Vyrovnávací cvičení v pohybové výchově předškoláků

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy

Vyrovnávací cvičení v pohybové výchově předškoláků Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Hana Kopřivová

Vypracovala: Jana Břoušková

Brno, 2011

Bibliografický záznam BŘOUŠKOVÁ, Jana. Vyrovnávací cvičení v pohybové výchově předškoláků: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy, 2011. 70 s., 3 s. příl. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Hana Kopřivová.

Anotace Bakalářská práce se zabývá oblastí kompenzačně zaměřených pohybových aktivit a jejich zařazením do výchovně vzdělávacího procesu v mateřských školách. Cílem práce je vytvořit soubor vhodně motivovaných vyrovnávacích cvičení, který lze uplatnit v předškolním vzdělávání. Teoretická část popisuje období předškolního věku, charakterizuje pojetí předškolního vzdělávání, zaměřuje se na cíle pohybové výchovy v mateřských školách. Dále se v této části zabýváme hybným systémem, drţením těla, svalovým oslabením a moţnostem jejich nápravy uplatněním vhodných vyrovnávacích cvičení. Praktická část obsahuje návrhy jednotlivých pohybových chvilek, ve kterých jsou zahrnuta kompenzační cvičení. Důraz je kladen na motivaci, výběr pomůcek a moţnosti začlenění kompenzačních aktivit do integrovaných bloků, ve kterých se výchovně vzdělávací práce v mateřské škole uskutečňuje.

Annotation Bachelor’s dissertation essay applies to compensatory region focused activities and their inclusion into educational process at kindergartens. The objectives are to achieve and create collection of correctly motivated and equalizing exercises, which can be used in pre-school education. The theoretical part describes the period of pre-school age. It is interpretation of preschool education and targeting the physical upbringing at kindergartens. In this part we are also focusing on body movement, posture, muscular weakening and possible recovery by using correct compensatory exercises. Practical part contains suggestions of individual musculoskeletal exercises. The stress is laid on motivation, correct selection of teaching aids and possible integration into blocks which are used in educational processes at kindergartens.

Klíčová slova Vyrovnávací cvičení, drţení těla, oslabení pohybového systému, pohybová výchova předškoláků. Keywords Compensatory

exercises,

body

posture,

physical education of pre-school pupils.

reduction

of

physical

system,

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

...................................

...................................

V Bohdalicích

Jana Břoušková

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala Mgr. Haně Kopřivové za odborné vedení při zpracování bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi v této souvislosti poskytovala.

Obsah Úvod ................................................................................................................................ 8 I. Teoretická část............................................................................................................. 9 1. Předškolní věk............................................................................................................. 9 1.1 Motorický vývoj v předškolním období .................................................................... 9 1.2 Přehled pohybových dovedností dítěte předškolního věku...................................... 10 1.3 Psychosociální vývoj v předškolním období ........................................................... 11 2. Specifika pohybové výchovy předškoláků ............................................................. 14 2.1. Význam a potřeba pohybu v předškolním věku ..................................................... 14 2.2 Hra v předškolním období ....................................................................................... 15 2.3 Organizace pohybové výchovy v MŠ ...................................................................... 16 3. Pojetí předškolního vzdělávání a jeho cíle v kontextu pohybové výchovy ......... 18 3.1. Pojetí předškolního vzdělávání v systému vzdělávání ........................................... 18 3.2. Cíle předškolního vzdělávání ................................................................................. 19 3.3 Vzdělávací oblast Dítě a jeho tělo ........................................................................... 20 4. Posturální funkce (hybný systém) .......................................................................... 24 4.1. Posturální funkce .................................................................................................... 24 4.2. Drţení těla ............................................................................................................... 24 4.2.1 Správné drţení těla ...................................................................................... 24 4.2.2 Vadné drţení těla ......................................................................................... 25 4.3 Oslabení pohybového systému ................................................................................ 25 4.3.1 Svalové dysbalance ...................................................................................... 25 4.3.2 Posturální vady ............................................................................................ 27 4.3.3 Vertebrogenní poruchy ................................................................................ 29 5. Vyrovnávací cvičení ................................................................................................. 30 5.1. Uvolňovací cvičení ................................................................................................. 31 5.1.1 Krouţení, komíhání ...................................................................................... 31 5.1.2 Pohyby vedené pasivně do krajních poloh ................................................... 31 5.1.3 Pohyby vedené aktivně do krajních poloh ................................................... 31 5.2 Protahovací cvičení .................................................................................................. 32 5.2.1 Pasivní statické protahování ........................................................................ 32 5.2.2 Neuromuskulární techniky ........................................................................... 33 5.2.3 Metodické zásady ........................................................................................ 33

5.3 Posilovací cvičení .................................................................................................... 34 5.3.1 Statické posilování ....................................................................................... 35 5.3.2 Rychlá dynamická cvičení ............................................................................ 36 5.3.3 Pomalá dynamická cvičení .......................................................................... 36 6. Dechová a relaxační cvičení .................................................................................... 38 6.1. Dechová cvičení ...................................................................................................... 38 6.1.1 Brániční dýchání .......................................................................................... 39 6.1.2 Hrudní dýchání ............................................................................................ 39 6.1.3 Podkličkové dýchání (horní hrudní dýchání) .............................................. 39 6.2. Relaxační cvičení .................................................................................................. 39 II. Praktická část .......................................................................................................... 41 Pohybová chvilka – Travička zelená .......................................................................... 43 Pohybová chvilka – Námořníci ................................................................................... 47 Pohybová chvilka – Draci ........................................................................................... 51 Pohybová chvilka – Červík Pepík .............................................................................. 56 Pohybová chvilka – Muzikanti co děláte? ................................................................. 61 Závěr ............................................................................................................................. 66 Resumé .......................................................................................................................... 67 Summary ...................................................................................................................... 67 Seznam literatury ......................................................................................................... 68 Přílohy ........................................................................................................................... 71

Úvod Pohyb je přirozenou součástí lidského ţivota. Stoupajícím vlivem technického pokroku, který kaţdého z nás stále více ovlivňuje, se postupně ale běţný pohyb z našeho ţivota vytrácí. Ačkoli nám technické vymoţenosti umoţňují usnadnění práce, rychlejší cestování, snazší získání nejrůznějších informací, usnadnění běţné komunikace; to vše za účelem úspory času, přesto nám na aktivní pohyb stále čas nezbývá. Fenoménem dnešní doby je nedostatek pohybu nejen u dospělých, ale také u dětí. V souvislosti s dlouhodobým pobýváním ve statických polohách si také stále více stěţujeme na bolesti zad, kloubů, krční páteře, které se záhy projeví i v drţení těla. Jak uvádí Kubánek (1992) jiţ u dětí předškolního věku se objevují v menším rozsahu odchylky od správného drţení těla. Výrazné zvýšení výskytu vadného drţení těla nastává u šestiletých dětí, coţ zřejmě souvisí se změnou jejich celkového denního reţimu a sedavým způsobem pobytu ve škole. Pernicová (1993) zmiňuje, ţe nedostatek pohybu způsobený buď zevními příčinami (omezený prostor, nepochopení potřeb dítěte), tak i vnitřními onemocněními, se velmi záhy projeví v motorickém a psychickém vývoji dítěte. Jako učitelka v mateřské škole jsem si nemohla nevšimnout, jakou radost mají předškolní děti ze spontánního pohybu a jak volný pohyb příznivě působí nejen na tělesnou, ale i duševní pohodu dětí. Potřeba pohybu je v tomto věku velmi intenzivní. Pohybová činnost rozvíjí kromě motorických dovedností také volní vlastnosti dítěte, pomáhá cvičit pozornost a soustředěnost, rozvíjí sociální inteligenci dítěte. (Havlínová, Vencálková, 2000) Právě proto, ţe je pohyb pro předškolní děti naprostou samozřejmostí je dobré jiţ v tomto věku začít preventivně cvičit a motivovat děti k nejrůznějším pohybovým činnostem, jeţ povedou k zachovávání správného drţení těla. Měli bychom nabízet takové aktivity, kterými se naučí poznávat a uvědomovat si svoje tělo, a postupně začnou dodrţovat zásady zdravého ţivotního stylu. Cílem bakalářské práce je shrnutí teoretických poznatků z oblasti předškolní výchovy, problematiky posturálních funkcí a

moţností napravení nejrůznějších oslabení

pohybového systému. Tyto poznatky v praktické části ústí k vytvoření sborníku kompenzačních cvičení pro pohybovou výchovu v mateřské škole s vyuţitím motivačních říkadel, písní, pohádek, pomůcek apod. Návrhy cvičebních jednotek slouţí především předškolním pedagogům jako inspirace pro zařazení zdravotně zaměřených cviků nejen do pohybové výchovy, ale do celého plánování v mateřské škole. 8

I. Teoretická část 1. Předškolní věk Předškolní věk je jedním z nejzajímavějších vývojových období člověka. Je to čas neutuchající tělesné i duševní aktivity, velkého zájmu o okolní jevy, období charakteristické

významnými

změnami

v různých

oblastech

biologického

i

psychosociálního vývoje, v neposlední řadě jej označujeme jako období hry, protoţe je to právě hra, kolem níţ se veškerá aktivita dítěte projevuje a jíţ se dítě věnuje. (Mertin, Gillernová, 2003) Na počátku předškolního věku je pro dítě typické osamostatňování od ochranného rodinného prostředí a aktivní zapojování do širších společenských okruhů, zvláště pak do společnosti druhých dětí. Je to období, během kterého většina dětí začne navštěvovat první institucionální zařízení v podobě mateřské školy. Na konci tohoto období je pak dalším výrazným vývojovým mezníkem nástup dítěte do základní školy. Předškolní věk tedy zabírá zhruba čtvrtý, pátý a šestý rok věku dítěte. (Matějček, 2005) Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti (sedmi let). Přednostně jsou přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Je tedy patrné, ţe v mateřských školách se vzdělávají i děti mladší 4 let a starší 6 let, přičemţ nový školský zákon umoţňuje odloţit povinnou školní docházku nejdéle do zahájení školního roku, v němţ dítě dovrší osmý rok věku. (RVP PV, 2006) 1.1 Motorický vývoj v předškolním období Potřeba pohybu patří mezi základní biologické potřeby dítěte a člověka obecně. U předškolních dětí se výrazně zdokonaluje a roste kvalita pohybové koordinace. Pohyby jsou přesnější, účelnější, plynulejší, elegantnější. Motorický vývoj velmi souvisí s aktivitou dítěte a s podmínkami, které dítěti vytváříme pro rozvoj motorických schopností a dovedností. (Mertin, Gillernová, 2003) Co se týče hrubé motoriky, předškolní dítě se snaţí naplnit potřebu vyzkoušet si moţnosti svého těla a pohybu převáţně prostřednictvím spontánních pohybových her. Základem motorických dovedností je raná, postupně prohlubovaná experimentace. Dítě 9

rádo zkouší nové tělesné a pohybové dovednosti, které často opakuje a tím se v nich zdokonaluje. Zpočátku jde více o napodobování pohybu lidí či zvířat, postupně přibývá i pohybové tvořivosti. S přibývajícím věkem dítě zkouší některé specifické pohybové moţnosti. Především vyhledává různé pomůcky, které mu umoţňují překonávat přirozenou lidskou lokomoci. (Koťátková, 2005) V tomto období děti rády lozí po výškách, plazí se po podlaze, skáčou, seskakují, manipulují s nejrůznějším náčiním (míčky různých velkostí, šátky, stuhy, závoje, papír apod.). Na hřišti vyuţívají ţebříkové a provazové prolézačky, skluzavky, houpačky, kolotoče, různě vysoké ţerdě. V přírodě vyuţívá dítě přírodní překáţky a náčiní (klády na přecházení, pařezy na skákání, kamínky a šišky na házení a mnoho dalších, odvíjejících se od fantazie dětí). Zručnost a koordinace pohybů se projevuje i v soběstačnosti dítěte – samostatné svlékání, převlékání, obouvání, umývání rukou atd. (http://www.psychoporadna.cz/cz/clanky/predskolni-obdobi/72.html) Předškolní

věk

je

ideální

k seznamování

dítěte

s nejrůznějšími

sportovními

aktivitami: plavání a hry ve vodě, jízda na tříkolce, kole či koloběţce, lyţování, bruslení, manipulace s míčem a pukem, prvky akrobacie aj. (Dvořáková, 2009) Jemnou motorikou rozumíme pohyby zápěstí a jednotlivých prstů, schopnost uchopovat předměty, přemisťovat je a manipulovat s nimi. Předškolní dítě se tedy učí stříhat nůţkami, ví na co je kladivo a hřebíky, bere do ruky jehlu, vařečku, sekáček na maso. Dovede jíst nejen lţičkou, nýbrţ celým příborem, ovládá kartáček na zuby, umí zacházet s tuţkou a papírem, učí se rukama zpracovávat modelínu a další materiály. Hračkou se stává to, co má nějakou funkci a co napodobí opravdový nástroj uţívaný dospělými. (Matějček, 2005) S rozvojem jemné motoriky úzce souvisí i rozvoj dětské kresby. Od spontánního čárání aţ ke schopnosti napodobování základních geometrických tvarů a kresbu s určitým záměrem. V tomto období, nejčastěji kolem čtvrtého roku, se také vyhraňuje lateralita dítěte. (Mertin, Gillernová, 2003) 1.2 Přehled pohybových dovedností dítěte předškolního věku Chůze a běh Na místě, volně v prostoru, střídání chůze a běhu, změna rychlosti, za cvičitelem nebo dítětem, mezi překáţkami, s překračováním a přebíháním různě vysokých překáţek, se 10

