VYPRAVĚČ. V tomto příběhu, či chcete-li vzpomínce, vystupují: [ 1 ]

„DOVER STANDOFF“

SCÉNICKÉ ČTENÍ: „DOVER STANDOFF“

Přichází Vypravěč, který nejprve naprosto civilně představí všechny postavy. Když řekne jméno, vystoupí nebo se jiným gestem též představí jejich představitelé. Následuje obecný popis postavy, převzatý z HOCZ karty. Vypravěč se poté přesune kamsi opodál, aby mohl celé dění sledovat a dle potřeby doplňovat. Poté již úvodní hudba a samotné scénické čtení…

VYPRAVĚČ V tomto příběhu, či chcete-li vzpomínce, vystupují: LUCAS ARTHUR LAURIE (26 LET) Středně vysoký muž s havraními vlasy a zelenýma očima. Neoholené, či výjimečně oholené tváři dominuje ostřejší brada. Jeho šatník tvoří výhradně oblečení kouzelnického střihu. Bystřejší si všimnou prstenu se smaragdovým kamenem na pravém prsteníčku a medailonku, který jest přivázán kůží na jeho krku - pokud je vidět a není pod oblečením. Stejně tak malá černá šachová figurka kolem levého zápěstí. Pravé zápěstí poté zkrášluje figurka bílá. Kdoví, jaký význam tyto předměty ve skutečnosti mají. WILLIAM CHARLES CAIRO (64 LET) Vidíš před sebou nijak nevyčnívajícího muže, jehož vzhled by se dal nejsnáze popsat jako „bezvěký“. Kromě občasné hluboké vrásky na tváři a hnědých vlasů s několika stříbřitými linkami se z jeho vzezření dá vyčíst jen velmi málo. Pevný a vyrovnaný pohled jeho hnědých očí ze všeho nejvíc připomíná přezírání neohrožené šelmy, rty bývají sevřené do nicneříkající linky či lehce posměšného úšklebku. Jeho svižná chůze je doprovázena cvakotem ebenové hole se stříbřitou hlavou a vlněním exoticky skládaného hábitu, z jehož rukávu občas vykoukne kožený náramek se zlatavým zdobením. TEODOR WILHELM KAILY (69 LET) Vysoký muž v pokročilém věku. Má delší černé vlasy protkané sem tam nějakou tou šedinou, šedozelené oči, ve kterých je často možné spatřit veselé jiskřičky, mírně snědou pleť a výrazný, téměř aristokratický nos. Většinou nosí svůj tmavě zelený hábit, v jehož hlubokých kapsách se skrývá nejedno tajemství. Co se dalšího oblečení týče, jedná se zpravidla o volně střižené kalhoty a jemně pruhované košile v různých tmavších barvách. Také má vždy po ruce svou černou vycházkovou hůl s rukojetí ve tvaru havraní hlavy, kterou viditelně nosí spíše ze zvyku než proto, že by ji potřeboval. Ačkoliv by se totiž mohlo zdát, že je tomu jinak, nekulhá. Při bližším zkoumání si může pozorný pozorovatel všimnout i mnoha různých amuletů a talismanů, ať už se jedná o přívěsky, spony na hábitu, knoflíky nebo nějaký ten méně výrazný ozdobný špendlík.

[1]


LENA MADEIRA (20 LET) Lena je mladá dáma se štíhlou, vypracovanou postavou ženských rysů. Nosí se zlehka a zpříma, s přirozenou elegancí a noblesou, se zády rovnými a hlavou hrdě vztyčenou. Blonďaté husté vlasy má vždy svázané do drdolu nebo copu, čímž odhaluje drobný obličej s velkýma modrýma očima a dlouhými řasami, ještě zvýrazněnými slabou vrstvou líčidel. Tmavé obočí tvoří kontrast s velmi světlou pletí, která se nemění ani za letních dnů. Obléká se do sukní, halenek, svetrů či kabátů nejjednodušších střihů a střízlivých barev. V kouzelnickém světě se mnohdy pohybuje ve splývavých hábitech. Svůj zevnějšek udržuje čistý a upravený za každých okolností. Jediným pravidelně nošeným šperkem je řetízek s přívěškem v podobě stříbrného hada. Kolem levého zápěstí nosí uvázanou černou stužku. SICOMA WYLSON (30 LET)

Dospělá mladá žena, vyššího vzrůstu, postavy vysportované, ale nijak vychrtlé. Oči modré, vlasy temně rudé a krátké nad ramena, dost často neupravené a nechané volně rozpuštěné. Na krku nosí stříbrný řetízek, na kterém je drobný prsten. Co se týče oblečení, upřednostňuje pohodlnost před krásou a volí spíše tmavší odstíny. Ve tváři se jí mísí dost často zvláštní výraz, jakoby už měla leccos za sebou. SKŘÍTEK MENNOAH (VĚK NEZNÁMÝ)

Mennoah je velice starý a zapomnětlivý domácí skřítek. Pohybuje se pomalými, rozvážnými pohyby a nemá rád své jméno – právě proto si nechává říkat jen zkráceně; Menno. Oděn jest ve svém luxusním skřítčím kompletu, který jako by vyvracel, že je vůbec něčí sluha. Nikdo o něm téměř nic neví. Velice milý, přizpůsobivý a svým způsobem vtipný stařík, který poslouží a hnedle zapomene. Kolik pravdy je asi na tom, že mu jeho předchozí majitel neustále vymazával paměť, aby nemohl nic prozradit? ISAAC ALDINGTON (OKOLO 77 LET) Isaac Aldington je už od prvního pohledu jasný britský džentlmen. Upnutá vestička trochu zvýrazňuje ne zrovna sportovní postavu, přes ni je však přetažené sako na míru. Vyžehlené kalhoty se táhnou až k naleštěným botám, nijak výrazné prsty jsou ozdobeny několika mohutnými prsteny. Lehce vrásčité tváři dominuje vysoké čelo a také velmi široký reprezentativní úsměv.

