VÝŽIVA
A KRMIVÁŘSTVÍ
1
VÝŽIVA
A KRMIVÁŘSTVÍ
AUTOŘI: Ing. Kateřina Blažková Ing. Alena Výborná Ing. Jana Čermáková, Ph.D.
kapitola 1, 2, 3, 4, 8 kapitola 5, 7 kapitola 6
Střední škola dostihového sportu a jezdectví sídlí v těsném sousedství závodiště ve Velké Chuchli již více než 50 let. Zájemcům o studium nabízí vzdělání v těchto oborech: Jezdec a ošetřovatel dostihových koní, Chovatelství se zaměřením na dostihový sport, Trenérství dostihových a sportovních koní (nástavbové studium) a Vzdělávací kurz specializovaný na problematiku sportovních koní. Škola je, jako jediná v České republice, komplexním vzdělávacím zařízením pro přípravu dostihových jezdců a vedoucích pracovníků na úseku chovu a tréninku dostihových a sportovních koní. Za dobu své existence vychovala více než tisíc absolventů, z nichž řada se stala významnými žokeji a trenéry.
www.dostihovaskola.cz
Obsah Chemické složení organismů.................................................................... 1. Živiny a jejich biologický význam............................................................. 2. Organické živiny.................................................................................................2.1. Dusíkaté látky..................................................................................................2.1.1. Sacharidy..........................................................................................................2.1.2. Organické kyseliny..........................................................................................2.1.3. Lipidy................................................................................................................2.1.4. Vitaminy...........................................................................................................2.1.5. Anorganické živiny............................................................................................2.2. Kyslík.................................................................................................................2.2.1. Voda..................................................................................................................2.2.2. Minerální látky................................................................................................2.2.3. Metabolismus živin a energie.................................................................... 3. Proces látkového a energetického metabolismu.............................................3.1. Metabolismus dusíkatých látek......................................................................3.1.1. Metabolismus sacharidů.................................................................................3.1.2. Metabolismus lipidů........................................................................................3.1.3. Metabolismus vitaminů..................................................................................3.1.4. Metabolismus energie.....................................................................................3.1.5. Metabolismus vody.........................................................................................3.1.6. Metabolismus minerálních látek...................................................................3.1.7. Krmiva....................................................................................................... 4. Rozdělení krmiv.................................................................................................4.1. Charakteristika krmiv........................................................................................4.2. Krmiva rostlinného původu...........................................................................4.2.1. Objemná krmiva.......................................................................................... 4.2.1.1. Šťavnatá...................................................................................................... 4.2.1.1.1. Suchá.......................................................................................................... 4.2.1.1.2. Vodnatá...................................................................................................... 4.2.1.1.3. Jadrná krmiva.............................................................................................. 4.2.1.2. Obiloviny................................................................................................... 4.2.1.2.1. Luštěniny................................................................................................... 4.2.1.2.2. Olejniny..................................................................................................... 4.2.1.2.3. Krmiva živočišného původu..........................................................................4.2.2.
Krmiva z potravinářského průmyslu............................................................4.2.3. Krmiva minerálního původu.........................................................................4.2.4. Doplňkové látky..................................................................................................4.3. Antinutriční látky...............................................................................................4.4. Dozor nad kvalitou krmiv.................................................................................4.5. Skladování krmiv................................................................................................4.6. Konzervace krmiv..............................................................................................4.7. Úprava krmiv......................................................................................................4.8. Hodnocení obsahu dusíkatých látek a energie krmiva..................................4.9. Trvalé travní porosty ................................................................................ 5. Vznik a význam trvalých travních porostů.....................................................5.1. Rozdělení trvalých travních porostů................................................................5.2. Využívání trvalých travních porostů...............................................................5.3. Typy travních porostů .......................................................................................5.4. Sestavování travních směsí TTP.......................................................................5.5. Louky...................................................................................................................5.6. Využití luk........................................................................................................5.6.1. Ošetřování luk..................................................................................................5.6.2. Způsoby založení lučních porostů a jejich obnova.....................................5.6.3. Bezorebné způsoby obnovy a přísevy travních porostů.............................5.6.4. Sečení luk..........................................................................................................5.6.5. Hnojení luk......................................................................................................5.6.6. Sklizeň a hodnocení kvality sena...................................................................5.6.7. Pastviny................................................................................................................5.7. Složení pastevních porostů............................................................................5.7.1. Kvalita pastevní píce........................................................................................5.7.2. Vliv způsobu obhospodařování na kvalitu píce..........................................5.7.3. Ošetřování pastvin..........................................................................................5.7.4. Úplná a částeční obnova travních porostů...................................................5.7.5. Hnojení pastevního porostu..........................................................................5.7.6. Zásady pastvy...................................................................................................5.7.7. Technická zařízení na pastvinách..................................................................5.7.8. Zatížení pastviny.............................................................................................5.7.9. Výživa a krmení skotu............................................................................... 6. Sestavování krmných dávek pro skot...............................................................6.1. Výživa a krmení dojnic......................................................................................6.2. Výživa a krmení telat..........................................................................................6.3. Výživa a krmení chovných jalovic....................................................................6.4. Výživa a krmení chovných býčků.....................................................................6.5. Výkrm skotu........................................................................................................6.6.
Výživa a krmení prasat.............................................................................. 7. Technika krmení prasat.....................................................................................7.1. Sestavování krmných směsí pro prasata..........................................................7.2. Výživa rostoucích prasat....................................................................................7.3. Selata.................................................................................................................7.3.1. Předvýkrm........................................................................................................7.3.2. Výkrm...............................................................................................................7.3.3. Výživa prasat určených k reprodukci...............................................................7.4. Prasnice a prasničky nezapuštěné a březí.....................................................7.4.1. Prasnice rodící a kojící....................................................................................7.4.2. Výživa a krmení mladých plemenných prasat................................................7.5. Chovní kanečci a prasničky...........................................................................7.5.1. Plemenní kanci................................................................................................7.5.2. Chovné prasničky............................................................................................7.5.3. Výživa a krmení koní................................................................................. 8. Průběh trávení....................................................................................................8.1. Sestavování krmné dávky..................................................................................8.2. Výpočty do krmné dávky..................................................................................8.3. Výpočet potřeby sušiny...................................................................................8.3.1. Poměr objemného a jadrného krmiva v KD................................................8.3.2. Výpočet potřeby energie.................................................................................8.1.3. Výpočet potřeby dusíkatých látek pro koně.................................................8.1.4. Výpočet potřeby lyzinu...................................................................................8.1.5. Výpočet potřeby vápníku a fosforu...............................................................8.1.6. Potřeba energie a živin.......................................................................................8.4. Potřeba energie a živin pro sportovní a dostihové koně............................8.4.1. Potřeba energie a živin pro březí a laktující klisny......................................8.4.2. Potřeba energie a živin pro hříbata a koně v růstu.....................................8.4.3. Potřeba energie a živin pro plemenné hřebce..............................................8.4.4. Potřeba energie a živin pro tažné koně.........................................................8.4.5. Výběr krmiv........................................................................................................8.5. Technika krmení koní........................................................................................8.6. Krmení jednotlivých kategorií koní.................................................................8.7. Krmení sportovních a dostihových koní......................................................8.7.1. Krmení březích a kojících klisen...................................................................8.7.2. Krmení hříbat a koní v růstu.........................................................................8.7.3. Krmení plemenných hřebců..........................................................................8.7.4. Krmení tažných koní......................................................................................8.7.5. Pastevní management koní...............................................................................8.8. S výživou spojené poruchy a onemocnění trávicího traktu..........................8.9.
Předmluva Tento učební text má sloužit studentům jako shrnutí základních informací o krmivech, výživě skotu, prasat a koní. Rozhodně nemůže text nahradit zkušenosti z praxe a zase naopak nelze se v praxi uplatnit bez těchto znalostí. Obor výživa hospodářských zvířat se na základě vědeckých poznatků neustále vyvíjí. Aplikace nových aditiv do výživářské praxe a využití inovací v krmných technologiích pomáhá dosáhnout efektivní ekonomiky tohoto tradičního odvětví.
