Vynálezci nemocí V honbě za stále většími zisky si farmaceutické firmy vymýšlejí nemoci, které ve skutečnosti neexistují. Kvůli prolínajícím se zájmům lékařů a průmyslníků se v hledáčku vynálezců chorob může ocitnout každý. Skoro půl milionu Čechů trpí migrénou! Poruchy spánku sužují dvě pětiny populace! Devět z deseti mužů s poruchami erekce se neléčí! Více než osmdesát procent lidí bolí záda! Denně na osteoporózu nebo
na její následky umírá deset pacientů! Každou třetí ženu stíhá sexuální dysfunkce! Repertoár nemocí, která ve stále se zhušťujících intervalech lidem předkládají vědci a lékaři, je nepřeberný. Vybrat si může každý: koho netrápí sex, možná na sobě pozoruje příznaky závislosti na nakupování. Kdo nemá potíže ani s jedním, ani s druhým, hrozí se přechodu. Jiné ovládá strach z nedostatku vitaminů nebo protivných nálad a bolestí hlavy před začátkem menstruace. To všechno jsou příklady nemocí, které je podle expertů třeba léčit. Mezi malou, ale nikoli nevýznamnou částí odborné veřejnosti se však stále častěji ozývají hlasy, že s údaji o zdraví a chorobách lidí není něco v pořádku. Dobře to vystihl Fred Nadjarian, obchodní ředitel farmaceutické společnosti Roche, který v rozhovoru s prestižním lékařským časopisem British Medical Journal připustil: „Kdybychom sečetli dohromady všechny statistiky, tak by každý musel mít přibližně dvacet chorob.“ Pilulky na život Rozšíření počtu diagnóz v průmyslově vyspělých zemích dosahuje až groteskních rozměrů. Lékaři jich u Homo sapiens stanovují na třicet tisíc a na skoro každou nemoc existuje nějaká pilulka. Stále častěji to však platí obráceně: na každou pilulku existuje nová nemoc. V angličtině už fenomén získal označení „disease mongering“, tedy kšeftování s nemocemi, a mezi kritiky tohoto trendu se běžně hovoří o „medikalizaci každodenního života“. Jinak řečeno: vynálezci nemocí vydělávají peníze na zdravých lidech, kterým namluví, že jsou choří. Tam, kde selhává fantazie, se alespoň přikrášlují oficiálně uznané choroby do katastrofičtějších rozměrů. Na lidi, jimž nic nechybí, se zaměřuje farmaceutický průmysl z jednoduchého důvodu. Vytváří si pro produkty nová odbytiště, a tak zatímco neúměrně stoupající náklady přetěžují zdravotnické systémy většiny zemí, obchody farmaceutického průmyslu jen kvetou. Roku 2001 vzrostl zisk největších koncernů na světě o 18 procent a loni o dalších 13 procent, kdy ve více než osmdesáti zemích světa dosáhl trh s léky objemu 430 miliard dolarů. Touhu po zisku koncernům nelze nijak vyčítat, metody, jež k dosažení cíle volí, jsou přinejmenším diskutabilní. Více než sporné je zejména propojení farmaceutů s vědci a lékaři. Následkem toho je nám kázána medicína, která už nezná zdravého člověka. Jak taková provázanost funguje? Bez finančních podpor ze strany farmaceutických firem by se jen těžko pořádaly například velkorysé lékařské kongresy, mnozí lékaři vystupují skrytě jako mluvčí farmaceutických firem a za odborná vystoupení například na tiskových konferencích účtují honoráře, která v Německu činí až čtyři tisíce eur. Často je ale podjatost lékařů ještě mnohem přímočařejší: za předepisování konkrétních léků dostávají pozvánky na semináře v luxusních přímořských letoviscích, či