změnou délky a šířky kroku, na vyvýšené podloţce, na nakloněné rovině, s náčiním, chůze po patách, špičkách, po vnější a vnitřní straně chodidel, chůze vzad jednoduchá, chůze vzad s doplňkovými činnostmi, chůze s předměty na hlavě, běh pod točícím se lanem. Skoky a poskoky Na místě, vpřed, vzad, stranou, snoţmo, střídnonoţ, po jedné noze na místě, vpřed, poskoky při chůzi a běhu, přeskakování malých překáţek, skoky po předmětech, v určeném rytmu, přes švihadlo, přes skákací gumu, výskoky a seskoky na zvýšenou plochu a dolů, na měkkou podloţku, odraz z jedné nohy, dopad snoţmo, skoky a výskoky na malé trampolíně. Plazení Vpřed a vzad volně v prostoru, vpřed okolo překáţek, pod i přes překáţku, vpřed a pod rozhoupanou překáţkou, před a vzad na vyvýšené podloţce, vpřed na nakloněné rovině, přitahovat a sunout vpřed i vzad na lavičce. Lezení Ve vzporu klečmo, ve vzporu dřepmo vpřed i vzad, ve vzporu leţmo vzadu, okolo překáţek, pod i přes, na vyvýšené podloţce a nakloněné rovině, na nářadí a náčiní, vylézání a slézání po ţebřinách nebo ţebříku. Převaly Z polohy leh na břiše do lehu na zádech a na boku s různými pozicemi paţí. Z polohy leh do lehu na břiše, na boku, převaly o 360° s různými pozicemi paţí. Z polohy sed skrčmo nebo dřep převal vzad (kolébka). Kotoul vpřed ze stoje rozkročného z nakloněné roviny s dopomocí. Obraty Čtvrtobrat (otočení o 45°), půlobrat (otočení o 90°), celý obrat (otočení o 180°), dvojný obrat (otočení o 360°), na místě, při chůzi vpřed, vzad, s náčiním, při běhu, ve výskoku, v omezeném prostoru, na vyvýšené podloţce, na ţebřinách, na hrazdě, na trampolíně.

11

Manipulace s míčem Horními končetinami - jemná manipulace, uchopování, podávání kolem částí vlastního těla, koulení – pravá, levá, obouruč, podávání v zástupu, řadě, kruhu, hod spodem obouruč, jednoruč – vzhůru, vpřed, vzad, hod vrchem obouruč, jednoruč, chytání po dopadu na zem, přímo, chytání do dlaní, „košíčku“, hod na cíl, přihrávky ve dvojicích v různých polohách. Dolními končetinami - jemná manipulace (chodidla, prsty), poskoky s míčem mezi koleny, kotníky, vedení při chůzi vpřed, vedení při chůzi ve vymezeném prostoru, zastavení, kop vnitřní stranou nohy, kop na cíl, přihrávky o stěnu, přihrávky ve dvojicích. (Volfová, Kolovská 2008) 1.3 Psychosociální vývoj v předškolním období Co se týče oblasti kognitivního vývoje, je vnímání předškoláka globální, zachycuje spíše celkový dojem. Dítě se snadno nechá upoutat výrazným detailem, ke kterému má nějaký vztah či vazbu na proţitek. Nepřesné je také vnímání času a prostoru, dítě je schopno časové úseky posoudit jen ve vztahu k určité činnosti. Se vzrůstající kvalitou paměti, pozornosti, emočního proţívání, manipulačních a dalších schopností, jsou barvitější a bohatší i dětské představy. Pro předškoláka jsou představy nutné, dítě si jimi přizpůsobuje někdy obtíţně přijatelnou nebo pochopitelnou realitu. V tomto věku jsou také patrné zásahy bohaté fantazie i do myšlení. Uplatňuje se zvláště v oblasti proţitkové orientace, katarze, tvůrčích nápadů apod. Největší uplatnění fantazie můţeme pozorovat zejména v námětových hrách nebo v poslechu či sledování pohádek. Mezi třetím a šestým rokem dítě opouští fázi předpojmového myšlení a dochází k rozvoji názorného myšlení. Myšlení je stále těsně vázáno na to, co dítě vidělo, nebo slyšelo. Paměť má zatím charakter bezděčného zapamatování a uchování, často do ní zasahují i subjektivní proţitky a touhy, proto je dosud nespolehlivá. Kolem pátého roku se začíná uplatňovat záměrná mechanická paměť. Děti si snadno pomocí rytmu a rýmu osvojují říkanky či písničky, často bez jakéhokoli soustředění na obsah. (Čačka 1994) Předškolní období je téţ obdobím zkvalitňování řečových dovedností, dochází k výraznému rozšiřování slovní kapacity, osvojování gramatických pravidel, zvětšuje se obsah i sloţitost vět, bohatě se rozvíjí kognitivní sloţka řeči – dochází k rozvoji představivosti stimulované čteným textem nebo verbálním popisem. Řeč je především 12

dorozumívacím prostředkem a sehrává významnou roli v procesu sociální integrace jedince do skupiny. Je známo, ţe v tomto věku dochází k růstu významu vrstevníků. Předškolák, který je dosud silně emocionálně vázaný na rodinné zázemí, poměřuje své síly s vrstevníky. Ve vrstevnické skupině zkouší to, co odpozorovalo v rodině, zkouší různé role, formy chování, učí se je modifikovat, zaţívá situace, kdy skupinu řídí, kdy je skupinou vyloučen nebo obdivován. Mezi významné potřeby tohoto období patří potřeba citového vztahu, potřeba sociálního kontaktu, společenského uznání, identity a seberealizace, potřeba stability, jistoty, zázemí, bezpečí. V souvislosti s motivačně – volní charakteristikou předškoláka je zásadní potřeba být aktivní. Tato aktivita se projevuje jak verbálně (dítě se ptá, na vše co ho zajímá), tak v oblasti lokomotoriky (stálým poskakováním, poposedáváním, vyhledáváním pohybových aktivit). Vůle je v tomto věku velmi kolísavá. Pro dítě jsou podstatné jasné a blízké cíle spojené s konkrétním uspokojením nějaké jeho potřeby nebo s konkrétní činností. Nejefektivněji lze předškoláka motivovat novými podněty v rámci hrové činnosti se známými a přátelskými vrstevníky. (Mertin, Gillernová, 2003)

13

2. Specifika pohybové výchovy předškoláků 2.1. Význam a potřeba pohybu v předškolním věku Pohyb je základní fyziologickou potřebou kaţdého zdravého dítěte. Velmi úzce souvisí s potřebou poznávat vše kolem sebe, toho dosáhne právě prostřednictvím pohybu: ohmatá, vyleze, popřípadě i ochutná, nakonec zdemoluje vše, k čemu se přiblíţí, a tyto praktické zkušenosti mu nic nenahradí. Od nejútlejšího věku zvětšuje dítě své zorné pole a moţnosti poznání světa okolo sebe tím, ţe mění polohy svého těla a později se přesunuje z místa na místo. Pohyb mu přináší řadu zkušeností, informací, nutnost řešit různé rozumové úkoly a problémy, schopnost rozhodování. Děti v předškolním věku, ale i děti starší, mají touhu se pohybovat, hrát si, závodit, přičemţ očekávaný výkon je aţ na druhém místě. Dítě během spontánního pohybu střídá velmi různorodé činnosti: chvíli běhá, skáče, staví si na písku, vylézá na prolézačku nebo na strom, hraje si s míčem, nebo honí obruč. Potřebuje tedy pro pohyb podmínky – prostor a různé pomůcky, které by je podněcovaly k co nejpestřejším činnostem. (Dvořáková, 2009) Jako průměrnou potřebu pohybu při spontánních aktivitách u předškolního dítěte uvádí pediatr prof. Kučera (1996) 5 hodin denně, s přibývajícím věkem se tato potřeba dále sniţuje. Je nutné respektovat individuální zvláštnosti kaţdého dítěte. Jsou děti s menší pohybovou potřebou, které preferují klidové činnosti, a děti s velmi vysokou pohybovou aktivitou. Pro kaţdé dítě je nutné vytvořit podmínky, aby svoji potřebu mohlo naplnit. Děti hypermotorické mají zvýšenou nutkavost neustále se pohybovat, kterou je nutno chápat jako objektivní stav. Pokud je takové dítě v pohybu omezováno nebo jeho potřeba pohybu není dostatečně uspokojována, můţe se začít angaţovat jinde v problematičtější rovině. Děti hypomotorické, s malou mírou potřeby se pohybovat, nevyhledávají spontánní pohybové hry. Začínají si uvědomovat svoje menší motorické dovednosti. Pohybu a pohybovým hrám se mnohdy vyhýbají. Pedagog by měl takové děti ve zvýšené míře citlivě motivovat, povzbuzovat a oceňovat. Děti normomotorické s běţnou potřebou pohybu jsou v populaci nejčetnější. Z pohybu a jeho hrových moţností se těší, nachází v něm uspokojení a aktivně se na svém pohybovém rozvoji podílí. Dítě se samo ve svých pohybových hrách nepřetěţuje. Tam,

14

kde tělesná zátěţ dosahuje maxima, dítě samo ztrácí zájem a činnosti zanechává. (Koťátková, 2005) 2.2 Hra v předškolním období Předškolní období bývá označováno jako věk hry. Hra vzniká z vnitřní potřeby dítěte a významně působí na jeho ţivot. Spouštěcím mechanismem pro hru je radost a emocionální uspokojení, kterou mu přináší. Dítě se jejím prostřednictvím přirozeně učí, pomáhá si z různých druhů napětí, hra mu přináší uvolnění a odpočinek, uplatňuje při ní svoji energii, kterou zároveň i načerpává. Ve hře se dítě realizuje, uplatňuje svoji potřebu něco aktivně činit, hledat či poznávat, vyuţívá při tom svých zkušeností a zájmů. Dítě si dokáţe hrát velmi soustředěně, ve hře je plně angaţováno. Hra významně souvisí se skutečností, ve které dítě ţije a její repertoár se postupně rozvíjí. (Koťátková, 2005) Děti v předškolním věku si hrají prakticky na cokoliv. Zdrojem poznatků a inspirace je nejčastěji svět dospělých nebo lidí z nejbliţšího okruhu. Rodiče i pedagogové tedy mohou ve hře svých dětí objevit své vlastní projevy, postoje, zvyky a zlozvyky, své osobní ctnosti i nectnosti. (Matějček, 2005) Znaky hry: -

spontánnost – dítě se chová přirozeně, bezprostředně, improvizuje, do hry vkládá své podněty, samo si stanovuje cíle a záměry

-

zaujetí hrou – projevuje se hlubokým soustředěním na činnost, často se stává, ţe dítě nevnímá své okolí, vyslovuje nesouhlas a nespokojenost, pokud je jeho hra přerušena

-

radost a uspokojení – dítě se usmívá nebo směje nahlas, vyjadřuje radost, nadšení, spokojenost svými pohyby a gesty

-

tvořivost – jejím projevem je nové originální upravování a konstruování skutečností z okolního světa, můţe se orientovat na tělesnou a pohybovou tvořivost, vytváření fabulačních kontextů pro příběhy, hledání slovních spojení, novotvarů a jazykových výrazových prostředků nebo na plošnou i prostorovou konstrukční tvořivost

-

fantazie – pomáhá dětem překlenout omezení jejich dětských moţností, dovoluje zapojení a obohacení jejich představ a zkušeností

15

-

opakování – je dominantním znakem hry, dítě se ke hře rádo vrací, opakuje ji a znovu proţívá, opakování pohybových her představuje jakýsi trénink určitých dovedností

-

přijetí role – dítě si vybírá a podle svého zájmu přetváří určité situace, v této námětové hře si volí svoji roli (Koťátková, 2005)

2.3 Organizace pohybové výchovy v MŠ Podporovat u dětí pohyb v mateřské škole znamená: vytvářet pro ně prostředí stimulující jejich pohybovou aktivitu, umoţnit jim maximum pohybu, pozitivně je k pohybu motivovat a vhodně usměrňovat. Pohybové aktivity dětí v mateřské škole se odvíjejí od podmínek, které jim škola nabízí: dostatek prostoru uvnitř budovy, na hřišti nebo v zahradě, jeho vhodné uspořádání a také vybavení pomůckami, nářadím a náčiním. Nemá-li mateřská škola dostatek prostoru pro spontánní pohybové aktivity, kompenzujeme je zařazováním individuálních řízených aktivit nebo přirozeným cvičením na vycházkách. Dostatek příleţitostí k pohybu ve vyhovujícím prostředí je pro zdravý vývoj dítěte nepostradatelný. Pro rozvoj pohybu, individuálních tělesných schopností a podporu zdraví organismu dbáme na: -

dostatek spontánního pohybu (promyšlené vyuţití prostoru a vybavení pomůckami)

-

zařazování kompenzačních cvičení (zdravotní cvičení, cvičení dechová, relaxační, psychomotorická, jóga)

-

příleţitostná relaxační cvičení, kterých dítě pouţívá podle své potřeby (cítí-li křeč v prstech, bolest v zádech, v nohou apod.)

-

rozvíjení koordinace hrubé a jemné motoriky, zpřesňování senzomotorické koordinace

-

rozvíjení a upevňování hygienických, kulturních a pracovních návyků

-

rozvíjení sebeobsluţných návyků (na toaletě, při oblékání, obouvání, česání, stolování, čištění zubů apod.)