V učebnici najdete také kapitolu o trvalých travních porostech, která má naznačit skutečnost, že zemědělství dnes již neslouží pouze k výrobě potravin, ale přebírá na sebe i důležitou ekologickou funkci. Stává se, že se teorie a praxe rozcházejí, ve škole se učíme jak by to mělo vypadat, ale někdy se v praxi setkáváme s úplně jiným přístupem. V těchto případech je naším úkolem vyhodnotit, zda je tento způsob výhodný a správný z pohledu zdraví zvířat, efektivity, pracovní náročnosti, atd.
10
1. Chemické složení organismů Rostlinné a živočišné organismy obsahují stejné chemické prvky jako uhlík (C), kyslík (O), vodík (H), dusík (N), fosfor (P), vápník (Ca) a sloučeniny vodu (H2O), oxid uhličitý (CO2), amoniak (NH3), oxid siřičitý (SO2) a další. Co se týče chemického složení, nenajdeme v přírodě dva shodné jedince, a to ani v případě jednoho druhu. Rozdíly způsobuje kvantitativní zastoupení jednotlivých prvků a adaptace organismů na podmínky, ve kterých žijí. Z anorganických živin zaujímá hlavní podíl voda. O jejím zastoupení rozhoduje mnoho okolností, zejména stáří organismu. Organismus telete po narození obsahuje 78-80 % vody, kdežto dospělý skot 50-60 %. Stejně kolísá obsah vody u rostlin, zelená píce má 65-85 % a zrna obilnin přibližně 15 % vody. Minerální látky jsou u živočichů nejvíce zastoupeny kostitvornými prvky: vápníkem (Ca) a fosforem (P). U zelených rostlin dominují sodík (Na) a draslík (K). Z organických živin mají ve všech živých soustavách největší podíl bílkoviny, cukry a tuky. Obsah bílkovin se u zvířat pohybuje mezi 12-20 %, u rostlin kolísá ještě více, např. u bulvy řepy je množství zanedbatelné, zatímco třeba u zrna hrachu se pohybuje kolem 20 %, zrna sóji kolem 30 %. Další významnou složkou živých těl jsou tuky. Hlízy brambor obsahují asi 0,1 % tuku, zelená píce 0,5-1 %, semeno lnu kolem 30 % atd. Kolísání obsahu tuku zaznamenáme i u zvířat, hubené zvíře má kolem 5 % tuku, vykrmené 30-50 %. Největší rozdíly jsou v zastoupení a druhové pestrosti cukrů. V těle zvířat jsou jen v malém množství, a to ve formě glukózy a glykogenu. U rostlin se setkáváme s podstatně širší škálou cukrů. Hexózy se objevují vesměs v menším množství, např. glukóza v zelené píci, glukóza a fruktóza ve sladkých plodech. Z disacharidů je obsažena v poměrně velkém množství sacharóza v cukrové řepě (15-20 %), rafinóza v semenech ječmene, atd. Z polysacharidů je u rostlin nejrozšířenější škrob. Zvláště bohatá jsou zrna obilnin (60-70 %). Podstatnou součástí buněčné stěny rostlin je další polysacharid celulóza neboli buničina. Její množství závisí na druhu rostliny a hlavně na jejím stáří. V živých organismech se vyskytuje celá řada dalších přirozených sloučenin. Co se týče výskytu těch nepřirozených, tak zde musíme věnovat pozornost výskytu cizorodých látek pocházejících ze značného používání chemických prostředků. 11
12
2. Živiny a jejich biologický význam Základem výživy živočichů jsou biologické sloučeniny – živiny. Živiny přijímají zvířata z krmiv. Jsou to látky nezbytné pro živočišný organismus k zajištění všech životních procesů, to znamená k samotnému trávení, pohybu, udržení tělesné teploty, růstu, rozmnožování, tvorbě tělesné hmoty (zvláště svalové), k produkci mléka u laktujících zvířat, vajec, vlny atd. S krmivy vstupují do trávicího ústrojí i látky, které organismus vůbec nevyužije (látky pro organismus indiferentní, např. křemík, chróm, lignin, atd.), ale které organismu neškodí. Kromě toho přijímají zvířata s komponenty diety i látky, které organismu přímo škodí. To mohou být např. některé těžké kovy (olovo, rtuť, arzén, kadmium), dusičnany, dusitany a mnoho jiných látek, které lze označit jako antinutriční či toxické. Ty mohou ohrožovat normální průběh metabolických procesů, zdraví zvířat, jejich reprodukční schopnosti a v konečné fázi samotnou existenci zvířat a prostřednictvím potravinového řetězce i zdraví a existenci člověka. Existuje také skupina živin, které když jsou podávány ve stopových množstvích, jsou absolutně nezbytné pro funkci živočišného organismu, ale pokud jsou přijímány v nadbytečném množství, mohou působit jako jed (např. selen). V živočišném organismu plní živiny funkci stavební (plastickou), energetickou, katalytickou a řidící. Funkce jednotlivých živin není však jednoznačně vyhraněna. Např. bílkoviny tvoří základní stavební složku živé hmoty, plní tedy funkci plastické živiny. Za určitých okolností mohou být využívány i jako zdroj energie. Bílkoviny jsou však také naprosto nezbytné pro tvorbu enzymů, hormonů i vitamínů, takže mají přímý vztah k řízení životních dějů. Podle převažující funkce bílkoviny a některé minerální látky patří mezi živiny plastické, cukry a tuky mezi živiny energetické, vitamíny, stopové prvky mezi katalytické. Podle chemické povahy známe živiny organické a anorganické. 13
2.1. Organické živiny
Mezi organické živiny řadíme dusíkaté látky, cukry, tuky a vitamíny. 2.1.1. Dusíkaté látky Existence živočichů a jejich produkce jsou podmíněny přítomností a zdroji využitelných forem dusíkatých látek. Dusíkaté látky je název pro všechny nutričně používané živiny – bílkoviny, aminokyseliny i nebílkovinné látky obsahující dusík. Z výživářského hlediska dnes rozdělujeme dusíkaté látky na: • bílkoviny (složené z aminokyselin), které se dělí na proteiny a proteidy • nebílkovinné dusíkaté sloučeniny, které se dělí na aminokyseliny (volné), amidy, alkaloidy, peptidy, nukleové kyseliny, glykosidy obsahující dusík, purinové a pyrimidinové zásady, amonné soli, amoniak, močovinu, dusičnany, aj. Nejvýznamnější z dusíkatých látek jsou bílkoviny. Jsou složeny z aminokyselin, kterých je nutričně významných asi 20.
14
Lyzin Methionin Fenylalanin Tryptofan Histidin Leucin Izoleucin Treonin Valin Arginin
Neesenciální
Esenciální
Z nutričního hlediska rozdělujeme aminokyseliny na: Esenciální – aminokyseliny nepostradatelné, které organismus vyšších živočichů s jednoduchým žaludkem syntetizuje v nedostatečné míře. U přežvýkavců je syntetizují bakterie.