v alpských lyžařských střediscích, provize nebo třeba nabídku na nejmodernější vybavení ordinace. Lékař je zkrátka dostatečně motivován k tomu, aby léků pacientovi předepsal co nejvíce. Pražský rehabilitační lékař Jan Hnízdil, který jako jeden z mála v Česku proti tomuto trendu vystupuje, říká, že každý by měl důkladně zvážit, zda jeho zdravotní potíže skutečně vyžadují návštěvu lékaře. Může se velmi snadno stát, že zbytečné vyšetřování a užívání léků pacienta poškodí více než problém, pro nějž lékaře vyhledal. „Lékařů napojených přímo na farmaceutické firmy je sice menšina, ale všichni musejí poskytovat péči v systému, který má blíže k průmyslověobchodnímu odvětví než ke skutečné medicíně.“ Návnada zadarmo Ve Spojených státech má jeden zástupce farmaceutické společnosti na starosti zhruba jedenáct lékařů, jimž například rozdává „vzorky zdarma“, aby je mohli dávat svým pacientům. Vytvářejí u nich dojem, že dostávají něco lepšího a napříště budou tentýž lék požadovat znovu. Ovšem již za úhradu. Úměrně s tím, jaká je věnována péče lékařům a propagaci, rovněž obrovsky narůstají výdaje na cestu léků od výrobce ke spotřebiteli. Jen v USA přicházejí na 15,7 miliardy dolarů ročně; reklama
v časopisech stojí skoro půl miliardy, informace pro nemocnice 770 milionů, informace poskytované lékařům čtyři miliardy, informace spotřebitelům přímo 2,5 miliardy a cena rozdaných vzorků zdarma je osm miliard dolarů. Také u nás vzrostly finance vložené do reklamy léčiv na dvojnásobek oproti polovině devadesátých let minulého století. Na přelomu tisíciletí činily 420 milionů korun. Stejný vývoj lze pozorovat také v síti lékáren, kterých bylo v Česku v roce 1994 zhruba třináct set, k roku 2000 přibylo sedm set dalších. Dobře je to vidět například na pražském Karlově náměstí, kde je možné napočítat sedm prosperujících apatyk. Báječný syndrom: Stáří Významným odvětvím byznysu s léky se stal hlavně pokročilejší věk. Lidí, jejichž údajné zdravotní problémy pramení z toho, že se nedokážou vyrovnat s naprosto normálním procesem stárnutí, stále přibývá. Tento trend farmaceutický průmysl přiživuje v nebývalé míře. Všichni musíme být krásní, zdraví, flexibilní, dynamičtí, k čemuž mohou dopomoci nejrůznější preparáty. Starý nemohoucí člověk je oproti tomuto ideálu moderní doby jakoby obtížný a nežádoucí. Firmy Jenapharm a Dr. Kade/Benis Pharma se například v posledních letech snaží v Německu propagovat chorobu, která údajně trápí miliony mužů v nejlepších letech: Aging – Male – Syndrom. Má to být jakási mužská menopauza, charakteristická „plíživým úbytkem produkce mužských hormonů“. Podle farmaceutického průmyslu trpí příznaky nedostatku testosteronu pětina mužů starších šedesáti let. Po tisíciletí starší pánové brali ubývající mužnou sílu jako přirozený proces, který ke stárnutí patří. Dnes by však měli začít užívat hormony. Podnětem k rozsáhlé reklamní kampani na téma Aging – Male – Syndromu přitom bylo zahájení distribuce dvou hormonálních preparátů z laboratoří zmíněných firem. Doposud se farmaceutickému průmyslu daří v oblasti péče o zdraví žen. Obrovské výdělky přineslo zavedení hormonální substituční terapie, která má odstraňovat nepříjemné průvodní jevy menopauzy. Po necelém půlstoletí