnocení otázky č. 5 Při aplikaci suppozotoria per rektum sestra: Správná odpověď je a) Aplikuje supp. za vnitřní svěrač – 8 cm, poučí pacienta, aby čípek minimálně 15 min. udržel v sobě


Na grafu je vidět, že respondenti zaškrtávali ze čtyř možných odpovědí jen dvě. Z toho bylo 57,69 % (60 respondentů) odpovědí správně a 42,31 % (44 respondentů) špatně. Respondenti neuvedli ani jednou odpověď c) a d).

38

3.5.6 Vyhodnocení otázky č. 6 Při užívání léku Ferronat pacient: Správná odpověď je a) Zapíjí dostatečným množstvím vody, bere na lačno, poučí se o změně barvy stolice


Celkem 54,81 % (57 respondentů) respondentů zakroužkovalo odpověď c), že se železo zapíjí dostatečným množstvím vody, nebere nalačno, poučí se o změně barvy stolice. Správnou odpověď zaškrtlo pouhých 29,81 % (31 respondentů) respondentů. Další odpověď za d), že železo může zapít čímkoliv, bere nalačno, poučí se o změně barvy stolice, zaškrtlo celkem 13,46 % (14 respondentů) respondentů. Nejméně čili 1,92 % (2 respondenti) respondentů vybralo odpověď b).

39

3.5.7 Vyhodnocení otázky č. 7 Při podávání léků: Správná odpověď je a) Vždy používám pinzetu, půlítko


Na grafu vidíme, že pouze 20,19 % (21 respondentů) respondentů používá vždy při vydávání léků pinzetu s půlítkem. Nejvíce, čili 42,31 % (44 respondentů) respondentů zaškrtlo odpověď b), že pinzetu a půlítko používají jen občas. Další hodně vybranou odpovědí bylo za c), že pinzetu či půlítko nepoužívají. Tuto odpověď uvedlo 30,77 % (32 respondentů) respondentů. Poslední možnost za d) vybralo 6,73 % (7 respondentů) respondentů.

40

3.5.8 Vyhodnocení otázky č. 8 Jak se zachováte při natahování léku z ampulky, kde jsou přítomny střípky ze špatného odlomení? Správná odpověď je b) Ampulku s lékem musím znehodnotit a přichystat novou ampulku s lékem


Tento graf dokazuje, že všichni respondenti 100 % (104 respondentů) odpověděli správně, že ampulku s lékem musí vždy znehodnotit a přichystat novou.

41

3.5.9 Vyhodnocení otázky č. 9 Při aplikaci léků i. v. přímo do žíly sestra: Správná odpověď je b) Zaškrtí, vydezinfikuje, napíchne žílu, uvolní ezmarch, aspiruje, aplikuje lék, vyndá jehlu, řádně zafixuje vpich


Z grafu vyplývá, že 99,04 % (103 respondentů) respondentů odpovědělo správně, čili za b) zaškrtí, vydezinfikuje, napíchne žílu, uvolní ezmarch, aspiruje, aplikuje lék, vyndá jehlu, řádně zafixuje vpich. Pouze 1 respondent (0,96 %) odpověděl možnost c), že zaškrtí, vydezinfikuje, napíchne žílu, uvolní ezmarch, neaspiruje, aplikuje lék, vyndá jehlu, řádně zafixuje vpich, což je špatně. Zbylé dvě odpovědi nebyly uvedeny žádným respondentem.

42

3.5.10 Vyhodnocení otázky č. 10 Správné zásady při provádění inhalace jsou: Správná odpověď je b) Inhalujeme nalačno, či 2 hod. po jídle, při inhalaci vdechujeme ústy a vydechujeme nosem, po skončení inhalace nejíme a nepijeme 20 minut, nekouříme


Z grafického znázornění vyplývá, že 72,12 % (75 respondentů) respondentů vybralo správnou odpověď b). Možnost a) čili, že se inhaluje nalačno, při inhalaci vdechujeme nosem a vydechujeme ústy, po skončení inhalace nejíme a nepijeme 20 minut, nekouříme, vybralo 21,15 % (22 respondentů) respondentů. Možnost c) zaškrtlo 1,92 % (2 respondenti) respondentů. Poslední možnost za d) zakroužkovalo 4,81 % (5 respondentů) respondentů. 43

3.5.11 Vyhodnocení otázky č. 11 Pacientovi má být aplikováno 5 j. HMR a 6 j. NPH. Jako první do inzulínky si sestra natáhne? Správná odpověď je a) První si natáhne krátkodobý a poté dlouhodobý inzulin


Z grafu vyplývá, že pouze 25% (26 respondentů) respondentů odpovědělo správně za a). Nejvíce respondentů což je 65,38 % (68 respondentů) respondentů vybralo odpověď za d), že se inzulíny nesmí kombinovat. 9,62 % (10 respondentů) respondentů vybralo možnost, že se první natáhne dlouhodobý a poté krátkodobý inzulin. Možnost c) neuvedl žádný respondent.

44

3.5.12 Vyhodnocení otázky č. 12 Při aplikaci s. c. injekce 2 ml heparinu pomocí stříkačky a jehly sestra provede: Správná odpověď je c) Dezinfekce místa, vytvoříme kožní řasu, píchneme pod úhlem 45°, přehmátneme - pustíme řasu, aspirujeme, aplikujeme lék, vytáhneme, jemně setřeme


Na grafu vidíme, že pouze 48,08 % (50 respondentů) respondentů ví, jak se správně aplikuje heparin pomocí jehly a stříkačky. 7,69 % (8 respondentů) respondentů nezná vůbec aplikaci heparinu pomocí jehly a stříkačky. Možnost a) zaškrtlo 31,73 % (33 respondentů) respondentů. Odpověď d) si vybralo 12,50 % (13 respondentů) respondentů. 45

3.5.13 Vyhodnocení otázky č. 13 Máme podat infuzi o objemu 500 ml FR, která má kapat 2 hodiny. Kolika kapkami bude infuze kapat za minutu? Správná odpověď je b) Přibližně 83 kapkami za minutu


Graf nám dokazuje, že pouze 36,54 % (38 respondentů) respondentů vypočítalo správně, jak má rychle kapat infuzní roztok. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že infuze bude kapat přibližně 75 kapkami za minutu, tak odpovědělo 31,73 % (33 respondentů) respondentů. Další nejčastější odpovědí bylo přibližně 40 kapkami za minutu, tuto odpověď zaškrtlo 25,96 % (27 respondentů) respondentů. Možnost d), že infuze bude kapat přibližně 98 kapkami za minutu označilo 5,77 % (6 respondentů) respondentů.

46

3.5.14 Vyhodnocení otázky č. 14 Vyberte nesprávné tvrzení. Při podávání léku sestra vždy zkontroluje: Správná odpověď je c) Barvu a tvar léku


Z tohoto grafu vyplývá, že 98,08 % (102 respondentů) respondentů ví, co sestra musí kontrolovat při podávání léků pacientům. Pouze 1,92 % (2 respondentů) respondentů neví přesně, co se kontroluje na daném léku. Možné odpovědi b) a d) nezvolil nikdo z dotazovaných.

47

3.5.15 Vyhodnocení otázky č. 15 Kolik jednotek Heparinu forte je v 1 ampulce o objemu 1 ml? Správná odpověď je a) 25 tisíc jednotek


Graf nám ukazuje, že 93,27 % (97 respondentů) respondentů odpovědělo správně. Pouze 6,73 % respondentů správnou odpověď neznalo. Z toho 5,77 % (6 respondentů) respondentů odpovědělo možnost c) a 0,96 % (1 respondent) respondentů zaškrtlo odpověď b). Možnost d), že v jednom ml je 20 milionů jednotek neuvedl žádný z respondentů.

48

3.5.16 Vyhodnocení otázky č. 16 Do infuze lze aplikovat inzulin? Správná odpověď je b) Krátkodobý


Na grafickém znázornění vidíme, že 86,53 % (90 respondentů) respondentů ví, který inzulin se aplikuje do infuze. Celkem 13,47 % respondentů neznalo správnou odpověď, z toho 3,85 % (4 respondenti) respondentů odpovědělo, že se inzulin do infuze vůbec neaplikuje. A 9,62 % (10 respondentů) respondentů uvedlo, že se dlouhodobý inzulín aplikuje do infuze. Možnost c) střednědobý inzulin neuvedl žádný z respondentů.

