Výskyt invazních rostlin v okrese Karviná (Reynoutria, Heracleum)

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Výskyt invazních rostlin v okrese Karviná (Reynoutria, Heracleum) Závěrečná práce

Vedoucí práce : Ing. Vladimír Smutný, Ph.D.

Brno 2008

Vypracoval : Ing. Petr Chlebek

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma Výskyt invazních rostlin v okrese Karviná (Reynoutria, Heracleum) vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.

V Brně, dne 28.5. 2008

Podpis studenta………………………………………………………………..

Děkuji vedoucímu závěrečné práce Ing. Vladimíru Smutnému, Ph.D. za odborné rady a pomoc při vypracování závěrečné práce. Současně děkuji všem, kteří nějakým způsobem přispěli k její realizaci.

Abstrakt Z celkového množství druhů rostlin zastoupených na území ČR tvoří 1/3 (33,4%) nepůvodní druhy (archeofyty a neofyty). Předmětem této práce jsou neofytní druhy řazené k invazním druhům. Výskyty,lokality, jsou zmapovány na mnoha místech ČR. Na základě studia stěžejních prací dospěl autor k zjištění, že v okrese Karviná dosud neproběhl systematický průzkum výskytu ani rodu Reynoutria, ani rodu Heracleum. V roce 2007 byl proveden orientační průzkum výskytu předmětných rostlin ve všech katastrech okresu Karviná. Zjištěné lokality výskytu byly zaměřeny pomocí GPS a zaevidovány. V okrese Karviná byla jednoznačně prokázána přítomnost Reynoutria japonica,

Reynoutria

sachalinensis

a

Heracleum

mantegazzianum.

Existenci

Reynoutria x bohemica lze předpokládat a sice v dolní části toku řeky Olše. Klíčová slova: Reynoutria, Heracleum, okres Karviná

Abstract

Alien plants (archeophyts, neophyts) compose one third (33,4%) of total number of plant taxa existing in area of the Czech Republic. Neophyts, especially invasive alien plants, are the subject of this theses. Occurrences, localities, are mapped in many places of the Czech Republic. Having studied fundamental works the author learned that no systematic survey of the occurrence had been realized in the district of Karviná, neither genus Reynoutria nor genus Heracleum. In 2007 an orientation survey of occurrence of objective plants in all cadastral territories of Karviná district was done. Ascertained places of occurrence were localized using GPS and noted. The present of Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis and Heracleum mantegazzianum was documented four-square in district Karviná. It is possible to expect the existence of Reynoutria x bohemica in the low course of river Olše. Key words: Reynoutria, Heracleum, district of Karviná

OBSAH

1. ÚVOD.......................................................................................................................11 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED ..........................................................................................13 2.1. Botanická charakteristika – křídlatka ..............................................................13 2.1.1. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica), botanický popis ...................13 2.1.2. Křídlatka japonská(Reynoutria japonica), botanický popis....................13 2.1.3. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis),botanický popis ........14 2.2. Botanická charakteristika – bolševník .............................................................14 2.2.1. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), botanický popis...15 2.3. Areály výskytu, rozšíření rostlin .......................................................................15 2.3.1. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) ..............................................15 2.3.2. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) ..............................................16 2.3.3. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) ..................................16 2.3.4. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) ..............................17 2.4. Interakce...........................................................................................................17 2.4.1. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) ..............................................17 2.4.2. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) ..............................................18 2.4.3. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) ..................................19 2.4.4. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) ..............................19 2.5. Analýza rizik....................................................................................................21 2.5.1. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) ..............................................21 2.5.2. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) ..............................................21 2.5.3. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) ..................................22 2.5.4. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) ..............................22 2.6. Monitoring .......................................................................................................23 2.6.1. Mapování ................................................................................................23 2.6.2. Výskyt v ČR............................................................................................24 2.6.3. Okres Karviná .........................................................................................26 2.7. Možnosti využití ..............................................................................................28 2.7.1. Mechanické zábrany ...............................................................................28 2.7.2. Medonosné rostliny.................................................................................28 2.7.3. Kulinářské rostliny..................................................................................28

2.7.4. Fytosanitární rostliny ..............................................................................29 2.7.5. Humánní lékařství...................................................................................29 2.7.6. Krmné rostliny ........................................................................................30 2.7.7. Dekontaminace těžkých kovů.................................................................30 2.7.8. Čištění odpadních vod ............................................................................30 2.7.9. Energetické rostliny ................................................................................31 2.7.10. Indikátory eutrofizace .............................................................................31 2.8. Likvidace .........................................................................................................32 2.8.1. Biologický boj.........................................................................................32 2.8.2. Mechanický boj.......................................................................................32 2.8.3. Chemický boj ..........................................................................................33 2.8.4. Kombinovaný boj ...................................................................................35 3. Cíl práce....................................................................................................................36 4. Materiál a metodika ..................................................................................................37 4.1. Materiál ............................................................................................................37 4.1.1. Katastry...................................................................................................37 4.1.2. Mapy, GPS..............................................................................................37 4.1.3. Dopravní prostředky ...............................................................................37 4.1.4. Invazní rostliny .......................................................................................38 4.2. Metodika ..........................................................................................................38 5. Výsledky ...................................................................................................................39 5.1. Průzkum výskytu křídlatky japonské...............................................................39 5.1.1. Starý Bohumín ........................................................................................39 5.1.2. Nový Bohumín........................................................................................39 5.1.3. Kopytov ..................................................................................................39 5.1.4. Skřečoň ...................................................................................................39 5.1.5. Věřňovice................................................................................................39 5.1.6. Dolní Lutyně ...........................................................................................39 5.1.7. Český Těšín.............................................................................................40 5.1.8. Mosty u Č. Těšína...................................................................................40 5.1.9. Mistřovice ...............................................................................................40 5.1.10. Hradiště pod Babí horou .........................................................................40 5.1.11. Dolní Těrlicko.........................................................................................40 5.1.12. Koňákov..................................................................................................40

5.1.13. Louky nad Olší........................................................................................40 5.1.14. Zpupná Lhota..........................................................................................41 5.1.15. Dolní Žukov ............................................................................................41 5.1.16. Horní Žukov............................................................................................41 5.1.17. Podobora .................................................................................................41 5.1.18. Stonava....................................................................................................41 5.1.19. Albrechtice u Č.Těšína ...........................................................................41 5.1.20. Darkov ....................................................................................................41 5.1.21. Ráj...........................................................................................................42 5.1.22. Dolní Marklovice....................................................................................42 5.1.23. Závada.....................................................................................................42 5.1.24. Koukolná.................................................................................................42 5.1.25. Lazy ........................................................................................................42 5.1.26. Dolní Suchá.............................................................................................42 5.1.27. Orlová .....................................................................................................42 5.1.28. Petrovice u Karviné ................................................................................42 5.1.29. Staré Město .............................................................................................43 5.1.30. Poruba u Orlové ......................................................................................43 5.1.31. Pudlov .....................................................................................................43 5.1.32. Vrbice nad Odrou....................................................................................43 5.1.33. Záblatí u Bohumína ................................................................................43 5.1.34. Horní Lutyně...........................................................................................43 5.1.35. Dolní Datyně...........................................................................................43 5.1.36. Havířov - město ......................................................................................44 5.1.37. Horní Suchá ............................................................................................44 5.1.38. Prostřední Suchá .....................................................................................44 5.1.39. Horní Těrlicko.........................................................................................44 5.1.40. Horní Bludovice......................................................................................44 5.1.41. Bludovice ................................................................................................44 5.1.42. Šumbark ..................................................................................................44 5.1.43. Prostřední Bludovice...............................................................................45 5.1.44. Prstná ......................................................................................................45 5.1.45. Doubrava.................................................................................................45 5.1.46. Karviná-Doly ..........................................................................................45

5.1.47. Dětmarovice............................................................................................45 5.1.48. Rychvald .................................................................................................45 5.1.49. Petřvald ...................................................................................................45 5.1.50. Karviná - město.......................................................................................45 5.2. Průzkum výskytu křídlatky sachalinské ..........................................................46 5.2.1. Nový Bohumín........................................................................................46 5.2.2. Pudlov .....................................................................................................46 5.2.3. Orlová .....................................................................................................46 5.3. Průzkum výskytu bolševníku...........................................................................46 5.3.1. Stonava....................................................................................................46 6. Diskuse......................................................................................................................47 7. Závěr ......................................................................................................................49 8. Seznam použité literatury .........................................................................................50 9. Přílohy ......................................................................................................................54

1 ÚVOD V současné době můžeme pozorovat razantní změny probíhající v krajině. Tyto se dotýkají jak živé složky, tak i neživé složky našeho životního prostředí. Dynamický proces změn lze vystopovat již od neolitu, probíhá tedy 7 500 let. Neuzajatý pozorovatel nemůže říci, zda změny ve svém konplexu jsou pozitivní či negativní. Nyní žijeme v době zlomu, kdy končí doba zemědělství a začíná éra nové divočiny (Pyšek, Sádlo, 2004). S objevením se člověka a jeho zemědělskou činností, a nejen jí samotnou, dochází k zavlékání, šíření rostlin, ať již k chtěnému (př. kulturní rostliny – zemědělské plodiny) , tak i mimovolnému, nechtěnému (př. plevele). Mluvíme o adventivních rostlinách, které se mohou stát expanzivními pleveli a které se vyznačují nejen velkou biologickou a ekologickou adaptibilitou a plasticitou, ale které vynikají i expanzivním šířením, a to i do zemědělských kultur (Jehlík a kol.,1998). Nepůvodním rostlinám, jež se vyskytly v časové ose neolit – počátek novověku (rok 1500) říkáme archeofyty, po tomto datu již hovoříme o neofytech. Archeofyty v naší geografické oblasti (Česko) jsou převážně původem z oblasti Středozemního moře. Neofyty se svým původem váží k vzdálenějším oblastem (Severní Amerika, Asie – Dálný východ). Nepůvodní druhy (alien species) jsou druhy, poddruhy nebo nižší taxony, introdukované mimo svůj přirozený, dřívější nebo současný areál. Nepůvodní druh, jehož introdukce a/nebo šíření ohrožuje biologickou diverzitu označujeme jako invazivní (invazní) nepůvodní druh (invasive alien species)(Richardson a kol.,2000). V České republice se problematikou biologické rozmanitosti zabývá stát

i

občanské iniciativy. Vláda ČR dne 25.5.2005 schválila usnesením č. 620/2005 Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR. Omezování introdukce nepůvodních druhů (rostlin) ošetřuje rovněž zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, kde v příloze č. 8 se podává přehled invazních škodlivých organismů podléhajících monitoringu a průzkumu podle § 10, odst. 1 zákona č. 326/2004 Sb.

11

Rostliny : 1. Acer negundo L. 2. Ailanthus altissima (Mill.) Swingle 3. Aster sp. div. (severoamerické druhy) 4. Helianthus tuberosus L. 5. Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier 6. Impatiens glandulifera Royle 7. Lycium barbarum L. 8. Pinus strobus L. 9. Reynoutria japonica Houtt. 10. Reynoutria sachalinensis (Friedr. Schmidt) Nakai 11. Reynoutria x bohemica Chrtek et Chrtková 12. Robinia pseudacacia L. 13. Solidago canadensis L. 14. Solidago gigantea Ait.

Likvidace porostů invazních druhů rostlin je v současné době běžně používaným managementovým opatřením. Největší pozornost je zaměřována

na bolševník

velkolepý (Heracleum mantegazzianum), křídlatky (Reynoutria sp.) a netýkavku žláznatou (Impatiens glandulifera). Chceme-li stanovit strategii omezování či eradikace škodlivého organismu (invazní rostliny), musíme nejdříve lokalizovat jeho výskyt. Následně můžeme navrhnout možné způsoby omezení šíření invazních rostlin. Studiem literatury bylo zjištěno, že prakticky nebyl dosud zmapován výskyt křídlatek na území okresu Karviná, vyjma města Českého Těšína (Mandák, Pyšek, Bímová, 2004). V předkládané práci je zaměřena pozornost především na křídlatky (Reynoutria sp.) a okrajově bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier) v okrese Karviná, což bylo hlavním cílem této práce.