[2]


[01 – ÚVODNÍ: CELLDWELLER_01]

Úvodní hudba. Na pozadí běží projekce zpomaleného inkoustu a promítá se po celou dobu scénického čtení. Děj je rozvrstvený a odehrává se na třech místech současně. Prostor je tedy rozdělen na tři různé „scény“ (dvě z nich viz předchozí scénická čtení – Rebirth a Chess), přičemž volný prostor mezi nimi tvoří „meziprostory“. Scéna první – šikmo natočený stůl, tři židle, jinak volný prostor – Toledský štáb a zde též Lenin podkrovní byt (jinak situovaný stůl, jedna židle). Scéna druhá – dva stoly spojené k sobě a orámované židlemi, vyčleněné sezení pro lepší společnost – křesílka nebo jinak simulované posezení, několik vhodných prostorových úprav – Dover. Tento prostor je potřeba koncipovat dle potřeby přímo v konkrétní části prostor – neměl by být moc složitý, ale měl by působit „honosněji“ nežli ostatní a musí nabízet možnost pohybové akce při kouzlení. Scéna třetí – šikmo natočený stolek, dvě židle, na stolku složená šachovnice – Teodorův byt. Scény jsou od sebe rozmístěny libovolně, pokud se přemisťují herci, logicky se musí částečně přemístit i diváci. Úpravy vyhrazeny. Hrací prostor by mohl zdánlivě připomínat arénu nebo snad dokonce panoptikon. [SCÉNA – TOLEDSKÝ ŠTÁB]

VYPRAVĚČ Příjemný srpnový podvečer, Toledo, Španělsko. Stařičký skřítek Mennoah, rozmlouvá s Lucasem, který zdá se být lehce netrpělivý.

LUCAS A. LAURIE Dobrá tedy. A vzkaz Sicomě už jsi napsal? Potřebuji, abys dnes zařídil ještě jednu důležitou věc. Já musím za Teodorem, nechal mi vzkaz, prý je to naléhavé. SKŘÍTEK MENNOAH

Jistěže pane. Je hned vedle vašeho přání k narozeninám, které vám zde nechala. Že se omlouváte za svou dvoutýdenní nepřítomnost, že vše vysvětlíte hned, jak se zde setkáte a že musíte za panem Kailym. Snad jen tu druhou věc, co mám vykonati?

LUCAS A. LAURIE Ano, jistě. To přání jsi klidně mohl vyhodit, je už čtyři dny staré. Vydáš se za slečnou Madeirou a mým jménem ji požádáš o laskavost. Vše je vysvětlené, tady – (Podává mu malý útržek se vzkazem.) – to jí prosím předej a vyřiď jí, že se hned po schůzce vydám za ní, takže jí nehrozí žádné nebezpečí.

[3]


SKŘÍTEK MENNOAH

Maličkost pane. Jistě bude velmi ráda, že se s vámi po čtyřech měsících uvidí opět osobně. Vydám se za ní okamžitě, bude-li to vše.

LUCAS A. LAURIE Pospěš si. Musí vzkaz dostat ještě dnes a musí to splnit též ještě dnes, Mennoahu, to jest velmi důležité. Dnes je jeden z mála dnů, kdy tam toho chlápka může zastihnout. Nechci už čekat, potřebujeme nutně novou spojku.

VYPRAVĚČ Nežli se skřítek Mennoah stačí uklonit a sám přemístit, s lupnutím Lucas zmizí. Mennoah, ovšem spíše se stařeckým lupnutím v zádech, zmizí také. [02 – PŘESTAVBA: CELLDWELLER_02]

Probíhá přestavba na Lenin podkrovní byt-pokoj. Paprsky letního slunce, co se už pomalu sklání k západu, prozáří pokoj podkrovního bytu v srdci Toleda, v němž spolu hovoří bledá dívka a stařičký skřítek. Ona svírá v ruce již nottně pomačkaný pergamen a rozrušeně přechází sem a tam, zatímco on klidně stojí a trpělivě reaguje na cokoliv, je potřeba.

LENA MADEIRA Takže se mám vydat na to místo a vlichotit se do přízně snad přítomného postaršího pána? (Nejistě přechází sem a tam.) SKŘÍTEK MENNOAH

(Přikyvuje.) S mým doprovodem. Pan Lucas věří, že vaše krása, šarm a můj doprovod splní svůj účel. Stejně jako pevně důvěřuje vám, že se dokážete vžít do role mocné a vlivné, jež má ráda vskutku netradiční obchodování a ráda by s mužem tohoto kalibru uzavřela dohodu. (Zdvořile se pokloní.) Ale je tu háček.

