Vysoká škola logistiky o.p.s. Přerov
Renáta Halásková Mikroekonomie Studijní materiál pro kombinovanou formu výuky
Přerov 2005
OBSAH
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Předmluva ............................................................................................................... Principy hospodářské činnosti ............................................................................... 1.1 Přírodní zdroje................................................................................................ 1.2 Universalismus a individualismus.................................................................. 1.3 Dělba práce..................................................................................................... 1.4 Peněžní směna................................................................................................ 1.5 Teorie absolutních a komparativních výhod.................................................. Trh a tržní systém.................................................................................................... 2.1 Trh.................................................................................................................. 2.2 Tržní mechanismus......................................................................................... 2.2.1 Tržní subjekty........................................................................................ 2.2.2 Poptávka................................................................................................ 2.2.3 Nabídka ................................................................................................ 2.2.4 Cena....................................................................................................... 2.2.5 Konkurence............................................................................................ Chování spotřebitele na trhu zboží a služeb.......................................................... 3.1 Teorie mezní užitečnosti................................................................................. 3.2 Kardinalistická verze teorie užitku................................................................. 3.3 Ordinalistická verze teorie užitku................................................................... 3.4 Rozpočtové omezení....................................................................................... 3.5 Rovnováha a přebytek spotřebitele................................................................ 3.6 Individuální poptávka...................................................................................... Výroba a náklady firmy.......................................................................................... 4.1 Výroba ............................................................................................................ 4.2 Náklady firmy................................................................................................. 4.2.1 Náklady v krátkém období..................................................................... 4.2.2 Náklady v dlouhém období.................................................................... 4.3 Příjmy firmy.................................................................................................... 4.4 Rovnováha firmy............................................................................................ 4.5 Přebytek výrobce............................................................................................ Dokonalá konkurence.............................................................................................. 5.1 Předpoklady modelu dokonalé konkurence (dále DK)................................... 5.2 Bod maximálního zisku, bod nulového zisku a bod zastavení výroby........... 5.3 Odvození křivky individuální nabídky........................................................... Nedokonalá konkurence.......................................................................................... 6.1 Monopol.......................................................................................................... 6.1.1 Formy monopolu.................................................................................... 6.1.2 Determinace ceny a regulace monopolu................................................ 6.2 Oligopol........................................................................................................... 6.3 Monopolní konkurence................................................................................... Výrobní faktory a nerovnosti v důchodech........................................................... 7.1 Výrobní faktory............................................................................................... 7.2 Nerovnosti v důchodech................................................................................. 7.3 Přerozdělovací procesy v ekonomice.............................................................. Trh práce.................................................................................................................. 8.1 Nabídka a poptávka na trhu práce...................................................................
1 2 2 4 5 6 6 10 10 12 12 13 17 20 22 25 26 26 28 31 32 34 36 36 42 43 44 45 46 47 49 50 50 51 54 55 56 57 59 61 64 64 65 69 73 74
8.2
Mzdy a trh práce............................................................................................. 8.2.1 Stanovení mzdy v podmínkách dokonalé konkurence........................... 8.2.2 Mzda v podmínkách dokonalé konkurence............................................ 9. Trh půdy a kapitálu................................................................................................. 9.1 Trh půdy.......................................................................................................... 9.2 Trh kapitálu..................................................................................................... 9.3 Členění finančních trhů................................................................................... 9.4 Poptávka, nabídka a rovnováha na trhu kapitálu............................................ 10. Teorie veřejné volby................................................................................................ 10.1 Vznik školy veřejné volby.............................................................................. 10.2 Teorie byrokracie a politický cyklus.............................................................. 10.3 Mechanismy veřejné volby............................................................................. 10.4 Model středního voliče a parciální zájmy....................................................... 11. Úloha vlády v ekonomice......................................................................................... 11.1 Hlavní funkce vlády........................................................................................ 11.2 Zásahy vlády do ekonomického systému....................................................... 11.3 Problematika externalit a její řešení................................................................ 11.4 Veřejné statky................................................................................................. Použitá literatura.............................................................................................................
76 77 78 81 81 82 85 85 89 89 90 91 93 96 96 97 98 99 102
Seznam ikon (symbolů) s vysvětlením jejich významu používaných v textu Průvodce studiem
Prostřednictvím průvodce studiem k vám promlouvá autor textu (případně kapitoly). V průběhu četby vás upozorňuje na důležité pasáže, nabízí vám metodickou pomoc a nebo předává důležitou vstupní informaci ke studiu.
Příklad
Příklad objasňuje probírané učivo, případně propojuje získané znalosti s ukázkou jejich praktické aplikace.
Úkoly
Pro zájemce
Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Pojmy k zapamatování
Pod ikonou úkoly najdete dva druhy úkolů. Buď vás autor vybídne k tomu, abyste se nad nějakou otázkou zamysleli a uvedli svůj vlastní názor na položenou otázku, nebo vám zadá úkol, kterým prověřuje vaše získané znalosti. Správné řešení zpravidla najdete přímo v textu.
Část pro zájemce je určená těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium dané problematiky. Najdete zde i odkazy na doplňující literaturu. Pasáže i úkoly jsou zcela dobrovolné.
Ve shrnutí si zopakujete klíčové body probírané látky. Zjistíte, co je pokládáno za důležité. Pokud shledáte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste učivo špatně pochopili, vraťte se na příslušnou pasáž v textu. Shrnutí vám poskytuje rychlou korekci!
Prověřují, do jaké míry jste pochopili text, zapamatovali si podstatné informace a zda je dokážete aplikovat při řešení problémů. Najdete je na konci každé kapitoly. Pečlivě si je promyslete. Odpovědi můžete najít ve více či méně skryté formě přímo v textu. Někdy jsou tyto otázky řešeny na tutoriálech. V případě nejasností se obraťte na svého tutora.
Najdete je na konci kapitoly. Jde o klíčová slova kapitoly, která byste měli být schopni vysvětlit. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste nejprve vyplnit bez nahlédnutí do textu! Teprve pak srovnejte s příslušnými formulacemi autora. Pojmy slouží nejen k vaší kontrole toho, co jste se naučili, ale můžete je velmi efektivně využít při závěrečném opakování před testem
PŘEDMLUVA Studijní materiál „Mikroekonomie“, který se Vám dostává do rukou, je určen pro kombinovanou formu výuky na Vysoké škole logistiky o.p.s v Přerově. Učební text je rozdělen do jedenácti kapitol a podává ucelený přehled o základech mikroekonomie. U každé kapitoly jsou na začátku uvedeny cíle (tj. co bude student umět, co bude schopen a jaké znalosti po prostudování kapitoly získá) včetně doby potřebné ke studiu jednotlivých kapitol. Součástí celého učebního textu jsou „průvodci ke studiu“, pomocí kterých se autorka snaží ke studentům promlouvat. V textu najdete příklady a úkoly, které mají podobu úkolů k textu nebo úkolů k zamyšlení. Své znalosti si tak studenti mohou ověřit již v průběhu jednotlivých kapitol a dále na konci každé kapitoly zodpovězením kontrolních otázek a úkolů. Po prostudování učebního textu Budete umět: · definovat principy hospodářské činnosti, · vysvětlit, co je to trh a tržní mechanismus, · charakterizovat chování spotřebitele na trhu zboží a služeb, · vysvětlit chování firmy v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence, · definovat, co to jsou výrobní faktory, · rozlišit trh práce, trh půdy a trh kapitálu, · vysvětlit teorii veřejné volby, · vysvětlit úlohu vlády v ekonomice. Budete schopni: · vysvětlit podstatu dělby práce a teorii absolutních a komparativních výhod, · rozlišit typy trhů a základní elementy trhu, · definovat chování spotřebitele a teorii užitečnosti, · charakterizovat firmu z hlediska její výroby a nákladů, · vysvětlit předpoklady a podmínky dokonalé a nedokonalé konkurence, · rozlišit základní výrobní faktory a trhy výrobních faktorů, · charakterizovat podstatu teorie veřejné volby, teorii byrokracie a politický cyklus, · definovat hlavní funkce a zásahy vlády do ekonomického systému. Získáte: · znalosti o principech hospodářské činnosti, · znalosti o fungování trhu a tržního mechanismu, · znalosti o základních subjektech trhu (tj. o chování spotřebitelů a firem na trhu), · přehled o chování firem v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence, · přehled o výrobních faktorech a znalosti o trzích výrobních faktorů, · znalosti o úloze vlády v ekonomice a teorii veřejné volby. Autorka tohoto textu si je vědoma, že obsažená témata zcela nevyčerpávají problematiku mikroekonomie a jejích souvislostí. Studenti mají možnost si daná témata doplnit či rozšířit v rámci doporučené literatury uvedené na konci každé kapitoly v části „pro zájemce“. Přerov, srpen 2005
Ing. Renáta Halásková, Ph.D. 1
1. PRINCIPY HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly: Budete umět: · charakterizovat přírodní zdroje, · rozlišit jednotlivé úrovně dělby práce, · rozlišit teorii absolutních a komparativních výhod. Budete schopni: · definovat přírodní zdroje a principy hospodárnosti, · charakterizovat jednotlivé úrovně dělby práce, · definovat teorii absolutních a komparativních výhod. Získáte: · přehled o jednotlivých přírodních zdrojích, · znalosti o jednotlivých úrovních dělby práce, · přehled o teorii absolutních a komparativních výhod. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 1,5 hodiny.
Průvodce studiem
V této kapitole, věnované principům hospodářské činnosti, se seznámíte s druhy přírodních zdrojů, charakteristikou obnovitelných a neobnovitelných zdrojů, s rozdílem mezi individualismem a universalismem a ze zásadami hospodárnosti (dozvíte se, kdy využít maximalizační, kdy minimalizační, popřípadě kdy využít výnosový princip). Pochopíte jeden z nejdůležitějších pojmů ekonomie – alternativní náklady (nebo také náklady obětované příležitosti) a dozvíte se také, co znamenají utopené náklady. Zjistíte, jak důležitá je peněžní směna (že dříve existoval tzv. barterový obchod) a jaké trhy můžeme rozlišovat. Dalším důležitým pojmem bude konkurence a její chápaní. Dozvíte se , jaký je rozdíl a za jakých podmínek vznikají absolutní a komparativní výhody.
1.1 Přírodní zdroje Z hospodářského hlediska má příroda význam jako poskytovatel životního prostoru a fyzického prostředí a jako dodavatel zdrojů (surovin, volných statků a energie). Za nejdůležitější přírodní zdroje jsou považovány:
2
§
Půda (umožňuje zemědělskou výrobu a ze zemské kůry těžíme ropu a jiné nerosty),
§
Voda (jedna z podmínek existence člověka a přitom 75% světové populace nemá přístup k čisté vodě, moře nám poskytuje ryby, rekreaci a velmi efektivní prostředek dopravy),
§
Atmosféra (skýtá vzduch, který můžeme dýchat, a prostor, ve kterém mohou létat letadla). Průvodce studiem
Přírodní zdroje a prostředí jsou v zásadě stejným souborem výrobních faktorů, jako práce a kapitál. K analýze přírodních zdrojů přistupují ekonomové ze dvou hledisek – zda jde o zdroje přivlastnitelné (osvojitelné) či nepřivlastnitelné (neosvojitelné) nebo zda jsou tyto zdroje obnovitelné či neobnovitelné.
Výrobní zdroj (ale i zboží) se stává přivlastnitelným, když se subjekt (jedinec, firma) může zmocnit jeho celé ekonomické hodnoty. Přivlastnitelné zdroje zahrnují půdu (její úrodnost si přisvojuje farmář prodávající zeleninu nebo víno vyrobené na daném pozemku), nerostné zdroje jako je ropa nebo uhlí (vlastník může na trhu prodat hodnotu ložiska dané suroviny) a lesy (vlastník může prodat pozemek nebo jeho stromy). Problémem je ovšem ocenění těchto zdrojů, protože to vždy bude záviset na ocenění na trhu. Nepřivlastnitelné zdroje jsou takové zdroje, jejichž používání je pro subjekty volně přístupné, ale pro společnost nákladné. Jde o zdroje, jejichž spotřeba nebo výroba jedním subjektem způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, např. ryby v moři. Vyloví-li rybářský člun velrybu, tak získá surovinu pro výrobu potravin, které budou nabízeny na trhu. Jejich cena ovšem nezahrnuje náklady na udržení existence velryb, naopak čím více jich bude uloveno, tím budou ceny potravin nižší. Pokud je tento lov (spotřeba zdroje) prováděn intenzivně, je ohrožena reprodukční schopnost daného druhu a musí dojít k regulaci lovu ze strany autorit (dohoda vlád). Průvodce studiem
Způsoby řízení přírodních zdrojů závisí i na tom, zda jde o zdroje obnovitelné nebo neobnovitelné.
Neobnovitelný zdroj je takový, jehož nabídka je limitována a který se neregeneruje tak rychle, aby to bylo ekonomicky významné (fosilní paliva a ostatní nerostné suroviny, jejichž nabídka je pro lidskou společnost fixní). Základním rysem obnovitelných zdrojů je skutečnost, že jejich služby se průběžně obnovují, a pokud jsou rozumně spravovány, mohou sloužit nekonečně dlouho (zemědělská půda, lesy, říční voda, rybolovné oblasti). Nenahraditelný zdroj je takový, za který neexistují substituty (např. kyslík). Pro všechny zdroje energie existují substituty; ekonomové považují přírodní zdroje za jednu z forem kapitálových aktiv, které společnost vlastní spolu se vzdělanou pracovní silou (lidským 3
kapitálem), technickými a technologickými poznatky, výkonnými počítači apod. Z tohoto přístupu vyplývá zaměnitelnost přírodního kapitálu jinými druhy kapitálu. Klasifikaci zdrojů podrobněji ilustruje tabulka č. 1.1. Příklad
Tabulka 1.1: Klasifikace zdrojů Obnovitelné
Neobnovitelné
Přivlastnitelné
lesy, zemědělská ropa, zemní plyn, půda, sluneční energie železná ruda
Nepřivlastnitelné
rybolovné oblasti, kvalita ovzduší
podnebí, radioaktivní odpad
1.2 Universalismus a individualismus Lidé žijí ve společnosti, kde jsou jejich vzájemné vztahy (případně vztahy jednotlivých skupin) uspořádány podle určitých norem. Jde o pravidla, která je člověk nucen pod hrozbou sankce dodržovat a která tvoří základ a formu organizace lidského společenství. Charakteristické rysy těchto pospolitostí jsou určeny vztahem jedince k celku. Způsoby řešení tohoto problému: §
Univerzalismus – celek a jeho zájem je postaven jako nejvyšší norma a povinností členů společnosti je zabezpečení jeho existence;
§
Individualismus – dominuje zájem jedince.
Realizace těchto přístupů vede k vytváření rozdílných organizačních forem společnosti, ve kterých existuje rozdílný právní a hospodářský systém. Cíle jedinců jsou subjektivní a neexistuje žádné objektivní kritérium, podle kterého by bylo možno posoudit, které z nich jsou více nebo méně racionální. Ekonomicky uvažující člověk volí mezi alternativami a je ve svém rozhodování nejvýznamněji ovlivňován zásadami hospodárnosti (snaha „získat co nejvíce s minimálním úsilím“). Zásady hospodárnosti: §
Minimalizační princip – je odvozen od šetření; používá se, když chceme dosáhnout určitého cíle s vynaložením co nejmenších prostředků;
§
Maximalizační princip – důraz na co nejvyšší výnos; používá se, když chceme dosáhnout co největšího objemu výstupu výroby.
§
Výnosový princip – spojení minimalizačního a maximalizačního principu; snaha s minimem získat maximum.
4
Racionalita jedince se projevuje ve volbě prostředků k dosažení cíle. Rozhoduje-li se člověk mezi určitými možnostmi, vždy vychází z prospěchu, který očekává a současně porovnává náklady jednotlivých variant řešení. Volbu usnadňují alternativní náklady (náklady obětované příležitosti), které vznikají tím, že jsme si nezvolili nejbližší nejlepší alternativu. Rozhodování jedince ovlivňují i tzv. utopené náklady – náklady, které musí člověk vynaložit, ať se rozhodne pro kteroukoli ze zvolených možností. Průvodce studiem
Chceme-li se správně rozhodnout, potom musíme zkoumat opravdové náklady svých rozhodnutí a musíme do nich zahrnout všechny své obětované příležitosti.
Průvodce studiem
V dalším textu si vysvětlíme, co je to dělba práce a jak se postupně rozvíjela.
1.3 Dělba práce Nejstarší a nejjednodušší formou společenských kooperací je naturální hospodářství. Naturální hospodářství funguje jako uzavřený celek, statky jsou vyráběny jen pro vlastní spotřebu členů pospolitosti a převládá v něm tradiční zvykový charakter ekonomické činnosti. Rozvíjela se tzv. přirozená dělba práce podle vrozených sklonů a schopnosti lidí. Efektem této specializace byl růst produktivity práce, který se projevoval ve větším množství vyrobených statků. V procesu společenské dělby práce se lidé rozdělili na zemědělce a pastevce, později se oddělila řemeslná výroba a proces specializace byl završen rozvojem obchodu a služeb. Historicky mladší je dělba v rámci pracovních operací (manufakturní výroba; technický rozvoj). Rozdílné výrobní podmínky a teritoriální aspekty dělby práce vedou k ekonomické specializaci jednotlivých oblastí Þ jde-li o proces překračující hranice státně osamostatněných celků, je označován za mezinárodní dělbu práce. V podmínkách rozvinuté dělby práce a vlastnické izolovanosti výrobců nabývá vztah výměny výsledků činností podoby směnného vztahu. Směna se uskutečňuje pouze tehdy, pokud od ní oba partneři očekávají určitý prospěch. Podnětem ke směně je snaha získat určitý výrobek při relativně nižších nákladech. Směna se začala odehrávat na předem určeném místě, na trhu a výrobky zde vystupují jako zboží. Vznik trhu úzce souvisí se vznikem a rozvojem výroby zboží. Původně šlo o směnu naturální - barter (věc za věc). S rozvojem dělby práce se rozšiřuje sortiment výrobků, různá je i jejich kvalita a naturální směna je spojena se stále většími obtížemi. Řešení rozporů a nedostatků naturální směny spočívalo v hledání takového zboží, které by nesloužilo výhradně k vlastní spotřebě, ale k usnadnění směny. Toto zboží začalo zprostředkovávat výměnu ostatních statků, stalo se všeobecným ekvivalentem a vznikly tzv. komoditní peníze. Všeobecným ekvivalentem se postupně staly drahé kovy
5
(stříbro, zlato), protože k plnění této funkce mají nejlepší vlastnosti (jsou dělitelné, stejnorodé, trvanlivé a vzácné) Þ minimalizace naturální směny a rozvoj směny peněžní. Úkoly
Vysvětlete význam mezinárodní dělby práce a uveďte alespoň 3 příklady zemí nebo teritoriálních oblastí, které vedou k ekonomické specializaci
1.4 Peněžní směna Peněžní směna umožňuje časovou, prostorovou a věcnou oddělitelnost aktů koupě a prodeje zboží. Klíčovou úlohu v rozvoji zbožně peněžních vztahů má trh – společenská instituce, v jejímž rámci dochází k výměně výsledků činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží. Zájmy prodávajících a kupujících jsou protichůdné: výrobce má snahu prodávat co nejdráže, spotřebitel kupovat co nejlevněji. Ekonomické postavení výrobců zboží určuje řada faktorů (např. podíl firmy na celkové produkci daného výrobku, úroveň nákladů, schopnost inovovat výrobky, atd.). Postavení ekonomického subjektu: §
Rovné: stejné, obdobné; rovnost se prosadí prostřednictvím konkurence. Subjektivní snahy o maximalizaci výhody se neutralizují a výsledkem bude ekvivalentní směna.
§
Nerovné: nerovnost realizuje konkurence. Ve směně se prosadí ekonomický potenciál silných výrobců, kteří získají určitou hmotnou výhodu a jejich postavení bude výsadní, nadřazené.
Konkurence je procesem střetávání a skládání subjektivních snah tržních subjektů o získání maximální hmotné výhody ve směně. Jejím prostřednictvím se prosazuje objektivní ekonomické postavení těchto subjektů.
1.5 Teorie absolutních a komparativních výhod Smithova teorie absolutních výhod: §
Ekonomika poptává statky, které doma z důvodu nedostatku surovin, technologií, kvalifikované pracovní síly nevyrábí,
§
zahraniční obchod je ventilem pro přebytečné zboží.
6
Příklad
Díky svým produkčním podmínkám země A vyrábí výrobek x a země B výrobek y. Vzájemná směna umožňuje zvyšovat celkové bohatství, neboť každá země produkuje díky specializaci vyšší celkové množství zboží, viz tabulku 1.2.
Tabulka 1.2: Teorie absolutních výhod Země
Zboží X
Zboží Y
A
10
5
B
8
8
Ekonomika A je schopna vyprodukovat s danými zdroji, výrobními faktory a technologií 10 ks zboží X nebo 5 ks zboží Y. Ekonomika B potom 8 ks zboží X či 8 ks zboží Y. Díky specializaci země A na zboží X a země B na zboží Y a díky vzájemnému obchodu budou ekonomiky produkovat vyšší celkové množství zboží, než při neexistenci směny. Ricardova teorie komparativních výhod: §
Rozdílná produktivita produkčních faktorů,
§
jednotlivé země jsou vybaveny různými produkčními faktory.
Příklad
Komparativní rozdíly jsou důsledkem odlišného zastoupení jednotlivých produkčních faktorů. Je exportováno zboží vyrobené pomocí faktorů, jehož zastoupení v dané zemi je relativně vyšší. Průmyslová země relativně bohatá na kapitál bude exportovat zboží náročné na množství kapitálu a rozvojová země, která je relativně bohatá na množství pracovní síly, bude exportovat zboží náročné na užití větší pracovní síly. Podrobněji dokumentuje tabulka č. 1.3.
Tabulka 1.3: Teorie komparativních výhod Země
Zboží X
Zboží Y
A
4
10
B
2
8
Země
Směnné relace
Směnné relace
A
4:10 (1:2,5)
10:4 (1:0,4)
B
2:8 (1:4)
8:2 (1:0,25)
7
Země A má absolutní výhodu u obou výrobků, ale bude-li vyrábět zboží X, při vývozu za něj dostane 4 Y (ne 2,5 Y jako na domácím trhu). Naopak země B bude raději vyrábět Y, neboť při vývozu do země A dostane za Y 0,4 X (kdežto na domácím trhu by dostala jen 0,25 Y). Každá země bude tedy vyrábět takové zboží jež je náročné na výrobní faktor, který je v zemi relativně více zastoupen. Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Již od počátků lidstva, se obyvatelé naší planety snažili využívat přírodních zdrojů. Zdroje lze rozdělit na obnovitelné a nebnovitelné, na přivlastnitelné a nepřivlastnitelné. Postupem času začíná převládat univerzalismus nad individualismem a také nutnost směny zboží. Vznikla peněžní směna, která tomuto procesu napomáhá. S rozvojem směny začínáme rozdělovat i trhy na místní, národní a světový a stále častěji se jednotlivé firmy střetávají s konkurencí. Velkým přínosem pro mezinárodní obchod byly teorie Smitha a Ricarda. Jejich teorie absolutních respektive komparativních výhod napomohly dalšímu rozvoji světového obchodu. Každá firma, i když nevystupuje na zahraničních trzích musí dbát pravidel hospodárnosti, zvažovat nejen účetní, ale i alternativní náklady, které firmě během její životnosti vznikají. 1. Charakterizujte přírodní zdroje z různých hledisek. 2. Popište rozdíl mezi univerzalismem a individualismem. 3. Vysvětlete princip teorie absolutních a komparativních výhod. 4. Jaký je význam dělby práce? 5. Vysvětlete ekonomické hospodárnosti.
