Mgr. Andrea Galgóciová FF MU, psychologie 5. ro ník U O: 85694
Posttraumatická stresová porucha Úzkostná porucha, která se m že rozvinout po emo n
náro né a stresové situaci, která svou
intenzitou p esahuje b žné zkušenosti. Jedná se v tšinou o n jaké katastrofické události, které jsou traumatické pro v tšinu lidí. Zážitek traumatu však nemusí nutn znamenat rozvoj PTSP.
Hlavními p íznaky jsou: 1. pocity otup losti v
i okolí. Pocity odcizení se lidem a snížení zájmu o aktivity, které jedinec
p ed tím vykonával 2. opakované oživování traumatu ve vzpomínkách a snech 3. úzkost, která se m že projevit poruchami spánku, potížemi se soust ed ním a nadm rnou ostražitostí 4. vyhýbání se innostem, p ipomínající trauma, nebo rozhovor m o traumatu 5. náchylnost ke zneužívání alkoholu nebo drog
HLAVNÍ P ÍZNAKY POSTTRAUMATICKÉ STRESOVÉ PORUCHY U D TÍ:
1. Nutkavé znovuprožívání d sivého zážitku v p edstavách Ve chvílích kdy se nám dokáže dít
sv it se svým trápením, zpravidla sd luje, že na prožitou
d sivou situaci "musí po ád myslet", že se mu "stále vrací" - a to v podob
myšlenek na ni,
nep íjemných citových stav , které p i ní prožívalo, n kdy pak i v podob jejich mimo ádn živých obraz . Takové samovoln se vnucující znovuprožívání vzpomínek na zažitý ot es se pak u dít te soustavn objevuje v bd lém stavu i ve spánku v podob "no ních m r" a d sivých sn ; n kdy je pozorujeme i v jeho spontánní h e.
2. Soustavné vyhýbaní se podn t m, které d sivý zážitek p ipomínají Zárove
s tím se však postižené dít
všemu, co mu prožitý ot es p ipomíná, usilovn
vyhýbá. O
d sivé zkušenosti nechce hovo it, vyhýbá se spole nosti svých spolužák a vrstevník v bec; když se
1
hovor dotkne prožité události, "uniká" bu od hovo ících osob, odvádí pozornost k jinému p edm tu, pop ípad zm ní svou práv vykonávanou innost.
3. P etrvávající zvýšená duševní a fyziologická dráždivost Dít
postižené touto poruchou vykazuje známky trvalé p edrážd nosti, které se projevují jako
nadm rná, úzkostlivá "bd lost" až "nastraženost". úleku v etn
asto i p i normálních podn tech reaguje projevy
patrné zm ny v rytmu dýchání, na drobná vyrušení m že reagovat až panikou. Dít
samo nebo jeho rodi e o n m sd lují, že "špatn spí" - nesnadno usíná, bez zjevného d vodu se budí. Mohou se objevit nepravidelnosti v pr b hu t lesných funkcí, které sv d í o nervovém "vyp tí" a o jeho rušivém vlivu na n .
ZÁSADY JEDNÁNÍ S DÍT TEM, které jeví známky PTSP:
1. Poskytnout mu zvýšenou míru bezpe í a ujišt ní v podp rném vztahu Dít
trpící stresovou poruchou pot ebuje p edevším obnovit pocit jistoty a bezpe í, který mu byl
d sivou zkušeností narušen. Proto je t eba umožnit mu co nej ast jší t sný kontakt s blízkými a pro n
bezpe í znamenajícími lidmi, kte í mu mohou n kdy slovním ujiš ováním, ale zpravidla ast ji
mimoslovn
- gestem, úsm vem, dotekem - t eba p i spole né
innosti
i spole ném zajímavém
zážitku pomoci obnovit nyní ztracený cit sebejistoty, bezpe í i d v ry, že jeho práv prožívané potíže brzy pominou a že zas dokáže obvyklé životní situace dob e a úsp šn zvládat.
