VÝŽIVA DŘEVIN PŘI PRODUKCI V OKRASNÉ ŠKOLCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

VÝŽIVA DŘEVIN PŘI PRODUKCI V OKRASNÉ ŠKOLCE

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala:

doc. Dr. Ing. Petr Salaš Marie Jakubíčková Řezáčová

Lednice 2011

2

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Výživa dřevin při produkci v okrasné školce“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům se souhlasem vedoucího bakalářské práce.

Dne:

……………………….

Podpis: ………….……………

4

Poděkování Děkuji tímto doc. Dr. Ing. Petru Salašovi za odborné vedení, cenné rady, připomínky, podněty a pomoc, kterou mi při zpracování bakalářské práce ochotně poskytl a též za jeho čas a trpělivost. Dále děkuji všem, kteří mně svou podporou pomohli k jejímu vzniku a nadále pomáhají plnit smysl této práce.

5

OBSAH 1 ÚVOD ………………………………………………………………………….…………… 9 2 CÍL PRÁCE ………………………………………………………………….…………… 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ………………….…………………………….………….… 11 3.1 Dřeviny……………….…………………………….…………………………….…. 11 3.2 Historie okrasného školkařství v ČR ………………….……….……….… 12 3.2.1 Svaz školkařů ….………………………………………………………….…. 12 3.3 Historický vývoj výživy a hnojení rostlin ……….…………….……….…. 13 3.4 Základní pojmy ve výživě rostlin ………….………….……….……….…. 14 3.5 Živiny ….……………………….………………………………………………….…. 14 3.6 Příjem živin rostlinami ….…………………………………………………….…15 3.6.1 Kořenová výživa ….………………………………………………………… 15 3.6.2 Mimokořenová výživa ….……………………………………………….… 16 3.7 Produkce okrasných dřevin …………………………………………………… 16 3.7.1 Rostliny v kontejnerech …………………………………………………… 16 3.7.2 Prostokořenné dřeviny ………………………….……………………….… 17 3.7.3 Kontejnery ….……………………………………….…………………….…. 20 3.8 Substráty ….………………….………………………………………………….…. 22 3.8.1 Využití odpadní biomasy v pěstebních substrátech ……………….… 24 3.8.2 Dřevitá drť ….……………………………………….…………………….…. 25 3.8.3 Kokosová vlákna ….……………………………….…………………….…. 25 3.8.4 Rašelina ….……………………………………….……………………….…. 26 3.8.5 Kompostovaná kůra ….…………………………….….…….………….…. 26 3.8.6 Jílové materiály ….……………………………….……….….………….…. 27 3.9 Voda ….………………….……………………………………………………….…. 27 3.9.1 Voda v substrátu ….……………………………….……….….………….… 28 3.9.2 Způsoby zavlažování …………………………….……….….………….… 29 3.10 Fyziologie stresu.……………………………….……….….….………….….… 30 3.11 Hnojiva ve školkařství ….…………………………….……….….…………… 33 3.11.1 Hnojiva pro základní hnojení pěstebních substrátů ……………….… 33 3.11.2 Hnojiva s řízeným uvolňováním …………………………………….…. 33 3.11.3 Hnojiva s pozvolným uvolňováním ………………………………….…. 35

6

3.11.4 Hnojiva pro přihnojování během vegetace ………………………….… 36 3.12 Aktuálně dostupný sortiment hnojiv ………………………….……….…. 37 4 METODIKA PRÁCE ….…………………………………….……….….………….…. 43 5 SOUČASNÝ STAV A VLASTNÍ KOMENTÁŘ …….……….….………….…. 44 6 ZÁVĚR ….……………………………….……………………….……….….………….… 45 7 SOUHRN ….……………………………….……………………….……….….……….… 46 8 RESUME ….……………………………….……………………….……….….……….… 46 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY …………………….………….….……….… 47 10 PŘÍLOHY ….…………………………………………………….……….….………….…. 51

7

Seznam tabulek a obrázků Obrázek 1 - kořenový bal ................................................................................................. 1 Obrázek 2 - Dřeviny s kořenovým balem ......................................................................... 1 Obrázek 3 – Kontejnery.................................................................................................... 1 Obrázek 4 - Hnojiva Hortilon ......................................................................................... 55 Obrázek 5 - Hnojivo Plantacote...................................................................................... 55 Obrázek 6 - Hnojivo Kopřiva plus.................................................................................... 1 Obrázek 7 - Hnojivo Lignohumát................................................................................... 56 Obrázek 8 - Okrasná školka Čerbák ............................................................................... 56

Tabulka 1- Všeobecné hodnocení půdní reakce ve školkách ......................................... 19 Tabulka 2 - Optimální pH substrátů pro stálezelené dřeviny a jehličnany..................... 19 Tabulka 3 - Optimální pH substrátů pro listnaté dřeviny ............................................... 20 Tabulka 4 - Přehled školek ............................................................................................. 51 Tabulka 5 - Průzkum v okrasných školkách ................................................................... 53 Tabulka 6 - Hnojiva s pozvolným uvolňováním živin ................................................... 53 Tabulka 7 - Rozpustná hnojiva pro přihnojování během vegetace................................. 53 Tabulka 8 - Kapalná hnojiva pro přihnojování během vegetace .................................... 54 Tabulka 9 - Hnojiva s řízeným uvolňováním živin ........................................................ 54 Tabulka 10 - Plná hnojiva pro základní hnojení pěstebních substrátů ........................... 54

8

1. ÚVOD Dřeviny přinášejí radost po celý rok. Tvoří pevný rámec při budování zahrady a svými květy, listy a plody plní úlohu estetickou i dekorativní. Stromy a keře oživují prostředí nejen ve městech, kde zdobí náměstí či parky, ale i prostředí venkovské krajiny, na návsích v různých podobách parkových úprav nebo jen jako stromořadí u cest. Význam zeleně je pro lidstvo velmi důležitý. Okrasné školkařství je v naší zemi důležitým odvětvím zahradnické činnosti, které se zabývá množením a pěstováním okrasných dřevin. Současné české školkařství můžeme charakterizovat nárůstem pěstebních ploch a navýšením produkce domácích dřevin pro obnovu a údržbu kulturní krajiny a veřejné zeleně. K tomu je však potřeba velké množství kvalitního školkařského materiálu. Trendem nejen domácí produkce je intenzivní nárůst použití kontejnerů v produkci výpěstků. Výhodou je rozložení odbytu výpěstků prakticky po celé vegetační období. Zároveň je ale důležité vytvořit pro rostlinu ty nejlepší optimální podmínky pro její růst. Pěstování v kontejnerech klade nároky na kvalitní substrát, závlahu a hnojiva. Jedním z nejdůležitějších faktorů je správná výživa dřevin. Jiné zákonitosti jsou při pěstování dřevin v kontejnerech a jiné ve volné půdě. Společnou podstatou je zajišťovat průběžný přísun živin rostlinám a současně dbát na jejich přiměřenost. Je třeba zajímat se o nové postupy, které se v zahradnické produkci vyskytnou, ale vždy s přihlédnutím k potřebám rostlin.

9

3. CÍL PRÁCE Cílem práce je vypracování literární rešerše z oblasti výživy dřevin produkovaných v okrasné školce, se zaměřením na informace produkce dřevin v kontejnerech i ve volné půdě. Analyzovat zadanou problematiku ve všech důležitých souvislostech (substráty, závlaha, nároky dřevin). Zaměřit se na zhodnocení aktuálně dostupného sortimentu hnojiv využitelného pro intenzívní školkařské technologie. Ve vlastním komentáři nastínit trendy ve využívání moderních typů hnojiv.

10

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Dřeviny Významný evropský dendrolog G. Krüssmann vyslovil jednoduchou definici: „Strom má hlavní kmen, který se v horní části rozvětvuje v korunu“. - strom (arbor) je dřevina, která má celý stonek a kořeny zdřevnatělý. Dolní část je nerozvětvená (kmen, truncus), přechází v rozvětvenou korunu (corona). - dřevitá liána (liana) je dřevina se stonkem, který je celý dřevnatý. Je ale pružný. Příčepivých kořenů využívá např. břečťan (Hedera helix), - keř (frutex) je dřevina s rozvětvenými zdřevnatělými stonky již od báze. Např. trnka obecná. (Prunus spinosa). Mají většinou už od země větší počet kmínků. - polokeř (hemixyla) je vytrvalá rostlina, která dřevnatí jen ve spodní části prýtů, zatímco horní jsou květonosné. Keře se dožívají průměrně několika desítek let, stromy několika stovek let a ty nejstarší exempláře na naší Zemi jsou dokonce 3-4 tisíce let staré. Vzhled kmene, koruny, větví, věk a velikost mohou být základními, ale ne jedinými vlastnostmi stromu. K velmi důležitým orgánům stromů patří kořeny. Mnoho se o nich nemluví, jsou schované pod povrchem země. Přitom právě kořeny a celý kořenový systém často rozhodují o osudu stromu. Největší množství živin se nachází cca 20 – 30 cm pod povrchem půdy, a tak je až 80% všech jemných kořenů, kořínků a kořenového vlášení rozloženo právě tam. Zprostředkovávají příjem potřebných látek z půdy. Rovněž každou rostlinu drží v zemi, umožňují stromu přežít i silné větry. Mělkou kořenovou soustavu mají smrky, které trpí vývraty tím častěji, čím solitérněji stojí. Naproti tomu například dub má kořeny hluboké a mohutné. K mělce kořenícím kořenům patří např. jírovec, pajasan, většina bříz, habr. Mezi dřeviny hlubokokořenní patří zejména javor mléč i klen, jasany, platany, lípy. (Úradníček 2009, Horáček 2005, Větvička, 1999). S přechodem rostlinstva z vodního prostředí na souš došlo k velmi výrazným změnám ve stavbě rostlinného těla. Kořen, stonek a listy jsou orgány vegetativní. Slouží k látkové výměně a zajišťují výživu rostlin. K pohlavnímu rozmnožování slouží orgány generativní, které jsou součástí prýtu. (Slavíková, 2002).

11

Dřeviny jsou obvykle ve školkách pěstovány ve volné půdě, ne v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem.

3.2

Historie okrasného školkařství v ČR

V českých zemích má školkařství dlouhou tradici. První okrasné školky vznikaly v době renesance a baroka v souvislosti s výstavbou panských sídel a jim přilehlých zámeckých zahrad. V 18. století měli pražští zahradníci již svůj cech. Začátkem století 19. již byly zaznamenávány první výměry školek. K rozmachu okrasného školkařství významně přispěla rovněž Česká zahradnická společnost v Praze. Okrasné školky v poválečném období byly začleněny do zemědělských družstev, komunálních podniků a státních statků. Jejich výrobní zájmy se však různily. K novému vzestupu dochází ve druhé polovině 20. století v souvislosti s potřebou ozeleňování sídel, dálnic a cílené tvorby krajiny. Přichází nová technologie – pěstování rostlin v kontejnerech. Tuto novinku poprvé využily v roce 1960 v Lesních školkách Řečany. Vzestupný vývoj školkařské produkce přetrvává dodnes (Rajnoch, 2008). 3.2.1

Svaz školkařů

Sdružuje více než 100 pěstitelů okrasných rostlin hospodařících na ploše cca 1200 ha. Vznikl spojením českých a moravských školkařů. Viz tab. 4 přílohy. Cílem svazu je zvyšovat úroveň školkařství a zajistit plynulý rozvoj tohoto oboru na hospodářském, technickém a kulturním úseku. Zároveň hájit a prosazovat společné zájmy školkařských podniků. Zájem spotřebitele o produkty okrasného školkařství je soustředěn hlavně na jarní období, tj. na měsíce duben a květen. (Součková, Froněk, 2011). České školkařství vychází z podkladů Svazu školkařů ČR a zejména z údajů, které poskytují školkařské podniky Výzkumnému ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, který má sídlo v Průhonicích. Svaz školkařů předkládá již třetí seznam, po celkovém sortimentu a trvalkách, tentokrát katalog jehličin. Cílem Seznamu doporučených odrůd rostlin je co nejvíce informovat zákazníky – profesní organizace i zahrádkáře o vlastnostech doporučených

12

rostlin pro naše podmínky. Jsou zde uvedeny druhy, které se v našich školkách pěstují a dobře snášejí naše klimatické podmínky.

3.3

Historický vývoj výživy a hnojení rostlin

Patrně již od dob Římanů a Řeků až do středověku byli pěstitelé rostlin přesvědčeni o tom, že rostliny čerpají živiny především z vody. V 17. století provedl první pokus s rostlinami van Helmont (1577–1644), a to s pěstováním vrby, kterou zaléval dešťovou vodou. Po 5 letech zjistil velký přírůstek hmotnosti vrby, aniž by se zmenšila hmotnost půdy. Učinil tak závěr, že se vrba živila pouze z vody. Na toto přesvědčení neměla vliv ani velmi moderní domněnka Palissyho (1511– 1589), podle níž jsou hlavním zdrojem výživy soli v půdě, které se na pole vracejí s hnojením chlévskou mrvou. Přesto však stále převažoval názor, že se rostlina živí humusem a rozkládajícími se organickými látkami z půdy, tedy tzv. teorie humusová. Hlavním zastáncem byl A. Thaer (1752–1828). (Procházka et al., 1998) Značný vliv na vývoj výživy rostlin dle Richter, Hlušek (1994) měla Rückertova „Teorie vyčerpání půdy“ z r. 1789, kdy byl vyjádřen názor, že každá rostlina potřebuje určité složení půdy. Pěstováním rostlin na jednom místě se půda vyčerpává. Za předěl v názorech lze považovat r. 1840, kdy německý chemik Justus Liebig (1803 – 1901) svým dílem „Organická chemie a její použití v zemědělství a fyziologii“ prosadil přijetí tzv. minerální teorie. (Procházka et al., 1998) Liebig prokázal, že zdrojem uhlíku je atmosféra. Potvrdil, že proces ochuzování půd nelze pouhým střídáním rostlin a bez náhrady odčerpaných živin zastavit. V Rusku metody chemických analýz půd rozpracoval Mendělejev (1834–1907), prováděl rozsáhlé pokusy s tehdy známými organickými a minerálními hnojivy. Zakladatelem ruské agrochemické školy biologicko chemického zaměření byl akademik D. N. Prjašnikov (1865–1948). U nás začíná rozvoj agrochemie v 19. století. Liebigovy práce vedly k zakládání výzkumných stanic pro biochemii půdy a rostlin. Významné jsou práce Presla (1791– 1849), Kodyma (1811–1884), Stoklasy (1857–1936) a na Karlově univerzitě F. Farského (1848–1927), věnované výzkumu biochemických vlastností půdy. (Richter, Hlušek, 1994).