49

3.5.17 Vyhodnocení otázky č. 17 Sestra má aplikovat 750 000j. Prokain G PNC i. m. Na oddělení jsou ampulky pouze o obsahu 1 500 000 j. Kolik ml sestra natáhne, když bude ředit ampulku 10 ml? Správná odpověď je a) Sestra natáhne 5 ml


Graf nám ukazuje, že 96,15 % (100 respondentů) respondentů ví, jak správně naředit antibiotika. Zbývajících 3,85 % (4 respondenti) respondentů vypočítalo tuto otázku špatně. Možnost b) a c) nevyplnil nikdo z dotazovaných.

50

3.5.18 Vyhodnocení otázky č. 18 Kdo připravuje ordinaci od lékaře a kdo lék vydává? Správná odpověď je d) Lék připravuje vždy sestra a zároveň ho ihned podá (1 sestra)


Z grafu vyplývá, že 1.92 % respondentů odpovědělo špatně. 0,96 % (1 respondent) respondentů zaškrtlo, že lék připravuje lékař a podává ho sestra a 0,96 % (1 respondent) respondentů odpovědělo, že určený lék připravuje sestra a může ho vydávat kdokoli. Zbývajících 98,08 % (102 respondentů) respondentů odpovědělo na tuto otázku správně, že lék připravuje a vydává jedna sestra. Možnost c), že lék připravuje sestra a druhá ho jde podat (2 sestry), neuvedl žádný z respondentů.

51

3.5.19 Vyhodnocení otázky č. 19 Nežádoucí událost je: Správná odpověď je c) Jakékoliv pochybení způsobené zanedbáním povinností


Tento graf nám ukazuje, že 75,96 % (79 respondentů) respondentů ví, co je to nežádoucí událost. 19,23 % (20 respondentů) respondentů vybralo odpověď za b), což je jakékoliv pochybení způsobené zanedbáním povinností sestry a zdravotnických pracovníků. Další špatnou odpověď za a), což je jakékoliv pochybení způsobené zanedbáním povinností sestry a lékaře vybralo 4,81 % (5 respondentů) respondentů. Odpověď d) nezvolil nikdo z dotazovaných.

52

3.5.20 Vyhodnocení otázky č. 20 Nežádoucí událost v nemocnici nebývá způsobena? Správná odpověď je a) Málo času na oběd


Na grafickém znázornění vidíme že pouze 5,77% respondentů neví, čím bývá způsobena nežádoucí událost. Z toho 3,85 % (4 respondenti) respondentů vybralo odpověď b), 0,96 % (1 respondent) respondentů vybralo odpověď za c) pracovní přetížení a 0,96 % (1 respondent) respondentů vybralo odpověď d) stres. 94,23 % (98 respondentů) respondentů na tuto otázku odpovědělo správně, že nežádoucí událost nebývá způsobena malým časem na oběd.

53

3.5.21 Vyhodnocení otázky č. 21 Jestliže nastane nežádoucí událost: Správná odpověď je b) Vyplnit formulář hlášení o nežádoucí události


Na grafu vidíme, že 98,08 % (102 respondentů) respondentů ví, jak správně postupovat, pokud se v nemocnici nežádoucí událost vyskytne. Pouze 1,92 % respondentů nezná správný postup sestry při nežádoucí události. Z toho 0,96 % (1 respondent) respondentů vybralo možnost c) a 0,96 % (1 respondent) respondentů zaškrtlo odpověď d). Možnost a), že se nemusí nic evidovat či vyplňovat formulář, nezaškrtl žádný z dotazovaných.

54

3.6 Diskuze Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit teoretické znalosti zdravotních sester. Zaměřila jsem se na dodržování zásad bezpečného podávání léků a také na prevenci nežádoucí události. Pro mou práci bylo použito 104 vyplněných dotazníků a odpovědi na mé otázky jsem použila pro vyhodnocení tří daných hypotéz, které jsem si stanovila na začátku své bakalářské práce. Hypotéza č. 1 Domnívám se, že 90 % zdravotních sester zná zásady správného podávání léků. Na tuto hypotézu jsem měla zaměřeny otázky číslo 2, 3, 5, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18. Z dotazníku jsem zjistila, že 71 % zdravotních sester zná zásady správného podávání léků. Tento výsledek mě překvapil, neboť jsem očekávala, že sestry budou mít větší teoretické znalosti, protože by se sestra měla neustále vzdělávat a doplňovat či si opakovat získané informace. Zbylých 29 % respondentů na dané otázky odpovídalo špatně. Z výzkumu Musilové (2011, str. 57) vyplývá, že zásady správného podávání léků zná 82,5 % respondentů. Její výzkum byl prováděn pouze na oddělení interny a chirurgie v nemocnici Pelhřimov. Můj výzkum dopadl procentuálně hůře, neboť jsem jej prováděla na více odděleních a ve 2 nemocnicích. Obzvláště mě překvapily odpovědi na některé otázky. Otázka č. 3. Kde přes 31 % sester odpovědělo, že intraarteriální podání neexistuje. Otázka č. 6. Zde téměř 55 % respondentů odpovědělo špatně. Domnívám se, že správné podání železa by měla znát každá zdravotní sestra, jelikož při léčbě například sideropenické anemie je správné podání velmi důležité. Je ale také možné, že si respondenti špatně přečetli odpovědi. Otázka č. 10. U této otázky mne překvapilo, že téměř 5 % respondentů tvrdí, že při provádění inhalace nejsou žádné zásady. U zbylých 23% respondentů se domnívám, že sestry neznají přesné zásady inhalace, ale vědí, že nějaké zásady existují. Otázka č. 11. Odpovědi na tuto otázku mne velmi překvapily, jelikož jen 25 % sester zná správnou přípravu inzulinu při jeho kombinování. Domnívám se, že toto je jedna z věcí, 55

kterou by měla znát každá zdravotní sestra. Dále mě velmi přek vapilo, že přes 65 % respondentů odpovědělo, že se inzulíny nesmí kombinovat. Otázka č. 12. U této otázky mne překvapilo, že téměř 32% respondentů vybralo špatnou odpověď. Myslím si, že si sestry špatně přečetli otázku nebo ji nepochopily. Také je možné, že nevědí, jak se heparin tímto způsobem aplikuje, jelikož používají jiné přípravky, např. hexane. Otázka č. 13. Zde mne překvapilo, že téměř 64 % respondentů neví, jak vypočítat kolika kapkami za minutu bude infuze kapat. Myslím si, že je to způsobeno tím, že sestry v dnešní době většinou používají infuzní pumpy, dávkovače či nechají infuzi kapat jen tak „od oka“. Z dotazníkového šetření tedy vyplývá, že hypotéza č. 1 se mi nepotvrdila, neboť jsem předpokládala, že zdravotní sestry mají větší znalosti v oblasti správného podávání léků. Z mého výzkumu vyplynulo, že tyto znalosti mají přibližně na 71 %. Cíl č. 1 Zjistit znalosti zásad správného podávání léků u zdravotních sester. Tento cíl se mi potvrdil na 71 %. Z čehož vyplývá, že zdravotní sestry o této tematice mají velké znalosti, ale nejsou stoprocentní. Hypotéza č. 2 Domnívám se, že 70 % sester dodržuje zásady správného podávání léků. Na tuto hypotézu jsem měla zaměřeny otázky číslo 1, 2, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 14, 18. Podle odpovědí z dotazníku jsem zjistila, že správné zásady při podávání léků dodržuje 75 % zdravotních sester. U této hypotézy jsem předpokládala podobný výsledek, jaký mi vyšel. Zbylých 25 % respondentů na mé otázky v dotazníku odpovědělo špatně. Zde je několik odpovědí z dotazníku, které mne překvapily. Otázka č. 4, která zněla, před podáním léku kontrolujete lék? Sestry zde měly vybrat nesprávnou odpověď. U těchto odpovědí mě zaujala odpověď d). Myslím si, že sestry tuto odpo věď pochopily v jiném smyslu, než jak jsem ji zamýšlela já. Mým úmyslem bylo při vracení platíčka zkontrolovat, zda jej vrací do správné krabičky daného léku. Otázka č. 5, při aplikaci suppozotoria per rektum sestra? U této odpovědi si myslím, že si sestry pouze pletly zevní a vnitřní svěrač. Otázka č. 7, zde jsem se zaměřila na podávání léků, chtěla jsem vědět, zda používají pinzetu či půlítko. Zjistila jsem, že většina sester tyto pomůcky 56