Glycin Prolin Cystein Alanin Serin Tyrozin Kyselina asparagová Kyselina glutamová Hydroxyprolin Citrulin
Neesenciální – aminokyseliny postradatelné, které organismy živočichů syntetizují v dostatečné míře. Na rozdíl od zvířat s jednoduchým trávicím aparátem (prase, drůbež atd.) jsou přežvýkavci díky své bachorové mikroflóře nezávislí na exogenních zdrojích aminokyselin. U obvyklých krmných dávek se setkáváme s nedostatkem jen některých esenciálních aminokyselin, zejména lyzinu, methioninu, threoninu, tryptofanu. Tyto aminokyseliny tak v praxi nejčastěji vymezují čili limitují úroveň syntézy bílkovin (proteosyntézy) zvířaty. Proto se také pro ně vžil termín aminokyseliny limitující. Zastoupení jednotlivých aminokyselin v bílkovině charakterizuje BHB – “biologická hodnota bílkovin”. Stanovuje, kolik gramů tělesných bílkovin může být vytvořeno ze 100 gramů proteinu z krmiva. Měřítkem je kvalita vaječné bílkoviny, pro tu platí BHB = 100. Dále několik příkladů BHB mléko 88, sója 84, pšenice 56, kukuřice 54, atd. Na rozdíl od sacharidů a tuků, z nichž se při přebytku v dietě mohou tvořit zásoby v podobě tělního tuku, není tomu tak u dusíkatých látek. Těch musí být v každodenní krmné dávce tolik, kolik živočišný organismus potřebuje na obnovu svých tkání, růst, produkci atd. Při přebytku dusíkatých látek v krmné dávce musí tyto tělo opustit, protože z nich se nemohou vytvářet zásoby. Naopak přebytek dusíkatých látek způsobuje přetížení detoxikační kapacity jater, dochází k dezaminaci aminokyselin, poškozování vylučovacích systémů atd. Naopak deficit dusíkatých látek zpomaluje růst, zhoršuje konverzi krmiva atd. 2.1.2. Sacharidy Sacharidy patří mezi nejrozšířenější přírodní látky, které mají v rostlinných a živočišných organismech důležitou biologickou funkci, a to především energetickou a stavební. Nejdůležitějšími sacharidy pro výživu hospodářských zvířat, pokud jde o množství a jejich význam, jsou škrob, cukry a celulóza. Sumu cukru a škrobu a organických kyselin v krmivech označujeme jako bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV). 15
Schéma: Rozdělení sacharidů – podle fyzikálních a chemických vlastností
pentózy
L-arabinóza D-xylóza D-ribóza L-xylóza
hexózy
D-glukóza D-manóza D-galaktóza D-fruktóza
redukující
maltóza laktóza celobióza
neredukující
sacharóza trehalóza
Sacharidy
monosacharidy
disacharidy
polysacharidy
16
rafinóza
trisacharidy pentózany
arabany xylany
hexózany
škrob inulin celulóza
jiné
pektiny aj.
Monosacharidy • Ribóza je složkou některých vitamínů, enzymů a ribonukleových kyselin, které se nacházejí v buněčném jádře. • Arabinóza je složkou arabské gumy. Je obsažena i v cukrovce a otrubách. • Xylóza se nachází ve dřevě, slámě a ve zdřevnatělých rostlinných buňkách. • Glukóza (hroznový cukr) je obsažena v ovoci a medu, ale v krmivech je zastoupena minimálně. Organismus získává glukózu především štěpením polysacharidů a využívá ji pro bezprostřední krytí svých energetických potřeb, je zdrojem pro tvorbu glykogenu a tvorbu jiných cukrů, např. laktózy a dále mastných kyselin a těkavých mastných kyselin. Zastoupení glukózy v krvi je v přímé vazbě na její zdroje. Koncentrace glukózy v krvi je přesným ukazatelem intenzity metabolismu sacharidů a je velmi důležitým ukazatelem při hodnocení metabolického stavu zvířat. Při nedostatku krevní glukózy dochází k hypoglykemii, nebo při nadbytku k hyperglykemii, kdy dočasně překročí obsah glukózy normální hodnoty. • Fruktóza (ovocný cukr) se nachází společně s glukózou v ovoci. Disacharidy • Sacharóza (řepný cukr) je obsažena ve většině rostlinných plodů a v bulvách cukrovky. Tvoří bezbarvé, ve vodě dobře rozpustné krystalky. Zahříváním karamelizuje. V teplém prostředí se štěpí na glukózu a fruktózu. • Maltóza (sladový cukr) vzniká ze škrobu působením enzymu diastázy. Působením enzymu maltázy se štěpí na glukózu, která je zkvasitelná. • Laktóza (mléčný cukr) se nachází v mléce savců. Hydrolýzou se štěpí na glukózu a galaktózu. Polysacharidy jsou složeny z velkého počtu jednoduchých sacharidů spojených kyslíkovými vazbami. Nejvýznamnější polysacharidy jsou škrob, celulóza a glykogen. Nejsou sladké, působením enzymů se postupně štěpí na monosacharidy. • Škrob je uložen jako zásobní látka především v hlízách a plodech rostlin. Má zrnitou strukturu, která je pro jednotlivé druhy rostlin specifická. Nejvíce škrobu obsahují obilniny (60 až 70 %) a brambory (20 %). Škrob se ve studené vodě nerozpouští. V horké vodě se rozpouští jeho složka amylóza, která tvoří asi 20 % škrobových zrn. Zahříváním škrobu asi na 90 °C vzniká škrobový maz. 17
• Glykogen (živočišný škrob) je polysacharid, který je obsažen ve svalech a játrech jako zásobní látka. Při svalové práci se enzymaticky štěpí na glukózu, která přechází do krve. • Celulóza (buničina) je složkou rostlinných buněčných stěn. Je to polysacharid s řetězovitě vláknitou strukturou. Účinkem enzymů nebo zředěných kyselin se štěpí na glukózu. Celulóza z mladých rostlinných orgánů je nejsnáze stravitelná. Stárnutím dřevnatí a stává se nestravitelnou. Dřevnatění způsobuje především lignin, který celulózu ztužuje. V bachoru přežvýkavců žijí baktérie celulózového kvašení, které vylučují enzymy rozkládající celulózu na jednoduché sacharidy (přitom vzniká CO2 a metan). Vláknina není chemicky přesně definovaná látka, je to směs látek sestávajících z celulózy, hemicelulóz a nestravitelných inkrustujících látek, zejména ligninu, kutinu, křemičitanů atd. Podle obsahu ligninu se mění stravitelnost vlákniny. Např. u přežvýkavců je koeficient stravitelnosti vlákniny ze slámy (vyšší obsah ligninu) cca 50 %, ale vlákniny z mladého travního porostu (mladé zelené píce s nízkým obsahem ligninu) kolem 70 %. Funkci vlákniny ve výživě zvířat lze shrnout takto: • zabezpečuje mechanické nasycení zvířat, • podporuje peristaltiku střev a motoriku bachoru (u přežvýkavců), • limituje příjem krmiva, • limituje stravitelnost krmiva (krmné dávky). Podle metabolické zátěže (zejména užitkovosti) kolísá optimální zastoupení vlákniny v sušině krmné dávky • skotu • koní • chovných prasat • vykrmovaných prasat
15-26 % 10-20 % 3-7 % 2-5 %
2.1.3. Organické kyseliny K energetickým živinám patří organické kyseliny. Zvláštní důležitost má kyselina mléčná, octová, propionová, mravenčí a máselná a to proto, že některé z nich jsou produkovány bachorovou mikroflórou, jiné mikroflórou při silážování a jsou využívány jako energetické zdroje, zejména přežvýkavci. 18