podávání hormonů ženám v přechodu se ukazuje, že zázračné pilulky sice na jednu stranu pomáhají, ale také mohou škodit, protože zvyšují riziko rakoviny prsu. Na světě už přitom polykají pilulky miliony žen, Američanky v roce 2001 za preparáty prodlužující „kvalitu života“ vydaly 2,75 miliardy dolarů, Češky zaplatily v roce 2001 v lékárnách za stejný požitek přes 300 milionů korun. Na konci září před hormonálními preparáty varovala dokonce i německá ministryně zdravotnictví Ulla Schmidtová: „Rizika by neměla být bagatelizována.“ Lékaři a farmaceuti, kteří patří mezi zastánce terapie, si berou na pomoc zejména argument, že léky pomáhají proti řídnutí kostí, takzvané osteoporóze. U nás postihuje údajně jednu desetinu obyvatel a stala se všeobecným strašákem. Lidé do sebe ochotně ládují vápník a nejrůznější vitaminy ve formě tablet. Odborníci ze společnosti Prameny zdraví přitom upozorňují, že osteoporóza je mnohdy nemocí nezdravého životního stylu. Rudolf Poledne z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) nedávno prohlásil, že lidi, kteří nezmění špatné návyky, neuchrání ani polykání pilulek s obsahem vápníku. Odvápnění kostí nepochybně existuje, ale jeho nejčastější příčinou je nedostatek pohybu, špatná životospráva a stres. Lidé v poradně pro osteoporózu však dostanou hormony, minerály, analgetika nebo wobenzym. Vymývání mozků Obdobně komerčně úspěšnou diagnózou jsou degenerativní změny kloubů, artróza, jež postihuje starší ročníky. „Z té vytvořila současná medicína past na obrovskou část populace. U drtivé většiny pacientů přitom jde o přirozený projev stárnutí kloubů, s nímž je nutné se naučit žít. Nejlepším lékem je přiměřený a pravidelný pohyb, dobrá kondice a odpovídající váha,“ tvrdí Hnízdil. Přesto lidé utrácejí obrovské sumy za zázračné všeléčící enzymy, „kloubní výživu“ či žraločí chrupavky. Jednu ze zvláštních kapitol tvoří cholesterol. Například v Německu byly jeho mezní hodnoty definovány tak, že lidé s „normální“ hladinou cholesterolu v krvi se ocitli v menšině a z většiny Němců se v podstatě stali rizikoví pacienti. Tyto hodnoty přitom roku 1990 prosadilo jedno zájmové družstvo lékařů, jehož členové měli vazby na farmaceutický průmysl, jenž na boji s cholesterolem vydělává miliardy. Problematiku už léta provázejí rozsáhlé reklamní kampaně. O skutečné roli cholesterolu v lidském organizmu, například zda se jeho zvýšenou hladinou také zvyšuje riziko infarktu, se přitom v odborných kruzích vedou už léta spory. Profesor Paul Rosch z New York Medical College komentuje hysterii kolem cholesterolu slovy: „Vymývání mozků veřejnosti fungovalo tak dobře, že mnoho lidí věří, že čím nižší je hladina cholesterolu, tím jsou zdravější. Není to ale pravda.“ Největší fantazii při vymýšlení nových chorob a strastí vykazuje psychiatrie. Farmaceutický průmysl se zaměřuje hlavně na mírné duševní poruchy a problémy, které by mohly zasáhnout co nejširší okruh
osob, jako je třeba premenstruální syndrom. Jde o nepříjemné stavy, které ženy pociťují před začátkem menstruace:bolí je hlava, a „jsou protivné“. Do spektra potenciálních pacientek lze zahrnout prakticky každou menstruující ženu, protože drtivá většina se s příznaky „syndromu“ někdy setkala.