nepoužívá. Domnívám se, že je nepoužívají z důvodů časové tísně (manipulace s půlákem musí být opatrná, a to jim ubírá čas), některé také z lenosti, neboť se jim nechce neustále vyndávat a zase uklízet tyto pomůcky. Otázka č. 9, u ní si myslím, že jediná špatná odpověď vznikla tím, že si daná sestra špatně přečetla odpovědi. Otázka č. 14, u dané otázky si myslím, že chyby při vyplněním dotazníků vznikly tím, že si sestry špatně přečetly dané otázky. Otázka č. 18, kdo připravuje ordinaci od lékaře a kdo lék vydává? Zde byly pouze 2 špatné odpovědi, které mě velmi zarazily, neboť jedno z nejdůležitějších pravidel sestry je, že si vždy lék sama připraví a sama jej podá pacientovi. Tato hypotéza se mi potvrdila, neboť jsem předpokládala, že 70 % sester dodržuje zásady správného podávání léků. Z dotazníkových odpovědí mně vyšlo, že tyto zásady dodržuje 75 % sester. Cíl č. 2 zní Zjistit, zda sestry dodržují zásady bezpečného podávání léků. Tento cíl se mi potvrdil na 75 %. Což dokazuje, že většina sester tyto zásady během své vykonávané praxe dodržuje. Hypotéza č. 3 Domnívám se, že 70% zdravotních sester ví, co je nežádoucí událost. Na tuto hypotézu jsem měla zaměřeny otázky číslo 19, 20, 21. Podle odpovědí v dotazníku jsem zjistila, že o nežádoucí události jsou zdravotní sestry informovány velmi dobře. Podle vyplněných dotazníků mají sestry znalosti, které se dotýkají nežádoucí události na 91 %. Zbývající respondenti nejsou tak dobře obeznámeny s touto tematikou. Otázky zabývající se tímto tématem jsou otázka č. 19, zde měli respondenti definovat nežádoucí událost. V této otázce mě zaujaly odpovědi b). Podle mého názoru sestry ne zcela pochopily otázku a odpověď zaměřily přímo na zdravotnictví. Otázka č. 20, zde respondenti odpovídali převážně dobře, pouze malé procento odpovědělo špatně. Myslím si, že je to následek záporně položené otázky a nepozornosti dotazovaných. Otázka č. 21 u této otázky mě tento výsledek nepřekvapil, neboť jsem ho předpokládala.

57

Cíl číslo 3 zní zjistit, zda sestry ví, co je nežádoucí událost. Tento cíl se mi potvrdil, jelikož přes 90 % respondentů zná základní informace o nežádoucí události.

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Dle mého výzkumu zdravotní sestry mají dobré znalosti o dané tematice. Většina zdravotních sester má základní informace o lécích i ví, jak je pacientům podávat. Ale i přes tyto vědomosti si myslím, že by si tyto znalosti měly neustále obnovovat. Zdravotní sestry by se měly účastnit školení k dané problematice, jelikož opakování je matka moudrosti. Po celé republice probíhají různé typy školení a seminářů, které jsou vždy zaměřeny na určitou problematiku ve zdravotnictví. Sestrám bych doporučovala hlavně semináře zaměřené na léky a jejich podávání, nebo semináře zaměřené na nežádoucí události ve zdravotnictví. Hlavně semináře zaměřené na nežádoucí událost jsou z mého hlediska pro sestry dost důležité, neboť při jejich velmi náročné práci nejen fyzické, ale hlavně psychické se tato událost může stát kdykoliv. Další možností jak obnovovat znalosti sester jsou směrnice ve zdravotnictví. V každém zdravotnickém zařízení jsou směrnice týkající se této problematiky. Bylo by dobré, kdyby na každém oddělení probíhal povinně a pravidelně seminář, kde by určená zdravotní sestra tyto směrnice prezentovala pro celé oddělení. Dále bych navrhovala větší spolupráci mezi sestrami na odděleních, lepší organizaci práce sester, nepřetěžovat sestry přesčasovými hodinami. A protože je má práce zaměřená na správné podávání léků, myslím si, že by se měl tento systém výrazně zdokonalit a zmodernizovat, aby se výdej léků sestrám výrazně ulehčil. Další možností jak si obnovovat znalosti jsou různé typy letáčků. Ministerstvo zdravotnictví vydává neustále letáčky zaměřené na různé druhy nemocí. Během své praxe jsem ale nikde nenašla letáček určený přímo pro zdravotní sestry, který by se zaměřil na problematiku podávání léků. Proto jsem se jeden pokusila vytvořit. Chtěla bych tento letáček rozdat do nemocnic.

58

4 Závěr Má bakalářská práce je zaměřena na správné podávání léků a na zabránění nežádoucí události v nemocnicích. Práce zdravotní sestry je velmi krásné zaměstnání, ale dle mého názoru i jedna z nejnáročnějších profesí, jaká existuje. V dnešní době, v éře nových technologií a informací, pokud chce zdravotní sestra držet krok ve svém oboru, musí se neustále vzdělávat. V dnešní době jsou sestry nejen sledovány svými nadřízenými, ale hlavně pacienty a rodinnými příslušníky pacientů. Lidé jsou velmi všímaví a poznají i sebemenší zaváhání. Sestra ví, že její chyba nejen že ohrozí pacienta, ale i pro ni to znamená riziko soudního řízení. Toto vyvolává další psychickou zátěž na práci zdravotních sester. Nejen že se musí neustále vzdělávat, být neustále milá a příjemná na pacienty, ale vědomí, že na jejich odbornostech a znalostech závisí lidské životy, jim z lidského hlediska dává velkou zodpovědnost. V dnešní době, kdy farmaceutické firmy vyrábějí neustále nové a účinnější léky, nezbývá sestrám než získávat o těchto lécích neustálé informace. Neboť podávání léků je pro sestry v nemocnicích každodenním úkolem. A proto jsem se ve své bakalářské práci na toto téma zaměřila. Teoretická část mé bakalářské práce se zabývá všeobecně léky, jejich rozdělením a způsoby podávání. Dále jsem se ve své teoretické práci zaměřila hlavně na správné podávání léků. Také jsem se zde zmínila o prevenci a nežádoucích událostech ve zdravotnictví. V praktické části své práce jsem zjišťovala, zda sestry mají odborné znalosti týkající se dané problematiky a jak tyto zásady dodržují. Tento výzkum byl prováděn formou dotazníků ve dvou nemocnicích na různých odděleních. Je zde popsána charakteristika, popis a průběh mého výzkumu. Největší prostor praktické části je zaměřen na zpracování a vyhodnocení mého dotazníku. Ten se skládá z 21 otázek a byl určen pro zdravotní sestry. Pro lepší přehlednost jsem odpovědi na tyto otázky zpracovala do tabulek a grafů. 59

Na začátku této práce jsem si vytyčila několik cílů. K vyhodnocení, zda se mi dané cíle potvrdily, jsem použila provedený výzkum. Zhodnoce ní cíle č. 1: Zjistit znalosti zásad podávání léků u zdravotních sester. Cíl č. 1 byl mým výzkumem splněn. Hypotéza č. 1.: Domnívám se, že 90 % zdravotních sester zná zásady správného podávání léků. Hypotéza č. 1 se mi nepotvrdila. Z mého dotazníkového průzkumu vyplývá, že zdravotní sestry mají znalosti v oblasti správných zásad při podávání léků, ale tyto znalosti nejsou dokonalé. U mnoha sester by se tyto vědomosti potřebovaly rozšířit, nebo znovu obnovit. Z mého šetření dále vyplynulo, např. že sestry neznají jak správně některé druhy léků aplikovat, jak správně vypočítat rychlost infuze, dále si sestry pletou správné anatomické pojmy. Můj výzkum potvrdil, že zásady správného podávání léků zná jen 71 % zdravotních sester. Vzhledem k tomu, že zdravotní sestry při své práci by neměli chybovat, bylo by dobré, aby si zbylých 29 % sester své znalosti v této oblasti obnovilo. Zhodnoce ní cíle č. 2: Zjistit zda zdravotní sestry dodržují zásady bezpečného podávání léků. Cíl č. 2 byl mým výzkumem splněn. Hypotéza č. 2.: Domnívám se, že 70% sester dodržuje zásady správného podávání léků. Hypotéza č. 2 se mi potvrdila. Dle mého průzkumu zdravotní sestry dodržují zásady bezpečného podávání léků, ale nedodržují je stoprocentně. Sestry často chybují z důvodu nedostatečných teoretických znalostí těchto zásad, dále si mnoho sester svou práci ulehčuje. 75 % zdravotních sester dodržuje zásady správného podávání léků. Zbylých 25 % zdravotních sester tyto zásady nedodržuje. 60