Ovšem mimořádný význam mají kyseliny (octová, propionová, máselná) ve výživě přežvýkavců, jejichž energetické potřeby jsou kryty zhruba ze 70 % právě prostřednictvím těkavých mastných kyselin, vznikajících ze sacharidů v průběhu bachorové fermentace. 2.1.4. Lipidy Lipidy (tuky) jsou zásobní látkou jak v rostlinách tak v živočišném těle. V tom je jejich hlavní a zásadní význam. Tuky mají zhruba dvojnásobnou energetickou hodnotu ve srovnání se sacharidy. Zatímco energetická hodnota sacharidů je cca 17 KJ/g, je energetická hodnota tuků asi 38 KJ/g. Krmiva obsahují od 2 do 40 % tuku. V těle zvířat se nachází depotní (zásobní tuk), který je do jisté míry ovlivňován přijímaným krmivem, a to jak ve skladbě mastných kyselin, tak i z hlediska chuťových vlastností či barvy (např. kukuřičným šrotem). Buněčný a orgánový tuk ovlivňován není. Tuky se “syntetizují” v živočišném těle z podstatné části ze sacharidů. Zásobní tuk má také význam v metabolismu vody. Oxidací 100 g tuku vzniká 107 g vody. Kromě funkce zásobního zdroje energie mají lipidy mimořádný význam jako nosiči vitamínu A, D, E a K. Živočišný organismus není schopen vytvářet všechny mastné kyseliny nutné k syntéze tuků. Existuje tedy též skupina nepostradatelných či esenciálních mastných kyselin. Jedná se o kyselinu linolovou, linolenovou a arachidonovou. Při jejich nedostatku dochází k závažným poruchám: • zpomalení růstu • změny na kůži, vypadávání chlupů • degenerativní změny na varlatech a vaječnících • snížení odolnosti proti stresům • zvýšení embryonální mortality Následky z nedostatku a nadbytku lipidů Při narušení metabolismu tuků a při nedostatku sacharidů v krmné dávce vysokoprodukčních dojnic dochází ke ketózám. Velmi škodlivý je žluklý tuk, zejména při nízkém obsahu vitaminu E v krmné dávce. Pro stabilizaci tuku se používají antioxidanty. 19
2.1.5. Vitamíny Dnes jsou vitamíny definovány jako organické sloučeniny různé chemické konstituce nezbytné v malých množstvích k udržení normálních metabolických pochodů v těle živých organismů. Mají charakter biokatalyzátorů (to je látka, která svou přítomností optimalizuje nebo urychluje a efektivizuje děje v živém organismu). Je to skupina látek naprosto nezbytná pro existenci zvířat, jejich růst, rozmnožování, produkci atd. Do organismu vstupují především s krmivy nebo jsou syntetizovány přímo v těle (nebo trávicím traktu) zvířat. Podle zásobení organismu vitamíny rozeznáváme: • hypovitaminózu (při nedostatku vitamínů) • avitaminózu (při úplném deficitu vitamínů) • hypervitaminózu (při přebytku vitamínů) Vitamíny rozdělujeme podle rozpustnosti na vitamíny rozpustné: • v tucích (skupina vitamínů A, D, E, K). • ve vodě (skupina vitamínů B a C), Vitamíny rozpustné v tucích Do této skupiny patří vitamíny, které mohou být v těle živočichů ukládány do zásoby. Vitamín A (retinol) Vitamín A má rozhodující význam pro užitkovost, růst, zdraví a reprodukci zvířat. Klasický projev deficitu tohoto vitamínu – nekrotický rozklad rohovky je v současné době výjimečný. Nejzávažnějším projevem avitaminózy vitamínu A je porušení sliznic, zejména pohlavních orgánů, při nichž dochází k rohovatění epitelů. Nepříznivě ovšem působí i nadbytek tohoto vitamínu (za toxickou dávku se považuje např. u skotu dávka 100 x větší než doporučená). Zvířata získávají vitamín A z karotenů, především ze zelených rostlin, v nichž je zastoupen zhruba od 20 do 100 mg/kg čerstvé hmoty. Vitamíny D (kalciferoly) Jedná se o skupinu vitamínů (D2-D7), která je označována jako vitamín D, protože všichni její zástupci vykazují obdobnou biologickou účinnost. Po chemické stránce patří ke steroidním látkám. Nejdůležitější z forem vitamínu D jsou vitamíny D2 a D3. 20
Základní význam tohoto vitamínu spočívá v jeho účasti na hospodaření s kostitvornými prvky. Hypovitaminóza vitaminu D způsobuje u mladých zvířat rachitis, u dospělých osteomalacii, dochází k deformaci kostí a kloubů, k poruchám růstu a u drůbeže ke zhoršení pevnosti vaječné skořápky. Dlouhodobý a vysoký nadbytek tohoto vitamínu působí nepříznivě, např. u skotu dochází k vápenatění měkkých tkání, u ptáků k charakteristickému zhrubnutí skořápky apod. Potřeba vitamínu D se udává v mezinárodních jednotkách (m.j.). Vitamín D3 se vyskytuje výhradně v živočišných produktech, jako jsou játra, mlezivo, vaječný žloutek, rybí tuk. Živé rostliny obsahují pouze nepatrné množství vitamínu D2. Vitamín D se vyskytuje v seně, je-li sušeno na slunci v množství 80-600 m.j. a dále pak v krmivech živočišného původu. V sušině plnotučného mléka je vitamín D zastoupen v množství kolem 250 m.j., a to v závislosti na jeho zdrojích. V dnešních technologických podmínkách chovu jsou zvířata většinou odkázána na aplikaci průmyslově vyráběných zdrojů. To zpravidla platí i při pastvě, která se obvykle realizuje mimo období slunečního svitu v průběhu dne. Vitamín E (tokoferol) V přírodě je rozšířen ve formě tokoferolů, z nichž nejúčinnější je alfa tokoferol. Tokoferoly působí v látkové přeměně jako antioxidanty tuků. Vitamín E je silným antioxidantem a chrání nenasycené mastné kyseliny, vitamín A a karoten před oxidací. Chrání také játra před dystrofií a ovlivňuje metabolismus sacharidů. Potřeba vitamínu E (udává se v mg) je závislá zejména na obsahu nenasycených mastných kyselin v krmivu. Jeho potřeba se zvyšuje při nevhodných podmínkách uskladnění krmiv, jsou-li v krmné dávce krmiva brzdicí jeho resorpci, dále při deficitu selenu nebo je-li krmná dávka chudá na metionin či cystin. Předávkování vitamínu E je ve srovnání s předchozími méně časté i méně škodlivé. Zdrojem vitamínu E jsou rostlinné oleje, zelená píce, seno, v omezeném rozsahu i zrniny a semena, krmiva mlýnského původu (hlavně klíčky). Vitamín K (filochynon) Rovněž tento vitamín představuje celou skupinu. Vitamín K je nezbytný pro normální koagulaci krve, katalyzuje v játrech tvorbu bílkovin důležitých pro srážení krve, především protrombinu (nezbytný pro srážení krve). 21
Vitamín K se vyskytuje v okopaninách, obilovinách, zelených částech rostlin. Střevní mikroflóra produkuje velké množství vitamínu K, které rozhodujícím způsobem přispívá k zásobení organismu, projevy nedostatku jsou proto vzácné, mohou být ale zaznamenány při podávání sulfonamidů a antibiotik. Vitamíny rozpustné ve vodě Mezi hlavní zástupce patří: vitamín B1, B2, B6, B12, kyselina nikotinová, pantotenová, listová, biotin a cholin. Zasahují výrazně do tří oblastí: • do látkového metabolismu • do krvetvorby • do činnosti nervového systému Jejich nedostatek vyvolává komplikované poruchy v uvedených oblastech. Kyselina askorbová (vitamin C) Vykazuje rovněž širokou fyziologickou účinnost. Zasahuje do metabolismu některých aminokyselin, ovlivňuje aktivitu jater i pankreatu, chrání organismus před infekcí, působí na regeneraci kostní tkáně, chrupavek, působí jako antioxidant. V podmínkách intenzivního chovu zvířat se uplatňuje jako účinný antistresový faktor. V těle se neukládá, přebytečné množství je vylučováno.