2. Umožnit mu co nej ast jší "ventilaci" stresové zkušenosti I když na podn ty - v etn
hovoru - p ipomínající d sivou událost, dít
odmítáním, pot ebuje si p edevším tuto zkušenost opakovan dosp lými, kterým d v uje, pop ípad
reaguje vyhýbáním a
"odreagovávat" v rozhovorech s
(podle v ku a vysp losti) i prost ednictvím hry, kreslení a
dalších inností, které to umož ují. Proto je na míst mu takové p íležitosti nabízet , co nej ast ji a za co nejrozmanit jších okolností. Avšak nevnucovat, pokud rozhodn odmítá.
3. Zajistit mu odbornou léka skou i psychologickou pé i Posttraumatická stresová porucha vyžaduje odbornou diagnostiku a lé ení. Pokud p ipomenuté p íznaky v pr b hu doby po d sivém zážitku p etrvávají, je t eba se stavem dít te seznámit p íslušného odborníka prvého kontaktu - d tského léka e, psychiatra nebo klinického i poradenského psychologa. Jeho pomoc pak urychlí p ekonání prožívané tísn dít ti k d ív jšímu a úplnému obnovení t lesné a duševní pohody.
2
i zdravotních poruch a dopom že
PTSP se m že objevit bezprost edn po katastrof nebo ji m že vyvolat n jaký menší stres prožitý o n kolik týdn , m síc nebo dokonce let pozd ji. Traumata, jejichž p vodci byli lidé, nap . sexuální nebo fyzické napadení, teroristické útoky a válka, vyvolávají pravd podobn ji snáz PTSP než p írodní katastrofy. D vodem je zaprvé to, že takováto traumata p sobí na naše základní p esv d ení o tom, že žijeme v pozitivním sv t , a že kolem nás jsou hodní lidé. Když o tato p esv d ení p ijdeme, PSTP se projeví s v tší pravd podobností. A za druhé, traumata, jejichž p vodci byli lidé, mají vliv spíše na jedince než na skupinu, a když lov k trpí sám, riziko PTSP se zvyšuje. P írodní katastrofa a PTSP V tšina lidí, kte í jsou vystaveni p írodní katastrof tuto situaci d íve i pozd ji zvládne a neprojeví se u nich PTSP, u ur itého procenta však propukne, a jedná se v tšinou o lidi, kte í byli už p ed tím vystaveni stresu nebo již d íve zažili n jaké trauma nebo ztrátu. Pouze systematické úsilí psychiatr a psycholog m že zabránit psychickým problém d tí, které prožily katastrofu. New Orleans (2005): Hurikán Katrina byl jednou z nejhorších p írodních katastrof v historii Spojených Stát . Hurikán a jeho d sledky p ipravili o domov více než milion lidí. Ob ti této p írodní katastrofy prožili trauma, které m že mít za následek nejr zn jší psychické poruchy, jako nap íklad PTSP, úzkostné stavy, deprese a zneužívání alkoholu nebo jiných látek. Na vzniku psychické poruchy se projevila zejména ztráta sociálních jistot, jako je nap íklad domov, sousedství, škola nebo práce. Mnoho d tí z Luisiany prožívaly psychiatrické symptomy bezprost edn po katastrof , u n kterých z nich p etrvávaly ješt deset m síc po události. Problémem také je, že d ti ztrácí d v ru v dosp lé, že jim dokáží zaru it bezpe í. N které d ti jsou pla tivé, ustrašené, bojí se, co se stane, neustále mluví o katastrof , jsou smutné, necht jí si hrát a radovat se z aktivit, které je d íve bavily. Siln zasaženou skupinou d tí byly také st edoškoláci, kte í nejen, že postrádají své kamarády, ale mají i zhoršené podmínky jít dále na univerzitu. 33% d tí, které prožily hurikán jeví p íznaky PSTP.
