VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
Fakulta národohospodářská studijní obor: Hospodářská politika
Analýza možností využití nástrojů APZ u osob se symptomy sociální patologie (materiál pro workshop – březen 2010)
autor: Petr Juříček e-mail:
[email protected] datum: únor 2010
Úvod : Oblast státní politiky zaměstnanosti je v současné době jedno z nejaktuálnějších témat, neboť otázka zaměstnatelnosti je nejen stěžejní z hlediska ekonomického, ale také z hlediska sociálního. Tuto skutečnost navíc podtrhuje fakt, že za dobu existence Evropských společenství se otázka zaměstnanosti dostala z původní, spíše druhotné role, do středu pozornosti. Relevantní reálií je také skutečnost, že do dnešní doby nebyla otázka zaměstnanosti, resp. nastavení sociálně-politického prostředí pro realizaci práva na zaměstnání, vyřešena natolik uspokojivě, aby byla z dlouhodobějšího hlediska plně funkční a na základě zpětné vazby také náležitě efektivní. Právní úprava realizace práva na zaměstnání patří zcela nepochybně k zásadním a klíčovým otázkám dotýkajícím se většiny práceschopné populace, přičemž je jedno, jedná-li se o zaměstnance nebo zaměstnavatele. Jedná se o aktuální problematiku, a současně navíc také o problematiku velice obsáhlou a složitou. Popsat proto chci povahu práva na zaměstnání, její projekci do platné právní úpravy, spolu se souvisejícími faktory a s využitím analýzy odborné literatury v oblasti jednotlivých nástrojů aktivní politiky navrhnout možné využití u problematických skupin obyvatelstva, která vykazuje patologické sociální prvky. Úvodem je také potřeba uvést, že v průběhu posledních patnácti let došlo k výraznému posunu v nazírání na úlohu práva na práci (práva na zaměstnání v dnešním slova smyslu) a jeho pojetí. Navíc jsme v dnešní době přímými svědky změny úlohy státu v zabezpečování pomoci fyzickým osobám při realizaci jejich práva na ekonomickou aktivitu (ať již ve formě závislé práce nebo podnikatelské činnosti) a při ztrátě zaměstnání. Ruku v ruce s těmito skutečnostmi stále zřetelněji dochází a bude v budoucnu docházet k omezování neúčelné a neefektivní zaměstnanosti, což ve svém důsledku může vést ke zvyšování míry nezaměstnanosti. V této souvislosti je však vhodné konstatovat, že nezaměstnanost není považována za vážný ekonomický ani sociální problém, pokud se nestává masovou. Obvykle se totiž vychází faktu, že samotná existence nezaměstnanosti je vlastně přirozeným fenoménem a atributem svobodné společnosti, založené na tržních interakcích a pluralitních formách demokracie.1 Osobně si však nemyslím, že budoucí cíl většiny zemí (v dlouhodobém horizontu) spočívá v dosažení vysoké (absolutní) míry zaměstnanosti, jako spíše ve vyřešení otázky optimálního zapojení
jednotlivců
do
společensky
prospěšné
činnosti
a
související
redistribuci
vyprodukovaných hodnot, neboť již dnes je lidská společnost schopna řadu činností vykonávat vysoce efektivně, plně automaticky, bez nezbytnosti pracovního zapojení velkého počtu osob. Je proto otázkou, co dělat s volným časem, pokud se člověk stane zastupitelným výrobním faktorem.
1
Mareš, P., : Nezaměstnanost jako sociální problém, třetí rozšířené vydání, Sociologické nakladatelství, Praha 2002, str. 10.
2
Dopady neefektivní možnosti uplatnit právo na zaměstnání nemusí mít pouze ekonomický, popřípadě sociální dopad, ale můžou mít na konkrétního jedince také dopad psychologický. V požadované prezentaci není možné dostatečně vysvětlit tuto problematiku příliš do hloubky, ale chci pouze poukázat na aktuální chápání a faktickou realizaci práva na zaměstnání, na jeho provázanost s takovými instituty, jakými jsou například nezaměstnanost, státní politika zaměstnanosti apod. Tato práce se zabývá především státní politikou zaměstnanosti, kterou je potřeba považovat za jednu z nejvýznamnějších součástí sociální politiky státu a také jedním ze základních prvků hospodářské strategie každé vyspělé země. Řeší analýzu jednotlivých částí sociální politiky, jejím postavení v legislativním procesu a jednotlivými nástroji k dosažení procentuálního zvýšení zaměstnanosti. Výsledkem je pak využití získaných poznatků ve vyhodnocení aktuálních možností uplatnění jednotlivých nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti na specifické skupině osob, které vykazují známky sociálně patologických rysů, v důsledku kterých se dostávají do podmínek výkonu trestu odnětí svobody, tedy do procesu penitenciárního zacházení.2 1. Státní politika zaměstnanosti Politika zaměstnanosti je považována za jednu z nejvýznamnějších součástí sociální politiky státu a také jedním ze základních prvků hospodářské strategie každé vyspělé země. Je však nutné podotknout, že vlastní vymezení pojmu sociální politika je v současné době velmi nejednotné,3 neboť ji lze charakterizovat z různých pohledů a v různých úrovních. Je třeba konstatovat, že politika zaměstnanosti je (vedle politiky sociálního zabezpečení, zdravotní politiky a politiky bydlení) integrální součástí sociální politiky každého moderního demokratického státu. Tato skutečnost také jednoznačně vyplývá ze základních dokumentů Evropského společenství, kde je politika zaměstnanosti členských státu subsumována pod sociální politiku. V této souvislosti je proto vhodné alespoň v obecné rovině sociální politiku jako takovou definovat. Každá vyspělá společnost formuluje svou „sociální politiku“, která směřuje především k sociální ochraně občanů. Úspěšnost každé země závisí ve velké míře na ekonomické prosperitě země a na zájmu konkrétní vlády vytvářet a realizovat takovou koncepci sociální politiky, která na jedné straně ctí historické zvyklosti dané země a na druhé straně vnáší do formulovaných a již
2
Závěry nevyplývají z výzkumných šetření pro účely eseje, pouze reflektují komparaci získaných poznatků a mnohaleté zkušenosti s prací s vězněnými osobami. Píchová I., : K některým aktuálním otázkám zaměstnanosti, Masarykova univerzita, Brno 1995, str. 7.