13

Pokusy bylo dle Procházky et al. (1998) nashromážděno velké množství poznatků o změnách v obsahu živin rostlin v průběhu ontogeneze a o vztahu živin k ostatním fyziologickým procesům.

3.4

Základní pojmy ve výživě rostlin

Obsahem výživy a hnojení rostlin jsou rostlinné živiny, jejich formy, přeměny a způsoby náhrady. Výživou rostlin rozumíme studium chemického složení půdy, požadavků rostlin a z toho plynoucí složení hnojiv. Hnojivy nazýváme látky, které po přidání do živného prostředí rostlin mohou zlepšovat výživu a tím přispívat ke zvýšení jejich kvality. Rostlinné živiny jsou ty prvky, které jsou nezbytné pro růst a vývoj rostliny. (Richter, Hlušek 1994) Pod pojmem minerální výživa rozumíme ve fyziologii rostlin obvykle výživu vázanou na kořenový systém, na kořeny, tedy výživu půdní. (Luštinec, Žárský 2003)

3.5

Živiny

Všechny dřeviny potřebují ke svému zdárnému vývinu živiny, a to ve vyváženém poměru. Mezi hlavní patří: Dusík (N) Podporuje růst a hojnější vývin listů. Při jeho nedostatku zůstávají rostliny menší a tvoří slabší, světle zelené listy i větvičky. Rostlina se slabě vyvíjí. Při silném nedostatku dusíku list odumírá a někdy i odpadne. Nadbytek dusíku má naopak vliv na bujný růst rostlin. Listy jsou temně zelené. (Richter, Hlušek, 1994). Fosfor (P) Podporuje tvorbu květů a plodů. Nedostatek tohoto prvku je poznat podle malých listů. Za normálních podmínek jsou symptomy nedostatku P nenápadné. Znatelným příznakem je tmavé zabarvení listů, tj. hyperchlorofylace. Je provázeno často červeným nebo fialovým zabarvením způsobeným obohacením listů antokyanem. Nadměrné dávky rozpustných fosfátů mohou mít za následek brzdění příjmu ostatních živin. Příjem fosfátu kořeny rostlin je závislý na pH prostředí. Hlavním místem jeho příjmu je pletivo kůry. (Richter, Hlušek, 1994).

14

Draslík (K) Draslíkem se hnojí koncem srpna nebo začátkem září. Prvek zajišťuje pevnost rostlinných orgánů, podporuje tvorbu kořenů a pupenů. Chrání výdej vody, a tak chrání dřeviny před poškozením mrazem. Při nedostatku draslíku dochází zpočátku k mírnému poškození rostlin. Může se projevit: - změnou habitu rostlin – tvoří se rosetové stádium. Hlavní stonek není vzpřímený a dlouhý, ale zkrácený a vytváří boční výhony. Příčinou je odumření hlavních výhonů od bazálních částí, - změny na listech – čepele jsou úzké, okraje listů se stáčejí směrem dolů, list má zvlněnou formu. (Richter, Hlušek, 1994).

3.6

Příjem živin rostlinami

Rostlina přijímá všechny látky potřebné k životním pochodům z prostředí kolem sebe, tj. z půdy a z ovzduší. Z ovzduší přijímá rostlina především uhlík a kyslík v podobě oxidu uhličitého, z vody pak vodík a kyslík. Zdrojem dalších živin je ale hlavně půda. Živiny rozpuštěné ve vodě mohou vnikat do rostliny částečně i povrchem listů, podobně jako plynný oxid uhličitý. Pod pojmem příjem živin rozumíme proces, kdy živiny vstupují z vnějšího prostředí do rostliny. Příjem živin je jedním ze základních projevů života rostlin. 3.6.1 Kořenová výživa Základní vegetativní orgán rostlinného těla cévnatých rostlin je kořen. Pro kořen je charakteristický růst do délky, který umožňuje činnost vrcholového (apikálního) meristému. Upevňuje rostlinu v zemi, čerpá vodu s roztoky minerálních látek. Příjem živin je zajišťován především prostřednictvím kořenového vlášení, které se rozprostírá zpravidla pod povrchem substrátu, u kontejnerovaných rostlin po obvodu nádoby. Pro růst kořenových vlásků má význam dobré provzdušnění půdy. Kořenové výměšky ovlivňují v půdním prostředí rozpustnost minerálních sloučenin a podporují rozvoj půdní mikroflory. (Richter, Hlušek, 1994)

15

3.6.2 Mimokořenová výživa Rostliny mohou přijímat živiny všemi orgány, tedy i listy, stonky a u stromů i větvemi a kmenem. Důležitým předpokladem působení jednotlivých živin je to, aby roztok pokryl co největší plochu a zůstal tam co nejdelší dobu. Mimokořenová výživa nemůže plně nahradit kořenovou výživu, proto je nutné ji chápat jako doplněk výživy a opatření pro eliminaci nepříznivých podmínek pro kořenový příjem živin. (Procházka et al., 1998) Podle Richter, Hlušek (2003) překážkou při vstupu živin do nadzemních částí rostlin je kutikula. Ta chrání rostlinu před vypařováním. Ovlhčením povrchu listů přidáním smáčedel ke hnojivému roztoku se kutikula rozestoupí a umožní kontakt roztoku s epidermální částí listu. Procházka et al. (1998) uvádí, že aplikace roztoku živin ne porost je nákladná a zároveň i množství přijatých živin jako podíl z obsahu živin aplikovaných je poměrný malý. Část použitého roztoku se na povrch rostliny nedostane a příjem z kapiček, které ulpěly na povrchu, závisí na klimatických podmínkách během aplikace a zejména po ní. Jedná se o výživu doplňkovou, kterou můžeme upravovat výživný stav rostlin. Účinnost této výživy je závislá na koncentraci a dávce roztoku. Zvýšená pozornost se musí věnovat také po odpaření vody, kdy je vyšší teplota. Tehdy je příjem iontů omezen a může k popálení listů docházet.

3.7

Produkce okrasných dřevin

3.7.1 Rostliny v kontejnerech Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány v nádobách. Rostliny pak výsadbu do volné půdy v podstatě ani nepocítí. V kontejnerech se z dřevin pěstují především menší listnaté keře, jehličnany a stálezelené listnáče. Hlavním důvodem pěstování rostlin v kontejnerech je ta přednost, že pokud je půda dobře připravená, výsadba je možná v termínu: od března až do října. (Franc, 2011) Jestliže jsou ale dřeviny pěstovány v kontejnerech příliš dlouho, mají sklon vytvářet ztlustlé a pokroucené kořeny. Ty pak ale ztěžují proudění živných látek. Bal je možné vytáhnout z nádoby jako celek, aniž by se rozpadl.

16

Obrázek 1 - kořenový bal www.zahradnicentra.eu

3.7.2 Prostokořenné dřeviny Prostokořenné dřeviny se tradičně prodávají ve školkách. Dostaneme je – tak říkajíc přímo z pole. Zde je půda velmi důležitý činitel. Měla by být středně těžká, hlinitopísčitá nebo písčitohlinitá. Svoji roli zde hraje i obsah humusu. Doporučený obsah je 5-6%. Důležité je také pravidelné hnojení chlévským hnojem i zelené hnojení. Nároky dřevin na živiny jsou ve školce rozdílné. Jehličnany mají menší nároky na živiny a při srovnání s většinou listnatých dřevin mívají menší přírůstky hmoty. Proto potřebují také menší dávky živin. Vzhledem k tomu, že kořeny jsou aktivní i do chladnějších období roku, je vhodný plynulý přívod živin v delším časovém období. Silněji rostoucí listnáče vytvářejí během svého vegetačního období větší množství hmoty a potřebují proto vyšší dávky živin. (Soukup, Matouš, 1979). Prostokořenné dřeviny jsou dodávány s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné co nejrychlejší dopravení na místo určení a následná výsadba. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (např. ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů až 2 týdnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí zastínit. Prostokořenné rostliny jsou dobývány ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby: Jarní – březen až počátek dubna Podzimní – konec října až listopad

17

U některých druhů dřevin je nutné při dobývání ponechat kořenový bal. Balem je soubor kořenů dřeviny i se zeminou, který je zavázán do pytloviny, případně ještě do drátěné sítě. Bal usnadňuje přirůstání a zároveň chrání citlivé kořínky při skladování před sluncem a vysycháním. U jehličnatých dřevin, stálezelených rododendronů a velkých stromů je bal nepostradatelný. (Markley, 2008). Rostlinám tedy nehrozí žádné nebezpečí při prorůstání kořenů z balu ven. Nebezpečím by pro ně bylo kořenový bal rozebírat ještě před vlastní výsadbou. Při produkci dřevin s balem, které jsou určeny k výsadbě na nepříznivá stanoviště, je velmi perspektivním trendem využití substrátů s obsahem hydroabsorbentů. Kořeny takto zapěstovaných dřevin prorostou do vnitřní struktury hydroabsorbentů a mohou mnohem delší dobu využívat zadrženou vodu v krystalech. To může být rozhodující pro přežití v prvních měsících po výsadbě na trvalé stanoviště. Je však nutné vyvarovat se předávkování přípravku. Pak by totiž mohl nastat opačný efekt – kořeny dřevin by po výsadbě neměly snahu růst do okolní, často suché půdy a postupně by se tak mohly deformovat. Kořenům by tak mohla stačit v našich klimatických podmínkách zásoba vody i živin, které jim předá hydroabsorbent.

Obrázek 2 - Dřeviny s kořenovým balem www.vysadime.cz

Při výsadbě dřevin s kořenovým balem lze doporučit přidání malého množství hydroabsorbentů na substrátu, kterým obsypeme bal. Tím je přechod kořenů do okolní méně kvalitní půdy pro rostliny méně stresující. (Salaš, 2009).

18

Půdní úrodnost Pro úspěšné pěstování musí mít půda vlastnosti, které označujeme jako půdní úrodnost. Je to taková schopnost půdy, která zaručí pěstovaným rostlinám vhodné prostředí, dostatek živin a vody nutných k jejich optimálnímu růstu a vývinu. Jedním z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o kvalitě rostlin je pH. Pokud se budou nesprávně kombinovat hnojiva a závlahová voda, musíme počítat se změnami pH substrátu již v průběhu kultivace. Při nízkém pH trpí rostliny nedostatkem draslíku. To vede k horšímu vyzrávání dřeva a zvyšuje se náchylnost k vymrzání. Naopak vysoké pH se projevuje nedostatkem fosforu a železa. To vede k nižší intenzitě růstu. Současné zkušenosti již umožňují připravit substráty, jejichž hodnota pH se bude pohybovat v optimální míře po dobu minimálně jedné sezóny. Pro úpravu pH se využívá hrubě mletý vápenec, který uvolňuje uhličitan vápenatý. Výběr vhodného druhu má velký význam. Hruběji mletý vápenec působí pozvolněji a po delší dobu. Velmi jemný reaguje intenzivněji a kratší dobu. Nejčastěji se používá dolomitický vápenec, který doplňuje vedle vápníku i hořčík. Obvyklé dávkování bývá 3 - 6 kg.m-3 substrátu. (Valtera, 2004). Tabulka 1- Všeobecné hodnocení půdní reakce ve školkách Hodnota pH KCL

Hodnocení půdní reakce

< 4,2 4,2 – 4,8 4,9 – 5,5

Velmi silně kyselá Silně kyselá Středně kyselá

5,6 – 6,5

Mírně kyselá

6,6 – 7,2

Neutrální

> 7,2

Alkalická

Půdy lesních školek by měly vykazovat spíše mírně kyselou (pro listnáče), až středně kyselou (pro jehličnany) půdní reakci. Tabulka 2 - Optimální pH substrátů pro stálezelené dřeviny a jehličnany pH 6 - 8

Cotoneaster, Buxus, Mahonia, Pyracantha

pH 5,8 - 7

Taxus

pH 5 - 6

Larix, Thuja

pH 4,5 - 5,5 Juniperus, Picea, Pinus pH 4 - 6

Ilex

pH 4 - 5

Erica, Rhododendron

(Táborská, 2006)

19

Tabulka 3 - Optimální pH substrátů pro listnaté dřeviny pH 6 - 8

Berberis, Cornus, Crataegus, Deutzia, Hedera, Chaenomeles, Kerria, Lomicera, Prunus, Sambucus, Spirea

pH 6,6 – 7,5

Forsythia, Ligustrum

pH 6 – 7

Acer, Hamamelis, Rosa, Syringa

pH 5,5 - 7,5

Symphoricarpus

pH 5,5 – 6,5

Philadelphus, Tamarix, Weigela, Fagus

pH 5,2 – 6,8

Hippophae, Viburnum

pH 5 – 6

Betula, Carpinus, Clematis, Cytisus, Hydrangea, Magnolia

pH 4 – 6

Alnus

(Táborská, 2006)