Pojmy k zapamatování
·
Přírodní zdroje,
·
univerzalismus,
·
individualismus,
·
zásady hospodárnosti,
·
dělba práce,
·
směna,
·
peníze,
·
trh,
·
absolutní výhoda,
·
komparativní výhoda,
·
absolutní výhoda,
·
komparativní výhoda. 8
chování
jedince
pomocí
zásad
Pro zájemce
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, 1999. 2. Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 2000. 3. Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003.
9
2. TRH A TRŽNÍ SYSTÉM Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · definovat trh a předpoklady tržního mechanismu, · rozlišit tržní subjekty, · definovat nabídku a poptávku. Budete schopni: · rozlišit a definovat typy trhů, · definovat cíle jednotlivých tržních subjektů, · rozlišit a charakterizovat jednotlivé typy nabídky a poptávky. Získáte: · ucelený přehled o fungování tržního mechanismu a elementech trhu, · přehled o jednotlivých typech nabídky a poptávky včetně faktorů, které je ovlivňují. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 3 hodiny.
Průvodce studiem
Tržní ekonomika je ekonomika, ve které o řešení otázek rozhoduje tržní mechanismu. Je to způsob, který je založen na individuálních volbách koordinovaných prostřednictvím trhů. V této kapitole, věnované trhu a tržnímu systému, se seznámíte se třemi základními otázkami na základě, kterých se rozhodujeme při výrobě zboží a služeb. Objasníte si základní pojmy, kterými jsou poptávka a nabídka, cena a množství. Zjistíte, které subjekty vystupují na trhu a jak můžeme trh dělit z několika různých hledisek.
2.1 Trh Z hlediska hospodářské praxe je trh oblast ekonomiky, ve které se uskutečňují transakce, tzn. kde dochází k výměně zboží mezi jednotlivými subjekty. Trh je uspořádání, v jehož rámci na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, aby určili ceny a množství směňovaných statků. Každý trh, potažmo společnost, musí řešit tři základní ekonomické otázky: 1.
Co vyrábět a v jakém množství? – Kolik má být vyrobeno telefonů a kolik rohlíků má být upečeno? Jak často vyvážet odpady?
10
2.
Jak vyrábět? – Jaké výrobní faktory použít, aby výroba byla co nejefektivnější? Jaké technologie má být použito? Používat více výrobního faktoru práce nebo mechanické práce? Kolik robotů má být využito při výrobě?
3.
Pro koho vyrábět? – Kdo si koupí vyrobený produkt? Kolik si daného produktu koupí? Kdo daný výrobek bude spotřebovávat více, děti nebo důchodci?
Průvodce studiem
V dalším textu si přiblížíme pojetí trhu podle různých hledisek.
Klasifikace trhu Trh lze klasifikovat podle několika různých hledisek: 1) Věcné hledisko - dílčí, - agregátní. Na dílčím trhu se prodává a kupuje jen jeden určitý výrobek či služba např. trh automobilů či trh telefonů. Agregátní trh představuje trh veškerého zboží a služeb. Uvedené členění je teoretickou abstrakcí, která umožňuje snadněji pochopit základní tržní kategorie a při studiu ekonomie je třeba si vždy uvědomovat jaký trh analyzujeme. 2) Podle stupně organizovanosti - organizovaný, - neorganizovaný. Příklad
Příkladem vysoce organizovaného trhu je burza (cenných papírů, plodinová), kde se obchoduje se zastupitelnými předměty podle přesně stanovených pravidel. Neorganizovaným (neformálním) trhem je např. poskytnutí nějaké služby v rámci sousedské výpomoci (za úplatu nebo protislužbu).
3) Podle stupně omezení směny - volný, - vázaný. Trh může být označen za volný, když směna probíhá bez omezení. Na vázaném trhu je nákup a prodej zboží úředně nebo jiným způsobem regulován. 4) Podle toho, zda funguje v souladu se zákonodárstvím - legální (oficiální), - nelegální (černý). 11
Pokud trh funguje v souladu s existujícím zákonodárstvím v dané zemi jde o legální (oficiální) trh, v opačném případě se jedná o nelegální (černý) trh. 5) Z hlediska předmětu tržních transakcí (podle toho, co se kupuje a prodává) rozdělujeme: §
Trh výrobních faktorů, - Trh práce - Trh půdy a přírodních zdrojů - Trh kapitálu
§
Finanční trhy (především trh peněz a kapitálu),
§
Trh výrobků a služeb (v rozhodující míře ovlivňuje chování ekonomických subjektů).
2.2 Tržní mechanismus Průvodce studiem
Vnějším projevem výroby a směny zboží je tržní mechanismus, který je obvykle vymezován jako obsah trhu. Jde o soustavu (systém) prvků, které se vzájemně ovlivňují a výsledkem jejich transakcí je určitý řád. Za hlavní prvky tržního mechanismu a zároveň nejdůležitější tržní kategorie uvažujeme:
§
Tržní subjekty,
§
nabídku,
§
poptávku,
§
tržní cenu,
§
tržní konkurenci.
Vzájemné ovlivňování jednotlivých prvků tržního mechanismu v čase nazýváme fungování tržního mechanismu.
2.2.1 Tržní subjekty Tržní subjekty sledují různé cíle (např. užitek, zisk), mají odlišnou motivaci a do jejich chování se promítá mnoho vnějších vlivů. §
Spotřebitelé = domácnosti,
§
Výrobci = firmy.
Tržní mechanismus je souhrn vztahů a procesů při realizaci zboží, které vedou k vzájemné koordinaci relativně nezávislých rozhodnutí o výrobě (na straně nabídky) a spotřebě (na straně poptávky). Hlavním úkolem tržního mechanismu je rozdělit výrobní faktory mezi jednotlivé druhy ekonomické činnosti tak, aby tyto vzácné zdroje byly využívány co nejúčelněji vzhledem k potřebám společnosti. Následující schéma ilustruje fungování tržního mechanismu.
12
Schéma 2.1: Tržní mechanismus Poptávka po výrobcích a službách
Trh výrobků a služeb
Domácnosti
Nabídka výrobních faktorů
Nabídka výrobků a služeb
Firmy
Trh výrobních faktorů
Poptávka po výrobních faktorech
Tržní mechanismus nedokáže optimální alokaci zdrojů zajistit trvale kvůli existenci tzv. tržních selhání (nedokonalosti ve fungování trhu). Přesto je koordinační funkce trhu obecně hodnocena jako nejlepší využívaný mechanismus, neboť obsahuje zpětnou vazbu Þ automaticky přizpůsobuje alokaci zdrojů reálným a měnícím se potřebám. Průvodce studiem
V dalším textu se zaměříme na poptávku a vysvětlíme si změny poptávky v souvislosti s vlivem různých faktorů.
2.2.2 Poptávka Množství zboží, které spotřebitelé nakupují záleží na jeho ceně. Když je cena vysoká, lidé budou ochotni koupit malé množství tohoto zboží a naopak – nižší tržní cena vyvolá poptávku po větším množství. Poptávka je proto vymezována jako množství zboží, které jsou ochotni kupující koupit za určitou cenu. Poptávku značíme písmenem D (demand). Poptávka vyjadřuje závislost mezi dvěma proměnnými: cenou a požadovaným množstvím. Příklad
Korelaci mezi množstvím zboží a cenou lze vyjádřit tabulkou, grafem a rovnicí.
13
Tabulka 2.1: Individuální poptávka po jablkách
Možnost
Cena za kg (v Kč)
Množství poptávaných jablek
A
8
20
B
7
50
C
6
100
D
5
200
E
4
500
Z údajů je zřejmé, že největší poptávka je při nejmenší ceně 4 Kč/kg (500 kg). Zároveň se zvyšováním ceny jablek se snižuje poptávané množství, při dvojnásobné ceně za 1 kg (8 Kč) kleslo poptávané množství jen na 20 kg. Když množinu poptávaným množství při různých cenách znázorníme formou grafu, dostaneme poptávkovou křivku. Cena P (price) je nezávisle proměnnou a množství Q (quantum), které je poptáváno, je závislou proměnnou. V ekonomii platí konvence, že nezávisle proměnná (cena) je na svislé ose a závislá proměnná (poptávané množství) je na vodorovné ose. Příklad
Graf 2.1: Křivka poptávky v grafickém vyjádření
Křivka poptávky v grafickém vyjádření ukazuje, za jakou cenu jsou kupující (pozor – za jinak stejných podmínek) ochotni koupit určité množství zboží. Každý bod na křivce vyjadřuje určitou kombinaci poptávaného množství a ceny. Křivka poptávky je klesající zleva doprava a svým tvarem symbolizuje tržní chování spotřebitelů Þ zákon klesající poptávky (vzroste-li cena, poptávka klesne a naopak). Klesající průběh poptávky má dvě příčiny: ·
Důchodový efekt - znamená změnu poptávaného množství v důsledku změny reálného důchodu (kupní síly),
14
·
Substituční efekt - znamená změnu poptávaného množství v důsledku substituce statku relativně dražšího statkem relativně levnějším.
Poptávku po daném výrobku ovlivňují zejména tyto faktory: §
Cena zboží (Pz),
§
Disponibilní důchod spotřebitele (I),
§
Počet domácností (X),
§
Cena a dostupnost jiných zboží (Py),
§
Preference a zájmy spotřebitelů (F),
§
Ostatní faktory (G).
Potom poptávku po daném zboží (Dz) můžeme zapsat jako funkci: Dz = f (Pz, I, X, Py, F, G)
Průvodce studiem
Při analýze trhu je třeba rozlišovat změny v poptávce a změny v množství ekonomických statků, po kterých je poptávka. Pojďme si je nyní společně přiblížit.
Změna, která je způsobená cenou daného produktu, zatímco ostatní faktory zůstaly neměnné, je posunem po poptávkové křivce a je nazývána změnou poptávaného množství (klesá-li cena, poptávané množství se zvětšuje a naopak). Vztah mezi cenou a poptávaným množstvím je negativní (nepřímo úměrný). Tato její vlastnost se označuje jako zákon rostoucí poptávky. Podrobněji tuto skutečnost naznačuje následující graf č. 2.2. Graf 2.2: Posun po křivce poptávky
15
Změny v poptávce, které jsou způsobeny změnami jiných faktorů, než je cena, se projeví tím, že původní křivka poptávky ztratí platnost a vznikne nová (jinak umístěna, eventuálně má jiný tvar). Tato změna je označována jako posun křivky poptávky. Za nejdůležitější faktory, které v reálném ekonomickém životě vytvářejí změny v poptávce považujeme: §
Změny důchodů a jejich rozdělení – růst důchodů ® lidé jsou ochotni více nakupovat, i když se cena zboží nemění. o Normální zboží – růst příjmů, růst poptávky o Podřadné (inferiorní) zboží – růst příjmů, pokles poptávky
§
Změny cen příbuzného zboží o Substituty – zvýšení ceny jednoho zboží způsobí růst poptávky po druhém zboží (káva – čaj) ; o Komplementy – zvýšení ceny jednoho zboží vyvolá pokles poptávky druhého zboží (káva – cukr); o Nezávislé zboží – pohyb cen jednoho statku nemá žádný vliv na poptávku po druhém statků (čaj – kabát).
Následující tabulka č. 2.2 ilustruje základní faktory a jejich vliv na změnu poptávky. Příklad
Tabulka 2.2: Faktory a jejich vliv na změnu poptávky Poptávka se zvyšuje
Poptávka se snižuje
normální zboží
inferiorní zboží
zboží jsou substituty
zboží jsou komplementy
Když se zvyšuje důchod Když se zvyšuje cena jiného zboží
§
Změny v preferencích spotřebitelů – intenzita poptávky téměř po všech spotřebních statcích závisí na řadě skutečností, např. vzdělání, zvycích, nasycenosti potřeb, reklamě, módě apod. Vliv těchto faktorů lze obtížně předvídat a jejich výsledkem jsou obdobné posuny křivky poptávky jako v případě důchodů.
§
Změny budoucích očekávání (anticipace) – např. očekává-li se růst cen určitého druhu zboží, spotřebitelé se „předzásobí“ a tím dojde k růstu poptávky (posun křivky poptávky doprava). Podrobněji viz graf č. 2.3.
16
Graf 2.3: Posun křivky poptávky
Utváření poptávky po zboží v ekonomice je výsledkem rozhodnutí mnoha samostatných relativně nezávislých spotřebitelů, kteří svými peněžními hlasy určují, co a v jakém množství se bude spotřebovávat. Poptávka představuje souhrn zamýšlených koupí a je také určována množstvím (poptávaným) a cenou (za kterou jsou kupující ochotni kupovat). Rozměr poptávky je jednoznačně určen důchodem, který má každý kupující k dispozici. Sledujeme tzv. koupěschopnou poptávku, resp. efektivní poptávku, u nichž rozlišujeme poptávku: ¨ Agregátní (celkovou) – určena celkovým objemem vyrobených ekonomických statků, jenž chtějí kupující koupit a cenovou hladinou, při které jsou ochotni kupovat. ¨ Individuální – poptávka jediného kupujícího (někdy taky poptávka po produkci jediného výrobce) ¨ Dílčí (tržní) – poptávka po jednom výrobku, kterou představují zamýšlené výdaje různých kupujících. Průvodce studiem
V následujícím textu se zaměříme a vysvětlíme si nabídku a její změny vlivem různých faktorů.
2.2.3 Nabídka Nabídka je ekonomickou kategorií, která charakterizuje chování skutečných i potencionálních výrobců a prodejců zboží. Nabídku značíme písmenem S (supply).
17
Nabídka je vztah mezi různými cenami zboží a množstvím nabízeným prodávajícími za určité časové období. Nabízené množství je množství zboží a služeb, které jsou prodávající ochotni prodat v určitém čase a místě za danou cenu. Na trhu se projevuje rozdíl mezi nabízeným množstvím a množstvím skutečně prodaným. O skutečně prodaném zboží rozhodují společně kupující a prodávající. Nabízené množství je určeno jen chováním samotných prodávajících. Nabídka vyjadřuje závislost mezi množstvím nabízeného zboží a cenou, za kterou jsou ochotni nabízející toto zboží prodat. Nabízené množství je závislé především na ceně a je funkcí ceny. Tuto závislost lze opět vyjádřit tabulkou, grafem a rovnicí. Příklad
Tabulka vyjadřuje tržní nabídku v číselné formě. Každá varianta ukazuje množství hrušek, které budou výrobci při dané ceně vyprodukovat a dodat na trh, za jinak nezměněných podmínek). Tabulka 2.3: Tržní nabídka hrušek
Úkoly
Možnost
Cena za kg (v Kč)
Nabízené množství hrušek
a
2
50
b
3
120
c
4
160
d
5
190
e
6
230
Zamyslete se a uveďte tržní nabídku jiného produktu, zboží nebo služby v tabulkové podobě.
Tvar nabídkové křivky (roste zdola a zleva směrem nahoru a doprava) ukazuje, že vztah mezi cenou a nabízeným množstvím je pozitivní (přímo úměrný). Tato její vlastnost se označuje jako zákon rostoucí nabídky. Pozitivní závislost mezi cenou a nabízeným množstvím vyplývá z působení dvou faktorů. 1. Vysoké ceny jsou pro výrobce stimulem, může zvýšit objem výroby, bude mít vyšší tržby a tím i větší zisk (omezení výroby méně ziskových výrobků; orientace na výrobu zboží, které zajišťuje zisk); 2. Růst cen přiláká i nové výrobce, kteří vstoupí do odvětví.
18
Podrobněji tuto skutečnost dokumentuje graf. č. 2.4. Graf 2.4: Křivka nabídky
Průvodce studiem
Nyní si vysvětlíme, které faktory mají vliv na změnu nabídky.
Množství nabízeného zboží je v národním hospodářství determinováno řadou faktorů zejména: §
Cenou daného zboží (Pz),
§
Výrobními náklady (C),
§
Cenami alternativních výrobků (Py),
§
Organizací trhu (O),
§
Specifickými faktory (V).
Vzhledem k uvedeným faktorům můžeme zapsat nabídku daného zboží (Sz) jako funkci: Sz = f (Pz, C, Py, O, V)
19
Průvodce studiem
Při analýze nabídkové strany je třeba rozlišovat mezi změnou nabízeného množství zboží a změnou nabídky. Změna nabízeného množství se vztahuje jen na pohyby po křivce nabídky, které jsou způsobovány změnami cen (za jinak stejných podmínek). Tento pohyb vyjadřuje vzájemnou závislost ceny a množství, s růstem ceny roste množství nabízeného zboží – pohyb po křivce nahoru, při poklesu ceny opačně.
Změna nabídky představuje posun celé křivky a je způsobena necenovými faktory (nezpůsobí ji změna ceny daného zboží). Jestliže je cena zboží stabilní a výrobci přesto budou měnit nabízené množství, vedou je k tomu nejčastěji tyto důvody: a) ceny výrobních faktorů, b) technický pokrok, c) ceny alternativních produktů, d) jiné změny podmínek výroby. Hmotný objem nabídky představuje souhrn vyrobených ekonomických statků. Nabídkou rozumíme souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými výrobci přicházejí na trh. Její rozměr je určen objemem výroby a cenami, za které jsou výrobci ochotni prodat nabízené množství. Ekonomická teorie rozlišuje nabídku: §
Agregátní (celkovou) – určena objemem výroby všech výrobců a cenovou hladinou, při které jsou ochotni svou produkci prodat.
§
Individuální – nabídka jednoho výrobce.
§
Dílčí (tržní) – nabídka jediného výrobku od různých výrobců. Průvodce studiem
Jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících nabídku a poptávku na trhu je cena. Pojďme si definovat vzájemné působení nabídky a poptávky v různých časových obdobích v závislosti na změně ceny.
2.2.4 Cena Cena pro kupujícího ukazuje, jaké částky je nutné se vzdát, aby mohl být získán určitý statek nebo služba. Pro prodávajícího je tatáž cena efektem (výnosem), k jehož dosažení musel vynaložit náklady, např. na výrobu zboží.
20
Vzájemné spolupůsobení nabídky a poptávky určuje ceny a množství nakoupeného a prodaného zboží na trhu. Rozdílné zájmy kupujících (křivka poptávky) a prodávajících (křivka nabídky) se sjednotí v okamžiku, kdy vznikne tzv. rovnovážná cena. Za tuto cenu budou prodávající nabízet přesně to množství, které za tuto cenu budou chtít nakupující koupit. Na trhu tak vznikne rovnováha a tržní síly budou vyrovnány. Tato situace trvá jen velmi krátce, proto je nazývána dílčí tržní rovnováhou, neboť se na trzích neustále mění ostatní podmínky.
Graf 2.4: Rovnováha nabídky a poptávky:
Průvodce studiem
V grafu je ilustrován nedostatek výrobků a služeb, existuje převis poptávky nad nabídkou (tzn. cena je nižší než rovnovážná) a přebytek zboží, existuje převis nabídky nad poptávkou (tzn. cena je vyšší než rovnovážná).
Přebytek – není-li umožněno, aby cena klesla na úroveň rovnováhy. Nedostatek – je-li zabráněno tomu, aby cena stoupla na úroveň rovnováhy. Ke změně rovnovážné ceny a rovnovážného množství dochází pod vlivem faktorů, které vedou ke změně nabídky a poptávky (tzn. když se křivka nabídky nebo poptávky, eventuelně obě posouvají). Důležitým faktorem, který ovlivňuje vytváření rovnováhy na trhu, je časový úsek, v jehož průběhu se mění nabídka a poptávka.
21
§
Ultrakrátké období – výroba se nemůže přizpůsobit rostoucí poptávce a rovnováha se dosahuje zvýšením cen. Časový úsek je příliš krátký, výrobci nemohou zvýšit využití žádného výrobního faktoru a objem výroby se nemění.
§
Krátké období – výrobci mají možnost přizpůsobit se změnám v poptávaném množství. Lepším využitím výrobních kapacit (zvětšením zaměstnanosti) dokážou zvýšit objem výroby a tím i nabídku. Cena sice roste, ale ustálí se na nižší úrovni než v ultrakrátkém období.
§
Dlouhé období – výrobci mohou uvést do provozu nově vybudované výrobní kapacity a nabídka vzroste ve větším rozsahu. Výsledkem bude ještě nižší cena než v období krátkém.
Úkoly
Uveďte příklad, kdy se mění nabídka a poptávka 1. v neutrálním období, 2. v krátkém období, 3. v dlouhém období.
2.2.5 Konkurence Při vytváření ceny na trhu má zprostředkující úlohu konkurence. Výrobní faktory proudí přednostně tam, kde se podává lepší výkon, což sebou přináší selekci mezi ekonomickými subjekty. Výsledkem je redukce počtu subjektů, z nichž někteří mohou získat i mocenské postavení na trhu, a to jim umožňuje omezovat princip soutěživosti. Proto každé národní hospodářství potřebuje právní a ekonomický rámec, který by zajistil funkční konkurenci a zabránil některým tržním subjektům, aby své výnosy (užitek, zisk) nezískávali na úkor ostatních. Průvodce studiem
Ekonomická teorie rozlišuje konkurenci dokonalou a nedokonalou. Nyní si společně objasníme hlavní rozdíly mezi těmito formami konkurence.
Dokonalá konkurence (viz. kapitola 5) je abstrakce, která v hospodářském životě neexistuje a ekonomická teorie ji používá k objasnění vzájemných souvislostí tržního prostředí v ideálních podmínkách. Základním předpokladem jsou rovné (stejné) podmínky pro všechny tržní subjekty, kteří jsou „příjemci ceny“ (cenu nemohou ovlivnit). Model nedokonalé konkurence (viz. kapitola 6) charakterizuje poměry na trzích, které vyvolává nerovnost ekonomických subjektů, resp. jejich rozdílný ekonomický potenciál. Počet a relativní velikost účastníků, kteří přicházejí na trh s nabídkou a poptávkou, jsou hlavní kritéria při rozlišování forem nedokonalé konkurence. Tržní subjekty mohou ovlivňovat tvorbu cen. Ekonomická teorie rozlišuje tři základní formy nedokonalé konkurence (tržní struktury) na straně nabídky: ¨ monopol, 22
¨ oligopol, ¨ monopolní konkurence. Na straně poptávky jde o obdobné tržní struktury: ¨ monopson, ¨ oligopson, ¨ polypson. Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Pojmy k zapamatování
Tržní mechanismus je systém, kde se vzájemně střetává nabídka s poptávkou, reprezentovaná tržními subjekty ve formě domácnosti a firem. Poptávka vyjadřuje závislost mezi cenou a poptávaným množstvím, nabídka vyjadřuje závislost mezi cenou a nabízeným množstvím. Na trhu je nutno rozlišovat mezi substituty a komplementy, neboť každý z nich rozdílně ovlivňuje nabídku a poptávku po statku. Je nutno rozlišovat mezi individuální, dílčí a tržní poptávkou a nabídkou. Nejdůležitějším faktorem na trhu je cena, která ovlivňuje nejen poptávané množství zboží a služeb, ale i nabízené množství. V závěru je také nutno podotknout, že tržní subjekty se mohou pohybovat na trhu dokonalé konkurence (rovné podmínky pro všechny tržní subjekty, kteří jsou příjemci ceny) a nedokonalé konkurence (trhy, které vyvolávají nerovnost ekonomických subjektů, které mohou ovlivňovat tvorbu cen).