3
3
zaběhnutých zásad nové prvky odpovídající té které historické situaci.4 Sociální politika je často vymezována jako soubor aktivit, které cílevědomě směřují k :
podpoře základních životních podmínek obyvatelstva jako celku, respektive určitých skupin obyvatelstva
k zabezpečení udržování „sociální suverenity“ a „sociálního bezpečí“ v rámci daných hospodářských a politických možností dotyčné země.5 Státní politika zaměstnanosti (Brožová, 2003) usiluje o dosažení rovnováhy mezi
nabídkou a poptávkou po pracovních silách, a o produktivní využití pracovních sil. Jejím tvůrcem je stát, který dále spolupracuje s dalšími subjekty činnými na trhu práce. Těmito subjekty jsou zaměstnavatelé, odborové organizace s územními samosprávnými celky, profesními organizacemi atd. V souvislosti se vstupem ČR do EU se jako nutnost jeví také součinnost a provázanost s ostatními politikami (tj. provázanost hospodářské, sociální a vzdělanostní politiky). Jako nejvýstižnější pro definování sociální politiky lze použít definici,6 dle které se sociální politikou rozumí cílevědomá činnost státu a jeho orgánů, zaměstnavatelů, odborů, obcí, občanských a jiných iniciativ, náboženských společností, rodiny i jedinců a dalších subjektů, která směřuje k vytváření vhodných podmínek pro všestranný rozvoj jedince a tím také společnosti jako celku. Sociální politika tedy má vytvářet předpoklady pro rovnoprávné uspokojování mnohostranných, společností uznávaných potřeb lidí, ze společenských zdrojů a společenskými prostředky s přihlédnutím k podílu jednotlivce na sociálně-ekonomickém rozvoji.7 Je nezpochybnitelná skutečnost, že pro účinnou sociální politiku je nezbytná výkonná ekonomika, a tedy i účinná hospodářská politika, neboť úspěšná hospodářská politika zajišťuje ve značné míře ekonomickou základnu pro rozvoj sociální politiky a rozšiřuje tak možnosti pro její další zkvalitnění. Tato zákonitost však platí také v obráceném směru, neboť účinná a efektivní sociální politika má pozitivní vliv na realizaci záměrů hospodářské politiky, čímž hospodářská politika nachází v sociální politice zdroje a impulsy pro další příznivý rozvoj. Tato zákonitost logicky plyne ze skutečnosti, že člověk (jakožto nositel pracovní síly) je stěžejním faktorem, který aktivizuje další růstové faktory. Opačně však tato zákonitost již neplatí. Navíc v dnešní době je
4
Brdek M., Jírová H., : Sociální politika v zemích EU a ČR, CODEX Bohemia s.r.o., Praha 1998, str. 13. Sociální suverenitu a sociální bezpečí lze považovat za základní obecné charakteristiky postavení člověka v životě, o němž vědomě či podvědomě usiluje každý jedinec a v určité míře i společnost. Zajišťuje také vedení sociálně přijatelného a do budoucna otevřeného života, podporuje aktivní postoje jedinců a stabilitu a prosperitu společnosti. Viz Krebs V. a kolektiv, : Sociální politika, CODEX Bohemia s.r.o., Praha 1997, str. 20. 6 Galvas, M., Gregorová, Z., : Sociální zabezpečení, Masarykova univerzita, Brno 2000, str. 13. 7 Galvas, M. a kolektiv, : Pracovní právo, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2001, str. 321. 5
4
tento „prorůstový faktor“ – člověk, účastníkem předvýrobních fází – vědy výzkumu a technického rozvoje. Státní politika zaměstnanosti, jak uvádí Krebs (2007), je od roku 1993 (na základě zákona č.589/1992 Sb., o sociálním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) financována na principu pojištění zavedením plateb příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, placeným zaměstnanci, zaměstnavateli a osobami samostatně výdělečně činnými. Finanční prostředky pro realizaci politiky zaměstnanosti jsou součástí státního rozpočtu a kapitoly MPSV. Především finanční náročnost, rozsah politiky a tím i její efektivnost je otázkou problematickou a často diskutovanou. 2. Politika zaměstnanosti Politika zaměstnanosti realizovaná v dnešní době většinou vyspělých států vychází z pojetí práva na práci jako jednoho ze základních sociálních práv, a také z předpokladu, že podpora plné a produktivní zaměstnanosti za situace umožňující svobodnou volbu povolání, je efektivním prostředkem k praktickému uskutečňování těchto práv. Nejčastěji bývá politika zaměstnanosti definována jako cílevědomá činnost státu, zaměstnavatelů, odborů a dalších relevantních sociálních partnerů, spočívající v regulaci a řešení problémů trhu práce, jejímž cílem je dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti.8 Politika zaměstnanosti tedy z povahy věci směřuje k vyrovnání poptávky po pracovní síle a její nabídky na trhu práce, a zároveň také k odstranění možných negativních dopadů na jednotlivce v rámci existujícího trhu práce. Právě uvedená definice však obsahuje částečný protimluv, neboť vyrovnání nabídky a poptávky v žádném dynamickém systému (což trh práce bezesporu je) nelze z dlouhodobého hlediska docílit. Pokud by se tak stalo a rovnovážný stav by se podařilo dlouhodobě dosáhnout, pak by tato skutečnost pouze signalizovala nezdravé sociální prostředí, kde nevznikají nové pracovní příležitosti, kde lidé neprojevují žádnou aktivitu, setrvávají na svých pozicích a ekonomický rozvoj by se jako takový zastavil. Tato situace je samozřejmě pouze čistě teoretická. Cílem tedy spíše je (popřípadě by mělo být) dosažení přiměřené oscilace kolem optimálního stavu, a to v takovém rozpětí, které nebude působit asociálně, ale bude jednotlivce motivovat k hledání pracovního uplatnění. I přes právě uvedené se však lze v zákoně o zaměstnanosti hned v ustanovení § 1 dočíst, že cílem politiky zaměstnanosti je (vedle dalšího) dosažení plné zaměstnanosti. Toto ustanovení je však třeba považovat pouze za proklamativní zásadu mající zejména politicko-právní obsah.9
8
Galvas, M. a kolektiv, : Pracovní právo, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2001, str. 134. Obdobné ustanovení obsahoval také předchozí zákon o zaměstnanosti, a to zákon č. 1/1992 Sb., který v ustanovení § 3 definoval státní politiku zaměstnanosti (vedle dalšího) jako činnost směřující k dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách.