12

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Botanická charakteristika - křídlatka Reynoutria Houttuyn,1777, syn.: Pleuropterus Turcz.,1848, Polygonum L. sect. Pleuropterus, 1880, P.sect. Reynoutria (Houtt.) Nakai, 1909. Vytrvalé dvoudomé byliny s bohatě rozvětvenými, silnými dlouhými oddenky. Lodyhy statné, přímé, větvené, silné,duté. Listy řapíkaté, celistvé, celokrajné, dvouřadě do plochy rozložené, nejčastěji podlouhle vejčité až široce vejčité; botky v mládí bylinné, s vyniklou žilnatinou, záhy rozdřípené. Květenství úžlabní nebo koncové, laty složené z různě dlouhých lichoklasů. Květy funkčně jednopohlavné; v samčích květech dlouhé tyčinky a krátké pestíky, v samičích krátké tyčinky a výrazné pestíky; okvětí na bázi srostlé, s 5 bělavě až zelenavě zbarvenými cípy; samčí květy s 8 tyčinkami, samičí se 3 čnělkami zakončenými třásnitými bliznami, vnější okvětní lístky za plodu výrazně křídlaté. Plod 3hranná nažka zcela uzavřená ve zveličelém okvětí. Entomogam (Hejný, Slavík, 1990).

2.1.1 Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica Chrtek et Chrtková), botanický popis Jednotlivé rostliny nejsou jednotného vzhledu, ale tvoří řadu přechodných forem, více či méně podobných rodičovským rostlinám, tj. křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis). Rostliny jsou zřídka plodné. Při určování je možná záměna se samčími rostlinami Reynoutria sachalinensis (Hejný, Slavík, 1990).

2.1.2 Křídlatka japonská (Reynoutria japonica Houtt.), botanický popis Čepel široce vejčitá, 5 – 12(-15) cm dl. A 4 – 10 cm šir., tuhá, na povrchu zúžená v dlouhoušpičku, na bázi nejčastěji kolmo uťatá nebo tupě klínovitě zúžená; květy bílé, úžlabní květenstvídelší než řapíky; křídla okvětí na bázi náhle zúžená, po plodní stopce nesbíhavá nebo velmi úzce sbíhavá (Hejný, Slavík, 1990).

13

2.1.3 Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis (Friedr. Schmidt) Nakai), botanický popis Čepel podlouhle vejčitá, (15-)20 - 30(-35) cm dl., 10-20 cm šir., měkká, na vrcholu tupá nebo tupě špičatá, na bázi srdčitá; květy zelenavě bělavé, úžlabní květenství ± zdéli řapíku; křídlaokvětí pozvolna zúžená, po květní stopce sbíhavá (Hejný, Slavík, 1990).

2.2 Botanická charakteristika - bolševník Heracleum L., 1753, syn.: Sphondylium Mill.,1754. Pastinaca L. sect. Heracleum(L.) Calestani, 1905. Dvouleté, vícelet nebo vytrvalé, zpravidla statné byliny. Kořenový systém silně rozvětvený, hlavní kořen vřetenovitý, pod kořenovou hlavou ztlustlý. Lodyha přímá, rozvětvená. Rýhovaná, dutá, zpravidla štětinatě chlupatá nebo olysalá. Přízemní listy jednoduché až složené, 3-5četné nebo peřenosečné, s lístky nebo úkrojky laločnatými až peřenoklanými, na rubu drsně chlupaté až olysalé; lodyžní listy směrem nahoru se zmenšující, nejhořejší s čepelí přisedlou na zveličelé a nafouklé pochvě. Okolíky složené, bohaté, ± ploché; obal většinou chybí, obalíčky z četných listenů. Květy vrcholových okolíků převážně oboupohlavné a plodné, slabších postranních okolíků často jen samčí a sterilní; kalich vyvinut ve tvaru kališního lemu nebo 5cípý, často nezřetelný; korunní lístky bílé,načervenalé nebo žlutavě zelenavé, obvejčité nebo obsrdčité, ± hluboce vykrojené a na vrcholu (nebo ve vý krojku) s nazpět směřujícím lalůčkem, často nestejné; vnější korunní lístky okrajových květů okolíčku podstatně větší než vnitřní, hluboce dvoulaločné a paprskující; semeníky chlupaté nebo štětinkaté, zřídka lysé, stylopodium nízce kuželovité, s vlnitě vroubkovaným okrajem, čnělky za plodu poměrně krátké, přímé nebo nazpět sehnuté. Dvounažky silně zploštělé, v obrysu eliptické, vejčité nebo obvejčité až okrouhlé; karpofor rozdělen až k bázi; merikarpia na okrajích se širokými, prosvítavými, na vrcholu a na bázi plodu nebo jen na vrcholu se slabě vykrojenými křídly; 3 hřbetní žebra nitkovitá, navzájem sblížená, postranní (okrajová) široce křídlatá; sekreční kanálky zřetelné, jednotlivé, nápadné, stejně silně vyniklé jako hlavní žebra, všechny sekreční kanálky na dolním konci kyjovitě ztlustlé. Protandrie.Entomogam.Alogam (Slavík a kol.,1997).

14

2.2.1 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier), botanický popis Rostliny 100 – 500 cm vysoké; lodyha při bázi 2 – 10 cm v průměru, červenavě skvrnitá; přízemní listy 50150(-200) cm dlouhé, řapík přízemních listů oblý, na líci bez zřetelného žlábku; vrcholový okolík (20-)30-50(-60) cm v průměru, s (20-)30-60(-150) okolíčky; korunní lístky sněhobílé, paprskující korunní lístky vnějších květů okajových okolíčků 10-12 mm dl.; kalich se zřetelnými trojúhelníkovitě kopinatými špičatými cípy; sekreční kanálky na hřbetní straně merikarpia směrem

k bázi plodu silně

rozšířené, až 1 mm šir., více než 3x širší než v horní části plodu, k bázi plodu přes 2/3 jeho délky zasahující. Monokarpický, nepříjemně aromatický (Slavík a kol., 1997).

2.3 Areály výskytu, rozšíření rostlin Druhy rodu křídlatka jsou původem z východní Asie. Do Evropy byly dovezeny v 19. století jako okrasné rostliny. V České republice je tento rod zastoupen následujícími druhy : •

Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica Chrtek et Chrtková)

•

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica Houtt.)

•

Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis (Friedr. Schmidt) Nakai)

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier) je původní na jižních svazích Kavkazu, Do Evropy byl introdukován v 2. polovině 19. století.

2.3.1 Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) Primární areál Palearktické pásmo; kříženec mezi Reynoutria japonica a Reynoutria sachalinensis, japonskými autory byl popsán jako R. x mizushimae Yokouchi (Bailey, 2003). Reynoutria x bohemica

se pravděpodobně vyskytuje

v místech překryvu areálů rodičovských druhů, tedy na japonských ostrovech Hokkaido a Honšú.

15

Sekundární areál Evropa, Severní Amerika; kříženec pěstovaný s jistotou od roku 1872. Česká republika Neofyt. Velmi hojný taxon známý dosud 381 lokality. Na území ČR dokladován poprvé roku 1950 jako pěstovaný v botanické zahradě Karlovy univerzity v Praze. V současnosti dochází k masovému šíření, které dvakrát tak rychlejší než v případě rodičovských druhů (Mandák a kol., 2004). Roste jak mezi oběma rodiči, tak i zcela osamoceně.

2.3.2 Křídlatka japonská(Reynoutria japonica) Japonsko, Korejský poloostrov,, Čína, Taivan. V rámci

Primární areál

primárního areálu velmi variabilní druh. Sekundární areál

Severní Amerika, Evropa, Austrálie, Nový Zéland. Do

Evropy byl zavlečen jediný samičí klon pocházející z kolekce rostlin přivezené do Evropy z Japonska roku 1840 holandským zahradníkema badatelem Philippem von Sieboldem (Bailey, Conolly,2000). Odkud se následně šířila na synantropní, polopřirozená a přirozená stanoviště. Česká republika Vyskytuje se takřka na celém území ČR. Oficiálně bylo dosud zaznamenáno1335 lokalit (Mandák a kol., 2004) s tím, že druh má stále tendencise masově šířit a obsazovat nová území. Na území ČR je známa od roku 1883, kdy byla vysazena v parku v Netolicích v jižních Čechách. Je velmi často pěstovaná v parcích a zahradách. Často zplaňuje na březích vodních toků, především tam, kde byly narušeny lidskou činností; na skládkách, rumištích opuštěných plochách, u zdí, na okrajích vlhkých křovin, podél komunikací apod. Dává přednost kyselým podkladům.

2.3.3 Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) Primární areál

Japonsko (ostrovy Hokkaido, Honšú), Sachalin, Ullung-do.

Sekundární areál Evropa, Severní Amerika, do Evropy byla zavlečena roku 1855, kdy ji přivezl H.Weyrich, který ji věnoval Petrohradské botanické zahradě, odkud byly posílány do dalších zahrad a parků. (Bailey, Conolly,2000).

16

Česká republika Roztroušený výskyt na celém území ČR, vyjma pohraničních hor. V současnosti je evidováno 261 lokalita. V ČR byla poprvé sbírána nedaleko Kolína v roce 1921 (Mandák a kol., 2004). Je pěstována v parcích a zahradách, často zplaňuje na březích vodních toků, okrajích vlhkých křovin a v okolí lidských sídlišť

2.3.4 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) Primární areál Západní Kavkaz. Sekundární areál Západní a střední Evropa, Severní Amerika. Česká republika Druh nerovnoměrně rozšířený na území ČR. Jeho současný výskyt vznikl z několika center pěstování a zavlečení. Historicky nejstarší oblasti výskytu jsou v západních Čechách, kde byl pěstován již roku 1862 v zámeckém parku Lázní Kynžvart. Nejhojněji je druh zastoupen v západních Čechách a intenzita klesá směrem na východ. Vzácněji je zastoupen v klimaticky nejteplejších a nejstudenějších oblastech státu (Mlíkovský, Stýblo, 2006). Vyskytuje se v lesních lemech, okrajích křovin, na neobdělávaných vlhčích loukách, v silničních příkopech, při železničních tratích, na vlhčích rumištích a zbořeništích, v opuštěných zahradách, při vodních tocích, u cest, opuštěných travnatých plochách, ve vegetaci městských sídlišť, v lesních světlinách; na půdách bohatých živinami, hlinitých, vlhkých, ± neutrálních (pH), bohatých na dusík.

2.4 Interakce Pod tento pojem zahrnujeme hybridizaci s původními druhy a její rozsah a následky; kompetici o potravu (živiny), prostor, atd.; tvorbu nepotravních zdrojů, např. léčiva,.drogy, textilní vláka apod. či tvorbu biotopů.