-

cvičení rozlišovacích schopností všech smyslů

-

příleţitost k volné hře, jíţ je věnován optimální čas i prostor

-

otuţování (vhodné oblečení a obutí přizpůsobené zevní teplotě, regulace teploty v místnosti, větrání, pravidelný pobyt venku)

16

Stejně jako dostatek pohybu, je pro dítě neméně důleţitý i dostatek odpočinku. Mateřská škola by měla zajistit dispoziční řešení místnosti tak, aby dítě mělo určený prostor pro klid a relaxaci. Časté bývá rozvrţení místnosti na tzv. hrací kouty, přičemţ kaţdý koutek by svým vybavením měl dítěti nabízet podmínky k různorodým hrám a činnostem. Relaxační kout by pak měl nabízet dítěti takové činnosti, které nebudou výrazně fyzicky ani psychicky náročné a při kterých má dítě svůj potřebný klid. Vhodné je prohlíţení knih, poslech klidné (relaxační) hudby nebo ticho, moţnost zaujmutí libovolné pohodlné polohy atd. Potřeba odpočinku je u předškolních dětí individuální. Pro menší děti (3 - 4leté) je nezbytnou potřebou, která by měla být ve vyhovujících podmínkách zajištěna, spánek. U předškolních dětí se potřebná délka spánku pohybuje kolem 12 hodin. Mateřské školy tuto potřebu řeší odpolední siestou. Nejstarším dětem je odpolední odpočinek nabízen formou relaxace a klidu na lůţku, i kdyţ nemusejí přímo spát. (Havlínová a kol., 2000)

17

3. Pojetí předškolního vzdělávání a jeho cíle v kontextu pohybové výchovy 3.1. Pojetí předškolního vzdělávání v systému vzdělávání Předškolní

vzdělávání

představuje

počáteční

stupeň

veřejného

vzdělávání

organizovaného a řízeného poţadavky a pokyny MŠMT. Je určeno pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let. Přednostně jsou přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Předškolní vzdělávání je institucionálně zajišťováno mateřskými školami (včetně mateřských škol s upraveným vzdělávacím programem), popř. je realizováno v přípravných třídách základních škol. Mateřská škola je legislativně zakotvena v rámci vzdělávací soustavy jako druh školy. V procesu vzdělávání i v jeho organizaci se proto řídí obdobnými pravidly jako školy ostatní. Úkolem institucionální předškolního vzdělávání je rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě ţít ve společnosti ostatních a přibliţovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané. Předškolní vzdělávání by mělo doplňovat rodinnou výchovu a v úzké vazbě na ni navazovat, poskytovat dítěti odbornou péči a smysluplně obohacovat denní program dítěte. Hlavní poţadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku jsou zformulovány v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. (RVP PV, 2006) Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (dále jen RVP PV) je základním dokumentem předškolního vzdělávání. Stanovuje elementární vzdělanostní základ, na který můţe navazovat základní vzdělávání, a jako takový představuje zásadní východisko pro tvorbu školních vzdělávacích programů i jejich uskutečňování.

18

3.2. Cíle předškolního vzdělávání RVP PV pracuje se čtyřmi cílovými kategoriemi: stanovuje cíle v podobě záměrů a cíle v podobě výstupů, a to nejprve v úrovni obecné a následně pak v úrovni oblastní. Konkrétně se jedná o tyto kategorie: rámcové cíle – vyjadřují univerzální záměry předškolního vzdělávání klíčové kompetence – představují výstupy, resp. obecnější způsobilosti, dosaţitelné v předškolním vzdělávání dílčí cíle – vyjadřují konkrétní záměry příslušející té které vzdělávací oblasti dílčí výstupy – dílčí poznatky, dovednosti, postoje a hodnoty, které dílčím cílům odpovídají Tyto cílové kategorie jsou těsně provázané a vzájemně spolu korespondují.

Tab. 1 Přehled vzdělávacích cílů předškolního vzdělávání (RVP PV, 2006)

19

Vzdělávací obsah je v RVP PV uspořádán do pěti vzdělávacích oblastí: biologické, psychologické, interpersonální, sociálně-kulturní a environmentální. Tyto oblasti jsou nazvány: 1. Dítě a jeho tělo 2. Dítě a jeho psychika 3. Dítě a ten druhý 4. Dítě a společnost 5. Dítě a svět Kaţdá oblast zahrnuje tyto vzájemně propojené kategorie: -

Dílčí cíle (záměry), které vyjadřují, co by měl pedagog u dítěte v průběhu vzdělávání podporovat

-

Vzdělávací nabídka představuje soubor praktických i intelektových činností, vedoucí k naplňování cílů a k dosahování výstupů

-

Očekávané výstupy jsou dílčí výstupy vzdělávání (dílčí kompetence), které je moţno v konkrétní oblasti povaţovat za dosaţitelné

-

Z praktického hlediska jsou v RVP PV pojmenována moţná rizika, která mohou ohroţovat úspěch vzdělávacích záměrů

Cíli pohybové výchovy předškolních dětí se v RVP PV zabývá především vzdělávací oblast Dítě a jeho tělo. Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v oblasti biologické je stimulovat a podporovat růst a neurosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat jeho tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobsluţným dovednostem a vést je k zdravým ţivotním návykům a postojům. (RVP PV, 2006) 3.3 Vzdělávací oblast Dítě a jeho tělo Dílčí vzdělávací cíle (co pedagog u dítěte podporuje) -

uvědomění si vlastního těla

-

rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybů, dýchání, koordinace ruky a oka apod.), ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí

-

rozvoj a uţívání všech smyslů

-

rozvoj fyzické i psychické zdatnosti 20

-

osvojení si věku přiměřených praktických dovedností

-

osvojení si poznatků o těle a jeho zdraví, o pohybových činnostech a jejich kvalitě

-

osvojení si poznatků a dovedností důleţitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí

-

vytváření zdravých ţivotních návyků a postojů jako základů zdravého ţivotního stylu

Vzdělávací nabídka (co pedagog dítěti nabízí) -

lokomoční pohybové činnosti (chůze, běh, skoky a poskoky, lezení), nelokomoční pohybové činnosti (změny poloh a pohybů těla na místě) a jiné činnosti (základní gymnastika, turistika, sezónní činnosti, míčové hry apod.)

-

manipulační činnosti a jednoduché úkony s předměty, pomůckami, nástroji, náčiním, materiálem; činnosti seznamující děti s věcmi, které je obklopují a jejich praktickým pouţíváním

-

zdravotně zaměřené činnosti (vyrovnávací, protahovací, uvolňovací, dechová, relaxační cvičení)

-

smyslové a psychomotorické hry

-

konstruktivní a grafické činnosti

-

hudební a hudebně pohybové hry a činnosti

-

jednoduché pracovní a sebeobsluţné činnosti v oblasti osobní hygieny, stolování, oblékání, úklidu, úpravy prostředí apod.

-

činnosti zaměřené na poznávání lidského těla a jeho částí

-

příleţitosti a činnosti směřující k ochraně zdraví, osobního bezpečí a vytváření zdravých ţivotních návyků

-

činnosti relaxační a odpočinkové, zajišťující zdravou atmosféru a pohodu prostředí

-

příleţitosti a činnosti směřující k prevenci úrazů (hrozící při hrách, pohybových činnostech a dopravních situacích, při setkávání s cizími lidmi), k prevenci nemoci, nezdravých návyků a závislostí

Očekávané výstupy (co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže) -

zachovávat správné drţení těla

21

-

zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běţné způsoby pohybu v různém prostředí (zvládat překáţky, házet a chytat míč, uţívat různé náčiní, pohybovat se ve skupině dětí, pohybovat se na sněhu, ledu, ve vodě, v písku)

-

koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou

-

vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu

-

ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem

-

vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů (sluchově rozlišovat zvuky a tóny, zrakově rozlišovat tvary předmětů a jiné specifické znaky, rozlišovat vůně, chutě, vnímat hmatem apod.)

-

ovládat koordinaci ruky a oka, zvládat jemnou motoriku (zacházet s předměty denní potřeby, s drobnými pomůckami, s nástroji, náčiním a materiálem, zacházet s grafickým a výtvarným materiálem, např. s tuţkami, barvami, nůţkami, papírem, modelovací hmotou, zacházet s jednoduchými hudebními nástroji apod.)

-

zvládnout sebeobsluhu, uplatňovat základní kulturně hygienické a zdravotně preventivní návyky (starat se o osobní hygienu, přijímat stravu a tekutinu, umět stolovat, postarat se o sebe a své osobní věci, oblékat se, svlékat, obouvat apod.)

-

zvládat jednoduchou obsluhu a pracovní úkony (postarat se o hračky, pomůcky, uklidit po sobě, udrţovat pořádek, zvládat jednoduché úklidové práce, práce na zahradě apod.)

-

pojmenovat části těla, některé orgány (včetně pohlavních), znát jejich funkce, mít povědomí o těle a jeho vývoji (o narození, růstu těla a jeho proměnách), znát základní pojmy uţívané ve spojení se zdravím, s pohybem a sportem

-

rozlišovat, co prospívá zdraví a co mu škodí; chovat se tak, aby v situacích pro dítě běţných a jemu známých neohroţovalo zdraví, bezpečí a pohodu svou ani druhých

-

mít povědomí o významu péče o čistotu a zdraví, o významu aktivního pohybu a zdravé výţivy

-

mít povědomí o některých způsobech ochrany osobního zdraví a bezpečí a o tom, kde v případě potřeby hledat pomoc (kam se obrátit, koho přivolat, jakým způsobem apod.) 22

-

zacházet s běţnými předměty denní potřeby, hračkami, pomůckami, drobnými nástroji, sportovním náčiním a nářadím, výtvarnými pomůckami a materiály, jednoduchými hudebními nástroji, běţnými pracovními pomůckami

Rizika (co ohrožuje úspěch vzdělávacích záměrů pedagoga) -

denní reţim nevyhovující fyziologickým dětským potřebám a zásadám zdravého ţivotního stylu

-

nedostatečný respekt k individuálním potřebám dětí (k potřebě pohybu, spánku, odpočinku, látkové výměny, osobního tempa a tepelné pohody, k potřebě soukromí, apod.)

-

omezování samostatnosti dítěte při pohybových činnostech, málo příleţitostí k pracovním úkonům

-

nerespektování rozdílných tělesných a smyslových předpokladů a pohybových moţností jednotlivých dětí

-

neznalost zdravotního stavu a zdravotních problémů dítěte

-

omezování spontánních pohybových aktivit, nepravidelná, málo rozmanitá či jednostranná nabídka pohybových činností

-

absence či nedostatek řízených pohybových aktivit vedoucích k osvojení nových pohybových dovedností

-

nevhodné prostory pro pohybové činnosti a nevhodná organizace z hlediska bezpečnosti dětí

-

dlouhodobé statické zatěţování bez pohybu, uplatňování nevhodných cviků a činností, nevhodné oblečení při pohybových činnostech

-

nedostatek či zkreslení elementárních informací o lidském těle, o jeho růstu a vývoji, o funkcích některých částí a orgánů, o zdraví i moţnostech jeho ohroţení, způsobech ochrany zdraví a bezpečí

-

nevhodné vzory chování dospělých v prostředí mateřské školy

-

nedostatečně připravené prostředí, nedostatečné vybavení náčiním, nářadím, popř. nedostatečné vyuţívání vybavení a dalších moţností apod. (RVP PV 2006)

23

4. Posturální funkce (hybný systém) 4.1. Posturální funkce Posturální (postura = lat. postava) funkce zajišťuje vzpřímenou polohu těla v tíhovém poli. Posturou označujeme polohu, kterou tělo a jeho části zaujímají v klidu. (Bursová, 2005) Posturální svalstvo tvoří souvislý pás podél mechanické osy těla, od klenby noţní aţ po spojení páteře s lebkou. Jejich hlavní význam spočívá v udrţování vzpřímené polohy těla. Vzpřímené postavení si musí kaţdý jedinec po narození osvojovat. To, nač lidstvo potřebovalo miliony let, trvá jen několik měsíců. Dítě se postupně učí zvedat těţiště těla, drţet rovnováhu, zvolna si osvojuje návyk vzpřímeně stát a chodit. Avšak teprve uţívání vertikální polohy poskytuje nezbytné podněty k dovršení příslušných strukturálních adaptací (zakřivení páteře, sklon pánve, klenba noţní) a k zafixování vzpřímené postavy do určitého individuálně naprogramovaného vzorce nervové regulace – posturálního stereotypu, jehoţ vnějším projevem je charakteristické drţení těla kaţdého jedince. (Čermák, 2000) Posturální stereotyp a jeho kvalita je ovlivněn celou řadou faktorů. Je obrazem vnějšího a vnitřního prostředí jedince, odpovídá jeho tělesným a duševním vlastnostem, momentálnímu stavu psychických procesů, tělesné stavbě a stavu svalstva. Není to rys trvalý, mění se s vývojem jedince a jeho ţivotních podmínek. (Bursová, 2005) 4.2. Držení těla Drţení těla je specifický způsob jak se vyrovnat s gravitací a jak udrţet tělo v rovnováze. Navenek se drţení těla projevuje jako určité prostorové uspořádání jednotlivých částí těla ve staticky náročných polohách (stoj) a zachovává si charakteristické rysy i během pohybu (chůze). Z hlediska řízení hybnosti jde o realizaci posturálního stereotypu kaţdého z nás. (Čermák, 2000) 4.2.1 Správné držení těla Správné drţení těla je jedním ze základních předpokladů správného zapojování odpovídajících svalových skupin v průběhu pohybu. Kriteriem při hodnocení drţení těla nemůţe být jen celkový vzhled stojícího člověka, reliéf jeho těla, ale i to, jak se jeho 24