9
5
Navíc je také třeba konstatovat, že politika zaměstnanosti není navýsost autonomní činnost, ale naopak se jedná o kroky, které je nezbytné koordinovat v souladu s probíhajícími systémovými a strukturálními změnami každé moderní ekonomiky. 2.1. Legislativní vymezení aktivní politiky zaměstnanosti v právní úpravě ČR Aktivní politika zaměstnanosti byla poprvé v českém právním řádu vymezena až novelou původního zákona o zaměstnanosti č. 220/2002 Sb., přestože již řada právních předpisů s tímto pojmem výslovně počítala.10 Dle ustanovení § 3 odst. 3 původního zákona o zaměstnanosti ve znění uvedené novely se aktivní politikou zaměstnanosti rozuměl souhrn opatření směřující k zajištění rovnováhy na trhu práce. V rámci této politiky mohlo Ministerstvo práce a sociálních věcí a jednotlivé úřady práce přispívat na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti definované v zákoně o zaměstnanosti, popřípadě zvláštními právními předpisy a na programy a opatření regionálního a celostátního charakteru včetně mezinárodních programů zaměstnanosti. V této souvislosti je však nutné podotknout, že řada odborníků výše uvedenému vymezení vytýkala nedostatečnou určitost, neboť pojem „se rozumí“, který byl použit v § 3, odst. 3 je značně neurčitý. Tuto připomínku odstranil až nový zákon o zaměstnanosti, který v ustanovení § 104, odst. 1 zákona aktivní politiku zaměstnanosti definoval jako souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Zákonodárce tedy rozumně upustil od nereálné „plné zaměstnanosti“ a realisticky reflektoval pouze na „maximální možnou úroveň zaměstnanosti“. Navíc uvedený zákon ještě jednotlivé nástroje aktivní politiky demonstrativně vyjmenovává. 2.2. Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti V souvislosti s realizací státní politiky zaměstnanosti dochází velice často k rozlišování politiky zaměstnanosti na : •
aktivní politiku zaměstnanosti („APZ“) a
•
pasivní politiku zaměstnanosti („PPZ“)
Zatímco aktivní politika zaměstnanosti je zaměřena (jak již plyne za samotného pojmu) na vytváření reálných podmínek pro dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po práci, především pak aktivním působením úřadů práce spolu s využitím všech způsobů motivace k zařazení dočasně nezaměstnaných osob do zaměstnání, pasivní politika zaměstnanosti potom představuje zejména aktivity úřadů práce v souvislosti se zprostředkováním zaměstnání uchazečům o zaměstnání, a dále hmotné zabezpečení těchto uchazečů před nástupem do 10 Například zákon č. 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek (§1), jednotlivé zákony o státním rozpočtu pro léta 1998, 1999, 2000, 2001, nebo nařízení vlády č. 359/2000 Sb., o použití části příjmů Pozemkového fondu České republiky k realizaci Programu obnovy venkova apod.
6
zaměstnání. V této souvislosti je také vhodné poznamenat, že v devadesátých letech minulého století se nekladl takový důraz na aktivní politiku zaměstnanosti jako nyní. Státní politika zaměstnanosti se většinou spokojovala pouze s omezeným využíváním aktivní politiky zaměstnanosti, která však byla na druhé straně bohatě kompenzována „štědrostí“ politiky pasivní. Aktivní politika zaměstnanosti je nedílnou součástí státní politiky zaměstnanosti. Její význam je možné spatřovat v jejím přístupu k nezaměstnanosti. U nezaměstnanosti upřednostňuje preventivní a aktivních opatření před pasivním přístupem, ve kterém uchazeč o zaměstnání pouze pobírá dávky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti. Durdisová (2005, s.67) definuje aktivní politiku takto: „ aktivní politika je souhrn opatření a nástrojů, jejíchž cílem je zabezpečit maximální možnou zaměstnanost souběžně se snahou zajistit individuální přístup k uchazečům o zaměstnání“. Součástí aktivní politiky zaměstnanosti (Durdisová, 2005) jsou také cílené programy k řešení zaměstnanosti, čímž se rozumí soubor opatření zaměřených ke zvýšení možnosti fyzických osob nebo jejich skupin uplatnit se na trhu práce a jejich cílem je řešit problémy zaměstnanosti v obecním, okresním či větším charakteru, včetně mezinárodních programů. Srovnáme-li právo na zaměstnání a na práci, pak můžeme sledovat určité rozdíly. Prací si občan zajišťuje obživu buď výkonem zaměstnání nebo jako soukromý podnikatel (osoba samostatně výdělečně činná) a tím je možno naplnit právo na práci. Pozitivní vliv má jak na osobu nezaměstnaného, tak na celou společnost. Nezaměstnanému pomáhá na trhu práce získat zaměstnání nebo alespoň zvýšit jeho zaměstnatelnost, přispívá k zapojení jednotlivých skupin uchazečů o zaměstnání, kterým poskytuje také široký rozsah poradensko-informačních služeb. Ze společenského hlediska snižuje finanční náročnost státního rozpočtu na pasivní politiku zaměstnanosti, na sociální dávky, podněcuje hledání nových forem a metod využívání lidských zdrojů, podporuje zřizování nových pracovních míst poskytováním příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání i uchazečům samotným. V neposlední řadě rovněž připívá k návratu prostředků zpět do rozpočtu ve formě odvodu daní a poplatků.11 3. Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti K ekonomickým nástrojů sociální politiky lze zahrnout všechna opatření, která ovlivňují získávání a přerozdělování zdrojů tak, aby bylo dosaženo zamýšleného cíle. Na jednom pólu je to „neviditelná ruka trhu“, na druhém administrativní, netržní formy získávání a distribuce zdrojů, které jsou politickým výrazem jiných než ekonomických hodnot a kriterií.
11
http://www.strukturalni-fondy.cz/jpd3/4-1-priorita-1-aktivni-politika-zamestnanosti [cit.7.2.2008]
7
Vývoj trhu práce v ČR byl koncem devadesátých let poznamenán značným obratem. V důsledku ekonomické recese došlo ke zrychlení procesu restrukturalizace a míra nezaměstnanosti začala významně růst. Na rychle rostoucí nezaměstnanost politika státu reagovala větším důrazem na podporu aktivní politiky zaměstnanosti, která se začala jevit jako jeden z možných účinných nástrojů boje proti nezaměstnanosti. Ze společenského hlediska snižuje finanční náročnost státního rozpočtu na pasivní politiku zaměstnanosti, na sociální dávky, podněcuje hledání nových forem a metod využívání lidských zdrojů, podporuje zřizování nových pracovních míst poskytováním příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání i uchazečům samotným. V neposlední řadě rovněž přispívá k návratu prostředků zpět do rozpočtu ve formě odvodu daní a poplatků.12 Aktivní politiku zaměstnanosti realizují v ČR úřady práce řízené Správou služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Úřady práce aktivní politiku trhu realizují v souladu s platnými právními předpisy, metodickými pokyny, s cíly stanovenými Správou služeb zaměstnanosti na daný rok, s ohledem na specifické podmínky na regionálním trhu práce, na strukturu uchazečů o zaměstnání v evidenci úřadu práce a na objem přidělených finančních prostředků v rámci schváleného státního rozpočtu.13 Změny na českém trhu práce, jejich důsledky na nezaměstnanost a vstup ČR do Evropské unie si vynutily nejen změnu celkového pojetí APZ v ČR, ale také nástrojů, jimiž je realizována. Významný byl v tomto směru rok 2004, kdy kromě již existujících nástrojů (rekvalifikace, investiční pobídky, VPP, SÚPM a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program), byl nově zaveden příspěvek na zapracování, překlenovací příspěvek, příspěvek na dopravu, cílené programy k řešení nezaměstnanosti. Programy APZ jsou slaďovány Správou služeb zaměstnanosti a realizovány jednotlivými úřady práce na úrovni okresů, základem pro realizaci těchto programů jsou „Programy realizace APZ“ pro příslušný rok.14 Nástroji, jimiž je realizována aktivní politika zaměstnanosti v ČR, jsou především: •
rekvalifikace,
•
investiční pobídky,
•
veřejně prospěšné práce (VPP),
•
společensky účelná pracovní místa (SÚPM),
•
překlenovací příspěvek,
•
příspěvek na dopravu zaměstnanců,
12
http://www.strukturalni-fondy.cz/jpd3/4-1-priorita-1-aktivni-politika-zamestnanosti [cit.7.2.2008] http://www.strukturalni-fond.cz/oprlz/1-2-1-aktivni-politika-zamestnanosti [cit.7.2.2008] 14 http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace [cit.8.2.2008] 13
8
•
příspěvek na zpracování,
•
příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.15
Opatření aktivní politiky zaměstnanosti dále zahrnují: • poradenství, které provádí nebo zabezpečují úřady práce za účelem zjišťování osobních a kvalifikačních předpokladů fyzických osob pro volbu povolání, pro zprostředkování vhodného zaměstnání, pro volbu přípravy k práci osob se zdravotním postižením a při výběru vhodných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, • podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, • cílené programy k řešení zaměstnanosti. Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti lze rozdělit na nástroje určené: a) pro zaměstnavatele:16 •
příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa,
•
veřejně prospěšné práce,
•
příspěvek na zapracování,
•
rekvalifikace zaměstnanců,
•
příspěvek na dopravu zaměstnanců,
•
příspěvek na zřízení nebo provoz chráněných dílen a chráněných pracovišť a chráněných pracovních míst,
•
příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.