2.4.1 Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) Tento taxon je hybridního původu, na lokalitách se šíří generativně i vegetativně, tj. regenerací z fragmentů oddenků a lodyh. Dopad na původní vegetaci je silně negativní. Stejně jako v případě R. japonica bylo zjištěno, že R. x bohemica invaduje společenstva vyskytující se na biotopech vlhčích, živinami bohatých a s pravidelným mechanickým narušováním svrchní vrstvy půdy. Nejméně invadována jsou sukcesně

17

pokročilejší společenstva (lesy) a společenstva s určitým pravidelným managementem, který obecně omezuje růst křídlatek (louky, pole). Vliv invaze na jednotlivá společenstva je značný; díky vysoké konkurenční schopnosti křídlatky dochází téměř k úplné eliminaci ostatních druhů. Na invadovaných stanovištích se vyskytují vedle křídlatek pouze jarní geofyty, které jsou adaptovány na růst v podmínkách opadavých lesů (př. Ficaria verna) anebo ruderální nitrofilní druhy jako např. Urtica dioica (Bímová a kol., 2004). R. x bohemica s největší pravděpodobností vzniká přímo na lokalitách v ČR, jak bylo prokázáno na základě isoenzymové variability jednotlivých zástupců rodu (Mandák a kol., 2005). Druhou možností je zavlečení křížence přímo z míst původního areálu, kde dochází ke styku rodičovských druhů. Vzhledem k množství doposud nalezených genotypů se předpokládá spíše hybridizace v rámci sekundárního areálu než zavlékání z primárního areálu. V současné době můžeme určit několik oblastí, kde s nejvyšší pravděpodobností dochází běžně k hybridizaci. Na těchto místech je nejvyšší jak ploidní, tak i genotypová variabilita a invaze zde dosahuje ohromujících rozměrů, př. severní Morava,povodí Morávky (Mandák a kol., 2005). R. x bohemica se na těchto lokalitách chová jako hybridogenní taxon, který ke vzniku nepotřebuje opakovanou hybridizaci

rodičovských

druhů,

ale

dochází

k opylování

a

generativnímu

rozmnožování přímo v rámci křížence (Mandák a kol., 2003). Ten se může pak šířit na dlouhé vzdálenosti vegetativní cestou. Konkurenčně je R. x bohemica schopnější než rodiče, které často z lokalit společného výskytu vytlačuje (Hejný, Slavík, 1990).

2.4.2 Křídlatka japonská(Reynoutria japonica) U Reynoutria japonica je studována autekologie, fyziologie v primárním areálu na rozdíl od areálu sekundárního, kde jsou práce spíše zaměřeny na invazní potenciál druhu. Je studován klonální růst oddenků, dynamika nadzemních výhonů, translokace živin, využití dusíku ve vztahu k asimilačním schopnostem. Byla věnována pozornost přežívání a růstu semenáčků ve vztahu ke klimatickým podmínkám stanovišť (Mlíkovský, Stýblo, 2006). Oddenky jsou využívány v tradiční asijské medicíně, proto byla věnována pozornost obsahovým látkám rostlin a jejich vlivu na lidský organismus (Kimura a kol., 1983). Vzhledem k tomu, že do Evropy byl zavlečenpouze jediný samičí klon křídlatky japonské (Bailey, Conolly, 2000), nemůže se R. japonica rozmnožovat generativně. 18

Šíření probíhá fragmentací oddenkového systému, jeho zanášením na dlouhé vzdálenosti a následnou regenerací nových rostlin z oddenků či částí lodyh (Bímová a kol., 2001). Regenerační schopnost je velmi vysoká; rostliny mohou regenerovat z úlomků o hmotnosti menší než 0,7 g! Přestože se křídlatka japonská nemůže na území ČR rozmnožovat generativně, jsou rostliny na podzim obsypány klíčivými semeny. Ty náleží křížencům s R. sachalinensis

nebo Fallopia aubertii (L.Henry) Holub (Mandák akol., 2005).

Semenáčky jsou však v přírodě velmi vzácné, ale díky mohutnému klonálnímu rozrůstáníje daný produkt hybridizace uchován a může se dále šířit a křížit, ať už s „čistými“ druhy či dalšími kříženci. Na území ČR tak dochází k evoluci nových druhů cestou polyploidizace (Mandák a kol., 2003) a hybridizace (Mandák a kol., 2005). Vznikající nové taxony se dokáží v současné krajině velmi rychle šířit a obsazovat široké spektrum stanovišť (Bímová a kol., 2004). Konkurenční dopad na původní vegetaci je alarmující. Porosty křídlatky jsou schopny v podstatě vytlačit vše, co jim stojí v cestě jsou velkou hrozbou pro společenstva aluvií našich řek.

2.4.3 Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) V sekundárním areálu se vyskytují jak funkčně samičí, tak i funkčně samčí rostliny. Pohlavní rozmnožování je v rámci druhu možné a s největší pravděpodobností k němu nepravidelně dochází, čemuž odpovídá i genetická variabilita, která je ve srovnání s R. japonica mnohem vyšší (Mandák a kol., 2003).

2.4.4 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) Jedná se o velmi agrasivní invazní druh, který podstatně mění složení rostlinných společenstev, do nichž vstoupil. Výsledkem jsou druhově značně ochuzená společenstva složená pouze z druhů schopných tolerovat silnou konkurenci a zastínění ze strany H. mantegazzianum (Pyšek. P., Pyšek A., 1995). Druh byl zavlečen jako dekorativní solitéra do zámeckých a lázeňských parků, později pěstován pro okrasu v okolí sídlišť, i jako nektarodárná rostlina (Slavík a kol., 1997).

19

Celá rostlina obsahuje fotosenzibilní látky furanokumariny, které pod vlivem světla způsobují na lidské kůži puchýřovité otoky nebo kožní vyrážky obtížně se hojící (Drever, Hunter, 1970).

Alelopatie Každý jedinec se snaží zajistit si optimální podmínky pro svou existenci, dochází k interakci mezi jedinci, ostatními jedinci a prostředím. Vzájemný vztah, kdy jedna rostlina ovlivňuje druhou, se nazývá alelopatie. Chemické látky, které komunikují s ostatními rostlinami a způsobují alelopatickou reakci, se označují jako alelochemikálie. Pojem alelopatie byl vysloven Molischem v roce1937 (Chaichi, Edalati-Fard, 2005). Za alelochemikálie jsou považovány mnohé sekundární metabolity, jako např. fenoly, flavony, alkaloidy, saponiny, fytoalexiny, fytosteroly,terpeny, polyacetyleny, mastné kyseliny (Klejdus, Kubáň, 1999). Pokud jsou tyto látky produkovány mikroorganismy, označují se jako antibiotika, v případě vyšších rostlin mluvíme o fytoncidech (Kočárek, 2003). Alelochemikálie

jsou

vylučovány

především

prostřednictvím

výměšků

podzemních částí, dále vyluhováním, vypařováním, smyvem z nadzemních částí, při rozkladu rostlinných zbytků a dalšími procesy (Ferguson, Rathinasabathi, 2003). V současné době je alelopatie objektem zájmů biologů, botaniků, biochemiků, zemědělců a dalších vzhledem k možnosti využití alelochemikálií jako přírodních herbicidů nebo jiných pesticidů (Khalid et al., 2002). Ve většině případů se alelopatické působení projevuje inhibičně. Inhibiční účinek

je zprostředkován produkcí chemických látek rostlinami s alelopatickými

vlastnostmi. Alelopatický vliv se projevuje jednak zpomalení až inhibicí klíčení semen ostatních druhů rostlin nebo zpomalením až zastavením růstu a vývoje již vzešlých rostlin. U některých rostli byl zjištěn autoinhibiční účinek, kdy dochází k zabránění vyklíčení vlastních semen v dosahu mateční rostliny. Př.: Helianthus rigidus, Antennaria fallax, Aster macrophyllus, Erigeron pulchellus (Laštůvka, Rypáček, 1986). Těmito mechanismy si rostlina zajišťuje místo pro svou existenci. Experimentálně, v laboratorních podmínkách, byla alelopatie zjištěna u celé

řady druhů rostlin.

V přírodě jsou poměry poměrně složitější, protože některé chemické inhibitory mohou být v půdě inaktivovány adsorpcí na půdní koloidy (Mikulka et el., 2006).

20

Při působení stresových faktorů se v těle rostliny zvyšuje obsah některých sekundárních

metabolitů,

které,

díky

svým

fungicidním,

antibakteriálním

a

antioxidačním vlastnostem, chrání rostliny před poškozením (Vrchotová et al., 2005c). Stresové faktory mohou být způsobené jinými organismy vyvolané nadbytkem nebo nedostatkem chemických či fyzikálních činitelů (Piterková, 2004). Vliv jednotlivých taxonů rodu Reynoutria na invadovanou vegetaci byl testován pomocí vlivu výluhu z listů a oddenků křídlatek a simulovaným zástinem listů (zelená fólie) na druhy Urtica dioica a Calamagrostis epigejos. Výsledky ukazují, že klíčení obou sledovaných druhů, tj. Urtica dioica a Calamagrostis epigejos, nebylo inhibováno simulovaným zástinem listů, ale bylo inhibováno výluhy z listů křídlatek. Ty v přírodě pravděpodobně působí jako účinný inhibitor klíčení ostatních druhů a významně se spolupodílejí na celkové degradaci invadovaných společenstev (Mandák).

2.5 Analýza rizik Analýza rizika zahrnuje prognózu vývoje šíření v ČR, případně početnosti; známé nebo potenciální hrozby daného druhu pro druhy, které jsou v ČR původní; doporučení zda daný druh podporovat, nechat bez ovlivňování, omezovat, tlumit či likvidovat s ohledem na skutečnost, zda všude či jen na určitých místech či v určitých situacích; doporučení metody k ovlivňování druhu.

2.5.1 Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) Tento druh lze hodnotit jako extrémně rychle se šířící taxon hybridního původu. Stejně jako v případě ostatních druhů rodu Reynoutria, platí doporučení likvidace všech porostů ještě před započetím masové invaze. Likvidační postup je stejný jako u

R.

japonica.

2.5.2 Křídlatka japonská(Reynoutria japonica) Nic nenasvědčuje tomu, že by šíření křídlatek na území ČR nemělo pokračovat.

21

Proto by měly být křídlatky likvidovány všude, kde se objeví. Důležité je zachytit počátek šíření, protože „zaplavené“ mnohakilometrové křídlatkové území je prakticky nelikvidovatelné, nehledě k finanční náročnosti. Nesnáz, s kterou se potýkáme, je zejména rozsáhlý oddenkový systém křídlatek uložený v půdě a jejich rychlá regenerace. Mnoho metod likvidace křídlatek dosahuje jen částečného zničení porostu, jestliže nevytrváme v likvidování po mnoho let, regeneruje a porosty se navracejí do původního stavu před aplikací likvidační metody

2.5.3 Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) Tato křídlatka je nejméně invazívním zástupcem rodu. Nicméně je nutno jí věnovat náležitou pozornost a likvidovat, pokud možno, všechna ohniska výskytu. Vedle toho, že stejně jako Reynoutria japonica vytváří neproniknutelné porosty, může sloužit jako donor pylu a hybridizovat s R. japonica či R. x bohemica. Likvidační metoda je stejná jako u R. japonica.

2.5.4 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) Je velmi invazívní a stále se šířící druh. Ohniska výskytu je nutno likvidovat již v zárodku. Likvidace velkoplošných porostů je časově i finančně náročná. Z důvodu přítomnosti fotosenzibilních látek není doporučováno pěstování rostlin v zahrádkách. V současnosti je k likvidaci nejčastěji využíváno pravidelné sekání porostů, spásání či aplikace herbicidů (Dodd a kol.,1994). Listy bolševníku jsou spásány hovězím dobytkem, ovcemi, prasaty a kozami, pastva však musí být dostatečně intenzivní tak, aby na dané lokalitě nezaplodila ani jedna rostlina, která by mohla dát základ nové populaci. Kosení bolševníku se neukázalo jako účinný způsob likvidace. Potíž tkví ve snadné regeneraci a v malé pravděpodobnosti zničení všech rostlin. Velmi efektivní, ale i pracnou metodu je je ukopávání kořenových hlav (Tiley, Philp, 1994). Díky pracnosti je použitelný spíše v případě výskytu mála rostlin bolševníku velkolepého. Nejefektivnější likvidační metodou je aplikace herbicidů před květem, která je v podstatě shodná s metodou vhodnou pro křídlatku Reynoutria japonica (Šrubař a kol.,2005).