Zhodnoce ní cíle č. 3: Zjistit zda sestry ví, co je nežádoucí událost. Cíl č. 3 byl mým průzkumem splněn. Hypotéza č. 3. Domnívám se, že 70% zdravotních sester ví, co je nežádoucí událost. Hypotéza č. 3 byla potvrzena. Z mého šetření vyplynulo, že přes 90 % zdravotních sester ví, co je nežádoucí událost. Také se snaží těmto nežádoucím událostem předcházet. Zbývajících 10 % zdravotních sester by si tyto znalosti měly obnovit. Zhodnoce ní cíle č. 4: Vytvořit edukační materiál. Velmi jsem přemýšlela o zhodnocení cíle č. 4. Nakonec jsem se rozhodla pro vytvoření informativního letáčku pro zdravotní sestry, který by mohl být rozdán v nemocnicích. Do tohoto letáčku jsem sepsala základní zásady správného podávání léků. S přihlédnutím k mým výsledkům výzkumu by bylo zajímavé vytvořit výzkum, který by se podrobněji zaměřoval na injekční či na intravenózní aplikaci léků v určitých věkových skupinách. Výsledky z těchto výzkumů by mohly sloužit ke zlepšení práce zdravotních sester. Dále si myslím, že by můj výzkum mohl posloužit učitelům zdravotních škol. Zjištěné výsledky mé práce by jim mohly posloužit ke zlepšení výuky budoucích zdravotních sester. Přála bych si, aby vědomosti zdravotních sester v budoucnu byly co nejlepší a aby zásady správného podávání léků zdravotní sestry dodržovaly stoprocentně, neboť na jejich vědomostech a jejich pracovních úkolech závisí zdraví a životy jejich pacientů.

61

Seznam použité lite ratury 1. ARCHALOUSOVÁ, A., a kolektiv. Ošetřovatelská péče úvod do oboru ošetřovatelství pro studující všeobecného a

zubního

lékařství. Praha:

Nakladatelství Karolinum, 2006. ISBN 80 – 246 – 1113 – 9. 2. DOUGHERTY, L., LISTER, S. The Royal Marsden Hospital Manual of Clinical Nursing Procedures. Oxford: John Wiley a Sons, 2011. ISBN 978 – 1 – 4443 – 3510 – 1. 3. KELNAROVÁ, J., a kolektiv. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník, a)1. díl. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009. ISBN 978 – 80 – 247 – 3105 – 6. 4. KELNAROVÁ, J., a kolektiv. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. Ročník ,b) 2.díl. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009. ISBN 978 – 80 – 247 – 3106 – 3. 5. KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVIERIOVÁ, R. Ošetrovateľstvo 2. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 1995. ISBN 80 – 217 – 0528 – 0. 6. MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A. Velký sociologický slovník II. svazek. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80 – 7184 – 310 – 5. 7. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., HERNOVÁ, R., ZAJÍČKOVÁ, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80 – 247 – 1442 – 6. 8. PODSTATOVÁ, R., SOVOVÁ, E., ŘEHOŘOVÁ, J., a kolektiv. Jak přežít pobyt ve zdravotnickém zařízení. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978 – 80 – 247 – 1997 – 9. 9. ROZSYPALOVÁ, M., HALADOVÁ, E., ŠAFRÁNKOVÁ, A. Ošetřovatelství II. Praha: Informatorium, spol. s. r. o., 2002. ISBN 80 – 86073 – 97 – 1. 10. SCHUBERT, A., KOCH, T. Infusionen und Injektionen: Schritt fü r Schritt in Wort und Bild. Mnichov: Elsevier Urban a Fischer, 2010. ISBN 978 – 3 – 437 – 25601 – 1. 62

11. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. ISBN 978 – 80 – 247 – 2616 – 8. 12. VOKURKA, M., HUGO, J., a kolektiv. Velký lékařský slovník. 8. Praha: MAXDORF s. r. o.. 2008. ISBN 978 – 80 – 7345 – 166 – 0. 13. WORKMAN, B. A., BENNETT, C. L. Klíčové dovednosti sester. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80 – 247 – 1714 – X. Časopisy: 14. DOBROVODSKÁ, L. Jak je možné minimalizovat chyby při podávání léků? Florence: časopis moderního ošetřovatelství. ISSN 1801 – 464X, 2009, roč. 5, č. 5, s. 42 – 44. 15. DRAHOŠ, J. Jak definovat chyby při podávání léků. Florence: časopis moderního ošetřovatelství. ISSN 1801 – 464X, 2007, roč. 3, č. 6, s. 251. 16. CHUDOBA, L. Musíme zvýšit bezpečnost podávání léků. Medical Tribune: noviny o lékařské vědě, klinické medicíně a farmacii. ISSN 1214 – 8911, 2007, roč. 3, č. 3, s. A6. 17. KOVAŘÍKOVÁ, I., TARANT, M. Největší nedostatky v ČR: dokumentace a podávání léků. Zdravotnické noviny: odborné fórum zdravotnictví a sociální péče. ISSN 0044 – 1996, 2001, roč. 50, č. 50, s. 14. 18. MARX, D. Zajištění bezpečí pacientů při podávání léků. Florence: časopis moderního ošetřovatelství. ISSN 1801 – 464X, 2007, roč. 3., č. 9, s. 355 – 356. 19. NUKLEOVÁ, L. Zacházení s návykovými látkami. Sestra: odborný časopis pro zdravotní sestry. ISSN 1210 – 0404, 2004, roč. 14, č. 4, s. 37. 20. ŠKUBOVÁ, J. Chyby při podávání léků – jak je omezit? Zdravotnické noviny: odborné fórum zdravotnictví a sociální péče. ISSN 0044 – 1996, 2009, roč. 58, č. 17 – 18, s. 8.

63

Elektronické dokumenty: 21. Musilová, M.: Bezpečná manipulace s léčivy ve zdravotnickém zařízení [online]. 2011

[cit.

2013-04-08].

Dostupné

MusilovaTisk.pdf

64

z:

http://theses.cz/id/acfdxm/BP-

Seznam grafů Graf č. 1 Grafické znázornění otázky č. 1 ………………………………………..….. 34 Graf č. 2 Grafické znázornění otázky č. 2 …………………………………………… 35 Graf č. 3 Grafické znázornění otázky č. 3 …………………………………………… 36 Graf č. 4 Grafické znázornění otázky č. 4 …………………………………………… 37 Graf č. 5 Grafické znázornění otázky č. 5 …………………………………………… 38 Graf č. 6 Grafické znázornění otázky č. 6 …………………………………………… 39 Graf č. 7 Grafické znázornění otázky č. 7 …………………………………………… 40 Graf č. 8 Grafické znázornění otázky č. 8 …………………………………………… 41 Graf č. 9 Grafické znázornění otázky č. 9 …………………………………………… 42 Graf č. 10 Grafické znázornění otázky č. 10 ………………………………………… 43 Graf č. 11 Grafické znázornění otázky č. 11 ………………………………………… 44 Graf č. 12 Grafické znázornění otázky č. 12 ………………………………………… 45 Graf č. 13 Grafické znázornění otázky č. 13 ………………………………………… 46 Graf č. 14 Grafické znázornění otázky č. 14 ………………………………………… 47 Graf č. 15 Grafické znázornění otázky č. 15 ………………………………………… 48 Graf č. 16 Grafické znázornění otázky č. 16 ………………………………………… 49 Graf č. 17 Grafické znázornění otázky č. 17 ………………………………………… 50 Graf č. 18 Grafické znázornění otázky č. 18 ………………………………………… 51 Graf č. 19 Grafické znázornění otázky č. 19 ………………………………………… 52 Graf č. 20 Grafické znázornění otázky č. 20 ………………………………………… 53 Graf č. 21 Grafické znázornění otázky č. 21 ………………………………………… 54