b) pro uchazeče o zaměstnání:17 •
přípěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa osobou, která hodlá začít vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,
•
překlenovací příspěvek,
•
rekvalifikace,
15
Zákon č.435/2004Sb. , o zaměstnanosti, v platném znění Na příspěvky nemá zaměstnavatel právní nárok a zákon nestanovuje přesnou výši příspěvků, pouze jejich maximální hranici. 17 Příspěvky pro uchazeče o zaměstnání slouží především pro zvýšení zaměstnanosti a to formou podpory samostatné výdělečné činnosti. Uchazeč stejně jako zaměstnavatel o poskytnutí příspěvků musí nejprve zažádat a k žádosti doložit, že nemá daňové nedoplatky, nedoplatky pojistného, penále na veřejném zdravotním pojištění nebo sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, potvrzení o bezdlužnosti od finančního a celního úřadu. Žadatel musí splnit podmínky pro poskytnutí příspěvku stanovené v zákoně o zaměstnanosti. Stejně jako je tomu u zaměstnavatele, zákon stanovuje pouze maximální hranici příspěvků a lze je poskytnout jen na základě písemné dohody mezi úřadem práce a uchazečem. 16
9
•
příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa osobou, která hodlá začít vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.
4. Možnosti využití nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti u osob se symptomy sociální patologie Zabýváme-li se možnostmi praktického využití jednotlivých nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti u osob s prvky sociální patologie, lze využít pouze část nástrojů, které v obecné rovině definuje odborná literatura. Analýza vychází jednak ze znalosti problematiky aktivní politiky zaměstnanosti, a navíc z empirického zkoumání problematiky penitenciárního zacházení18 s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody19, které vykazují prvky asociálního chování20 či jsou celkově „nakaženy“ určitou mírou sociální patologie a je u nich zapotřebí následná socializace. Socializace je podle Vítkové (2004) „přijetí rolí společnosti, do kterých se jedinec narodil, které mu osud do života dal a které musí v životě tzv. hrát“. V jejím průběhu je nutné se seznámit se svojí společenskou rolí, která je zpravidla řízena určitou normou. Norma je pak pojetím vhodného chování, které očekává většina dané společnosti. Aplikovat nástroje aktivní politiky u sociálně narušených osob, uváděné v příslušných právních úpravách o kterých zde bylo hovořeno, lze vzhledem k jejich specifikaci pouze částečně. Zúžené možnosti jsou pochopitelně dány specifickou osobnostní anamnézou a komplexním osobnostním profilem. Vzhledem k detailní znalosti prostřední sociálně patologických jedinců si dle mého názoru mohu dovolit analyzovat možnosti využití vybraných nástrojů APZ.
4.1. Rekvalifikace Odborná literatura v obecné rovině definuje rekvalifikaci jako důležitou součást aktivní politiky zaměstnanosti. Rekvalifikací se rozumí udržení, obnova či rozšíření stávající kvalifikace nebo získání kvalifikace nové. Rekvalifikací je i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění 18
Jedná se o komplexní posouzení jedince pro proces penitenciární péče, a to z hlediska fyziologického (zdravotního), psychologického a sociálního. Významnou součástí je kooperace týmových specialistů a výsledek pak tvoří odborná penitenciární diagnóza. 19 Penitenciární proces a tedy snaha o korekci chování dosažení trvalých změn v životním způsobu delikventních jedinců je z hlediska diagnostiky uzavírán vyšetřením před ukončením trestu odnětí svobody a propuštění z věznice. 20 Asociální chování – jedná se o rozpor se společenskou morálkou vzhledem k nedostatečnému nebo dokonce chybějícímu sociálnímu cítění. Je již spojeno s patologickým obrazem, ale ještě nezpůsobuje destrukci mimo osobnost postiženého. Porušuje společenské normy, normy morálky dané společnosti, avšak nepřekračuje právní předpisy. Projevy jsou charakteru setrvalého, s častou frekvencí a vesměs bývá patrný vzestupný trend tohoto chování. Dopad takového chování výrazně ovlivňuje samotného jedince. Následná náprava tohoto chování vyžaduje speciálně pedagogický přístup, nejen ve formě poradenské, ale jedná se již i o ústavní péči ve speciálně výchovných zařízeních. Do této kategorie patří záškoláctví s výrazným počtem zameškaných hodin v rámci výuky, útěkovost a toulavost s kratší či delší dobou odloučení od rodiny, či náhradní instituce, sebepoškození, autoagrese, autodestrukce, tetování, sebezraňování, polykání cizích předmětů, předstírání nemoci, sebevražedné pokusy (suicidum). Společně se společenským vývojem se zde řadí i alkoholismu, tabakismus, toxikomanie. Efektivním, lépe již nezbytným řešením, je spolupráce v podobě ústavní péče ve výchovných zařízeních či psychiatrických léčebnách.