1.
Charakterizujte prvky tržního mechanismu.
2.
Vysvětlete pohyb po křivce poptávky a posun křivky poptávky.
3.
Které faktory ovlivňují množství nabízeného a poptávaného zboží v národním hospodářství?
4.
Uveďte příklad agregátní, individuální a dílčí poptávky.
5.
Uveďte příklad agregátní, individuální a dílčí nabídky.
6.
Jaký je rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí?
·
Trh,
·
tržní mechanismus,
·
poptávka,
·
agregátní, dílčí, individuální poptávka,
·
agregátní, dílčí, individuální nabídka,
·
komplement, 23
Pro zájemce
·
substitut,
·
cena,
·
rovnovážná cena,
·
dokonalá konkurence,
·
nedokonalá konkurence.
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. 2. 3.
Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, 1999. Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 2000. Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003.
24
3. CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE NA TRHU ZBOŽÍ A SLUŽEB Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · definovat teorii užitečnosti, · charakterizovat indiferenční křivku a linii rozpočtu, · definovat rovnováhu a přebytek spotřebitele. Budete schopni: · rozlišit celkový a mezní užitek, · definovat kardinalistickou a ordinalistickou teorii užitku, · určit rovnováhu spotřebitele. Získáte: · přehled o teorii celkového mezního užitku, · znalosti o indiferenční analýze a rozpočtovém omezení. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 2,5 hodiny.
Průvodce studiem
Pracovali jsme s poptávkou a předpokládali jsme, že při dané ceně spotřebitelé poptávají právě určité množství zboží a služeb. Proč právě toto množství, na to nám dává odpověď teorie chování spotřebitele. Moderní teorie chování spotřebitele je velmi abstraktní, ale velmi dobře objasňuje, jak se spotřebitelé chovají, a jak tedy funguje ekonomika. Zjistíte, že se spotřebitelé rozhodují na základě užitečnosti, kterou jednotlivé statky danému spotřebiteli přináší. Proč jsou diamanty dražší než voda, i když je voda pro život mnohem potřebnější než diamanty. Dozvíte se, kdy vzniká rovnováha na trhu dle názorů kardinalistů či ordinalistů a také jaký rozdíl je mezi individuální a tržní poptávkou.
Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit (rozdělit) na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti. Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele.
25
3.1 Teorie mezní užitečnosti Průvodce studiem
Budeme-li se zaobírat teorií mezní užitečností je potřeba vyjasnit si dva základní pojmy: preferenci a užitečnost.
Preference – reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti, Užitečnost – je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek. V modelovém přístupu k individuální volbě spotřebitele vychází ekonomická teorie z tzv. axiomů teorie poptávky: A) axiom úplnosti srovnání – pro každé dva soubory zboží A a B platí, že spotřebitel preferuje A před B, nebo B před A, nebo jsou mu A i B indiferentní. B) axiom tranzitivity – pro každé tři koše statků A,B,C platí, že je-li preferován A před B a B před C, potom je i A preferován před C. C) axiom chamtivosti (nenasycenosti) – jestliže koš A obsahuje více jednoho druhu zboží než koš B a minimálně stejné množství jiného zboží jako B, pak je koš A preferován před košem B.
3.2 Kardinalistická verze teorie užitku Kardinalistická verze teorie užitku považuje užitek za přímo měřitelný. V tomto případě by byly známé konkrétní hodnoty užitku. Užitek je funkcí množství spotřebovávaných statku: U = f (X1, X2, …Xn) Celkový užitek (TU) – vyjadřuje celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku.
26
Příklad
V tabulce je uveden celkový a mezní užitek ze spotřeby hamburgerů. Tabulka 3.1: Celkový a mezní užitek plynoucí ze spotřeby hamburgerů Spotřebované množství za měsíc
Celkový užitek
Mezní užitek
0
0
-
1
6
6
2
10
4
3
12
2
4
13
1
5
13
0
Velikost celkového užitku závisí na úrovni spotřeby. Tabulka 3.1. ukazuje spotřebu hamburgerů a s ním spojený celkový užitek plynoucí ze spotřeby různého množství hamburgerů. Jestliže si v daném měsíci nekoupí žádný hamburger, nezíská žádný užitek. Jestliže si v daném měsíci koupí jeden hamburger, pak získá 6 jednotek užitku. Když se bude měsíční spotřeba hamburgerů zvyšovat, bude se zvyšovat i celkový užitek z této spotřeby. Mezní užitek (MU) – vyjadřuje změnu celkového užitku spotřebovávaného množství statku o jednotku. MU = DTU / DQ Průvodce studiem
vyvolanou
změnou
Předpokládejme, že celková měsíční spotřeba 3 hamburgerů znamená 12 jednotek celkového užitku. Kdyby se po spotřebování dalšího hamburgerů celková užitečnost zvýšila na 13 jednotek, pak mezní užitek posledního z hamburgeru je roven 1. V grafu č. 3.1 vidíme grafickou podobu celkového a mezního užitku.
Zákon klesajícího mezního užitku – když se spotřebovávané množství daného statku zvyšuje, mezní užitek klesá. Celkový užitek roste s růstem spotřebovávaného množství statků, ale přírůstky užitku se zpomalují, mezní užitek je tedy klesající. Bod A v grafu 3.1 – je bodem nasycení – od určitého množství spotřebovaného statku může být jeho celkový užitek klesající a mezní užitek záporný.
27
Graf 3.1: Celkový užitek a mezní užitek
Paradox hodnoty (paradox voda – diamanty) Paradox voda – diamanty spočívá v otázce proč tak životně důležitá věc, jakou je voda, má nízkou cenu, zatímco co pro život tak nepodstatné věci, jako jsou například diamanty, mají cenu tak vysokou. Vody spotřebováváme obrovské množství a celkový užitek plynoucí z její spotřeby je vysoký. Avšak právě proto, že spotřebováváme velký počet jednotek vody, tak mezní užitek vody, který s další spotřebovanou jednotkou klesá, je nízký, a proto jsme ochotni také zaplatit jen nízkou cenu. Diamantů spotřebováváme jen několik málo jednotek, jejich mezní užitek je tudíž vysoký a pak i cena může být vysoká.
3.3 Ordinalistická verze teorie užitku Průvodce studiem
Podle ordinalistické verze teorie užitku není užitek přímo měřitelný. Spotřebitel je schopen říci, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne, jak velký jej její užitek. Je schopen seřadit kombinace statků podle užitku. V tomto případě není možné zakreslit přímo křivku celkového užitku, avšak je možno spojit body znázorňující kombinace se stejným užitkem.
28
Indiferenční křivky (dále jen IK). IK je množina kombinací statku X a Y se stejným užitkem. Mezi těmito kombinacemi je pak spotřebitel indiferentní. Kombinace ležící na vyšší IK jsou preferovány před nižšími křivkami (spotřebitel preferuje větším množství před menším). Graf 3.2: Celkový užitek dvou statků (jedna kombinace)
Graf 3.3: Celkový užitek zboží X a Y (všechny kombinace)
Vlastnosti indiferenční křivky (IK): §
Vyšší IK jsou preferovány před nižšími IK,
§
nemohou se protínat (to by znamenalo, že daná kombinace by přinesla dvě různé úrovně uspokojení),
§
jsou klesající (mají negativní sklon, aby naše uspokojení zůstalo stejné, jsme ochotni obětovat statek X jen tehdy, získáme-li další statek Y),
§
v každém bodě obrázku znázorňujícím spotřební situaci se nachází indiferenční křivka,
§
IK jdou konvexní vzhledem k počátku (čím méně má spotřebitel statku Y relativně ke statku Y, tím více je ochoten obětovat statku Y, aby získal dodatečnou jednotku statku X).
Graf č. 3.4 naznačuje mapu indiferenčních křivek.
29
Graf 3.4: Indiferenční mapa statek Y
IC2 IC1
statek X
Mezní míra substituce ve spotřebě (MRS) – je poměr, v němž je statek Y nahrazován statkem X, aniž se mění úroveň uspokojení potřeb neboli celkový užitek. Záporné znaménko vyjadřuje, že IK je klesající. Mezní míra substituce ve spotřebě ve většině případů s posunem po IK doprava klesá. Klesající míra substituce se projevuje v konvexnosti IK. Příklad
Mohou existovat i zvláštní typy indiferenčních křivek (viz graf 3.5), který znázorňuje dokonalé substituty a dokonalé komplementy. MRS dokonalých substitutů je konstantní. MRS mezi dokonalými komplementy je rovna nule.
Graf 3.5: Zvláštní typy indiferenčních křivek plzeň
levá
pravá
radegast
dokonalé substituty
dokonalé komplementy
Z grafu 3.5 vyplývá, že pivo Radegast a Plzeň považujeme za dokonalé substituty, neboť je nám jedno zda budeme pít to či ono. Naopak pokud kupujeme boty, tak ke každé pravé botě potřebujeme právě jednu levou. Levou a pravou botu tudíž považujeme za dokonalé komplementy. Budeme-li mít 10 levých a jen jednu pravou botu, náš užitek bude stále stejný jako kdybychom měli právě jeden pár.
30
3.4 Rozpočtové omezení Průvodce studiem
Rozpočtové (důchodové) omezení ukazuje všechny kombinace dvou zboží, které mohou být získány za částku rovnu důchodu spotřebitele při daných cenách. Při rozhodování o nákupu statků je spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami statku.
Rozpočtová rovnice:
PX*X + PY*Y = I
Linie rozpočtu (rozpočtová přímka) – graficky ukazuje všechny kombinace dvou zboží, které mohou být získány za částku rovnu důchodu spotřebitele při daných cenách. Kombinace ležící na rozpočtové linii a pod ní jsou při daných cenách a důchodu pro spotřebitele dostupné, kombinace vně této linie jsou nedostupné. Průsečík s osou x představuje situaci, kdy spotřebitel vynakládá celý důchod na nákup statku X. Změna důchodu posunuje rozpočtovou linii, ale nemění její sklon. S růstem důchodu se linie posouvá doprava. Změny ceny jednoho produktu mění sklon linie. Příklad
Graf. č. 3.6 naznačuje linii rozpočtu dvou statků piva a cigaret. Graf 3.6 zobrazuje linii rozpočtu, nebo-li rozpočtové omezení spotřebitele, kdy si subjekt může za svůj obdržený důchod koupit určitý množství statku X a množství statku Y, v našem případě buď 10 krabiček cigaret nebo 25 ks piva. Mezní míra substituce ve směně (MRSE) – poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu.
Graf 3.6: Linie rozpočtu pivo 25
LR
10
cigarety
31
3.5 Rovnováha a přebytek spotřebitele Spotřebitel chce maximalizovat svůj užitek při daném důchodu. Kardinalistický přístup a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se mezní užitek rovná ceně. MUX = PX b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí: MUX/PX = MUY/PY Ordinalistický přístup Optimální kombinace statků X a Y bude ta, pro kterou je poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým, stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu: Grafickým vyjádřením optimální kombinace statků X a Y je bod dotyku indiferenční křivky linie rozpočtu. Graf č. 3.7 ilustruje rovnováhu spotřebitele. Graf 3.7: Rovnováha spotřebitele
Může nastat situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK, tj. tzv. rohové řešení – pro spotřebitele je podstatně lákavější statek Y, optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y. MRSC < MRSE.
32
Průvodce studiem
V další části textu si vysvětlíme přebytek spotřebitele.
Přebytek spotřebitele Celkový užitek je součtem mezních užitků, je znázorněn plochou pod poptávkovou křivkou do zvoleného množství statku. Individuální přebytek spotřebitele (tzn. nezaplacený užitek) je rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané množství určitého statku, a výdaji na jeho získání, neboli jeho tržní cenou (zaplacený užitek) (viz graf č. 3.8). Graf 3.8: Přebytek spotřebitele (PS) P PS P* Q*
Q
Spotřebitel na trhu nenakupuje jenom jeden druh statku a při hledání optimální kombinace nakupovaného zboží musí neustále porovnávat mezní užitky, které mu jednotlivé statky poskytují. Spotřebitel maximalizuje svůj užitek, když rozděluje svůj důchod mezi různá zboží tak, že dosáhne stejné uspokojení z poslední koruny vynaložené na každý statek. Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech nakoupených zboží ve vztahu k jejich cenám. Průvodce studiem
Nyní se zaměříme a vysvětlíme si individuální a tržní poptávku.
33
3.6 Individuální poptávka Individuální poptávka vyjadřuje vztah mezi množstvím poptávaným jedním spotřebitelem a cenou produktu, ceteris paribus. Individuální poptávka závisí zejména na těchto faktorech: §
ceně statku – tzn. pokud roste cena statku, individuální poptávka po tomto statku klesá,
§
cenách ostatních statků – pokud rostou ceny ostatních statků, závisí na závislosti daného statku s ostatními statky, tzn. zda-li se jedná o substituty (individuální poptávka po původním statku roste), pokud se jedná o komplementy (individuální poptávka po původním statku klesá),
§
důchodu spotřebitele – s rostoucím důchodem, roste individuální poptávka po statku,
§
preference a očekávaní považujeme za neměnné.
Tržní poptávka Je součtem individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů (jejich horizontálním součtem). Tržní poptávka vyjadřuje vztah mezi cenou daného statku a množstvím poptávaným všemi spotřebiteli. Je však třeba vzít v úvahu, že poptávka jednotlivých spotřebitelů se navzájem ovlivňuje efekt módy (statky, po nichž roste individuální poptávka v důsledku růstu množství nakupovaného ostatními spotřebiteli) a snobské spotřeby (poptávka individuálního spotřebitele klesá s růstem počtu spotřebitelů). Shrnutí
Chování spotřebitele je rozhodující pro determinaci poptávky na trhu zboží a služeb. Zjistili jste, že každý poptávající subjekt na trhu má své preference, které můžeme kvantifikovat množstvím užitku, které mu přináší každý výrobek či služba. Pokud danou užitečnost můžeme měřit, nazýváme danou teorii kardinalistickou, pokud danou užitečnost nemůžeme měřit (dokážeme jen říci, které zboží či službu preferujeme a jsme schopni tak sestrojit indiferenční křivky), nazýváme danou teorii ordinalistickou. Každý subjekt na trhu má určité rozpočtové omezení, na základě kterého rozhoduje o množství nakoupených statků. Prioritou každého subjektu je jeho rovnováha (tzn. maximalizace užitku), ta je odlišná pro kardinalistickou a ordinalistickou teorii. Rozhodující pro utváření individuální poptávky je cena statku, ceny ostatních statků, důchod spotřebitele, za předpokladu, že preference a očekávání spotřebitele považujeme za neměnné. Na základě individuálních poptávek vzniká poptávka tržní.
34
1. Objasněte celkový užitek a mezní užitek. 2. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi kardinalistickou ordinalistickou teorií užitku? 3. Vysvětlete paradox hodnoty. 4. Co to jsou indiferenční křivky a jaké mají vlastnosti? 5. Co je to linie rozpočtu? 6. Objasněte rovnováhu a přebytek spotřebitele. 7. Jaký je rozdíl mezi individuální a tržní poptávkou?
Kontrolní otázky a úkoly
Pojmy k zapamatování
Pro zájemce
·
Užitek,
·
celkový užitek,
·
mezní užitek,
·
kardinalistická teorie užitku,
·
ordinalistická teorie užitku,
·
indifereční křivka,
·
rozpočtové omezení,
·
rovnováha spotřebitele,
·
přebytek spotřebitele.
a
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Macáková, L. a kol. Mikroekonomie – základní kurs. Praha: MELANDRIUM, 2002.. 2. Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 2000. 3. Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003
35
4. VÝROBA A NÁKLADY FIRMY Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · definovat produkční funkci a výrobu v krátkém a dlouhém období, · charakterizovat jednotlivé kategorie nákladů v krátkém a dlouhém období, · definovat rovnováhu firmy a přebytek výrobce. Budete schopni: · rozlišit jednotlivé typy produktů, · definovat náklady podle různých hledisek v krátkém i dlouhém období, · určit, kdy je firma v rovnováze a kdy nastává přebytek výrobce. Získáte: · ucelený přehled o výrobě v krátkém a dlouhém období, · přehled o jednotlivých nákladech firmy v krátkém a dlouhém období, · předpoklady pro definování optimálního chování firmy na trhu. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 3 hodiny.
Průvodce studiem
Již jste se dozvěděli, co vede spotřebitele k nákupu zboží a služeb, proč budou kupovat ten či onen statek a v jakém množství. Aby spotřebitelé mohli uspokojovat své potřeby je nutno, aby statky, které chtějí nakupovat, někdo vyrobil. V následující kapitole se tedy dozvíte, které ukazatele jsou rozhodující pro výrobce. Na základě jakých veličin se výrobce rozhoduje zda vyrábět dále nebo zda raději svou výrobu ukončit, které výrobní faktory jsou pro něj rozhodující a jak se tyto veličiny, ukazatele vyvíjí v čase. Dozvíte se o různých kategoriích nákladů a příjmů výrobce a také, kdy bude daný subjekt v rovnováze, respektive za jakých podmínek bude maximalizovat svůj zisk, tržby případně obrat.
4. 1 Výroba Firma je obvykle charakterizována jako subjekt specializující se na výrobu, tj. přeměnu zdrojů (vstupů) ve statky (výstupy). Firma přijímá tři základní rozhodnutí – co, jak a pro koho vyrábět.
36
Z mechanismu fungování tržní ekonomiky vyplývá, že základním cílem firmy je maximalizace zisku, tj. maximalizace přebytku celkových příjmů (TR – Total Revenue) nad celkovými náklady (TC – total costs). Na chování firmy má vliv celá řada faktorů, které ovlivňují výši jejích příjmů, např.: ceny výrobních faktorů, technologie, konkurenční prostředí, cena vyrobeného statku, délka období a jiné. Mohou existovat i alternativní cíle firmy, mezi které patří např.: maximalizace příjmů, maximalizace obratu, dominantní postavení na trhu, likvidace konkurence atd. Produkční funkce Je abstraktním modelem výroby, ukazuje funkční závislost mezi výstupem a použitými vstupy. Vyjadřuje kvantitativní vztah mezi množstvím vstupů – práce (dále L), kapitál (dále K), půda - které byly použity ve výrobě v daném období a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily. Q = f (K,L) Vlastnosti produkční funkce: §
výstup může být vyroben různými kombinacemi vstupů,
§
vychází z dané úrovně technologie (tzn. existují technologická omezení výroby),
§
nepředpokládá zbytečné a neefektivní výrobní procesy.
Celkový produkt Celkový produkt (TP – Total Product) představuje objem produkce (výstup), který je vyroben určitým množstvím použitých výrobních faktorů (vstupů). TP měříme ve fyzických jednotkách. V mikroekonomii je proto objem produkce TP někdy vymezován jako celkový fyzický produkt (TPP - Total Physical Product). Křivka TP (graf 4.1) ilustruje závislost mezi množstvím vstupu a objemem vyrobené produkce. Průměrný produkt Průměrný produkt (AP – Average Product) je množství produktu vyrobeného jednou jednotkou použitého výrobního faktoru. Tímto ukazatelem měříme průměrnou (jednotkovou) výkonnost vstupu, tzv. průměrnou produktivitu, která bývá používána jako ukazatel efektivnosti. AP = TP/F F…množství použitých výrobních faktorů
37
Mezní produkt Mezní produkt (MP – Marginal Product) vyjadřuje přírůstek objemu celkového produktu vyvolaný poslední spotřebovanou jednotkou výrobního faktoru (za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů). MP = dTP/dF dTP…změna celkového produktu dF…změna množství výrobních faktorů Vztahy mezi TP, AP a MP jsou systémové a závisí na typu produkční funkce. Příklad
V tabulce č. 4.1 jsou naznačeny úrovně celkového mezního a průměrného produktu, který může firma dosáhnout při určitém počtu zaměstnanců.
Tabulka 4.1: Celkový, mezní a průměrný produkt Počet zaměstnanců (L)
Objem vyrobené produkce (TP)
Mezní produkt (MP)
Průměrný produkt (AP)
0
0
-
-
1
10
10
10
2
26
16
13
3
39
13
13
4
48
9
12
5
55
7
11
6
60
5
10
7
56
4
8
Průvodce studiem
Z tabulky 4.1 a grafu 4.1 je zřejmé, že růst celkového produktu se s rostoucím množstvím zaměstnanců zpomaluje a od určitého objem TP začíná klesat. Proto i souvislosti mezi TP, AP, MP je třeba sledovat v závislosti na množství použitého variabilního výrobního faktoru.
38
Graf 4.1: Závislost mezi TP, AP a MP
Úkoly
Vyjděte z tab. č. 4.1 a grafu č. 4.1 a zdůvodněte, kdy bude firma vyrábět optimální množství produkce.
Výroba v krátkém období Průvodce studiem
Předpokládá se, že používané množství K je fixní a mění se pouze objem použité L a objem výstupu Q. Vlastností produkční funkce v krátkém období jsou výnosy pouze z jednoho variabilního výrobního faktoru (L). Tato funkce bývá také nazývána jednofaktorovou produkční funkcí.
Celkový, průměrný i mezní produkt roste do bodu A – do tohoto bodu výnosy z variabilního vstupu (MPL) rostou, výstup roste rychleji než variabilní vstup L, od bodu A poté MPL klesá. Dodatečná jednotka variabilního vstupu způsobuje podstatně menší zvětšení dodatečného výstupu tzv. zákon klesajících výnosů. Zákon klesajících výnosů je dán skutečností - jestliže jsou do výrobního procesu přidávány stále stejné přírůstky variabilního vstupu, přičemž optimální množství ostatních vstupů se
39
nemění, výsledné přírůstky celkového produktu budou od určitého bodu klesat, tj. bude klesat mezní produkt variabilního vstupu. Výrobní stádia v krátkém období První výrobní stádium – do bodu B. Po celé jeho trvání roste AP, efektivnost fixního vstupu roste (APK=Q/K, Q roste, K je fixní), efektivnost variabilního vstupu roste také, do bodu A roste Q než objem práce (MPL je rostoucí), do bodu A se projevuje zákon klesajících výnosů z variabilního vstupu, ale MPL je kladný a vyšší než APL. Firma v tomto stádiu má tendenci zvyšovat počet zapojených jednotek variabilního vstupu, jejím cílem je dosáhnou maximálního APL. Druhé výrobní stádium – růst výstupu z bodu B do bodu C na produkční funkci. Efektivnost fixního vstupu roste (roste objem výstupu, K je fixní). Efektivnost variabilního vstupu klesá (Q roste, ale pomaleji než variabilní vstup, MPL klesá, ale je kladný, dodatečná jednotka L zvyšuje efektivnost K, ale snižuje efektivnost L). V bodě C je max. krátkodobý výstup. Třetí výrobní stádium – od bodu C, růst objemu zapojené L vede k poklesu Q, což vede k poklesu APL i APK. MPL nabývá záporných hodnot.