Když děti zlobí
Průmysl si nad rostoucími zisky mne ruce. Přitom právě v oblasti psychiatrie je často spojitost mezi koncerny a odbornými lékaři očividná. Třeba německou společnost pro psychiatrii a psychoterapii DGPPN „podporují“ firmy jako Astra Zeneca, Aventis Pharma Deutschland, Lilly, Novartis či Pharma und Organon. Mnohé z „nových strádání duše“, jak jim říká basilejský psychiatr Erasmus Finzen, nejsou přitom podle jeho názoru nic jiného než přirozené změny a projevy běžného života. Nejrůznější psychofarmaka zažívají boom a stala se módními drogami. Lidé polykají za všech možných situací: při smutku, depresích, panice či naopak proto, aby si zvýšili sebevědomí. Všechny zmíněné stavy, pakliže už jsou jednou uznány za vhodné léčení, farmaceutický průmysl dále důkladně rozpracovává. Jenom proti různým formám strachu existuje několik desítek medikamentů. Nedávno se objevila zbrusu nová závislost: na nakupování. Spolu s diagnózou, která byla popsána už na konci devatenáctého století, ale znovuobjevena až nyní, se pochopitelně vyrojily první léčivé přípravky. Stiženy jí jsou prý stamiliony lidí, což už je hezky velká armáda potenciálních pacientů. Psychiatři se také už delší dobu zabývají výzkumem vzdorovitosti dětí a hyperaktivitou nejmladší generace. Například v osmdesátých letech minulého století se mezi dětmi, respektive jejich rodiči, obrovsky rozmohlo podávání léku s názvem Ritalin, snižujícího nadměrnou aktivitu. V USA lékaři předepisovali tento lék každému třetímu školou povinnému dítěti: na žádost rodičů, kteří měli pocit, že je jejich potomek trochu živější, a přestávali se zajímat o tom, zda jde o skutečnou hyperaktivitu nebo jestli Pepíček (tedy spíše Johnny) jednoduše zlobí. Ritalin, jehož odpůrci upozorňovali, že jde o lék devastující osobnost, byl podáván i naprosto zdravým dětem. V Německu hesenská zemská vláda zpracovala studii, v níž se říká, že každé deváté dítě základní školy polyká prášky na mentální vývoj a každé čtvrté dítě prvního stupně bere denně léky pro zvýšení výkonu. Nejideálnější chorobu, již farmaceutický průmysl podle Hnízdila přímo zbožňuje, je však chronický únavový syndrom. „Jde o tak všeobjímající diagnózu, že se do ní vejde každý, kdo se cítí unavený. U naprosté většiny lidí jde o dlouhotrvající únavu, která však obvykle pramení z nějaké životní krize.“ Na únavu se naváže spousta dalších tělesných projevů: snížená imunita, infekce, bolesti hlavy i zad, zažívací a sexuální potíže, gynekologické problémy, což skýtá obrovské možnosti prakticky všem lékařským odbornostem. Pacientům je možné předepsat celé spektrum léků od analgetik přes wobenzym, hormony, antidepresiva či imunostimulační preparáty. Nikdo s nimi ovšem nerozebere situaci, která únavu zapříčiňuje. Léčí se následky, ale neodstraňuje příčina. Postižený člověk pak dostává nálepku nemocného pacienta a choroba se stane součástí jeho života a posléze i životním stylem. Přistižení při lži Farmaceutické firmy už několikrát tvrdě narazily a v odborných kruzích se formují jakési „odbojové skupiny“, které se snaží na nešvary moderní medicíny alespoň poukazovat. Trpělivost došla například Mezinárodnímu výboru vydavatelů lékařských časopisů, který rozhodl o omezení možnosti publikovat klinické studie, protože jsou v mnoha případech manipulovány farmaceutickými firmami, jež výzkumy financují. „Existují případy přehánění předností léků nebo zamlčování nepříznivých účinků,“ prohlásil vydavatel časopisu Lancet John Horton. Neslavně se v devadesátých letech například skončila snaha o „výrobu“ takzvaného Sissi – syndromu. Poprvé se objevil roku 1988 v reklamě farmaceutického obra SmithKline Beecham (dnes GlaxoSmithKline). Lidé postižení kvazisyndromem mají prý sice deprese, ale předstírají zvláštní aktivitu a radost ze života. V případě potřeby je jim možno pomoci psychofarmaky. Syndrom je pojmenován podle proslulé rakouské císařovny Alžběty, nazývané Sissi. Média a psychiatři v Německu syndrom mohutně propagovali a počet lidí jím trpících se tu odhadoval na tři miliony. Odborníci univerzitní kliniky v Münsteru nemoc nedávno demaskovali jako vynález průmyslu, který není nijak vědecky podložen. Za vším stála PR agentura Wedopress z Oberurselu, kterou firma
SmithKline Beecham pověřila reklamní kampaní pro jednu ze svých nových pilulek. Další příklad choroby, která „vnikla u psacího stolu“, poskytla firma Roche, která chtěla ve velkém stylu uvést v Austrálii na trh antidepresivum Aurorix. Německý publicista Jörg Blech v knize o vymyšlených nemocech uvádí, že lék měl pomáhat proti údajně chorobné formě ostýchavosti, již podle tvrzení Roche trpěl více než milion Australanů. Firmě se nakonec ale nepodařilo ani sehnat dostatek osob pro klinické studie nového léku. Ona sociální fobie byla totiž velice vzácná.