65

Seznam používaných zkratek ATB - antibiotika Atd – atak dále DIC – diseminovaná intravaskulární koagulopatie IM – infarkt myokardu Např. – například P - puls PAD – perorální antidiabetika Rtg. - rentgen TK – krevní tlak Tzn. – to znamená

66

Seznam příloh Příloha č. 1 – Způsoby podávání léků. Příloha č. 2 – Pomůcky k aplikaci léků p. o. Příloha č. 3 – Zvláštnosti u některých léků p. o Příloha č. 4 – Pomůcky k rektální aplikaci léků. Příloha č. 5 – Aplikace léků do oka Příloha č. 6 – Výplach pochvy Příloha č. 7 – Druhy inhalátorů Příloha č. 8 – Pomůcky k aplikaci léků do dýchacích cest. Příloha č. 9 – Místa vpichu i. d. injekcí. Příloha č. 10 – Antikoagulancia Příloha č. 11 – Inzulin Příloha č. 12 – Místa vpichu s. c. injekce. Příloha č. 13 – Pomůcky k aplikaci s. c. injekcí Příloha č. 14 – Místa vpichu i. m. injekcí. Příloha č. 15 – Pomůcky k aplikaci i. m. injekcí. Příloha č. 16 – ATB Příloha č. 17 – Pomůcky k aplikaci i. v. léků. Příloha č. 18 - Dělení infuzních roztoků Příloha č. 19 - Pomůcky k infuzní léčbě. Příloha č. 20 - Dotazník Příloha č. 21 - Souhlasy hlavních sester k dotazníkovému šetřen

67

Příloha č. 1 Tabulka 1 Způsoby podávání léků

česky

latinsky

přibližný nástup účinku

ústy

per os

asi 20 – 30 min

pod jazyk

sublingválně

asi 1 – 2 min

do konečníku

rektálně

asi 15 min

kůží

dermálně

asi 15 min

injekčně

parenterálně

-

do kůže

intrakutánně, intradermálně

-

pod kůži

subkutánně

asi 15 min

do svalu

intramuskulárně

asi 5 – 10 min

do žíly

intravenόzně

asi 1 min

do tepny

intraarteriálně

okamžitě

do páteřního kanálu

intralumbálně

-

do kloubu

intraartikulárně

-

do srdce

intrakardiálně

-

do dýchacích cest

bukálně

asi 2 – 3 min

do dutiny nosní

-

asi 1 – 2 min

do pochvy

vaginálně

asi 15 min

do uší

-

-

do spojivkového vaku

-

-

do močového měchýře

-

-

Autor: Papežová

Příloha č. 2 Pomůcky k aplikaci léků p. o.

Autor: Papežová

Postup sestry při podávání léků per os: Před podáním léku si vždy musí umýt ruce. Léky podává dle ordinace lékaře, která je uvedena v dokumentaci. Každá nemocnice má určitý standard podání léků per os. Např. před podáním léků přijede sestra s lékárnou na pokoj pacienta a léky mu dle ordinace rozdá. Nebo si sestra léky připraví na sesterně, vždy do označených lékovek a poté je roznese pacientům. Další způsob je, že pacient přijde na sesternu a léky dostane tam. Toto se používá např. na psychiatrických odd. Před podáním léku musí být vždy zkontrolováno jméno pacienta. Dále se musí dodržet čas a způsob podání léku, např. užití léku nalačno nebo po jídle. Na léky sestra nikdy nesahá rukou, ale používá pinzetu. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

Příloha č. 3 Zvláštnosti u některých léků p. o. : ATB se podávají vždy v pravidelných intervalech a musí se dobrat celá dávka. Při podávání Antikoagulancií sestra kontroluje krvácivé projevy pacienta. Při užívání Kardiotonik se kontroluje TK a P a vždy se musí pacientovi přesně dávkovat. Chemoterapeutika se podávají v přesných intervalech. Tyto léky musí pacient dostatečně zapít. PAD se podává pacientovi vždy před jídlem. Diuretika se podávají ráno, aby pacient močil přes den a ne v noci. (Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

Příloha č. 4 Pomůcky k rektální aplikaci léků:

Autor: Papežová

Aplikace čípku do konečníku Před aplikací čípku si vždy sestra nasadí ochranné rukavice. Vysvětlí pacientovi postup daného úkonu. Pacient se natočí na bok (kojence položíme na záda) a sestra jej požádá, aby začal zhluboka dýchat, dojde tím k uvolnění svěrače. Poté zavede čípek užší částí do konečníku za vnitřní svěrač, u dospělých asi 8 cm a u dětí asi 5 cm či méně. Poučí pacienta, aby se snažil v sobě čípek udržet přibližně 15 minut. Čípky by se neměly odkládat na noční stolek pacienta, neboť hrozí riziko spolknutí. Po řádném vysvětlení sestrou si schopný pacient dovede čípek zavést sám. Dětem, starým lidem a nepohyblivým pacientům zavádí čípek sestra. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002; Workman, Bennett, 2006)

Příloha č. 5 Aplikace léků do oka Pro podání kapek do oka si sestra připraví dva sterilní čtverečky a emitní misku. Pokud chce provádět výplach oka, připraví si ještě sterilní nádobu či undinu s roztokem o teplotě 37°C a kryt na ochranu oděvu pacienta. Umyje si ruce a požádá pacienta, aby se snažil nemrkat. Nemocný zaujme polohu se zakloněnou hlavou. Poté sestra lehce otevře víčko pomocí ukazováčku a palce, přičemž palcem drží čtverečky buničiny. Vkápne požadovaný lék do vnitřního koutku, aniž se dotkne řas či oka. Pak pacient oko zavře a snaží se pod víčkem okem otáčet. Přebytečný lék se otře čtverečkem. Při aplikaci masti či gelu sestra musí otřít první část masti. Nemocný zaujme polohu se zakloněnou hlavou. Dolní víčko se odtahuje pomocí čtverečku, který drží pod okem, mast se aplikuje od vnitřního koutku směrem k zevnímu. Nemocný se celou dobu dívá nahoru. Poté sestra vyzve pacienta, aby oko zavřel a otáčel s ním, aby se mast rozetřela po celé ploše. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002) Výplach oka = irigace se nejčastěji provádí při vniknutí cizího tělesa do oka či při zánětu spojivek. Pacient zaujímá polohu vsedě v mírném předklonu a přidržuje si emitní misku pod okem. Výplach se provádí pomocí undinky a vlažného roztoku, či opakovaně pomocí kapátka. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Vlastní výplach oka si pacient pomocí oční vaničky provádí sám. Je v předklonu, vaničku přiloží k oku a zakloní se s přiloženou vaničkou. Oko je otevřené a otáčí jím, poté se znovu předkloní a roztok vylije. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006) Při rozkapávání očí se aplikuje do oka mydriatikum. Provádí se před vyšetřením očního pozadí. Sestra si musí zjistit přesnou dobu vyšetření a půl hodiny před výkonem rozkape oči dle ordinace lékaře. Informuje pacienta, že bude hůře vidět, aby zůstal ležet na lůžku. Zajistí doprovod pacientovi na vyšetření. Pokud má pacient zelený zákal, nesmí být oko rozkapáno. (Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

Příloha č. 6 Výplach pochvy Před provedením výplachu pochvy si sestra připraví naordinovaný roztok zahřátý na 40,5 °C, irigátor s hadičkou, podložní mísu, mul, rukavice, infuzní stojan a menstruační vložku. Výplach se provádí k preventivním a dezinfekčním účinkům, při zánětech a před gynekologickými operacemi. Pacientka by se před výkonem měla vymočit, poté zaujme gynekologickou polohu. Pod pacientku se dá mísa a irigátor zavěsíme asi 30 cm nad pochvu. Nejdříve se opláchnou genitálie a poté se zavede násadec do pochvy asi 7 – 8 cm a otáčí se s ním. Po výplachu se násadec vyndá. Pak se pacientka posadí, aby z ní vytekla zbývající tekutina. Genitál se osuší mulem. Při výkonu se nesmí zapomenout brát ohledy na stud pacientky. (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