22

2.6 Monitoring Monitoring zachycuje různé proměnné složky životního prostředí v daných časových intervalech (měsíce, roky). Sledování a měření je většinou dlouhodobé a systematické,(měření fyzikálních, chemických, biologických ukazatelů, atd.) a slouží pro zjišťování změn charakteristik prostředí v čase a predikce těchto charakteristik nebo jejich dalšího vývoje. Komplexně jde o několikastupňový a víceúčelový informační systém počínající standardními měřícími metodami (analýzami), přes sběr dat a jejich složité statistické a počítačové zpracování (Novotná, 2001). Je velmi důležité, abychom měli přehled o výskytu invazních druhů, který slouží k pochopení jejich ekologie a následně můžeme zpracovávat studie a navrhovat vhodná opatření k zamezení dalšímu šíření.

2.6.1 Mapování Mapováním rozšíření určitého druhu organismu získáme více nebo méně přesný obraz o rozložení jeho výskytu na zemském povrchu. Stupeń přesnosti tohoto obrazu je dán metodou použitou při jeho sestavení. Mapy rozšíření, respektive kartogramy, vycházejí z konkrétních údajůo výskytu, z jednotlivých lokalit. Pokud je do mapy vyneseme jako body, vzniká bodová mapa, která je nejpřesnější. Spojováním blízko ležících lokalit a vyznačením jedinou značkou dostaneme ještě bodovou mapu, ale již nižšího stupně přesnosti. Nastupuje proces generalizace, schematizace, na jehož konci stojí mapy obrysové (či plošné), vzniklé spojením okrajových lokalit areálu a nerozlišující vnitřní strukturu areálu. Souvislou řadu mezi mapami bodovými a obrysovými vyplňují mapy síťové (rastrové). Vznikají na základě předem stanovené sítě (rastru) pravidelných či nepravidelných geometrických obrazců, překrývající mapované území. Pokud se lokalita taxonu vyskytne uvnitř dílčí jednotky sítě, dostává celá tato jednotka značku výskytu. V podstatě můžeme síťové mapy rozčlenit do dvou základních kategorií : •

„Oka“ sítě jsou tvořena nepravidelnými útvary různého tvaru a velikosti. Bývají to buď politicko-správní,administrativní celky (okresy,kraje, spolkovézemě, kantony, apod.), nebo přírodně-geografické celky (povodí, fytogeografické okresy, krajinné celky). Takové mapy jsou

23

užívány v aplikovaných oborech zemědělského a lesnického směru (např. zobrazení výskytu škodlivých organismů v určitém roce v jednotlivých okresech ČR). •

„Oka“ sítě jsou tvořena pravidelnými obrazci víceméně stejného tvaru, buď stejné velikosti nebo

z určitých důvodů plynule měnící svou

velikost. Nejčastěji se užívá síť čtvercová, (vzácně obdélníková). Hraničními liniemi jsou zeměpisné souřadnice, poledníky a rovnoběžky. Můžeme si zvolit kvadranty např. 10x10 km, 50x50 km; 5x3 ´(zeměpisné minuty). V ČR se používá souřadnicová síť se základními poli 10x6 zeměpisných minut (Slavík, 1985).

2.6.2 Výskyt v ČR Struktura vegetace ČR Flóra na území České republiky zahrnuje něco mezi 2500 a 3000 původních druhů, záleží na taxonomickém pojetí a stupni poznání kritických skupin. „Klíč ke květeně ČR“ (Academia, Praha 2002) jich zahrnuje zhruba 2750. Nepůvodní flóra České republiky zahrnuje podle současných znalostí celkem 1378 taxonů patřících do 542 rodů a 99 čeledí; z toho je 184 kříženců nebo taxonů vzniklých hybridizací. Podíl zavlečených taxonů na flóře České republiky tedy činí 33,4 %. Flóra obsahuje 332 archeofytů a 1046 neofytů. Většinu taxonů, celkem 892, považujeme za náhodně se vyskytující, 397 za naturalizované a 90 za invazní. Z celkového počtu 1046 neofytů se u nás úspěšně zabydlelo 229 druhů (21,9 %) a z nich je invazních 69 (tj. 6,6 %). Naopak 231 neofytů, které se tu přechodně vyskytly, opět vymizelo. Většina druhů je vázána na antropogenní stanoviště, pouze 37,2 % druhů je schopno růst i na přirozených či polopřirozených stanovištích. Rostliny dovezené záměrně se objevují v přirozené vegetaci častěji než druhy zavlečené neúmyslně. I na datech z našeho území se tak potvrzuje známá skutečnost, že úmyslné pěstování zvyšuje šance druhu na úspěch, protože dobu nutnou k tomu, aby si zvykla na nové prostředí, prožije rostlina v péči člověka. Kříženci a hybridogenní taxony tvoří 13,3 % celkového počtu nepůvodních taxonů. Zaznamenali jsme 66 kříženců nepůvodních druhů se zástupci domácí flóry. I

24

tato skutečnost je významná. Hybridizace invazních druhů, ať už mezi sebou či s druhy domácími, se poslední dobou studuje velmi intenzivně. Poskytuje nám totiž přesvědčivý důkaz, jaký význam mohou mít genetické změny v procesu rostlinných invazí. Hybridizace může být sama o sobě přímou příčinou invaze a může se podílet na vzniku invazního druhu. Důsledkům hybridizace mezi původními a zavlečenými druhy se někdy říká genetická homogenizace. Hybridizace může mít nejen pozitivní vliv na invazní populace, ale také může znamenat ohrožení původních vzácných druhů a malých přírodních populací, které křížením ztratí svou identitu (Pyšek, Sádlo, 2004).

Hlavní geografické oblasti rozšíření v ČR : 1. Křídlatka česká 2. Křídlatka japonská 3. Křídlatka sachalinská 4. Bolševník velkolepý

1. Křídlatka česká : Doupovské vrchy, Poohří, Krušné hory a Podkrušnohoří, Mostecko, okolí Prahy, Český kras, střední a dolní Povltaví, Střední a východní Polabí, Brněnsko, Jihomoravský úval, Haná (Olomouc), Český les, Tachovsko, Tepelsko, Plzeňsko, Podbrdsko, Třeboňská pánev, Děčínsko, Podještědí, Český ráj, Krkonoše a Podkrkonoší, Orlické podhůří, Českomoravská vrchovina, Hornomoravský úval, Moravskoslezské Beskydy a Podbeskydí. 2. Křídlatka japonská : Doupovské vrchy, Poohří, Krušné hory a Podkrušnohoří, Mostecko, okolí Prahy, Český kras, střední a dolní Povltaví, střední a východní Polabí, Brněnsko, dolní Pojizeří, Jihomoravský úval, Haná (Olomouc), Tachovsko, Tepelsko, Rakovnicko, Plzeňsko, Křivoklátsko, Podbrdsko, Brdy, Šumava, Budějovická pánev (Č.B.), Třeboňská pánev, Děčínsko, Šluknovsko, Lužické hory, Podještědí, Český ráj, Krkonoše a Podkrkonoší, Jizerské hory, Orlické hory a Orlické podhůří, Kutnohorsko, Litomyšlsko, Posázaví, Českomoravská vrchovina, Žďárské vrchy, Moravský kras, Hornomoravský úval, Hrubý Jeseník, Slezská pahorkatina, Moravská brána, východní Karpaty – podhůří, Ostravská pánev ( Český Těšín ). 3.

Křídlatka sachalinská : Doupovská pahorkatina, Krušné hory a Podkrušnohoří,

okolí Prahy, Český kras, střední a dolní Povltaví, střední a východní Polabí, dolní Povltaví, dolní Pojizeří, Brněnsko, Jihomoravský úval, Haná (Olomouc), Bílé Karpaty, horní Poohří, Český les, Tachovsko, Tepelsko, Slavkovský les, Plzeňsko, Křivoklátsko, 25

Podbrdsko, Šumava, Budějovická pánev

(Č.B.), Třeboňská pánev, Šluknovsko,

Lužická kotlina, Český ráj, Krkonoše a Podkrkonoší, Kutnohorsko, Posázaví, Českomoravská vrchovina, Hornomoravský úval, Slezská pahorkatina (Krnovsko), Moravskoslezské Beskydy a Podbeskydí. 4.

Bolševník velkolepý : Slavkovský les, Podbrdsko, Tepelsko, Plzeňsko,

horní

Poohří, Český les (severní část), Křivoklátsko, střední Povltaví, východní a severní okolí Prahy, střední a východní Polabí, Třeboňská pánev.

2.6.3 Okres Karviná – základní charakteristika Geografická charakteristika Okres Karviná je s výměrou 347 km2 nejmenším okresem ČR, ale současně s největší lidnatostí, hustotou 802 obyvatele / km2 . Náleží do provincie Západní Karpaty, soustavy Vněkarpatských sníženin, převážná část (severněji položená) náleží ke geomorfologickému celku Ostravská pánev (fytogeografický okres 83.), jižní okraj okresu spadá do geomorfologického celku Podbeskydská pahorkatina (fytogeografický okres 84.), fytogeograficky přísluší k mezofytiku : •

Ostravská pánev, reliéf pánve má charakter ploché pahorkatiny s 200-300 m n.m., tvořená kvartérními i neogenními sedimenty (glaciální, fluviální, antropogenní), na severu a východě je olemována širokými nivami řeky Odry a Olše; pro Ostravskou pánev jsou typické podmáčená stanoviště a silné antropogenní vlivy (husté osídlení, těžký průmysl, hlubinná těžba černého uhlí – nejvíce postižená oblast v tzv. černém trojúhelníku tvořeným obcemi Orlová,Karviná,H. Suchá).

•

Podbeskydská pahorkatina, má charakter vlhké pahorkatiny na měkkých sedimentech pískovcového flyše spodní křídy.

Nejníže položené místo: Soutok Odry s Olší – 193 m n.m. Nejvýše položené místo: Kopec Šachty u Koňákova – 427 m n.m. Půdní poměry Jsou udány 4 typy : •

Oglejené illimerizované půdy – více než polovina okresu.

•

Nivní půdy – 25% okresu.

26

•

Hnědé půdy – 18% plochy okresu, většina je zalesněna.

•

Antropogenní půdy – tvoří zbytek okresu.

Půda je značně kontaminovaná imisemi.

Klimatické poměry Okres Karviná náleží do mírně teplé klimatické oblasti. Ostravský region je nejvlhčí nížinnou oblastí ČR.

OBEC

PRŮMĚRNÁ ROČNÍ

ROČNÍ ÚHRN SRÁŽEK

TEPLOTA Bohumín

9,2 ˚ C

627,7 mm

Karviná

9,1 º C

693,3 mm

Český Těšín

---

811,6 mm

Dle ČHMÚ Ostrava za období 1987 – 1996.

