Histaminová intolerance
» Bolesti břicha, bolesti hlavy, kašel, svědění... a další příznaky nesnášenlivosti, odborně řečeno přecitlivělosti – intolerance k histaminu. ©Imcsike/Fotky&Foto
Histaminová intolerance – mýtus, porucha nebo nemoc?
Díky totální inflaci pojmů, informačním technologiím, komunikačnímu třesku a pokroucení mezilidských vztahů dochází v našem konání ke zkratkovitosti a zhoubnému zjednodušování. Nevyhýbá se to ani našemu zdraví, žijeme v trvalém stresu, neustále někam spěcháme, neumíme odpočívat. Překotnost a zmatenost vede k povrchnímu hodnocení čehokoli, a to bohužel i při hodnocení našich zdravotních obtíží. Jak říká klasik: „Jíme, pijeme a žijeme blbě.“
12
Když se řekne alergie, každý je na něco alergický, když se řekne přecitlivělost, každý je, anebo alespoň chce být, na něco přecitlivělý. Dávno jsme rezignovali na to, že by se tyto pojmy měly rezervovat pro přesně definované poruchy zdraví a že by tak měly zůstat v rukou lékařů. Tolerance (snášenlivost, respektování) někoho či něčeho se stala barometrem každodenní všednosti. Vždyť jak jinak se stavíme k počasí, televizním seriálům, výši výplaty, k sousedovi, k prezidentovi, teplému pivu či ke studené večeři? Rozhodující bude naše míra tolerance, resp. náš práh možné netolerantnosti. Dnes si budeme povídat o jedné konkrétní nesnášenlivosti, odborně řečeno přecitlivělosti, či ještě učeněji o intoleranci. A to o intoleranci k histaminu – mnohými mýty a polopravdami opředené histaminové intoleranci (HI, HIT). Klikneme-li do vyhledávače, tak jen v české verzi najdeme 9 000 odkazů, jakmile otevřeme anglickou verzi histamine intolerance, pak
Alergie, astma, bronchitida 3 | 2015
Histaminová intolerance
si můžeme prohlédnout hned celý půlmilion zaručených moudrostí. Vlastně pro jednoho českého histaminového „intoleranta“ jeden odkaz, tolik by totiž mohlo být v České republice nositelů této nemoci, lépe řečeno této ve velké většině jen přechodné metabolické poruchy.
Co je to histamin Histamin je látka člověku, ale i mnohým zvířatům a rostlinám zcela vlastní. U člověka jde o přirozenou látku – mediátor regulující mj. nervový systém (bdění, učení), chování dýchacích cest, střev, cév, kůže i slizničního systému. V těle máme – bůhví proč – poměrně velké zásoby, a tak fyziologické účinky mnohonásobně převýší negativní dopad při jeho nadměrném uvolnění. Nekontrolované vyplavení nejčastěji způsobí pravá alergická zánětlivá reakce. Spouštěčů je ale známo více, patří sem například přehřátí, fyzická zátěž a obecně i jakýkoli jiný zánět včetně infekce. Nejznámější příznaky způsobené větším množstvím histaminu jsou: • svědění působením na nervová zakončení kůže i sliznic, • zarudnutí působením na roztažení cévní stěny, • otoky působením na průchodnost cévní stěny, • kašel a stah průdušek působením na hladký sval dýchacích cest, • bušení srdce působením přímo na srdeční sval, • zahlenění působením na sekreci slizničních žlázek, • bolesti břicha a průjmy působením na hladkou svalovinu střevní stěny, • bolesti hlavy, únava působením na nitrolební cévní systém, • menstruační bolesti komplexním působením na pohlavní orgány (cévy, hladký sval) a mnoho dalších. Kromě lidských tkání jsou cílenou výrobou histaminu pověřeny mnohé buňky všech možných obratlovců, bezobratlých i široké domácí a světové fauny. Histamin ale také vzniká při kvašení (enzymatickou fermentací), ale i „záškodnickou“ činností bakterií v jakémkoli biologickém materiálu. A tak se s histaminem můžeme setkat nejen při vlastních patofyziologických pochodech, ale i při konzumaci kontaminovaného masa, kysaných anebo zrajících výrobků, jakož i některých rostlinných plodů a surovin.