2.2. Anorganické živiny
Mezi anorganické živiny řadíme kyslík, vodu a minerální látky. 2.2.1. Kyslík je jediný prvek asimilovatelný živočišnou tkání ve volné molekulární formě. Uplatňuje se především při uvolňování energie. 2.2.2. Voda Je základní neenergetická živina, s níž jsou spojeny všechny životní projevy. Je také nejdůležitější složkou těla zvířat. Plní transportní funkce živin a jejich metabolitů. Podílí se na termoregulačních procesech. V živočišném organismu se nachází voda 22
• nitrobuněčná (tvoří asi 70 % z celkového množství v těle zvířete), • mezibuněčná (asi 30 % z celkového množství). Zastoupení vody v organismu je ovlivněno zejména druhem zvířat, jejich věkem, pohlavím, zastoupením tuků atd. Přibližně 50 % veškeré vody v organismu je obsaženo ve svalech, 10 % v kůži, 7 % v kostní tkáni, zbytek v ostatních měkkých tkáních těla. Zdroje vody: Zvířata získávají vodu z endogenních a exogenních zdrojů. Endogenní voda se vytváří při rozpadu organických látek v organismu. Při štěpení 1 g tuku se v organismu vytvoří 1,07 g vody, při štěpení 1 g sacharidů vznikne 0,6 g a při rozkladu 1 g bílkovin 0,4 g vody. Exogenní voda (voda pitná, voda v krmivech) je však hlavním zdrojem pro živočišný organismus. Exogenní voda se vstřebává stěnou střevní, dostává se do krevního oběhu a vstupuje do procesu výměny látkové. Denní spotřeba pitné vody kolísá zejména vlivem jejího zastoupení v krmivech, metabolické zátěže, klimatických podmínek atd. v rozmezí: • kůň 24-50 l • dojnice 35-70 l • tele 8-15 l • prasnice 9-25 l Nedostatek vody snáší organismus hůře než hladovění. Úbytek asi 10 % vody z celkového množství v organismu vede k úhynu zvířat.
23
2.2.3. Minerální látky Život ani v těch nejjednodušších formách není možný bez minerálních látek. Mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů, a tím i na užitkovost a zdraví zvířat, jejich dlouhověkost, reprodukci, atd. Minerální látky patří k základním stavebním živinám kostní tkáně. V nich je uloženo cca 83 %, v ostatních tkáních těla zbývajících 17 % minerálií. Kromě podílu na stavbě těla podmiňují udržování acidobazické rovnováhy, osmotického tlaku, podílí se na tvorbě vitamínů, enzymů, hormonů, hemoglobinu, živočišného produktu atd.
Vápník (Ca) Fosfor (P) Sodík (Na) Hořčík (Mg) Draslík (K) Síra (S) Chlor (Cl)
Mikroelementy
Makroelementy
Ve výživě hospodářských zvířat dělíme minerální látky na makroelementy a mikroelementy. Železo (Fe) Měď (Cu) Zinek (Zn) Mangan (Mn) Kobalt (Co) Jód (I) Selen (Se) Molybden (Mo)
Hlavním exogenním zdrojem makro i mikroelementů jsou krmiva. Jejich minerální složení je velmi rozdílné nejen pokud se týká druhové příslušnosti, ale i v rámci téhož druhu. Přitom relativně větší variabilita zastoupení minerálních látek v krmivu téhož původu je ve vegetační části rostliny než v rozmnožovacích orgánech. V rámci téhož druhu ovlivňuje minerální složení rostlin zejména: • půdní typ, zvláště fyzikálně chemické vlastnosti půdy, její pH atd. • podnebí a povětrností podmínky, zejména srážky a teplota v daném roce a v daném vegetačním období • agrochemie a agrotechnika krmných plodin • vegetační fáze sklizně • geneticky zakotvené zvláštnosti, např. jednotlivých odrůd krmiv. 24
Tab.: Obsah makroelementů v hlavních skupinách krmiv Druh krmiva Prvek v g/kg sušiny Ca P Na K Mg
Zelená píce: Jetel 17,0 2,4 1,6 17,0 4,6 Vojtěška 18,5 2,5 2,7 17,0 3,2 Pastevní porost 6,5 3,5 3,5 30,0 2,8 Kukuřice 5,6 2,5 3,5 19,0 2,5
Zrniny a semena: Ječmen 1,0 2,9 0,5 5,0 1,1 Pšenice 1,3 3,5 1,0 4,8 1,7 Hrách 1,2 4,0 0,7 9,0 1,3 Kukuřice 0,6 2,8 0,3 3,5 1,1
Složení živočišného těla a živočišných produktů je z hlediska zastoupení hlavních minerálií známé. Avšak přesné stanovení potřeby jednotlivých minerálií je mimořádně obtížné, protože o metabolickém zapojení prvků v živočišném organismu rozhoduje: • jejich obsah a vzájemný poměr v krmivech, • chemická skladba, ve které vstupují do organismu, • možnost vytváření si určitých rezerv minerálií v organismu a jejich uvolňování při větším či menším deficitu v dietě. Kromě zdrojů minerálií z krmiv se používají se k doplnění deficitních prvků v krmné dávce průmyslově vyráběné minerální směsi či jejich komponenty. Mnohé z těchto chemicky přesně definovaných sloučenin mají při řízení minerálního metabolismu zvířat přednost před zdroji minerálních prvků z krmiv. Tak např. využití železa z krmiv rostlinného původu nedosahuje zpravidla 10 %. Zřetelně lepší je utilizace Fe např. ze sulfátů (až 97 %), chloridů (asi 75 %) atd. 25
Tabulka Vitamínů A, D, E, K NÁZEV
FUNKCE
VÝSKYT
Vitamín
důležitý pro ochranu a regeneraci kůže a sliznic, tvorbu funkčních pigmentů v oku a glykoproteinů, podporuje růst a plodnost, zvyšuje odolnost vůči infekčním onemocněním
nejdůležitější provitamín vitamínu A – beta karoten se vyskytuje v zelené píci a zejména v mrkvi
ovlivňuje mineralizaci kostí, zvyšuje vstřebávání vápníku a fosforu v tenkém střevě a ovlivňuje jejich vylučování ledvinami
významné jsou vitamíny D2 (ergokalciferol) a D3 (cholekalciferol), D2 se vyskytuje v rostlinách D3 vzniká v kůži působením UV záření (rybí tuk, sluncem sušené seno)
biologicky nejúčinnější je alfa-tokoferol brání oxidaci mastných kyselin, tuků a v tuku rozpustných látek, chrání buňky před peroxidativním poškozením, zpomalují degenerativní změny v organismu, hrají významnou roli ve využití ostatních lipofilních vitamínů potřebuje ke své funkci selen
zásobení je dostatečné na pastvě v semenech obilnin
je nepostradatelný v procesu srážení krve je nezbytný pro syntézu protrombinu v játrech, účastní se procesu syntézy bílkovinných faktorů srážení krve
K1 je přítomen v rostlinách K je syntetizován ve střevě činností mikroorganismů trávicího traktu v dostatečném množství
A
(Retinol)
Vitamín
D
(Kalciferoly)
Vitamín
E
(Tokoferol)
Vitamín
K
(Fylochinon)
26
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
zpomalování růstu, rohovatění kůže a sliznic, ústup sekrece slizničních žláz zvýšená náchylnost k infekcím, především trávicího ústrojí, dýchacího traktu, rohovky oka, poruchy plodnosti a funkce endometria, odumření plodu, šeroslepost, světloplachost organismu
apatie, snížení příjmu krmiva, pokles užitkovosti, vypadávání srsti a krváceniny
3300IU/500 kg ž.hm. NRC (2007) potřeba je závislá na výkonu
snížení stravitelnosti vápníku a fosforu (vede až ke křivici a osteomalácii) poruchy růstu, defekty zubní skloviny, lomivost kostí
nechutenství, žíznivost, apatie, kulhání, vápenatění měkkých tkání (ledvin, jater a pod.) (chronické otravy se vyskytují v dávkách od 5000 IU/ kg živé hmotnosti)
500IU/ 500 kg ž.hm. NRC (2007) jiné zdroje: 100 – 200 mg/100 kg ž.hm. ( u vysokovýkonných koní až 400 mg)
poruchy funkce membrán, nastává degenerace gonád a ztráta plodnosti, dochází k degeneraci nervové tkáně a snížení imunity, specifickými poruchami jsou nutriční encefalomalácie, svalová dystrofie a exsudativní diatéza
průjem, apatie, snížení plodnosti, úmrtnost embryí, svalová slabost, nekróza jater
při silném krvácení se doporučuje intravenózně podat dávku 0,2 – 0,5 mg vit. K1/kg ž.hm.