Þ Optimální je 2. stádium. Výroba v dlouhém období Všechny vstupy v dlouhém období jsou variabilní. Dlouhodobá produkční funkce zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu. Q = f (K,L) dvoufaktorová produkční funkce, nástrojem zkoumání tohoto vztahu je izokvantová analýza. Průvodce studiem
Základními vlastnostmi produkční funkce jsou substituce vstupů (tzn. v libovolném množství můžeme zaměňovat K za L) a úspory z rozsahu vstupů. Úspory z rozsahu souvisejí s rozšiřováním výroby a jsou vlastně zdůvodněním tendence výroby ke zhromadňování.
Rozlišujeme: ¨ konstantní úspory z rozsahu (zdvojnásobením obou výrobních faktorů vyrobíme dvojnásobný objem produktu) ¨ ztráty z rozsahu (dvojnásobný objem produktu jsme vyrobili s větším než dvojnásobným množstvím výrobních faktorů) ¨ rostoucí úspory z rozsahu (zdvojnásobením obou výrobních faktorů vyrobíme menší než dvojnásobný objem produktu).
40
Izokvanta je křivka, která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucími k tvorbě stejného objemu produktu. Úroveň výstupu roste s tím, jak se posunujeme doprava nahoru. Čím je izokvanta dál od počátku, tím vyšší objem produktu představuje. Průvodce studiem
Mapa izokvant – nás informuje o maximálně dosažitelném výstupu při jakékoliv kombinaci vstupů (alternativní způsob popsání produkční funkce).
Vlastnosti izokvant: §
izokvanta bližší počátku představuje kombinace vstupů vedoucí k nižšímu Q než izokvanta vzdálenější od počátku,
§
izokvanty jsou seřazeny z kardinálního hlediska (výstup je přímo měřitelný),
§
izokvanty se neprotínají,
§
jsou klesající a konvexní k počátku.
Optimální kombinaci výrobních faktorů najde firma tehdy, když se mezní produkt všech použitých výrobních faktorů bude rovnat. Firma by měla nakoupit takové množství výrobních faktorů, při kterém platí rovnost jejich mezních produktů v poměru k jejím cenám. MP kapitálu/cena kapitálu = MP práce/cena práce = MP vstupu/cena vstupu Při hledání optimální kombinace výrobních faktorů musí firma vycházet nejen z jejích cen, ale je limitována i svým rozpočtovým omezením. Graficky jej znázorňujeme jako přímku, která obsahuje všechny kombinace obou výrobních faktorů, jež mohou být získány za dané celkové náklady. Nazýváme ji izokostou nebo linií stejných nákladů. Graf 4.2 : Nákladové optimum firmy při dvou substitučních výrobních faktorech
41
Průvodce studiem
Každá firma se snaží vyrábět co nejefektivněji Þ zvolí takovou kombinaci vstupů, která ji při daných nákladech umožní vyrobit co největší výstup.
V grafu č. 4.2 je nákladové optimum v bodě E, kde je izokosta tečnou izokvanty. Pokud má firma zajištěn odbyt produktu, bude se snažit zvýšit objem své výroby, nová nákladová optima v grafu znázorňují body E’ a E‘‘. Jelikož můžeme pomocí produkční funkce popsat růst výstupu v závislosti na zvětšování výrobních faktorů a spojíme-li jednotlivá nákladová optima, dostaneme tzv. trajektorii rozvoje firmy. Tato trajektorie bude reálná pouze v dlouhém období, které se skládá z jednotlivých krátkých období, ve kterých vytváříme postupně rostoucí výstup (Q1, Q2, Q3, …). Růst vyrobené produkce může být zajišťován: a) relativně větším použitím kapitálu, jde o kapitálově náročnou výrobu, b) relativně větším množstvím práce, jde o výrobu náročnou na práci, c) zvětšováním obou vstupů ve stejné proporci. Úkoly
Uveďte hlavní odlišnosti a předpoklady, kterými se vyznačuje výroba v krátkém a dlouhém období.
4.2 Náklady firmy Průvodce studiem
Cena vstupů násobená množstvím jednotek vstupů představuje náklady firmy. Pro definování nákladů je důležité stanovit časový horizont, ve kterém se pohybujeme – zejména je nutné odlišit krátké a dlouhé období. Druhým problémem je rozlišení účetního a ekonomické pojetí nákladů. Pojďme si je společně přiblížit.
Účetní chápání nákladů: explicitní náklady – jsou veškeré reálné výdaje spojené s výrobou určitého statku (např. spotřeba energie, spotřeba materiálu, mzdové náklady, atd.) Firma tyto náklady bezprostředně pociťuje a proto právě s nimi poměřuje své příjmy.
42
Ekonomické hledisko: Na rozhodování firmy mají vliv i tzv. implicitní náklady, které nejsou formálně vyjádřeny a firma je reálně neplatí. Představují výnosy, o něž firma přichází tím, že užívá omezené zdroje právě určitým a nikoliv jiným způsobem. Nákladová funkce – vyjadřuje vztah mezi náklady firmy a vyrobeným výstupem. Tvar nákladové funkce je přímo ovlivňován charakterem příslušné produkční funkce, množstvím a cenami vstupů: TC = f (Q,w,r) TC…celkové náklady firmy w..…je mzdová sazba (cena práce) r…..je nájemné (cena kapitálu) Nákladová funkce vyjadřuje minimální náklady firmy při výrobě různých velikostí výstupu a při použití různých kombinací práce a kapitálu.
4.2.1 Náklady v krátkém období Průvodce studiem
V krátkém období se setkáváme s těmito kategoriemi nákladů: fixní a proměnné (variabilní) náklady, celkové náklady, průměrné fixní a průměrné variabilní náklady, průměrné celkové náklady a náklady mezní. Nyní si blíže objasníme vzájemný vztah jednotlivých kategorií nákladů a jejich označení.
Celkové náklady (TC - Total Costs) – jsou součtem množství práce (L) násobené cenou práce (w) a množstvím kapitálu (K) násobené cenou kapitálu (r). TC=w*L + r*K Fixní náklady (FC – Fixed Costs) – v krátkém období jsou náklady na kapitál konstantní, nemění se s rozsahem výroby a existují i v případě, že firma nevyrábí. Variabilní náklady (VC – Variable Costs) mění se s růstem výstupu, je-li výstup nulový, jsou nulové i VC. V krátkém období je variabilní jen faktor práce (v dlouhém období jsou variabilní všechny vstupy). Celkové náklady v krátkém období se rovnají součtu variabilních a fixních nákladů. STC = VC + FC Průměrné náklady (AC – průměrné náklady) jsou sumou průměrných fixních nákladů AFC a průměrných variabilních nákladů AVC, představují náklady připadající na jednotku výstupu. AC = STC/Q = FC/Q + VC/Q Mezní náklady (MC – marginal costs), ukazují, o kolik se musí zvýšit celkové náklady, aby
43
se vyrobila další dodatečná jednotka produkce. V krátkém období se fixní náklady s růstem Q nemění, proto můžeme mezní náklady také vypočítat i jako podíl změny variabilních nákladů ku změně produkce. dSTC/dQ = dVC/dQ Křivka průměrných nákladů a průměrných variabilních nákladů má tvar otevřeného U – tzv. U-tvar. Křivka průměrných fixních nákladů je klesající s rostoucím objemem produkce a křivka mezních nákladů má také U-tvar a protíná křivky průměrných nákladů a průměrných variabilních nákladů v jejich minimech (podrobněji viz graf č. 4.3). Graf 4.3: Soubor nákladových křivek
4.2.2 Náklady v dlouhém období Průvodce studiem
V dlouhém období jsou variabilní všechny vstupy, firma může měnit jak objem práce L, tak i objem kapitálu K. V následujícím textu si objasníme vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady.
Vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady Náklady v krátkém období bývají vyšší než v dlouhém, příčinou je existence krátkodobých fixních nákladů, které neumožňují firmě optimalizovat kombinace vstupů při měnícím se výstupu. Krátkodobé náklady tedy nepředstavují minimální náklady na měnící se Q. V dlouhém období může firma vyrábět rostoucí Q s měnící se kombinací vstupů. Analýza dlouhodobých nákladů předpokládá minimalizaci nákladů firmou, tzn. pohyb podél její křivky výstupu.
44
Úkoly
Vyjděte z kategorie nákladů a graficky znázorněte: a) fixní a variabilní náklady, b) průměrné náklady, mezní náklady, průměrné fixní a průměrné variabilní náklady.
4.3 Příjmy firmy Průvodce studiem
Příjmy firmy představují sumu peněžních prostředků, které firmě plynou z realizace její produkce. Nyní se na oblast příjmů zaměříme podrobněji.
Vývoj příjmů je ovlivněn tržním prostředím, ve kterém se firma pohybuje. Na dokonale konkurenčním trhu vystupuje firma jako příjemce ceny (price taker), která vzniká jako výsledek střetu poptávky a nabídky u daného produktu v rámci odvětví Þ firma nedokáže cenu ovlivnit. Při prodeji jakéhokoli množství produkce dostane za každé zboží stejnou cenu. Křivka celkového příjmu je v podmínkách dokonalé konkurence funkcí pouze prodaného zboží. Celkové příjmy (TR - Total Revenue) – je celková částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků. TR = P*Q Průměrný příjem (AR - Average Revenue) – je příjem plynoucí firmě z jedné prodané jednotky. Průměrný příjem je roven ceně P. AR = TR/Q = P V podmínkách dokonalé konkurence je křivka AR totožná s křivkou individuální poptávky (poptávka po produkci jedné firmy), je rovnoběžná s osou x, ve výši odpovídající ceně, V podmínkách nedokonalé konkurence je křivka AR klesající. Mezní příjem (MR – Marginal Revenue) – je změna celkového příjmu v důsledky změny objemu prodaných statků o jednotku. MR = dTR / dQ V dokonalé konkurenci je křivka MR rovnoběžná s osou x, takže splývá s křivkou AR a je totožná s křivkou poptávky. V nedokonalé konkurenci křivka MR klesá dvakrát rychleji než křivka poptávky (AR).
45
Zisková rovnice - pro určení velikosti zisku je užitečným nástrojem tzv. zisková rovnice, která říká, že zisk je rozdílem mezi celkovými příjmy (TR) a celkovými náklady (TC). p = TR – TC V ekonomii rozlišujeme: ¨ účetní zisk (skutečné příjmy – skutečné náklady) ¨ ekonomický zisk (účetní zisk snížený o náklady obětované příležitosti)
4.4
Rovnováha firmy
Průvodce studiem
Aby firma maximalizovala zisk (byla v rovnováze), měla by zvolit takový výstup, aby se při jeho výrobě rovnaly mezní náklady mezním příjmům, tzn. že dodatečný přírůstek výstupu nepovede ke změně dodatečného zisku. Tuto skutečnost je možné vyjádřit vztahem:
Zlaté pravidlo maximalizace zisku: MR = MC Firmu maximalizující zisk v podmínkách dokonalé konkurence znázorňuje graf č. 4.4. Graf 4.4: Nabídka firmy maximalizující zisk v dokonalé konkurenci
Při úrovni Q1 a Q5 nemá firma možnost dosáhnout zisk, protože při těchto objemech výroby se celkové náklady rovnají celkovým příjmům. Před bodem Q1 a za bodem Q5 jsou TC větší než TR. Tyto úrovně výroby jsou považovány za body zvratu. Při objemu výroby Q2 je křivka mezních nákladů v minimu a v bodě Q3 jsou v minimu průměrné náklady. V obou případech platí, že prodejem další jednotky produkce se zvýší mezní příjmy více než mezní náklady vynaložené na výrobu této dodatečné jednotky. Vzhledem k tomu, že MR jsou větší než MC, firmě se další jednotky vyplatí. TR jsou větší než TC a tato dodatečná jednotka přinese firmě zisk. Za bodem Q4 jsou MC větší než MR a každá další vyrobená jednotka je spojena s většími dodatečnými náklady, než o kolik se zvýší mezní příjem firmy a její zisk tak bude klesat.
46
Na úrovni Q4 se MR rovnají MC a zisk firmy je maximální (v grafu 4.4 zisk znázorňuje šedý obdélník).
4.5 Přebytek výrobce Existuje-li na dokonale konkurenčním trhu rovnováha, znamená to, že výrobce dostane v ceně produktu celkový příjem, který mu umožní obnovit výrobu v dalším období, a může za určitých okolností také dosahovat zisku. Minimální cena, kterou je ochoten akceptovat, odpovídá jeho mezním (tedy krátkodobým variabilním nákladům). Ale protože všechny výrobky daného druhu se prodávají za stejnou cenu, dosahuje výrobce kladného rozdílu mezi požadovanou a skutečnou cenou, dosahuje přebytku užitečnosti, který se nazývá přebytek výrobce (viz graf č. 4.5). Graf 4.5: Přebytek výrobce P
D
P*
PV
S
Q*
Q
Přebytek výrobce je určitý čistý přínos z prodeje produktu, tedy rozdíl mezi použitými náklady a příjmem z prodeje produktu. Čistý přínos je představován ziskem a fixními náklady. Shrnutí
Každá firma přijímá tři základní otázky – co, jak a pro koho vyrábět. Základním cílem firmy je maximalizace zisku, tzn. maximalizace celkových příjmů nad celkovými náklady. Jinak řečeno se firma snaží o co nejnižší náklady. Výstup firmy měříme pomocí celkového, průměrného a mezního produktu a musíme do svých rozhodování o rozšíření výroby zahrnout zákon klesajících výnosů. Měli bychom rozlišovat výrobu v krátkém a dlouhém období, kdy se rozdílně vyvíjí jednotlivé ukazatele výroby. Náklady firmy jsou strategickým ukazatelem, jaké množství zboží a služeb má být vyrobeno. Rozlišujeme celkové náklady, které můžeme rozdělit na variabilní a fixní, průměrné a mezní náklady. Množství peněžních prostředků, které firma obdrží je dána celkovými příjmy této firmy. Dalšími důležitými ukazateli jsou mezní a průměrný příjem. K rovnováze firmy dochází tehdy, pokud platí zlaté pravidla maximalizace zisku: mezní příjem je roven mezním nákladům dané firmy. 47
Kontrolní otázky a úkoly
Pojmy k zapamatování
Pro zájemce
1.
Co je to produkční funkce a jaké znáte typy produktů?
2.
Vysvětlete k čemu slouží izokvanta a izokosta.
3.
Co jsou to explicitní a implicitní náklady?
4.
Charakterizujte náklady v krátkém období.
5.
Definujte příjmy a uveďte základní kategorie příjmů.
6.
Vysvětlete ziskovou rovnici a pravidlo maximalizace zisku.
7.
Co je přebytek výrobce? Znázorněte tuto skutečnost i graficky. ·
Firma,
·
produkční funkce,
·
izokvanta,
·
izokosta,
·
náklady firmy,
·
celkové náklady,
·
průměrné náklady,
·
mezní náklady,
·
příjmy firmy,
·
celkové příjmy,
·
průměrné příjmy,
·
mezní příjmy,
·
zisk,
·
maximalizace zisku,
·
přebytek výrobce.
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, 1999. 2. Macáková, L. a kol. Mikroekonomie – základní kurs. Praha: MELANDRIUM, 2002. 3. Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003.
48
5. DOKONALÁ KONKURENCE Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · definovat předpoklady modelu dokonalé konkurence. Budete schopni: · určit, kdy firma maximalizuje zisk a obrat, · charakterizovat křivku individuální nabídky v dokonalé konkurenci. Získáte: · přehled o křivce tržní nabídky v podmínkách dokonalé konkurence, · přehled o modelu dokonalé konkurence. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 40 minut.
Průvodce studiem
V této velmi krátké kapitole se seznámíme s dokonalou konkurencí. Při analýze cílů firmy jsme za hlavní cíl stanovili maximalizaci zisku. Způsob jak firma dosahuje svého základního cíle, závisí na tržní situaci, ve které se firma nachází. Rozlišujeme dvě základní tržní situace: dokonalou konkurenci a nedokonalou konkurenci. V následující kapitole se dozvíte o problematice dokonalé konkurence. Zjistíte jaké jsou předpoklady pro dokonalou konkurenci, kdy bude firma maximalizovat svůj zisk, obrat, případně bude muset pozastavit výrobu, neboť je ztrátová. Dozvíte se jaký je rozdíl mezi individuální a tržní nabídkou, jež společně s tržní poptávkou determinují v dokonalé konkurenci cenu a množství vyráběných statků.
Dokonalá konkurence je situace, která je realitě značně vzdálená, v podstatě v praxi neexistuje a z toho někdy vznikají námitky, proč ji analyzovat. Pro analýzu existují některé dobré důvody. Na modelu dokonalé konkurence se dají nejlépe ilustrovat jednotlivá rozhodnutí firmy. Kromě toho se firmy i za jiných podmínek rozhodují, jakoby existovaly v podmínkách dokonalé konkurence. A v neposlední řadě, dokonalá konkurence tvoří jakési východisko, výchozí bod pro analýzu chování různých firem.
49
5.1 Předpoklady modelu dokonalé konkurence (dále DK) §
Všechny statky jsou homogenní (abychom mohli různé firmy mezi sebou porovnávat),
§
na každém trhu existuje velký počet kupujících a prodávajících, z nichž žádný není natolik silný, aby mohl ovlivnit cenu nebo výstup odvětví (firmy jsou příjemci dané ceny – price taker),
§
na všechny trhy je volný vstup a výstup (neexistují překážky vstupu do odvětví),
§
všichni výrobci a spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směňovaných na trzích (to vede k nutnosti prodávat produkt za stejnou cenu, poptávka po výrobcích jednotlivé firmy je dokonale pružná),
§
existuje dokonalá mobilita (zaměnitelnost) výrobních faktorů (práce L a kapitálu K),
§
firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci užitku.
V DK existuje velký počet malých firem, každá tvoří jen minimální část celkového produktu, takže její vlastní činnost nemůže ovlivnit tržní cenu. Tzn. že poptávka po její produkci je dokonale elastická (rovnoběžka s osou x). Z charakteristiky předpokladů modelu je zřejmé, že tento model je pouze abstraktním, zjednodušeným obrazem skutečnosti, přesto může poskytovat důležité závěry pro způsob rozhodovaní firmy, která má postavení blízké dokonale konkurenčnímu typu. Kromě toho slouží model DK jako východisko pro analýzu modelů ostatních uvedených tržních situací, s nimž ho budeme dále srovnávat.
5.2 Bod maximálního zisku, bod nulového zisku a bod zastavení výroby Průvodce studiem
V grafu 5.1 je popsáno, jak firma reaguje na různou výši ceny v krátkém období, kdy nedokáže zásadním způsobem změnit technologii.
Při ceně P1 firma dosahuje maximálního zisku (bod C), protože zde platí rovnost MC a MR (firma je v rovnováze). Za této situace má firma větší celkové příjmy než celkové výdaje (TR>TC) a také AR>AC. Firma tak dosahuje kladný čistý ekonomický zisk, který ovšem přiláká nové výrobce daného produktu, což povede k převisu nabídky nad poptávkou v odvětví a následně ke snížení ceny.
50
Graf 5.1: Bod maximálního zisku, bod nulového zisku, bod zastavení výroby
Při ceně P3 je celkový příjem firmy menší než celkové náklady a uhradí pouze průměrné variabilní náklady (bod A). Pokles ceny pod tuto úroveň nutí firmu k ukončení činnosti. Nižší cena ji postaví do situace, kdy má TR
5.3 Odvození křivky individuální nabídky Dokonale konkurenční firma určuje objem vyráběné produkce, který ji přináší maximální zisk tak, že mezní náklady všech jednotek, které vyrábí jsou menší nebo se rovnají tržní ceně. V podmínkách DK je firma příjemcem ceny a každá prodaná jednotka ji přinese mezní příjem, který se rovná tržní ceně. Proto můžeme podmínku rovnováhy firmy zapsat rovnicí P=MC, tj. cena = mezní náklady. Dojde-li ke zvýšení ceny na trhu, budou MR>MC a firma bude zvětšovat objem nabízené produkce. Rovnováha firmy se vytvoří při takovém objemu produkce, kde se mezní náklady rovnají ceně. Pokud dojde ke zvýšení ceny, budou MR<MC a firma bude snižovat objem nabízené produkce, tím ji budou klesat MC a postupně se vyrovnají s P. Lze tedy konstatovat, že změna ceny je zároveň změnou MR (i AR) a v důsledku toho se posouvá bod rovnováhy (P=MR=MC) po křivce mezních nákladů. Výsledkem je změna nabízeného množství a křivka nabídky tak splývá (je totožná) s rostoucí částí křivky mezních nákladů. Firma proto rozšíří výrobu jen je-li k tomu motivována vyšší cenou. V ostatních případech by zvýšení výroby vedlo ke snížení zisku. V grafu 5.1 je individuální nabídková křivka zobrazena rostoucí částí křivky mezních nákladů od bodu A.
51
Křivku tržní nabídky dostaneme horizontálním součtem individuálních křivek nabídky jednotlivých výrobců. Tržní nabídka je součtem objemu určitého zboží, které jsou ochotni při různých úrovních ceny nabízet všichni producenti tohoto zboží. Úkoly
Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Popřemýšlejte a zamyslete se nad existencí dokonale konkurenční firmy. Na základě vašich znalostí uveďte konkrétní příklad této firmy, např. z okolí vašeho bydliště.
Na trhu se vyskytuje množství druhů tržních struktur. Mezi jednu z nich patří dokonalá konkurence, kterou lze charakterizovat jako velké množství malých firem, kdy každá z nich tvoří minimální část celkového produktu, takže její vlastní činnost nemůže ovlivnit tržní cenu. Mezi dalšími předpoklady patří např. homogennost vyráběných statků, volný vstup a výstup do odvětví, existence dokonalé mobility atd. Každá firma se během své životnosti může dostat do odlišných situací: období, kdy bude dosahovat maximálního zisku, popřípadě nulového zisku, ale může se také dostat do situace, kdy bude rozhodovat o zastavení výroby. Každá firma má svoji individuální nabídku zboží a služeb, která je totožná s rostoucí částí křivky mezních nákladů.
1. Popište předpoklady modelu dokonalé konkurence. 2. Vysvětlete a znázorněte bod maximálního zisku, bod nulového zisku a bod zastavení výroby v podmínkách dokonalé konkurence. 3. Jaký je rozdíl mezi individuální a tržní poptávkou? 4. Kdo je příjemce ceny? 5. Jaká je podmínka rovnováhy firmy v dokonalé konkurenci? 6. Jak vypadá individuální nabídková křivka?