LENA MADEIRA Divila bych se, kdyby nebyl. Jaký? SKŘÍTEK MENNOAH

Ne, že by se v tom stařičký Mennoah vyznal a chtěl zpochybňovat rozkazy pana Lucase, ale možná byste se měla jen maličko postaršit. Ovšemže starší muži mají slabosti a jsou leckdy chlípní, ale musí to působit i tak důvěryhodně. Snad jsem vás nijak neurazil. (Přikrčí se, jakoby jej měla praštit.)

[4]


LENA MADEIRA Mennoahu! … Samozřejmě, že jsi mne neurazil. A samozřejmě, že máš opět pravdu. (Několik letmých ženských posunků ke svému vzhledu.) SKŘÍTEK MENNOAH

A také vám mám vzkázat, že se není čeho bát. Pan Lucas se prý stihne vrátit ze své důležité schůzky a vyzvednout vás. A stařičký Mennoah vás také bude chránit. (Hrdě s poklonou.)

LENA MADEIRA A vzkazuje mi také pan Lucas, čeho by se ta údajná dohoda s mužem pochybné pověsti měla týkat? SKŘÍTEK MENNOAH

Malou nápovědou budiž, že se jistě žena vaší velikosti bude zajímat o jisté artefakty, které téměř ani na černém trhu neseženete. A nyní už vás nechám se připravit. Počkám v chodbičce. (Poklonkuje a odchází.)

LENA MADEIRA Jak Lucasovské. (Zavrtí hlavou a odejde se upravit.)

VYPRAVĚČ Po nekrátkém čase se k Mennoahovi připojí tatáž dívka, leč k nepoznání proměněná. Inu, vkusně padnoucí šaty dělají své. V nalíčené tváři udržuje vznešený a dokonale klidný výraz. Mennoah uchopil s poslední úklonou Lenu za konečky prstů a s tichým lupnutím je oba přemístil. S Lenou, která na tuto metodu přesunu není zvyklá, to trochu zamávalo. Jako by se při přemístění musela stlačit do mnohem menšího prostoru. Hlava se jí lehce zamotala. [03 – MEZIHRA: CELLDWELLER_03]

[5]


[MEZIPROSTOR – přístaviště] SKŘÍTEK MENNOAH

Uh, pardon, přijměte prosím mou omluvu. Neřekla jste mi, že jste skřítkovským způsobem ještě necestovala. (Zase se ohýbá, jak čeká výprask.)

LENA MADEIRA (Zapřena o svá kolena to rozdýchává. V obličeji snad tisícero výrazů – šok, bolest, vztek, pobouření a ponížení. Nakonec smíření.) Nevěděla jsem, že je to tak horší.

VYPRAVĚČ Pocit závratě rychle pominul, když se Leně do tváře opřel chladný slaný větřík. Když se konečně mohla rozhlédnout, rozprostřel se před ní obrovský přístav plný pestrobarevných lodí, za ním obrovské město a v dálce kdesi po jeho boku nezaměnitelné bílé útesy. Dover, hrabství Kent. Zpátky v Anglii. SKŘÍTEK MENNOAH

A to pan Lucas tvrdil, že jste nadmíru bystrá.

LENA MADEIRA Na tebe se nezlobím. Dover. Tak. (Prohlíží si okolí.) Víš kudy dál? SKŘÍTEK MENNOAH

Ano, Dover. Znáte to tu? (Vydá se přímo za nosem.)

LENA MADEIRA Hm. (Pokrčí rameny a opožděně se vydá za skřítkem.)

VYPRAVĚČ Jejich kroky vedou podél hlavní pobřežní ulice, postupně ubývají pláže a začínají obrovské areály spedičních společností, plné dělníků pobíhajících se zbožím mezi plechovými skladišti, jezdících se zdvižnými vozíky, tu a tam nějaký pohůnek haleká, jindy se zase do dálky ozve nepříjemné zaskřípění plechových kontejnerů, které na sebe skládá obrovský jeřáb. Mladá slečna ve zdobných šatech doprovázená podivným pidižvíkem působí v okolí přístavního ruchu plného mužů v montérkách přinejmenším kontrastně – možná až nezvykle. Mennoah však nevypadá ani trochu zneklidněn a dál se rozhlíží podél plotů s logy spedičních firem.

[6]


Netrvá dlouho a podle indicií na vzkazu od Lucase naleznou společnost, kterou hledají. Zvláštní, skoro až staromódní logo vyvěšené na ošklivé plastové ceduli bije do očí. Pod ním jsou na boku skladiště zasazené oprýskané dveře a špinavé zadrátované okno, které vypadá jako letitá pokladní budka letního kina či hodně velkorysých veřejných záchodků. Následují menší peripetie, během nichž se skřítek společně s Lenou snaží uvést před komorníkem, tím nejstereotypičtějším britským lokajem, jakého si lze představit. Pečlivě uhlazené kotlety a nažehlená livrej jen vypichují jeho staromódní vzezření. Lena je Mennoahem představena jako jistá slečna Madeleine Greenová ze Stratfordu nad Avonou. Po pro někoho krátkém, pro někoho delším přesvědčování jsou vpuštěni dovnitř, aby se mohli setkat s jistým panem Aldingtonem. Sídlo Isaaca Aldingtona není nijak přehnaně velké, ale rozhodně je okázalé. Každý roh je obložený granitem, ve vitrínách jsou vystavené všelijaké sošky, některé vcelku draze a staře vypadající, jiné čišící kýčem. Každý vlas nepřirozeně se vlnícího peršanu pod jejich nohama jako by žil vlastním životem a nepoměrně velký křišťálový lustr si vysloužil kouzelné zvětšení stropu hlavní haly, jen aby se měl kam vejít. Komorník Lenu vede napříč halou kolem několika pootevřených dveří. Jejich cesta končí ve společenské místnosti pro hosty, obchodní jednání a vzácné návštěvy. Mennoah zůstane, spolu s komorníkem, kdesi mezi halou a chodbou k této místnosti. [04 – MEZIHRA: CELLDWELLER_04]