3.7.3

Kontejnery

Při školkařské výrobě celé řady rostlin se neobejdeme bez pěstebních nádob, které jednak udržují potřebné množství pěstebního substrátu a zároveň zajišťují vyrovnanější podmínky (teplotu a vlhkost) pro optimální růst kořenů. Mezi základní tvary patří kruhové a čtvercové. Velikost má vliv na rychlost prorůstání kořenů substrátem a na přezimování dřevin. Kontejnery jsou pěstební nádoby vyrobené z různých hmot, většinou plastických. V současné době se již zcela prosadily kontejnery z měkčených umělých hmot, speciálně ošetřených pro pěstování na volné ploše. Tyto kontejnery jsou velmi plastické, jsou lehké a skladné. Jejich odolnost je stanovena na několik let, ale v praxi se o jejich opětovném použití neuvažuje. Klasické kontejnery z tvrdé umělé hmoty již po dvou až třech letech používání křehnou a praskají. Barva kontejneru ovlivňuje zejména tepelný režim uvnitř kontejneru. Čím je tmavší, tím je i vyšší kolísání teplot. Dřeviny v kontejnerech a jejich kořenový systém jsou obecně více vystaveny účinkům mrazu, rozdílům teplot a vlhkosti, než je tomu u dřevin volně vysázených. Bylo experimentálně dokázáno, že bílé kontejnery jsou pro přezimování oproti černým vhodnější. Dalším důležitým faktorem pro spokojenost rostlin je dno kontejneru. Průmyslově vyráběné standardizované nádoby splňují nároky pěstitelů pro dostatek odtokových otvorů, a tím pro odvod přebytečné vody. S tím souvisí i typ závlah (svrchní, postřikem, spodní, podmokem). Kontejnery pro závlahu mají rovné dno, které zajišťuje optimální přístup závlahové vody. Aby byl zajištěn odtok přebytečné vody, používají se kontejnery s profilovaným

20

dnem, kde je dostatečné množství odtokových otvorů jak ve dně, tak i po okrajích. Citlivost rostlin k přebytku vody v půdě je rozdílná. Záleží na druhu rostliny a jejich přirozených nárocích na stanoviště. (Sloup, Salaš, 2009)

Obrázek 3 – Kontejnery www.desch-plantpak.com

Výhody a nevýhody pěstování v kontejnerech - nezávislost na kvalitě půdy stanoviště - ochrana kořenů během manipulace - při správném následném přesazení rychlejší obnova růstu po výsadbě - při dobré péči vyšší ujímavost - snadnější manipulace s rostlinami - možnost prodeje a výsadby v kterémkoliv ročním období K nejzávažnějším problémům lze přiřadit možnost deformace kořenů. Ty nejsou na první pohled viditelné. Následky poškození kořenového systému se poznají někdy až za několik let. Kořeny jsou nejcitlivější částí dřeviny pěstované v kontejneru. (Salaš, 2003). Rozprostírají se po obvodu kontejneru. Rostlinám, které nejsou nejméně jednou za dva roky přesazovány, se na obvodu kořenového balu může vytvořit kořenová plsť z odumřelých kořenových vlásků, kterým chyběly živiny, vzduch a prostor. Ohnuté kořeny jsou v době výsadby tenké a negativní vliv deformací se projeví až po jejich následném tloustnutí. Kořeny se pak mohou vzájemně zaškrcovat a srůstat. Tím může dojít k nedostatečné stabilitě vysazovaných stromů, zvýšené je i nebezpečí infekce.

21

Rašelino-celulózové nádoby Samostatnou kapitolou jsou rašelino-celulózové kontejnery. Jde o velmi lehké nádoby, manipulace s nimi je snadná. Na druhé straně vyžadují zvýšenou péči díky prokořeňování. Především pokud již kořeny prorůstají ven, je nezbytné zajistit jejich ochranu před zasycháním a přímým sluncem. Rašelinové kontejnery se skládají z výrazného podílu bílé rašeliny (50%), celulózy a vápna upravujícího pH reakci. Jako zpevňující složka se často využívá pilin. Materiál se vyznačuje vysokou nasáklivostí i pórovitostí, která zabezpečuje dobrý přístup kyslíku ke kořenům. Přínos jejich využití spočívá v urychlení vysazovacích prací, nezanedbatelné není ani omezení produkce plastových odpadů ve srovnání s jinými typy nádob. Můžeme je používat pro snadnější manipulaci společně s některými typy sadbovačů (podložek), které mají odpovídající velikost otvoru. Zajímavou variantou pěstebních nádob jsou palety (kolečka) z lisované rašeliny, které po navlhčení zvětší svůj objem a na povrchu nalepená síťka udržuje jejich stálý tvar. Na horní straně uprostřed je asi půlcentimetrový otvor pro výsev nebo umístění řízku. (Pokluda, 2003)

3.8

Substráty Obecně platí, že pěstební prostředí v kontejnerech se přizpůsobuje druhu pěstované

rostliny. V první řadě se jedná o volbu substrátu, který slouží především k zakořeňování rostlin. Závlahu a výživu jsme schopni navolit dle potřeby rostlin. Ovšem kvalitní pěstební substrát je limitován fyzikálními, chemickými, fyzikálně-chemickými a biologickými vlastnostmi. Z fyzikálních vlastností sem patří zejména zrnitost, konzistence, objemová hmotnost, pórovitost, propustnost a vododržnost, tepelná vodivost a tepelná kapacita. Z chemických vlastností lze jmenovat hlavně pH, obsah solí, minerální živiny a popřípadě i obsah škodlivých látek. Mezi fyzikálně - chemické vlastnosti patří sorpční vlastnosti substrátu. K biologickým faktorům zařadit především živé organismy a možný výskyt semen plevelů. Komponentů na tvorbu substrátů je celá řada. Nejkvalitnějším zatím zůstává rašelina. Snahou je přiblížit se ostatními komponenty k vlastnostem rašeliny, popřípadě jimi upravit substráty pro různé pěstební

22

skupiny rostlin. Samozřejmostí je péče o rostliny v průběhu vegetace. (Sloup, Salaš 2009) Výrobci nabízí širokou škálu substrátů. Pěstitelé v různých regionech naší republiky mohou mít rozdílné zkušenosti se stejnými typy substrátů. Mezi faktory, které ovlivňují produkci, patří zejména klimatické a mikroklimatické podmínky školky (tj. umístění a struktura ploch školky, výskyt minimálních a maximálních teplot, jejich výkyvy. S tím přímo souvisí přehřívání nebo naopak podchlazování kontejnerů). Záleží i na kvalitě závlahového systému a závlahové vody. A opět velmi záleží na systému hnojení rostlin. Nesmí se ani zapomínat na kontrolu zakořeňování a případné možnosti vzniku houbových chorob. Kvalitní substrát musí splňovat řadu parametrů: a) fyzikálních: - struktura (jemná, střední, hrubá) - podíl částic (prosím najít matemat. znak „menší než“ 10 mm, menší než 20mm, menší než 40mm) - objemová hmotnost (hustota, sušina) - vzdušná kapacita f) chemických:- pH - obsah vodorozpustných živin (dusík, fosfor, draslík, hořčík, vápník) - obsah solí c) biologických:- nepřítomnost látek inhibujících růst rostlin - nepřítomnost klíčivých semen plevelů - stabilizace N (Valtera, 2003) Základem pěstebních substrátů zůstává i přes všechny snahy o náhradu rašelina různé kvality i struktury. Současné trendy výzkumu se zaměřují především na nové typy hnojiv, které by mohly kvalitu substrátů na bázi rašeliny zlepšit. Postupně se prosazuje i využití pomocných půdních látek, zejména hydroabsorbentů. (Salaš, 2009). Hydroabsorbenty optimalizují půdní prostředí, což má významný vliv na omezení stresových jevů a zvyšuje asimilační produktivitu rostlin. (Setkáváme se i s dalším jejich názvem - Půdní kondicionéry). Aplikace hydroabsorbentů v žádném případě nemůže nahradit kvalitní závlahu. Pokud se pěstitel rozhodne využívat hydroabsorbenty v produkčních substrátech, musí si uvědomit, že výrazně mění prostředí pro rostliny. Musí upravit dosud

23

využívanou pěstební technologii, zejména v oblasti výživy a závlahy dřevin. Při výsadbě dřevin do kontejnerů je nutné počítat se zvětšením objemu substrátu po aktivaci hydroabsorbentů. Ty se do kontejneru aplikují v suchém stavu. Jakmile se aktivují vodou, jsou schopny mnohonásobně zvýšit svůj objem. Proto je pěstitelům doporučeno vyzkoušet si předem dávkování substrátu do kontejneru. Experimenty prokázaly, že ani snížení roční závlahové dávky o více než 30% nemělo vliv na kvalitu rostlin. Nevhodné je ale i předávkování přípravku, což po aktivaci může způsobit přemokření a tím možný nedostatek kyslíku v oblasti kořenového systému rostlin. Pokud si pěstitel vyrábí substrát ve své firmě, je velmi důležité zabezpečit důkladné a rovnoměrné promíchání substrátu s hydroabsorbenty. Vzhledem k tomu, že většina našich prodávaných přípravků – hydroabsorbentů obsahuje určitý obsah hnojiv, pěstitel musí následně upravit systém hnojení dřevin. Využití hydroabsorbentů snižuje celkové závlahové dávky a četnost závlah. Je proto vhodné pro aktivaci závlahy využít různá měřící čidla (např. VIRRIB). Pokud

tedy

používá

při

dohnojování

standardních,

lehce

rozpustných

průmyslových hnojiv, musí se pak počítat s jejich rychlejším uvolňováním (především dusíku). V tomto případě se doporučuje snížení obvyklé aplikační dávky hnojiva o třetinu až polovinu. Ve využívání hydroabsorbentů v profesionálních substrátech lze očekávat od výrobců substrátů neustálé rozšiřování nabídky. (Salaš, 2009). 3.8.1 Využití odpadní biomasy v pěstebních substrátech Odpadní produkt – biomasa vzniká při mnoha zásazích, ať už se jedná např. o probírku dřevin, likvidaci letniček, kosení trávníků apod. V lepším případě se buď kompostuje (např. pokosená tráva či bylinné zbytky), v horším případě se spaluje (větve a dřevěné zbytky z probírek). Na druhé straně velmi rychle ubývá cenné suroviny využívané hlavně zahradníky - rašeliny. Bez rašeliny a jejich substrátů se těžko dovedeme představit v našem případě např. školkařskou výrobu a pěstování okrasných dřevin. Zásoby ale nejsou nevyčerpatelné. Proto se hledá odpovídající surovina, která by rašelinu nahradila nejen z hlediska svého složení, ale také ekonomického. Zkoušejí se tak např. dřevěné štěpky, humus z borky, kompost, případně další méně známé materiály, jako např. kokosová vlákna, plevy z rýže apod. (Rajnoch, 2009). Jako velmi zajímavou surovinou pro přípravu zahradnických substrátů se jeví dřevěné štěpky a dřevní drť (dřevěná vlákna). Nejvhodnější štěpka je z měkkého

24

jehličnatého dřeva (smrku, borovice, modřínu). Materiál vzniká např. při zpracování dřeva na pilách. Prosívá se na frakce od 3 do 6 mm. Připravit se může i zpracováním dřevní hmoty z výchovných zásahů. Výroba je poměrně málo náročná na energii. Dnes již existuje řada strojů na štěpkování odpadního dřeva. Další výhodou je, že štěpka neobsahuje třísloviny. Má vysoký objem pórů, což zabezpečuje dobré provzdušnění substrátu. Na druhé straně se však vyznačuje nízkou vodní kapacitou, což vyžaduje častější zálivku. Dále je dobré dodávat nejlépe při zálivce tekutou formu dusíkatých hnojiv, neboť se projevuje značná imobilita dusíku. Vhodné je do směsi přidat i kejdu. Velkou předností štěpky je stálá kvalita a dobrá dostupnost materiálu. Osvědčil se substrát, který se skládal z 50% rašeliny, 30% kůrového kompostu a 20% štěpky. Příměsí zeminy bylo upraveno pH na hodnotu 6,0 a obsah dusíku na 0. To znamená, že dusík byl přidáván při zálivce. Takto připravený substrát lze použít od mladých rostlin až po hotové výpěstky, od řízkování a pikýrování až po hrnkování. Velkou předností je, že je štěpka odolná proti vyplavování a na povrchu se nevytváří škraloup, mech ani houby. (Rajnoch, 2009) 3.8.2 Dřevitá drť Jedná se o další významnou alternativu při nahrazování rašeliny. Čím větší množství je dřevěné drti, tím klesá množství vody a rostliny tak musí být častěji zavlažovány menším množstvím vody. Jsou tak ochráněny před stresem ze sucha a současně nedochází k vyplavování živin. Podle zjištěných výsledků lze konstatovat, že podíl dřevěné štěpky, případně dřevní drti se jeví v některých případech dokonce lépe než rašelinný substrát. Dřevěné štěpky i dřevní drť se tak stávají významnou alternativou jako přídavný materiál do substrátů. Tím lze podstatně snížit spotřebu rašeliny, jejíž zásoby nejsou nevyčerpatelné. Zavedením technologií na biomasy můžeme vyřešit napomoci: - přispět k šetření přírodních zdrojů rašeliny, - zabezpečit dostatečné množství suroviny pro široký okruh zahradnické činnosti - přispět k celkovému zlepšení ekologické situace u nás (Rajnoch, 2009) 3.8.3 Kokosová vlákna V devadesátých letech minulého století nastalo ve světě zvýšení zájmu o použití kokosového vlákna a kokosové rašeliny jako náhrady rašeliny v pěstebních substrátech.