10
fyzické osoby, která doposud žádnou kvalifikaci nezískala. Rekvalifikaci může provádět pouze akreditované zařízení, které má akreditované vzdělávací programy MŠMTV a zajišťuje ji úřad práce příslušný podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání.21 Obecně jsou realizovány rekvalifikace:22 •
specifické (vč. programů rozšiřujících kvalifikaci), směřují zejména vůči osobám, které mají horší vzdělání s cílem změnit kvalifikaci podle požadavků konkrétního zaměstnavatele;
•
nespecifické, které jsou zaměřeny především na osoby, které mají dobrou úroveň vzdělání, ale chybí jim kontakt s pracovním trhem, nevěří si, chybí jim určité pracovní dovednosti;
•
motivační (neboli „předrekvalifikace“, „resocializace“), jsou směřovány především k problematickým, obtížně zaměstnatelným a dlouhodobě evidovaným uchazečům o zaměstnání, s nutností na ně navazujících dalších programů. Při určování druhu a rozsahu rekvalifikace úřad práce přihlíží k dosavadní kvalifikaci,
zdravotnímu stavu, schopnostem a zkušenostem uchazeče.23 Rekvalifikace je chápána jako účelná, pokud se uchazeč rozhodne pro kvalifikaci, pro kterou na trhu práce jsou pracovní místa, popř. kvalifikaci, které se s ohledem na budoucí vývoj jeví jako perspektivní. Také pokud uchazeč24 má závazný příslib zaměstnavatele o přijetí do pracovního poměru po absolvování rekvalifikace nebo pokud se uchazeč o zaměstnání zaváže, že po skončení rekvalifikace zahájí samostatnou výdělečnou činnost, jejíž výkon je touto rekvalifikací podmíněn.25 Zájemcům o zaměstnání, kteří jsou evidováni úřadem práce a jsou ohrožení na trhu práce, může úřad práce zprostředkovat rekvalifikační kurz. Na rozdíl od uchazečů o zaměstnání, jim nenáleží podpora při rekvalifikaci, ani výdaje s ní spojené.26 Finanční zajištění za uchazeče nebo zájemce o zaměstnání, který byl do rekvalifikace zařazen úřadem práce, hradí náklady rekvalifikace úřad práce v plné výši. Již v podmínkách penitenciárního zacházení jsou k dosažení odpovídající kvalifikace vězněných osob využívány rekvalifikace ve spolupráci s privátními akreditovanými institucemi. Přihlédnout je nutné k faktu, že kvalifikační a mentální úroveň skupiny sociálně-patologických 21
§108 zákona č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti, http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/z_435_2004, [cit.8.2.2008] SIROVÁTKA,T. a kol.: Hodnocení efektivity programů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR. Praha, VÚPSV- výzkumné centrum Brno, 2006. 257s. ISBN 80-87007-06-9. s.57. Dostupné na WWW:http://www.vupsv.cz/Fulltext/vz_187.pdf 23 http://portal.mpsv.cz/sz/local/ot_info/rekvalifikace [cit.12.2.2008] 24 Uchazeč, který se účastní rekvalifikace zabezpečované úřadem práce, má nárok na podporu při rekvalifikaci, která se poskytuje po celou dobu rekvalifikace ve výši 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého dosáhl ve svém posledním zaměstnání. Maximální výše podpory při rekvalifikaci přitom může dosáhnout 0,65 násobku průměrné mzdy. Uchazečům o zaměstnání může úřad práce navíc přispět i na některé prokázané nutné náklady spojené s rekvalifikací (např. jízdné nebo stravné). 25 http://portal.mpsv.cz/sz/local/zl_info/pro_verejnost/rekvalifikace [cit.12.2.2008] 26 http://portal.mpsv.cz/sz/local/fm_info/fm_podpora_zam/kriteria_rekvalifikace [cit.12.2.2008] 22
11
osob je všeobecně nízká, která je způsobena slabou inteligenční vybaveností a současně komplikovanou rodinnou situací. Neprobíhá ve spolupráci s úřady práce, což je v současné praxi chybné. Jako specialistu na problematiku zacházení s osobami s asociálními prvky chování zde shledávám výraznou absenci rekvalifikací založenou právě na spolupráci právě s úřady práce. Kooperace s privátními skupinami totiž obnáší vysoké náklady na realizaci dané rekvalifikace. V případě spolupráce s úřadem práce v návaznosti na hledání zaměstnání ihned po přechodu vězněných osob do civilního sektoru by pak znamenalo efektivnější, opětovné zařazení člověka do společnosti. Podstatou této spolupráce se, dle mého názoru, jeví pouze zahájení efektivních jednání v dané problematice, která by vedla k dohodě o možné spolupráci. V případech, kdy by absolvent dohodnutou rekvalifikaci ukončil a navázal by na ni konkrétním pracovním vztahem, znamenalo by to pak daleko efektivnější využití vložených finančních prostředků.
4.2. Investiční pobídky Investiční pobídky, jako jeden z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, jsou určené pro zaměstnavatele, kterému bylo vydáno rozhodnutí o příslibu investiční pobídky. Investiční pobídky v gesci MPSV jsou poskytovány v souladu se zákonem č.72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje všeobecné podmínky a zákonem č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti a nařízením vlády č. 515/2004 Sb.ve znění dalších novel, a nařízení č.578/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace a školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek.
Systém investičních pobídek zahrnuje: • Investiční pobídky v gesci MPSV; • Rámcový program na podporu technologických center a strategických služeb; • Program na podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností.27
Prostřednictvím investičních pobídek, jako nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, na základě rozhodnutí o příslibu investiční pobídky, se hmotně podporuje: a) vytváření nových pracovních míst, b) rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců.