[7]


[SCÉNA – DOVER]

ISAAC ALDINGTON Taková nečekaná příjemná návštěva. Čemu vděčím za tu čest, slečno Green?

LENA MADEIRA Pan Aldington. Konečně vás tedy poznávám. Slyšela jsem o vás mnohé.

VYPRAVĚČ Když se jejich pohledy setkají, všimne si Lena v Aldingtonově očích zvláštní jiskry – rozhodně u ní ale nevyvolává příjemnou reakci. Posléze Isaac pokyne ke stolu, kde je již připravený čajový servis. Lena si v mezičase vezme šálek, nalije si čaj a trochu nervózně si jej zamíchá. Isaac pak prolomí ticho.

ISAAC ALDINGTON Ó, prosím, povídejte mi, co jste o mě slyšela, slečno Greenová. (Posadí se.)

LENA MADEIRA (Posadí se naproti, nohu přes nohu.) Jsem si jista, že sám víte nejlépe, jak o vás lidé hovoří.

ISAAC ALDINGTON Hihi, jistě … a copak vás tedy za mnou přivádí v tuto nezvyklou dobu a bez předchozí domluvy?

LENA MADEIRA (Šálek v rukou, jako by to byl štít.) Nejsem zvyklá předchozím domluvám, pane Aldingtone. Obvykle jsem to já, koho lidé vyhledávají v, řekněme, obchodních záležitostech. Štronzo. Přechod. [05 – MEZIHRA: CELLDWELLER_05]

[8]


[SCÉNA – TEODORŮV BYT]

TEODOR W. KAILY A tak jsem jim všem dal vynikající. Kdo má čas to všechno pročítat, že?

LUCAS A. LAURIE Ovšemže. Wilhelme, věřte, já opravdu oceňuji vaše vyprávění a chápu, že poté, co jsme se poslední dobu vídali jen na pergamenu, si máme mnoho co povědět, opravdu, ale přejděme prosím k věci. Jak jsem naznačil již na začátku, v této chvíli se naše nová posila uchází o velmi cennou podsvětní spojku a já bych ji velmi nerad nechal bez zálohy.

TEODOR W. KAILY Jsem si jistý, že slečna Madeira je více než schopna se o sebe postarat. Neměl byste ji podceňovat, nebo vás jednou nemile překvapí. Štronzo. Přechod.

[9]


[SCÉNA – DOVER]

ISAAC ALDINGTON A v čempak spočívá váš obchodní zájem, smím-li se tázat?

LENA MADEIRA Můj obchodní zájem se, pane, netýká ničeho jiného, než získání určitých informací. Kontaktů, chcete-li. Nemýlím se doufám, když vás v tomto směru považuji za osobu nanejvýše vhodnou?

ISAAC ALDINGTON Nu, rozhodně by se to tak dalo říci, ale ti dobří se samozřejmě poznají podle toho, že o nich neví každý nýmant. Kdo je váš kontakt? Abyste pochopila, já si svou klientelu vybírám, mohu si to dovolit. (Očima si ji zálibně prohlíží.)

LENA MADEIRA Nikdo konkrétní. Já sama si dokážu dát dvě a dvě dohromady. (Postaví se, odvrátí pohled a započne zkoumat „interiér“. Po „žensku“ se mu nabízí k výhledu.) A samozřejmě, mám co nabídnout jako protislužbu.

ISAAC ALDINGTON (Libuje si ve svém výhledu.) Jsem jedno velké ucho, zdá se, že jste... [06_DOORBELL]

Štronzo. Přechod.

[ 10 ]



LUCAS A. LAURIE To ani nehodlám ... takže ji znáte?

TEODOR W. KAILY Zakládám si na tom, že znám pokud možno všechny, kteří prošli naší skvělou vzdělávací institucí. Jak vidíte, je to užitečný zvyk.

LUCAS A. LAURIE Ano, to nepochybně. Začínám pomalu litovat toho, že jsme se my dva téměř minuli. Jistojistě byste měl ze studenta, jakým jsem byl já ohromnou radost. A už mi tedy konečně prozradíte, co bylo tak naléhavé? Teodore, opravdu, začínám být nesvůj.

TEODOR W. KAILY Ale jistě. (Pohrává si se svou holí.) Nedávno se mi podařilo opět navázat kontakt s jistým přítelem v Toledu.

LUCAS A. LAURIE Máte mou pozornost. Leč jsem Toledský Grimoár odsunul z mé aktuální pozornosti, stále o něj mám převeliký zájem... za to váš zájem o Caira mi přijde, řekněme, slabší? Štronzo. Přechod.