25

Mozokarp plodu kokosovníku ořechoplodého (Coca nucifera) býval odpadním produktem. Přitom obsahuje 30% vláknitého materiálu označovaného jako kokosové vlákno a 70% dužnatých vláken, houbovitého pletiva a kokosového prachu. Kokosová vlákna obsahují mnoho lignitu (31%) a celulózy (27%). Tím vzniká relativně pružný, pevný a stálý materiál. Vedlejší produkt (zbytky dužnatých vláken, houbovitá pletiva a kokosový prach) se promývá, tepelně ošetřuje, stabilizuje a nechá po dobu asi 4 měsíců zrát. Po skončení tohoto procesu se kokosová rašelina přesívá, třídí (odstraňují se zbylá vlákna), suší a lisuje do bloků nebo briket. Využitím alternativních substrátů s využitím surovin, které nahrazují rašelinu, se dlouhodobě zabývají výzkumná evropská pracoviště. Důvodem není jen horší dostupnost či růst ceny rašeliny, ale také snaha chránit naleziště – ekosystému rašelinišť. (Salaš, 2010) 3.8.4 Rašelina Patří k základním složkám většiny pěstebních substrátů používaných ve školkařské produkci. Používá se buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými složkami. Její těžba se z ekologických důvodů celosvětově omezuje. V budoucnu bude stále vzácnější a dražší surovinou, proto se projevuje snaha její podíl v substrátech snížit nebo zcela nahradit při zachování kvality. (Dubský, Šrámek, 2004). Rašelina je přírodní organická hmota a vzniká z odumřelých rostlin při procesu zvaném rašelinní. Je to vlastně rozklad organického materiálu za vysoké vlhkosti a omezeného přístupu vzduchu. Podle stupně rozložení rozdělujeme rašelinu na slabě rozloženou (vláknitou, bílou rašelinu), středně rozloženou (hnědou rašelinu) a silně rozloženou (černou rašelinu). Kvalita rašeliny závisí především na původu, způsobu získávání a zpracování. Nejkvalitnější rašelina bývá těžená tzv. borkováním. Jsou to bloky o rozměrech 45 x 20 x 20 cm. K nejméně kvalitním a nejlacinějším patří rašeliny, které jsou těženy tzv. frézováním. Mají horší strukturu a velmi vysoký podíl prachových částic. Ty pak zhoršují i jakost připravovaného substrátu. (Valtera, 2004). 3.8.5 Kompostovaná kůra Bývá také někdy nazývána kůrovým humusem. Jedná se o velmi kvalitní surovinu. Rozhodující na kvalitu produktu má technologický způsob zpracování. Nejprve je

26

potřeba kůru jehličnatých dřevin řádně nadrtit, zvlhčit a „nastartovat“ mikrobiální život přídavkem živin (N, P). Kůra z listnáčů je méně vhodná. Termofilní bakterie zvýší teplotu až na 70-80oC. Aby nedošlo k nežádoucímu zahoření, je třeba neustále sledovat teplotu. Při této teplotě dochází k likvidaci přítomných klíčivých semen plevelů, zárodků chorob a škůdců. Hodnota C:N činí minimálně 1:30. Proces kompostování trvá až do doby, kdy je kompostovaný materiál stabilizovaný (požadovaná velikost do 20 mm). (Valtera, 2004). 3.8.6 Jílové materiály Tvoří důležitou složku substrátů s delší dobou použití. Jsou velmi významným prvkem z hlediska chemické stability připravených substrátů, neboť udržují hladinu pH (pufrační schopnost) v rovnováze. Svým vnitřním povrchem dokáží jílové materiály zadržet živiny a zpětně je potom rostlinám uvolňovat. Podíl jílových materiálů v substrátech bývá 5-10% (někdy až 20%). Vyšší podíl má negativní vliv na strukturu substrátů, neboť vzniká sklon k zabahňování. (Valtera, 2004).

3.9

Voda

Je jedním z nejdůležitějších faktorů při vývoji rostlin. Schopnost substrátu přijímat a hromadit vodu nazýváme pojmem vodní kapacita. Největší množství vody, které může půda zadržet po delší dobu, se rovná objemu kapilárních pórů. Tato hodnota se obvykle označuje jako maximální vodní kapacita. Velikost vodní kapacity se liší podle půdního typu. Důležitý je také způsob, jakým je voda v půdě držena. Pro vodní režim substrátů jsou důležité dvě formy vody: hygroskopická a kapilární. Hygroskopická voda je pro rostliny nedostupná. Je poutána adhezními silami na půdních částicích v plynném skupenství. Záleží na relativní vlhkosti a na množství jílových koloidů. Kapilární voda vyplňuje kapilární póry a jimi vytvářené jemné půdní dutinky o průměru menším než 0,2 mm. V půdě se voda pohybuje ve všech směrech. Rychlost pohybu ovlivňuje průměr kapilár. Tato voda je pro rostliny dostupná. (Soukup, Matouš, 1979).

27

Velký význam má také propustnost substrátu. Pokud je příliš malá, vzniká zálivková voda jen do nejsvrchnější vrstvy, kterou může i rozplavovat. Z ní se pak vypaří a způsobuje zkornatění a rozpukání povrchu. Naopak přílišná propustnost uvádí vodu rychle do hloubky, mimo kontejner. Stejnoměrné provlhčení celé kořenové soustavy je optimální (střední propustnost). (Soukup, Matouš, 1979). Ze všech abiotických faktorů, které omezují růst a produktivitu rostlin stojní na prvním místě nedostatek vody. Rostlina může být tak vystavena stresu z nedostatku vody (zkráceně vodnímu stresu). Vodní potenciál vzduchu v okolí rostlin je téměř velmi nízký, a proto rostliny jsou ohroženy vodním stresem ve všech typech prostředí. Příjem oxidu uhličitého pro fotosyntézu otevřenými průduchy je většinou spojen s takovou ztrátou vody, jakou nelze okamžitě nahradit. Nejvíce postiženým orgánem jsou vždy listy. (Procházka, 1998). 3.9.1 Voda v substrátu Rostliny mají při pěstování v kontejnerech odlišný vodní režim než při pěstování ve volné půdě. Substrát je v nádobě oddělený od půdy, která by jinak měla vlastní regulaci vlhkosti. Voda tvoří podstatnou část rostlin (70-90%). Vlhkost substrátu nesmí klesnout pod bod vadnutí. Rostlina pak zastaví růst, vázne příjem živin a asimilace, naruší se její fyziologické funkce. (Soukup, Matouš, 1979). Závlahovou dávku je však nutné zvolit tak, aby nedošlo naopak k přemokření substrátu a přílišnému průsaku. V případě kontejnerů musí být provlažen celý jeho objem. Na závadu není mírný průsak, dochází k odplavení případných solí a je tak zajištěno provlažení celého objemu. Malá hloubka provlažení má za následek, že se kořenový systém nevyvíjí v celém prostoru, ale pouze tam, kde je dostatek vody. Pro rostlinu je velmi důležitá kvalita závlahové vody. Dešťová voda je většinou pro tento účel nejvhodnější. Je měkká, slabě kyselá a obsahuje dostatek kyslíku. Vodovodní voda je bez nečistot a škodlivých látek. Pro závlahu je vyhovující, pokud nemá příliš vysoký obsah minerálních látek a plynného chloru. Z ekonomického hlediska jde o náročnější investici. Studniční voda zpravidla obsahuje vysoký obsah minerálních látek. Pokud je jejich obsah vyšší než 1 g na 1 l vody, k zálivce není vhodná. Voda z vodních toků a nádrží je k zálivce používána nejčastěji, bývá však často znečištěna. (Soukup, Matouš, 1979).

28

3.9.2 Způsoby zavlažování Ve většině školkařských firem je v současnosti proces závlahy plně mechanizován a často se využívá také možnosti přihnojování přidáním roztoku hnojiva do závlahové vody. Vzhledem k typu použité závlahy je důležité, aby byl zvolen takový typ kontejneru, který umožní vstup vody i rychlý odtok jejího přebytku. (Pokluda, 2003). Podle pohybu vody v substrátu rozlišujeme závlahu vrchní a spodní. Při vrchní závlaze se voda přivádí na povrch pěstebního substrátu a následně se gravitačně vsakuje do spodních vrstev. Při spodní závlaze se voda pohybuje opačným směrem, než jak je tomu u vrchní závlahy. Voda se přivádí ke dnu kontejneru. Pro vyplavení soli ze substrátu je vhodnější vrchní zálivka. Vrchní závlaha Na počátku kontejnerového způsobu pěstování byly rostliny zavlažovány ručně hadicí. Vzhledem k časové i pracovní náročnosti se postupně přecházelo na mechanický způsob. Byly zavedeny různé druhy postřikovačů, minirosičů a způsoby kapkové závlahy. V našich podmínkách převažuje závlaha postřikem. Jedná se o umělé napodobení přirozeného mírného deště. K aplikaci vody se používá různých mechanizačních prostředků, které vodu pod tlakem rozstřikují a vytváří jemnou sprchu. V současné době je tento způsob závlahy plně mechanizován. Pro vytváření jemného deště o příznivě intenzitě se používají buď pohyblivé postřikovače s tryskou, nebo pevné trysky osazené na postřikovacím rámu. Tento způsob závlahy zajišťuje přesnou regulaci postřikových dávek a využívá k závlaze 80-90% aplikované vody (zbytek se odpaří nebo je unášen ve formě jemných kapek větrem. (Přidal, 2005). Další způsob - kapková závlaha patří k nejúspornějšímu systému závlah. Dodává závlahovou vodu přímo ke kořenovému systému rostliny. Rostlina dostane jen tolik kapek, kolik je třeba pro její růst. Voda se přitom dostává prostřednictvím kapkovacích jehel nejkratší cestou ke kořenům. Jehly jsou spojeny s rozvaděčem tenkou hadičkou. Spodní závlaha Při závlaze podmokem je dobré pěstovat rostliny v pěstebních substrátech, které dobře nasávají vodu a přitom mají schopnost vodu rychle odvádět. Nejlépe se osvědčily substráty složené z rašeliny, kompostované kůry a z menšího podílu minerální složky. Nevhodné jsou málo vzdušné substráty.

29

Kontejnery by neměly pod otvory ve dně zadržovat vodu, vhodné je používání kontejneru s profilovaným dnem. (Volf, Votruba, 1991).

3.10 Fyziologie stresu Produkce kontejnerovaných rostlin má v České republice vzrůstající tendenci. Zvyšují se pěstební plochy i objem produkce. Spolu s narůstajícím konkurenčním tlakem ze zahraničí musí pěstitelé neustále zvyšovat produktivitu a kvalitu výpěstků. Produkce dřevin v kontejnerech sebou ale přináší nebezpečí velkého množství stresových situací. Může tak dojít ke snížení kvantity produkce. Ale co je velmi důležité, měla by se udržet vnitřní kvalita vyprodukovaných rostlin. Většina reakcí rostlin na stresy je skryta. Rostliny je zapotřebí vnímat v jejich celistvosti. Pokud dojde k narušení jedné části rostliny, např. nadzemních orgánů, následky se projeví souběžně i ve zhoršené funkci kořenů. Každá rostlina se snaží růst, vydává a přijímá energii a adaptuje se na nové stanovištní podmínky. Pokud se jí nedostává potřebné péče a ztráta energie je dlouhodobě vyšší než její příjem, rostlina chřadne a může i zaniknout. (Salaš, Sloup, 2007). Dřeviny jako vytrvalé rostliny mají přirozenou schopnost eliminovat stresory. Na druhou stranu jim dlouho trvá, že odezní následky stresu. Dřeviny, které pěstujeme v kontejnerech, mají schopnost velmi silně omezenou schopnost omezení působících stresorů. Rostou pro ně v nepřirozených podmínkách. Nemají přirozený kontakt s půdou – chrání je pouze tenká stěna plastu. Proto je velmi důležité rozeznat stresové situace, svůj podíl má na tom i druh či kultivar, způsob pěstování, vegetační období. Vzájemně na sebe působí všechny faktory - substrát, systém výživy, teplota, voda aj. Ve školkách se vytváří pro podobné pěstební skupiny dřevin podobné, tj. průměrné pěstitelské podmínky a měly by se respektovat nároky dřevin z jejich původních stanovišť ve volné přírodě. Ve školkách a při kontejnerované produkci vytváříme umělý ekosystém, který bez dodávání doplňkové energie (závlaha, hnojení, odplevelování, speciální substráty, chemická ochrana) nemůže samostatně existovat. Velmi důležitý je výběr kvalitního výchozího pěstebního materiálů, mladých rostlin schopných při optimálních podmínkách vytvořit růstově vyrovnaný habitus. K limitujícím podmínkám, zejména u některých náročnějších pěstebních skupin dřevin, je zajištění optimálního klimatu v kontejnerovně. Rostlina trpí působením abiotických faktorů. Relativní vlhkost vzduchu je zde nižší, mezi kontejnery proudí vzduch, který v létě nádoby vysušuje a