hemoragie (nedostatek protrombinu a plazmatických faktorů) poruchy srážení krve a vznik rozsáhlých krevních výronů do podkoží a svaloviny
horečka a snížení příjmu krmiva v dávkách přes 2,2 mg/kg ž.hm. působí vitamin K toxicky
15000IU/500 kg ž.hm. NRC (2007) u problémových klisen a u krmiv chudých na beta karoten se doporučuje doplňovat krmnou dávku o 200 mg beta karotenu/zvíře/den
27
Tabulka vitamínů skupiny B NÁZEV
Vitamín
B1
(Thiamin)
Vitamín
B2
(Riboflavin)
Vitamín
B6
(Pyridoxin)
Vitamín
B12 (Kobalamin)
28
FUNKCE
VÝSKYT
zúčastňuje se metabolismu bílkovin a sacharidů, ovlivňuje činnost nadledvin, štítné žlázy, pohlavních žláz a nervové soustavy, chrání nervy před vznikem zánětů, důležitý pro správnou činnost trávicího traktu
hojně v otrubách, sušené pivovarské kvasnice, pšeničné či rýžové klíčky
zúčastňuje se téměř všech oxidoredukčních reakcí v živočišném organismu a ovlivňuje tak využití živin, podílí se na normální funkci CNS, pohlavních žláz, ovlivňuje tvorbu hemoglobinu a glykogenu, je ve funkčním vztahu s vitaminem C
součástí většiny krmiv, zejména kvasnic a krmiv živočišného původu
součástí aminotransferáz, dekarboxyláz a dalších enzymů, důležitý v metabolizmu bílkovin, tuků, sacharidů a některých minerálních látek (při využívání železa)
především rostlinná krmiva a kvasnice
nepostradatelný pro tvorbu krve (označován jako antianemický faktor), růst, látkový metabolizmus a tvorbu aminokyselin
ve střevě koní je v dostatečném množství syntetizován a absorbován ( za předpokladu, že v krmivu je přítomnost kobaltu, neboť kobalt je součástí molekuly vitaminu B12)
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
3 – 5 mg/kg suš. krmiva velmi výkonné koně 4 – 5 mg/kg suš. krmiva
vede k poškození tkání s vysokým nárokem na energii a poruchám funkce CNS i periferních nervů, pokles užitkovosti, pokles příjmu krmiva, ztráta citlivosti, záněty nervů a obrny končetin
velmi vysoké dávky vitaminů skupiny B kůň toleruje a nevedou u něj k žádnému zdravotnímu riziku
2mg/kg krmiva sušiny (při běžném krmení je přísun vitamínu B2 dostatečný
katarální zánět spojivek, zvýšené slzení, světloplachost, pozdější stádium vede k poškození čočky u hříbat zpomalení růstu
nebyl zaznamenán
anemie, snížení srážlivosti, nervové poruchy, záněty kůže, poškození jater a srdce, poruchy růstu, ztráta chuti k žrádlu, narušena činnost, hypofýzy a nadledvin
nebyl zaznamenán
zpomalení růstu, snížení konverze krmiva, poruchy koordinace pohybu, narušení reprodukčních funkcí, narušení erytropoézy s následným snížením červených krvinek, perniciózní anemie, příp. i smrt
nebyl zaznamenán
29
Tabulka ostatních vitamínů NÁZEV Vitamín
C
(kys. askorbová)
FUNKCE
VÝSKYT
zúčastňuje se oxido-redukčních pochodů, podílí se na tvorbě steroidních hormonů, srážení krve, zvyšuje odolnost organismu vůči infekcím a stresům nezastupitelný při hojení ran, zlomenin, regeneraci nervů
v zeleném krmení, ale je v dostatečném množství v těle syntetizován, přídavek vit. C může být prospěšný při stresu a u starých koní, protože tady zřejmě vlastní syntéza nepostačuje
růstový faktor ovlivňuje také reprodukční funkce má lipotropní účinek
syntetizují ji zelené rostliny
nepostradatelným komponentem lecitinu při metabolismu tuků, chrání játra před tukovou dystrofií
v krmivech rostlinného i živočišného původu, jak volný, tak vázaný v lecitinu
součást enzymů podílejících se na glukoneogenezi, syntéze mastných kyselin a metabolizmu energie
v krmivech rostlinného i živočišného původu
detoxikace štěpných produktů bílkovin součást NAD, NADP, NADPH (metabolismus bílkovin, glukózy, tuků)
zrno obilovin, kvasnice a otruby
Vitamín
B10 B11 (kys. listová)
Vitamín
B4 (Cholin)
Vitamín
H
(Biotin)
Niacin Vitamín
PP
(kys. nikotinová)
30
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
nevyskytuje se (u člověka skorbut)
na pastvě je příjem 10krát vyšší (více než 50 mg/den) než ve stáji (asi 6 mg/den)
narušena syntéza DNA, dochází k anemii, zvýšená embryonální mortalita, zpomalený růst, malátnost, průjem, slabost končetin (byl zjištěn u velmi výkonných koní bez zeleného krmení chovaných výlučně ve stáji)
dochází k degenerativním změnám jater (zbytnění), deformacím kloubů a kostí u hříbat, zpomalování růstu
projevy nedostatku biotinu se u koní ještě nepodařilo prokázat, ale podle novějších zkušeností vysoké dávky (3 mg biotinu na 100 kg ž.hm./den) působí příznivě jen u koní disponovaných k tvorbě měkké rohoviny a rezštěpů kopyt
může způsobit opožděný růst u hříbat, poruchy plodnosti, změny na kůži (suchá kůže, lámavá srst)
při nedostatku (vzniká obvykle při výhradním a dlouhodobém zkrmování kukuřice) dochází ke zpomalování růstu
31
Tabulka makroprvků NÁZEV
FUNKCE
VÝSKYT (typ krmiva)
společně s fosforem udržují stabilitu a funkci kostní tkáně, nepostradatelný pro krevní oběh, regulaci permeability buněčných membrán, přenos nervových vzruchů ke svalovým vláknům, pro přeměnu energie ve svalech
seno: jetelové, vojtěškové, luční seno bohaté na byliny vyrovnaný poměr Ca a P – otruby, olejnaté pokrutiny
nutný pro osifikaci kostí a činnost svalů, součástí mnoha organických sloučenin např. fosfoproteidů, nukleoproteidů, fosfolipidů, ATP, ADP uplatňuje se při metabolizmu bílkovin, tuků a cukrů, tvorbě vitamínu skupiny B
generativní části rostlin, zrniny, extrahované šroty a výlisky, krmiva živočišného původu, otruby, sladový květ, krmné kvasnice a další
Hořčík
Mg
nezbytný pro tvorbu kostí, snižuje srážlivost krve a brání vzniku trombózy, je součástí mnoha enzymů
hlavně zelená píce (hořčík je důležitý stavební prvek zeleného barviva – chlorofylu)
Draslík
důležitý pro udržení nitrobuněčného osmotického tlaku, acidobazické rovnováhy a přenos nervových vzruchů
většina objemných krmiv má přebytek draslíku (eliminace podáváním krmné soli)
Sodík
součástí tělních tekutin a trávicích šťáv, reguluje osmotický tlak, pomáhá udržovat správné pH a zúčastňuje se hospodaření s vodou
přirozené zdroje – krmiva živočišného původu, zrniny, extrahované šroty, řepa a mrkev
Chlór
Obsahují ho tkáně ledvin, plic, sleziny, krve, kůže a chrupavek zabezpečuje normální sekreci kyseliny solné v žaludku