Pojmy k zapamatování
·
Dokonalá konkurence,
·
příjemce ceny,
·
bod maximálního zisku,
·
bod nulového zisku,
·
bod zastavení výroby,
·
individuální nabídka.
52
Pro zájemce
Jako další zdroje literatury můžete použít: 1. Macáková, L. a kol. Mikroekonomie – základní kurs. Praha: MELANDRIUM, 2002.
53
6. NEDOKONALÁ KONKURENCE Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · definovat tržní struktury na nedokonale konkurenčním trhu (monopol, oligopol, monopolní konkurenci). Budete schopni: · vymezit jednotlivé formy monopolu, · vymezit nástroje a metody regulace monopolu, · charakterizovat typy oligopolu a předpoklady monopolní konkurence. Získáte: · přehled o předpokladech nedokonalé konkurence v podmínkách oligopolu, monopolu a monopolní konkurence. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 2 hodiny.
Průvodce studiem
Vzhledem k faktu, že dokonalá konkurence je situace, která je realitě značně vzdálená a v podstatě neexistuje, je třeba analyzovat i ostatní tržní situace, které se v reálném životě objevují častěji a s větší pravděpodobností. Nedokonalá konkurence představuje fakt, že ne všechny subjekty na trhu mají stejné podmínky na základě, kterých se mohou rozhodovat zda a který výrobek koupí, za jakou cenu a v jakém množství. V této kapitole se dozvíte jaké tržní struktury rozlišujeme v nedokonalé konkurenci, jaké jsou podmínky fungování těchto struktur, za jakých podmínek dosahují zisku, zda je možné, aby byly tyto struktury ve ztrátě. Dále se dozvíte, že je společensky prospěšné tyto tržní struktury regulovat, zjistíte do jaké výše a za jakých podmínek je potřeba dané regulace a na základě jakého indexu lze zjistit, že se již jedná o nedokonalou konkurenci (respektive monopol).
Na trhu se střetávají zájmy tržních subjektů. Výrobci se snaží prodat zboží za co nejvyšší cenu a spotřebitelé je chtějí nakoupit za cenu co nejnižší. Přitom konkurence mezi kupujícími motivována zájmem vlastnit a spotřebovat určité zboží, tlačí cenu vzhůru. Opačně působí konkurence mezi prodávajícími, která tlačí ceny dolů. Výsledkem konfrontace těchto rozdílných zájmů pak je:
54
¨ tržní rovnováha (D=S), kdy se množství nabízeného a poptávaného zboží rovná, ¨ tržní nerovnováha (D>S nebo D<S), která je spojena s nedostatkem či přebytkem zboží. Nedokonalá konkurence je situace, kdy je na trhu alespoň jeden prodávající nebo kupující, který může ovlivnit tržní cenu. Jde o takový trh, na kterém je postavení účastníků nerovné a některý z nich může podstatným způsobem modifikovat podmínky jeho rovnováhy. Tuto možnost si tržní subjekty uvědomují a snaží se z ní mít co největší prospěch. Na nedokonale konkurenčním trhu rozlišujeme tyto základní tržní struktury: ¨ monopol, ¨ oligopol, ¨ monopolní konkurence.
6.1 Monopol Monopol se často chápe jako protiklad dokonalé konkurence – oproti velkému počtu prodávajících v dokonalé konkurenci stojí v monopolní situace jeden výrobce, který ovládá trh. Existuje jeden výrobce, který ovládá trh, určuje podmínky, za nichž bude danou produkci nabízet (cenu a množství). Je to firma vyrábějící produkt, k němuž neexistují blízké substituty. Firma primárně volí velikost výstupu, která ji umožní max. zisk a od tohoto optimálního množství a tržní poptávky odvozuje výši tržní ceny, kterou stanoví. Protože monopol je jediným výrobcem v odvětví, je totožná individuální a tržní poptávková křivka. Graf 6.1: Monopol P
MC AC
MR
D Q
55
Příklad
Nemožnost příchodu na daný trh je spojena s tzv. překážkami (bariérami) vstupu do odvětví, které se tak stávají zdrojem monopolní síly: a) Koncentrace výroby – umožňuje realizovat tzv. úspory z rozsahu výroby a tak minimalizovat výrobní náklady. Úspory z rozsahu se zpravidla zvyšují s rostoucí velikostí podniku, což se projevuje v tom, že klesají náklady na jednotku vyráběné produkce (AC). V odvětví, kde je výroba a distribuce spojena s použitím určitého typu sítě nebo rozvodu (např. elektřina, plyn, telefon), jsou budovány výrobní jednotky s velkou kapacitou. Pokud by nabídku zajišťovalo několik firem, došlo by ke zvýšení nákladů, protože by bylo třeba vybudovat duplicitní sítě a rozvody. Za této situace by se firmy snažily snížit výrobní náklady, a to zvětšením objemu realizované produkce. Toho mohou dosáhnout jen snížením cen, což by vedlo k cenové válce a jejím vítězem by se s největší pravděpodobností stala jedna firma. Tímto způsobem vzniká tzv. přirozený monopol. Jde o specifickou tržní strukturu, kdy jedna firma vyrábí levněji než více konkurujících si firem. A proto je z ekonomické hlediska efektivní, aby tuto výrobu zajišťoval právě jen jeden výrobce. Vznik přirozeného monopolu nevyplývá z výroby určitého produktu, ale je vázán na přenosovou síť (na distribuci), která představuje bariéru vstupu na daný trh (např. vlastnictví přenosové sítě elektrického vedení je základem přirozeného monopolu na rozvod elektřiny). Přirozený monopol je často označován za monopol z koncentrace, protože výsadní postavení získává jako přirozený výsledek konkurenčního boje. b) Kontrola nad klíčovými vstupy – výrobce má jako jediný přístup k určitému výrobnímu faktoru, který je nezbytný pro výrobu. c) Administrativně právní zásah státní moci – stát může udělit určité firmě výsadní právo vyrábět daný statek, cenou, kterou firma za toto právo platí, bývá zpravidla souhlas s regulačními opatřeními státu. d) Patenty, ochranná práva autorů – firma si nechá patentovat určité technické řešení, nezbytné k výrobě, aby je nemohl použít nikdo jiný.
6.1.1 Formy monopolu Snaha firem získat na trhu výsadní postavení vede ke vzniku různých forem monopolu. K nejčastějším formám patří kartely, syndikáty, trusty a koncerny. §
Kartel – dohoda podnikatelských subjektů, ve které se smluvní strany zavazují omezit, resp. vyloučit jednotlivé aspekty vzájemné konkurence. Sdružené firmy neztrácejí svou 56
právní ani ekonomickou samostatnost. Cílem této nekalé kooperace firem je získání určité výhody na úkor ostatních účastníků na trhu. Podle předmětu kartelové dohody rozlišujeme kartel: -
cenový (předmětem kartelové dohody je stanovení a dodržování prodejní ceny - formou stanovení minimální ceny, hranicí cenového pohybu apod.),
-
kondiční (předmětem kartelové dohody je dodržování sjednaných prodejních nebo nákupních podmínek – výše rabatu, platební a úvěrové podmínky),
-
kontingentní (předmětem kartelové dohody je rozdělení výroby určitého druhu zboží, podle předem dohodnutého klíče mezi firmy sdružené v kartelu – tím je zároveň stanoven i celkový objem produkce),
-
rajónový (předmětem kartelové dohody je rozdělení trhu na jednotlivé segmenty, které jsou přiděleny sdruženým firmám).
§
Syndikát – sdružení firem, jehož účastníci jsou zbavení ekonomické samostatnosti ve sféře oběhu a společně organizují odbyt svých výrobků.
§
Trust – vzniká fúzí (splynutím) dříve samostatných podniků, při které zúčastněné firmy ztrácejí nejen obchodní, ale i výrobní samostatnost. Nově vzniklým subjektem je akciová společnost, kterou ovládá držitel kontrolního balíku akcií.
§
Koncern – seskupení právně samostatných firem, které vytvářejí na základě finanční kontroly kapitálové centrály ekonomický celek. Na rozdíl od trustu nejsou koncerny zaměřeny na jednu oblast výroby. Úkoly
Popřemýšlejte, která forma monopolu nejvýhodnější. Své tvrzení zdůvodněte.
je
nejvhodnější
či
6.1.2 Determinace ceny v monopolu Optimální výstup odvozuje monopol ze zlatého pravidla max. zisku, tj. z rovnosti MR a MC (nebo max. rozdílu mezi TR a TC). Úroveň ceny, za kterou bude monopol prodávat optimální množství, je dána ochotou poptávajících tuto cenu zaplatit. Monopol může realizovat zisk i v dlouhém období, na rozdíl od DK se zde neprojevuje tendence k nulovému ekonomickému zisku (protože zde existují překážky vstupu do odvětví). Monopol ale může realizovat nulový ekonomický zisk nebo ztrátu. V krátkém období monopol minimalizuje ztrátu pokračováním ve výrobě pouze za předpokladu, že cena kryje průměrné variabilní náklady (P > AVC). Monopolní firmy a jejich praktiky jsou předmětem kritiky, která je vedena ve třech směrech a jejím cílem je prokázat, že monopoly nedokážou plně a efektivně využít zdroje, jež má společnost k dispozici.
57
1. Monopol prodává za vyšší ceny, než jaké by byly vytvořeny v podmínkách dokonalé konkurence, 2. monopol může být technicky neefektivní, protože nemá konkurenci, 3. zájem o maximální zisk vede monopol k omezování rozsahu nabídky a tak omezuje spotřebu. Příklad
Negativní důsledky chování monopolu se projevují tím výrazněji, čím více tzv. monopolní síly firma má a obráceně. Monopolní síla je zjišťována pomocí tzv. Lernerova indexu Lernerův index = (P – MC)/P Tento index měří schopnost firmy stanovit cenu (P) vyšší než mezní náklady (MC). Čím vyšší je převis ceny nad mezními náklady tím větší monopolní sílu firma má.
Ztráta efektivnosti z monopolu Možnost dosahování monopolní zisku je velmi často kritizována. Je považována za neregulérní, protože zisk musí zaplatit spotřebitel, který nemá k dispozici žádné blízké substituty. Tím dochází k celkově nižšímu uspokojení potřeb. Vzniká neefektivnost v rozmístění zdrojů. Někdy se jí říká ztráta mrtvé váhy. Regulace monopolu Na základě těchto skutečností je nutné monopol regulovat. Základním subjektem, který může snížit neefektivnost monopolu pro společnost, je stát. Používá k tomu různé metody a nástroje: a) protimonopolní zákony (zabraňují vzniku monopolní moci a jejímu zneužívání, vymezují velikost maximálního podílu firmy na trhu daného produktu, atd.), b) převedení monopolu do státního vlastnictví (pro které není rozhodující ziskové kritérium a tak stát může ovlivňovat tyto firmy v tzv. veřejném zájmu), c) daňová politika (působí ale až následně a nemusí ovlivnit objem vyrobené produkce), d) ovlivnění podmínek vstupu do odvětví (stát tak může vytvořit konkurenční prostředí), e) cenová regulace (vláda brání vytváření monopolního zisku a snaží se monopol přinutit k maximálně možnému objemu výroby).
58
6.2 Oligopol Je tržní struktura charakterizovaná relativně malým počtem firem v odvětví a poměrně vysokým stupněm vzájemné závislosti jejich rozhodování. Rozhodování firem v oligopolu je proto rozhodováním strategickým – každá firma musí vzít v úvahu, jak budou na její volbu velikosti výstupu nebo výši ceny reagovat ostatní firmy v odvětví. Předpoklady oligopolu: §
relativně malý počet výrobců v odvětví,
§
charakter vyráběného produktu může být jak homogenní (čistý oligopol), tak diferencovaný. Rozdíly mezi výrobky jednotlivých firem nejsou zpravidla podstatné, jde o blízké substituty,
§
mohou existovat bariéry vstupu do odvětví (úspory z rozsahu, právní restrikce), řada bariér je však překonatelných.
Průvodce studiem
Činnost postavení oligopolu blíže můžeme sledovat v grafickém znázornění viz graf č. 6.2.
Graf 6.2: Oligopol P
D MC AC
MR
d Q
Postavení firem na trhu není rovnocenné, malé a střední firmy jsou obvykle v pozici cenového příjemce (do stanovené ceny se snaží nákladově vtěsnat). Cenová tvorba v podmínkách oligopolu je označována za „hledání ceny“.
59
Příklad
Cenové vůdcovství – oligopol s dominantní firmou (nekoluzivní oligopol) je situace, kdy jedna firma v odvětví zajišťuje většinu nabídky a je obklopena slabšími konkurenty. V určitých hranicích má možnost určovat cenu a ostatní firmy ji následují jak při poklesu, tak při růstu ceny. Cenový vůdce při určování ceny vychází nejen z vlastních průměrných a mezních nákladů, ale i z informací o situaci reálných a potencionálních konkurentů. Cena je potom stanovena na takové úrovni, že vyhovuje všem firmám v celé struktuře oligopolu. Na oligopolním trhu se každá firma snaží přetáhnout zákazníky od svých největších konkurentů tím, že nabízí zboží za výhodnějších podmínek než konkurenční firmy. V boji o zákazníka používají firmy dvě základní metody, jde o tzv. cenovou a necenovou konkurenci. Cenová konkurence – firmy dobrovolně snižují ceny svých výrobků ve snaze získat spotřebitele na svoji stranu a odlákat je od svých konkurentů. Cílem je ovládnutí trhu. Necenová konkurence – dnes používaná více, je založena na snaze získat zákazníka jiným způsobem než manipulací s cenou. Obvyklými nástroji jsou: reklama, vyšší kvalita, přitažlivý design, obalová technika, prodej na úvěr, apod.
Další situací na trhu může být oligopol s tajnou dohodou (koluzivní oligopol). K tajné dohodě dochází tehdy, jestliže firmy poznají, že je pro ně výhodnější se domluvit než mezi sebou bojovat. Tajná dohoda může znamenat dohodu o ceně, o rozdělení trhu nebo o množství vyráběného produktu, aby se cena udržela na určité úrovni. Tajná dohoda je tajnou proto, že je většinou považována za protiprávní, a proto je postihována protimonopolními zákony. Na druhé straně může být taková dohoda velmi nestabilní. Oligopol se zalomenou křivkou poptávky Na oligopolních trzích s diferencovaným produktem se ceny zboží příliš nemění (jsou zpravidla stálé), přestože v oblasti nákladů dochází ke změnám. V modelu oligopolu se zalomenou křivkou poptávky firmy prodávají za stejnou cenu (P0) a pokud jedna z firem zvýší cenu, ostatní ji nebudou následovat (poptávková křivka D1). Naopak snížení ceny u jedné firmy je akceptováno a tento krok učiní i ostatní firmy (poptávková křivka D2). Úkoly
Popřemýšlejte a na základě prostudovaného textu zhodnoťte výhody a nevýhody jednotlivých forem oligopolu.
60
6.3 Monopolní konkurence Průvodce studiem
Tato tržní situace vychází ze skutečnosti, že nejen cena je rozhodující determinantou pro spotřebitele při jeho rozhodnutí, zda si daný výrobek koupí či nikoliv. Spolu rozhodují o tom transakční náklady. Cena jejich součástí, ale zahrnují také čas a prostředky potřebné k získání informací o produktu, k jejich koupi a následně k jejich používání. Kromě toho vycházíme ze skutečnosti, že spotřebitel disponuje jedním příjmem a musí ho rozdělovat mezi různé produkty. Snahou firmy v monopolistické konkurenci je získat pro sebe co největší podíl na důchodu spotřebitele.
Firmy v dané tržní situaci mají specifické postavení – na jedné straně si konkurují – vyrábějí sice různorodé produkty, které jsou ale substituty v tom smyslu, že všechny slouží k uspokojování potřeb daného spotřebitele a ten za ně platí část svého běžného příjmu. Na druhé straně každý výrobce jako jediný vyrábí produkt daného druhu. Ve výrobě se tedy chová jako monopol. Na trhu ale soutěží s ostatními výrobci jiných statků. Proto hovoříme o monopolní konkurenci. Znaky monopolního trhu §
Velký počet výrobců, jejichž výrobky jsou velmi blízkými substituty. Velký počet firem způsobuje, že každá z firem předpokládá, že její vlastní rozhodování o výstupu a ceně neberou ostatní firmy v úvahu, takže její činnost je na chování ostatních firem nezávislá,
§
diferenciace produktu (ve výši ceny, umístění firmy, kvalitě produktu) – z ní vyplývá monopolní síla výrobce, monopolistická firma tak v určitém velmi omezeném smyslu může být cenovým tvůrcem, značný počet firem způsobuje, že diferenciace mezi produkty jednotlivých firem je malá – proto i cenová diferenciace je malá (křížová i cenová elasticita jsou vysoké),
§
vstup do odvětví připomíná dokonalou konkurenci, neexistují žádné bariéry bránící firmám do odvětví vstoupit, ale určité překážky díky diferenciaci vznikají – nová firma se musí etablovat na trhu a získat zákazníky.
Průvodce studiem
Rovnováha firmy v monopolní konkurenci je v krátkém období podobná rovnováze monopolu. V dlouhém období musíme předpokládat vstup nových firem do odvětví, které se svým diferencovaným a zaměnitelným produktem získají část kupní síly spotřebitelů. V modelu monopolní konkurence nemohou firmy dlouhodobě realizovat monopolní zisk, protože konkurence substitutů (vyvolaná vstupem nových firem do odvětví) tlačí cenu a tím i zisky směrem dolů. V grafu č. 6.3 můžeme blíže sledovat monopolní konkurenci.
61
Graf 6.3: Monopolní konkurence P
D MC AC
MR
d Q
Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Druhou alternativou, která může vzniknout je nedokonalé konkurence. Nedokonalá konkurence je situace, kdy je na trhu alespoň jeden prodávající nebo kupující, který může ovlivnit cenu a do jisté míry tak i nabízené popřípadě poptávané množství zboží a služeb. Na trhu nedokonalé konkurence, rozlišujeme tyto tržní struktury: monopol, oligopol a monopolní konkurence. Snaha firem získat na trhu výsadní postavení vede ke vzniku různých forem monopolu. K nejčastějším formám patří: kartely, syndikáty, trusty a koncerny. Vzhledem k výsadnímu postavení monopolu na trhu je nutno tuto tržní strukturu regulovat pomocí státních zásahů. U oligopolu rozlišujeme: oligopol s dominatní firmou a oligopol s tajnou dohodou. Firmy si mohou na trhu konkurovat cenami nebo jinými nástroji, mezi které patří reklama, vyšší kvalita, design atd. Monopolní konkurence je spíše podobná dokonalé konkurenci s jistými rozdíly. 1. Porovnejte základní znaky dokonalé a nedokonalé konkurence. 2. Popište znaky monopolu, oligopolu a monopolní konkurence. 3. Jaké jsou nejčastější formy monopolu? 4. Co je to přirozený monopol? 5. K čemu slouží Lernerův index? 6. Jaké jsou základní nástroje regulace monopolu? 7. Jaký je rozdíl mezi oligopolem s dominantní firmou a s tajnou dohodou? 8. Za jakých podmínek mohou firmy v prostředí monopolní konkurence dosahovat zisku?
62
Pojmy k zapamatování
Pro zájemce
·
Nedokonalá konkurence,
·
monopol,
·
přirozený monopol,
·
kartel,
·
syndikát,
·
trust,
·
koncern,
·
regulace monopolu,
·
oligopol s dominantní firmou,
·
oligopol s tajnou dohodou,
·
oligopol se zalomenou křivkou,
·
monopolní konkurence.
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Macáková, L. a kol. Mikroekonomie – základní kurs. Praha: MELANDRIUM, 2002.
63
7. VÝROBNÍ FAKTORY, NEROVNOSTI V DŮCHODECH Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · vymezit základní pojmy jako ekonomická renta, transferová platba, bohatství atd., · definovat základní výrobní faktory. Budete schopni: · rozlišit jednotlivé výrobní faktory, · vysvětlit podstatu přerozdělovacích procesů v ekonomice. Získáte: · přehled o základních výrobních faktorech, · přehled o nerovnostech v důchodech a jejich měření, · přehled o přerozdělovacích procesech v ekonomice. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 1,5 hodiny.
Průvodce studiem
Již jste se dozvěděli, kolik vyrábět, jak vyrábět, za kolik vyrábět a dokážete rozeznat v jaké tržní struktuře se pohybujete a že k výrobě zboží a služeb je potřeba výrobních faktorů. Výrobními faktory se bude ve všeobecné rovině zabývat následující kapitola. Pozastavíme se v krátkosti nad determinací poptávky a nabídky výrobních faktorů. Objasníme si pojmy jako je důchod, ekonomická renta, transferová platba či bohatství. Zjistíte, jak se mohou rozdělovat důchody a také pomocí kterých ukazatelů můžete zjistit a porovnávat nerovnosti v rozdělování důchodů. Dozvíte se jak je charakterizována chudoba, jaké existují přístupy k odstranění tohoto „zla“ a co znamená Welfare State (nebo-li stát blahobytu).
7.1 Výrobní faktory Výrobní faktory (půda, práce, kapitál) jsou zdrojem bohatství. Vlastníci výrobních faktorů nabízejí (pronajímají) jejich výrobní služby podnikatelům (firmám). Ceny, za které se výrobní faktory prodávají, mají v koloběhu ekonomiky dvojí funkci. Podnikatelé je registrují jako nákladové položky, za které nakupují výrobní zdroje. Vlastníci výrobních faktorů chápou jejich ceny jako důchod, který jim přináší užití těchto zdrojů v procesu výroby statků a služeb.
64
Poptávku po výrobních faktorech vytvářejí podnikatelé, kteří organizují jejich produktivní spotřebu a vyrobenou produkci se snaží co nejvýhodněji prodat na trhu. Cílem jejich ekonomické aktivity je maximalizace zisku. Podnikatelé při nákupu výrobních faktorů vycházejí z nákladů, které za ně musí vynaložit a příjmů, které jim přinesou. Žádný podnikatel není ochoten zaplatit za jednotku výrobního faktoru, který používá ve výrobě, větší částku, než je přínos tohoto zdroje k hodnotě výstupu, jehož výrobu podnikatel zajišťuje. Tato logická zásada je v praxi obtížně realizovatelná, protože firma nakupuje různé kombinace vstupů a jejich ceny se neustále mění. Ekonomická teorie při řešení problému poptávky po výrobních faktorech vychází z produkčních a nákladových funkcí. Vlastníci výrobních faktorů rozhodují o jejich nabídce na základě mezních nákladů, které je třeba vynaložit na jejich výrobu. Např. nabídka práce závisí na mezních nákladech domácnosti při vynaložení práce. Domácnost je v rovnováze, když námaha při práci odpovídá efektu, který práce přináší, tj. reálné mzdě. V podmínkách dokonalé konkurence je tržní cena univerzálního faktoru stanovena trhem a vychází z nákladových podmínek jeho nabídky. Ekonomická renta se projevuje jako rozdíl mezi tržní cenou faktoru a transferovou platbou za jeho použití. Jinak řečeno, je to rozdíl mezi celkovým výnosem a obětovaným výnosem druhého nejlepšího použití faktoru. Příklad
Transferové platby jsou takové příjmy domácnosti, za které plátce např. stát nepožaduje žádné výrobky ani protislužby. Nejvýznamnějšími transferovými platbami jsou podpory v domácnosti a různé sociální platby, mezi něž patří starobní a invalidní penze, přídavky na děti, rodičovské příspěvky, vdovské či sirotčí důchody, příspěvky na bydlení, porodné, pohřebné a další dávky. Transferové platby jsou poskytovány příjemcům (po splnění náležitostí daných zákonem) prostřednictvím výdajů ze státního rozpočtu či místních obecních rozpočtů, případně dávky podpory v nezaměstnanosti vyplácejí úřady práce.