30

v zimě naopak podchlazuje. Ke zlepšením mikroklimatu můžeme přispět správnou volbou

substrátu,

rozestavením

kontejnerů

i

automatizací

závlah

s využitím

elektronických čidel. Rostliny se brání přehřívání tím, že v místě oslunění kontejneru kořeny přestávají růst. Intenzivněji pak rostou na opačné straně kontejneru, pokud to velikost a objem kontejneru dovolí. Teplota v kořenové části je jedním z důležitých faktorů v období intenzivního růstu. Např. pokud je kontejner příliš malý, omezí se růst v letním období, protože kořeny nestačí zásobovat nadzemní části rostliny. Pro kořenový systém je významná nejen teplota v substrátu, ale i amplituda teplot (střídání teplot v průběhu dne). Opět záleží na kvalitě a složení substrátu. Teplota je limitují zejména v období rašení, po výsadbě a v časně předjarním chladném období, především v odpoledních hodinách, kdy se substráty přehřívají, příp. rozmrzávají a po západu slunce nastává pokles teplot. Přestože průběh abiotických stresových faktorů nemůžeme ovlivnit, můžeme být na nepříznivý průběh počasí připraveni. Vhodným pěstebním opatřením lze eliminovat negativní dopad pro rostliny na minimum. (Salaš, Sloup, 2007). a) reakce na přehřátí Stupeň poškození buněk je dán součinem aktuální teploty a doby jejího působení. Velmi vysoké teploty způsobí nevratné poškození a odumření rostlin. b) stresové účinky nízkých teplot Většina rostlin může být poškozena za teplot pod bodem mrazu. Důležitá je doba, po kterou chlad na rostlinu působí. Mrazuvzdornost je odolnost rostlin vůči mrazu. Mrazuvzdornosti nelze dosáhnout náhlým poklesem teploty, má sezónní charakter. Většina našich dřevin, které jsou v zimním období vysoce odolné, by v letních měsících utrpěly vážné poškození při náhlém poklesu teplot pod -3 až -4oC. U dřevin dochází k zastavení růstu a k některým dalším přípravným změnám již koncem léta. Vlivem postupně se snižujících denních teplot a zkracování délky dne dochází k plynulému zvyšování odolnosti – otužování až do nástupu zimních mrazů. (Procházka, 1998). c) vodní stres Vodní deficit vyvolává v rostlině stres, které může postihnout všechny její funkce. Nejdříve je zasažen dlouživý růst buněk. Nejcitlivější fyzikální indikátor změn vodního potenciálu buňky je turgor. Mnohé stresové reakce jsou přímo nebo nepřímo vyvolány

31

poklesem turgoru pod bod vadnutí. Růst se zastaví dříve, než dojde při nulovém turgoru k zjevnému vadnutí listů. Poměrně málo citlivý k vodnímu deficitu je dálkový transport látek. I při vysoké hodnotě vodního deficitu může rostlina mobilizovat rezervy organických látek ve starších orgánech, přemisťovat je do mladších, především generativních orgánů a urychlovat tak reprodukční procesy. Do normálního stavu se může po získání chybějící vody vrátit obvykle během několika dní. Dlouhotrvající vodní deficit může vážně poškodit především membrány a organely a vede k odumření buněk a celé rostliny. (Luštinec, Žárský, 2003). - adaptivní rezistence proti suchu Při vysychání půdy se postupně zhoršuje příjem vody kořenovým systémem, což vede ke snižování jejího obsahu v rostlině. Vodní potenciál půdy, který vyvolává trvalou ochablost listů, se označuje jako trvalý bod vadnutí. Aby nedošlo k nevratnému poškození, může tento stav trvat jen krátkou dobu. Pomalé vysychání půdy umožňuje mnoha rostlinám zvýšit resistenci proti nedostatku vody. Zároveň si mohou zachovat všechny důležité fyziologické funkce. Zesilování stresu musí být pomalé. Při rychlé dehydrataci pletiv dochází k jejich poškození. (Luštinec, Žárský, 2003). d) Stres vyvolaný vysokou koncentrací solí v půdě K zasolení může dojít např. výparem vody z půdy, jestliže převažuje nad srážkami, dlouhodobými závlahami a nadbytečným hnojením. Vysoký obsah solí v půdě ovlivňuje růst a vývoj rostlin tím, že působí toxicky, dochází k vodnímu stresu a zhoršení fyzikálních vlastností půdy. e) Stres vyvolaný nedostatkem kyslíku v půdě Podzemní orgány mohou trpět nedostatkem kyslíku, protože jeho koncentrace v plynné fázi půdy je nižší než ve vzduchu. Kyslík je z půdního vzduchu nepřetržitě odčerpáván jak kořeny, tak i půdní mikroflórou. Pokud je v půdě málo vzdušných pórů (např. v jílových půdách, nebo pokud je půda zaplavena vodou), potom kořeny trpí nedostatkem kyslíku. K prvním aklimatizačním reakcím na sníženou koncentraci kyslíku patří zesílení syntézy kyseliny abscisové, útlum syntézy cytokininů a zvýšení citlivosti na etylén. Je to pravděpodobně etylén, který je hlavním signálem a spouští další aklimatizační reakce. K nim patří tvorba enzymů, které rozkládají pektinovou střední lamelu buněčných stěn. To vede k tvorbě rozsáhlých intercelulár v parenchymu kořenů a stonků. Jejich propojením vznikají podélné kanálky, kterými do kořenů z nadzemních částí vstupuje právě kyslík. (Luštinec, Žárský, 2003).

32

3.11 Hnojiva ve školkařství 3.11.1 Hnojiva pro základní hnojení pěstebních substrátů Použití rozpustných minerálních hnojiv patří k nejrozšířenějšímu způsobu substrátu při jejich přípravě. Základní hnojení nejčastěji provádíme při jarní výsadbě. Při podzimní se hnojivo dodává na povrch půdy až na jaře. Vyšší dávky na počátku pěstování však mohou brzdit růst rostlin. (Řezníček et al., 2003) Pro základní hnojení pěstebních substrátů před výsadbou se doporučují používat rozpustná bezchloridová hnojiva s obsahem stopových prvků v práškové (PG mix) nebo v granulované formě (Cererit, Hydrokomplex). Dávkování a typ hnojiva je potřeba upřesnit podle složení substrátu a přirozeného obsahu živin. Pro základní hnojení substrátů lze použít i jednosložková nebo dvousložková hnojiva bez obsahu chloridů. Maximální účinnost živin dodaných rozpustnými minerálními hnojivy je 6 týdnů. (Táborská in Šrámek, Dubský, 2006) Dále podle Táborská in Šrámek, Dubský (2006) se ve školkařské praxi rozšiřuje používání zásobních hnojiv s dlouhodobým účinkem, které se dělí na dvě skupiny: - hnojiva s pozvolným uvolňováním (Slow release fertilizer) – pomalu rozpustná hnojiva na bázi málo rozpustných sloučenin - hnojiva s řízeným uvolňováním (Controlled release fertilizer) – hnojiva obalená polopropustnou membránou 3.11.2 Hnojiva s řízeným uvolňováním Hnojiva s řízeným uvolňováním (CRF – controlled release fertiliser) jsou granule rozpustných hnojiv, která jsou potažena polopropustnou membránou. Po aplikaci hnojiva do substrátu pronikne do granulí voda a živiny se postupně uvolňují přes obal. (Táborská in Šrámek, Dubský, 2006) Rychlost uvolňování je ovlivněna pouze teplotou půdy (vyšší teplota – rychlejší uvolňování) a tloušťkou obalu. Jednotlivé typy hnojiv se liší obsahem živin i účinností, tj. dobou, po kterou se z granule uvolňují živiny. Účinnost těchto hnojiv se většinou uvádí v měsících – číselným označením za názvem hnojiva a je definována pro danou teplotu substrátu. U většiny CRF se pohybuje od 3 do 18 měsíců.

33

Aplikace CRF dle Šrámek, Dubský (2004) do substrátu zajišťuje průběžný přísun živin rostlinám a zároveň je tím omezena jejich ztráta vyplavováním. Hnojení se zjednodušuje, celková dávka potřebných živin se aplikuje při výsadbě nebo na začátku vegetace, přihnojování odpadá nebo se výrazně omezuje. Intenzita uvolňování živin: Ve školkařské praxi se používají typy CRF s různou intenzitou uvolňování živin v průběhu jejich doby účinnosti. Uveďme hnojiva Osmocote Exact, která se vyrábějí ve třech variantách. Osmocote Exact lo-start - vhodný typ pro rostliny s pomalým startem a s rychlejším růstem v druhé polovině vegetace (např. pomalu rostoucí konifery). Dále pro druhy citlivé na zasolení substrátu. Osmocote Exact hi-start – zvýšené množství živin uvolňuje v první polovině své doby účinnosti a následně se uvolňování zpomaluje. Doporučeno pro rychle rostoucí opadavé keře. Osmocote Exact standard – má univerzální použití. Nahrazuje dříve vyráběné hnojivo Osmocote plus. Hodí se především pro stálezelené keře, silně rostoucí konifery a pomaleji rostoucí opadavé keře. (Dubský, Šrámek, 2005). V r. 2001 byly v ČR registrovány 3 skupiny hnojiv s řízeným uvolňováním živin (Osmocote, Plantacote, Hydrocote – nové označení pro hnojiva Nutricote). Nevýhodou je omezení doby skladování substrátů vyhnojených těmito hnojivy. Neměla by být delší než tři týdny, mohlo by dojít ke zvýšení obsahu rozpustných solí. Zároveň je určitou nevýhodou nižší obsah živin, především draslíku na konci vegetačního období. Pro lepší vyzrávání je tedy doporučeno dřeviny přihnojit draselnými hnojivy. (Dubský, Šrámek, 2004) Podle Táborská in Budík (2006) zajišťuje hnojivo Osmocote rovnoměrný a stálý přísun živin podle nároků rostlin. Nedochází ke kolísání množství živin a ty jsou ve snadno přijatelné formě. Předávkování živin i jejich vyplavování je vyloučené. U rostlin nedochází k popálení listů a kořenového systému. Rostliny jsou zdravé a vyrovnané. K uvolnění živin z tohoto hnojiva dochází v závislosti na teplotě, za optimální teplotu se udává 21oC. Pozitivní vliv hnojiva Osmocote se projevuje i na charakteristickém odrůdovém zabarvení. Výhodou tohoto hnojiva je, že se zapravuje do substrátu již na začátku vegetace, čímž odpadá nebo se podstatně omezuje další přihnojování. (Táborská in Budík, 2006)

34

Bubancová (2009) označuje rovněž Osmocote za hnojivo zajišťující rovnoměrný a stálý přísun živin podle nároků rostliny a délky kultury, přičemž nedochází k jejich kolísání. Přijaté živiny jsou pro rostliny v lehce přijatelné formě. Výsledkem je rovněž intenzivní růst a zdravé, dobře vyvinuté rostliny. 3.11.3 Hnojiva s pozvolným uvolňováním Hnojiva s pozvolným uvolňováním (SRF – slow release fertillizer) jsou další skupinou zásobních hnojiv. Obsahují živiny ve formě pomalu rozpustných sloučenin (dusík ve formě kondenzátů močoviny s aldehydy, např. ureaformu, fosfor a draslík ve formě fosforečnanu hořečnatodraselného). Má tedy relativně i vysoký obsah hořčíku. Uplatňují se především v podmínkách, kde nelze zabezpečit intenzivní přihnojování během vegetace, ideální jsou pro hnojení mulčovaných výsadeb stromů a keřů. Sem patří řada hnojiv Silvamix v tabletované nebo granulované formě. Jejich účinnost je jedno až dvě vegetační období. (Dubský, 2004). Hnojiva pomaleji rozpustná se používají jako zásobní. Uvolňování živin z pomalu působících hnojiv lisovaných do tablet je dlouhodobé a úplné rozložení nastane za 2 – 3 roky (Řezníček, 2003). Tablety můžeme umístit v těsné blízkosti kořenového systému. Práškovou nebo granulovanou formu je možné použít pro základní hnojení pěstebních substrátů. Na uvolňování živin má vliv vlhkost, teplota a pH půdy. (Dubský, 2004). Z nabídky pomalu rozpustných hnojiv SILVAMIX, doplněných hnojivy SILVAGEN a SILVAFORM můžeme vybrat typ s přesným poměrem živin, který pak odpovídá zvolenému systému hnojení. (Dubský, 2004). K výhodám použití hnojiv s pozvolným uvolňováním patří snížení ztrát živin vyplavováním. Lze použít vyšší dávky hnojiv na začátku vegetace bez obav z přehnojení. Vzhledem k tomu, že se celková dávka potřebných živin aplikuje jednorázově při výsadbě, přihnojování odpadá nebo se podstatně omezuje. K úplnému rozložení živin dochází za dva až tři roky.

Tato hnojiva jsou vhodná pro takové

podmínky, kdy nemůžeme intenzivně přihnojovat. K nevýhodám patří krátkodobé skladování hnojiv, v termínu od 3 - 4 týdnů. Abychom dosáhli podobných výsledků jako při použití hnojiv s řízeným uvolňováním živin s účinností 5 – 6 měsíců, je důležité tato hnojiva doplnit ještě startovací dávkou rozpustného hnojiva a doplňkovým přihnojováním dusíkem v průběhu vegetace. (Dubský, 2004, Řezníček, 2003).