pohybový systém za daných podmínek vyrovnává se statickými nároky vzpřímené polohy, jak se při kompenzování účinku gravitace jednotlivé posturální svaly angaţují a vzájemně spolupracují. (Čermák, 2000) Konkrétní podobu správného drţení těla můţeme přiblíţit modelem tzv. ideálního drţení těla, který odpovídá vysoké úrovni posturální funkce. 4.2.2 Vadné držení těla Jak uvádí Bursová (2005), jako vadné drţení těla se nazývá porucha posturální funkce, která je charakteristická odchylkami od fyziologických parametrů drţení těla. Navenek se sice prozrazuje různými nápadnými změnami ve tvaru těla, ale právě na nich se lze přesvědčit, ţe postiţena je pouze funkce. Dají se totiţ aktivním volním úsilím vyrovnat (Čermák, 2000). Hlavní příčinou vadného drţení těla u dětí je nezdravý ţivotní styl resp. nedostatek pohybu spontánního i řízeného a nadměrné udrţování statických poloh při sezení. Účelově zaměřené pohybové aktivity mohou významně napomoci předcházet těmto negativním vlivům dnešního ţivota. Pokud necháme vadné drţení těla v tomto období bez povšimnutí, postupně se funkční porucha můţe změnit v nenapravitelnou strukturální vadu páteře. (Bursová, 2005) 4.3 Oslabení pohybového systému Jako oslabení pohybového systému uvádí Čermák (2000) stav, kdy se pohybový systém nedokáţe vyrovnat s obvyklými funkčními nároky, jimţ je např. vystaven vlivem gravitace. Na pohybovém systému se funkční odchylky vyskytují častěji neţ patologické změny postihující jeho stavební součásti. 4.3.1 Svalové dysbalance Svalová nerovnováha je jednou z nejčastějších příčin funkčních poruch páteře. Projevuje se zvýšeným svalovým napětím a zkrácením některých svalů (např. svalů na zadní straně dolních končetin, vzpřimovačů trupu v bederní oblasti, velkého svalu prsního aj.), případně ochabnutím a zeslabením jiných svalů (např. svalů hýţďových, břišních, mezilopatkových). Veškeré kosterní svalstvo se dělí na svalstvo posturální a svalstvo fázické. Svalstvo posturální, které slouţí k udrţování těţiště těla ve stabilní poloze a zabezpečuje vzpřímený postoj, má sklon ke zkracování, coţ vede k omezení rozsahu pohyblivosti v kloubech a nesprávnému vytvoření základních pohybových 25

stereotypů. Svalstvo fázické, které slouţí k zajišťování dynamických sloţitějších pohybů obyčejně v průběhu ţivota, ochabuje. (Kubánek, 1992) Za normálních poměrů je, jak známo, tonus na protilehlých stranách kloubů, tzv. antagonistů, udrţován na takové výši a v takovém vzájemném poměru, aby bylo zajištěno účelné, a tedy i správné drţení příslušného segmentu těla. Pokud jeden z antagonistů nabude převahy nad druhým, svalová rovnováha se poruší a vznikne svalová dysbalance. (Čermák, 2000) Nejcharakterističtějšími příklady svalové nerovnováhy jsou tyto dvojice antagonisticky působících svalů: zkrácené prsní svaly a ochablé mezilopatkové svaly, zkrácené ohybače kyčlí a oslabené hýţďové svaly, zkrácená bederní část vzpřimovačů trupu a oslabené břišní svaly. (Kubánek, 1992) Svalové zkrácení je nejzávaţnější změnou, s níţ se setkáváme při svalové nerovnováze. Projevuje se kromě odchylky drţení postiţené části těla, především omezeným rozsahem pohybu, a to pohybu na opačnou stranu kloubu, neboť zkrácené svaly tomu brání. K výrazným změnám dochází i na protilehlé straně kloubu. Funkční útlum zde umístěných svalů přechází brzy v pokles svalového napětí – hypotonus. Z činnosti vyřazované hypotonické svaly se postupně protáhnou, ochabují a ztrácejí i na hmotnosti, atrofují. Výsledkem je sníţení svalové síly těchto svalů, které lze prokázat při pokusu o vydatný aktivní pohyb ve směru jejich působení, tedy na jejich vlastní stranu. (Čermák, 2000) Svaly s tendencí ke zkrácení: - svaly šíjové - horní část svalu trapézového a zdvihač lopatky - velký i malý sval prsní - svaly bederní - ohybače kyčle - přitahovače stehna - ohybače kolenního kloubu - trojhlavý sval lýtkový Svaly s tendencí k oslabení: - ohýbače krku a hlavy - mezilopatkové svaly - dolní část svalu trapézového - svaly břišní 26

- velký, střední i malý sval hýţďový - některé části natahovače kolenního kloubu - svaly na přední a boční straně bérce Se svalovými dysbalancemi se běţně setkáváme v oblasti pánve a dolní části trupu, dále v oblasti horní části trupu, ramen a krku a v podstatě i kolem nosných kloubů dolní končetiny. (Čermák, 2000) 4.3.2 Posturální vady Poruchy posturální funkce se plným právem počítají k funkčním poruchám pohybového systému. Navenek se sice prozrazují různými, často nápadnými změnami ve tvaru těla, či přesněji na jeho reliéfu, ale právě na nich se lze přesvědčit, ţe postiţena je pouze funkce, dají se totiţ, narozdíl od skutečných deformit čili ortopedických vad, aktivním volním úsilím vyrovnat. Vadné drţení těla můţe mít v konkrétním případě nejenom různé příčiny, ale i různý „klinický“ obraz s často velmi charakteristickými příznaky. Na základě toho, lze posturální vady rozdělit do několika diferencovaných skupin. (Čermák, 2000) Ochablé drţení těla Je charakterizováno celkovým uvolněním a ochabnutím svalového a vazivového aparátu. Při ochablém drţení těla bývá obyčejně zvětšeno normální fyziologické dvojité zakřivení páteře. Při napravování této vady je hlavním úkolem vyrovnat svalovou nerovnováhu, usilovat o správné zakřivení páteře, zajistit cvičencům dostatek přiměřeného tělesného pohybu a zlepšit tím i jejich celkovou tělesnou kondici. Při vyrovnávacích cvičeních se nejdříve musí uvolnit a protáhnout svalstvo zkrácené, pak posílit ochablé nebo málo pouţívané svalstvo. (Kubánek, 1992) Kulatá záda Kyfotické drţení těla je nejčastějším typem vadného drţení těla u dětí školního věku, ve zvýšené míře se objevují v období urychleného růstu kolem 12. roku věku. Projevuje se zvětšeným ohnutím zejména hrudní části páteře (hrudní kyfóza). Kulatá záda bývají spojena s vychýlenou, předkloněnou hlavou, s vytočením ramen vpřed a dovnitř a s odstáváním lopatek. Příčinou je porušená rovnováha na přední a zadní straně trupu – jsou zkrácené svaly prsní, ochablé jsou svaly šíjové, mezilopatkové, zádové a svaly 27

břišní. Vyrovnávacími cviky usilujeme o obnovení normálního zakřivení páteře protaţením prsních svalů, příp. i vzpřimovačů trupu v bederní oblasti a svalů na přední straně stehen, a posílením šíjových, zádových, břišních a hýţďových svalů. Vyrovnáním svalové rovnováhy se zlepší drţení těla, prohloubí se dýchání, zvětší se vitální kapacita plic. (Kubánek, 1992) Zvětšené bederní prohnutí Hyperlordotické drţení je častým typem vadného drţení těla, které většinou vyplývá z nadměrného sklonu pánve v rovině předozadní, tzn. vysazení pánve. Přispívá k němu zkrácené a nepruţné zádové svalstvo, zkrácené ohybače kyčelního kloubu, ochablé břišní a hýţďové svaly. Doprovodným jevem bývají zkrácené ohybače na zadní straně dolních končetin. Zvětšená tělesná hmotnost obyčejně zhoršuje hyperlordotické drţení. Vyrovnávací cvičení musejí být zaměřena především na úpravu polohy pánve – horní okraj je třeba zvedat a dolní okraj tlačit vpřed. Protahovat je třeba svaly v bederní oblasti páteře, svaly na přední a vnitřní straně stehen, ohybače kyčelního a kolenního kloubu, posilovat je třeba svaly břišní a hýţďové, ale i svalstvo mezilopatkové. (Kubánek, 1992) Skoliotické drţení těla Je vadným drţením těla s přechodným vychýlením páteře stranou od její svislice v čelní rovině. Častou příčinou bývá šikmé postavení pánve, které je kompenzováno vychýlením páteře stranou. Skolióza jako váţná ortopedická vada jiţ nepatří do zdravotní tělesné výchovy, ale do rukou odborného lékaře. Skoliotické drţení těla vzniká z nesprávných návykových poloh v běţném ţivotě – častý ochablý postoj s jednou nohou pokrčenou a s vystrčeným jedním bokem, nošení těţších předmětů v jedné ruce, pokřivené uvolněné sezení při psaní a čtení, ale i jednostranný a nekompenzovaný trénink některých sportů. Projevem skoliotického drţení těla je nesouměrnost postavy v čelní rovině, rozdílná výška ramen, lopatek a boků, větší trojúhelníkové okénko mezi trupem a paţí na jedné straně, neţ na straně druhé. Vychýlení obratlových trnů, většinou delšího úseku páteře do strany, lze odhalit pohledem zezadu ve stoji nebo v hlubokém ohnutém předklonu. Náprava i jednodušších forem skoliotického drţení by se měla provádět ve spolupráci s lékařem. Úkolem vyrovnávacích cvičení je zajistit svalovou rovnováhu svalstva trupu a správnou polohu pánve pomocí symetrického uplatňování protahovacích a posilovacích cvičení. Pro 28

vytvoření pevného svalového korzetu trupu je třeba posilovat zejména zádové svalstvo – vzpřimovač trupu, mezilopatkové svaly, široký sval zádový, ale i břišní a hýţďové svalstvo. Všestranný rozvoj pohyblivosti páteře podporují rotační cvičení páteře v různých polohách a cvičení s vlnivými pohyby. Jakékoliv jednostranné pohyby by mohly vést ke zhoršení skoliotického drţení. (Kubánek, 1992) Plochá záda Vyznačují se zmenšením fyziologických předozadních zakřivení páteře, někdy aţ vymizením hrudní kyfózy a bederní lordózy, celkovým ochabnutím svalstva trupu a malým sklonem pánve. Páteř bez dvojitého esovitého zakřivení v boční rovině ztrácí schopnost plnit funkci pevné, ale současně i pruţné a pohyblivé nosné osy trupu a je náchylná i k čelnímu zhroucení. Plochá záda nejsou častým typem vadného drţení těla, vyskytují se častěji u vytáhlých, štíhlých dětí se špatně vyvinutým svalstvem. Při nápravě tohoto typu vadného drţení těla usilujeme o vytvoření normálního předozadního zakřivení páteře se správným sklonem pánve. Jednotlivá cvičení se volí pro kaţdou oblast zvlášť, nejprve se zaměříme na jednu část páteře, postupně se přechází na další zakřivení. Předpokladem pro vytvoření hrudní kyfózy je uvolnění svalstva v této oblasti. Posilováním a zkrácením šíjového a bederního svalstva se pomáhá vytvořit krční a bederní lordóza. Vhodné jsou veškeré pohyby trupu, při nichţ se zvětšuje pohyblivost páteře všemi směry. Nezbytná jsou cvičení pro rozvoj pohyblivosti pánve. Jedině odstraněním svalové dysbalance v oblasti pánve lze zajistit její správnou polohu. (Kubánek, 1992) 4.3.3 Vertebrogenní poruchy V současné době patří vertebrogenní onemocnění k nejčastějším zdravotním poruchám. Souvisejí se změnou způsobu ţivota, kdy se stále ve větší míře uplatňují negativní vlivy civilizace. Nahrazování přirozeného pohybu dopravními prostředky a jinými automatickými prostředky úměrně stoupá s technickým vývojem. Dále potom úbytek fyzicky náročnější práce, setrvávání v nucených pracovních polohách, nedostatek odpočinkových poloh a zanedbávání přirozených lokomočních pohybů vedou k nadměrnému přetěţování pohybového systému ve statických polohách. (Čermák, 2000)