Aktuální stav krajiny Lesnatost : 13,5 % Zemědělská půda : 50,5 % Vodní plochy a toky : 6 % Sídla, antropogenní krajina : 30 %

Flóra okresu Floristicky je relativně chudý. Na antropogenních územích jsou čassto ruderální cenózy, neofyty jsou nejčastěji zastoupeny druhy : •

Křídlatka japonská ( Reynoutria japonica )

•

Křídlatka sachalinská ( Reynoutria sachalinensis )

•

Netýkavka žláznatá ( Impatiens glandulifera )

•

Zlatobýl kanadský ( Solidago canadensis )

Sporadicky se objevuje : •

Bolševník velkolepý ( Heracleum mantegazzianum )

(Koutecká et al., 1998), (Weismannová et al., 2004)

27

2.7 Možnosti využití křídlatky Možnosti

využití bolševníku velkolepého, vzhledem k jeho dermatitickým

vlastnostem pro člověka, jsou prakticky nulové, nepočítáme-li možnost spásání dobytkem. Mnohem širší spektrum využití nabízí křídlatky. Za pozornost stojí využití jako: 2.7.1.Mechanické zábrany – větrolamy 2.7.2.Medonosné rostliny 2.7.3.Kulinářské rostliny 2.7.4.Fytosanitární rostliny 2.7.5.Humánní lékařství 2.7.6.Krmné rostliny 2.7.7.Dekontaminace těžkých kovů 2.7.8. Čištění odpadních vod 2.7.9.Energetické rostliny 2.7.10.Indikátory eutrofizace

2.7.1 Mechanické zábrany – větrolamy Křídlatky

byly

doporučovány

pro

pěstování

na

návětrných

stranách

choulostivých kultur a v blízkosti semenáčků potřebujících zástin a ke zpevňování písečných dun.

2.7.2 Medonosné rostliny Všechny druhy křídlatek jsou medonosné.

2.7.3 Kulinářské rostliny

Oddenky se využívají v čínské i japonské medicíně a mladé výhonky se doporučují v tradiční asijské kuchyni. Mladé výhonky a listy křídlatky japonské je možno péci nebo vařit, podobně jako reveň. Obsahují hodně vitamínu C. Konzumace podporuje trávení (Young, 2002). Mírně nakyslou chutí připomínají šťovík a mohou být

28

i za syrova přidávané do různých salátů či být okusovány dětmi. Výhonky křídlatky japonské do délky 30 cm se mohou upravit jako chřest (Peterson, McKenny, 1968); rovněž mohou posloužit k výrobě nápoje (šerbet), přípravě polévky, koláče aj. jídel (Brill, 2002).

2.7.4 Fytosanitární rostliny

Alelopatické vlastnosti některých obsahových látek byly využity k produkci fungicidního přípravku na ochranu rostlin. Od roku 1990 je na trh uváděn preparát MILSANA, který obsahuje extrakt vyráběný z nadzemních částí křídlatky sachalinské. Má podobné účinky jako benomyl. Nepůsobí přímo fungicidně či fungistaticky, nýbrž indukuje lokální resistenci. V místech ošetřených přípravkem dochází ke kolapsu haustorií padlí – okurkového (Fofana et al., 2002). Účinek téhož přípravku byl zkoušen na padlí u rajčete (Leveillula taurica), zde měl nedostatečnou kurativní působnost a nevyrovnal se klasickým fungicidům. Byl doporučen pouze k preventivnímu ošetření (Konstantinidou et. al., 2006). K obdobným výsledkům se se dopracovali i jiní výzkumníci, kteří ověřovali účinnost přípravku na padlí travní u pšenice (Martínková et al., 2004).

2.7.5 Humánní lékařství

Konzumací mladých čerstvých výhonků za syrova můžeme potlačit nežádoucí účinky kvasinek, bakterií a plísní ve střevech. Extrakt křídlatky japonské omezuje sekreci žaludečních šťáv a chrání před tvorbou žaludečních vředů. Kořeny, oddenky, obsahují stilbeny; resveratrol má antimikrobiální, antioxidační, antimutagenní, protizánětlivé účinky. Křídlatka japonská podporuje hojení popálenin posílením imunity a srdeční činnosti,

kromě

toho

má

laxativní

29

účinky

(Spainhour,

1997).

2.7.6 Krmné rostliny Křídlatka může být zdrojem čerstvé píce pro dobytek. Křídlatka sachalinská je vhodná k silážování (Bobrov et al., 1970). Ovce, hovězí dobytek jsou schopny redukovat porosty křídlatky. Rovněž koně, osli a kozy, ale ty jen mladé výhony (Beerling, 1990).

2.7.7 Dekontaminace těžkých kovů

Rostliny Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt) Nakai a Reynoutria japonica byly sledovány jako hyperakumulátory v nádobových pokusech v letech 1998-1999, v uměle kontaminované půdě Cd (Kužel et al., 1999). Na vysokou akumulační schopnost těchto rostlin upozornila již Haase (1988). Uvádí se, že křídlatka sachalinská je schopna odčerpat z jednoho hektaru půdy za rok 1,3 kg Cd, 24 kg Pb, 322 kg Zn. Byla potvrzena vysoká akumulační schopnost těchto rostlin ve vztahu ke kadmiu. V povodí řeky Litávky antropogenně znečištěném těžkými kovy byla stanovena závislost obsahu Cd v rostlinné hmotě Reynoutria japonica Houtt. na obsahu Cd v půdě. Hodnoty transferfaktoru Cd se měnily v závislosti na vzdálenosti místa výskytu rostlin od vodního toku. Vyšší hodnoty transfer-faktoru byly zjištěny v bezprostřední blízkosti řeky. Z výsledků získaných v lokalitě řeky Litávky je zřejmé, že u rostlin Reynoutria japonica Houtt. existuje velká variabilita v příjmu Cd.

2.7.8 Čištění odpadních vod Křídlatka je vynikající pro tzv kořenové čističky odpadové vody. I přirozené porosty kolem řek chrání říční vodu proti pronikajícím postřikům, hnojivům a dalším reziduím z okolních ploch (polí, luk, cest aj. Svými oddenky navážený a vypouštěný odpad rychle zpevňuje a asimiluje a díky velké listové ploše i rychle vysušuje. Její tlející listy a lodyhy vytvářejí materiál přirozeně zhutňující odpad. Díky svému vzrůstu a velkým listům dobře brání i šíření zápachu z kořenové čističky http://www.darius.cz/archeus/B_kridlat.html)

30

( Nosreti,

2.7.9 Energetické rostliny Pokud jde o vytvořenou biomasu jsou křídlatky velmi produktivní rostliny. Na běžné intenzivně neobhospodařované lokalitě byl průměrný přepočtený výnos sušiny 9,03 t . ha-1 při hustotě 8,9 výhonu na m2 (Horn a Prach 1994). Podobné údaje uvádí Brock (1995) z Velké Británie - pro nadzemní biomasu 9,37 t . ha-1 a podzemní biomasu téměř 15 t . ha-1. Callaghan (1984)

uvádí ze zanedbaných lokalit výnos

sušiny 11 t/ha za rok. Významný podíl celkové biomasy však tvoří oddenky. Vysokou produkci suché hmoty uvádí Petříková (1997) až 37,5 t . ha-1; jde však o produkci z pokusné polní kultury zaměřené na vysoký výnos biomasy . S ohledem na vysokou tvorbu biomasy a vysoký energetický obsah vyjádřený spalitelným teplem, které u křídlatky činí 19,44 MJ /kg, se z křídlatky stává perspektivní energetická plodina. Jako nejperspektivnější se jeví křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis /F.Schmidt/ Nakai), dosahující výnosů 50 - 60 t suché biomasy z 1 ha (Usťak 1998). Na rozdíl od přímého spalování suché hmoty, které není bez problémů, je možná výroba bioplynu ze sklizené zelené biomasy jako technologie zcela bezodpadová. Principem metody je anaerobní termofilní vyhnívání biomasy (Kolář, Kužel 2000), při kterém se získává téměř čistý metan. Ze vznikajícího bioplynu se CO2 vypere vápenným mlékem a vyhnilé kaly z vyhnívací komory spolu s použitým vápenným mlékem a dalšími přísadami se použijí na výrobu účinného organominerálního hnojiva. Plyn se může zpracovat v plynovém generátoru FIAT na elektrickou energii. Z 1 kg sušiny organické hmoty lze získat cca 280 - 320 l plynu.

2.7.10.Indikátory eutrofizace Křídlatka vyžaduje pro svůj růst a vývoj dobré zásobování živinami, především dusíkem a bazickými kationty. Výskyt křídlatek na území České republiky zaznamenal za posledních 40 let podobný trend, který můžeme pozorovat také na celkovém znečištění životního prostředí. Nárůst počtu lokalit s výskytem křídlatky ( Pyšek a Prach, 1994) je možné přirovnat mimo jiné také k nárůstu atmosférické depozice síry a dusíku, znečišťování půd a povrchových i podzemních vod. V důsledku zvýšených vstupů dusíku a síry do přirozených ekosystémů dochází postupně k eutrofizaci a acidifikaci přírodního prostředí, což zřejmě také přispívá k úspěšnosti expanze křídlatek na území naší republiky.

31

2.8 Likvidace Z dosud uvedeného lze zaujmout vůči křídlatce (Reynoutria) , a snad i k bolševníku

velkolepému (H.mantegazzianum), ambivalentní postoj. Teprve když

dojde křížení zájmů člověka s expanzí, invazí předmětných rostlin, vítězí utilitární hledisko, např. návrat původních cenóz, podpora biodiverzity. Pak je nutné zvolit takové metody eradikace, které by byly nejen účinné, ale i finančně únosné

2.8.1 Biologický boj Do této kategorie můžeme zahrnout i spásání, křídlatek či bolševníku, dobytkem. Druhou možností by byla možnost využití organismů škodících přímo na rostlinách, toto je předmětem výzkumu. Napadení houbovými chorobami prakticky není známo. U živočišných škůdců je lepší situace. V Japonsku (Honšú) byli zjištěni motýli (Ostrinia) jejichž housenky napadají křídlatku sachalinskou (R. sachalinensis), (Ohno, 2003). Introdukce nepůvodních druhů je záležitost velice ošidná, proto s ní není možno počítat z důvodu předběžné opatrnosti.

2.8.2 Mechanický boj

Tato forma eradikace má mnohem větší šanci při likvidaci bolševníku než u křídlatek. Vycházíme z jejich strategie šíření, křídlatky se generují především vegetativní cestou – oddénky, lodyhy; bolševník se šíří semeny. Eliminace bolševníku předpokládá systematickou práci po dobu několika let. Musíme zabránit tvorbě semen, sečením, a vyčerpat semennou banku v půdě (Pyšek, 1997). Uvolněné plochy je nutné opatřit vhodným rostlinným pokryvem, př.osev travním porostem, aby se zabránilo opakované invazi či možné erozi. Z křídlatek je nejpřístupnější k této metodě křídlatka sachalinská. Mechanický boj s křídlatkami se povětšinou kombinuje s chemickým.

32

2.8.3 Chemický boj Jeví se nejúčinnější formou. Řeší se použitím herbicidů v souladu se zákonem č.326/2004 Sb. Škála přípravků na ochranu rostlin použitelných při eradikaci křídlatky i bolševníku je dána aktuálním seznamem povolených přípravků na ochranu rostlin. Pro rok 2007 platily tyto podmínky: PŘÍPRAVEK

ÚČINNÁ LÁTKA

Roundup Forte

glyphosate

Roundup Biaktiv Roundup Klasik Roundup Rapid

glyphosate-IPA glyphosate -IPA glyphosatepotassium glyphosate -IPA

4% 4% 4%

glyphosate -IPA glyphosatetrimesium triclopyr

4 % / 7-10 l/ha 5-10 %

bolševník velkolepý

1-10 % / 2-4 l/ha

dtto

Clinic

Kaput Touchdown Garlon 4 EC

DÁVKA / KONCENTRACE 4%

7-10 l/ha

CÍLOVÁ ROSTLINA bolševník velkolepý,křídlatka sachalinská dtto dtto dtto bolševník velkolepý,křídlatka sachalinská

Uvedené přípravky jsou použitelné i na ostatní invazní druhy na nezemědělské půdě.