[ 11 ]


[SCÉNA – DOVER]

LENA MADEIRA (Již nemá šálek. Nyní se dívá Isaacovi zpříma do očí, sedě naproti němu.) Vždycky bývám připravena, pane Aldingtone. V tom tkví tajemství mého úspěchu. Nicméně, nejste očividně muž zvyklý chodit kolem horké kaše. Slyšel jste někdy o Relikviích Smrti?

ISAAC ALDINGTON Každé malé dítě slyšelo o Relikviích Smrti, slečno Green. Copak s nimi zamýšlíte?

VYPRAVĚČ Komorník zatím přiběhl do předsíně a stoje k Mennoahovi zády cosi rozrušeně vysvětluje neznámému návštěvníkovi.

LENA MADEIRA Vyrobit je znovu. A jsem na dobré cestě.

ISAAC ALDINGTON (Napřímí se.) To je vskutku velmi odvážný a neotřelý plán. Jak daleko jste na té cestě? A jak se to týká mé maličkosti?

VYPRAVĚČ Mennoah nakonec svoji zvědavost neovládne a udělá pár kroků napříč halou, aby se podíval na návštěvníka. Nakloní se co nejnenápadněji za komorníkova záda... a jediné, co Lena slyší přes zavřené dveře je pár panických ťapavých kroků a pak charakteristické skřítčí lupnutí. Štronzo. Přechod.

[ 12 ]



TEODOR W. KAILY S vaším mladickým nadšením se mé zájmy mohou zajisté rovnat jen stěží.

VYPRAVĚČ Nežli Lucas stačí odvětit, objeví se s malým lupnutím, přímo před ním, udýchaný Mennoah, který zavrávorá a tak tak se udrží na nohou. Štronzo. Přechod. [07 – MEZIHRA: CELLDWELLER_07]

[ 13 ]


[SCÉNA – DOVER]

LENA MADEIRA (Nepatrně reaguje na zvuk přemístění.) Nejspíš dále, než byl kdo přede mnou. Jak jsem řekla, potřebuji kontakty. Kontakty na někoho, kdo mi pomůže získat jistý velmi cenný materiál, který se chystám použít jako jádro své hůlky. (Pohledem nervózně zašilhá ke dveřím do místnosti.)

ISAAC ALDINGTON Myslím, že pár velmi dobrých hůlkařů po Evropě a za Uralem bych znal. Ale jistě pochopíte, že mnohem více preferuji... trvalejší služby. Předání kontaktů je nebezpečné. Nemohl bych dostatečně krýt své obchodní partnery. A pochopitelně ani vás. Je pro mě velmi důležitá vaše bezpečnost i vaše záruky... nemohu si dovolit, abyste se ztratila z povrchu zemského, sotva vám předám adresy svých kontaktů.

VYPRAVĚČ V ten moment se ozve zaklepání na dveře a bez čekání dovnitř vejde Aldingtonův komorník, oči zabořené do podlahy, na rtech polohlasná omluva a v ruce stříbrný podnos. (Přináší Vypravěč.) Na něm jediný kousek bílého papíru, velký asi jako navštívenka. Lena úplné štronzo. Isaac a komorník (Vypravěč) částečné. Isaac se s komorníkem nottnou chvilku o něčem dohaduje a jejich hovor stupňuje, stejně jako komorníkovo naléhání. V jeden okamžik mu dokonce komorník (tak, aby to viděl i divák) znova ukazuje navštívenku, aby se podíval pořádně. (Je na ní černá zdaleka ne kočičí tlapa.) Bez jediného slova pak oba s omluvnými výrazy zanechají Lenu tam, kde je, vyjdou ven a zavřou za sebou dveře. Odtud rozhovor tlumeně pokračuje… Štronzo. Přechod.

[ 14 ]



LUCAS A. LAURIE Mennoahu! Co se děje? Je Lena v pořádku?!

TEODOR W. KAILY Dostavila se nějaká neočekávaná společnost? (Totálně nepřekvapen.) Štronzo. Přechod.

[ 15 ]


[MEZIPROSTOR – chodba]

VYPRAVĚČ Panický rozhovor Isaaca Aldingtona a jeho komorníka ustal a nahradilo jej až patolízalsky vřelé uvítání kohosi třetího. Přesná slova nejsou slyšet, ale změna v hostitelově intonaci naznačuje, že se jedná o někoho, kdo Aldingtonovi opravdu není lhostejný. Pomalu se hlasy přibližují a začínají být lépe rozeznatelné. Klidný a hluboký hlas druhého muže silně kontrastuje s Isaacovým přiškrceným hláskem, o dobrou půloktávu vyšším, než když mluvil s Lenou.

ISAAC ALDINGTON ...jsem opravdu nemohl vědět, že se po tolika letech objevíte zrovna na mém prahu. Samozřejmě je to čest, že jste si vzpomněl na mé služby, ale zastihl jste mě dost nepřipraveného, řečeno velmi kulantně.

WILLIAM C. CAIRO Cením si toho, že si to po tom všem stále chcete vyžehlit patolízalstvím, ale nepřišel jsem poslouchat vaše medová slůvka, Isaacu. V nedbalkách nejste, takže jsem vás mohl zastihnout i v horší chvíli.

ISAAC ALDINGTON (Odkašle si.) Nevím, co jste zase slyšel za drby, ale mám pouze velmi slibné obchodní jednání.

WILLIAM C. CAIRO Ale tak si vašeho obchodního partnera proklepneme, stejně ho teď nemůžete dost dobře pustit.