29

5. Vyrovnávací cvičení Jako vyrovnávací – kompenzační cvičení označujeme tělesná cvičení, jimiţ lze cíleně působit na jednotlivé sloţky pohybového systému, zlepšit jejich funkční parametry (kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů) a vyrovnat tak nepříznivý poměr mezi funkční zdatností pohybového systému, jeho odolností vůči zatíţení a funkčními nároky, které jsou na něj kladeny. (Čermák, 2000) Úkolem vyrovnávacích cvičení je tedy odstranit nebo zlepšit pohybové nedostatky a vady tak, aby došlo k vyváţenému, fyziologicky správnému stavu všech částí pohybového aparátu. (Kubánek, 1992) Bursová (2005) uvádí, ţe jednou z moţností, jak sniţovat riziko vzniku funkčních a strukturálních vad pohybového systému je pravidelné provádění kompenzačních cvičení. Jako kompenzační cvičení označuje variabilní soubor jednoduchých cviků v jednotlivých cvičebních polohách, které můţeme účelně modifikovat s vyuţitím různého náčiní a nářadí. Výběr však musí být individuálně zacílený, tj. měl by vycházet z funkčního stavu hybného systému jedince. Má-li být cvičení efektivní s pozitivním účinkem, musíme v jeho průběhu respektovat určité neurofyziologické zákonitosti a provádět je vţdy přesným způsobem. Při dodrţování didaktických zásad se mohou stát nejspolehlivější moţností prevence a současně nejúčinnějším prostředkem, jak odstranit případnou, jiţ vzniklou funkční poruchu hybného systému. Kompenzační cvičení, která napomáhají harmonizovat tělesný vývoj jedince, současně ovlivňují i funkční stav vnitřních orgánů. Poţadovanou pozitivní funkci se specifickým fyziologickým účinkem však mohou tato cvičení plnit pouze tehdy, stanou-li se součástí celoţivotního pohybového procesu a při dodrţování hlavních didaktických zásad, zejména pravidelnosti, účelovosti, trvalosti, přiměřenosti a racionálnosti. Podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku na pohybový aparát rozděluje Čermák (2000) vyrovnávací cvičení na tři velké skupiny: -

uvolňovací

-

protahovací

-

posilovací

30

5.1. Uvolňovací cvičení Slouţí k uvolnění ztuhlých, málo pohyblivých kloubů a svalových kontraktur. Cvičení je zaměřeno na určitý kloub nebo pohybový segment s cílem ho rozhýbat. Pohyby by se měly provádět všemi směry, tj. kolem všech pohybových os, do individuálně krajních poloh s vyvinutím minimálního svalového úsilí. Jde spíše o pasivní pohyb. Rozsah pohybů by měl odpovídat aktuálním funkčním moţnostem kloubu, v ţádném případě nejde o násilné překonávání odporu kloubních struktur a okolních svalů. Cvičení by mělo být příjemné. Pravidelným opakováním se bude rozsah pohybů postupně zvětšovat. (Čermák, 2000) Při uvolňování kloubů volíme tyto typy pohybů: 5.1.1 Kroužení, komíhání Uvolněně přecházíme z jedné polohy do druhé. Vyuţíváme gravitace a setrvačnosti. Ve směru gravitace pohyb jemně brzdíme, aby nedošlo k prudkému nárazu na okraje kloubu při dosaţení krajní polohy. Při dosaţení této polohy, uvolníme okolní svalstvo a přecházíme do polohy opačné. Čím rozsah pohybu bude větší, tím vedený pohyb musí být pomalejší. Nesmíme vyuţívat prudké švihové pohyby. 5.1.2 Pohyby vedené pasivně do krajních poloh Procvičovaná část těla je dokonale uvolněná. Pohyb v kloubu vedeme tak daleko, jak je to příjemné. Bez jakéhokoli násilí se pokusíme o co největší rozsah pohybu v kloubu. 5.1.3 Pohyby vedené aktivně do krajních poloh Pohyby vedeme s co nejmenším svalovým úsilím z jedné krajní polohy v kloubu do krajní polohy ve směru opačném. Po dosaţení krajní polohy uvolníme všechny okolní svaly, pak plynule přecházíme do polohy opačné. Nesnaţíme se o překonávání jakéhokoli omezení v pohybu, jako je bolest, tah svalů, vazů apod. Plně kontrolujeme celý průběh pohybu, cvičíme pomalu a pozorně. Uvolňovací cvičení se zaměřují především na uvolnění oblasti krční páteře, hrudní páteře a pletenců ramenních, oblast bederní části páteře, uvolnění kyčlí. (Čermák, 2000)

31

5.2 Protahovací cvičení Slouţí k obnovení a zachování fyziologické délky u svalů zkrácených a svalů, které mají ke zkrácení předem daný sklon. Zkrácení svalu není jenom otázka svalového napětí, zkrácena bývá i vazivová sloţka svalu, svalový skelet a šlachy. Naštěstí jde o ţivou tkáň, která má obdivuhodnou schopnost reagovat na mechanické podněty a je-li důkladně vytahována, postupně se poddá. Důleţitou zásadou při provádění protahovacích cvičení je tlumit a oddálit reflexy, které vyvolávají obrannou kontrakci protahovaného svalu. Toho lze dosáhnout: záměrnou volní relaxací svalu, cvičením ve staticky nenáročných polohách, pomalým cvičením, postizometrickou relaxací. (Čermák, 2000) Tím, ţe vrátíme zkráceným svalům jejich správnou délku: -

vyrovnáme nepoměr mezi těmito dominantními svaly a jejich utlumenými antagonisty

-

upravujeme tonické napětí svalových vláken a zlepšujeme mechanické vlastnosti jejich vazivové sloţky (poddajnost, pruţnost, pevnost a odolnost vůči přetrţení)

-

sniţujeme sílu tahu v místě úponů svalů na kosti

-

čelíme blokádám kloubů a malých kloubků na páteři

-

umoţňujeme plný rozsah pohybu na opačnou stranu kloubu

-

zlepšujeme drţení příslušné části těla, a tím i výchozí polohu, z níţ se odvíjejí všechny pohyby v jejím kloubu (Čermák, 2000)

Nejčastějšími protahovacími technikami jsou: 5.2.1 Pasivní statické protahování při němţ vyuţíváme fyzikálních vlastností svalu, jeho pruţnosti a povolnosti vůči vytaţení do délky. Po uvedení do protahovací polohy, při které se sval určený k protahování natáhne na svoji momentálně největší délku, dojde vhodnou změnou polohy těla či vlivem gravitace k protaţení určeného svalu. Efekt protaţení nebývá příliš velký, vlastní postup je však jednoduchý, šetrný, proto se pasivní statické protahování velmi dobře hodí pro začátečníky, nebo tam, kde se jedná o preventivní protahování svalů s tendencí ke zkrácení.

32

5.2.2 Neuromuskulární techniky a) Protahování aktivním stahem antagonistů. Pokud vyuţijeme síly svalů na opačné straně

kloubu,

vystupňujeme

vydatným

stahem

antagonistů

protaţení

zkráceného svalu. b) Postizometrická relaxace. Je povaţována za nejúčinnější protahovací cvičení. Jde o „sebeútlum“ ve svalu bezprostředně poté, co se uvolnil z vydatné, alespoň několik sekund trvající izometrické kontrakce. Vlastní cvičební postup vyjadřuje v praxi pouţívané označení této metody: napětí – uvolnění – protaţení. Svaly nejprve napneme a po uvolnění je pasivním způsobem protáhneme. Fáze napětí trvá 5 – 7 sekund, při níţ se nadechneme a zadrţíme dech, poté zvolna vydechujeme. Pokusíme se o co nejlepší vědomé uvolnění. Po tomto prvotním 2-3 sekundy trvajícím uvolnění se poddáme působení gravitace a během následujících 10 – 20 sekund pasivně protahujeme. Při kaţdém dalším opakování celého cyklu napětí – uvolnění – protaţení začínáme v té poloze, v níţ jsme skončili protaţení v předcházejícím cyklu. Tento způsob strečinku je vhodný zejména u vyspělých sportovců či cvičenců. (Čermák, 2000) Strečink bychom měli zařazovat vţdy na začátek a konec jakékoliv sportovní aktivity. Před samotným začátkem sportovní činnosti organismus nejprve zahřejeme, poté přejdeme k protahování, zaměříme se na ty svalové oblasti, které budeme zatěţovat nejvíce. Cílem je především příprava pohybového aparátu na fyzickou zátěţ a hlavně prevence poranění. Po sportovní aktivitě je hlavním cílem strečinku vykompenzovat napětí zatěţovaných svalů a protáhnout je do původní délky. Pokud neprovedeme závěrečné protaţení, nedojde ke kompenzaci (uvolnění napětí) a svaly by měly tendenci se zkracovat. Pokud svalstvo posilujeme, je strečink nezbytný před i po posilování. Před posilovacím cvičením protahujeme antagonistu svalu, který chceme posilovat, čímţ prodlouţíme jeho délku a umoţníme antagonistovi provádět pohyb v plném rozsahu. Celkově tak zvýšíme efekt posilovacího cvičení. Po posilování protahujeme sval, který jsme zatěţovali, opět za účelem kompenzace délky a napětí. (http://www.strecink.blogspot.com/) 5.2.3 Metodické zásady Při protahování bychom měli dodrţovat určité zásady, které mají zdravotní význam nebo efektivnější účinek na působení svalového protaţení. 33

-

Svalové skupiny protahujeme vţdy po dokonalém zahřátí a následném uvolnění kloubních struktur.

-

Cvičení provádíme v klidném teplém prostředí, v pohodlném oblečení.

-

Cvičení provádíme pomalu, s vyloučením rychlých přechodů ze zkrácení do výrazného protaţení.

-

Protahovací polohu zaujímáme pomalu, uvolněně a s plným uvědoměním.

-

Protahovací cvičení provádíme nejlépe ve stabilních polohách (sedu, lehu), aby mohl být sval dokonale uvolněný.

-

Cvičební účinek je efektivní jen při přesném zacílení a dostatečné fixaci centrálního a periferního úponu protahovaného svalu.

-

Cvičíme do pocitu mírného tahu a příjemného napětí. Nevhodné jsou švihové pohyby.

-

Protahovací cvičení by nikdy nemělo být bolestivé, bolest signalizuje patologickou zátěţ z periferie a současně vzniká napínací reflex.

-

Během celého cvičení stále volně dýcháme, kaţdou fázi protaţení provádíme s výdechem, zvětšíme tím rozsah pohybu a zároveň uvolníme napětí ve svalech.

-

Při klasickém strečinku zařazujeme v protahované poloze individuálně dlouhé výdrţe, při kterých plynule dýcháme. Délka výdrţí a počet opakování se řídí individuálními poţadavky.

-

Protahovací účinek zesílíme vyuţitím recipročního útlumu vyvolaném kontrakcí antagonisty

-

Nejkvalitnějšího protaţení dosáhneme vyuţitím postizometrického útlumu.

-

Volíme různé varianty protahovacích cviků. Rozmanitější a pestřejší výběr cviků brání vytvoření zautomatizovaného návyku, který by mohl sniţovat efektivitu vlastního protaţení.

-

Nikdy v krajní protahovací poloze nehmitáme.

-

Význam má především pravidelné cvičení, nejlépe kaţdý den. (Bursová, 2005 )

5.3 Posilovací cvičení Cílem posilovacích cvičení je zvýšit funkční zdatnost oslabených či k oslabení náchylných svalů. Toho lze dosáhnout jen aktivní činností, tj. opakovanými vydatnými kontrakcemi svalu, kdy sval musí vlastní silou překonávat určitý odpor. Oslabený sval je takový sval, který vykonává pohyb špatně, slabě, nebo ne v plném rozsahu. Slabost 34

svalu se projevuje tím, ţe sval nepřekoná přiměřený, fyziologické síle odpovídající odpor. Dalším kriteriem oslabení je rozsah pohybu. Oslabený sval nedokáţe přemoci odpor, který vyvíjejí zkrácení antagonisté na protilehlé straně kloubu. Pohyb, který má za své funkce normálně vykonat, neprovede vůbec, nebo jej nedotáhne do konce. Oslabení svalu prozradí i způsob provedení pohybu. Při testování můţe být pohyb vykonán úspěšně a v plném rozsahu, ale podle charakteru pohybu poznáme, ţe výkonu nebylo dosaţeno pomocí testovaného svalu, ale kompenzací nebo substitucí jiných svalů. (Čermák, 2000) Pozitivní účinky posilovacích cvičení spočívají ve: -

zvýšení síly a zvětšení objemu oslabeného svalu

-

zvýšení jeho klidového tonusu, jehoţ hodnota je vţdy úměrná stupni rozvoje svalstva

-

upravení tonické nerovnováhy v příslušném pohybovém segmentu

-

zlepšení vytrvalostní práce svalu

-

odstranění funkčního útlumu oslabeného svalu a zlepšení nitrosvalové koordinace, ale i zlepšení spolupráce tohoto svalu s ostatními svaly

Před vlastním cvičením je vţdy třeba záměrně, uvědoměle zvýšit klidové napětí v právě procvičovaném svalu, tzv. tonizace svalu. Jak uvádí Bursová (2005) k odstraňování svalové dysbalance jsou nejvhodnější izometrické kontrakce v základních polohách a následně dynamická pomalá posilovací cvičení s postupným zvyšováním svalového úsilí. Chceme-li posilovací pohyby provádět správně, musíme sval nejprve tonizovat a dále zaujmout správnou výchozí polohu. Protoţe správná cvičební poloha není nic jiného neţ dílčím prvkem správného drţení těla. (Čermák, 2000) Čermák (2000) rozděluje posilovací cvičení následovně: 5.3.1 Statické posilování Jeho podstata je zaloţena na izometrických, několik sekund trvajících kontrakcích svalů při maximálním úsilí, kdy svaly pracují proti pevnému odporu. Dalo by se říci, ţe se jedná o silový trénink zaměřený na získání co největší statické síly, coţ ale není úkolem vyrovnávacích cvičení posilovacích. Tudíţ je tento typ cvičení v případě vyrovnávání svalových dysbalancí spíše nevhodný. 35

5.3.2 Rychlá dynamická cvičení Provádějí se sériemi rychlých pohybů, obvykle proti pruţnému odporu. Jsou zaměřena buď na zlepšení výbušné síly, nebo na rozvoj vytrvalostní síly. Také tato cvičení mají charakter spíše sportovní a tréninkový. 5.3.3 Pomalá dynamická cvičení Pro posílení oslabených svalů jsou nejvhodnější. Jde o zvolna, rovnoměrně vykonávané pohyby proti přirozenému, pouze pasivnímu odporu gravitace a kolemkloubních útvarů s plynulým zvyšováním úsilí. Při kontrakci svalu souběţně stoupá jak napětí ve svalu, tak i intenzita jeho kontrakce. Postup při dynamickém posilování je následující: -

sval nejprve otestujeme, posoudíme jeho sílu a způsob provedení pohybu

-

pokud je sval oslabený, ale pohyb je prováděný správně, začínáme od těch cviků, které zvládneme bezchybně a stupňujeme zatíţení svalu

-

v případě, ţe se objevují nedostatky v provedení pohybu, začneme s protaţením všech zkrácených svalů a zvolíme cviky určené k nácviku správných pohybových stereotypů

Stupňování zátěţe oslabených svalů lze provádět takto: -

zvyšujeme počet opakování (aţ na 10-15)

-

zvyšujeme rychlost pohybu (od velmi pomalého přecházíme postupně k pohybu dynamičtějšímu, plynulému)

-

vyuţíváme odporu gravitace (od pohybů s vyloučením odporu gravitace přecházíme k provedení proti odporu gravitace)

-

vyuţíváme dalšího vnějšího odporu (náčiní, jiná osoba apod.)