27
http://www.portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/rok2006/Analzya0612.pdf, [cit.13.2.2008], s.63-65
12
Účelem tohoto nástroje je podpořit tvorbu nových pracovních míst a rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců.28 Nástroj v podobě investičních pobídek lze realizovat především v oblasti tvorby nových pracovních míst a také na úrovni rekvalifikací nebo školení nových pracovníků. Je možné si velmi dobře představit i systém provázanosti těchto opatření přímo do podmínek výkonu trestu odnětí svobody. V kooperaci se samotným managementem českých věznic lze při dodržení všech bezpečnostních opatření tyto efektivní nástroje realizovat jednak v prostředí věznice a současně lze tuto činnost zajišťovat prostřednictvím pedagogických kvalifikací odborného personálu. Z ekonomického pohledu finanční náročnosti na realizaci uvedených aktivit, by mohlo dojít k určité fúzi finančních prostředků vyčleněných, jak pro příslušné úřady práce, tak finanční prostředky z rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, které těmito prostředky naplňuje zákon č.169/1999Sb o výkonu trestu ve smyslu vzdělávání odsouzených. 4.3. Veřejně prospěšné práce Veřejně prospěšné práce (VPP) jsou krátkodobou, tj. sezónní pracovní příležitostí, kterou vytváří zaměstnavatel nejdéle na dobu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců ode dne sjednaného nástupu uchazeče o zaměstnání na tyto práce.29 Veřejně prospěšné práce mají podobu nekvalifikované práce, která zahrnuje například úklid v obcích, údržbu zeleně a komunikací, údržbu sportovních areálů, zlepšení životního prostředí pro obce, státní nebo jiné obecně prospěšné instituce, ale mohou mít i podobu charitativní nebo sociální pomoci.30 Zřizování VPP upravuje zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti a vyhláška č. 518/2004Sb. Z hlediska sociálně patologických osob, je nutné na tento institut nahlížet velmi citlivě. Zákon č.140/1969Sb., trestní zákon31 upravuje tento institut jako formu trestu ukládaného soudem. V případě páchané trestné činnosti, která nevykazuje známky vysoké společenské nebezpečnosti, je tato forma tzv. alternativních trestů využívána velmi často, avšak jeho efektivita, dle mého názoru často selhává. Dílčí výzkumy v rámci české vězeňské služby totiž dokazují, že většina pachatelů trestné činnosti, kteří mají uložen tento druh trestu, tyto VPP nevykonávají a přechází tak, po vyhodnocení tzv. neúčelnosti tohoto trestu přímo do podmínek nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tento jev způsobuje jednoznačně nevypěstovaný pracovní návyk osob s patologickými rysy, či se sklony k asociálnímu chování a také jejich nízká všeobecná odpovědnost ke stanoveným povinnostem. Ani samotná „hrozba“ nepodmíněného trestu je neodradí, aby tento institut (ustanovený trestním kodexem) zneužili. 28 Hmotné podpory mohou být poskytnuty zaměstnavateli, který vytváří nová pracovní místa nebo na rekvalifikaci nebo školení nových zaměstnanců a to pouze v územní oblasti, ve které je průměrná míra nezaměstnanosti (za dvě ukončená pololetí předcházející datu předložení záměru zaměstnavatele získat investiční pobídky) rovna nebo nad průměrem míry nezaměstnanosti v ČR. 29 Vyhláška č. 35/1997 Sb., http://portal.mpsv.cz/sz/local/op_info/dotace/vpp [cit.16.2.2008] 30 http://portal.mpsv.cz/sz/local/pe_info/informace_o_apz/informace_o_vpp [cit.16.2.2008] 31 od 1.1.2010 novelizován zákonem č. 306/2009, trestní zákoník
13
V rámci hodnocení nabízených nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti neshledávám tedy tento nástroj jako efektivní. V případě skutečného využití uvedených nástrojů je nutné provádět velmi detailní vyšetření osobnostních charakteristik osob, kterým by tyto VPP byly umožňovány. Bez uvedené selekce by pak musel být intenzivní formou využíván výrazný motivační prvek, který by napomohl zvýšit pracovní disciplínu u jedinců zařazených do programu VPP. 4.4. Společensky účelná pracovní místa Společensky účelná pracovní místa jsou nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti určeným jak pro zaměstnavatele, tak pro uchazeče. Společensky účelná pracovní místa (SÚPM) zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání vedenými v evidenci úřadu práce, které nelze zaměstnat jiným způsobem. Těmito uchazeči jsou především osoby, kterým je při zprostředkování zaměstnání věnována zvýšená pozornost (§33 zákona o zaměstnanosti). Společensky účelným pracovním místem je také pracovní místo, které po dohodě s úřadem práce zřídil uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti.32 Zřizování a vyhrazování SÚPM upravuje zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti a vyhláška č. 518/2004 Sb. SÚPM jako nástroj uplatnitelný na podmínky výkonu trestu odnětí svobody lze využít v plné míře. Nutné je však podotknout, že jsou tyto možnosti využívány velmi zřídka. I přes vhodné podmínky pro větší skupinu osob, které byly umístěny do prostředí věznice jsou obsazovány spíše s osobami s tzv. „čistým“ trestním rejstříkem. Dále je třeba uvést, že samotná disciplína hledání pracovního uplatnění u osob po VTOS je velmi nízká a tito jedinci nedůsledně využívají možnosti a nabídky úřadů práce. Řešení je možné vidět podobně jako v případě realizace rekvalifikací, již v průběhu VTOS. Uvedená spolupráce a součinnost by pak vytvářela větší možnost kontroly nad osobami po propuštění.
4.5. Pracovní místo zřízené uchazečem o zaměstnání (SÚPM-SVČ) Zřídit SÚPM-SVČ může i osoba, která je vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a která se v době evidence rozhodne zahájit samostatnou výdělečnou činnost a zajistit si tak zaměstnání, které by jinou formou nalézt nemohla.
32
http://portal.mpsv.cz/sz/local/op_info/dotace/supm [cit.19.2.2008]
14
Poskytnutí příspěvku33 je v tomto případě podmíněno například tím, že žadatel je uchazečem o zaměstnání, tzn. je evidován na úřadě práce v evidenci uchazečů, a to až do data zahájení podnikatelské činnosti, které je uvedeno v dohodě, kterou úřad práce s žadatelem sjednává, žadatel ke své žádosti navíc musí připojit podnikatelský záměr.34 Vzhledem k faktu, že osoby u kterých byly zjištěny (potvrzuje to samotné odsouzení) disociální, mnohdy až antisociální postoje, ztratily možnost využívat případné podnikatelské záměry, či fungovat jako osoby samostatně výdělečně činné. V praxi tedy lze formu SÚPM-SVČ běžně efektivně realizovat, avšak s přihlédnutím na uváděnou skutečnost. Omezení, která soud vydává i po propuštění z VTOS jsou závazná, což se vztahuje i ve smyslu využívání nástrojů ke zvýšení zaměstnanosti obyvatelstva.
4.6. Příspěvek na zapracování Příspěvek může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním podepsané písemné dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, kterému úřad práce věnuje zvýšenou péči (§33 zákona o zaměstnanosti).35 V současné době je tento model podpory běžný i v prostředí odborného zacházení, finančním zdrojem jsou však především prostředky z Evropských strukturálních fondů či fondu Soudržnosti. Finanční příspěvek zahrnuje především náklady spojené se vzdělávací fází, následnou rekvalifikací a konečnou fází hledání pracovního zařazení, které je založeno právě na finančním benefitu privátnímu subjektu, který je povinen na předem dohodnuté časové období zajistit práci jedinci zařazenému do programu v dosažené kvalifikaci.