Vzhůru ke katastrofě Stejně farmaceuti pohořeli při pokusu o léčení takzvané ženské sexuální dysfunkce. Snahy o zavedení nové diagnózy se objevily nedlouho poté, co se začaly problémy s mužskou erekcí řešit lékem Viagra, který jen roce 2001 zaznamenal odbyt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Později se ukázalo, že tvrzení o počtu žen, které mají problémy (43 procent), pochází z úst lékařů napojených na farmaceutické firmy. Časopis British Medical Journal poukázal na skutečnost, že číslo je značně nadsazené a že do vzorku byly zahrnuty také ženy, které mají normální potíže v partnerském vztahu. Z moderní medicíny se stal supermarket s léky a chorobami. Potvrzují to nejen vymyšlené nebo přikrášlené choroby, ale signály přímo z ordinací. V USA na mnohých klinikách například upouštějí od termínů lékař a pacient a zdravotnická zařízení se zamilovávají do řeči byznysu. Pacient je nahrazován slovy klient či zákazník a doktor se tává „poskytovatelem zdravotní péče“. Než Britové nové termíny převzali,zeptali se nemocných, kterým z těchto pojmů by dali přednost. Třem čtvrtinám se líbí slovo pacient, pouze 23 procent by chtělo být klienty. Vydatná „masáž“ přináší farmaceutickým firmám ovoce. Odhaduje se, že čtyři z pěti osob starších 75 let berou nejméně jeden předepsaný lék denně, čtvrtina Američanů užívá pět různých léků týdně. Méně už se však hovoří o tom, že drtivá většina léčiv má nežádoucí vedlejší účinky, které mohou v některých případech končit smrtí. Jen v USA umírá na následky nadměrného užívání ibuprofenu a aspirinu sedmnáct tisíc lidí ročně. British Medical Journal k tomu napsal: “Vedlejší účinky obou léků jsou dávno známé, ale jejich masové rozšíření ukazuje, že vyvolávají skrytou epidemii.“ Přesné statistiky neexistují, ale podle odborného zdravotnického tisku skončí v nemocnici kvůli nežádoucím účinkům medikamentů až 19 procent lidí, další se na lůžku ocitnou kvůli lékovým interakcím nebo předávkování. K tragédii se nyní schyluje v oblasti antibiotik. Tlak na jejich expedici v minulém století vedl k tomu, že se lékaři naučili dávat je na každé banální nastydnutí. „Dostali jsme se do naprosto kritické situace a koledujeme si o další a další problémy v celé medicíně. Léky přestávají být účinné,“ dodává Hnízdil. Řada studií ukázala, že v 50 – 80 procentech případů jsou antibiotika podávána zcela zbytečně, což znamená obrovské riziko pro zdraví populace. Farmaceutickým firmám to však vyhovuje: prodej antibiotik je stále třetím největším na světovém trhu s léky, představuje přes 45 miliard dolarů ročně. Přes katastrofické zprávy se farmaceutický průmysl nevzdává a produkuje nové a nové léky. Na světě je nyní třeba takzvaná polypilulka, což