-

zvyšujeme koordinační náročnost a sloţitost cvičení

Fáze posilovacího cvičení: 1. uvolněné zaujetí výchozí cvičební polohy 2. zaujetí správné výchozí cvičební polohy 3. pohyb z výchozí do krajní cvičební polohy při zachování správného drţení těla 4. výdrţ v krajní poloze 36

5. návrat z krajní do správné výchozí cvičební polohy 6. uvolnění správné výchozí cvičební polohy (Čermák, 2000)

37

6. Dechová a relaxační cvičení Dechová a relaxační cvičení pozitivně ovlivňují zdraví, sniţují svalové a současně i duševní napětí, napomáhají harmonizovat vnitřní prostředí organismu. Dýchání je základní biologický proces, který probíhá v organismu automaticky jako jiné vegetativní procesy. Zároveň však můţeme pomocí vůle dech vědomě řídit a cílevědomě vyuţívat. Je známo, ţe hluboké dýchání, zejména prodlouţený výdech napomáhá k uvolnění a celkové relaxaci. Člověk, který umí správně relaxovat, mívá pevnější duševní i tělesné zdraví, lepší pracovní výkonnost, lépe se soustředí, méně se unaví a v ţivotě bývá spokojenější. Změny ve frekvenci a hloubce dýchání, které pozorujeme při různých emocích, dokazují úzkou spojitost psychiky s dechovým procesem. Kromě funkce relaxační napomáhají dechová cvičení při odstraňování vertebrogenních poruch páteře a vedou k celkově správnému drţení těla. Spojíme-li průběh uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičení se správným dechem, budeme dosahovat lepších výsledků, cvičení bude kvalitnější a efektivnější. Výdech sniţuje nervosvalovou dráţdivost, proto hluboký výdech výrazně zvyšuje efektivitu protahovacích cvičení. Nevýkonné dýchání při cvičení vede k nedostatečnému zásobení tkání kyslíkem a zhoršuje tak kvalitu cvičení. Tato cvičení by měla být pravidelnou součástí nejen domácího cvičení ale i některých dalších tělovýchovných a sportovních aktivit. (Bursová, 2005) 6.1. Dechová cvičení Jak bylo uvedeno výše, vadné drţení těla bývá obyčejně spojeno se špatným způsobem dýchání. Při vyrovnávacích cvičeních je tedy ţádoucí procvičovat přirozený rytmus dýchání s prohlubováním výdechu a vdechu, spojovat rytmus dýchání s rytmem pohybu a naučit se správnou techniku dýchání. (Kubánek, 1992) Správný dechový stereotyp, tzv. dechová vlna postupuje od břišní části plynule do horní části hrudníku. Dech má být neslyšný, pomalý, hluboký a rytmický. Vdech a výdech má plynule navazovat, proudit nosem a být spouštěn uvolněnou bránicí. Vdechová vlna začíná pohybem bránice do dutiny břišní, pokračuje zapojením zevních meziţeberních svalů, čímţ se rozšiřuje hrudník od dolní části směrem vzhůru aţ do oblasti horních hrotů plic. 38

Výdechová vlna začíná poklesem břišní stěny, tahem dolní části hrudníku směrem k pánvi a plynule navazuje staţení kosti hrudní se zataţením ramen. Výdech ukončíme mírnou kontrakcí břišních svalů. Z didaktických důvodů se dechová vlna rozděluje na tři části: 6.1.1 Brániční dýchání Jak jiţ název napovídá, na tomto typu dýchaní se podílí hlavní dechový sval bránice. Při vdechu dochází k její aktivaci, dutina hrudní se rozšiřuje do délky a zvedají se dolní ţebra. Poklesem bránice do dutiny břišní se celá břišní část rozšiřuje všemi směry, tj. dopředu, do stran a dozadu. Chybné je pouhé vyklenutí břicha se současným prohnutím beder. Při výdechu se bránice uvolňuje a vrací se do původní polohy. Břišní svaly se zkracují, břišní stěna se přibliţuje k bederní páteři a zajistí tak navrácení břišních orgánů. 6.1.2 Hrudní dýchání Při tomto typu dýchání se aktivací meziţeberních svalů rozšiřuje hrudník všemi směry, především však do stran. Výdech je při klidovém dýchání pasivní, svaly se uvolní a hrudník se vrací do původní polohy vlastní pruţností. Při prohloubeném aktivním výdechu se zapojují vnitřní meziţeberní svaly. 6.1.3 Podkličkové dýchání (horní hrudní dýchání) Převládá-li tento typ dechového dýchání v dechovém stereotypu, není dech dostatečně hluboký a musí být častější zejména proto, ţe horní část hrudníku je nejméně pohyblivá. Negativním důsledkem je nedostatečné rozpínání hrudníku a nadměrné zapojování pomocných dechových svalů. Při vdechu se rozevírá a mírně zvedá horní část hrudníku s klíčními kostmi a při výdechu hrudník klesá dolů. Častou chybou je zvedání ramen při vdechu. (Bursová, 2005) 6. 2. Relaxační cvičení Dle Kubánka (1992) se relaxační cvičení ve zdravotní tělesné výchově vyuţívají pro uvolňování nadměrného svalového napětí, navozování uvolnění jednotlivých svalových skupin a navození celkové relaxace. Nejčastěji se k uvolnění vyuţívá metoda 39

postizometrické relaxace, progresivní relaxace podle E. Jacobsona, nebo Schultzův autogenní trénink, který vyuţívá časově náročného autosugestivního navozování různých pocitů do jednotlivých částí těla. Přípravná cvičení pro uvolňování svalového napětí se provádějí nejčastěji v lehu se zavřenýma očima při pomalém, hlubokém dýchání a při dodrţení všech zásad správného drţení těla. Úkolem relaxačních cvičení u dětí je naučit je uvědomit si pocit svalového napětí a uvolnění a tím mimo jiné dopomoci k lepší svalové koordinaci. Tato cvičení mají velice příznivý vliv na schopnost soustředění, aktivace, spolupráce a konečně i na vyzrávání nervové soustavy. Vzhledem k tomu, ţe dodrţování přesných poloh a větší mnoţství opakování cviků není pro děti příliš zábavné, je u zdravotních cviků zvlášť důleţitá motivace dětí nejlépe příběhem, který provází celé cvičení. (Vaňková, 1999) Pro celkovou relaxaci vyuţíváme napínání a uvolňování svalových skupin podle určitého řádu, kdy postupně uvolňujeme celé tělo od špiček nohou směrem k hlavě, nebo obráceně tj. od hlavy k nohám, či od pravé strany k levé. Pocit uvolnění můţeme zvýšit zavřením očí, relaxační hudbou, vhodným oblečením, klidným prostředím. Délka relaxace se pohybuje kolem 10 minut, v uvolnění můţeme ale setrvat i delší dobu. Relaxaci ukončujeme příjemně, nenásilně. Postupně se zaměříme na aktivizaci jednotlivých částí těla, celé tělo s vdechem protáhneme a s výdechem následně uvolníme. Během cvičení se snaţíme zapomenout na ţivotní starosti a problémy, které by mohly vyvolat pocity napětí a celkovou relaxaci tak ztíţit. (Bursová, 2005)

40

II. Praktická část Tato část bakalářské práce je určena především pedagogům mateřských škol, jako metodická pomůcka pohybové výchovy předškoláků. Hlavní důraz je kladen na zařazování vyrovnávacích cviků do pohybových činností v mateřské škole, jejichţ úloha plní v předškolním věku především funkci preventivní. Cvičební jednotky (pohybové chvilky) můţeme rozdělit do pěti metodicky na sebe navazujících částí, z nichţ kaţdá část má svoji odlišnou funkci i průběh. Úvodní část má funkci organizační a motivační. Děti shromáţdíme kolem sebe a vhodným způsobem jim sdělíme obsah cvičební jednotky nejlépe se vstupní motivací (např. dnes si zahrajeme na čaroděje, stanou se z nás indiáni…) Úkolem rušné části je zahřátí organismu, zvýšení tepové i dechové frekvence. Do rušné části zařazujeme pestré přirozené pohybové činnosti (běh, chůze, poskoky, lezení…) a nejrůznější pohybové hry. Průpravná část má funkci přípravy svalstva na zatíţení v hlavní části, podpory správného drţení těla, protaţení svalstva, které má tendenci ke zkracování a aktivace svalstva s tendencí k ochabování. Děti zaujmou místo na koberci nebo na podloţce tak, aby měly dostatek prostoru na provádění jednotlivých cviků a viděly na cvičitele a naopak. Do průpravné části zařazujeme kompenzační cviky uvolňovací, protahovací a posilovací. U některých cviků je vhodné zvýraznit výdech hlasitým projevem (např. jako had – sssss, jako fítr – fúúú, jako mašinka – húúú, apod.) V této části vyuţíváme hromadné a individuální formy práce. V hlavní části učíme děti především novým pohybovým dovednostem, opakujeme a zdokonalujeme pohybové činnosti a dovednosti, které jiţ děti zvládají. Do této části zařazujeme hry pro rozvoj rychlosti, pohybové činnosti obratnostního charakteru, pohybové činnosti na rozvoj silových schopností, hry a činnosti vytrvalostního charakteru. V hlavní části cvičební jednotky vyuţíváme frontální (hromadné) formy práce - nejčastěji při pohybových hrách nebo nácviku nových pohybových dovedností, 41

skupinové formy práce - při cvičení na stanovištích, individuální formy práce, kterou vyuţíváme podle potřeby. Funkcí závěrečné části je zklidnění organismu po stránce fyzické (sníţení tepové i dechové frekvence) i emotivní. Dále sem zařazujeme psychomotorické hry, kompenzace činností prováděných v hlavní části, dechová cvičení, relaxace s hudbou i bez hudby. Většinou vyuţíváme frontální formy práce. (Volfová, Kolovská, 2008)

42

1. POHYBOVÁ CHVILKA – TRAVIČKA ZELENÁ Pohybovou chvilku Travička zelená lze zařadit do týdenních témat či integrovaných bloků seznamující děti s příchodem jara, rozdělením rostlin, pestrostí barev, apod. Příklady témat: První poslové jara, Čím voní hlína, Jak přichází jaro, Od semínka k chlebíčku, Co je kytka, co je strom?, Šel zahradník do zahrady, Barevný svět... Vzdělávací cíl: zdokonalování dovedností házení a chytání Pomůcky: barevné igelitové střapce, barevné obruče, lano Úvodní část Posadíme se do kruhu a společně si zazpíváme motivační píseň Travička zelená. Rušná část V prostoru rozmístíme střapce více barev a stejně barevné obruče. Děti stojí v řadě, na povel všechny děti vybíhají, jejich úkolem je co nejrychleji roztřídit střapce podle barev do obručí.

Obr. 1 Průpravná část Tráva (Jan Noha) Zjara první ona vstává, sníh si z hlavy setřepává, 43

v létě pod kosou se skloní, a aţ k hvězdám sladce voní. Na podzim, kdyţ vítr skučí, bere zemi do náručí. V zimě v polích, na zahradě, peřinu přitáhne k bradě, aby zjara první vstala, sníh si z hlavy setřepala. (Opravilová, Gebhartová, 1998a) Fyziologický účinek: uvolnění ramenního kloubu, protaţení svalů trupu a zad Zjara první ona vstává,

Klek sedmo, ruce volně poloţené

sníh si z hlavy setřepává,

Klek, ruce ve vzpaţení, pomalu třepeme střapcem zpět do kleku sedmo

v létě pod kosou se skloní,

Vzpor klečmo, ohnutý předklon, předklon hlavy

a aţ k hvězdám sladce voní.

Vzpor leţmo, prohnutá záda, zakloněná hlava

44

Na podzim, kdyţ vítr skučí, bere zemi do náručí.

Sed skřiţný skrčmo, úklony stranou, ruka se střapcem ve vzpaţení, střapec při úklonu upouštíme na zem

V zimě v polích, na zahradě,

Sed skrčmo

peřinu přitáhne k bradě,

Leh na zádech skrčmo, kolena přitaţená k bradě

aby zjara první vstala, sníh si z hlavy setřepala.