Křídlatka Křídlatky byly donedávna likvidovány rozličnými méně úspěšnými metodami. Neúspěšnost byla podmíněna nerespektováním fyziologie rostlin, z které naopak vychází tzv. Beskydský postup (dále BP). Tento se zaměřuje na mohutný kořenový systém (oddenky). Podmínkou chemického zásahu je vzrostlá a neporušená nadzemní část rostliny.Aplikujeme na list. BP byl vytvořen ve spolupráci s Botanickým ústavem AV ČR v roce 2005 (Šrubař, 2007). Zásady : •

A) porost chráníme před poškozením (kosení, vytrhávání, spásání,..);

33

•

B) aplikaci chemického postřiku realizujeme v době couvání měsíce, podpoříme co největší bazipetální tok herbicidů do oddenků;

•

C) nespěcháme s likvidací nadzemní biomasy, podpoříme maximální translokaci herbicidů. Aplikace : -

1. postřik realizujeme, za dodržení podmínek A a B, v době květu.

-

Po 10-14 dnech kontrolujeme opad listů, dle stavu porostu provedeme 2. nebo 3. postřik, nejpozději 10 dnů před prvními mrazy, (počátkem září).

-

Uschlou nať odstraníme až na jaře příštího roku, (podmínka C).

-

V případě regenerace křídlatky v 2. roce na ošetřené ploše zajistíme konečnou likvidaci bodovým ošetřením (srpen, září).

Ošetřenou plochu sledujeme nadále z důvodu regenerace oddenků či případného vzejítí semen. Tento BP je obvykle realizován herbicidy typu Roundup. Z hlediska ochrany vodních toků je nejvhodnější Roundup Biaktiv (konc. 5-6 %); Roundup Rapid (3-5 %), Roundup Forte (2,5 %) mají nepříznivé účinky na vodní prostředí.

V USA se praktikuje i aplikace herbicidu vpichy do lodyh, tzv. injekční aplikace : •

Použití 100% herbicidu, cca 5 ml do stonku (3-7 ml).

•

Min. průměr stonku 1,5 cm, (nejčastěji ø1,5-5 cm).

•

Vpich do stonku nízko nad zemí, (pod 2. nebo 3. nodem).

•

Herbicid je nutno aplikovat do všech lodyh v polykormonu.

•

Metoda je použitelná na malých lokalitách, s nízkou pokryvností a v citlivých územích.(Bártová, ústní sdělení).

Bolševník Nejlepší období pro likvidaci bolševníku je od časných vývojových fází až do dosažení výšky rostlin 1 m. Platí obecné zásady postřiku, tj. rovnoměrné pokrytí rostlin postřikovou jíchouaž do okamžiku prvního skanutí postřikové kapaliny z listu. Je velmi důležité aplikovat herbicid před začátkem tvorby semene. Postřik můžeme dle místních

34

podmínek realizovat traktorovými postřikovači, zádovými postřikovači či rosiči. Jednotlivé rostliny lze rovněž likvidovat herbicidními holemi, kterými se na rostliny nanáší 50%ní roztok herbicidu, tj. ředění vodou 1:1, (nejvhodnější Roundup Biaktiv).

Doporučené dávkování přípravku Roundup Biaktiv dle firmy Monsanto: Období růstu

Koncentrace

Dávka na 1 ha/l

postřikové jíchy

Ve 200-300 l vody

Poznámka

(%) Rané růstové fáze

3

5-6

Konec dubna – polovina května

Období dlouživého

4

7-8

Květen - červen

5

8 - 10

Červenec - srpen

růstu Období počátku tvorby květních orgánů

2.8.4 Kombinovaný boj

Tato metoda je kombinací mechanické a chemické likvidace, je to aplikace celoroční. Chemické aplikaci předchází posečení porostů. Zásady : •

A) 1. aplikaci provést v jarním období (květen,červen),kdy křídlatka dosáhne výšky 1 m a je olistěná;

•

B) postřik opakovat na redukované ploše po 2-3 měsících (dle potřeby);

(Bártová, ústní sdělení).

35

3 Cíl práce

Cílem závěrečné práce bylo zjistit současný stav rozšíření invazních druhů rostlin rodu Reynoutria ( R. japonica, R. sachalinensis) a rodu Heracleum ( H. mantegazzianum ). Pozornost byla zaměřena na území politického okresu Karviná, s tím, že získané poznatky mohou být základem strategie pro možnou likvidaci nežádoucí vegetace invazních rostlin ve vytypovaných lokalitách.

36

4 Materiál a metodika 4.1 Materiál 4.1.1 Katastry Okres Karviná je tvořen níže uvedenými katastry :

Kopytov, Nový Bohumín,

Skřečoň, Starý Bohumín, Pudlov, Vrbice nad Odrou, Záblatí u Bohumína, Rychvald, Věřňovice, Dolní Lutyně, Horní Lutyně, Poruba u Orlové, Orlová, Lazy, Dětmarovice, Doubrava, Karviná – Doly, Stonava, Louky nad Olší, Darkov, Ráj, Karviná – město, Staré Město, Koukolná, Závada, Petrovice u Karviné, Prstná, Dolní Marklovice, Petřvald, Šumbark, Dolní Suchá, Prostřední Suchá, Horní Suchá, Albrechtice u Českého Těšína, Dolní Těrlicko, Horní Těrlicko, Havířov – město, Dolní Datyně, Bludovice, Prostřední Bludovice, Horní Bludovice, Hradiště pod Babí horou, Stanislavice, Chotěbuz, Podobora, Zpupná Lhota, Český Těšín, Mosty u Č. Těšína, Mistřovice, Koňákov, Horní Žukov, Dolní Žukov.

4.1.2 Mapy, GPS K orientaci a lokalizaci byly použity mapy : •

Tištěné : Turistická mapa Ostravsko 1 : 50 000 a mapy obcí.

•

Virtuální : http://www.mapy.cz

•

GPS

4.1.3 Dopravní prostředky •

Osobní automobil Škoda Fabia – pohyb po veřejných komunikacích.

•

Chůze Pohyb v nepřístupném terénu pro automobil.

37

4.1.4 Invazní rostliny • • •

Křídlatka japonská Křídlatka sachalinská Bolševník velkolepý Křídlatka česká nebyla sledována, jednak nebyla zjištěna na monitorovaných

lokalitách ve stadiu plné vegetace a v raných stádiích není možná detekce druhu.

4.2 Metodika V roce 2007 byl monitorován výskyt invazních druhů rostlin R. japonica, R. sachalinensis, H. mantegazzianum. Časově byl průzkum vymezen na dobu vegetace ( duben – září 2007 ). Pohyb v terénu byl dán požadavkem pokrytí všech katastrálních území v okrese Karviná. Protože se nejednalo o detailní průzkum a přesto byla snaha zachytit co nejvíce lokalit, byly preferovány lokality situované v dosahu komunikací (železniční trati, silnice), vodních toků (řeky, potoky) a plochy poznamenané lidskou činností (parky, průmyslové areály, staveniště). Ostatní výskyty byly zjištěny s podstatně menší pravděpodobností ( lesní porost). Zjištěné lokality byly zdokumentovány s pomocí map a GPS. Stanovení zeměpisné šířky a zeměpisné délky bylo s přesností na vteřiny, desetinná místa byla zaokrouhlována na jednotky vteřin. Zjištěné, zaměřené lokality byly zaneseny do mapy, kartogramu, okresu Karviná (viz příloha obr. 17,18,19).

38

5 Výsledky V okrese Karviná byl prokázán pozitivní výskyt R. japonica, R. sachalinensis i H. mantegazzianum. Výskyty byly lokalizovány v níže uvedených katastrálních územích.

5.1 Průzkum výskytu křídlatky japonské 5.1.1

Starý Bohumín

•

Břeh potoka Bajcůvky, 49˚ 55' 5" N, 18º 19' 59" E.

•

Soutok p. Bajcůvky a Odry, 49˚ 55' 31" N, 18º 20' 24" E.

5.1.2 •

Nový Bohumín

U rodinného domu čp.91, severní stěna, výskyt po povodni 1997, 49˚ 54' 43" N, 18º 21' 32" E.

5.1.3

Kopytov

•

Soutok Odry a Olše, 49˚ 56' 47" N, 18º 20' 5" E.

•

Břeh Olše, 49˚ 56' 40" N, 18º 20' 48" E.

5.1.4 •

Břeh Olše, 49˚ 56' 5" N, 18º 22' 55" E.

5.1.5 •

Skřečoň

Věřňovice

Břeh Olše, 49˚ 55' 22" N, 18º 26' 43" E.

5.1.6

Dolní Lutyně

•

Břeh Olše, 49˚ 55' 7" N, 18º 27' 55" E.

•

Zámek, 49˚ 54' 4" N, 18º 25' 51" E.

39

5.1.7

Český Těšín

•

U železniční trati, mezi ul. Karvinskou a tratí, 49˚ 45' 15" N, 18º 36' 50" E.

•

Nad garážemi, sídliště Svibice, ul. Pod Zvonek, 49˚ 43' 41" N, 18º 36' 36" E.

5.1.8 •

Mosty u Českého Těšína

Rekultivovaná městská skládka TKO, blíže ul. Ostravské, 49˚ 44' 55" N, 18º 35' 44" E.

5.1.9 •

Mistřovice

Břeh potoku Hrabinky, 49˚ 44' 29" N, 18º 34' 35" E.

5.1.10 Hradiště pod Babí horou •

V sousedství statku (K. Kuběnský), ul. Hradišťská, 49˚ 44' 21" N, 18º 31' 27" E.

5.1.11 Dolní Těrlicko •

U zemědělského objektu (prasečák), v sousedství silničky (modrá turistická značka), 49˚ 45' 54" N, 18º 31' 46" E.

5.1.12 Koňákov •

V lesním porostu, jižně od silničky, cca 100 m před katastrální hranicí s D. Žukovem, 49˚ 44' 3" N, 18º 34' 6" E.

5.1.13 Louky nad Olší •

Mezi silnicí č.67 a ř. Olší, 49˚ 48' 57" N, 18º 34' 51" E.

40

5.1.14 Zpupná Lhota •

Mezi tratí a ř. Olší, břehový porost, 49˚ 47' 00" N, 18º 35' 51" E.

5.1.15 Dolní Žukov •

Pod „dvorem“ (bývalý zemědělský objekt), ul. Pod Zvonek, 49˚ 43' 31" N, 18º 36' 20" E.

5.1.16 Horní Žukov •

Konec ul. Dědinské, dříve záměrně vysázeno (před zemědělským objektem; vpravo před obývaným domem), 49˚ 43' 3" N, 18º 34' 18" E.

5.1.17 Podobora •

Pobřežní porost u ř. Olše, 49˚ 46' 55" N, 18º 36' 00" E.

5.1.18 Stonava •

Mezi školou a rybníkem, ( pozemek v minulosti narušený stavební činností ), 49˚ 48' 55" N, 18º 31' 30" E.

5.1.19 Albrechtice u Č. Těšína •

U říčky Stonávky, břehový porost (jinak podél celého toku), 49˚ 46' 48" N, 18º 31' 41" E.

5.1.20 Darkov •

U ř. Olše, břehový porost, 49˚ 50' 25" N, 18º 32' 35" E.

41

5.1.21 Ráj •

Městský pozemek v sousedství Stanice mladých přírodovědců, 49˚ 50' 35" N, 18º 33' 27" E.

5.1.22 Dolní Marklovice •

Břehový porost, u mostu přes p. Petrůvku, 49˚ 53' 32" N, 18º 34' 00" E.

5.1.23 Závada •

U železničního mostu, železniční trať Dětmarovice – Petrovice u Karviné, 49˚ 53' 43" N, 18º 29' 21" E.

5.1.24 Koukolná •

V sousedství benzínové pumpy, silnice č. 67, 49˚ 53' 5" N, 18º 29' 21" E.

5.1.25 Lazy •

V sousedství Dolu Lazy, narušené pozemky, 49˚ 49' 36" N, 18º 26' 11" E

5.1.26 Dolní Suchá •

Ul. Orlovská, u Dolu Dukla, 49˚ 48' 30" N, 18º 26' 17" E.