je první univerzální prášek, který obsahuje statin, tři substance snižující krevní tlak, kyselinu listovou a acetylsalicylovou. Místo tří prášků postačí polknout jen jeden: „Vše v jednom“. Ve světle zpráv o geniálních léčivech by nebylo úplně od věci, kdyby farmaceutický průmysl vymyslel rovněž nějaký preparát na chorobné vynalézání nejrůznějších diagnóz. Možná by to nemocné medicíně 21. století pomohlo. Pět triků, jak vymýšlet nemoci
1. Osobní a sociální problémy se vydávají za problémy zdravotní. Zvláště dobře se proměna zdravých v nemocné daří v nervové oblasti. Doktor Erasmus Finzer z univerzitní nemocnice v Basileji říká: “Někteří psychiatři to s diagnózami ženou tak daleko, že nakonec trpíme něčím všichni.“ Počet oficiálně uznaných duševních poruch to dokládá. Například ve Spojených tátech se od druhé světové války zvýšil jejich počet z 26 na 395.
2. Běžné životní procesy se vydávají za problémy zdravotní. Příkladem je vypadávání vlasů. Když americká firma Merck & Co. objevila první účinný prostředek podporující růst vlasů, odstartovala celosvětová PR agentura Edelman rozsáhlou kampaň, v níž zásobovala žurnalisty vybranými studiemi. O něco později se bylo možné z médií dozvědět, že třetina
všech mužů bojuje v vypadáváním vlasů. Spolu s tím byl navozen dojem, že úbytek vlasů vede k „panice“ a „emocionálním potížím“. Člověk se ale nedověděl, že příslušný výzkum financoval Merck & Co. a že experti, jejichž citace novináři používali, byli zaplaceni.
3. Vzácné symptomy se vydávají za rozsáhlou nákazu. Příkladem jsou poruchy erekce. Od doby, kdy byla na trh uvedena potenční pilulka Viagra, šíří se impotence v mužském světě až udivující měrou. Na jedné z internetových stránek firmy Pfizer se lze dočíst, že potíže se ztopořením údu postihují asi polovinu mužů ve věku 40 – 70 let. Hamburský urolog Hartmut Porst považuje paušální výrok za nadsazený: „To je lumpárna.“
4. Lehké symptomy se vydávají za předzvěst těžkého strádání. Příkladem je syndrom dráždivého tračníku, který postihuje hlavně ženy. Zde se farmaceutický průmysl usvědčil v podstatě sám, když časopis British Medical Journal zveřejnil důvěrné dokumenty z dílny PR agentury In Vivo Communications. Agentura připravila rozsáhlou strategii, jak v hlavách lékařů, lékárníků a pacientů docílit toho, aby dráždivý tračník byl uznán za „důležitou, rozšířenou a samostatnou“ zdravotní poruchou. Ve skutečnosti šlo o marketing pro medikament Lotronex koncernu GlaxoSmithKline. Příslušná kampaň musela být ovšem z rozhodnutí amerického úřadu pro kontrolu léčiv FDA zastavena pro zjištění, že lotronex vyvolával u celé řady pacientek těžkou zácpu a ischemickou kolitidu, dokonce byly zaznamenány případy úmrtí.