Stoj spatný, ruce ve vzpaţení, střapcem pomalu třepeme do připaţení

Tab. 2 Hlavní část Hod střapci do dálky – děti stojí v řadě, snaţí se přehodit střapec přes poloţené lano. Hod na cíl – děti stojí v kruhu, uprostřed kruhu je poloţená obruč, do které se děti snaţí svůj střapec hodit. Přihrávky střapci ve dvojici – děti utvoří dvojice, postaví se čelem k sobě ve vzdálenosti cca 1,5m a jedním střapcem si přihrávají.

45

Závěrečná část Vytvoříme travnatou louku z barevných střapců, děti pokládají střapce do prostoru těsně vedle sebe. Na závěr utvoříme louku z našich těl. Děti si lehnou na zem blízko k sobě, vzájemně se dotýkají nějakou částí těla a odpočívají. Snaţí se zabrat co nejmenší prostor.

46

2. POHYBOVÁ CHVILKA – NÁMOŘNÍCI Pohybová chvilka Námořníci, můţe být součástí témat přibliţujících dětem různá povolání, dopravní prostředky, ţivot v moři atd. Příklady témat: Cesta kolem světa, Ten umí to a ten zas tohle, Čím cestujeme? Hledá se Nemo! apod. Vzdělávací cíl: rozvoj koordinace pohybů, rozvoj senzomotorických dovedností Pomůcky: poskládané papírové lodičky, lano Úvodní část Dnes si zacvičíme s lodičkami, které jsme si vyrobili. Rušná část Hra na hlídače – na zemi vyznačíme provazem nebo páskou kruh, do kterého poloţíme všechny papírové lodičky. Určíme hlídače, popř. několik hlídačů, kteří se postaví do kruhu. Jejich úkolem je chránit lodičky, které se ostatní děti snaţí odnést z kruhu ven. Pokud se hlídač někoho dotkne dítěte, které drţí lodičku, dítě musí lodičku vrátit zpět do kruhu. Průpravná část Námořníci (Jiří Ţáček) Námořníci v pruhovaném tričku nastupují ráno na rozcvičku. Zvednou kotvy, napnou plachty vzhůru, vydají se na zámořskou túru. Námořníci musejí mít páru, 47

aby mohli šplhat po stoţáru. Moţná by mě mezi sebe vzali – podívejte, jaké já mám svaly! (Opravilová, Gebhartová 1998b) Fyziologický účinek: posílení svalů paţí, protaţení lýtkových svalů, posílení břišních svalů Námořníci v pruhovaném tričku

Stoj rozkročný, jednou rukou salutujeme, vytáčíme trup, loket směřuje vzad, střídáme ruce

nastupují ráno na rozcvičku.

Stoj rozkročný, upaţit

Stoj rozkročný, upaţit pokrčmo, dlaně se dotýkají ramen, zpět do upaţení

48

Zvednou kotvy, napnou plachty vzhůru,

Vzpor dřepmo zanoţit, prostřídat nohy

vydají se na zámořskou túru.

Klek sedmo, předklon

Námořníci musejí mít páru, aby mohli šplhat po stoţáru.

Sed, předklon

Moţná by mě mezi sebe vzali –

Sed, předpaţit, pomalu do lehu skrčmo

podívejte, jaké já mám svaly!

Leh skrčmo, ruce upaţit, nohy pokládáme střídavě na pravou a levou stranu, hlavu otáčíme v opačném směru

Tab. 3 Hlavní část Přeskoky přes lano – děti snoţmo přeskakují na zemi poloţené lano. Podbíhání pod lanem – děti stojí v zástupu a postupně podbíhají pod točícím se lanem.

49

Přeskoky přes točící se lano – děti po jednom nebo ve dvojicích zkouší přeskoky přes točící se lano. Přetahování lana – rozdělíme děti na dvě druţstva, kaţdé druţstvo uchopí jeden konec lana, prostor rozdělíme na dvě území, doprostřed lana přiváţeme šátek. Děti se na povel snaţí přitáhnout lano (šátek) na své území. Závěrečná část Chůze naboso po poloţeném laně. Z lana můţeme tvořit různé tvary (přímka, oblouk, kruh, atd.). Na závěr děti zaujmou libovolnou polohu na koberci, poslouchají zvuk moře a odpočívají.

50

3. POHYBOVÁ CHVILKA – DRACI Pohybovou chvilku Draci je vhodné zařadit nejčastěji do podzimních témat, při nichţ se děti učí všímat si proměn počasí, proměn přírody, ale i témat, které dětem přibliţují nejrůznější pohádky, v nichţ se objevuje drak. Příklady témat: Není drak jako drak, Draci na nebi, Vítr, Draka bolí zub, Za humny je drak apod. Vzdělávací cíl: rozvoj dovednosti manipulace se švihadlem Pomůcky: papíroví draci, švihadla Úvodní část Posadíme se s dětmi do kruhu, učitelka vede s dětmi motivační rozhovor: „Protoţe dnes máme podzimní počasí, během vycházky si vyzkoušíme pouštění draka. Nyní bychom si mohli zacvičit jako draci i s papírovými dráčky, které jsme si vyrobili.“ Rušná část Honička se zapojováním („Dračí honička“). Učitelka určí chytače (hlavu draka), který honí ostatní děti ve vymezeném prostoru. Dítě, kterého se chytač dotkne, se vezme za ruku s chytačem. Postupně se zapojují ostatní děti, které byly chyceny a tvoří tak dračí ocas. Hra trvá tak dlouho, dokud nejsou všechny děti chyceny. Průpravná část Počasí je na draka (Jan Vodňanský) Počasí je na draka Draka – ale neláká Padaj na něj deště kapky Raděj by se schoval zpátky Schoval zpátky pod kabát Kaţdý se ho přestal bát Ţe je zmoklý – ţe je zplihlý – Sotva jsme ho schovat stihli Před deštěm a před mokrem Uţ se suší za oknem 51

Aţ ho slunko vysuší Bude létat v ovzduší Má ocásek z papíru Zamává nám z vesmíru Pošle dolů psaníčko; Vidím dobře – zdravíčko (Opravilová, Gebhartová 1998c) Fyziologický účinek: posílení svalů paţí a zad, rozvoj pohyblivosti páteře, posílení stehenních svalů Počasí je na draka

Stoj rozkročný, upaţit pokrčmo

Draka – ale neláká

Vytáčíme trup střídavě vpravo a vlevo, přitom předáváme draka z ruky do ruky (lokty směřují k sobě), vţdy zpět do základní pozice

Padaj na něj deště kapky

Široký stoj rozkročný, vzpaţit

52

Raděj by se schoval zpátky

Široký stoj rozkročný, hluboký předklon, draka poloţíme na zem

Schoval zpátky pod kabát

Vzpor klečmo

Kaţdý se ho přestal bát

Vzpor klečmo, úklon hrudníku s rotací hlavy přes rameno společně s pohybem bérců k hlavě (pohled na paty)

Ţe je zmoklý – ţe je zplihlý –

Vzpor klečmo, záda ohnutá

Sotva jsme ho schovat stihli

Vzpor klečmo, záda prohnutá

Před deštěm a před mokrem Uţ se suší za oknem

Klek sedmo, předklon

53

Aţ ho slunko vysuší Bude létat v ovzduší

Klek, zpevníme tělo, mírné pohyby vzad a zpět

Má ocásek z papíru

Dřep, hlava přitaţená ke kolenům

Zamává nám z vesmíru

Pře kulatá záda přejdeme do stoje, vzpaţíme

Pošle dolů psaníčko; Vidím dobře – zdravíčko

Připaţit, výpon na špičky

54

Přes stoj přejdeme do stoje na patách

Tab. 4 Hlavní část Kaţdé dítě si vezme švihadlo. Překrok – stoj, švihadlo za tělem, děti nejprve zkouší překročit pohybující se švihadlo. Přeskok střídnonoţ – stoj, švihadlo za tělem, přeskok střídnonoţ přes pohybující se švihadlo. Přeskok snoţmo – stoj, švihadlo za tělem, přeskok snoţmo přes pohybující se švihadlo. Přeskok přes točící se švihadlo – děti stojí v kruhu, učitelka stojí uprostřed kruhu a točí švihadlem po kruhu (konec švihadla je mírně nad zemí), děti postupně snoţmo přeskakují točící se konec švihadla. Závěrečná část „Rozpleťte drakovi ocas!“ Děti stojí v kruhu těsně vedle sebe. Se zavřenýma očima natáhnou ruce před sebe a chytnou se rukou, které nahmatají před sebou. Od této chvíle se jiţ nikdo nesmí pustit. Kaţdé dítě drţí kaţdou svojí rukou někoho jiného. Úkolem dětí je, se rozplést. Labyrint dračích ocasů - na podlaze vytvoříme z různých druhů provazů, lan, švihadel labyrint. Děti lezou po kolenou se zavřenýma očima po hmatu podle materiálu lana z jednoho konce na druhý. Řídí se pouze hmatem.

55

4. POHYBOVÁ CHVILKA – ČERVÍK PEPÍK Pohybovou chvilku Červík Pepík, můţeme zařadit během celého roku do témat přibliţujících dětem ţivot hmyzu a ostatních zvířat, poznávání plodů stromů apod. Příklady témat: Podzimní ovoce, Kdo ţije pod zemí?, Ţíţala Julie atd. Vzdělávací cíl: rozvoj koordinačních dovedností Pomůcky: lavička, tyče, obruče, stojany na tyče a obruče, ţíněnka, tunel Úvodní část Děti se posadí do kruhu, učitelka přečte dětem motivační příběh o oříšku, který mluvil. Oříšek (Hana Doskočilová) Byla neděle, svítilo sluníčko, takţe byl šťastný den. Rezavá veverka si šla sehnat něco dobrého na zub a našla oříšek. Ale protoţe ten den bylo všechno docela jiné a sváteční, ani oříšek nebyl ledajaký. Měl kulatou dírku a mluvil. Kdyţ ho rezavá veverka nesla domů na vysoký smrk, řekl jí tenkým hláskem: „Nerozlouskni mě hned, počkej za chvilku. Já ještě ve skořápce rostu.“ Počkám, co bych nepočkala, řekla si veverka. Vţdyť je neděle, svítí sluníčko, je šťastný den a oříšek je lepší velký neţ malý. A čekala. V oříšku to chrupalo a chroustalo, aţ to veverce přece jen nedalo a zeptala se:„Tak co je, oříšku, uţ jsi mi vyrostl?“ Ale oříšek neodpověděl:„Ještě ne. Ještě mi kousek chybí.“ Oříšek se vymlouval, aţ bylo poledne. To uţ ale veverce došla trpělivost, přestala se ptát a oříšek rozlouskla. Nestačila se divit. Po jadérku ani stopy a ve skořápce se jako v kolíbce spokojeně protahuje červ napucánek. „Uţ jsem vyrostl,“ povídá tenkým hláskem překvapené veverce. „Dneska se mi to rostlo, kdyţ je neděle, svítí sluníčko a je takový šťastný den…“ (Opravilová, Gebhartová 1998c)

56

Rušná část Honička s domečky. V prostoru rozmístíme několik obručí, které představují červíkův oříšek (domeček). Učitelka určí 1 chytače, který se snaţí ostatní děti pochytat. Jediné místo, kde chytač nikoho chytit nemůţe je obruč. V obruči mohou být vţdy max. 2 děti. Průpravná část Fyziologický účinek: posílení břišních svalů, posílení stehenních a hýţďových svalů, protaţení stehenních a lýtkových svalů, mobilizace páteře Červík v oříšku odpočívá.

Leh skrčmo, hluboký nádech, výdech

Protahuje noţičky.

Leh skrčmo, jedu nohu přednoţíme, při opakování se na nohu podíváme

Zvedne zadeček.

Leh skrčmo, zvednout pánev

Natáhne ručičky a posadí se.

Leh skrčmo, předpaţit

57

Pěkně se narovná a připraví se na náročný den.

Přejdeme do sedu skrčmo

Dívá se a natahuje, jestli v oříšku nezbylo něco k jídlu.

Sed roznoţný, předklony střídavě k noze, doprostřed, ke druhé noze

Vydává se vykouknout z oříšku ven, protoţe se trochu bojí, nejprve se schoulí do klubíčka.

Klek sedmo, hluboký předklon

Natáhne ruce a celé tělíčko pomalu natahuje dopředu ven z oříšku.

Klek sedmo, předklon, ruce ve vzpaţení

Podívá se, jestli neletí kos, který by ho chtěl sezobnout.

Přejdeme do vzporu leţmo, hlava zakloněná

58

Protoţe se polekal, přes kulatá záda se choulí zpět do klubíčka.

Vzpor klečmo, ohnutá záda,

Chvíli v oříšku odpočívá.

Klek sedmo, hluboký uvolněný předklon

Jak se červík pohybuje?

Leh na břiše podpormo, plazení

Kdyţ se červík bojí, schoulí se do Leh skrčmo, kolena přitaţená k bradě, převaly z boku na klubíčka. bok.

Tab. 5 Hlavní část Stezka Červíka Pepíka – dokáţete projít stezkou jako červík Pepík? Lezení přes lavičku ve vzporu klekmo, plazení pod tyčemi v podporu v lehu na břiše, prolezení obručí, plazení pod tyčemi v podporu v lehu na zádech, převaly na ţíněnce (válení sudů), prolézání tunelem ve vzporu klekmo.