14
Aby to nebylo tak jednoduché, histamin není jediný, který patří k fenoménu histaminové intolerance. Hist-amin je jen jeden z mnohých biogenních aminů. Jmenujme za všechny alespoň serotonin (banán, rajské), tyramin (sýry, nahnilé ovoce, houby) nebo kadaverin či putrescin (zkažené maso). Na histamin, potažmo na biogenní aminy, by mělo být lidské tělo připraveno. Jejich zvýšenou hladinu začne prakticky okamžitě likvidovat složitý enzymatickým systém. Likvidaci si představme jako degradaci neboli štěpení aminů na neškodný biologický odpad. Z praktických důvodů a také pro snadnější pochopení si budeme povídat jen o exogenních aminech, tj. o aminech pocházejících z přírody, tedy o těch, co zkonzumujeme. Takové aminy jsou společně s aminy, které vzniknou působením střevních bakterií, připraveny škodit, pochopitelně až po jejich případném vstřebání. Tomu se snaží zabránit enzym diaminooxidáza (zkratkou DAO), který je vyráběn v kartáčovém lemu nejsvrchnější vrstvy buněk střevní sliznice. Pro zajímavost, ve stejném místě je produkován i enzym laktáza, který je odpovědný za štěpení mléčného cukru (laktózy). Diaminooxidáza zvládne běžně přijímané biogenní aminy, s velkou náloží si však neporadí. Určitě jste se setkali z kopřivkami po uzené makrele, tuňákové konzervě, červeném víně, zralém sýru či větším množství kyselých okurek anebo jahod. A to je vlastně první příklad možné histaminové intolerance. Jde však spíše o přechodnou intoxikaci, srovnatelnou s větší konzumací alkoholu. Vyšší přísun etylalkoholu nezvládne žádný degradační systém, potřebuje čas. Pravá histaminová intolerance je ale chápána tak, že obtíže mohou způsobit i relativně běžné dávky požitých biogenních aminů. Příčinu logicky hledejme v nízké produkci DAO. Snížená produkce DAO bude častěji získaná než vrozená. O přesném výskytu v populaci toho zas až tolik nevíme. Udává se, že kolem 1 až 3 % evropské populace by mohlo být svými biologickými rodiči geneticky ochuzeno o dostatečnou produkci DAO. Nepochybně ale více bude těch, kterým se z jakéhokoli důvodu poškodí kartáčový lem slizničních buněk (enterocytů). Nejčastěji by to měla být prodělaná střevní infekce. Dáte mi jistě za pravdu, že člověk po střevní chřipce je nějaký ten den či dokonce týden jakoby „rozhozen“. Hůře toleruje pikantnější jídla, alkohol, ale třeba i mléko. Vzpomeňte si, kdeže se to produkuje výše citovaná laktáza, a vysvětlení je jasné. Tyto obtíže (histaminová i laktózová intolerance) bývají z podstaty věci jen přechodné,
Alergie, astma, bronchitida 3 | 2015
Histaminová intolerance
trvalejšího rázu může být cokoli, co poškozuje střevní sliznici dlouhodobě. Mohlo by jít o pravou potravinovou alergii obvykle na více potravinových alergenů, o nepoznanou intoleranci lepku nebo o různé neinfekční střevní záněty. A rozhodně nesmíme zapomenout na nepoměrně častější střevní bakteriální nerovnováhu (dysmikrobii), za což jsme obvykle odpovědni my sami prostřednictvím pokřivené stravovací životosprávy.