Příloha č. 7 Druhy inhalátorů Stolní inhalátor užívá nemocný při inhalaci ústy, kdy stlačením vzduchu je léčebná látka rozptýlena a vytvoří mlžinu. Stolní inhalátory dělíme na ultrazvukové, jež jsou založeny na principu vysokofrekvenčního vlnění, nebo kompresorové, které pracují na podkladě stlačeného vzduchu. Těmto přístrojům také říkáme nebulizátory. Ruční, nebo- li kapesní inhalátory, jsou v dnešní době nejčastěji používané inhalátory. Dělíme je na dávkovací aerosoly, které se musí před použitím protřepat. Dávkovač se musí držet dnem vzhůru, pevně se sevřou rty kolem náustku a zakloní se mírně hlava. Pomalý, hluboký nádech, stlačit nádobku dolů, nadále pokračovat v nádechu, poté zadržet na 5 vteřin dech a vydechnout mimo dávkovač. Dalším druhem jsou práškové inhalátory, které se spouštějí pomocí nádechu. Ty se dále dělí na kapslové inhalátory a na diskové formy. Inhalatorium je místnost, která se najde v lázeňských zařízeních. Místnost je vybavená buďto mobilními, či zabudovanými inhalátory. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

Příloha č. 8 Pomůcky k aplikaci léků do dýchacích cest: inhalátor

Autor: Papežová

Autor: Papežová

Příloha č. 9 Místa vpichu i. d. injekcí:

Obrázek 1 Místa aplikace intradermální injekce

(Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995, str. 1276)

Příloha č. 10 Antikoagulancia Jsou léky zabraňující srážení krve. Antikoagulancia se dělí na nízkomolekulární hepariny např. Clexane, Fraxiparin. V nemocnici jsou užívány ve formě předplněné injekční stříkačky a mohou být okamžitě podány. Používají se k léčbě akutní trombózy hlubokých žil, u pacientů léčící se na hemodialýze a slouží jako profylaxe trombembólie. Jejich nežádoucí účinky mohou být krvácení (při předávkování), bolestivé podání a alergická reakce. Postup aplikace nízkomolekulárních heparinů, např. Clexanu. Lék se podává s.c.. Odstraní se ochranný kryt, nesmí se odstříknout vzduchová bublina. Jehla se vpichuje do břišní stěny (anterolaterální nebo posterolaterální část) a místo vpichu se střídá. Vytvoří se kožní řasa a celou délkou jehly se pomalu aplikuje lék. Vytáhne se jehla a pustí se kožní řasa. Místo vpichu se nesmí masírovat. Další skupina je standardní heparin, např. Heparin. Užívá se k léčbě všech forem trombóz či trombembólií, DIC, IM a jako prevence srážení krve při léčbě dialýzou. Jejich nežádoucí účinky bývají krvácení (např. z vředů, krvácení z nosu, do retroperitonea, do mozku, hematurie atd.), trombocytopenie a bolestivá aplikace. Standardní heparin lze aplikovat intravenózně, pacientovi se podává v infuzi či v dávkovači. Nebo se heparin aplikuje subkutánní cestou pod úhlem 45° C. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Z., Froňková, M., Hernová, R., Zajíčková, 2006)

Příloha č. 11 Inzulin V lidském těle je inzulin vyráběn Langerhansovými ostrůvky buněk. Používá se k léčbě diabetu. Diabetes se dělí na diabetes I. stupně, při kterém si pacient aplikuje inzulin s. c. injekcemi. Diabetes II. stupně, který je léčen komplementárně, což spočívá v aplikaci před jídlem k dodání vlastní sekrece inzulinu. Dále se používá inzulin k léčbě diabetické ketoacidózy, laktátové acidózy a hyperosmolárního diabetického koma. Inzulinové přípravky se dělí na zvířecí inzuliny, které pocházejí z vepřových nebo hovězích pankreatů. Od lidského inzulinu se vepřové preparáty liší v jedné aminokyselině, hovězí se liší ve třech aminokyselinách (tyto preparáty se užívají již minimálně). Dále jsou lidské inzuliny (humánní). Jsou synteticky vyráběny z hovězího inzulínu. Poslední skupinou jsou analoga inzulinu, které jsou vyráběny biosynteticky. Používá se např. Humalog, Novorapid, Lantus. Tabulka č. 23: Inzulin dle délky působení

Krátkodobý

Začátek

Největší

Doba

Příklady

účinku

účinek

působení v těle

inzulínů

Za ½ hodiny

Za 1 3 hodiny

4 – 6 hodin

inzulin

Inzulin-HM R, Actrapid HM, Humulin R, Humalog,

Střednědobý inzulin

Za 1 – 2,5

Za 4 – 8 hodin

12 – 24 hodin

hodiny

Inzulin-HM NPH, Inzulatard, Humulin N

Dlouhodobý

Za 2 – 3

Za 10 – 18

inzulin

hodiny

hodin

24 – 36 hodin

Ultratard HM, Levemir, Lantus

Komplikace při léčbě inzulinu bývají hypoglykemie u předávkování inzulinu, alergické reakce. Inzulin se skladuje v lednici o teplotě 2° – 8° C a neměl by být vystaven přímému slunci.

Aplikace inzulinovým perem je dnes nejčastější. Sestra nastaví ordinovanou dávku. Vybere si místo vpichu, vydezinfikuje kůži a utvoří kožní řasu. Provede vpich pod 90° C a zmáčkne tlačku na peru. Vyčká 5 – 10 vteřin a jehlu vytáhne. Aplikace inzulinovou pumpou je kontinuální podání. Do podkoží je zavedena teflonová kanyla (mění se v daných intervalech), kterou je lék vpravován do podkoží. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Z., Froňková, M., Hernová, R., Zajíčková, 2006)

Příloha č. 12 Místa vpichu s. c. injekce:

Obrázek 2 Místa vpichu s. c. injekcí

(Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006, str. 156)

Příloha č. 13 Pomůcky k aplikaci s. c. injekcí:

Autor: Papežová

Postup aplikace: Pokud se aplikují léky pomocí stříkačky s jehlou, je postup následující. Připraví se ordinovaný lék a pomůcky. Před vpichem sestra poučí pacienta a zeptá se na jeho jméno. Vydezinfikuje místo vpichu, vytvoří kožní řasu a provede vpich pod úhlem 45 °. Přehmátne si – pustí řasu a podrží konus, druhou rukou aspiruje. Pokud se ve stříkačce neobjeví krev, aplikuje lék a injekci vytáhne. Ránu jemně přikryje čtverečkem. Při přípravě léku do inzulinové stříkačky sestra nejprve natáhne vzduch dle množství jednotek, které bude potřebovat. Stříkačku zavede do lahvičky, vpraví tam vzduch a natáhne stejné množství léku. Při aplikaci vydezinfikuje místo vpichu, chytne kožní řasu a lék vpravuje pod úhlem 90 °. Na místo přiloží čtvereček. Uklidí použité pomůcky.

Autor: Papežová

Pokud jsou léky v předpřipravených stříkačkách již od výrobce, aplikují se také pod úhlem 90° (např. Clexane). (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Schubert, Koch, 2010)

Příloha č. 14 Místa vpichu i. m. injekcí: Aplikace do deltového svalu = mutulus

Aplikace do stehenního svalu = m.

deltoideus

quadriceps femoris – vastus lateralis

Obrázek 3 Místo aplikace i. m. injekce

Obrázek 4 Místo aplikace i. m. injekce

(Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995,

(Mikšová, Froňková, Hernová,

str. 1282)

Zajíčková, 2006, str. 166)

Označení aplikace i. m. injekce do středního hýžďového svalu = musculus glutes medius.