•

V sousedství křižovatky komunikace č. 475 ul. Orlovská a Vodní), mezi silnicí a p. Sušankou, 49˚ 48' 10" N, 18º 26' 34" E.

5.1.27 Orlová •

U křižovatky silnic, Ostravská a Orlovská ul., 49˚ 50' 24" N, 18º 26' 4" E.

5.1.28 Petrovice u Karviné •

Zbořeniště, záměrná výsadba u vilky v minulosti ?, v sousedství areálu Kovony, 49˚ 53' 42" N, 18º 32' 39" E.

42

5.1.29 Staré Město •

Lokalita zvaná Olšiny, poblíž statku, pobřežní porost potoka, 49˚ 52' 45" N, 18º 30' 59" E.

5.1.30 Poruba u Orlové •

U kruhového objezdu, začátek ul. Těšínské (směr Rychvald), 49˚ 50' 57" N, 18º 24' 56" E.

•

Na konci ul. Tiché, v průmyslovém areálu, 49˚ 51' 1" N, 18º 24' 27" E.

5.1.31 Pudlov •

Ul. Ostravská, vjezd do areálu štěrkovny, (podrost mezi p. Stružkou a ul. Ostravskou), 49˚ 53' 28" N, 18º 19' 38" E.

5.1.32 Vrbice nad Odrou •

Mezi železniční tratí (tzv.Košická) a železniční tratí Bohumín – Ostrava, 49˚ 53' 13" N, 18º 20' 4" E.

•

Mezi železniční tratí a náspem, 49˚ 53' 00" N, 18º 19' 21" E.

5.1.33 Záblatí u Bohumína •

Mezi strouhou a garážemi, za restaurací U Partyzána, 49˚ 53' 29" N, 18º 21' 45" E.

5.1.34 Horní Lutyně •

Na okraji parkoviště sídliště, ul. Dětmarovická, 49˚ 52' 29" N, 18º 26' 27" E.

5.1.35 Dolní Datyně •

Levý břeh p. Datyňky, poblíž můstku (ul. U Mlýnku), břehový porost, 49˚ 46' 8" N, 18º 24' 48" E.

43

5.1.36 Havířov – město •

Břehový porost, pravý břeh u mostu přes ř. Lučinu (naproti na levém břehu cvičiště kynologického klubu), 49˚ 47' 7" N, 18º 24' 43" E.

5.1.37 Horní Suchá •

V areálu Dolu František, v sousedství parkoviště, 49˚ 48' 25" N, 18º 28' 36" E.

5.1.38 Prostřední Suchá •

Za benzínovou pumpou, 100 m severně od ul. Dělnické, 49˚ 48' 3" N, 18º 27' 11" E.

5.1.39 Horní Těrlicko •

U lesní školky (Lesostavby F-M a.s.), naučná stezka, lesní podrost, 49˚ 44' 12" N, 18º 29' 46" E.

5.1.40 Horní Bludovice •

U mostu přes ř. Lučinu, břehový porost, 49˚ 44' 58" N, 18º 26' 2" E.

5.1.41 Bludovice •

Můstek přes ř. Lučinu, příjezd k ul. K Lučině, 49˚ 45' 54" N, 18º 26' 10" E.

5.1.42 Šumbark •

Severní svah železničního náspu, 600m od kruhového objezdu, směr Ostrava, 49˚ 47' 11" N, 18º 24' 2" E.

44

5.1.43 Prostřední Bludovice •

Pod hřbitovem, u můstku, levý břeh potoka, 49˚ 44' 46" N, 18º 24' 18" E.

5.1.44 Prstná •

Pravý břeh p. Petrůvky, pod zámečkem, 49˚ 54' 00" N, 18º 32' 58" E.

5.1.45 Doubrava •

U Dolu Doubrava, 49˚ 50' 57" N, 18º 27' 50" E.

•

Likvidovaná zástavba (demolice), 49˚ 51' 7" N, 18º 28' 13" E.

5.1.46 Karviná – Doly •

U hřbitova, podél ul. Ostravské, 49˚ 50' 5" N, 18º 29' 11" E.

•

U kruhového objezdu, silnice č. 59, 49˚ 50' 00" N, 18º 28' 33" E.

5.1.47 Dětmarovice •

Mezi elektrárnou Edě a ř. Olší, břehový porost, 49˚ 54' 52" N, 18º 28' 12" E.

5.1.48 Rychvald •

Křižovatka, ul. Březová a Myslivecká, 49˚ 51' 40" N, 18º 21' 13" E.

5.1.49 Petřvald •

V sousedství areálu OKD Rekultivace, 49˚ 50' 36" N, 18º 23' 56" E.

•

Areál Dolu Fučík, 49˚ 49' 20" N, 18º 22' 53" E.

5.1.50 Karviná – město •

Okraj průmyslového areálu, 49˚ 51'59" N, 18º 32' 52" E.

45

5.2 Průzkum výskytu křídlatky sachalinské 5.2.1 Nový Bohumín •

Severozápadní okraj městského parku Petra Bezruče, 49˚ 54' 30" N, 18º 21' 26" E.

5.2.2 Pudlov •

Ul. Ostravská, vjezd do areálu štěrkovny, (podrost mezi p. Stružkou a ul. Ostravskou), 49˚ 53' 28" N, 18º 19' 38" E.

5.2.3 Orlová •

U křižovatky silnic, Ostravská a Orlovská ul., 49˚ 50' 24" N, 18º 26' 4" E.

5.3 Průzkum výskytu bolševníku 5.3.1 Stonava •

Pozemky parc. č. 1719 a 1720 (rozhraní; blíže lesního porostu), 49˚ 48' 38" N, 18º 30' 54" E

46

6 Diskuse V okrese Karviná byl prokázán pozitivní výskyt R. japonica, R. sachalinensis i H. mantegazzianum, avšak nebyla zjištěna přítomnost R. x bohemica, která se jinak v ČR vykytuje (Mandák, 2004). Výskyt R. x bohemica je velmi pravděpodobný v k.ú. Dětmarovice, Dolní Lutyně, Věřňovice, Skřečoň (břehové porosty řeky Olše), protože v dubnu (30.4.2007, příloha obr.3 ), kdy probíhal průzkum na těchto katastrech, byly rostliny křídlatek v začátku vegetačního růstu a tudíž

plně nerozvinuty, determinace byla nemožná.

Potenciál výskytu R. x bohemica v okrese Karviná je dán i přítomností rodičovských rostlin, tj. R. japonica a R. sachalinensis (Hejný, Slavík, 1990). Nezmapovány zůstávají uzavřené průmyslové areály a devastované plochy tzv. Černého trojúhelníku (viz bod 2.6.3.). Potenciálním zdrojem invaze je Podbeskydí, horní tok řeky Olše či Stonávky (Mandák a kol., 2004). R. japonica byla nalezena v 60 lokalitách (viz graf č.6), z nich : •

Břehový porost vodotečí byl zastoupen 20krát, tj.1/3 nebo 33%ní četnost;

•

Průmyslové areály - antropogenní zóny (stavební plochy, rekultivace, zbořeniště) – 18 výskytů, tj. 30%ní četnost;

•

Parky, zahradní plochy – pravděpodobná úmyslná výsadba : 4 záznamy, tj. 6,7 %ní zastoupení;

•

Komunikace (železniční trať, silnice) : 16krát, tj. 26,7 %ní četnost.

•

Lesní porost : 2krát, tj. cca 3 %ní zastoupení.

R. japonica byla zjištěna v 50ti katastrech okresu Karviná (viz. obr.č.17), který je tvořen 52 k.ú., tj. cca 96%, přítomnost nebyla zjištěna v k.ú. Chotěbuz a Stanislavice. V porovnání s celostátními daty o četnosti výskytu jsou patrné odchylky v zastoupení u urbanizovaných ploch, skládek, uložišť, kdy u karvinského okresu je nejméně dvojnásobná četnost výskytu. Ostatní typy lokalit více méně korelují s údaji jiných autorů (Mandák, 2004). R. japonica je nejpočetnějším zástupcem křídlatek

v okrese Karviná. Nutno ale

zdůraznit, že její výskyt není celoplošný, nýbrž ohniskový. V okolí vodotečí, i silnic, mají ohniska charakter liniový. Patrně se zde projevuje vliv abraze (obnažování) půdního povrchu , tj. odnos při zvýšených vodních stavech řek či stavební zásahy. R. sachalinensis byla nalezena na 3 lokalitách z nich :

47

•

Komunikace (železniční trať, silnice) : 2krát, tj. 2/3 čili cca 67 %ní četnost;

•

Park : 1krát, tj. 1/3 čili cca 33%ní zastoupení (viz graf č.7).

R. sachalinensis byla zjištěna ve 3 katastrech okresu Karviná ( k.ú. Nový Bohumín, Orlová, Pudlov ), tj. 6 % katastrů (viz obr.č.18). V porovnání s jinými botanickými pracemi (Mandák, 2004) se jeví uvedená čísla extrémními, je to však dáno malou množinou lokalit. H. mantegazzianum byl hlášen obecním úřadem na okraji lesního porostu v jediném případě, v současné době je eradikován ( k.ú. Stonava , obr.19). Sporadický výskyt , zdá se, že koresponduje s poznatky jiných fytocenologů ( Pyšek, 1997), kteří poznamenávají úbytek populací směrem na východ ČR. Invazní tlak není tak silný, aby se nedal eliminovat. Eradikace je bezproblémová. Tento orientační průzkum potvrzuje dřívější zjištění uvedená v jiných pracích ( Mandák a kol., 2004; Pyšek, 1997) : 1. co se týče četnosti (procentického zastoupení) výskytu daného druhu , ve vztahu k typu lokality; 2. pokrytím okresu, počtem katastrů invadovaných, lze usuzovat na fakt, že okres Karviná se řadí k regionům se silně narušeným životním, potažmo půdním, prostředím. K relativně nepoškozeným katastrům lze zařadit k.ú. Stanislavice a Chotěbuz; 3. co se týče trendů dalšího šíření, lze předpokládat další šíření R. japonica, objevení se (výskyt) R. x bohemica. Minimálně problematickým se jeví H. mantegazzianum.

48

7 Závěr Během období duben – září 2007 byl na území okresu Karviná proveden orientační průzkum, který byl zaměřen na výskyt invazních druhů rostlin rodu Reynoutria a druhu Heracleum mantegazzianum. Vycházelo se ze skutečnosti, že dosud nebylo toto území mapováno. Byl potvrzen jednoznačný výskyt R. japonica, R. sachalinensis a H. mantegazzianum. Výskyt R. x bohemica je silně pravděpodobný. V okrese Karviná se zatím nikdo dostatečně nezajímá ani systematicky neřeší výskyt

křídlatek. Výskyt bolševníku je opakovaně prokazován, ale, dá se říci, i

kontrolován, protože nedochází k plošnému šíření.