5. Rizika jsou vydávána za choroby. Příkladem je osteoporóza. Farmaceutické firmy se velmi snažily o to, aby úbytek kostní hmoty ve stáří byl klasifikován jako nemoc. Pomocí různých triků lze lidi přimět k tomu, aby se podrobili nejrozličnějším vyšetřením. Upravováním (snižováním) hodnotových norem při měření krevního tlaku, hladiny cholesterolu v krvi a podobně se rozšiřuje okruh nemocných. (Zdroj: práce australského lékaře a známého kritika farmaceutického průmyslu Raye Moynihana)
Bude se léčit i narození nebo nuda Protože počet zdánlivých chorob stoupá a je stále obtížnější udržet si v tomto směru přehled, uspořádal časopis British Medical Journal mezi čtenáři, což jsou drtivé většiny lékaři a vědci, výzkum, co považují za nemoc. Fantazie odpovídajících neznala hranic: jako nemoc definovali lékaři zhruba dvě stě stavů člověka, z nichž některé kuriózní jsou uvedeny v přehledu. Ještě více než zmíněný žebříček prozradila o problému vášnivá debata, která propukla mezi čtenáři. Ve stovkách e – mailů se vedly spory, zda chronická únava, zvýšená hladina cholesterolu, nadýmání u dětí či osteoporóza jsou, nebo nejsou nemoci. „Laikové jenom zírají, jak je lékařská obec rozpolcena v elementárních otázkách, jaké případy si vůbec zaslouží lékařskou péči,“ konstatoval šéfredaktor British Medical Journal Richard Smith. Přehled nemocí Stárnutí, práce, nuda, váčky pod očima, nevědomost, pleš, pihy, odstáté uši, šedé či bílé vlasy, ošklivost, narození, alergie na 21. století, jetlag (potíže při přeletu časových pásem), být nešťastný, oranžově zbarvená kůže, kocovina, žárlivost či obavy kvůli velikosti penisu, těhotenství, výbuchy vzteku ve veřejné dopravě, osamělost Panika po česku Už jste někdy slyšeli o homocysteinu? Zřejmě vůbec nebo teprve nedávno. Podle zpráv starých ani ne měsíc ohrožuje jeho zvýšená hladina v krvi téměř čtyřicet procent populace. Homocystein je přitom znám skoro čtyřicet let, tak proč se o něm začíná mluvit právě nyní? Sled událostí napoví. V druhé polovině září se objevila v ČTK pozvánka na tiskovou konferenci k hladině homocysteinu v krvi a jejímu vlivu na kardiovaskulární onemocnění. Kdo ji četl pozorněji, mohl zjistit, že akci pro novináře pořádala společnost Edukafarm, nemá při pohledu na internetové stránky k farmaceutům daleko. Společnost jich sponzoruje celá dlouhá řada. Na konferenci před novináři vystoupili renomovaní čeští lékaři a v dalších dnech se média hemžila katastrofickými zprávami o tom, jak homocystein zapříčiňuje poruchy spánku, bolesti hlavy a může vést až k revmatickým zánětům,
rakovině či infarktům. Ústy předních expertů novináři doporučili, aby zašli na vyšetření. Právě tady se začíná boj o peníze. Jen tak mimochodem se čtenáři totiž dozvěděli, že jistá věhlasná pražská nemocnice má nově k dispozici moderní americké vyšetření hladiny homocysteinu (zde se nabízí paralela s pořádající americkou společností IBI). Zaznělo to například v pořadu Události a komentáře v České televizi, kam redaktorka pozvala hned dva význačné české lékaře. Ke konci povídání se pozornější diváci mohli dozvědět, že by bylo dobré, aby napříště testy hradily zdravotní pojišťovny. Vše, co je propláceno zdravotní pojišťovnou, jde totiž lépe na odbyt, a tudíž se na tom lépe vydělává.
TOP 10 volně prodejných léků v ČR Ibalgin – na tišení bolesti Bromhexin – sirup na kašel Celaskon – vitamin C Cilkanol – na otoky, bolest, svědění dolních končetin, chronická žilní onemocnění Condro 400 – přípravek na klouby s protizánětlivým účinkem Mucosolvan – na choroby dýchacích cest Olynth – na rýmu , zlepšuje dýchání nosem Paralen – snižuje teplotu, působí proti bolesti Pharmaton Geriavit – multivitamin pro seniory Wobenzym – enzymoterapie, vliv na záněty, imunitu, atd.