3
Více než 31% d tí, které se hurikánu vrátilo do New Orleans m lo symptomy PTSP. Tyto d ti prožily složitou evakuací, p išli, a už p ímo nebo nep ímo o své blízké, žily v náhradním,
asto
nedosta ujícím ubytování a než se mohly vrátit zp t prošly nez ídka více školami. To m lo za následek poruchy pozornosti, d ti si tolik nehrály, byly smutné, na druhé stran však také projevily velikou nezdolnost. Mnohé íkaly, že jsou š astné, že jsou zpátky doma a projevily snahu podílet se na obnov svého m sta a prost edí. Psychické problémy d tí nepramenily pouze z hurikánu, ale také ze separace od rodi
, domova,
školy a kamarád . Program pro obnovu normálního života pro ob ti p írodní katastrofy spo ívá krom finan ní pomoci také v psychologické pé i o ob ti, a zejména pak o ty nejvíce zranitelné, což jsou d ti.
Ráda bych se dále zabývala terciární traumatizací d tí, které jsou vystaveny katastrof v médiích. D sledky hurikánu Katrina na d ti (2005) D sledky takové obrovské katastrofy, kterým hurikán Katrina bezesporu byl má dopad nejen na lidi, kte í ho osobn prožijí, ale i na osoby, které ho prožívají prost ednictvím televize nebo internetu. Není t eba zd raz ovat, že d ti jsou v tomto sm ru obzvlášt zranitelné. ím víc takových záb r , jako je p írodní katastrofa a mrtvá t la d ti vidí, tím více jsou traumatizovány. Ve výjime ných p ípadech se u d tí m že rozvinout i PTSP. Rodi e by m li sledovat následující projevy chování u svých d tí: 1. cucání palce – regrese 2. nedodržování hygienických návyk 3. abnormální strachy 4. no ní m ry 5. vyžadování nadm rné t lesné blízkosti 6. ztráta chuti k jídlu 7. problémy s usínáním 8. bolesti b icha nebo hlavy 9. r zné kožní problémy, vyrážky 10. vyhýbání se sociálnímu kontaktu 11. ztráta zájm , koní k 12. absence ve škole 13. výbuchy v chování
4
Je nemožné zabránit d tem vystavování informací o katastrof
takového rozsahu, jakým hurikán
Katrina byla, které probíhají v televizi a ne internetu. Ale práv
proto, že jsou dennodenn
konfrontovány s katastrofou je nesmírn d ležitý p ístup rodiny nebo rodi
. Nabízejí se následující
metody: -
mluvit s d tmi o katastrof , umožnit jim mluvit o tom, jak na n p sobí a co d lá s jejich pocity
-
dodržovat pravidelný režim
-
d ti ut šovat, být s nimi
-
minimalizovat vystavení dít te d sivým informacím
-
v n kterých situacích se osv d ilo, aby d ti nakreslily o katastrof obrázek a pak o n m mohli povídat.
N kdy mohou d ti vytvo it p ání ka nebo obrázky pro ob ti katastrofy. To jim m že pomoci cítit se užite né a mají pocit, že pomáhají. D ti mohou být dále zapojeny do nejr zn jších pomocných akcí a charit, Devastující ú inek hurikánu Katrina je patrný v celých Spojených státech. Tisíce d tí ho p ežily a miliony dalších byly sv dky hororových scén a výjev
v médiích. A koli nebyly katastrof
p ímo
vystavené, neustálé televizní dokumentace vystavila tyto d ti vysokému riziku rozvinutí PTSP, úzkosti a deprese. Podle studií byly d ti, které katastrofu sledovaly v p ímém p enosu dvakrát více náchylné pro rozvinutí PTSP než d ti, které televizi nesledovaly. Úkolem rodi
je minimalizovat stres d tí tím, že je
nenechají televizi sledovat. D sledky na d ti, které byly zprost edkovaným sv dkem nebo p ímo hurikán prožily závisí na jejich v ku, na okolnostech zážitku a na jejich schopnosti porozum t tomu, co se vlastn stalo. Rodi e by m ly umožnit d tem ventilovat své prožitky, poskytnout jim oporu a ochranu a m li by být otev eni diskusi.