49

8 Seznam použité literatury 1. Bailey J. P., 2003: Japanese knotweed s.l. at home and abroad. In: Child L.E. et al. : Plant invasions: Ecological threats and management solutions: 183-196. Leiden: Backhuys Publisher. 2. Bailey J. P., Conolly A. P., 2000: Prize-winners to pariahs. A history of japanese knotweed s.l. (Polygonaceae) in the British Isles. Watsonia 23: 93-110. 3. Beerling D.J., 1990: Testing of cellular concrete revetment blocks resistant to growths of Reynoutria japonica Houtt. Water Resources 25(4): 495-498. 4. Bímová K. et al.,2004: How does Reynoutria invasion fit the various theories of invasibility? Journal of Vegetation Science 15:495-504. 5. Bobrov E.G. et al., 1970: Flora of the U.S.S.R. Vol. 5. Translation, Jerusalem, Israel. 6. Brill S., 2002: The Wild Vegetarian Cookbook. Harvard Common Press, Boston, MA. 500p. 7. Brock J.H. ,1995: Technical note : Standing crop of Reynotria japonica in the autumn of 1991 in the United Kingdom. Preslia. 66 : 337 - 343. Praha . 8. Callaghan T.V. et al., 1984: An experimental assesment of native and naturalised species of plants as renewable energy sources in Great Britain.III. Japanese knotweed (Reynoutria japonica). Institute of Terrestrial Ecology, Merlewood, Cumbria. 9. Chaichi, M.R., Edalati-Fard,L., 2005:Evaluation of Alleopathic Effects of Root Extracts of Soyabean, Sorghum and Sunflower on two Chickpea Cultivars. Journal of Agronomy. www.ansinet.org/papers/43-JA.pdf 10. Dodd F.S. et al., 1994: Control andmanagement of Heracleum mantegazzianum (Giant Hogweed). In: de Waal L. C. et al.: Ecology and mangement of invasive riverside plants : 111-126. Chichester: Wiley. 11. Drever J.C., Hunter J.A.A., 1970: Giant hogweed dermatitis. Scottish Medical Journal 15: 315-319. 12. Ferguson J.J., Rathinasabathi,B., 2003 : Allelopathy: How plants supress other plants, http://edis.ifas.ufl.edu 13. Fofana B. et al., 2002: Milsana- induced resistance in powdery mildew- infected cucumber plants correlates with the induction of chalcone synthase and chalcone isomerase. Physiological and molecular plant pathology 61 (2): 121-132. Universite Laval, Canada

50

14. Haase E., 1988: Pflanzen reinigen Schwermetallböden. Umwelt 7-8: 342-344. 15. Hejný S., Slavík B., 1990: Květena ČR 2, Academia, Praha 16. Horn P., Prach K., 1994: Aerial biomass of Reynoutria japonica and its comparison with that of native species. Preslia 66: 345-348. 17. Jehlík V. et al., 1998: Cizí expanzívní plevele České republiky a Slovenské republiky, Academia, Praha. 18. Khalid S. et al., 2002: Use of Allelopathy in Agriculture. Asian Journal of Plant Sciences. Volume 1 (3): 292- 297. 19. Kimura et al.,1983: New constituents of roots of Polygonum cuspidatum. Medical Plant Research 48: 164-168. 20. Klejdus, B., Kubáň, V., 1999 : Rostlinné fenoly v alelopatii. Chem. Listy 93: 243248. 21. Kočárek, E., 2003: Vybrané kapitoly z lékařské ekologie a parazitologie, http://ublg.lf2.cuni.cz/VYUKA/DOC/Ekologie2003.doc 22. Kolář L., Kužel S., 2000: Odpadové hospodářství. JU České Budějovice, Zemědělská fakulta. 23. Konstantinidou D. et al.,2006: Efficacy of Milsana, a formulated plant extract from Reynoutria sachalinensis, against powdery mildew of tomato (Leveillula taurica). Biocontrol(Dordrecht) 51 (3):375-392 Athens Greece. 24. Koutecká V. et al., 1998: Příroda okresu Karviná. Okresní úřad Karviná. 96 pp. 25. Kužel S., 2006: Využití rostlin rodu Reynoutria k dekontaminaci půdy a možnosti jejich energetického využití.http://stary.biom.cz/mag/19.html 26. Kužel S.et al., 1999.: Imobilizace kadmia v difúzně znečištěných zemědělských půdách. Sborník referátů z mezinárodní konference Agroregion 99, "Trvale udržitelný rozvoj venkovských regionů", 2.-3.9. 1999, JU ZF v Českých Budějovicích, s. 234-236. 27. Laštůvka Z., Rypáček , V., 1986: Koakce a kompetice vyšších rostlin. 1. vyd., Academia Praha.

.

28. Mandák B.: Biologická, ekologická a genetická studie invazních druhů rodu Reynoutria

(Polygonaceae)

v ČR.

www.ibot.cas.cz/invaze/projekty/mandak_

reynoutria.html 29. Mandák B. et al., 2003: Variation in DNA-ploidy levels of Reynoutria taxa in the Czech Republic. Annals Botany 92: 265-272.

51

30. Mandák B. et al., 2005: Isoenzyme diversity in Reynoutria taxa: escape from sterility by hybridization. Plant systematics and Evolution 253: 219-230. 31. Mandák B., Pyšek P., Bímová K.: History of the invasion and distribution of Reynoutria taxa in the Czech Republic: a hybrid spreading faster than its parents, Preslia 76:15-64, Praha, 2004. 32.

Mikulka

J.

et

al.,

2006:

Plevele

a

jejich

regulace,

http://www.vurv./weeds/cz/druhy/03.html. 33. Mlíkovský J., Stýblo P.,2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky, ČSOP Praha. 34. Novotná D., 2001: Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Praha: Ministerstvo životního prostředí: Enigma,399p. 35. Peterson R.T., McKenny M.,1968: A Field Guide to Wildflowers of Northeastern and Northcentral America. New York: Houghton Mifflin, Boston. 420p. 36. Petříková V., 1997: Pěstování energetických rostlin. Úroda 12/95: 14-15. Praha 34. 37. Piterková, J.,2004 : Úloha enzymů v oxidativním stresu rostlin. Olomouc. Bakalářská práce, Přírodovědecká fakulta UP Olomouc. 38. Pyšek P., Pyšek A., 1995: Invasion by Heracleum mantegazzianum in different habitats in the Czech Republic. Journal of Vegetation Science 6: 711-718. 39. Pyšek P., Sádlo J., 2004: Zavlečené rostliny – jak je to u nás doma? Vesmír 83: 8085. 40. Pyšek P., Sádlo J.: Zelení cizinci a nové krajiny, Vesmír 83,35, 2004/1. 41. Pyšek P.,1997 : Bolševník velkolepý – trifid naší flóry? Živa 45(83), 1/97: 6-8p. Academia Praha. 42. Richardson D.M. et al.: Naturalization and invasion of alien plants: concepts and definitions; Diversity and Distribution 6 : 93-107, 2000. 43. Skořepová

I., Rieger M., 2005:

Křídlatka jako indikátor eutrofizace.

http://www.reynoutria.cz/referat/ref-06.htm 44. Slavík B.,1985: Síťové mapování v botanice. Živa 33(71) : 212-214. Academia Praha. 45. Slavík B. et al., 1997: Květena ČR 5, Academia,Praha. 46. Spainhour J., 1997: Medical attributes of Polygonum cuspidatum – Japanese knotweed.

Wilkes

University,

Wilkes

http://wilkes.edu/~kklemov/Polygonum.html

52

–

Barre,

PA.

2002

47. Šrubař M. et al., 2005: Jak „beskydský postup“ likvidace křídlatek šetří nejen přírodu. 48.

Ochrana

přírody

Praha.

Šrubař M., 2007: Návod na likvidaci tří druhů křídlatek. ZO ČSOP Kunčice

p.O.11p. 49. Usťak S., Váňa J., Honzík R., 1998: Energetické a průmyslové rostliny IV. Chomutov. CZ - Biom, 138 s. 50. Vrchotová, N. et al., 2005 : Fenolické látky v oddencích křídlatky japonské a křídlatky sachalinské. Zprávy Čes. Bot. Společ.,Praha, 40, Mater. 20:147-152. 51. Weissmannová H. et al., 2004: Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. 456 pp. 52. Young I., 2002: Don´t killknotweed – eat it. Letters to the Editor. Independent (Hillsdale, New York), 14 June: 23. 53. http://www.reynoutria.cz/referat/ref-06.htm

53

9 Přílohy

54

Obr.č.1 Křídlatka japonská (ř. Olše)

Obr.č.3 Křídlatka česká ? (ř.Olše)

Obr.č.2 Křídlatka japonská

Obr.č.4 křídlatka sachalinská (Pudlov)

55

Obr.č.5 Křídlatka česká (1) převzato od Hejný,Slavík, 1990

56

Obr.č.6 Křídlatka sachalinská (1), 1a-plod, a křídlatka japonská (2), 2a-plod od Hejný,Slavík, 1990

57

převzato

Obr.č.7 Bolševník velkolepý (1), 1a-dolní list, 1b-okraj lístku, 1e-středový květ, převzato od Slavík a kol., 1997

58

Obr.č.8 Bolševník velkolepý

Obr.č.9,10,11 Mapky výskytu a šíření bolševníku velkolepého dle Pyška, 1997

59

Obr.č.12 Výskyt křídlatek : A – křídlatka japonská, B – křídlatka sachalinská, C – křídlatka česká dle Mandáka a kol., 2004

60

Obr.č.13 Krajinný pokryv Moravskoslezského kraje

61

Obr.č.14 Krajinný pokryv okresu Karviná

62

Obr.č.15 Potenciální pokryv přirozenou vegetací okresu Karviná

63

Obr.č.16 Katastrální území okresu Karviná

64

Výskyt křídlatky japonské

Obr.č.17 Výskyt křídlatky japonské ( Reynoutria japonica ) v okrese Karviná

65

Výskyt křídlatky sachalinské

Obr.č.18 Výskyt křídlatky sachalinské ( Reynoutria sachalinensis ) v okrese Karviná

66

Výskyt bolševníku velkolepého

Obr.č.19 Výskyt bolševníku velkolepého(Heracleum mantegazzianum) v okrese Karviná

67

Graf č.1 Počet lokalit za 100 let

Graf č.2 Počet lokalit v 1995

Graf č.3 Procentické zastoupení typů stanovišť

Graf č.4 Procentické zastoupení typů stanovišť

Graf č. 5 Proporciální zastoupení křídlatek v terénních sběrech a herbářích, všechny grafy (č.1 – 5) dle Mandáka a kol., 2004

68

100

90

80

70

60 četnost výskytu 50

četnost výskytu(%)

40

30

20

10

Okres K a r v i n á Typ stanoviště - křídlatka japonská Břehový porost,vodoteče Stavební plochy,průmyslové areály Parky, zahradní plochy Komunikace,(železniční trať,silnice) Lesní porost Celkem

ke m Ce l

Bř eh St ov av ý po eb ro ní st pl ,v oc od hy ot ,p eč rů e m ys lo vé Pa Ko ar rk m y, eá un za ly ik hr ac a dn e, (ž íp el lo ez ch ni y čn ít ra ť, s il n ic e) Le sn íp or os t

0

četnost výskytu 20 18 4 16 2 60

četnost výskytu(%) 33,3 30 6,7 26,7 3,3 100

Graf č.6 Zastoupení typů stanovišť křídlatky Reynoutria japonica

69

105 100 95 90 85 80 75 70 65

Parky, zahradní plochy

60 55 50

Komunikace,(železniční trať,silnice)

45

Celkem

40 35 30 25 20 15 10 5 výskytu(%)

výskytu

0

četnost četnost

Okres K a r v i n á Typ stanoviště - křídlatka sachalinská Parky, zahradní plochy Komunikace,(železniční trať,silnice) Celkem

četnost výskytu 1 2 3

četnost výskytu(%) 33,3 66,7 100

Graf č.7 Zastoupení typů stanovišť křídlatky Reynoutria sachalinensis

Druh Křídlatka japonská Křídlatka sachalinská Celkem

lokality(ks) zastoupení(%) 60 95 3 63

70

5 100

lokality(ks) 70 60 50 40 lokality(ks) 30 20 10 0 Křídlatka japonská

Křídlatka sachalinská

Celkem

Graf č.8 Četnost zastoupení křídlatek v okrese Karviná

Křídlatka sachalinská 5%

%

Křídlatka japonská 95%

Křídlatka japonská Křídlatka sachalinská

Graf č.9 Procentické zastoupení křídlatek v okrese Karviná

71