35

Podle Táborská (2006), která ve své diplomové práci zkoumala výživu okrasných dřevin produkovaných v kontejnerech, obsahuje hnojivo Silvamix Forte podle výrobců dusík ve formě močovino-aldehydových kondenzátů. Na začátku hnojení se nevytváří nežádoucí vysoká koncentrace dusíku v půdním roztoku, jeho ztráty z půdy se nezvyšují. Živiny jsou z hnojiva Silvamix Forte do půdy uvolňovány po dobu 2 let a během této doby rostliny zásobují hospodárně. Z tohoto důvodu výsledky v prvním roce vegetace neodpovídaly dodanému množství živin pro dosažení výsledků srovnatelných s hnojivem Osmocote by bylo zřejmě nutné intenzivnější přihnojování dusíkatými hnojivy právě během prvního roku vegetace, protože v tomto roce po aplikaci nedošlo k zpřístupnění všech živin z hnojiva. 3.11.4 Hnojiva pro přihnojování během vegetace Po dobu vegetace je důležité sledovat potřebu živin a pravidelně je podle aktuálních nároků rostlin doplňovat. U dřevin s vyššími nároky na živiny, které jsou pěstovány v substrátech s nižší sorpční kapacitou je vhodné doplnit chybějící živiny listovou výživou. Tam, kde je kvalitní závlahový systém, se k přihnojování používají živné roztoky kapalných nebo rozpustných hnojiv. S přihnojováním se začíná 2 – 3 týdny po výsadbě. V současné době patří k nejrozšířenějším bezchloridová rozpustná prášková hnojiva se stopovými prvky s různými poměry živin (např. 9 typů hnojiv Kristalon). Podle Bubancové (2009), která se ve své diplomové práci zkoumala využití organických hnojiv, využitelných pro optimální výživu kontejnerovaných dřevin, provedla pokus, kdy během vegetace týdně přihnojovala rostliny Kristalonem Modrým a Kristalonem Oranžovým. Uvádí, že v současné době ve školkařtví hojně používaná hnojiva Osmocote a Kristalon, působí na rostliny prokazatelně lépe, než organické hnojivo, které pro ně zatím nepředstavuje konkurenci. Také Šrámek, Dubský (2004) vyhodnotili na základě výsledků dvouletých vegetačních pokusů, které byly zaměřeny na vliv hnojiv na růst kontejnerovaných rostlin, variantu hnojenou Kristalonem než variantu hnojenou Hydrokomplexem. K rozdílnému výsledku však během jednoletého vegetačního pokusu došla Táborská (2006), kdy varianta přihnojovaná Hydrokomplexem byla lepší než varianta přihnojovaná Kristalonem. (Svobodová, 2007)

36

Podle YARA Agri (2007) umožňují hnojiva Kristalon rychlou reakci rostlin a přijatelný nitrátový a amoniakální dusík a tím zaručují rovnoměrný růst díky nízkému obsahu solí. Poměr živin je vyvážený. (Svobodová, 2007)

3.12 Aktuálně dostupný sortiment hnojiv V současnosti je nabízen široký sortiment pevných a kapalných hnojiv určených pro správnou výživu rostlin. Dusíkatá hnojiva - granulovaná a kapalná dusíkatá hnojiva, příp. dusíkatá hnojiva se sírou. Dusík (N) je ve výživě rostlin nepostradatelný. Dusíkatá hnojiva jsou hlavním zdrojem této živiny. Síra dodávaná minerálními hnojivy je důležitým zdrojem této živiny, neboť její snížené spady z ovzduší jsou nedostatečné díky odsíření elektráren. Síra (S) zlepšuje využití dusíku rostlinami a má pozitivní vliv na jakost produkce. Fosforečná hnojiva jsou hlavním zdrojem této živiny pro rostliny. Fosfor (P) má pozitivní vliv na růst kořenů, odnožování, je důležitý pro kvetení a růst a vývin plodů. Draselná hnojiva jsou velmi důležitým zdrojem této živiny pro rostliny. Draslík (K) je důležitý pro hospodaření rostlin s vodou, pro kvalitu produkce jako je obsah škrobu a cukrů, působí také příznivě na vybarvení květů a plodů. Hořečnatá a vápenato-hořečnatá hnojiva obsahují granulovaná a prášková hnojiva s hořčíkem a vápníkem. Hořčík (Mg) je důležitý pro fotosyntézu. Vápník (Ca) ovlivňuje půdní reakci (pH) Kombinovaná NP hnojiva - několik kombinací granulovaných NP hnojiv s převahou dusíku (N) nebo fosforu (P). NP hnojiva jsou vhodná pro dodání těchto dvou živin najednou a v podmínkách, kdy není třeba použít draslík (K). Kombinovaná NPK hnojiva jsou granulovaná hnojiva obsahující všechny hlavní živiny, obohacená o mikroprvky v různých poměrech pro aplikaci na podzim, kdy je většinou požadováno méně dusíku (N), nebo na jaře, kdy je potřeba dusíku (N) větší. Kombinovaná NPK hnojiva umožňují jednoduché dodání více živin najednou. Hydrokomplex - Jedná se o bezchloridové NPK hnojivo s hořčíkem a mikroprvky, které má univerzální použití pro základní hnojení. V dělených dávkách lze Hydrokomplexem přihnojit i během vegetace. Obsahuje 88% granulí o velikosti 2 – 4 mm, které nepráší a zajišťují rovnoměrnou aplikaci.

37

Výhodou je velmi dobrá rozpustnost, již po 28 hodinách je 98% hnojiva rozpuštěno do půdního roztoku. Tím jsou dodané živiny okamžitě přístupné pro rostliny. Dusík obsažený v hnojivu je z 40% v nitrátové podobě, která je hned přístupná pro rostliny a 60% ve formě amoniakální. Z celkového obsahu fosforu je 8,5% ve vodorozpustné, snadno přijatelné formě. Tak dochází k dobrému vývoji kořenového systému. Hydrokomplex obsahuje 8% síry v síranové formě přijatelné pro rostliny. Obsahuje mikroprvky (bór, mangan, železo a zinek). Způsob aplikace: aplikace na povrch substrátu k jednotlivým rostlinám. Amofos – podstatou je fosforečnan amonný. Hnojivo obsahuje 11 – 12 % N a 48 – 50 % P2O5, dováží se k nám v granulované formě hlavně z Ruska a Ukrajiny. Je dobře rozpustný ve vodě, proto se používá buď přímo ke hnojení na půdách s vysokou zásobou draslíku, nebo k výrobě třísložkových hnojiv. V současné době je to jedno z nejpoužívanějších hnojiv. NP Lovofert 20-20 je doporučován pro všechny kultury, zejména na půdách s vysokou zásobou draslíku. Je to kombinované hnojivo vyráběné vymrazovací technologií, draselná složka se nepřidává. Cererit NPK – bezchloridové hnojivo vhodné k výživě zeleniny, ovocných stromů, drobného ovoce a okrasných rostlin. Obsahuje 8 % N, 13 % P2O5, 11 % K2O, 1,5 % Mg a mikroelementy (B, Mo, Zn, Cu). Silvagen NPK 24-5-9,5 + 3,5 % MgO – univerzální, pomalu rozpustné zásobní hnojivo pro hnojení lesních, ovocných a okrasných dřevin, květin a všech víceletých kultur ve volné půdě a nádobách Silvamix - Pomalu rozpustné minerální hnojiva Silvamix jsou speciální plná hnojiva s vysokým obsahem živin. Ty se z nich pomale a dlouhodobě uvolňují po dobu minimálně 2 let. Hnojiva obsahují hlavní živinu – dusík – ve formě močovinoaldehydových kondenzátů (Ureaform), které se vyznačují různou rozpustností ve vodě. Poskytují tedy zdroj pomalé dusíkaté výživy. Na začátku hnojení se nevytváří nežádoucí vysoká koncentrace dusíku v půdním roztoku a nezvyšují se jeho ztráty z půdy. Předností hnojiv Silvamix jsou málo rozpustné podvojné fosforečnany draselnohořečnaté, které zaručují pozvolné uvolňování i dalších základních živin: fosforu, draslíku a hořčíku.

38

Rozdíl v rozpouštění živin z tablet a z práškové formy není. Jednotlivé typy hnojiv Silvamix se liší poměrem živin. Tablety se při výsadbě pokládají na vrstvu zeminy pod kořenový balíček. Prášek se před výsadbou smíchává se substrátem. Silvamix W NPK 10-10-15 + 14,5 % MgO - univerzální, pomalu rozpustné zásobní hnojivo pro hnojení lesních, ovocných a okrasných dřevin. Silvamix MG NPK 10-9,5-4 + 16 % MgO - univerzální, pomalu rozpustné zásobní hnojivo pro hnojení lesních, ovocných a okrasných dřevin. Silvamix R NPK 11-13-6 + 7 % MgO - univerzální, pomalu rozpustné zásobní hnojivo pro hnojení lesních, ovocných a okrasných dřevin. Silvamix R NPK 11-13-6 + 7 % MgO - univerzální, pomalu rozpustné zásobní hnojivo pro hnojení lesních, ovocných a okrasných dřevin, květin a všech víceletých kultur ve volné půdě a nádobách. Kristalon Je to krystalické, ve vodě zcela rozpustné NPK hnojivo s hořčíkem a mikroprvky, které jsou obsaženy ve snadno přijatelné chelátové formě. Řada hnojiv Kristalon je určena k přihnojování během vegetace aplikací v závlahových systémech, pro hydroponii a pro aplikaci na list. K dispozici je 9 druhů Kristalonu, liší se poměrem a obsahem základních živin N, P, K a umožňují tak splnit nároky plodin v průběhu vegetace. Umožňuje okamžitou reakci rostlin na rychle přijatelný nitrátový a amoniakální dusík a rovnoměrně růst díky nízkému obsahu solí. Díky obsahu hořčíku a stopových prvků v chelátové formě pak rostliny netrpí chlorózami. Kristalon Modrý NPK 19-6-20 + 3 MG + 3 S – používá se formou závlahy. Hnojivo je určeno pro dřeviny, hrnkové rostliny a zeleninu. Je složeno ze standardní kombinace živin pro vegetativní období. Kristalon Žlutý NPK 13-40-13, B, Cu, Fe, Mn, Mo, Zn – používá se formou závlahy, kapkové závlahy, aplikací na list a pro hydroponické pěstování. Hnojivo je určeno pro aplikaci na začátku vegetace pro stimulaci kořenů a zakládání květů. Hnojivo je zcela rozpustné ve vodě. Kristalon Fialový NPK 20-8-8 + 3 MgO + 8 S, B, Cu, Fe, Mn, Mo, Zn – používá se formou závlahy, kapkové závlahy, aplikací na list a pro hydroponické pěstování. Hnojivo je určeno pro aplikaci na půdy s vysokým obsahem draslíku na podporu počátečního rychlého růstu, především pro ovocné stromy a květiny.

39

Kristalon Bílý – standardní kombinace pro produkční období Kristalon Hnědý – speciální druh pro hydroponii s nízkým obsahem N Kristalon Červený – vyvážený poměr N a K Kristalon Oranžový – kombinace s nízkým obsahem N Kristalon Azurový – kombinace s nízkým obsahem K Kristalon Speciál – obsahuje úplnou škálu mikroprvků, účinný proti chloróze Hydrocote NPK 18-6-8 – obalované hnojivo s pomalu se uvolňujícími živinami. Je určeno pro okrasné školky, ovocné školky, lesní školky, hrnkované rostliny. Pro tato hnojiva je charakteristická povrchová úprava fungující jako membrána, která v závislosti na teplotě uvolňuje v ní uzavřené živiny do svého okolí. Plantacote je speciální hnojivo s regulovaným uvolňováním živin. Obsahuje dva komponenty. První, tzv. "startovací", uvolňuje živiny ihned po zapravení do půdy a "zásobní", který počíná uvolňovat živiny až po uplynutí 2 - 3 týdnů. Hnojivo je granulované a jeho zrnka jsou obalena elastickou permeabilní membránou. Plantacote zajišťuje ošetřeným kulturám pravidelný přísun základních živin - N, P, K, Mg a všech stopových prvků. Další hnojení (s výjimkou přísunu Ca) proto není zapotřebí. Zvláštní přednosti hnojiva PLANTACOTE oproti obdobným výrobkům: •

Stejnoměrné dávkované uvolňování živin

•

Je možné jej mechanicky vmíchávat do substrátů bez nebezpečí poškození obalu

•

Připravené substráty je možno v chladu a suchu skladovat 2-3 týdny

•

Substráty s hnojivem Plantacote je možno vystavit mrazu do -10°C

Plantacote NPK 15-10-15, B, Cu, Fe, Mn, Mo, Zn – speciální granulované hnojivo s dlouhodobými účinky a regulovaným uvolňováním živin. Hnojivo působí po dobu 4 až 8 měsíců. Obsahuje dva komponenty „startovací“ a „ zásobní“. Plantacote NPK 20-10-15, + MgO, B, Cu, Fe, Mn, Mo, Zn - speciální granulované hnojivo s dlouhodobými účinky a regulovaným uvolňováním živin. Doba působení 8 až 10 týdnů. Zvláště vhodné pro výrobu sazenic a přihnojování všech rostlin. Osmocote - V roce 1984 zavedla firma Grace-Siera první obalované hnojivo s řízeným uvolňováním živin Osmocote Plus, kde jsou v každé granuli kombinované makro i mikro živiny. Na českém trhu se setkáme s hnojivy Osmocote, Osmocote Plu, Osmocote Mini a Osmocote Plus Tablet. V současnosti končí výroba Osmocote Plus a