přirozené zdroje – řepa, sladový květ, melasa, krmiva živočišného původu a zelená píce
Vápník
Ca
Fosfor
P
K
Na Cl 32
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
poruchy tvorby kostí (křivice, měknutí kostí), poporodní paréza, u rostoucích hříbat – slábnutí, křivení a záněty kostí, změny tvaru hlavy
pokles stravitelnosti, poruchy zdraví a užitkovosti, poruchy minerálního metabolizmu, nižší stravitelnost ostatních makro i mikroprvků
Záchova v dospělosti (500kg ž.hm.) 15 g/den Laktace 3.měsíc 42 g/den Růst 3.-6. měsíc 26 g/den 25.-36. měsíc 17g/den
poruchy tvorby kostí (křivice, měknutí kostí), poporodní paréza
narušení využitelnosti Ca, tvorba střevních kamenů, a zároveň pokud je snížený obsah Ca dochází k fibrózní degeneraci kostí (osteodystrofii)
záchova v dospělosti (500kg ž.hm.) 10 g/den Laktace 3.měsíc 19 g/den Růst 3.-6. měsíc 4 g/den 25.-36. měsíc 9 g/den
vznik tetanie (pastevní, stájová) – zvýšená neuromuskulární dráždivost
potlačuje efektivní metabolismus Ca, útlum CNS, vymizení reflexů a ochrnutí svalstva, průjmy, zpomalení střevní peristaltiky
Záchova v dospělosti (500kg ž.hm.) 25 g/den Laktace 3.měsíc 36 g/den Růst 3.-6. měsíc 10 g/den 25.-36. měsíc 23 g/den
při normální výživě se u hospodářských zvířat prakticky nevyskytuje, může vzniknout po nadměrném pocení a průjmech
působí diureticky, projevuje se útlumem srdeční činnosti a poruchami vegetativního nervstva
Záchova v dospělosti (500kg ž.hm.) 10 g/den Laktace 3.měsíc 14 g/den Růst 3.-6. měsíc 5 g/den 25.-36. měsíc 9 g/den
snížení příjmu krmiva a konverze živin, pokles osmotického tlaku a zmenšení objemu tělních tekutin, křeče, svalový třes, průjmy, snížení přírůstků a produkce mléka
poškození ledvin a jater, otoky a anemie, žíznivost, nechutenství, časté močení, průjem, zvýšení tělesné teploty, nervové poruchy
Záchova v dospělosti (500kg ž.hm.) 40 g/den Laktace 3.měsíc 45 g/den Růst 3.-6. měsíc 16 g/den 25.-36. měsíc 36 g/den
poruchy trávení bílkovin, inhibuje motilitu žaludku a posun zažitiny do střeva
okyselování organismu – metabolická acidóza
Záchova v dospělosti (500kg ž.hm.) 25 g/den Laktace 3.měsíc 55g/den Růst 3.-6. měsíc 34 g/den 25.-36. měsíc 27g/den
33
Tabulka mikroprvků NÁZEV
FUNKCE
VÝSKYT (typ krmiva)
Železo
Fe
součást hemoglobinu a respiračních enzymů, přenašečem kyslíku a napomáhá při přeměně živin v buňce
luční tráva, vojtěškové seno, kukuřičná siláž, sušené cukrovarské řízky, otruby, jádro
Měď
umožňuje přeměnu feritinu na transferitin složka řady enzymů stimuluje glykogenezi a lipogenezi nutná pro tvorbu pigmentů a keratinu
obiloviny, pšeničné otruby, sójový extrahovaný šrot, luštěniny, melasa, a motýlokvěté pícniny
Zinek
ovlivňuje metabolizmus bílkovin, sacharidů, některých hormonů a regulaci imunitního systému, je součástí molekuly inzulínu, má vliv na regeneraci epitelu a kůže
pšeničné otruby, zrniny a krmné kvasnice
Mangan
Mn
obsažen v játrech, ledvinách, lymfatických žlázách a pankreatu má kladný vliv na vývoj a rozmnožovací schopnost zvířat
rostlinná krmiva, extrahované šroty, sláma, pšeničné otruby
Cobalt
obsažen v játrech, ledvinách, kostech, štítné žláze a vaječnících zasahuje do metabolizmu bílkovin, cukrů a minerálních látek aktivátor některých enzymů součást vitamínu B12
rostlinná krmiva, především motýlokvěté pícniny
Selen
přítomen ve všech tkáních, především v játrech, ledvinách, srdci, slezině, plicích a v mozku podílí se na funkci celé řady enzymů spolu s vitamínem E se účastní syntézy koenzymu A
rostlinná krmiva
Jód
slouží k jodaci tyreoglobulinu a syntéze thyroidálních hormonů hormony štítné žlázy jsou nezbytné pro činnost nervové, reprodukční a dalších tkání
mořské řasy, seno, siláže, zelená píce a napájecí voda
Cu Zn
Co Se I 34
DÁVKOVÁNÍ
DEFICIT
PŘEBYTEK
80 – 100 mg/ 100kg ž.hm.
nedostatečná funkce enzymů dýchacího řetězce, snížený počet červených krvinek
postižení jater, ledvin, trávicího traktu a snížení imunity
10 – 15 mg/ 100kg ž.hm.
anemie, zpomalení růstu, pokles příjmu krmiva, úporné páchnoucí průjmy, dystrofické změny nervové tkáně a poruchy osifikace, generalizovaná osteochondróza
rozpad erytrocytů a následná hemoglobinemie a hemoglobinurie, provázená žloutenkou (ikterem), apatie
50 mg/ 100kg ž.hm
zpomalení růstu, šeroslepost, poruchy imunity, záněty kůže, špatné hojení ran a narušená osteogeneze, onemocnění epidermální vrstvy kůže
anemie a poruchy trávení
60 mg/ 100kg ž.hm
nedostatečná funkce enzymů, zpomalení růstu, abnormality kostí, zvýšené ukládání tuků, dystrofie varlat a vaječníků
zvracení, průjmy, pneumonie a patologické změny kostí a zubů
0.15 mg/ 100kg ž.hm
poklesu příjmu krmiva, hubnutí až kachexie, akobaltóza, hubnutí, apatie, hrubá matná srst a anemie
zpomalení růstu, poškození kostí a narušení plodnosti zvířat, potlačení stravitelnosti železa a vznik anemie
0.1 – 0.2 mg/ 100kg ž.hm
poškozování svalových buněk, nervového systému, jater a reprodukčních orgánů, snížení přírůstků, poruchy reprodukce, výskyt hemorhagického syndromu a myokarditid, svalová dystrofie
těžké poruchy CNS, paralýzy, poruchy příjmu krmiva a vypadávání srsti
0.3 mg/ 100kg ž.hm
hypofunkce štítné žlázy, endemická struma, snížení metabolizmu sacharidů, tuků a bílkovin a produkce tepla
slzení, rýma, kašel, zježená srst, horečka, dermatitida a může dojít i k úhynu
35
Charakteristika zdrojů minerálií a jejich funkcí v živočišném organismu: Vápník (Ca) Výskyt: kosti, zuby, buněčné membrány, tělní tekutiny Funkce v organismu: stavba kostry a zubů, činnost svalů a nervů, udržení neutrálního pH krve Zdroje: motýlokvěté pícniny, krmiva živočišného původu, luštěniny, krmné kvasnice Příznaky nedostatku: rachitida, osteomalacie, osteoporóza, snížení užitkovosti Fosfor (P) Výskyt: kosti, svaly, metabolismus bílkovin, syntéza složek mléka, vajec Funkce v organismu: stavba kostry a zubů, tvorba nukleových kyselin, pufrace krve Zdroje: zrniny, extrahované šroty, krmiva živočišného původu, pšeničné otruby Příznaky nedostatku: podobně jako vápník, poruchy reprodukce, snížená užitkovost Sodík (Na) Výskyt: krevní sérum, svaly, součást molekul bílkovin, mezibuněčné tekutiny Funkce v organismu: regulace osmotického tlaku krve, udržování acidobazické rovnováhy, tvorba tělních tekutin Zdroje: zrniny, extrahované šroty, řepa, mrkev, krevní a masokostní moučky Příznaky nedostatku: nechutenství, zhoršení využití bílkovin a energie krmiv, poruchy reprodukčních funkcí 36