Obrázek 5 Místo vpichu i. m. injekce

(Kelnarová a kolektiv a), 2009, str. 153)

Příloha č. 15 Pomůcky k aplikaci i. m. injekcí:

Autor: Papežová

Postup při aplikaci: Sestra poučí pacienta o výkonu. Vybere vhodné místo dle stavu a věku pacienta. Vyhmátne si místo vpichu, vydezinfikuje, vypne kůži a aplikuje injekci pod úhlem 90 °. Vpich provede rychle, zmírní tím bolest. Po vpichu aspiruje, pokud se objeví krev, výkon přeruší, jestliže se krev neobjeví, aplikuje pomalu lék a injekci vytáhne nadvakrát. Místo aplikace přikryje jemně čtverečkem. U kachektických pacientů a malých dětí se nevypíná místo vpichu, ale utvoří se řasa a aplikuje se pod úhlem 60°.(Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002; Workman, Bennett, 2006)

Příloha č. 16 Antibiotika Tyto léky se často podávají formou i. m. injekce. ATB mají bakteriostatický či bakteriocidní účinek. Postup při ředění ATB: Léky sestra ředí dle návodu. Všichni pracovníci na oddělení musí používat stejný postup při ředění léku a léky připravují vždy těsně před podáním. Jestliže jsou ATB v práškové formě, musí dbát na jejich dokonalé rozpuštění. Před podáním musí být obsah stříkačky řádně promíchán. Během manipulace se sestra brání přímému kontaktu s ATB, neboť je riziko vzniku alergické reakce či rezistence na ně. Po aplikaci kontroluje účinek ATB a jejich vedlejší reakce. K ředění ATB se používají roztoky: vodu pro injekce, fyziologický roztok, 5 % glukóza a ředící roztok, který je v balení u léku. Ředění Prokain penicilinu G. : je v lahvičce v suché formě. U dětí o obsahu 600 000j a u dospělých o obsahu 1 500 000j, 5 000 000j. Např. lahvička o obsahu 1 500 000j. se naředí 10 ml vody pro injekce a dosáhne se roztoku, který v 1 ml obsahuje 150 000j., 2 ml obsahují 300 000j. Např. lahvičku o obsahu 1 500 000j. se naředí 5 ml vody pro injekce a dosáhne se roztoku, který v 1 ml obsahuje 300 000j., 2 ml obsahují 600 000j. Další druhy ATB, např. Ampicilin, Oxacilin a další podobně působící léky se ředí při aplikaci i. m. 5 ml vody pro injekce a při aplikaci i. v. 10 ml vody pro injekce. Možné komplikace u ATB jsou např. bolestivost v místě vpichu, neurotoxické projevy (proteinurie, hematurie), hepatotoxické projevy, hematotoxické projevy, otottoxické účinky, neurotoxické účinky (neuropatie, zástava dechu), rezistence na ATB či průjmy. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

Příloha č. 17 Pomůcky k aplikaci i. v. léků:

Autor: Papežová

Postup při aplikaci i. v. injekce. Nejdříve sestra zkontroluje jméno pacienta a poté jej poučí o postupu. Nemocný si lehne na záda, sestra vybere nejlepší místo vpichu, podloží končetinu buničinou a zaškrtí ji. Poprosí pacienta, aby s končetinou zacvičil, poté vybrané místo vydezinfikuje. Při vpichu si místo vypne, aby žíla „neutekla“. Vpich provádí pod ostrým úhlem, aspiruje, při nasátí krve povolí škrtidlo a vpraví pomalu lék. Po vyjmutí jehly přiloží čtvereček a napevno jej přelepí náplastí. Po aplikaci léku nemocný musí ještě asi 15 minut ležet na lůžku. Nakonec uklidí pomůcky. (Kelnarová a kolektiv, 2009 a; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006; Rozsypalová, Haladová, Šafránková, 2002)

Příloha č. 18 Dělení infuzních roztoků Tyto

roztoky

mají udržet

nebo

obnovit rovnováhu organismu

způsobenou

onemocněním. Infuzní roztoky se dělí na krystaloidní. Tyto roztoky jsou nízkomolekulární, což znamená, že se rychle vstřebávají v organismu. Další roztoky jsou koloidní, jsou vysokomolekulární a v organismu vydrží déle. Druhy infuzních roztoků: 1. Používají se k udržení či vyrovnání vodní a elektrolytové rovnováhy. Nejpoužívanější je Fyziologický roztok (F 1/1), který souží k léčbě dehydratace. Do této skupiny dále patří Ringerův roztok (R 1/1), Plasmalyte, Hartmanův roztok (H 1/1), Glukóza 5 %, či 10 % (G5, G10), Darrowův roztok (D 1/1). Takto podané léky by měly kapat 60 – 80 gtt/minutu. 2. Dále se infuze používají k zajištění energetických potřeb organismu. Pacientovi se těmito roztoky doplňuje voda, tuky, sacharidy, minerály, vitamíny, bílkoviny a stopové prvky. Mezi cukry řadíme Glukózy 10%, 20% a 40%, které se nejčastěji používají k dodání energie, aplikaci inzulínu a při hypoglykémii. K bílkovinám patří léky spadající do skupiny Nutramin, např. Nutramin U slouží k léčbě akutního či chronického selhání ledvin, Nutramin C, jenž slouží k léčbě jaterního selhání. Tuky se podávají formou emulze, protože jsou ve vodě nerozpustné. Např. Intralipid 20%, Lipofundin10% a 20%. U podávání tukových infuzí je nezbytná pomalá aplikace, jinak hrozí objevení koloidního syndromu (zimnice, teplota, zvracení, dušnost, atd.). Mezi zástupce iontů patří NaCl 10%, CaCl, KCl 7,45% a MgSO4 10% a 20%. V dnešní době se často používá systém ALL IN ONE, který obsahuje optimální systém složek parenterální výživy. Tento systém má výhodu snadné manipulace a snížení komplikací, např. Clinimix, Nutriflex lipid plus. Tyto léky by měly být aplikovány rychlostí 20 – 40 gtt/minutu. 3. Roztoky sloužící k úpravě acidobazické rovnováhy, např. Hartmanův roztok, Ringerlaktát, Chlorid amonný. Tyto roztoky se používají k léčbě metabolické acidóze či alkalóze. Léky by se měly podávat rychlostí 60 – 80 gtt/minutu. 4. Další roztoky jsou určené k doplnění cirkulujícího objemu. Jsou to roztoky s vysokou molekulární hmotností. Často se používají při ztrátách krve, např. Dextran 6%,

Reodextran 10%, Tensiton, Gelofusine atd. Podaná infuze by měla kapat rychlostí 120 gtt/minutu. 5. Předposlední skupinou jsou roztoky vyvolávající osmotickou diurézu. Tyto roztoky se používají k léčbě edémů, ascitů, renálního selhání, zvýšeného nitrolebního tlaku, atd. Mezi zástupce patří Manitol 10%, 15% a 20%. Léky by měly kapat rychlostí 120 – 140 gtt/minutu. 6. Poslední skupinou jsou infuze sloužící jako nosiče léků, např. F 1/1 nebo G5%. Tato infuze by měla kapat rychlostí dle daného léku. (Kelnarová a kolektiv, 2009 b; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

Příloha č. 19 Pomůcky k infuzní léčbě:

Autor: Papežová

Postup přípravy: Sestra si zkontroluje ordinaci a připraví si pomůcky, jsou stejné jako k i. v. podání, ale připraví si set místo injekce. Celý postup přípravy provádí asepticky. Označí si láhev jménem pacienta, názvem léku, gramáží, datem a časem podání s podpisem sestry. Bodcem nabodne lahev, kterou si předtím vydezinfikovala, naplní komůrku, odstraní bublinky a uzavře hadičku tlačkou. Infuzi připravuje před podáním. Postup aplikace infuzní soupravy. Edukuje pacienta a zkontroluje pacientovo jméno. Poprosí ho, aby si došel na WC, poté uloží pacienta do vhodné polohy. Během infuze dá k pacientovi signalizační zařízení pro zavolání sestry o pomoc. Pokud se podává infuze přes jehlu, sestra podloží končetinu, přiloží škrtidlo (turniket) a končetinu zaškrtí. Po zacvičení vybere vhodnou žílu a vydezinfikuje místo vpichu. Zavede i. v. jehlu, opatrně povolí turniket a zkusí, zda infuze „kape“, pokud ano, jehlu zafixuje.