40

je nahrazována řadou Osmocote Exact. Hnojivo Osmocote Exact Standart nahrazuje hnojivo Osmocote Plus. Tato hnojiva se pak liší obsahem živin a dobou účinnosti. Osmocote Exact Low NPK 15-8-10 + 3 % MgO, Fe, B, Mn, Mo, Zn, Cu – základní hnojivo po celou vegetační dobu. Osmocote Exact Standard NPK 15-9-9 + 3 % MgO, Fe, B, Mn, Mo, Zn, Cu – základní hnojivo po celou vegetační dobu. Přidává se do substrátů před výsadbou nebo přímo do kontejnerů a truhlíků. Osmocote Exact Hi NPK 15-10-10 + 3 % MgO, Fe, B, Mn, Mo, Zn, Cu – základní hnojivo po celou vegetační dobu. Přidává se do substrátů před výsadbou nebo přímo do kontejnerů a truhlíků. Také tato hnojiva mají celou řadu předností. Především je to přísun živin podle nároků rostlin a délky kultury. Živiny jsou pro rostliny v přijatelné formě, což je zárukou intenzivního růstu, zdravé a vyvinuté rostliny a vyrovnaných porostů. U rostlin nedochází k popálení listů a nezvyšuje se obsah solí v půdě. Aplikace těchto hnojiv je jednoduchá, hnojí se jednorázově za vegetační období. Hnojiva jsou ve formě granulí, obalená přírodním voskem. Ten spolehlivě reguluje postupné uvolňování živin. To je závislé pouze na teplotě, není ovlivňováno pH půdy, půdní vlhkostí, ani zálivkovou vodou. Obal granule se v půdě rozloží. Doba účinnosti hnojiv přepokládá průměrné denní teploty 21oC Při vyšších teplotách se doba účinnosti může zkrátit, při nižších se naopak prodlužuje. Osmocote Plus 3 – 4 měsíce, NPK 15-11-13 + 2 % MgO, Fe, B, Mn, Mo, Zn, Cu – doporučuje se při zakořeňování řízků, pěstování květin v hrncích a květin k řezu ve sklenících nebo školkařského materiálu v kontejnerech. Osmocote Plus 5 – 6 měsíců, NPK 15-10-12 + 2 % MgO, Fe, B, Mn, Mo, Zn, Cu – přidává se do pěstebních substrátů při pěstování rostlin v truhlících, kontejnerech a květin k řezu. Osmocote Plus Mini 3 – 4 měsíce, NPK 16-8-11 + 2 % MgO, Fe, B, Mn, Mo, Zn, Cu – hnojivo se míchá se substrátem pro pěstování sadby a hrnkových rostlin. (agroprofi, 2011) Campofort Forte NPK 22-4-3 + 9 % MgO – mimokořenová výživa postřikem na list speciálních a zahradních plodin

41

Vegaflor - hnojivo určené k foliární aplikaci nebo hnojivé zálivce. Používá koncentrované v 6-10 denních intervalech. Výrazně pozitivní výsledky na rostlinách je možno pozorovat po 8-10ti aplikacích. Velká nabídka hnojiv (minerální, kapalná, vodorozpustná, organická) je nabízena v produktové řadě Hortus a Hortilon. Novinkami v letošním roce je nová přírodní řada vhodná pro ekologické zemědělství Vita Natura. Jedním z nich je přírodní výrobek Kopřiva plus – růstový aktivátor s výživou a rostlinný přípravek Lignohumát (složení: přírodní huminové a fulvové látky) FLORY 1 ‘červený typ’ 20 + 5 + 10 (+2) - Minerální hnojivo se stopovými prvky, zcela rozpustné ve vodě k hnojivé závlaze i foliární výživě. Hnojivo s vysokým obsahem dusíku, fyziologicky kyselé, snižující hodnotu pH půd a substrátů. Výrobek je určen k závlahovému hnojení či k listové výživě v době vegetace. Je vhodný pro všechny rašeliništní rostliny, jako jsou vřesy, azalky, rododendrony. Pro růstovou fázi všech sazenic a rostlin okrasných listem. (Táborská, 2006, Svobodová, 2007, registr hnojiv)

42

4. METODIKA PRÁCE Při zpracování bakalářské práce byla provedena nejprve literární rešerše na téma: Výživa dřevin při produkci v okrasných školkách. Čerpáno bylo především z odborné literatury, diplomových prací, vědeckých článků, publikací a z internetových zdrojů. Součástí byl i malý vlastní průzkum v okrasných školkách se zaměřením na v praxi používaná hnojiva. Průzkum jsem provedla rozesláním dotazů s otázkami pomocí emailu na vybrané okrasné školky. Ze 45 dotazů do školek a zahradnictví zabývající se výrobou okrasných dřevin, přišlo zpět jen 16 odpovědí. Přesto výsledky ukazují na nejčastěji používaná hnojiva v našich okrasných školkách. Zkušenosti a perspektivu do budoucna jsem konzultovala s nejen vedoucími pracovníky školek, ale i výrobců pěstebních obalů, substrátů a hnojiv, kdy mě bylo poskytnuto mnoho cenných informací. Při kompletaci bakalářské práce jsem výsledek průzkumu použitých hnojiv zpracovala do přehledné tabulky – viz Přílohy, tab. 5.

43

5. SOUČASNÝ STAV A VLASTNÍ KOMENTÁŘ V dnešní době se neustále zvyšuje potřeba okrasných dřevin jak pro potřeby soukromých osob, tak pro potřeby organizací na osázení parků, stromořadí a zahrad. Neustále tak stoupají nároky na kvalitní sazenice, ale i vzrostlé stromy a keře. Kvalitní školkařský materiál je proto důležitým předpokladem úspěšného pěstování dřevin. Abychom tohoto úspěchu dosáhli, musíme dřevinám vytvořit vhodné podmínky, kterými jsou kvalitní substrát, závlaha a odpovídající hnojení. Úkolem mé práce bylo zpracovat literární rešerše z oblasti výživy dřevin v okrasné školce a zhodnotit vliv hnojiv na výživu rostlin pro optimální využití v okrasných školkách. Při své práci jsem prostudovala několik prací a řadu literatury, které se zabývaly problémem výživy rostlin v kontejnerech. Po shrnutí jsem dospěla k názoru, že obecně platí pravidlo, kdy je potřeba volit takové hnojivo, jehož koncentrace, dávka a způsob aplikace je především závislá na druhu a typu substrátu, v němž rostlina roste a na druhu pěstované rostliny. V současnosti se využívají především chemická hnojiva, která mají taková složení, jež umožňují rychlé využití živin. Tyto živiny rostliny rychle přijímají a využívají je ke svému růstu, který bývá intenzivní, rovnoměrný a rostliny vykazují dobrou kvalitu. Zajímavým trendem poslední doby je také šetrné hospodaření ve vztahu k životnímu prostředí, kdy tento trend zasahuje i do oblasti okrasného školkařství. Proto se v poslední době objevují přípravky postavené na bázi rostlinných přípravků (např. Lignohumát), které napomáhají lepšímu zakořeňování rostlin, lepší vitalitě a efektivnějšímu přísunu živin.

44

6. ZÁVĚR Na trhu s přípravky k hnojení a přihnojování rostlin je velký výběr. Hnojení okrasných dřevin má nesporný význam pro jejich růst, výšku, tloušťku kořenového krčku a celkový zdravotní stav rostliny. Doporučena jsou dle osobního průzkumu hlavně hnojiva s dlouhodobou působností, s postupným nebo řízeným uvolňováním jako je např. Osmocote, které rostlinám dodává živiny, postupně se uvolňující do půdního substrátu. Z dalších hnojiv, která jsou velmi doporučována je to především řada Kristalon, které se používá jako hnojivá zálivka k přihnojování rostlin. V dnešní době je hnojení a přihnojování velmi důležité, aby bylo možné vyprodukovat kvalitní a zdravé jedince a uspět tak na konkurenčním trhu.

45

7. SOUHRN Mimo tradiční výrobu výsadbového materiálu je důležitým výrobním odvětvím i kontejnerový způsob. Ten umožňuje i výsadbu dřevin i v jiném termínu než jaro či podzim. Má celou řadu předností, ale i požadovaných nároků. V současné době se vyrábí velké množství hnojiv, která jsou velmi vhodná pro dřeviny pěstované kontejnerovým způsobem. Speciální zásobní hnojiva mají vyrovnaný poměr živin a obsah mikroprvků s prodlouženou dobou účinnosti. Správně použitý kvalitní substrát a používaná hnojiva mají velký vliv na kvalitu okrasných stromů, keřů a dalších dřevin. Projevuje se také vyšší odolnost proti celé řadě chorob a škůdců, nepříznivým klimatickým podmínkám a zlepšenou kvalitou ochrany životního prostředí.

8. RESUME Apart from the traditional production of planting material there is the important industry of a container method. This allows the planting of trees in a different time than spring or autumn. It has many advantages but also the rights required. Currently, there is a large amount of fertilizers produced that are very suitable for container-grown method trees. Special cartridge fertilizers have a balanced ratio of nutrients and micronutrients content with a prolonged effect. Properly used, the high quality substrate and fertilizers have a significant impact on the quality of ornamental trees, shrubs and other woody species. There is also a higher resistance against many diseases and pests, adverse weather conditions as well as an improved environmental quality.

46

9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BUBANCOVÁ, Petra. Využití organických hnojiv ve školkařské produkci. Lednice, 2009. 64 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. DUBSKÝ, M, ŠRÁMEK, F. Hnojiva s řízeným uvolňováním a jejich využití při pěstování dřevin v kontejnerech. Zahradnictví: časopis profesionálních zahradníků. 2005, 11, s. 45-47. DUBSKÝ, M, ŠRÁMEK, F. Substráty pro pěstování dřevin v kontejnerech. Zahradnictví: časopis profesionálních zahradníků. 2004, č. 3, s. 14-17 DUBSKÝ, M. Použití pomalu rozpustných hnojiv řady SILVAMIX u okrasných dřevin. Zahradnictví: časopis profesionálních zahradníků. 2004, č. 3, s. 18-19. DUBSKÝ, M.; ŠRÁMEK, F. Systémy hnojení dřevin v kontejnerech. Zahradnictví: časopis profesionálních zahradníků. 2005, 11, s. 45-47. DUBSKÝ, Martin. ŠRÁMEK, František; www.zahradaweb.cz [online]. 2004. 16. 12. 2004 [cit. 2011-04-25]. Systémy hnojení dřevin v kontejnerech. Dostupné z WWW: <www.zahradaweb.cz>. FRANC,

P.

www.zahrady-rostliny.cz

www.zahrady-rostliny.cz/vysadba.html.

[online]. Dostupné

2011-05-01 z

WWW:

[cit.

2011-05-01].

<www.zahrady-

rostliny.cz>. HORÁČEK, Petr. Listnaté stromy v zahradě. Brno: CP Books, 2005. 95 s. ISBN 80251-0250-5. Katalog jehličin: Seznam doporučovaných odrůd. Litomyšl: Svaz školkařů České republiky, 2009. 87 s. KINCL, Miloslav; FAUSTUS, Luděk. Základy fyziologie rostlin. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. 176 s. 66-03-11/1. KOBZA, František. Rychlení cibulovin, hlíznatých květin a dřevin. Brno: Grada Publishing, a.s., 2009. 91 s. ISBN 978-80-247-2619-9.

47

KOLB, Walter. Živé ploty a stěny. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 148 s. ISBN 978-80-247-2514-7. LARCHER, Walter. Fyziologická ekologie rostlin. Praha: Academia, 1998. 368 s. 21102-88. LUŠTINEC, Jiří; ŽÁRSKÝ, Viktor. Úvod do fyziologie vyšších rostlin. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum, 2003. 261 s. ISBN 80-2460563-5. MARKLEY, Robert. Okrasné dřeviny. Vyd.2. Dobřejovice : Rebo productions CZ, 2008. 96 s. ISBN 978-80-7234-993-7. POKLUDA, R. www.zahradaweb.cz [online]. 2003.04.10 [cit. 2011-04-20]. Pěstební nádoby a obaly. Dostupné z WWW: <www.zahradaweb.cz>. PROCHÁZKA, Stanislav, et al. Fyziologie rostlin. 1. Praha: Academia, 1998. 484 s. ISBN 80-200-0586-2. RAJNOCH, M. www.zahradaweb.cz [online]. 2009.08.25 [cit. 2011-03-21]. Využití odpadní biomasy v pěstebních substrátech. Dostupné z WWW: <www.zahradaweb.cz>. RICHTER, Rostislav; HLUŠEK, Jaroslav. Výživa a hnojení rostlin : (I. obecná část). Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1994. 171 s. ISBN 80-7157-138-5. REGISTR HNOJIV: vyhledávání v registru hnojiv [online]. 2011 [cit. 2011.04.29]. Dostupný z: http://database.zeus.cz/apvr/No_Auth/VyhledavaciMaska.php?Dotaz=+WHERE+z.platnost%3 D1+AND+z.interni_cislo%3Dh.interni_cislo_zadatele+AND+r.interni_cislo_hnojiva%3Dh.inte rni_cislo++AND+h.id_druhu_hnojiva%3Dd.id+AND++

ŘEZNÍČEK, V. Pomalu rozpustná hnojiva ve školkařství. Zahradnictví: časopis profesionálních zahradníků. 2003, 3, s. 22. SALAŠ, P.; SLOUP, J. www.zahradaweb.cz [online]. 2007.08.21 [cit. 2011-04-15]. Dřeviny v kontejnerech a stres. Dostupné z WWW: <www.zahradaweb.cz>.

48

SALAŠ, P. www.zahradaweb.cz [online]. 2009.04.03 [cit. 2011-04-14]. Trendy v nabídce

pěstebních

substrátů-využití

hydroabsorbentů.