4.7. Pracovně profesní poradenství Je formou poradenství, ve které dochází k výměně informací mezi poradcem a klientem, jehož cílem je vyřešit problémy související se zaměstnáním. Uskutečňuje se jako skupinové poradenství (Job kluby, informační schůzky) nebo individuální poradenství (poradenský pohovor, profesně-bilanční diagnostika, individuální akční plán).36 Tato forma podpory je zcela legitimní a je možné ji plně využít ve všech směrech. Poradenství je využíváno v rámci interních metodických postupů. Spolupráce s odborníky z institucí zabývajících se zvyšováním kvalifikace 33 Doba a výše příspěvku může činit maximálně 4 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku s přihlédnutím k nákladům podnikatelského záměru a výší vlastních vynaložených prostředků. 34 Dohoda o poskytnutí příspěvku musí být mezi uchazečem a úřadem práce uzavřena před termínem zahájení podnikání a k tomuto datu je uchazeč vyřazen z evidence úřadu práce. 35 Příspěvek lze poskytnout jednorázově, a to zpětně za sjednané období, nejdéle na dobu 3 měsíců a na zapracování jednoho uchazeče může měsíčně dosáhnout maximálně poloviny minimální mzdy. 36 http://portal.mpsv.cz/sz/local/op_info/poradenstvi, [cit.2.3.08]
15
a pracovně právní osvětou u složitě společensky zařaditelných osob je vždy značnou výhodou, již ve fázi výměny aktuálních informací na poli zaměstnanosti. 4.8. Informační a poradenské středisko pro volbu povolání (IPS) Jeho služby jsou určeny pro studenty základních a středních škol, rodičům, uchazečům o zaměstnání, zájemcům o zaměstnání, zaměstnavatelům, tj. široké veřejnosti. Může mít charakter individuálního nebo skupinového poradenství.37 Jako forma poradenství sehrává důležitou úlohu jako prevence nezaměstnanosti. Na základě schopností a dovedností osoby a s ohledem na poptávku na trhu práce, může doporučit vhodný obor nebo školu, jejíž dokončení bude spojeno s dobrými vyhlídkami na pracovní uplatnění. Pracovně profesní poradenství a případná spolupráce s informačním a poradenským střediskem pro volbu povolání lze zahrnout do vysoce efektivních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. V reálných podmínkách tato možnost pro vězněné osoby není, ale je nahrazována prostřednictvím odborného poradenství ze strany pedagogických a sociálních pracovníků. Přínosem by zajisté mohla být spolupráce pracovníků IPS s odborným personálem zajišťující výkon trestu odnětí svobody na jejich zvyšování kvalifikace a znalostí v uvedené problematice. Personál věznic by pak následně efektivně využil tyto znalosti přenosem na vězněné osoby. Závěr: Vstup ČR do Evropské unie znamenal zásadní změnu jak pro společnost, tak pro občana. Členství v unii má pro naši zemi své přínosy, ale je spojeno také s povinnostmi. Evropská unie ve snaze čelit stárnutí populace, nedostatku pracovních příležitostí a nízké zaměstnanosti, stanovila priority, které mají tyto negativní trendy pomoci snižovat. Hlavním nástrojem tohoto úsilí se stala i Evropská strategie zaměstnanosti, s úkolem koordinovat snahu členských států z hlediska cílů a nástrojů se záměrem dosáhnout společných výsledků v oblasti trhu práce. Nutnost harmonizace se nevyhnula ani aktivní politice zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti je důležitou součástí státní politiky zaměstnanosti, její přínos v boji proti nezaměstnanosti je jak ekonomický, tak sociální, jak společenský, tak individuální. Z ekonomické stránky pomáhá snižovat státní výdaje, tvorbou pracovních příležitostí přispívá k návratu prostředků do státního rozpočtu ve formě daní, navíc dává nezaměstnaným možnost zlepšit svoji finanční situaci. Kromě ekonomického přínosu je nepřehlédnutelný její přínos 37
http://portal.mpsv.cz/sz/local/mo_info/porad/ips [cit.26.2.08]
16
společenský a sociální. Hlavním efektem APZ, který je důležitý pro společnost, je počet osob, které pomocí ní byly navráceny zpět do pracovního procesu. V souvislosti se situací na trhu práce můžeme konstatovat, že přetrvávajícím problémem naší země je dlouhodobá nezaměstnanost, strukturální nesoulad mezi nabídkou a poptávku na trhu práce a výrazné regionální rozdíly. V tomto ohledu se začíná APZ jevit jako vhodný prostředek k navrácení do pracovního procesu především pro nezaměstnané, jejichž kvalifikace, snižují jejich šance na uplatnění na volném trhu práce. Programy realizované APZ v ČR lze obecně rozlišit na programy zaměřující se na vytváření pracovních míst a rekvalifikační programy. Nejčastěji uplatňovaným nástrojem jsou rekvalifikace. Jejich využití je možné jak při prevenci nezaměstnanosti, tak pro zlepšení předpokladů pro uplatnění nezaměstnaného na trhu práce. Jejich účinnost je značně ovlivněna výběrem uchazečů, tj. s ohledem na jejich věk, zdravotní stav apod. Patří mezi nejméně nákladné nástroje, což bude v budoucnu výrazným důvodem růstu jejího využívání. Z nástrojů APZ největší podíl na vytvořených pracovních místech mají společensky účelná pracovní místa (SÚPM). Tyto pracovní příležitostí mají podobu míst zřízených nebo vyhrazených u zaměstnavatelů, popř. samostatné výdělečné činnosti. Jejich výhodou je, že vznikají přímo u zaměstnavatelů, kteří se mohou rozhodnout uchazeče zaměstnat i po skončení dohody s úřadem práce. Výhodnou je i široká možnost využití pro různé typy uchazečů (absolventy, starší 50 let, zdravotně postižené) a také jejich zacílení do oblastí s nedostatkem pracovních příležitostí. Z nástrojů jsou finančně nejpoužívanějším a zároveň podle úřadů práce nejefektivnější dotace a návratné finanční výpomoci při zřizování společensky účelných pracovních míst (SÚPM). Jejich přínos je v tom, že motivují zaměstnavatele k zaměstnávání „problémových“ uchazečů a přispívají ke vzniku pracovních míst. Funkčnost a efektivnost aktivní politiky zaměstnanosti na regionální i národní úrovni závisí na mnoha faktorech, z nichž některé jsou institucionálně ovlivnitelné, některé jsou však skryté, těžko postihnutelné a výsledný efekt aktivní politiky mohou zkreslovat. Pokud bude APZ finančně dostatečně podporována, může dojít k eliminaci negativních dopadů při výběru uchazečů do jednotlivých opatření. V důsledku toho, že počet účastníků programů je limitován, úřady práce svým “výběrem“ vhodných uchazečů (především u rekvalifikací) často dávají přednost lidem s „lepšími“ pracovní předpoklady jak pro úspěšné zvládnutí kurzu, tak pro nalezení zaměstnání. Děje se tak na úkor těch, kteří by zařazení do programu potřebovali naléhavěji. Zde se nabízí otázka, zda lidé s „výhodnějšími“ charakteristikami by nové zaměstnání nenašli i bez této intervence, zda vůbec pracovat chtějí a 17
zda jejich účast na programu někomu jinému nebere jednu z mála možností, jak zlepšit svoji zaměstnatelnost a alespoň částečně udržet kontakt s trhem práce. Především vzdělávací systém by měl pružněji reagovat na potřeby trhu práce. Významná se jeví také politika podporující podnikatelské subjekty. Velmi důležitá je jejich spolupráce s úřady práce při hledání vhodných zaměstnanců, kdy na základě jejich požadavků mohou úřady práce pružně reagovat strukturou realizovaných nástrojů a opatření. Následně mohou vznikat pracovní příležitosti s menšími náklady a „přirozenou“ cestou, což je hlavním smyslem aktivní politiky zaměstnanosti. K aktivní politice zaměstnanosti musí být přistupováno, jako k politice, jejímž úkolem je především zmírňovat negativní důsledky nedokonalostí trhu práce. Nikdy nemůže zcela nahradit přirozenou formu zaměstnávání a nemůže ani zcela odstranit handicapy jednotlivců ani nelze zcela zaručit, že bude ke všem spravedlivá. Její možnosti jsou omezené finančně, politicky i personálně, proto její podíl na zmírňování nezaměstnanosti nelze přeceňovat. Přesto lze konstatovat, že i v dnešní společnosti má své nezastupitelné místo. Shrneme-li celkové působení politiky zaměstnanosti, potažmo všechny prvky aktivní politiky zaměstnanosti, můžeme konstatovat, že v případě, že se v budoucnu vytvoří odpovídající "přemostění" mezi resortem Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí obohatí se významnost definovaných programů pro zvýšení zaměstnanosti obyvatelstva ČR. Současný systém APZ je nastaven efektivně, avšak přihlédneme-li k faktu, že skupina společensky problémových jedinců tvoří významnou část skupiny obyvatel, kteří dříve nebo později využijí nabídku nástrojů APZ, je zapotřebí její činnost rozšířit právě do podmínek penitenciárního zacházení. Čas trávený v podmínkách VTOS a následnou energii sociálních institucí vynaloženou na tyto občany po propuštění je, dle mého názoru, možné využít ještě efektivněji.