Jestliže aplikuje infuzi do periferní žilní kanyly, set napojí asepticky. Poté nastaví dobu a rychlost kapání infuze. Po vykapání infuze katetr asepticky propláchne heparinovou zátkou, či fyziologickým roztokem a kryje čtverečkem. Stejně se napojuje i na centrální žilní katetr. Výměna periferní žilní kanyly má být provedena 1x za 3 – 5 dní. Pokud má pacient více infuzních lahví, po vykapání první lahve sestra uzavře infuzní soupravu tlačkou a vymění ji za novou lahev. Opět nastaví kapání infuze dle ordinace. Vše dělá za aseptických podmínek. (Kelnarová a kolektiv, 2009 b; Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006)

Infuzní set:

Autor: Papežová

Příloha č. 20 Dotazník Dobrý den, jmenuji se Hana Papežová a studuji 3. ročník na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě bakalářské studium, obor Všeobecná sestra. Chtěla bych Vás požádat o pravdivé vyplnění dotazníku na téma: Dodržování zásad be zpečného podávání léků jako prevence nežádoucí události. Dotazník je určen pro zdravotní sestry a je zcela anonymní. Veškeré Vámi vyplněné informace budou použity pro zpracování mé práce a nebudou nikde zveřejněny či zneužity. Vyplnění dotazníku trvá přibližně 10 minut. V dotazníku je vždy jen jedna správná odpověď. Vaše odpovědi prosím zakroužkujte. Předem děkuji za Vaši ochotu a za pravdivost odpovědí. Hana Papežová, DiS. 1. Před podáním jakéhokoliv léku kontrolujete jméno pacienta: a) jen občas b) pokaždé c) jen ze začátku, dokud si pacienta nezapamatuji d) nekontroluji vůbec 2. Při aplikaci masti do oka postupujeme: a) Od vnitřního koutku k zevnímu, s použitím 1 čtverečku b) Od zevního koutka k vnitřnímu, s použitím 1 čtverečku c) Od vnitřního koutku k zevnímu, s použitím 2 čtverečků d) Od zevního koutku k vnitřnímu, s použitím 2 čtverečků 3. Intraarteriální (i. a.) léky? a) Aplikuje pouze sestra s vysokoškolským vzděláním. b) Může aplikovat jakákoliv sestra s podpisovým vzorem c) Tento způsob podání neexistuje d) Sestra nepodává, aplikuje pouze lékař 4. Před podáním léku kontrolujete lék? Vyberte nesprávné tvrzení: a) Když beru lék z lékárny (vozíku) b) Než vložím lék do lékovky

c) Poté co vložím lék do lékovky d) Překontroluji lék při vracení léku do lékárny (vozíku) 5. Při aplikaci suppozotoria per rektum sestra: a) Aplikuje supp. za vnitřní svěrač – 8cm, poučí pacienta, aby čípek minimálně 15 min. udržel v sobě b) Aplikuje supp. za zevní svěrač – 8 cm, poučí pacienta, aby čípek minimálně 15 min. udržel v sobě c) Aplikuje supp. za vnitřní svěrač – 8 cm, po zavedení by pacient mě hned tlačit na stolici d) Pacient musí supp. zapít velkým množstvím vody 6. Při užívání léku Feronat pacient: a) Zapíjí dostatečným množstvím vody, bere na lačno, poučí se o změně barvy stolice b) Zapíjí dostatečným množstvím čaje, bere na lačno, poučí se o změně barvy stolice c) Zapíjí dostatečným množstvím vody, nebere nalačno, poučí se o změně barvy stolice d) Může zapít čímkoliv, bere nalačno, poučí se o změně barvy stolice 7. Při podávání léků: a) Vždy používám pinzetu, půlítko b) Pinzetu nepoužívám, půlítko jen občas c) Pinzetu či půlítko nepoužívám d) Pinzetu, půlítko používám jen občas 8. Jak se zachováte při natahování léku z ampulky, kde jsou přítomny střípky ze špatného odlomení? a) Rozhodnu se dle ceny léku, zda ampulku znehodnotím, či natáhnu lék a vyhnu se střepům b) Ampulku s lékem musím znehodnotit a přichystat novou ampulku s lékem c) Lék z ampulky mohu natáhnout, ale musím se vyhnout střepům d) Lék mohu natáhnout i se střepy, které v těle ničemu neublíží 9. Při aplikaci léků i. v. přímo do žíly sestra: a) Vydezinfikuje, napíchne žílu, aspiruje, aplikuje lék, vytáhne jehlu, zafixuje vpich

b) Zaškrtí, vydezinfikuje, napíchne žílu, uvolní ezmarch, aspiruje, aplikuje lék, vyndá jehlu, řádně zafixuje vpich c) Zaškrtí, vydezinfikuje, napíchne žílu, uvolní ezmarch, neaspiruje, aplikuje lék, vyndá jehlu, řádně zafixuje vpich d) Léky jednorázovou cestou i. v. se neaplikují 10. Správné zásady při provádění inhalace jsou: a) Inhalovat nalačno, při inhalaci vdechujeme nosem a vydechujeme ústy, po skončení inhalace nejíme a nepijeme 20 minut, nekouříme b) Inhalujeme nalačno, či 2 hod. po jídle, při inhalaci vdechujeme ústy a vydechujeme nosem, po skončení inhalace nejíme a nepijeme 20 minut, nekouříme c) Inhalujeme nalačno, či 2 hod. po jídle, při inhalaci vdechujeme ústy a vydechujeme nosem, po skončení inhalace může ihned jíst, pít, kouřit d) Nejsou žádné zásady při provádění inhalace 11. Pacientovi má být aplikováno 5 j. HMR a 6 j. NPH. Jako první do inzulínky si sestra natáhne? a) První si natáhne krátkodobý a poté dlouhodobý inzulin. b) První si natáhne dlouhodobý a poté krátkodobý inzulin. c) Na pořadí nezáleží, je jedno který natáhne první. d) Inzulíny se nesmí kombinovat, každý musí být natažen ve stříkačce zvlášť. 12. Při aplikaci s. c. injekce 2 ml heparinu pomocí stříkačky a jehly sestra provede: a) Dezinfekce místa, kožní řasa, aplikace 90°, aplikace léku, vytáhneme, pustíme řasu, setřeme. b) Nesmíme aplikovat pomocí stříkačky a jehly, ale pouze heparinkou c) Dezinfekce místa, vytvoříme kožní řasu, píchneme pod úhlem 45°, přehmátneme pustíme řasu, aspirujeme, aplikujeme lék, vytáhneme, jemně setřeme d) Dezinfekce místa, vytvoříme kožní řasu, píchneme pod úhlem 45°, přehmátneme pustíme řasu, neaspirujeme, aplikujeme lék, vytáhneme, jemně setřeme 13. Máme podat infuzi o objemu 500 ml FR, která má kapat 2 hodiny. Kolika kapkami bude infuze kapat za minutu? a) Přibližně 40 kapkami za minutu

b) Přibližně 83 kapkami za minutu c) Přibližně 75 kapkami za minutu d) Přibližně 98 kapkami za minutu 14. Vyberte nesprávné tvrzení. Při podávání léku sestra vždy zkontroluje: a) Dávku léku b) Označení léku c) Barvu a tvar léku d) Ordinaci v dokumentaci

15. Kolik jednotek Heparinu forte je v 1 ampulce o objemu 1 ml? a) 25 tisíc jednotek b) 25 milionů jednotek c) 20 tisíc jednotek d) 20 milionů jednotek

16. Do infuze lze aplikovat inzulin? a)Dlouhodobý b) Krátkodobý c) Střednědobý d) Inzuliny se do infuze neaplikují 17. Sestra má aplikovat 750 000j. Prokain G PNC i. m. Na oddělení jsou ampulky pouze o obsahu 1 500 000 j. Kolik ml sestra natáhne, když bude ředit ampulku 10 ml? a) Sestra natáhne 5 ml b) Sestra natáhne 10 ml c) Sestra natáhne 3 ml d) Sestra natáhne 7 ml 18. Kdo připravuje ordinaci od lékaře a kdo lék vydává? a) Lék připravuje lékař a podává ho sestra b) Lék připravuje sestra a podává ho kdokoliv c) Lék připravuje sestra a druhá ho jde podat (2 sestry) d) Lék připravuje vždy sestra a zároveň ho ihned podá (1 sestra)

19. Nežádoucí událost je: a) Jakékoliv pochybení způsobené zanedbáním povinností sestry a lékaře b) Jakékoliv pochybení způsobené zanedbáním povinností sestry a zdravotnických pracovníků c) Jakékoliv pochybení způsobené zanedbáním povinností d) Jakékoliv pochybení způsobené zanedbáním povinností lékaře 20. Nežádoucí událost v nemocnici nebývá způsobena? a) Málo času na oběd b) Špatná spolupráce zdravotnického personálu c) Pracovní přetížení d) Stres 21. Jestliže nastane nežádoucí událost: a) Nemusí se nic evidovat či vyplňovat formulář b) Vyplnit formulář hlášení o nežádoucí události c) Vyplnit formulář hlášení o nežádoucí události a po zbytek dne má sestra volno d) Nemusí se nic evidovat, pouze se sestra omluví pacientovi

Příloha č. 21 Souhlasy hlavních sester pro rozdání dotazníků v nemocnicích

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Dodržování zásad bezpečného podávání léků jako prevence nežádoucí události

Recommend Documents