ISAAC ALDINGTON (Prosebnicky.) Jen mi tu slečnu prosím nelikvidujte, její nabídka vypadala velmi zajímavě a já bych nerad přišel o takovou příležitost. Věřím, že slečna bude mít rozum a půjde přesvědčit k mlčenlivosti...

WILLIAM C. CAIRO Tak slečna. Že já se ještě divím.

[ 16 ]


VYPRAVĚČ A s těmi slovy cvakne klika a dveře se zvolna otevřou. Do salónku se vrátil pan Aldington a v závěsu za ním středně starý muž s dlouhými vlasy povětšinou hnědé barvy, pečlivě sčesanými do volných pramenů přes ramena. Nikterak vysoký, nikterak krásný, v podstatě nejzajímavějším rysem je, jak normálně a průměrně vypadá. Snad jen malá jizva na tváři by v něčí paměti zanechala stopu – to by ho ovšem už celá kouzelnická Británie nesměla znát z plakátů už léta vyvěšených po nástěnkách po všech čertech. Reakce Leny. Štronzo. Přechod.

[ 17 ]


[SCÉNA – TEODORŮV BYT] SKŘÍTEK MENNOAH

Pane Lucasi, Pane Teodore... (Ledabylá poklonka.) On... je tam... v tom domě, kam jste nás se slečnou Madeirou poslal... je tam. Právě teď!

LUCAS A. LAURIE Mennoahu, zvládneš se tam ještě přemístit? Potřebuji, aby kdyby se cokoliv stalo, jsi vzal slečnu Madeiru okamžitě k nám do úkrytu, rozumíš?! SKŘÍTEK MENNOAH

Ano pane, myslím, že to ještě zvládnu... Spolehněte se... (Nervózně přešlápne.)

TEODOR W. KAILY Samozřejmě, že je. Budete se chtít ujmout představování, Lucasi? Pokud tedy nemáte trému. (Nepřiměřeně pobaveně.) Štronzo. Přechod.

[ 18 ]


[SCÉNA – DOVER]

ISAAC ALDINGTON (Nervózní.) Madam Greenová, velice se omlouvám za svoji neurvalost, dovolte abych vám představil svého, ehmehm, významného obchodního partnera...

LENA MADEIRA (Marně, roztěkaně se pokouší upravit a udržet si vnitřní klid.) Eh. Vidím, že co se kontaktů týče, vybrala jsem si vážně ... vhodného společníka.

WILLIAM C. CAIRO (K Leně s nastavenou pravicí.) Madam, mám pocit, že má pověst mne předchází. Ujišťuji vás, že alespoň polovinu z toho, co jste slyšela, za mě udělali jiní.

LENA MADEIRA (Naprázdno polkne, ani se nehne.) Tu horší, nebo tu lepší polovinu? Štronzo. Přechod.

[ 19 ]



LUCAS A. LAURIE Je to snad váš starý přítel, nemám pravdu? (Pohledem ho pobídne a chytí se Mennoaha za ruku.)

TEODOR W. KAILY Oh, ani zdaleka ne. Dokonce si nejsem jist, jestli se nebude jednat o naše vůbec první setkání. Vzrušující, že? (Též se chytne skřítka.)

VYPRAVĚČ Uteče vteřina dvě, kdy si Lucas, Teodor i Mennoah vymění své pohledy. A pak s prásknutím všichni tři zmizí. Vstříc osobě, která se po letech vrátila do Anglie a rozhodla se jednat... Štronzo. Přechod. [08 – MEZIHRA: CELLDWELLER_08]

[ 20 ]


[SCÉNA – DOVER]

WILLIAM C. CAIRO Kdybych vám to řekl – (Z natažené ruky udělá pomalu gesto zbraně.) – tak bych vás musel zabít. (Hraně vystřelí.)

VYPRAVĚČ Reakce na Cairův „výstřel“ však polekala i jeho samotného. Najednou se doopravdy ozvalo hlasité prásknutí – a uprostřed salonku, nedaleko od Leny, Caira a Isaaca se najednou zhmotní tři další postavy. Cairo uskočí ke zdi a se soustředěným zamhouřením očí začne prohlížet nastalou situaci. Hůlku však nevytáhl, jen má napřaženou paži a prsty připravené k lusknutí. V tomtéž okamžiku se Mennoah vrhne k Leně, která též poodskočila stranou, a instinktivně ji chytí za kus oděvu. Teodor ukročí vzad, aby nepřekážel Lucasovi, který se velmi rychle zorientuje.

ISAAC ALDINGTON U všech hromů!

WILLIAM C. CAIRO Bonzák, no jasně.

LUCAS A. LAURIE Nejsme od ministerských – takovou radost bych Abergenovi neudělal – ani od jiných existencí z podsvětí.

WILLIAM C. CAIRO Jste si jistý, že chcete mít ruku schovanou v kapse, když stojíte proti vyprovokovanému zločinci? (Zavrčí na Kailyho, Lucase ignoruje.)

TEODOR W. KAILY (Vyndá ruku z kapsy.) Snad byste se nebál starého knihomola o holi.

WILLIAM C. CAIRO Celým srdcem, sám jsem knihomol. (K Leně.) Obávám se, že jste to svým přátelům trochu zavařila, drahá.