Ekonomická renta je přebytek nad transferovou platbou, který není nutný pro jeho udržení v daném použití. Renta nevyjadřuje žádnou obětovanou příležitost a lze ji chápat jako obdobu ekonomického zisku firmy.
7.2 Nerovnosti v důchodech Důchod je tvořen celkovými příjmy, které jednotlivci nebo domácnosti obdrží za určité období, obvykle jeden rok. Je to toková veličina, která vyjadřuje změnu příjmu během období. Ekonomické subjekty získávají důchody, tzn. peněžní příjmy za určité období (zpravidla jeden rok) z těchto zdrojů:
65
§
Na trhu výrobních faktorů. Z titulu vlastnictví faktorů zde nabízejí jejich služby a na základě tzv. funkčního rozdělování získávají výnosy v podobě mezd a platů (důchody z práce), rent, úroků, zisků (důchody z majetku). Jde o tzv. prvotní důchody a jejich výše odpovídá cenám služeb výrobních faktorů. Mechanismus tvorby tržních cen výrobních faktorů (tj. střet jejich nabídky a poptávky po nich) plní v ekonomickém systému současně dvě funkce: o Rozděluje výrobní faktory mezi sféry nejefektivnějšího použití, tzn. alokuje je do určitých výrob, odvětví. o Rozděluje výnosy (důchody) vlastníkům jednotlivých výrobních faktorů podle mezních produktivit faktorů.
§
Z aktivit realizovaných mimo trh, kdy jsou přerozdělovány prvotní důchody. Jde o tzv. sociální transfery (peněžní platby státu subjektům), které mají podobu starobních důchodů, podpor v nezaměstnanosti apod.
§
Z dědictví, darů a výher (jde o mimořádné příjmy).
Celkové důchody domácností jsou standardně rozdělovány na: §
pracovní důchody – závisí na počtu odpracovaných hodin a mzdové sazbě;
§
důchody plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu – závisí na množství tohoto majetku a na míře výnosu z půdy a kapitálu;
§
důchody ve formě transferových příjmů – dávky důchodového a nemocenského pojištění, státní sociální podpora, dávky sociální péče).
Průvodce studiem
Bohatství – stavová veličina, čistá peněžní hodnota aktiv, které domácnosti vlastní k určitému časovému okamžiku. Všechno, co domácnost vlastní a má hodnotu, nazýváme aktiva; zatímco všechny položky, které tvoří dluh, nazýváme pasiva. Rozdíl mezi celkovými aktivy a celkovými pasivy se nazývá bohatstvím, nebo čistou hodnotou. Při vymezení bohatství rozlišujeme jeho hmotné prvky (nemovitosti, pozemky a ostatní statky dlouhodobé spotřeby) a finanční aktiva (hotovost, depozita, akcie a dluhopisy). Někdy se do bohatství zahrnuje i tzv. lidský kapitál, protože se výraznou měrou podílí na tvorbě bohatství. Z titulu bohatství jedinci získávají tři blaha – fyzickou držbu věcí, uspokojení z moci a pocty.
1) Nerovnost v pracovních důchodech Pracovní důchody domácností závisí na množství práce, které domácnost prodá na trhu práce a mzdové sazbě, neboli ceně práce. Cena práce je dána objektivně, zatímco množství nabízené práce obvykle závisí na rozhodnutí domácnosti.
66
Nerovnost ve výši výdělku ovlivňují zejména následující faktory: §
Rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech a s tím související rozdílné dovednosti lidí. Jejich základem je jak biologické dědictví, tak ekonomické a sociální prostředí.
§
Intenzita práce, resp. rozdíly ve vynaloženém úsilí.
§
Rozdíly v povolání, které souvisí s dobou odborné přípravy, specifickými schopnostmi a dovednostmi vázanými na určitou profesi, nebezpečností či nepříjemností určité práce apod.
§
Nezanedbatelný vliv mají i faktory pracovní diskriminace, zejména podle věku, pohlaví, ale též podle národnosti, rasy nebo náboženství.
Důležitými zdroji diferenciace může být samozřejmě také štěstí nebo náhoda. 2) Nerovnost ve vlastnických důchodech Nerovnost ve vlastnických důchodech je založena především na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácností. Tento majetek získávají domácnosti v zásadě třemi způsoby: ·
dědictvím a dary,
·
úsporami,
·
podnikáním.
Pouze malá část osobního bohatství (asi 20 %) pochází z celoživotních úspor. Větší či menší ochota riskovat vede k mnohem větším rozdílům v důchodech a bohatství. Způsob rozdělení důchodu vyjadřuje Lorenzova křivka tak, že přiřazuje poměrně (procentně) rozděleným skupinám obyvatelstva poměrná (procentní) rozdělení důchodu mezi ně. Na ose x je kumulativně vyčíslováno procento domácností, na ose y je kumulativně vyčíslováno procento důchodů. Absolutně rovné rozdělení důchodů vyjadřuje tzv. ideální Lorenzova křivka, což je přímka svírající s osou x úhel 45 stupňů (znázorňuje hypotetickou situaci takového rozdělení důchodů, kdy 10% domácností získává 10% důchodů, 20% domácností získává 20% důchodů, atd.). Opačným extrémním případem je hypotetický, resp. absurdní případ absolutní nerovnosti, při které veškerý důchod společnosti získává pouze jedna domácnost, zatímco ostatní nedostávají nic.
67
Příklad
Měření nerovnosti v důchodech Pro měření stupně nerovnosti se používá tzv. Lorenzova křivka a důchodový Giniho koeficient. Lorenzova křivka (graf 7.1) vyjadřuje vztah mezi : a) absolutní rovností (OE), b) absolutní nerovností (0AE) a c) skutečnou nerovností (LC). Graf 7.1: Lorenzova křivka E 100 80 LC
60 40 20
0
Průvodce studiem
20
40
60
80
100 (A)
Skutečná Lorenzova křivka, jak lze zjistit ze statistiky, leží někde mezi oběma extrémními případy absolutně rovným a absolutně nerovným rozdělení. Prostřednictvím Lorenzových křivek lze ilustrovat diferenciaci v rozdělení důchodů mezi jednotlivými profesemi, eventuelně státy. Ze statistik např. vyplývá, že ve vyspělých ekonomikách je menší nerovnost v důchodech (Velká Británie) než v ekonomikách s nižší důchodovou úrovní (Brazílie).
Pro měření míry nerovnosti v důchodech se používá srovnání skutečné a ideální Lorenzovy křivky, tedy vyjádření odchylky od absolutní rovnosti.
68
Příklad
Tabulka 7.1: Rozdělení důchodu v České republice Příjmové skupiny obyvatelstva (pětiny)
Podíl na celkovém důchodu v roce 1993 (v %)
Podíl na celkovém důchodu v roce 1996 (v %)
Nejchudší pětina
11,8
11,6
Druhá pětina
15,7
15,1
Třetí pětina
17,4
17,1
Čtvrtá pětina
22,5
21,4
Nejbohatší pětina
32,6
34,8
11,8/32,6 (0,36)
11,6/34,8 (0,33)
Míra nerovnosti
Tabulka 7.2: Kumulativní hodnoty podílů skupiny domácnosti na důchodu Kumulativní počet domácností (v %)
Kumulativní podíl na důchodu v roce 1993 (v %)
Kumulativní podíl na důchodu v roce 1996 (v %)
20
11,8
11,6
40
27,5
26,7
60
44,9
43,8
80
67,4
65,2
100
100
100
Giniho koeficient poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální. Vypočte se jako poměr mezi obsahem plochy mezi ideální a skutečnou křivkou a obsahem plochy pod křivkou absolutní rovnosti. Giniho koeficient nabývá hodnot od nuly (absolutní rovnost) do jedné (absolutní nerovnost).
7.3 Přerozdělovací procesy v ekonomice Měřítkem pro rozdělení důchodů je míra chudoby. Stanovení hranice chudoby je v zásadě politickým rozhodnutím, protože skupinám lidí ohrožených chudobou je poskytována sociální podpora, která je financována z daní vybraných od ostatních občanů. Hranice chudoby je měřena: §
v kontextu příjmů (příjem pod hranicí životního minima – mají nárok na vyplácení dávek sociální péče a státní sociální podpory.)
§
v kontextu relativní deprivace (index deprivace – ve kterém člověk hodnotí svoji životní situaci ve srovnání s jinými lidmi nebo skupinami jako nepříznivou. Chudoba je tedy chápána jako situace, která je jedinci nebo domácnosti vnucena, není tedy jeho osobní volbou.),
69
§
jako subjektivní názor lidí na výši příjmů, který jim zabezpečuje uspokojení základních potřeb.
Při řešení problému chudoby byly použity dva přístupy: §
realizace takových politických praktik, které mají vykořenit specifické příčiny chudoby ve společnosti;
§
vytváření sociálních programů a systémů, které umožňují udržet příjmy obyvatelstva na společností uznané úrovni.
Jejich vyústěním je vznik tzv. sociálního státu (Welfare State), tzn. státu blahobytu, ve kterém vláda potlačuje tržní síly, aby ochránila jednotlivce před přesně vymezenými náhodnými událostmi a zabezpečila lidem minimální životní úroveň. Příklad
V současné době sociální stát poskytuje záchrannou síť lidem, kteří jsou dočasně nebo trvale neschopni zajistit si přiměřené důchody. Prostřednictvím státních orgánů a institucí: §
Garantuje základní příjem pro každého jedince a jeho rodinu na hranici životního minima.
§
Poskytuje sociální dávky, které mají zajistit přiměřenou úroveň sociálního zabezpečení.
§
Zajišťuje poskytování veřejných sociálních služeb (školství, zdravotnictví) pro všechny občany.
Všechna tato opatření mají podporovat rovnost jedinců, která je chápána jako rovnost příležitostí nebo rovnost výsledků. Redistribuce důchodů svými náklady a výnosy ovlivňuje ekonomickou efektivnost společnosti. Přínos je kromě rovnosti v příjmech jednotlivců také ve zvyšování konkurence schopnosti a mobility pracovních sil (státní podpora školství a rekvalifikace) a v dostupné zdravotní péči. Přerozdělovací procesy mají i negativní dopady, protože většinou oslabují podněty k práci a podnikání (životní minimum je garantováno státem), jejich technické provedení je spojeno s neproduktivními výdaji na chod celého aparátu. Dilema mezi rovností a efektivností je vždy řešeno jako politický problém. Boj proti chudobě je veden ve všech zemích a má různé formy. Mezi nejčastěji používané patří: §
zákonná minimální mzda – cílem tohoto sociálního institutu je zaručit existenční minimum a omezit nekalou soutěž ve formě výplaty příliš nízkých mezd. Kritici minimální mzdy upozorňují na růst nákladů firem na práci, což snižuje množství pracovních sil, které firmy poptávají.
§
sociální zabezpečení – v ČR je tvoří relativně samostatné a principielně odlišné systémy – sociálního pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc.
70
Úkoly
Uveďte jaká je minimální mzda a jaký rozlišujeme systém sociálního zabezpečení v ČR?
Shrnutí
Výrobní faktory (reprezentované půdou, kapitálem, prací) jsou zdrojem bohatství. Je třeba, stejně jako na trhu, rozlišovat nabídku a poptávku po daných výrobních faktorech. Při určování tržní ceny hrají důležitou úlohu ekonomická renta a transferová platba. Důležitou veličinou, kterou sledujeme je důchod, který může mít mnoho různých podob. Akumulací důchodů potom získáme bohatství. Nerovnosti v důchodech sledujeme pomocí několika ukazatelů, mezi které patří Lorenzova křivka a Giniho koeficient. Rozlišujeme dvě extrémní situace, jež mohou nastat: a sice absolutní rovnost (kdy všechny domácnosti mají stejný příjem) a absolutní nerovnost (kdy jedna domácnost přijímá veškerý důchod společnosti). Aby nenastala absolutní nerovnost v rozdělování důchodu ve společnosti musí do přerozdělovacích procesů zasahovat stát. Stát blahobytu je potom taková situace, kdy vláda potlačuje tržní síly, aby ochránila jednotlivce před přesně vymezenými náhodnými událostmi a zabezpečila lidem minimální životní úroveň.
Kontrolní otázky a úkoly
1. Charakterizujte poptávku po výrobních faktorech a vysvětlete její specifika. 2. Jaké jsou příčiny nerovnosti v důchodech? 3. Jak můžeme měřit stupeň nerovnosti v důchodech? 4. Jaká je souvislost mezi transferovou platbou a ekonomickou rentou? 5. Proč v současné době existuje chudoba? Je tento problém řešitelný? 6. Jak byste charakterizovali stát blahobytu? 7. Jaký je rozdíl mezi důchodem a bohatstvím? 8. Co vyjadřuje Lorenzova křivka a Giniho koeficient?
Pojmy k zapamatování
·
Výrobní faktory ,
·
nerovnosti v důchodech,
·
důchod,
·
bohatství,
·
nerovnost v pracovních důchodech,
·
nerovnost ve vlastnických důchodech, 71
Pro zájemce
·
ekonomická renta,
·
transferová platba,
·
Lorenzova křivka,
·
Giniho koeficient,
·
přerozdělovací procesy v ekonomice.
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, 1999. 2. Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 2000.
72
8. TRH PRÁCE Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · definovat nabídku a poptávku na trhu práce, · specifikovat zvláštnosti, kterými se vyznačuje trh práce, · charakterizovat mzdu a její předpoklady v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence. Budete schopni: · charakterizovat nabídku a poptávku na trhu práce včetně faktorů, které je ovlivňují, · stanovit mzdu v podmínkách dokonalé konkurence, · vysvětlit význam odborů na trhu práce. Získáte: · znalosti o trhu práce, jeho zvláštnostech a předpokladech, · přehled o určování mzdy a mzdových rozdílech na trhu práce v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 1,5 hodiny.
Průvodce studiem
V předchozí kapitole jsme se ve stručnosti seznámili s trhem výrobních faktorů. Nyní si blíže rozebereme trh práce, jež je považována za nejdůležitější výrobní faktor. Zjistíte, kdo představuje nabídku a kdo poptávku po práci, jak se vzájemně determinují a kdy dochází k rovnováze na trhu práce. Dozvíte se jak působí substituční, jak důchodový efekt na nabídku práce a jaký tvar má individuální nabídka práce. Zjistíte, jak rozdělujeme mzdu, jaký je rozdíl mezi nominální a reálnou mzdou, co je to lidský kapitál a jak se determinuje mzda v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence, za jakých podmínek bude firma v rovnováze na trhu práce, respektive bude maximalizovat svůj zisk. V závěru kapitoly se dozvíte, co rozumíme pod pojmem monopson na trhu práce a jak mohou odbory působit a ovlivňovat výši mzdy na trhu práce.
Práce je v ekonomii chápána jako cílově zaměřená hospodářská činnost člověka. Práce je nejdůležitějším výrobním činitelem, bez kterého by i ty nejdůmyslnější kapitálové statky a nejbohatší přírodní zdroje zůstaly mrtvými věcmi.
73
8.1 Nabídka a poptávka na trhu práce Trh práce představuje v tržním systému mechanismus, v jehož rámci jsou simultánně řešeny dva alokační problémy: 1. Firmám (výrobcům) musí být nabídnuta požadovaná struktura pracovních sil, tzn. že ekonomicky činné obyvatelstvo je třeba přiřadit ke konkrétním pracovním činnostem a rozmístit jej tam, kde je výroba dislokovaná. 2. Zaměstnaným pracovním silám musí být, podle jejich podílu na vyrobené produkci, poskytnut peněžní příjem a navíc musí být (v rámci sociálního statutu) zaopatřeny i osoby žijící „legitimně“ mimo zaměstnání. Trh práce se odlišuje od standardního trhu zboží a služeb tím, že strana nabídky má menší možnost volby než strana poptávky. Nabídka práce je determinována faktory, které do značné míry nezávisí na zájmech nositelů pracovní síly – jde o demografický vývoj, institucionální pravidla lidské reprodukce, sociálně-ekonomickou situaci. Tyto procesy způsobují, že tlak pracovních sil (nabídka) na trh práce je poměrně stabilní a nemá takovou pružnost, jakou má nabídka jiného zboží. Člověk vykonává práci proto, aby získal zdroje pro dostatečné uspokojování svých potřeb. Množství práce, které nabízejí domácnosti na trhu práce, je určeno jejich rozhodnutím o tom, v jaké proporci její členové rozdělí svůj disponibilní čas na práci (pracovní doba) a odpočinek (volný čas). Volba mezi pracovní činností a nečinností je standardním problémem maximalizace užitku, kdy se člověk rozhoduje mezi dvěma statky, které lze označit za důchod a volný čas. Při této volbě lidé porovnávají užitek z volného času s užitkem plynoucím ze spotřeby ekonomických statků, které lze koupit za důchod získaný prací. Graf 8.1: Optimální volba mezi volným časem a důchodem
důchod Kč (za den)
I2
I3
I1
E
w Volný čas
74
Průvodce studiem
Rozhodování člověka o tom, kolik má každý den pracovat, přibližuje indiferenční analýza (viz graf č. 8.1). Člověk volí mezi dvěma statky – důchod a volný čas, které mu přináší užitek. Preference vyjadřuje mapa indiferenčních křivek, při rozdělení dne na práci za mzdu a volný čas člověk vychází z mzdové přímky, jejíž sklon je dán výší hodinové mzdy. Rovnováha je dosažena ve stavu maximálního užitku, kdy poslední hodina práce přináší stejný mezní užitek jako poslední hodina volného času. Cenou volného času je mzda, které se člověk vzdá, aby mohl mít více volného času.
Křivka nabídky práce je zpětně zakřivená, což vysvětluje vývoj poptávky po volném čase. Vyšší mzdová sazba umožňuje nakoupit větší množství ekonomických statků a racionální pracovník má proto zájem nabídnout více hodin práce, což ovšem může dělat pouze na úkor volného času. Nahrazování volného času prací je označováno jako tzv. substituční efekt změny mzdové sazby. Jeho projevem je zvyšování množství nabízené práce. Vzhledem k tomu, že mzda je pro pracovníka také důchodem, zvyšuje růst mezd jeho reálný příjem, což mu umožňuje kupovat více statků. K jejich spotřebě ovšem potřebuje i více času, a proto se snaží nahrazovat práci volným časem. Vzniká tak důchodový efekt, který způsobuje snižování množství nabízené práce. Oba efekty působí současně a mají protichůdný vliv na rozhodování člověka. Při nižších mzdových sazbách obvykle převažuje substituční efekt, od určité úrovně mzdové sazby převažuje důchodový efekt. Podrobněji znázorňuje graf č. 8.2. Graf 8.2: Graf individuální nabídky práce mzda (Kč/hod)
SL
Nabízená práce (hod/den)
Průvodce studiem
Poptávka po práci je určena, stejně jako u každého výrobního faktoru, příjmem z mezního produktu práce. Příjem z mezního produktu práce představuje změnu celkového příjmu při zaměstnání dalšího pracovníka (jednotky práce).
75
Příklad
Poptávka po práci je odvozenou poptávkou, což znamená, že nejdříve musí existovat poptávka po zboží a službě a na základě této poptávky vzniká teprve poptávka po práci (např. stavební firma bude poptávat dodatečné zedníky, pokrývače, malíře, tesaře atd. Až na základě vzniku zvýšené poptávky po produktech této firmy tzn. po zvýšené poptávce po domech a stavebních pracech.
Úkoly
Zamyslete se, co je důsledkem substitučního a důchodového efektu na trhu práce a uveďte alespoň 3 příklady, které mohou vést k důchodovému nebo substitučnímu efektu.
8.2 Mzdy a trh práce Mzda je cenou práce a její úroveň závisí na situaci na trhu práce – na nabídce a poptávce po pracovní síle. Proces určování odměny má makroekonomický i mikroekonomický rámec. Mzdové formy: a)
b)
základní (samostatné) formy mezd: -
časová – výše mzdy závisí na množství odpracovaného času (hodina, den, týden, měsíc) a ceně práce jedné odpracované jednotky (mzdovém tarifu). Tato forma mzdy nemá pobídkový charakter a používá se na pracovištích, kde pracovník nemůže ovlivnit pracovní tempo nebo při pracích, které vyžadují velkou odbornost a pečlivost provedení.
-
úkolová mzda – výše výdělku je určena mírou plnění stanoveného úkolu (normy výkonu – počet vyrobených výrobků nebo vykonaných pracovních operací). Úkolová mzda má vysoce pobídkový charakter a je důležitým faktorem zvyšování intenzity práce. Na pracovištích, kde nelze přesně měřit individuální výkon, se používá kolektivní úkolová mzda za splnění kolektivní úkolové normy.
doplňkové (nesamostatné) formy mezd – prémie, odměny, provize, bonusy a podíly na výsledcích hospodaření.
76
Průvodce studiem
Částka peněz, kterou pracovník dostává za vykonanou práci, je označována za nominální mzdu (její výše je stanovena v pracovní smlouvě). Reálná mzda je vyjádřením kupní síly nominální mzdy. Je to množství statků a služeb, které si pracovník za svoji nominální mzdu může koupit. Úroveň reálné mzdy ovlivňuje nejen výše nominální mzdy a cenová hladina ekonomických statků, ale i daňové zatížení příjemce mezd. Reálné zvýšení mzdy zjistíme podle indexu reálné mzdy (podíl indexu nominální mzdy a indexu cen zboží a služeb násobený stokrát).
Hrubá mzda je mzda před srážkou její části určené na daně z příjmu a na příspěvky na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Čistá mzda vzniká po jejich odpočtu. Mzdové rozdíly mezi odvětvími a jednotlivci způsobuje řada faktorů: 1. Kompenzační mzdové rozdíly – atraktivnost jednotlivých profesí je rozdílná a řadu z nich charakterizuje těžká fyzická práce, nízké společenské rozdělení, monotónnost práce, sezónní přestávky, nepravidelnost práce nebo zdravotní riziko. 2. Kvalitativní diference mezi lidmi – největší rozdíly v kvalitě práce lidí jsou výsledkem investic do tzv. lidského kapitálu. 3. Speciální přirozený talent – někteří mimořádně nadaní jednotlivci mají jedinečné schopnosti, které jsou v současné společnosti vysoce oceňovány. 4. Segmentace trhu práce – na každém dílčím trhu vznikají pracovní výdělky, jejichž výše odráží situaci v dané profesi a odvětví. Příčiny segmentace trhu způsobuje tzv. profesní a regionální mobilita pracovníků. 5. Diskriminace na trhu práce – rozdíly ve mzdách vznikají na základě rasy, pohlaví, věku či náboženského vyznání. Lidský kapitál je souhrn užitečných dovedností a znalostí, které lidé získávají v procesu vzdělávání a výcviku. Investice do lidského kapitálu zvyšují jeho produktivitu a část vysokých mezd lze považovat za výnos ze vzdělání.