NYU Child Study Center nabízí následující rady rodi
m:
•
Zamezte svému dít ti, ale i sob vystavování se katastrof v médiích
•
Diskutujte o tragédii, za n te tím, že zjistíte, jak dít chápe celou situaci
•
Ujist te dít , že je v bezpe í a nic mu nehrozí, je mnoho zdroj , které ho mohou ochránit
•
Dodržujte pravidelný režim dít te jak je to jen možné,dít
by m lo chodit spát v obvyklou
hodinu a i aktivity rodiny by se nem ly m nit, to dává dít ti pocit, že je vše v po ádku a pocit bezpe í
5
•
Když d ti vidí v televizi n jakou smutnou nebo šokující událost, je obvyklé, že mají smutnou nebo prom nlivou náladu nebo jsou podrážd né. N které se dožadují v tšího t lesného kontaktu, cht jí se mazlit a nechat chovat.
•
Pomožte d tem znovu nalézt kontrolu. Umožn te jim být aktivní v dané situaci, jd te s nimi t eba nakoupit hra ky nebo jiné pot ebné v ci pro d ti, které byly katastrofou p ímo zasaženy.
•
Pokud za ne mít dít
problémy ve škole, doma nebo s vrstevníky v d sledku stresu
zp sobeného katastrofou, vyhledejte poradce nebo psychologa
Televizní prezentace hurikánu Katrina bude mít psychologický dopad na d ti (zá í 2005) D sledky hurikánu na d ti Všechny d ti, které prožily hurikán osobn nebo zprost edkovan pot ebují speciální pé i. Ve studiích, které byly této tematice v nované se zjistilo, že je u nich zvýšena úzkostnost, jsou více depresivní, mají poruchy chování a objevuje se i PTSP. Nejvíce symptom bylo u d tí, které již p ed katastrofou prožily n jaké trauma nebo ztrátu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Manuál „After the storm“ A koli hurikán v dané oblasti trvá pouze n kolik hodin, jeho následky p etrvávají m síce a roky. Po katastrof by se m la pozornost rodi
a psycholog obrátit zejména na d ti. Zjistit, jaké následky
událost na d tech zanechala. Tato kniha nabízí postupy, jak ešit psychické problémy vzniklé v d sledku prožité katastrofy. Jedná se o postupy vhodné pro d ti od 6 do 12 let, ale dají se použít i pro d ti starší nebo mladší. Jsou tam i postupy pro dosp lé. U mladších d tí se místo písemných prací doporu uje spíše kreslení. V této knize je 15 témat, každé z nich má ást pro d ti a ást pro dosp lé. 1. Co je to hurikán a co se p i n m d je 2. Pochopení reakcí d tí na hurikán 3. Pomocné strategie zvládání situace u v tšiny d tí 4. Pomocné strategie zvládání situace u zvláštních p ípad Úkoly: •
Jak se cítím po hurikánu – nabízené obrázky. Str 9, nap . zmatený, nazlobený, zv davý, osam lý, nervózní, šokovaný, vyd šený, optimistický…
(dít si vybere, co odpovídá jeho prožívání) úkolem rodi
6
pak je, o tom s nimi mluvit.
•
Jak se cítím v otázkách každodenního života: škola, nejlepší kamarád, rodina, prázdniny..
•
Pochopení, jak dít
reaguje na stres. Pocity úzkosti, frustrace, hn vu a vzteku jsou
obvyklé reakce na prožitou katastrofu, stejn
tak jako problémy s usínáním a no ní
m ry.. •
Jak se cítím po n kolika týdnech po události
•
Zachytit „míru“ stresu, vyzna it na ose
•
Porozum t, jaké strategie dít používá, pro zvládání stresu
-
dodržovat obvyklý režim
-
mluvit s p áteli, rodinou, spolupracovníky
-
najít si n jakého nového koní ka
-
fyzická aktivita, cvi ení
-
dovolená
-
nesledovat tragédii v médiích
-
napsat o svých myšlenkách a zážitcích
-
relaxovat, poslouchat klidnou hudbu
-
pomáhat ve sbírkách, charit
-
dívat se na v ci pozitivn
-
vyhledat odbornou pomoc
7