LUCAS A. LAURIE Já a můj kolega vás už nějakou dobu hledáme. Z čistě osobních důvodů a nijak nekorespondujících se všemi ostatními.

[ 21 ]


WILLIAM C. CAIRO Zařaďte se do fronty, vážený.

LUCAS A. LAURIE Dobrá tedy. Já mám času dost.

LENA MADEIRA Kterým? (Vydá ze sebe bojácně, hůlku schovává v záhybech sukně.)

WILLIAM C. CAIRO Přece bych nelikvidoval jednu nebohou slečnu, která se mi omylem připletla do cesty. Popovídali bychom si, vy byste odešla po svých a nikomu byste do smrti nic neřekla a všechno by bylo fajn. Ale teď když jste si zavolala pomoc, vám už věřit nemůžu. A to je pro vás hodně špatná zpráva, že ano?

ISAAC ALDINGTON (Rychlým pohybem vytasí hůlku a zaútočí na Lucase.) Mdloby na tebe! [09 – SPELL_01]

Lucas v témže okamžiku instinktivně hbitým gestem máchne hůlkou v obranném manévru.

VYPRAVĚČ Celou místností se na vteřinu zablesklo, ale Lucas kletbu úspěšně odrazil kamsi do zdi.

LENA MADEIRA (V reakci na Aldingtona i ona švihne hůlkou. Jeho směrem.) Mdloby na Tebe! [10 – SPELL_02]

WILLIAM C. CAIRO Ne! (S máchnutím paže luskne směrem k Leně.)

VYPRAVĚČ Další záblesk a další odražená kletba. Odraz však s Lenou silně hodí o zeď a ona se bolestně udeří do zátylku. Ale to už jí Mennoah pevně stiskne za oděv a přemístí pryč. Teodor mezi veškerým kouzlením jen svírá svou hůl a Lucas je maximálně ve střehu, podobně jako trochu zmatený Aldington.

[ 22 ]


TEODOR W. KAILY Zpráva! No jistě! Ta moje paměť. Málem bych zapomněl, že mám pro vás doporučený dopis!

LUCAS A. LAURIE (S rozběhem převalí kus nábytku od kterého se odrazí a za letu útočí na Aldingtona.) Mdloby na tebe! [11 – SPELL_03]

WILLIAM C. CAIRO A dost, skrčku! (Luskne na letícího Lucase.)

VYPRAVĚČ Lucasovy končetiny se za letu přivážou k jeho tělu, hůlka mu vypadne z ruky a on se nemotorně zřítí do převaleného kusu nábytku. Kouzlo však nezvládlo vykrýt Lucasovu kletbu a tak se i Isaac bezvládně složí k zemi. Štronzo. Přechod. [12 – MEZIHRA: CELLDWELLER_12]

[ 23 ]


[SCÉNA – TOLEDSKÝ ŠTÁB]

VYPRAVĚČ Do hlavní místnosti přechodného úkrytu ve Španělsku se přemístí dvě postavy – Mennoah a Lena. Místnost je zcela prázdná, až na osobu u stolku, která si v ten samý okamžik pročítá vzkaz, který jí tam byl nedávno zanechán. Sicoma sebou trhne a v ten okamžik má v ruce hůlku. Lena se vzápětí po přemístění začne sunout k zemi, je značně bledá a dle všeho sotva při smyslech. Skřítek se sice pokusí její pád kouzlem (Luskne.) zmírnit, ale v tom spěchu se mu to spíše nepovede. Tudíž kromě nárazu do zdi se k tomu přidá nejspíše pár odřenin z pádu na podlahu.

SICOMA WYLSON Super. Menno, co to má znamenat? (Přesune se k Leně.) SKŘÍTEK MENNOAH

Pán dal rozkaz přenést slečnu Madeiru do bezpečí, pokud se něco... Štronzo. Přechod.

[ 24 ]


[SCÉNA – DOVER]

TEODOR W. KAILY Skončili jsme, nebo ještě někoho svrbí ruce?

WILLIAM C. CAIRO Zatím se pouze bráním. Kde je ta vaše princezna?

TEODOR W. KAILY Předpokládám, že již bezpečně v úplně jiném zámku.

LUCAS A. LAURIE Urghh. Zatraceně, kdyby ten blbec nevypálil... (Zpoza nábytku.)

WILLIAM C. CAIRO Takže mi nezbývá, než doufat, že je buď v bezvědomí, nebo dobrosrdečná. V opačném případě bude tenhle dům do pěti minut obklíčený.

LUCAS A. LAURIE Nebuďte pošetilý Charlesi, kdyby vás někdo odtud měl zradit, už by vás dávno Abergen vezl do Azkabanu. (Rukou po hůlce, která mu při pádu vypadla.)

TEODOR W. KAILY Tak to abych si s tím doručováním pospíšil, že? (V poklidném gestu položí obálku na stůl před Caira.)

WILLIAM C. CAIRO Jo, ten tak. (K Lucasovi. Pak Teodor.) Fanouškovskou poštu nevybírám, ale když jste tak neodbytný, tak máte dvacet vteřin, pane...?

TEODOR W. KAILY Kaily. A dovolte mi se vám omluvit za mírné zpoždění. Ale co je 30 let mezi přáteli, že?