8.2.1 Stanovení mzdy v podmínkách dokonalé konkurence Průvodce studiem
V případě dokonalé konkurence je každý tržní subjekt příjemcem ceny. Na trhu práce je směňována homogenní práce (abstrahujeme od rozdílů v kvalitě práce a předpokládáme stejnou kvalifikaci pracovních sil). Cena práce je určena interakcí nabídky a poptávky a jednotlivá firma nemá možnost se od rovnovážné ceny odchýlit. Zároveň platí, že každá firma může koupit jakékoli množství práce, aniž by to ovlivnilo její cenu. Pokud by se všechny firmy rozhodly zaměstnat více lidí, potom by se úroveň mezd změnila.
77
Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu práce vzniká tehdy, jestliže se reálná mzdová sazba (WR) rovná příjmu z mezního produktu práce (MRPL): WR = MRPL Příjem z mezního produktu práce (MRPL) znamená, o kolik se zvýší celkový příjem firmy zaměstnáním dodatečné jednotky práce. Tržní mechanismus na trhu práce v podmínkách dokonalé konkurence působí standardním způsobem – při zvýšení nabídky práce (ostatní výrobní faktory se nemění) vzniká tendence ke snížení mzdy a při snížení nabídky práce lze očekávat zvýšení mzdy. Cílem firmy je nakoupit takové množství práce, které ji umožní maximalizovat zisk. Firma maximalizuje zisk za situace, jestliže se příjem z mezního produktu práce (MRPL) rovná mezním nákladům (MC) na tento výrobní faktor. MRPL = MC
8.2.2 Mzda v podmínkách nedokonalé konkurence Příklad
Trh práce není nikdy homogenní, vždy existuje tolik dílčích trhů, kolik je územních celků, odvětví a profesí. Příkladem trhu práce v podmínkách nedokonalé konkurence může být město, kde existuje jediný zaměstnavatel. Předpokládejme, že práce je pro firmu jediným variabilním faktorem a odbyt její produkce je realizován na dokonale konkurenčním trhu. V tomto případě je firma na trhu výrobních faktorů v pozici monopsonu („jediný kupující) a je konfrontována s tržní nabídkovou křivkou práce. Firma sama rozhoduje o mzdách a pokud chce zaměstnat dodatečné pracovní síly, musí jim nabídnout atraktivnější platy.
Průvodce studiem
To znamená, že každý další pracovník dostane vyšší mzdu a zároveň musí být zvýšena mzda všem lidem, kteří již jsou zaměstnáni. Cílem firmy je maximalizace zisku, což je vázáno na minimalizaci nákladů a firma se snaží zaměstnat optimální počet pracovníků. Při stanovování mzdy dodatečným pracovníkům proto firma porovnává mezní příjem, který ji přinese dodatečná jednotka práce s dodatečnými náklady na tuto práci. Firma bude zaměstnávat další pracovní síly jen za podmínky, že každý dodatečný pracovník vyprodukuje firmě větší hodnotu, než je náklad, jenž firma za dodatečnou práci zaplatí.
Trh práce je ovlivňován i mnoha vnějšími zásahy, především ze strany státu a do značné míry ze strany odborů. Otázky zaměstnanosti, pracovních podmínek a mezd jsou náplní tzv. tripartitních jednání, na kterých se zúčastňují podnikatelé, odbory a vláda. Výsledkem těchto jednání je tzv. generální dohoda (schvaluje se na jeden rok), která je východiskem pro 78
podepsání tzv. kolektivních smluv na nižší úrovni, mezi odborově organizovanými zaměstnanci a jejich zaměstnavateli. Odbory jsou považovány za tzv. vyrovnávací sílu na trhu práce, která je protiváhou zaměstnavatelů. Jejich monopolní postavení na straně nabídky jim umožňuje vytvářet tlak na vzestup mezd. Nejčastěji k tomu používají: §
Kolektivní vyjednávání (mzdové požadavky jsou obvykle vázány na vývoj inflace a cílem je zabránit poklesu reálné mzdy);
§
Omezování nabídky práce v daném odvětví (Odbory např. prosadí, že určitou práci mohou vykonávat pouze její členové. Výsledkem těchto aktivit je zvýšení mzdové sazby, které je obvykle doprovázeno poklesem poptávky po práci.);
§
Působení na zaměstnavatele, aby zvyšovali poptávku po práci (nepřímý nástroj – cílem je zvýšit zaměstnanost a následně mzdy. Křivka poptávky po práci se posouvá doprava. Jednou z možností jak to provést, je motivovat spotřebitele k nákupu určitého zboží, což postupně vyvolá růst výroby.).
Pozitivní role odborů na trhu práce spočívá v podpoře komunikace mezi zaměstnanci a manažery, v odstraňování rušivých vlivů na pracovní proces. Průvodce studiem
Ve většině zemí platí zákonné opatření o tom, že mzda nesmí být nižší než tzv. minimální mzda. Minimální mzda se nejvíce týká nekvalifikovaných pracovníků a mladých lidí, kteří poprvé nastupují do zaměstnání. Většina zaměstnaných lidí pobírá mzdu, která je mnohem vyšší než její minimální úroveň. Účinek minimální mzdy je závislý na tom, na kolik minimální mzda převyšuje úroveň mzdy čistící trh (rovnovážnou mzdu) a jaká je elasticita nabídky práce a poptávky po práci.
Shrnutí
Práci v ekonomii chápeme jako cílově zaměřenou hospodářskou činnost člověka. Je nejdůležitějším výrobním faktorem. Nabídka na trhu práce je zastoupena domácnostmi, které nabízejí své dovednosti a kvalifikaci získanou během svého života (vzdělání, praxe atd. jež tvoří lidský kapitál). Poptávka po práci je poptávkou odvozenou a je reprezentována firmami, které poptávají práci. Odměnou za odvedenou práci je mzda. Rozlišujeme hrubou a čistou mzdu. Při vyjednávání o výši mzdy je důležité, zda se subjekty nacházejí na trhu dokonalé nebo nedokonalé konkurence. Na trhu nedokonalé konkurence může vystupovat monopson, což je monopol na straně poptávky. Trh práce je ovlivňován zásahy ze strany státu a do značné míry i ze strany odborů. Odbory jsou považovány za tzv. vyrovnávací sílu na trhu práce, která je protiváhou zaměstnavatelů.
79
Kontrolní otázky a úkoly
1. Definujte nabídku a poptávku po práci. 2. Co je to substituční a důchodový efekt? 3. Proč je křivka nabídky práce zpětně zakřivená? 4. Co je to mzda a jaké jsou důsledky mzdových rozdílů na trhu práce? 5. Co je to monopson? 6. Vysvětlete roli odborů na trhu práce.
Pojmy k zapamatování
Pro zájemce
·
Nabídka práce,
·
poptávka po práci,
·
trh práce,
·
substituční efekt,
·
důchodový efekt,
·
mzda,
·
monopson,
·
odbory.
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Sirovátka, T. Politika pracovního trhu. Brno: MU, 1995. 2. Sirovátka, T. Marginalizace na pracovním trhu. Brno: MU, 1997.
80
9. TRH PŮDY A KAPITÁLU Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · definovat trh půdy a kapitálu, · říci jak úroková míra ovlivňuje nabídku a poptávku po kapitálu. Budete schopni: · zakreslit nabídku a poptávku po půdě, · vypočítat budoucí hodnotu uložených nebo zapůjčených peněžních prostředků. Získáte: · znalosti o kapitálových statcích dlouhodobého charakteru, · přehled o členění finančních trhů. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 1,5 hodiny.
Průvodce studiem
Ke zbývajícím výrobním faktorům, které jsou potřeba pro výrobu zboží a služeb patří půda a kapitál. Dozvíte se, jak je charakterizován výrobní faktor půdy, jak vypadá nabídka a poptávky po půdě a co je vlastně cenou půdy. Zjistíte, z kolika různých hledisek je chápán kapitál, co se rozumí pod pojmem investice, kdo je věřitelem a kdo dlužníkem. Dále se dozvíte k čemu slouží budoucí hodnota peněz, jaký je rozdíl mezi přímým a nepřímým finančním trhem a jak členíme finanční trhy dle druhu aktiva. Zjistíte, jak vypadá nabídka, jak poptávka po kapitálu a kdy vzniká rovnováha na trhu kapitálu. K čemu slouží a co vlastně znamená úroková míra.
9.1 Trh půdy Půda a přírodní zdroje jsou výrobní faktory vytvořené přírodními procesy a jejich množství je dané. Za pronajatý pozemek se platí tzv. pacht, který se skládá z renty a nájmu. U běžně reprodukovatelných statků, jako jsou výrobní prostory nebo zavlažovací zařízení, se za jejich pronájem platí vlastníkovi nájemné. Za používaní nereprodukovatelných výrobních faktorů (nedají se lidskou činností vytvořit), jako je půda, se vlastníkovi platí poplatek – renta. Poptávka po půdě je poptávkou odvozenou.
81
Příklad
Například poptávka po drůbežím mase se projeví nejdříve jako poptávka po krmivu (obilí) a z ní je odvozená poptávka po půdě. Změny v poptávce po obilí se ale neprojevují okamžitě v poptávce po půdě, protože půda je vždy pronajímána na určité období. Pokud v tomto období dojde ke změně ceny zemědělské produkce, může se to projevit v rentě až v následujícím období, tj. po skončení platnosti původní nájemní smlouvy. Vlastníci půdy se proto snaží pronajímat pozemky na co nejkratší dobu a nájemci mají zájem o co nejdelší období.
Poptávka po půdě je poměrně stálá a slabě reaguje na změnu ceny – renty, co se projevuje v značně vertikálním průběhu křivky poptávky po půdě. Nabídka půdy je limitována přírodními podmínkami. Na změnu ceny půdy nemůže nabídka reagovat změnou množství (nabídka je neelastická), proto se znázorňuje jako vertikála. Nabídku a poptávku půdy můžeme blíže sledovat v grafu č. 9.1. Graf 9.1: Poptávka a nabídky půdy renta
Spůdy
Dpůdy
r*
Q*
množství půdy
Renta jako cena tržní rovnováhy představuje takovou situaci, kdy při dané poptávce po určité zemědělské komoditě (např. obilí) a její ceně, vzniká rovnováha nabídky a poptávky půdy jako výrobního faktoru, pomocí kterého se dá tato komodita vyrobit. cena půdy = renta/úroková míra * 100
9.2 Trh kapitálu Kapitál jako výrobní faktor je výsledkem (výstupem) výroby a zároveň prvkem nutným pro tvorbu dalších statků spotřebovávaných ve výrobě nebo určených pro finální spotřebu. Takto pojatý kapitál nazýváme kapitálovými statky (stroje, zařízení, dopravní prostředky, apod.). Tento kapitál se rovněž nazývá produktivním kapitálem, v němž dlouhodobé kapitálové statky tvoří jeho fixní část.
82
Průvodce studiem
Pojem kapitál však nemůžeme chápat jen ve smyslu věcném, hmotném. Kapitál je hodnota, která přináší jeho vlastníkovi výnos v podobě zisku nebo úroku. Kapitál se tak stává investicí, která vyplynula z odložené spotřeby, z úspor peněžních prostředků, jejichž cílem je přinést v budoucnosti větší hodnotu, než je hodnota současná. Takto chápaný kapitál je souhrnem volných peněžních prostředků soustředěných u některých subjektů, které jsou ochotny dát je k dispozici za určitou úplatu subjektům jiným. Převod volných (úvěrových) prostředků je funkcí finančních trhů, zejména kapitálových.
Třetí pohled na kapitál je příznačný pro podnikovou ekonomiku, účetnictví a podnikové finance, v nichž je kapitál pojat jako souhrn všech finančních zdrojů vložených do celkového majetku podniku jeho vlastníky a věřiteli. V účetní rozvaze jsou tyto finanční zdroje uváděny na straně pasiv, v členění na vlastní a cizí, ale také na krátkodobé a dlouhodobé vlastní a cizí finanční zdroje. Kapitálové statky dlouhodobého charakteru Dlouhodobá věcná forma kapitálu se vyznačuje několika důležitými znaky: §
dlouhodobý charakter a vyšší pořizovací cena;
§
nutnost výroby kapitálových statků v předcházejících výrobních cyklech;
§
postupné opotřebení vyjádřené odpisováním (amortizace);
§
strategické rozhodování o pořízení kapitálu.
Plánování nákladných investic bývá součástí významného strategického rozhodování v podniku, neboť je obvykle spojeno s poměrně značnými nejistotami a riziky. Proto jsou zvažována zejména kritéria výnosnosti a návratnosti zamýšlených investic kvantifikovaná zejména ukazatelem výnosnosti a návratnosti vložených prostředků. Výnosnost investice vyjadřuje podíl zisku a nákladů na investici. Ve výsledku ukazatele návratnosti je vyjádřena doba (počet let), která uplyne od zaplacení (navrácení) peněžních prostředků vynaložených na pořízení investice. Pořízení dlouhodobých kapitálových statků je financováno vlastními zdroji nebo cizími zdroji. U nákladných investic se zpravidla používá financování smíšené – z vlastních i cizích zdrojů. Úkoly
Popřemýšlejte nad kapitálem ve věcném či hmotném smyslu a uveďte konkrétní příklady.
83
Kapitál jako volné (úvěrové) peněžní prostředky V každé vyspělé tržní ekonomice existují subjekty, které spoří peněžní prostředky a dávají tak přednost jejich investování před okamžitou spotřebou. Na druhé straně různé subjekty potřebují v současné době více peněžních prostředků, než mají k dispozici. Obě skupiny – subjekty přebytkové (spořitelé, investoři, věřitelé) a subjekty nedostatkové (utrácející, vypůjčovatelé, dlužníci) vstupují na finanční trhy, aby jejich prostřednictvím uplatnily svou nabídku nebo poptávku po volných peněžních prostředcích. Subjekty přebytkovými nebo nedostatkovými mohou být domácnosti, firmy, stát a cizinci. Předmětem obchodování mohou být peněžní prostředky v různých formách, v zásadě jde o úvěrové instrumenty nebo o cenné papíry. Při použití úvěrových nástrojů získává vypůjčovatel (dlužník) uzavřením dohody peněžní prostředky, které mu chybějí, investor (věřitel) počítá s určitým výnosem za zapůjčení peněz – úrokem. Pro dlužníka je úrok naopak nákladem výpůjčky. O tom, jaký bude konkrétní přínos pro věřitele, rozhoduje nejen výše zapůjčené částky (jistina), ale do značné míry také úroková míra, která v procentním vyjádření stanoví zhodnocení zapůjčené jistiny. Při uložení volných peněžních prostředků na účet u peněžního ústavu, kdy investovaná (uložená) částka přináší úrok. Úroková míra se stanoví obvykle na jeden rok (per anum). Příklad
Budoucí hodnota uložených nebo zapůjčených peněžních prostředků se vypočítá podle vzorce: BH = SH x (1+i)n BH … budoucí hodnota peněz, SH … současná hodnota peněz, i … úroková míra v %, n … počet let úročení, Výraz (1+i)n se nazývá úročitel.
Kvantitativně je úrok rozdílem mezi budoucí a současnou hodnotou peněz, je to absolutní částka, o kterou se zvyšuje původně uložená nebo zapůjčená částka peněz. Dosažený výsledek mohou ovlivnit následující faktory: ·
proměnlivost úrokové míry – pokud se zvyšuje, finanční investice je výnosnější, v případě poklesu úrokové míry je efekt opačný;
·
znehodnocení vkladu inflací - pokud se zvyšuje míra inflace, finanční investice se znehodnocuje;
·
riziko krachu peněžního ústavu,
·
nesolventnost dlužníka a další podmínky, které mohou finanční investici ohrozit.
84
Výnos závisí také na časovém hledisku, obecně platí, že čím déle jsou volné peněžní prostředky uloženy nebo zapůjčeny, tím vyšší lze očekávat výnos.
9.3 Členění finančních trhů Finanční trh můžeme dělit z různých hledisek. Přímý finanční trh – dlužníci získávají peněžní prostředky přímo od věřitelů. Nepřímý finanční trh – mezi subjekty vstupují finanční zprostředkovatelé. Důležitým kritériem členění finančních trhů je druh aktiva, které je nabízeno a po němž existuje poptávka. Z tohoto hlediska rozlišujeme trh: 1. peněžní, 2. kapitálový, 3. devizový, 4. trh drahých kovů. Pro pochopení problematiky je podstatné zejména vysvětlení podstaty peněžního a kapitálového trhu. Na peněžním trhu se obchoduje s krátkodobými finančními aktivy – krátkodobými úvěry a krátkodobými cennými papíry. Jde o peněžní aktiva, která se uvolňují a dlužník jich využívá po dobu maximálně jednoho roku. Pro kapitálový trh jsou charakteristická jako předmět obchodování dlouhodobá peněžní aktiva ve formě dlouhodobých úvěrových nástrojů nebo dlouhodobých cenných papírů. V obou případech jde o aktiva uvolněná a používaná na dobu delší než jeden rok. Kapitálový trh nabízí nedostatkovým subjektům získat peněžní prostředky k nákupům nových zejména dlouhodobých kapitálových statků.
9.4 Poptávka, nabídka a rovnováha na trhu kapitálu Pro stanovení rovnovážného bodu, v němž se vyrovnává poptávka a nabídka po volných peněžních prostředcích, je důležité definovat, kterým faktorům nabídky a poptávky přikládá váhu teorie. Poptávka po kapitálu je poptávkou odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě je kapitál potřebný. Při rozhodování o investicích porovnávají firmy mezní náklady na kapitál s příjmem z mezního produktu kapitálu. Mezní náklady na kapitál se v podmínkách dokonalé konkurence rovnají úroku při dané tržní úrokové míře. Hlavními faktory ovlivňujícími poptávku po kapitálu jsou tedy: §
příjem z mezního produktu kapitálu,
85
§
výše úrokové míry.
Úroková míra působí na poptávku po kapitálu nepřímo úměrně – roste-li úroková míra, klesá poptávka po kapitálu a naopak. Výše úrokové míry ovlivňuje do značné míry také nabídku volných peněžních prostředků, ovšem zcela jiným způsobem, než je tomu v případě poptávky po kapitálu. Růst úrokové míry vede zpravidla k růstu úspor. Pokud úroková míra roste, zvyšuje se zájem investorů o tvorbu úspor, protože výnos s nimi spojený roste. Průvodce studiem
Úroková míra tedy koriguje nabídku i poptávku po kapitálu. Její působení se projevuje jak u investorů, tak u subjektů, kteří mají nedostatek kapitálu. Dochází-li ke zvyšování úspor za stávající poptávky po kapitálu, úroková míra klesá, naopak nedostatek úspor povede k růstu úrokové míry, která se tak stává tržní cenou a její kolísání vede k vytváření rovnováhy na trhu kapitálu. Určení rovnovážné úrokové míry můžeme sledovat v grafu č. 9.2.
Graf 9.2: Určení rovnovážné úrokové míry (krátkodobé hledisko) ir S
ir = úroková míra D = poptávka po kapitálu S = nabídka kapitálu K = kapitál
E D
zásoba K
Křivka poptávky po kapitálu zachycuje vztah mezi poptávaným množstvím kapitálu a reálnou úrokovou sazbou. Tržní poptávkovou křivku získáme horizontálním součtem křivek poptávky po kapitálu jednotlivých firem. Křivka nabídky kapitálu ukazuje vztah mezi nabízeným množstvím a úrokovou sazbou. Z krátkodobého hlediska je nabídka kapitálu fixní, což znamená, že křivka nabídky je vertikální. Z dlouhodobého hlediska je křivka rostoucí (s vyšší úrokovou mírou roste množství nabízeného kapitálu).
86
Úkoly
Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Jaké faktory ovlivňují poptávku po kapitálu?
Mezi další výrobní faktory patří půda a kapitál. Nabídka půdy je specifická v tom, že její množství je pevně dané, proto křivka nabídky půdy je vertikální. Poptávka po půdě stejně jako poptávka po práci je poptávkou odvozenou. Cenu půdy lze charakterizovat jako renta/úroková míra násobenou stem. Kapitál můžeme chápat z několika různých hledisek, je důležité rozlišovat, zda má kapitál krátkodobý nebo dlouhodobý charakter. O tom, kam investovat rozhoduje i budoucí hodnota peněz, kterou počítáme pomocí současné hodnoty násobené úročitelem. Díky různorodému charakteru kapitálu, můžeme dělit finanční trhy na peněžní, kapitálový, devizový, či trh drahých kovů. K rovnováze na trhu kapitálu dochází při vzájemné interakci nabídky a poptávky po kapitálu, kdy množství nabízeného a poptávaného kapitálu je determinováno reálnou úrokovou mírou.
1. Vysvětlete pojem renta. 2. Zakreslete nabídku a poptávku po půdě a vysvětlete tvar daných křivek. 3. Jaké jsou nejdůležitější znaky kapitálových statků dlouhodobého charakteru? 4. Jaký je rozdíl mezi věřitelem a dlužníkem? 5. Vysvětlete pojem úroková míra a popište, jak působí na poptávku po kapitálu. 6. Jaké rozlišujeme finanční trhy z hlediska druhu aktiv? 7. Definujte rovnováhu na trhu kapitálu.
Pojmy k zapamatování
·
Trh půdy,
·
poptávka po půdě a nabídka půdy,
·
trh kapitálu,
·
kapitálové statky dlouhodobého charakteru,
·
volné peněžní prostředky,
·
současná a budoucí hodnota peněz,
·
členění finančních trhů ,
87
Pro zájemce
·
poptávka a nabídka kapitálu,
·
rovnováha na trhu kapitálu
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H. Beck, 1999.
88
10. Teorie veřejné volby Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · přiblížit podstatu teorie veřejné volby a teorii byrokracie, · model středního voliče. Budete schopni: · rozlišit kategorie kolektivních rozhodnutí, · definovat cyklické hlasování a hlasovací paradox. Získáte: · znalosti o parciálních zájmech a jejich aplikaci. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 1,5 hodiny.
Průvodce studiem
Každý z nás je sice individuem, ale žijeme ve společností ostatních lidí. Proto musíme přistupovat ke kolektivnímu rozhodování společně s ostatními členy příslušné skupiny. Většinou se tato rozhodnutí týkají alokace zdrojů (důchodů). Způsob, jakým se tato kolektivní rozhodnutí realizují a také alokace zdrojů, které je takto dosaženo, je předmětem teorie veřejné volby. V této kapitole se seznámíte se zakladateli teorie veřejné volby, s teorií byrokracie, politickým cyklem, mechanismem teorie volby. Zjistíte, za jakých podmínek se používá jednomyslnosti při rozhodovacích procesech, kdy většinového pravidla. Co je to hlasovací paradox a co cyklické hlasování. Na konci kapitoly se seznámíme i s principem středního voliče. Teorie veřejné volby je první školou, která začala propojovat dvě oddělené oblasti společenských věd - ekonomii a politologii. Ekonomie tvrdí, že ekonomický člověk sleduje zejména svůj vlastní zájem, kdežto politologie předpokládá, že člověk sleduje veřejný zájem.