Dostupné

z

WWW:

<www.zahradaweb.cz>. SALAŠ, P., et al. www.zahradaweb.cz [online]. 2010.04.27 [cit. 2011-05-01]. Uplatnění alternativních komponent v pěstebních školkařských substrátech. Dostupné z WWW: <www.zahradaweb.cz>. Seznam doporučených odrůd rostlin. 1. Litomyšl: Svaz školkařů České republiky, 2009. 97 s. SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Morfologie rostlin. 2002. Praha: Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, 2002. 199 s. ISBN 80-326-0327-6. SOUČKOVÁ, H.; FRONĚK, P. www.fzp.ujep.cz/projekty/qh82126/V004/souckova4.pdf [online]. 2011.04.02 [cit. 2011-04-02]. Okrasné školkařství z hlediska diverzifikace zemědělství. Dostupné z WWW: <www.fzp.ujep.cz>. SOUKUP, J.; MATOUŠ, J. Výživa rostlin, substráty, voda v okrasném zahradnictví. Praha: SZN, 1979. 288 s. STANĚK, Rostislav. Rašelina Soběslav. Receptář. 2011.04.01, XXII, 4, s. 2. SVOBODOVÁ, Lenka. Optimalizace výživy dřevin, pěstovaných v kontejnerech. Lednice, 2007. 64 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. ŠEBÁNEK, |Jiří. Fyziologie rostlin. Praha: Státní zemědělství nakladatelství, 1983. 560 s. DT 63:581.4(075.8). ŠROT, Radoslav. Okrasné dřeviny. Vyd.2. Praha: Aventinum s.r.o., 2005. 192 s. ISBN 80-7151-255-9. TÁBORSKÁ, Marcela. Výživa okrasných dřevin produkovaných v kontejnerech. Lednice, 2006. 76 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

49

TEMIAKOVÁ, Petra. Optimalizace výživy dřevin pěstovaných v kontejnerech. Lednice, 2008. 52 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. ÚRADNÍČEK, Luboš, et al. Dřeviny České republiky. 2. Brno: Lesnická práce, s.r.o., 2009. 366 s. ISBN 978-80-87154-62-5. VALTERA, Jiří. Surovinová skladba pěstebních substrátů. Zahradnictví. 2004, XCVI, 2, s. 5-7. VALTERA, Jiří. Školkařské substráty. In Modernizace výukového procesu u předmětu ovocné, okrasné školkařství a ovocnářství: Sborník přednášek. 1.vyd.Lednice: MZLU, 2003. s. 70-74. ISBN 80-7157-715/4. VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. 2. Praha: Aventinum nakladatelství s.r.o., 2005. 287 s. ISBN 80-7151-254-0. VĚTVIČKA, Václav. Stromy. 3. Praha: Aventinum nakladatelství s.r.o., 1999. 214 s. ISBN 80-7151-225-7.

50

10

PŘÍLOHY

Tabulka 4 - Přehled školek FIRMA ADAM - zahradnická a.s. Adametz Daniel Agrien s.r.o. AGRO Brno-Tuřany,a.s., střed. 40 AGRO Brno-Tuřany,a.s., střed. 60 Arboeko s.r.o. ARBOR-okrasné a ovocné šk., s.r.o. BOHEMIASEED s.r.o. CONICA, spol. s r.o. ČZU Suchdol DIKÉ spol. s r.o. EZS, spol. s r.o. Fakulta zahrad. a krajinného inž. GABRIEL s.r.o. GRÜNER, s.r.o. HIT FLORA s.r.o. Holub Jan, s.r.o. Horák a synové, Okrasné škol. s.r.o. HRAŇO, Odborné služ. zahradnické Ing. Alena Matúšů Ing. D.Horák – Horákovy ŠKOLKY Ing. František Brabec Ing. František Zábojník Ing. Jan Topinka Ing. Jiří Bajer ADAVO – zahrad. Ing. Jiří Hájek - Zakládání zahrad ing. Ladislav Molnár Zahradnictví Ing. Libor Vavřík Ing. Luděk Straka Ing. Marie Straková, PhD. Ing. Renata Pešičková - PERENY JAGRO a. s., Okr. školky Švamberk Jaroslav Chytil - zahradnictví Josef Janků Kaňák Stanislav, Ing. Karel Kalouš - Bonsai centrum KOHOUTEK zahradnické služby Konifery s.r.o. LESOŠKOLKY s.r.o. Lesy hl.m. Prahy Lesy Slovenskej republiky, š.p. Malinkovič - Zahradní centrum Mendelova univerzita v Brně Městské lesy Vsetín, s. r. o. Novák – návrhy a realizace SÚ Novák Milan – Okrasná školka OBORA – Okr. a ovoc.škol. Valdice

SÍDLO Lelekovice u Brna Opava České Budějovice Brno Brno Obříství Senec Praha Všenory Praha Příšovice Ústí n. Lab.- Střekov Nitra Litoměřice Litoměřice Děčín Bouzov Bystřice p. Hostýn. Žehušice Kralice nad Oslavou Bystřice p. Hostýn. Brno Bystřice p. Hostýn. Jaroměř Velký Osek Bernartice Rudíkov Frýdlant nad Ostrav. Jičín Rousínov Předměřice n. Jizer. Ševětín Bystřice p. Hostýn. Boskovice Frýdlant nad Ostrav. Libochovice Kostelec n.Č. Lesy Žehušice Řečany nad Labem Praha Liptovský Hrádok Břeclav Brno Vsetín Kladno Hlučín Jičín

51

KRAJ Jihomoravský Moravskoslezský Jihočeský Jihomoravský Jihomoravský Středočeský Slovensko Praha Středočeský Praha Liberecký Ústecký Slovensko Ústecký Ústecký Ústecký Olomoucký Zlínský Středočeský Jihomoravský Zlínský Jihomoravský Zlínský Královéhradecký Středočeský Jihočeský Jihomoravský Olomoucký Královéhradecký Jihomoravský Středočeský Jihočeský Zlínský Jihomoravský Olomoucký Ústecký Středočeský Středočeský Pardubický Praha Slovensko Jihomoravský Jihomoravský Moravskoslezský Středočeský Moravskoslezský Královéhradecký

Výměra 0 5,0 0,5 15,0 1,4 120,0 30,0 0,0 2,0 0,0 18,0 0,8 0,0 12,0 3,3 7,0 0,5 30,0 2,0 0,4 8,0 5,0 4,0 0,0 30,0 0,0 0,5 1,5 5,0 1,5 0,9 7,0 3,0 2,0 3,0 0,7 3,0 70,0 7,0 12,5 6,4 4,0 10,0 2,7 0,0 2,0 45,0

Pokračování tabulky 4 FIRMA Odborné učiliště Kelč Okrasná školka Schuch Okrasná školka Tomáš Čerbák Okrasné školkařství Peňáz Okrasné zahradnictví Bouše Ovocná a okrasná školka Ovocná a okrasná školka Ovocné a okrasné školky Klášter PARKON, s.r.o. PARKSERVIS - Ing. Jan Mareš Pasič Vlastimil PE – REZA, spol. s r.o. Petr Jelínek PLANTEX, s. r. o. Rašelina a.s. Růžička Jaroslav - Okrasné školky Sady a školky Jirkov spol. s r.o. SOŠ stavební a zahradnická Střední škola sociální péče a služeb STUDENÝ s.r.o. Sukeník Milan ing., okrasná školka Školka FOREST, s.r.o. ŠKOLKY ALEJ, s.r.o. Školky a výsadby Vaněk s.r.o. Školky Litomyšl, spol. s r.o. Školky Opolany, s.r.o. ŠKOLKY-MONTANO, spol. s r.o. Školní lesní podnik ČZU Školní lesní podnik Masarykův les Školní statek Děčín Libverda TRI - FLORA, s.r.o. Václav Tomsa zahradnické služby Vladimír Joska – Šk. Okr. rostlin VÚKOZ, v.v.i Vyšší odb.šk. zahr.a Střední zahr. šk. Wotan Forest,a.s. Zahrada Olomouc s.r.o. Zahradnická fakulta v Lednici Zahradnictví - Pražák Zahradnictví – trvalkové kultury Zahradnictví Franc Zahradnictví Františkov Zbiroh Zahradnictví KORNER Zahradnictví Novák Miloš Zahradnictví Papež Zahradnictví Škuta Martin

SÍDLO Kelč Kostelec n.Č. Lesy Pustá Polom Bošovice Blatná Příbor Kozolupy Hradiště nad Jizerou Kolín Hať u Hlučína Dolní Životice Citice Veltrusy Veselé pri Piešťan. Soběslav Kamenice Jirkov Praha Zábřeh na Moravě Tušimice Tvarožná u Brna Olešná Heřmanův Městec Chrudim Litomyšl Opolany Přerov nad Labem Kostelec n.Č. Lesy Lednice na Moravě Děčín Veselé pri Piešťan. Jenštejn Čermná nad Orlicí Průhonice Mělník Tábor Olomouc Lednice na Moravě Olomouc Lednice na Moravě Kamenné Žehrovice Zbiroh Ostrava - Petřkovice Ivančice - Němčice Klatovy Údlice

52

KRAJ Olomoucký Středočeský Moravskoslezský Jihomoravský Jihočeský Moravskoslezský Středočeský Středočeský Středočeský Moravskoslezský Moravskoslezský Karlovarský Středočeský Slovensko Jihočeský Středočeský Ústecký Praha Jihomoravský Ústecký Jihomoravský Jihočeský Pardubický Pardubický Pardubický Středočeský Středočeský Středočeský Jihomoravský Liberecký Slovensko Středočeský Královéhradecký Středočeský Středočeský Jihočeský Olomoucký Jihomoravský Olomoucký Jihomoravský Středočeský Středočeský Moravskoslezský Jihomoravský Plzeňský Ústecký

Výměra 0,5 11,0 8,0 2,0 0,75 10,0 7,0 10,0 6,0 2,0 4,0 0,0 5,5 5,0 0,0 4,0 2,0 6,0 0,0 9,0 22,0 15,0 30,0 20,0 92,0 3,0 26,0 32,0 4,9 8,2 0,9 9,0 2,0 7,0 0,0 1,0 16,0 0,1 1,5 1,0 1,8 1,5 13 3,5 0,3 0,0

Tabulka 5 - Průzkum v okrasných školkách ANO Dotkla se hospodářská krize Vaší OŠ 1 - částečně

NE 15

CELKEM 16

Jaká jsou Vámi nejčastěji používaná hnojiva? Hydrokomplex

Osmocote

Vegaflor

Yaracomplex

Flory1

Plantacote +

Pro listnáče

5 5

6 6

1 1

1 1

2 2

1 1

Pro stále zelené dřeviny

4

7

1

1

2

1

Pro jehličnany

Tabulka 6 - Hnojiva s pozvolným uvolňováním živin Hnojivo SRF

N

P2O5 K2O MgO Stopové prvky

Výrobce

Plantosan

20,0

10,0

15,0

6,0

-

Algukon, SRN

Silvamix

10,3

16,4

6,3

5,0

-

Ecolab, ČR

Silvamix Forte

17,5

17,5

10,5

9,0

-

Ecolab, ČR (Dubský, Šrámek, 2003).

Tabulka 7 - Rozpustná hnojiva pro přihnojování během vegetace Rozpustné hnojivo Flory zelený

N

P2O5 K2O MgO Stopové prvky

Výrobce

15

10

15

2

+

8

16

24

4

+

Kristalon modrý

19

6

20

3

+

Hydro Agri,

Kristalon oranžový

6

12

30

0

+

NL

Kristalon bílý

15

5

30

3

+

Kristalon fialový

20

8

8

3

+

Kristalon žlutý

13

40

13

0

+

Okrasné dřeviny

17

6

18

2

+

Speciál

18

18

18

3

+

Peters Proffesional starter 10

52

10

0

+

Scotts,

20

20

0

+

USA

bílý

universal

20

Planta,SRN

(Dubský, Šrámek, 2003; Yara Agri, 2007)

53

Tabulka 8 - Kapalná hnojiva pro přihnojování během vegetace Kapalné hnojivo

N

P2O5 K2O MgO Stopové prvky

Výrobce

Harmavit

10,0

9,0

10,5

0,0

+

Istrochem, SR

Lovosol

11,0

7,0

8,5

0,0

-

Lovochemie, ČR

Vegaflor

6,0

2,5

5,0

0,0

+

Spolana, ČR

Wuxal super

8,0

8,0

6,0

0,0

+

Aglukon, SRN (Dubský, Šrámek, 2003)

Tabulka 9 - Hnojiva s řízeným uvolňováním živin Hnojivo CRF

N

P2O5 K2O MgO Stopové prvky

Výrobce

Nutricote 180

14

14

14

0

-

Chisso Asahi,

Nutricote 270

13

13

13

2

+

Japonsko

Nutricote 360

12

0

0

0

-

Osmocote hi-start 5-6

15

10

10

2

+

Scotts,

Osmocote standard 8-9

15

9

9

3

+

USA

Osmocote standard 12-14 15

9

9

3

+

Osmocote lo-start 16-18

15

8

10

3

+

Plantacote 4M

15

10

15

2

+

Algukon, SRN

Tabulka 10 - Plná hnojiva pro základní hnojení pěstebních substrátů Hnojivo

N

P2O5 K2O MgO Stopové prvky

Výrobce

Cererit Z

10,0

9,0

14,0

1,3

+

Synthesia, ČR

GSH-E+ME

10,0

12,0

14,0

2,0

+

GRANagro, ČR

Hydrokomplex

12,0

11,0

18,0

2,6

+

Hydro Agri, NL

PG MIX

14,0

16,0

18,0

0,7

+

Hydro Agri, NL (Dubský, Šrámek, 2003)

54

Obrázek 4 - Hnojiva Hortilon AGRIPLANT 6 NPK www.raselina.cz

Obrázek 5 - Hnojivo Plantacote www.chemicor.cz

55

Obrázek 6 - Hnojivo Kopřiva plus www.raselina.cz

Obrázek 7 - Hnojivo Lignohumát www.raselina.cz

Obrázek 8 - Okrasná školka Čerbák www.okrasneskolky-cerbak.cz

56