Na tomto místě je vhodné ocitovat jednu z možných definic HI HI je stav, kdy – podobně jako u alergie – může dojít ke klinickým příznakům z nadbytku histaminu a dalších biogenních aminů. Na rozdíl od alergie není spouštěčem imunologická reakce, ale metabolicky podmíněná neschopnost odbourávat exogenní přísun nebo endogenní uvolnění těchto látek. Příznaky HI jsou velmi individuální i individuálně kolísavé, u jednoho převládají příznaky břišního diskomfortu, u druhého jen ty kožní, třetího trápí pouze migrény a čtvrtý si nejvíc stěžuje na postižení dýchacích cest. Každopádně by obtíže měly souviset s čímkoli, co má v sobě potenciál histaminové,
potažmo aminové expozice. Tou nejsou jen na biogenní aminy bohaté potraviny, ale i různí uvolňovači histaminu (histaminoliberátory), kam počítáme například kofein, samotný alkohol, ale i celou řadu léků. Jejich přehledů je plný internet, důležité je otevírat jen důvěryhodné zdroje, tj. s institucionální autorizací. Překvapivě nejkontroverznější je ovšem diagnóza. Dílem i proto, že neexistuje specifický laboratorní test, který by HI 100% potvrdil, či naopak vyvrátil. Po celé republice se v posledních letech začala doslova masivně vyšetřovat sérová hladina DAO, v optimálním případě i aktivita DAO, ale ta reálnému stavu bohužel odpovídá jen částečně. Uvedený test vychází relativně často falešně negativní (nízká senzitivita) i falešně pozitivní (nízká specificita), že jej snad ani nemá význam v nevyjasněných případech vyšetřovat. Vyšetření tak může být zavádějící jak pro neznalého laika, tak i pro nezkušeného lékaře. A naopak – vyšetření aktivity DAO nemusí být potřeba u pacientů s jasnou anamnézou, kdy je prokázán nepochybný vztah „požití histaminu s následnou kombinací typických příznaků“. Zde by mohla a měla stačit důkladná anamnéza. Je-li podezření, pak je jednoduchá rada – omezit histaminoliberátory pokud možno na minimum, včetně nasazení nízkohistaminové diety.
©uwimages/Fotky&Foto
Alergie, astma, bronchitida 3 | 2015
15
Histaminová intolerance
©CandyBox-Images/Fotky&Foto
Pokud nemají tato opatření efekt, s vysokou pravděpodobností o HI nepůjde, bez ohledu na laboratorní aktivitu DAO. Obtíže pacienta by mohly mít i jinou příčinu. Například by mohlo jít o pravého alergika, i když přítomnost alergii HI nevylučuje. Ostatně HI společně s alergií či s jinou komorbiditou si zasluhuje rozhodně větší pozornost než HI samotná a měla by být řízena zkušeným lékařem. Ať tak či tak, při podezření na HI je kromě navržení diety potřeba pátrat po možném primárním onemocnění, tj. po možném primárním patogenním vlivu na střevní enterocyt. Další diagnostickou možností je terapeutický test s perorální tabletou diaminooxidázy. Na českém trhu se dá zakoupit potravinový doplněk DAOSIN® rakouské firmy Sciotec, ve světě je podobných doplňků nespočet. Aktivní enzym, podávaný před každým rizikovým jídlem, by měl eliminovat nitrostřevní histamin i jiné biogenní aminy. Samotná diaminooxidáza se nevstřebá, hladinu DAO v séru ovlivnit nemůže, je velmi bezpečná i při opakovaném podávání během dne. Tableta ale nesmí nahradit režimová ani dietní opatření. DAO v tabletách by neměla pomoci tam, kde o HI nejde, a naopak. Takto černobílé to v realitě být ale nemusí. Ne všem nosičům pravé HI perorální substituce DAO vyhovuje, zvláště v případech, kdy se
16
o žádná jiná opatření nosič této metabolické poruchy ani nepokusí. V posledním desetiletí počet nosičů HI strmě stoupl, nepochybně i díky chtěnému přeceňování problému, neomezenému přístupu k informacím a bohužel i díky podcenění pravého významu ze strany lékařské obce. Mít HI se stalo do jisté míry moderní, obdobně jako laktózová intolerance. Pro obě poruchy je typická vysoká míra psychické nadstavby, v některých případech hraničící s potravinovou fobií. Obě tyto poruchy se přitom poměrně snadno vyřeší úpravou životosprávy, a to pouhým omezením látek, které organismus neumí dostatečně zpracovat. Z tohoto pohledu jsou enzymatické intolerance, až na výjimky, banální poruchou, někdy dokonce jen s přechodným trváním. HI se obvykle vyřeší pouhou změnou stravovacích návyků. Ale změnit životní styl je asi stejně populární, jako cvičení a redukční dieta při obezitě, což je ostatně také metabolická porucha, ale už ne tak banální. Musíme se smířit s faktem, že existují poruchy, na které žádné prášky zabrat nemusejí, a kde odpovědnost za jejich nápravu zůstává jen a jen na nás. V příštím čísle bychom si mohli něco říci o histaminoliberaci. Martin Fuchs
Alergie, astma, bronchitida 3 | 2015