10.1 Vznik školy veřejné volby Škola pojmenovává hlavní ideály státu - veřejný zájem, veřejné blaho. Vychází z individualismu - jen jednotlivci volí a jednají, kolektivní entity nevolí a ani nejednají. Stát,
89
národ či veřejné blaho jsou pouze prázdné skořápky vyplněné konkrétními jednotlivci. Národ se nerozhoduje a nejedná - jedině občané jsou těmi, kteří rozhodují a jednají. Proto je nutno analyzovat jednání, preference a zájmy jednotlivců. Škola veřejné volby si nemyslí, že politici jednají pouze se snahou o maximalizaci vlastního prospěchu. Jsou ochotni přinést na oltář veřejného blaha určitou oběť. Snaží se prosazovat prospěšné věci, které považují za správné pro veřejný zájem. Nejedná se však o jejich primární cíl a tato činnost není v rozporu se snahou o maximalizaci vlastního prospěchu. Škola nahlíží na voliče jako na "zákazníka" a na politika jako na "výrobce", z nichž každý sleduje vlastní zájem. Vznik se datuje do poloviny 20. století. Za její spolutvůrce jsou považováni Kenneth Arrow, Duncan Black, Anthony Downs a Gordon Tullock. Prvotně byly zkoumány problémy politického rozhodování rozšířené o nástroje ekonomické teorie. Dnes škola zkoumá zejména politické chování a rozhodování za použití ekonomických metod. Rozhodování považuje za podřízené stejným ekonomickým zákonům, jako tomu je u chování jednotlivců obchodujících na trhu a snažících se maximalizovat vlastní prospěch. Obecně je škola veřejné volby považována za ekonomickou analýzu politiky. Egoismus je považován za základní princip chování racionálně se rozhodujícího člověka. V moderním ekonomickém myšlení zaujala tato škola rychle významné místo.
10.2 Teorie byrokracie a politický cyklus Tradičně se předpokládalo, že byrokraté reagují podle přání svých politických vůdců. To považuje škola veřejné volby za nereálné. Byrokracie není tvořena státními úředníky sledujícími veřejné blaho, nýbrž úředníky sledujícími zvýšení svého vlivu a postavení. Průvodce studiem
Předpokládá se podnikavost vyšších úředníků odpovědných za rozpočet svého úřadu. Mezi hlavní cíle úředníku řadíme plat, možnost vedlejšího příjmu, vliv a moc, společenské postavení a snadnost řízení úřadu, respektive minimum vlastní práce. To je odvislé od rozpočtu úřadu, proto se úředník snaží o maximalizaci rozpočtu a zároveň i zvětšení svého úřadu. V tom využívají nekalých praktik spočívajících v jejich informační výhodě a monopolu na poskytované služby.
Veřejný sektor se tak rozrůstá a mění se v neuvěřitelnou spleť líných, neochotných a přeplácených úředníků. Postupně přerůstají přes hlavu i zvoleným zástupcům, stávají se neovladatelnými a jejich odvolání je složitější než odvolání politika. Růst veřejných výdajů je v zájmu byrokracie, rozšiřuje se veřejný sektor a roste počet zaměstnanců. Tím roste vliv a moc byrokracie. Proto úředníci podporují pouze takové politiky, kteří prosazují všeobecný růst veřejného sektoru. Za jediné řešení zastavení nárůstu byrokracie je považováno vytvoření konkurenčního prostředí. V současnosti úřady vystupují jako monopoly ve své činnosti. Hlavním cílem reformy by mělo být zrušení takových monopolů a privatizace činností, které jsou schopny vykonávat soukromé firmy. 90
Politický cyklus Teorie politického cyklu vychází z předpokladů Anthonyho Downse, že se vlády chovají tak, aby maximalizovaly počet hlasů pro sebe v nadcházejících volbách. Hospodářský cyklus je značně ovlivněn i politickým cyklem. V období před volbami vlády praktikují politiku poptávkové expanze. Ta přináší pozitivní efekty v růstu HDP a zaměstnanosti. K tomu dochází poměrně brzy, kdežto náklady v podobě vyšší inflace se dostaví až později. Po volbách naopak dochází k protiinflační politice poptávkové restrikce. Levice získává hlasy u lidí s nižším sociálním postavením. Ty slyší zejména na problémy nezaměstnanosti. Pravici podporují lidé, kterým se nelibí znehodnocování jejich majetku a příjmů inflací. Přesto se politický cyklus projevuje často bez ohledu na politickou škálu. Před volbami dochází k fiskální expanzi. Rozdíl většinou bývá po volbách. Pravice se chová zodpovědněji a snaží se o odčinění předchozích hříchů. Levice často pokračuje dále v bezbřehém rozhazování, které většinou zastaví až porážka od pravice, která pak musí zachraňovat nezodpovědnost levice.
10.3 Mechanismy veřejné volby V každé zemi existuje politický systém neboli mechanismus tvorby kolektivních rozhodnutí čili mechanismus veřejné volby. Při procesu veřejné volby se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí. Kolektivní rozhodnutí Kolektivní rozhodnutí mohou být rozdělena do tří obecných kategorií: ·
škodlivá - vláda podniká kroky, které každého poškozují (jaderná válka),
·
redistribuční – společnost může zdanit jednu skupinu a dotovat jinou, uvalit clo na určitou skupinu výrobků,
·
efektivní à Paretova zlepšení – akce zlepšující uspokojení všech (každý je na tom lépe a nikdo hůře) – podpora vědy, veřejně prospěšná zdravotnická opatření.
Jednomyslnost ·
všichni musí souhlasit s daným rozhodnutím,
·
rozhodování konsenzem,
·
každé rozhodnutí musí zvýšit (nebo nesnížit) důchod všech osob (jinak nejsou pro),
·
všechna rozhodnutí jsou Paretovým zlepšením, pohyb k hranici důchodových možností,
nevýhody: čas, úsilí, možnost vydírání nesouhlasícím jednotlivcem, má tendenci zachovávat status quo, jakkoli je tento stav dobrý či špatný.
91
Většinové pravidlo ·
zákony/nařízení jsou schváleny, když je schválí nadpoloviční většina voličů,
·
nezaručuje Paretovo zlepšení (většina může preferovat řešení, které je pro menšinu nevýhodné),
·
může vést k tyranii většiny (vnucování vůle menšinám diskriminací, přerozdělováním) à možné řešení: pravidlo kvalifikované většiny (2/3),
·
vylučuje vládní selhání (není zvolena alternativa, která každému zhorší situaci). Úkoly
Popřemýšlejte a uveďte příklady kolektivních rozhodnutí a pravidla jednomyslnosti.
Cyklické hlasování a hlasovací paradox Hlasovací paradox vzniká, když žádný jednotlivý program nemůže docílit většinu proti všem ostatním programům. Proto je důležitá agenda (pořadí projednávaných otázek). Arrowova věta: „Neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která zaručuje efektivnost, respektuje individuální preference a nezávisí na jednacím pořádku.“ Průvodce studiem
Cyklické hlasování – prakticky nevede k žádnému výsledku. Otázku cyklického hlasování si můžeme jednoduše ilustrovat pomocí tabulky 10.1, která zachycuje tři možná rozdělení důchodu pro tři jednotlivce, našim cílem je zjistit, které rozdělení získá většinu.
92
Příklad
Tabulka 10.1: Hlasovací paradox Možné rozdělení důchodu 1
2
3
Aleš
150
50
100
Jarmila
100
150
50
Michal
50
100
150
Dejme tomu, že se nejdříve rozhoduje mezi možnostmi 1 a 2. V tomto případě je Aleš pro první možnost, zatímco Jarmila a Michal pro možnost druhou, neboť pro ně znamená vyšší důchod. Možnost dvě tedy vyhrává a nyní můžeme hlasovat mezi možností druhou a třetí. Jarmila je pro druhou možnost, ale Aleš a Michal jsou pro třetí možnost, která teď získává většinu. Nyní budeme hlasovat mezi možností první a třetí. Michal je pro třetí možnost, ale Aleš a Jarmila raději volí první možnost, která nyní získává většinu. A teď jsme tam, kde jsme začali – Jarmila s Michalem budou opět proti první možnosti a celý cyklus začíná znovu. Z uvedené tabulky vyplývá, že v tomto případě nelze jednoduše stanovit většinové preference a vzniká nám určitý hlasovací paradox, přestože každý jednotlivec projevil své preference. Výsledek by musel být stanoven arbitrážně.
Příklad
Jiným příkladem volebního mechanismu, který může způsobit přijetí společensky neefektivního (škodlivého) rozhodnutí, je mechanismus s poněkud zvláštním označením „jánabráchismus“ (logrolling). Hlasuje se pro dva návrhy (A, B), z nichž každý má své zastánce, ale každý by po svém eventuálním přijetí přinesl jedné skupině prospěch, jiné ztrátu. V důsledku cyklického hlasování by se mohlo stát, že neprojde ani jeden návrh, nebude přijat. Pak je velmi pravděpodobné, že se některé skupiny poslanců spojí a dohodnou se na tom, že „…ty budeš hlasovat pro můj návrh a já pak pro tvůj…“. Dohodou a vzájemným přihráváním hlasů se naruší cykličnost hlasování a oba návrhy mohou být přijaty.
10.4 Model středního voliče a parciální zájmy Model předpokládá, že politikové budou co nejpřesněji reprezentovat názory voliče stojících uprostřed politického spektra. Předpokládá se, že levicový politik začne lovit voliče směrem napravo, ale tak, aby ještě neztratil své levicové voliče. Totéž platí v opačném gardu pro pravicového politika. Lze očekávat, že se politikové začnou přibližovat ke "střednímu voliči" - voliči se stejným počtem voličů nalevo i napravo. Tento model je východiskem pro 93
Directorův zákon říkající, že vláda rozděluje důchod ve prospěch skupin se středním příjmem na úkor relativně bohatých a chudých. Tím by si zajistila jejich přízeň v příštích volbách. Za parciální zájem se považuje opatření s velkým prospěchem pro členy zájmové skupiny, tedy omezené skupiny voličů. Toto opatření však dopadá na všechny. Zatímco omezený počet má velký výnos, rozptýlením každému dojde k nepatrnému zvýšení nákladů. Mnoho lidí je zaměstnáno na prosazování těchto zájmů. Lidská činnost je tak vynakládána na neproduktivní aktivitu, přičemž jediným cílem je přerozdělování. Tím dochází ke snižování efektivnosti alokace. Těmto zájmům je věnována pozornost politiků. Zájmová skupina přináší finanční či jinou pomoc politikovi akceptujícího její názor. Činnost zájmových skupin na zvyšování prospěchu svých členů je zákonná, nicméně jde na úkor spotřebitelů a daňových poplatníků. Jejich neorganizovanost jim neumožňuje vyjednávat s vládou a prosazovat své zájmy. Společenské náklady vznikají v procesu přerozdělování důchodu od neorganizovaných skupin k organizovaným. Aktivita zájmových skupin vede i ke zvětšení státní regulace, neboť směřuje k tomu, aby politici více kontrolovali různé hospodářské činnosti. Tím se zvyšuje úloha vlády v hospodářství a ve společnosti. Teorie veřejné volby dokazuje neuspokojivé fungování většinového volebního systému, protože zájmové skupiny mají prospěch na úkor neorganizovaných rozptýlených zájmů. Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Teorie veřejné volby zkoumá rozhodování a chování jednotlivce součástí širšího modelu ekonomického chování jednotlivce. Integrovala pod jednu střechu politickou a ekonomickou analýzu. Tím přispěla k novému pohledu na úlohu státu a hospodářské politiky. Škola se snaží vysvětlit individuální motivace a zájmy politiků a státních úředníků a zkoumá jejich vliv na realitu. Odhaluje závažné vnitřní problémy demokratického politického procesu a naznačuje jakým směrem lze tyto problémy řešit změnou politických pravidel v rámci demokracie.
1. Co se rozumí pod pojmem teorie veřejné volby? 2. Kdo je zakladatelem teorie veřejné volby? 3. Vysvětlete pojem a význam byrokracie. 4. Definujte politický cyklus. 5. Jaké znáte mechanismy veřejné volby? 6. Vysvětlete podstatu hlasovacího paradoxu a Arrowovu větu. 7. Vysvětlete podstatu cyklického hlasování. 8. Co je předpokladem modelu středního voliče? 9. Co je to parciální zájem?
94
Pojmy k zapamatování
Pro zájemce
·
Teorie veřejné volby,
·
mechanismy veřejné volby,
·
teorém středního voliče,
·
byrokracie,
·
politický cyklus,
·
Arrowova věta,
·
jánabráchismus,
·
directorův zákon.
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, 1999. 2. Halásková, M., Kovář, J. Veřejná ekonomika a veřejná správa. Ostrava: VŠB-TU, EkF, 2004. (kap. č. 4)
95
11. ÚLOHA VLÁDY V EKONOMICE Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: · hlavní funkce vlády, · příčiny vládních selhání. Budete schopni: · definovat externality a veřejné statky, · rozlišit externality na kladné a záporné. Získáte: · přehled o charakteristických rysech veřejných statků. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 1 hodina.
Průvodce studiem
Ekonomika je regulována nejen trhem (interakce nabídky, poptávky a subjektů na trhu se vyskytujících), ale i regulací státní. Předmětem našeho zájmu v této kapitole je právě tato korektivní funkce vlády. Dříve než přistoupíme k vlastní problematice, je nutno říci, že termín „vláda“ je zde vnímán velmi široce – víceméně jako synonymum termínu „stát“. Seznámíme se s hlavními funkcemi vlády, s vládním a také tržním selháním. Dozvíte se, jaký rozdíl je mezi pozitivními a negativními externalitami a proč je nutné vymezení vlastnických práv. Zjistíte co znamenají pojmy Coaseho teorém a Pigoova daň a co je charakteristické pro veřejné statky. A nyní již k vlastní problematice.
11.1 Hlavní funkce vlády Mezi hlavní funkce vlády (státu), které vyplývají z podstaty její činnosti jako tvůrce a dohlížitele nad stabilitou a zákony v ekonomice, řadíme: · · · ·
Vytváření právního rámce tržní ekonomiky - činnost legislativní, Stanovení makroekonomické stabilizační politiky - činnost regulační. Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost - činnost alokační. Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodu - činnost redistribuční.
Podmínka výkonu je, aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí:
96
Vytváření právního rámce – vláda určuje pravidla ekonomické hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a vlády. Obsahují definice vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti. Makroekonomická stabilizace – snaha vyhladit hospodářský cyklus, předcházet chronické nezaměstnanosti, ekonomické stagnaci a rychlé cenové inflaci. Využívají monetární a fiskální politiku. Alokace – vláda asistuje při žádoucí alokaci zdrojů. Trh není nikdy naprosto dokonalý (různé pohledy od laissez-faire až po centrálně plánovanou ekonomiku).
11.2 Zásahy vlády do ekonomického systému Zásahy vlády do ekonomického systému nejsou mnohdy dokonalé a dochází tak k vládnímu selhání: 1. Důsledky mnoha státních zásahů jsou komplikované a obtížně předvídatelné, navíc zde existuje problém časového zpoždění zásahu státu, 2. Vláda má pouze omezenou moc tyto důsledky kontrolovat, 3. Ti, kteří vytvářejí právní rámec státních zásahů, mají pouze omezenou kontrolu nad její realizací v praxi, 4. Ne všichni zvolení zástupci sledují čistě veřejně prospěšné cíle. Zásahy do dílčích trhů (do finální produkce, do trhu práce) Důvody proč zasahovat do trhů vycházejí z těchto tržních selháních: 1. monopolní síla, 2. externality, 3. veřejné statky, 4. nedokonalé informace. Zásahy do trhů vyplývají z jednotlivých funkcí vládních činností: · · · ·
Legislativně – ovlivňuje právní možnosti podniků a pro trh práce určuje závazná pravidla, Alokačně – odstraňuje monopolní snahy a diskriminační trendy na trhu práce, Regulačně – reguluje hospodářský cyklus a zamezuje chronické nezaměstnanosti, Redistribučně – v ziskových oblastech nabírá prostředky a zmírňuje sociální dopady slabších vrstev. Úkoly
Uveďte jaké jsou funkce vlády a jakou formou zasahuje do ekonomiky.
97
11.3 Problematika externalit a její řešení Externalita, neboli efekt přelévání, nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti kteří náklady způsobili, či příjmy získali, za ně platili. Externality mohou být: 1. Kladné externality (vnější úspory) – když činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, přičemž jej tento nemusí hradit (např. pořídím si hlídací kameru k domu, hlídá ale i sousedovi pozemky ale souseda to nic nestálo). 2. Záporné externality (vnější záporné úspory) – když činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny. (např. vypouštění chemických odpadů do potoka). Externality mohou být ovlivňovány těmito způsoby: ·
Přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět, že nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní – Coaseho teorém. Zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí na výrobu, pokut, poplatků, daní za znečištění, apod., nejznámější z nich je Piqoova daň – jedná se korekční poplatky, daně i dotace, kde se vláda snaží zvýšit cenu, která je spojena s jednotlivci nebo firmami (např. spotřební daň v případě emise, které postihují konkrétní externalitu).
·
Průvodce studiem
Zdanění záporných externalit – jako řešení se nabízí stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům. Zavedením daně se zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů. Viz podrobněji můžeme sledovat situaci v grafu č. 11.1.
Graf 11.1: Ovlivňování rozsahu externalit státem negativní externality
pozitivní externality
Kč/Q SMC=MC s daní
SMU D
Pe
MC bez dotace
MC bez daně EMC=daň
P1
MC s dotací
D Qe
Q1
EMU=dotace Q
Q1
98
Qe
Příklad
Na trhu se nabízí Q1 výrobků za cenu P1 (firma přihlíží pouze ke svým mezním nákladům a nikoliv k mezním externím nákladům). Daň odpovídá externím mezním nákladům a zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů (posun křivky mezních nákladů doleva nahoru o výši externích mezních nákladů EMC, takže křivky mezních nákladů MC a společenských mezních nákladů SMC splynou). Výsledek je, že na trhu bude nabízet Qe výrobků za cenu Pe (efektivní výstup), (graf 11.1 negativní externality).
V případě kladných externalit je situace opačná (vlivem státní dotace). Zde nastává problém jak určit velikost dotace – aby odpovídala plně externí užitečnosti (náklady příliš velké). Nutné volit určitou optimální výši nákladů. Další problém je kdo má dotaci hradit – pokud je zřejmý příjemce externality, pak by měl platit on. Většinou není zřejmý a platí státní orgány.
11.4 Veřejné statky Veřejný statek je zvláštní typ statku, který se vyznačuje těmito charakteristickými rysy: 1. nezmenšitelnost - ať tento statek spotřebovává kdokoli, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství statku mohou spotřebovávat ostatní, 2. nevylučitelnost - není vůbec možné nebo je příliš nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby tohoto statku vyloučit, 3. nerivalita – spotřeba jedním jednotlivcem nesnižuje nabídku tohoto statku ostatním jednotlivcům. Nezmenšitelnost a nevylučitelnost veřejného statku vede k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni - tato skutečnost je někdy označována jako problém černého pasažéra. Pokud se podaří některému ze subjektů vyhnout se platbě za veřejný statek a přitom ho spotřebovávat, jeho užitek se výrazně zvýší to vede k silné tendenci neplacení a přesouvání plateb na jiné subjekty. Odmítne-li platit veřejný statek více subjektů nejsou soustředěny prostředky na jejich nákup, mizí poptávka po nich, jejich výrobci je přestanou nabízet a přesunou své zdroje do jiných výrob. Musí zde vystupovat subjekt, který donutí spotřebitele veřejných statků podílet se na úhradě vzniklých nákladů. Subjekty se dělí na: · ·
centrální státní orgány (z daní jsou poskytovány prostředky např. na obranu), orgány místní správy (z místních poplatků může být hrazena např. výstavba veřejného osvětlení).
Veřejné statky leží na opačném konci spektra než statky soukromé, které se vyznačují soupeřením – spotřeba daného soukromého statku jedním člověkem snižuje možnost spotřeby jiného člověka.
99
Příklad
Dále se soukromé statky od veřejných odlišují vylučitelností – spotřebitel si koupí boty a bude je nosit pouze on sám, přičemž ostatní spotřebitelé jsou vyloučeni z používání tohoto konkrétního páru bot.
Řada statků však nesplňuje charakteristiky veřejného či soukromého statku beze zbytku, takové statky nazýváme smíšené. Úkoly
Shrnutí
Kontrolní otázky a úkoly
Popřemýšlejte a pokuste se uvést příklad veřejného statku a externality.
Na úlohu státu v ekonomice existuje široké spektrum názorů od reprezentantů laissez - faire (s názorem nezasahovat do ekonomiky) až po centrálně plánované ekonomiky (kde vše kontroluje stát). Stát zasahuje do ekonomiky hlavně z důvodu existence tržních selhání. Zásahy vlády do ekonomického systému nejsou však mnohdy dokonalé a dochází tak k vládním selháním. Nejdiskutovanějším tržním selháním jsou externality, které dělíme na pozitivní a negativní. Existuje také mnoho přístupů, pomocí kterých se snažíme dané externality řešit (Coaseho teorém, Pigoova daň). Další zmíněnou problematikou je otázka veřejných statků, které jsou charakterizovány těmito rysy: nezmenšitelnost, nevylučitelnost a nerivalita.
1. Co je příčinou tržních selhání? 2. Jaké znáte funkce státu? 3. Kdy dochází k vládním selháním? 4. Definujte Piqoovu daň. 5. Vysvětlete podstatu Coaseho teorému. 6. Co je to veřejný statek? 7. Jaké typy externalit znáte?
100
Pojmy k zapamatování
Pro zájemce
·
Funkce státu,
·
vládní a tržní selhání,
·
Piqoova daň,
·
veřejný statek,
·
černý pasažér,
·
pozitivní a negativní externalita,
·
nezmenšitelnost, nevylučitelnost a nerivalita,
·
Coaseho teorém,
·
smíšený statek.
Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, 1999. 2. Macáková, L. a kol. Mikroekonomie – základní kurs. Praha: MELANDRIUM, 2002. 3. Halásková, M., Kovář, J. Veřejná ekonomika a veřejná správa. Ostrava: VŠB-TU, EkF, 2004. (kap. č. 4)
101
POUŽITÁ LITERATURA 1. HALÁSKOVÁ, M., KOVÁŘ, J. Veřejná ekonomika a veřejná správa. Ostrava: VŠB-TU, EkF, 2004. (kapitoly č. 3,4) 2. HOLMAN, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, 1999. 3. MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie – základní kurs. Praha: MELANDRIUM, 2002. 4. MACÁKOVÁ, L., SOUKUPOVÁ, J. Mikroekonomie. Praha: VŠE, 1995. 5. MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie. Praha: 2003. 6. SIROVÁTKA, T. Politika pracovního trhu. Brno: MU, 1995. 7. SIROVÁTKA, T. Marginalizace na pracovním trhu. Brno: MU, 1997. 8. VLČEK, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, 2000. 9. VLČEK, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003.
102