WILLIAM C. CAIRO (Chystá se vzít obálku.) Pokud ta obálka při dotyku neexploduje, pak očekávám, že váš kolega už se dávno krčí rozvázaný za nábytkem a míří na mě. Pokud ne, tak bych byl zklamaný, jakou mizernou práci odvádíte. (Vezme ji.)

[ 25 ]


Jak Cairo očekával. Zpoza křesla, se sklopenou hůlkou, se vynoří osvobozený Lucas. V druhé ruce drží viditelně pozlacené hodinky-cibulačky.

VYPRAVĚČ Obálka je z již velmi zažloutlého pergamenu a je na ní pečeť se zdobeným L, uzavřeným v hexagramu.

WILLIAM C. CAIRO (Na obálku, pak na hodinky.) Výborně, takže teď budeme hrát na emocionální notu. To mi chybělo. (Veškerá pozornost na cibulačky.)

LUCAS A. LAURIE Tohle jste si zapomněl kdesi v Gíze. (Hodí mu cibulačky.)

WILLIAM C. CAIRO (Chytne je a bez čehokoliv dalšího uloží do kapsy.) Nuže? Dary jste předali, je snad ještě něco, co máte na srdci, nebo tu ceremonii můžeme ukončit?

VYPRAVĚČ Není divu, že si sám Cairo nevšimne, že se jedná o velice věrnou kopii. Až po bližším a pečlivém prozkoumání lze poznat, že hodinky nejsou pravé. A navíc, jim pravděpodobně i něco schází.

TEODOR W. KAILY Já vás rozhodně nehodlám dále obírat o váš zajisté drahocenný čas. Věřím, že mezinárodně hledaní zločinci mají nabitý program.

LUCAS A. LAURIE To máme. A kdyby vás ty hodinky zlobily, znám skvělého hodináře.

WILLIAM C. CAIRO (Zklamaně hledí na Isaaca.) Nu, myslím, že moje plány jste bohužel o nějakou dobu posunuli.

[ 26 ]


LUCAS A. LAURIE No, nezdržujme to. Asi se rozloučíme. Za vašeho kohosi se omlouvám, ale on si začal. A kdybyste nevěděl co s volnou chvilkou, rád vám budu k dispozici s mnohými zajímavými plány do budoucna... A omluvte mou prvotní nezdvořilost, holt jsem se po vás sháněl už velmi dlouho. Lucas Arthur Laurie, ten, co zná víc než jen dobré hodináře. A já jsem zde pro dnešek také asi skončil, Teodore. Brzy se zase ozvu. O Abergena se též nemusíte bát, ten mě ani nedokázal udržet v Azkabanu.

WILLIAM C. CAIRO (Při zvuku Lucasova jména se zasměje.) Nevím, koho jiného jsem čekal. Nuže, pane Lucasi Arthure Laurie, jsem rád, že jsem vám dopomohl k životnímu snu. Věnoval bych vám autogram, ale zkušenost mne odnaučila podepisovat kdejaký cár papíru.

LUCAS A. LAURIE Snad příště... třeba až si budete stejně jako já chtít očistit jméno nebo budete stejně jako já hledat vzácnou pomoc od starého přítele.

WILLIAM C. CAIRO Gratuluji vám k bravurnímu útěku, ale nebojte, Cid Abergen se o sebe umí postarat. Stačí se od něj držet alespoň o půl zeměkoule dál a je zcela neškodný. Možná si někdy najdu čas a rád si s vámi nad sklenkou skotské popovídám o vašem bravurním útěku. Hodilo by se pár nových pouťových triků.

LUCAS A. LAURIE Bude mi potěšením... a vězte, že některého z těch pouťových triků bych se vskutku rád zbavil... asi jako každý, kdo má kostlivce ve skříni, že.

TEODOR W. KAILY Dojemné. Rád jsem vás poznal osobně, pane Cairo. Svůj úkol jsem ovšem splnil a mé staré kosti se již dožadují zaslouženého odpočinku. Dovolte tedy, abych se s vámi také rozloučil. Doufám, že se brzy opět setkáme.

WILLIAM C. CAIRO Vskutku. Pane Kaily, pane Laurie....

LUCAS A. LAURIE Charlesi... A vzpomeňte si na mě, až se vám zastaví hodinky... [13 – ZÁVĚREČNÁ: CELLDWELLER_13]

[ 27 ]


POTŘEBNÉ REKVIZITY: Vypravěč  desky, ve kterých má text (může být založeno ve větší knize)  popřípadě něco, čím je jako „postava“ odlišován (atribut)  navštívenka od Caira, podnos Lucas A. Laurie  hůlka, vzkaz pro Lenu, cibulačky pro Caira  osobní atributy postavy William C. Cairo  osobní atributy postavy Teodor W. Kaily  hůl, dopis pro Caira  osobní atributy postavy Lena Madeira  hůlka  osobní atributy postavy Sicoma Wylson  hůlka, vzkaz od Lucase  osobní atributy postavy Isaac Aldington  hůlka  osobní atributy postavy obecné / scéna  projekce, hudba, čaj (čajový servis)  stůl (4x), židle (5x, 5x; případně nějaké křesílko) PŮVODNÍ HNP LOG:  HNP_CHAPTER_Dover_Standoff.html PROJEKCE:  INK_LOOP.mp4

[ 28 ]

VYPRAVĚČ. V tomto příběhu, či chcete-li vzpomínce, vystupují: [ 1 ]

Recommend Documents