59

Obr. 2 Závěrečná část Provlečte se obručí - děti stojí v kruhu, drţí se za ruce. Na ruce dvou dětí navlékneme obruč. Úkolem všech dětí je, postupně se jeden po druhém provléci obručí, aby se obruč přesunula na původní místo. Nataţený červík – leh, vzpaţit, zpevnit a vytáhnout se za chodidly a dlaněmi do dálky. Zkroucený červík – leh, povolit a uvolnit všechny svaly. Masáţ ve dvojici – Dítě leţí na zemi, druhé dítě mu koulením pěnového míčku masíruje postupně celé tělo. Poté se děti vymění.

60

5. POHYBOVÁ CHVILKA – MUZIKANTI, CO DĚLÁTE? Nejvhodnější zařazení pohybové chvilky Muzikanti, co děláte je v období karnevalů nebo kdykoli chceme děti seznámit s druhy hudebních ţánrů, nástrojů, tanců apod. Příklady témat: Račte, pane karnevale!, Já jsem muzikant, Já písnička, Za pohádkou s písničkou apod. Vzdělávací cíl: sladit pohyb s rytmem, naučit se vnímat rytmus a tempo Pomůcky: tyče, míče, lavička, tunel, stojany na tyče a obruče Úvodní část Posadíme se s dětmi do kruhu, učitelka dětem přečte báseň Jiřího Havla - Dirigent. Poté dává dětem otázky: Jaké znáte hudební nástroje? Kdo je to dirigent? Co je to orchestr? Před koncertem (Jiří Havel) Říkáte, ţe v sále straší? Kdepak! Nástroje se plaší: housle vrţou, basa bručí, flétna pláče, hoboj skučí, tuba vzdychá, buben hřmotí – kdopak tenhle cirkus zkrotí? Nebojte se, tady vládne pan kapelník ve fraku! Za chviličku všechno zvládne, i hlasivky zpěváků! Nevěřící Tomáši, teď se musíš tiše dívat; 61

aţ je hůlkou postraší, začnou krásně hrát a zpívat! (Opravilová, Gebhartová 1998d) Rušná část Děti stojí v kruhu. V rytmu písně „Muzikanti, co děláte?“ napodobují pohyb učitelky. Chůze na místě, chůze po kruhu, lehký běh, poskoky, poskoky stranou apod. Průpravná část Fyziologický účinek: rozvoj pohyblivosti páteře, protaţení stehenních a lýtkových svalů, posílení stehenních a hýţďových svalů, posílení klenby nohy Dirigent svolává hůlkou orchestr.

Stoj rozkročný, hůlku drţíme ve vzpaţení

Zkontroluje všechny muzikanty.

Stoj rozkročný, hůlku poloţíme na ramena, trup vytáčíme do strany

Na začátku koncertu se hluboce pokloní.

Stoj rozkročný, hůlku ve vzpaţení

62

Přejdeme do hlubokého předklonu

Dřep na hůlce

Pomalu propínáme nohy

Dirigent musí vidět na všechny muzikanty.

Dřep, hůlka ve vzpaţení, přecházíme do stoje, hůlku drţíme v předpaţení

A můţeme začít hrát... Dirigent musí dobře ovládat svoji taktovku.

Sed skrčmo, hůlku si předáváme pod koleny

63

Sed skrčmo, hůlku si předáváme za zády

Leh skrčmo, hůlku drţíme v předpaţení

Leh skrčmo, pánev zvednutá, hůlku protáhnout pod tělem

Sed skrčmo, hůlku dáme pod chodidla, pomalu natahujeme nohy vpřed a vzad, masírujeme plosky noh

Tab. 6 Sestava vyrovnávacích cvičení Muzikanti, co děláte? Hlavní část Nácvik tance Mazurka Základní postavení chlapec stojí za dívkou, drţí ji ve skrčeném upaţení za obě ruce. 1. a 2. takt: dvojice dva úkroky vpravo 3. a 4. takt: dvojice dva úkroky vlevo 5. takt: chlapec zvedne levou ruku výš, pravou sníţí, podívají se na sebe 6. takt: chlapec zvedne pravou ruku výš, levou sníţí a tím natočí dívku vlevo, aniţ by se pustili 64

7. a 8. takt: chlapec zvedne levou ruku výš, pravou rukou dívku pustí a ona se pod jeho levou rukou podtočí Tancujeme v řadě nebo v kruhu. Obměna: při tanci v kruhu u se během podtočení dívka posune o jedno místo vpravo, tím si vymění tanečního partnera. Závěrečná část Děti se posadí v kruhu. Učitelka ukazuje obrázky různých hudebních nástrojů, děti na tyči předvádí, jak se na daný nástroj hraje. Obměna: děti reagují na zvuk hudebního nástroje. Na závěr děti zaujmou libovolnou polohu na zemi. Učitelka dětem pouští různé druhy hudby, děti odpočívají a přemýšlí o pocitech, které v nich hudba vyvolává. Na závěr své pocity mohou v kruhu sdílet a vyjádřit se.

65

Závěr V bakalářské práci nabízíme učitelům předškolního vzdělávání náměty pro zařazování kompenzačních cvičení do pohybových chvilek a moţnosti jejich začlenění do témat či integrovaných bloků, ve kterých se výchovně vzdělávací proces uskutečňuje. Materiál má slouţit jako inspirace pro učitele při dalším plánování v mateřské škole. Práce je rozdělena do dvou částí. Teoretická část popisuje období předškolního věku, vývoj dítěte v tomto období a jeho specifika. Seznamuje s preprimárním vzděláváním v České republice a cíli pro pohybovou výchovu předškoláků, které jsou stanoveny v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Dále se v této části věnujeme hybnému systému, drţení těla, oslabením pohybového systému a v neposlední řadě vyrovnávacím cvičením – uvolňovacím, protahovacím a posilovacím. Samostatnou kapitolu pak tvoří dechová a relaxační cvičení. Praktická část obsahuje stručný popis cvičební jednotky, chceme-li pohybové chvilky, a návrhy jednotlivých pohybových chvilek, ve kterých uplatňujeme vyrovnávací cvičení. Jelikoţ se v mateřské škole příliš často nesetkáváme s oslabením pohybového systému, jsou veškerá cvičení zaměřena jako prevence svalových dysbalancí, posturálních vad či vertebrogenních poruch, které by se mohly vlivem nesprávných návyků u dětí v pozdějším věku objevit. Cílem práce bylo vytvořit soubor kompenzačních cviků vyuţitelných v předškolním vzdělávání, tzn. sestavit takové cviky a pohybové aktivity, které děti zaujmou a které zároveň budou mít příznivý vliv na jejich celkový pohybový rozvoj. Kaţdá cvičební jednotka má jeden motiv, který celou pohybovou aktivitu provází (Travička zelená, Námořníci, Draci, Červík Pepík, Muzikanti, co děláte?). V jednotlivých pohybových chvilkách jsou také návrhy témat či integrovaných bloků, do kterých lze zdravotní cvičení zařadit. Většina cviků byla v mateřské škole vyzkoušena a setkala se u dětí s velkým úspěchem, zejména pak díky vyuţití zajímavých pomůcek, z nichţ si některé děti samy vyrobily. Ráda bych tímto poděkovala dětem a pedagogům z mateřské školy Bohdalice za pomoc při realizaci pohybových chvilek během výuky, zvláště pak Mgr. Karin Šulcové za pedagogické vedení, které mi v souvislosti s vyučováním v mateřské škole poskytuje.

66

Resumé Bakalářská práce na téma Vyrovnávací cvičení v pohybové výchově předškoláků se zaměřuje na moţnosti uplatnění a vyuţití kompenzačních cviků během pohybových aktivit v mateřské škole. Práce se skládá ze dvou částí: teoretické a praktické. V první části se zabýváme obdobím předškolního věku, charakteristikou výchovně vzdělávacích cílů pohybové výchovy v mateřské škole, jak je definuje Rámcový vzdělávací program. Dále se v této části věnujeme problematice vadného drţení těla a moţnostem nápravy oslabení pohybového systému. Praktická část obsahuje návrhy vhodně motivovaných cvičebních jednotek s vyuţitím vyrovnávacích cvičení a moţnostem jejich uplatnění při plánování v mateřské škole.

Summary The thesis on the subject of Compensatory Exercises in Pre-school Children´s Physical Education focuses on the options of the application and use of compensatory exercises during physical activities at kindergartens. The work consists of two parts: theoretical and practical. In the first part we deal with the pre-school age period and characteristic of the educational objectives of training mobility at kindergartens, as defined in the Framework Educational Program. Furthermore, in this section we focus on the issue of faulty posture and the possibilities for remedying the muscular disbalances. The practical part includes proposals for suitably motivated exercise units with the use of the compensatory exercises and possibilities of their application in planning at kindergartens.

67

Seznam literatury 1. BURSOVÁ, M., Kompenzační cvičení. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. ISBN 80247-0948-1 2. ČAČKA, O., Psychologie dítěte. 1. vyd. Tišnov: SURSUM, 1994. ISBN 80-85799-03-0 3. ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V., DVOŘÁKOVÁ, H., Záda uţ mě nebolí. 4. vyd. Praha: JAN VAŠUT, 2000. ISBN 80-7236-117-1 4. DVOŘÁKOVÁ, H., Sportujeme s nejmenšími dětmi. 2. vyd. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009. ISBN 978-80-87156-26-1 5. HAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-383-8 6. HAVLÍNOVÁ, M. a kol., Zdravá mateřská škola. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-048-0 7. HOROVÁ, L., Ve školce je bezva. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-807367-694-0 8. JUKLÍČKOVÁ-KRESTOVSKÁ, Z. a kol. Pohybové hry dětí předškolního věku. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. ISBN 9. KARÁSKOVÁ, V., Pohybová čítanka. 1. vyd. Olomouc: HANEX, 1994. ISBN 80-85783-01-0 10. KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0852-3 11. KUBÁNEK, B., Základy zdravotní tělesné výchovy pro ţáky základních škol. 1. vyd. Olomouc: HANEX, 1992. ISBN 80-900925-2-7 12. KUČERA, M., DYLEVSKÝ, I. a kol. Pohybový systém a zátěţ. Praha: Grada, 1996. 13. KULHÁNKOVÁ, E., Písničky a říkadla s tancem. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-306-4 14. MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0870-1 15. OPRAVILOVÁ, E., GEBHARTOVÁ, V., Jaro v mateřské škole. 1. vyd. Praha: Portál, 1998a. ISBN 80-7178-210-6 16. OPRAVILOVÁ, E., GEBHARTOVÁ, V., Léto v mateřské škole. 1. vyd. Praha: Portál, 1998b. ISBN 80-7178-245-9 68

17. OPRAVILOVÁ, E., GEBHARTOVÁ, V., Podzim v mateřské škole. 1. vyd. Praha: Portál, 1998c. ISBN 80-7178-267-X 18. OPRAVILOVÁ, E., GEBHARTOVÁ, V., Zima v mateřské škole. 1. vyd. Praha: Portál, 1998d. ISBN 80-7178-268-8 19. PERNICOVÁ, H. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1993. ISBN: 80-7168-086-9. 20. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2006. ISBN 80-87000-00-5 21. SMÍTKOVÁ, Z., Špalíček zhudebněných říkadel a cvičení pro malé děti. 1. vyd. Praha: OLYMPIA, 1992. ISBN 80-7033-156-9 22. VAŇKOVÁ, J., NEČASOVÁ, L., Sborník námětů pro cvičení rodičů s dětmi. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 1999 23. VOLFOVÁ, H., KOLOVSKÁ, I., Předškoláci v pohybu. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2317-4 24. VOLFOVÁ, H., KOLOVSKÁ, I., Předškoláci v pohybu 3. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3590-0 25. VOLFOVÁ, H.. VOLFOVÁ, M., Pohybové hrátky v netradiční dny. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3196-4 26. ZAPLETAL, M., Hry na hřišti a v tělocvičně. 1. vyd. Praha: Olympia, 1987 Internetové zdroje 1. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. vyd. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. [cit. 2011-08-17] ISBN 80-87000-00-5. Dostupné na World Wide Web: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf 2. Strečink - cvičení pro dokonalé protaţení celého těla. [online]. 11. 2. 2008 [cit. 2011-10-26]. Dostupné na World Wide Web: http://strecink.blogspot.com/ 3. Význam předškolního období pro správný vývoj dítěte. [online]. [cit. 2011-0809]. Dostupné na World Wide Web: http://www.psychoporadna.cz/cz/clanky/predskolni-obdobi/72.html

69

Tabulky Tab. 1 Přehled vzdělávacích cílů RVP PV. Dostupný na World Wide Web: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf Tab. 2 Sestava vyrovnávacích cvičení Travička zelená Tab. 3 Sestava vyrovnávacích cvičení Námořníci Tab. 4 Sestava vyrovnávacích cvičení Draci Tab. 5 Sestava vyrovnávacích cvičení Červík Pepík Tab. 6 Sestava vyrovnávacích cvičení Muzikanti co děláte? Obrázky Obr. 1 Pohybová hra – Travička zelená Obr. 2 Stezka červíka Pepíka Seznam příloh Příloha č. 1 Fotografie vyrovnávacích cvičení – Travička zelená Příloha č. 2 Fotografie vyrovnávacích cvičení – Červík Pepík Příloha č. 3 Fotografie vyrovnávacích cvičení - Muzikanti, co děláte?

70

Příloha č. 1 Fotografie vyrovnávacích cvičení

71

Příloha č. 2 Fotografie vyrovnávacích cvičení – Červík Pepík

72

Příloha č. 3 Fotografie vyrovnávacích cvičení - Dirigent

73