Seznam použité literatury: Monografie : ADAMEC IN DUBEN, J., : Teorie sociální politiky –vybrané kapitoly. NF VŠE, 1993. ISBN 80-7079-783-5. BĚLINA, M., : Právo na práci v socialistické společnosti a právní záruky jeho realizace před nástupem do zaměstnání, Karlova Univerzita, Praha 1979. BRDEK M., JÍROVÁ H., : Sociální politika v zemích EU a ČR, CODEX Bohemia s.r.o., Praha 1998.
18
BROŽOVÁ, D., : Společenské souvislosti trhu práce. Sociologické nakladatelství Slon, Praha 2003. BUCHTOVÁ, B., : Nezaměstnanost – Psychologický, ekonomický a sociální problém. Grada Publishing, Praha 2002. BUCHTOVÁ, B., : Nezaměstnanost a zdraví. Pilotní projekt, Ekonomicko-správní fakulta MU, Brno 1999. FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem : Univerzita J.E.Purkyně, 2006. ISBN 80-7044-772-9. FUCHS, K., TULEJA, P., : Základy ekonomie. Ekopress, Praha 2003. GALVAS, M., a kolektiv, : Pracovní právo. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2001. GALVAS, M., a kolektiv, : Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání, Masarykova univerzita v Brně, Doplněk, Brno 2004. GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., : Sociální zabezpečení. Masarykova univerzita, Brno 2000. GREGOROVÁ, Z., PÍCHOVÁ, I., : Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. Masarykova univerzita, Brno 2001. JÍROVÁ, H., : Trh práce a politika zaměstnanosti. VŠE, Praha 1999. JOUZA, L., : Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. RNDr. Ivana Exnerová – BOVA POLYGON, Praha 2004. KREBS, V., a kolektiv, : Sociální politika. CODEX Bohemia s.r.o., Praha 1997. KRŠŇÁKOVÁ, L., : Aktivní politika zaměstnanosti. Diplomová práce, Brno 2008. LEIBLOVÁ, Z., : Nový zákon o zaměstnanosti s komentářem. ANAG, spol. s r.o., Olomouc 2004 MAREŠ, P., : Nezaměstnanost jako sociální problém, 2. vydání, Sociologické nakladatelství, Praha 1998 MAREŠ, P., : Nezaměstnanost jako sociální problém, 3. rozšířené vydání, Sociologické nakladatelství, Praha 2002. MATĚJOVÁ, T., Nezaměstnanost v ekonomické teorii. ESF MU Brno, Brno 2007. MUNKOVÁ, G., a kol. : Sociální politika v evropských zemích, Karlova univerzita, Praha 2004. PÍCHOVÁ, I., : K některým aktuálním otázkám zaměstnanosti, Masarykova univerzita, Brno 1995 SMITH, A., : Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Liberální institut, Praha 2001. SPIRIT, M., a kol. : Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení, Prospektum, Praha 1999. SYROVÁTKA, T., MAREŠ, P. : Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika, Masarykova univerzita, Brno 2003. STEINICHOVÁ, L., : Průvodce novým zákonem o zaměstnanosti, BMSS-START, spol. s r.o., Praha 2004 19
TICHOTOVÁ, I., Nezaměstnanost jako sociální a ekonomický problém. Bakalářská práce. Bankovní institut VŠ Praha, Praha 2009. TOMEŠ, I., : Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost, 2. vydání, Socioklub, Praha 2001 VEČEŘA, M., : Sociální stát : východiska, vymezení, etapy vývoje. Masarykova univerzita, Brno 1993. VÍTKOVÁ, M. (ed) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno : Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9. Zahraniční monografie : HANTRAIS, L., : Social Policy in European Union, MacMillian Press, Hampshire 1995 PIGOU, A., C., : Theory of Unemployment, London 1933 Články : BIČÁKOVÁ, O., : K návrhu nového zákona o zaměstnanosti. Právo a zaměstnání, 2004, č. 6. BIČÁKOVÁ, O., : Nová právní úprava zprostředkování zaměstnání. Právo a zaměstnání, 2004, č. 5. BIČÁKOVÁ, O., : Nad novým zákonem o zaměstnanosti. Právo a zaměstnání, 2004, č. 9. GEMROT, O., : Zkušenosti s rekvalifikacemi-stážemi. Sociální politika, 2002, č. 3. KASNAR, J., : Státní politika zaměstnanosti a reforma veřejných financí. Sociální politika, 2003, č. 10 KOTOUS, J., : Ke kořenům sociální politiky. Právo a zaměstnání, 2001, č. 5. KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI a.s., 2007. 504 s. ISBN 978-80-7357276-1. PÍCHOVÁ, I., : Nad návrhem nového zákona o zaměstnanosti. Právo a zaměstnání, 2003, č. 12. TRÖSTER P., : Národní strategie zaměstnanosti v kontextu Evropské unie. Právo a zaměstnání, 2003, č. 5. WILDMANNOVÁ, M. Základy sociální politiky. Ekonomicko-správní fakulta MU. Brno. 2005. ISBN80-210-3652-4.
20