Draslík (K) Výskyt: buněčná protoplasma, kostra Funkce v organismu: svalové kontrakce, ukládání glykogenu v játrech Zdroje: řepa, trávy, motýlokvěté, extrahované šroty, rybí moučka Příznaky nedostatku: zpravidla přebytek,při nedostatku dekalcifikace kostry, ztráty chlupů, zpomalení růstu, tetanické křeče
37
Hořčík (Mg) Výskyt: kostra Funkce v organismu: metabolismus sacharidů, aktivace enzymů Zdroje: olejniny, otruby, extrahované šroty Příznaky nedostatku: poruchy činnosti srdce, tetanické křeče Síra (S) Výskyt: tkáně, vlna, peří, aminokyseliny Funkce v organismu: součást některých esenciálních aminokyselin, hormonů, vitamínů Zdroje: řepa, brukvovité, slunečnice, extrahovaný šrot lněný, řepkový, kvasnice Příznaky nedostatku: nechutenství, zpomalená tvorba sirných aminokyselin Chlór (Cl) Výskyt: krevní plasma, ledviny, podkožní vazivo Funkce v organismu: osmotický tlak, aktivita enzymů, acidobazická rovnováha, součást kyseliny chlorovodíkové Zdroje: zelená píce, řepa, sladový květ, melasa, krmiva živočišného původu Příznaky nedostatku: zpravidla dostatek
38
Železo (Fe) Výskyt: krevní a svalová barviva Funkce v organismu: tvorba hemoglobinu a myoglobinu Zdroje: většina krmiv Příznaky nedostatku: anémie, u skotu přebytek Měď (Cu) Výskyt: vlna, kůže, játra Funkce v organismu: tvorba krve, kostí, enzymů Zdroje: obiloviny, luštěniny, krmiva živočišného původu, motýlokvěté pícniny Příznaky nedostatku: zpomalení růstu, nervové poruchy, při nadbytku otravy, anémie Zinek (Zn) Výskyt: kůže, vlna, játra, svaly, kostní tkáň Funkce v organismu: součást enzymů Zdroje: otruby, kvasnice, zelená píce Příznaky nedostatku: snížení plodnosti, parakeratóza Mangan (Mn) Výskyt: játra, ledviny, pankreas, kostra
39
Funkce v organismu: tkáňové dýchání, kostra, krev Zdroje: rostlinná krmiva, extrahované šroty, kvasnice, otruby Příznaky nedostatku: snížení plodnosti, zpomalení růstu Kobalt (Co) Výskyt: játra, ledviny, kostra Funkce v organismu: játra, pankreas Zdroje: rostlinná krmiva, zvláště motýlokvěté Příznaky nedostatku: zpomalení růstu, anémie Selen (Se) Výskyt: ve všech tělních orgánech a buňkách Funkce v organismu: oxidační vliv, reguluje utilizaci vitamínů A, E, K, C Zdroje: rostlinná krmiva Příznaky nedostatku: poruchy reprodukce, omezení růstu, svalová dystrofie Jód (I) Výskyt: štítná žláza Funkce v organismu: optimální funkce štítné žlázy Zdroje: zelená píce, semena zrnin, luštěniny Příznaky nedostatku: hypofunkce štítné žlázy, zpomalení růstu, snížená produkce mléka a vajec 40
Je známo, že deficit, stejně jako nadbytečný přívod minerálií mají prokazatelně negativní vliv na užitkovost zvířat a vlastnosti jejich produktů. Tak např. byl jednoznačně prokázán negativní vliv nedostatku a přebytku vápníku v krmné dávce na využití energie u dojnic. Doplnění vápníku a fosforu v jinak shodné krmné dávce zvýšilo dojivost o 18 % při současném zvýšení tučnosti mléka. Nadbytek vápníku v krmné dávce má negativní vliv na metabolismus dalších prvků zejména P, Mg, Fe, Zn, Cu, Mn, a zvyšuje požadavky na přívod uvedených minerálií. Také zastoupení krmné soli (NaCl) má opět, kromě jiných životně nezbytných funkcí, významný vliv na užitkovost dojnic: Skupina dojnic A B C
Doplněk Na v NaCl g/den 16,5 4,5 bez doplňku
Dojivost kg/den 18,2 15,5 13,4
Základní krmná dávka obsahovala 7,5 g Na. Po aplikaci NaCl se zvýšila tučnost mléka z 3,13 na 3,62 %. Nadbytek soli v krmných dávkách drůbeže má naopak negativní vliv na snášku, kvalitu skořápky, atd. Výrazný vliv na užitkovost zvířat a jejich zdravotní stav mají nejen makro ale i mikroelementy.
41
Souhrn nejdůležitějšího učiva: • Živiny jsou látky, které zvíře přijímá prostřednictvím krmiv a jsou nezbytné pro živočišný organismus k zajištění všech životních procesů. Plní v živočišném organismu funkci stavební, energetickou a biokatalytickou. • Podle chemické povahy známe živiny organické (dusíkaté látky, cukry, tuky a vitamíny) a anorganické ( kyslík, vodu a minerální látky). • Funkce bílkovin je v krmných dávkách hospodářských zvířat nezastupitelná. Stavební kameny bílkovin jsou aminokyseliny, které rozdělujeme na esenciální (nepostradatelné) a neesenciální (postradatelné) • BHB – biologická hodnota bílkovin charakterizuje zastoupení jednotlivých aminokyselin v bílkovině. • Sacharidy mají důležitou biologickou funkci, a to především energetickou. V krmivech jsou obsaženy monosacharidy, disacharidy a polysacharidy. • Vlákninu nelze chemicky přesně definovat, její funkce ve výživě zvířat je nezastupitelná. • K energetickým živinám patří organické kyseliny, jsou využívány jako energetické zdroje, zejména přežvýkavci. • Lipidy patří mezi nejkoncentrovanější zdroj energie. V živočišném organismu je tuk zásobní, buněčný a orgánový. • Vitamíny jsou neenergetické živiny, které do organismu vstupují především s krmivy nebo jsou syntetizovány přímo v těle zvířat. Dělí se na vitamíny rozpustné v tucích nebo ve vodě. • Voda je základní neenergetická živina, s níž jsou spojeny všechny životní projevy. V živočišném organismu se nachází voda nitrobuněčná a mezibuněčná. • Minerální látky mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů. Dělíme je na makroelementy a mikroelementy.
42
Kontrolní otázky: 1. J aké chemické prvky a sloučeniny obsahuje rostlinný a živočišný organismus? 2. Jaké funkce mohou plnit živiny v živočišném organismu? 3. Vyjmenuj organické živiny. 4. Uveď nejméně tři zástupce esenciálních aminokyselin a neesenciálních aminokyselin. 5. Vyložte význam sacharidů ve výživě hospodářských zvířat. 6. Který ze sacharidů je velmi důležitým ukazatelem při hodnocení metabolického stavu zvířat? 7. Popiš jakým způsobem je trávena celulóza u přežvýkavců? 8. Jaké jsou funkce vlákniny ve výživě zvířat? 9. Vyložte význam tuků ve výživě hospodářských zvířat. 10. Vyložte význam vitamínu ve výživě hospodářských zvířat. 11. Vyjmenuj anorganické živiny. 12. Vyložte význam vody pro živočišný organismus. 13. Vyložte obecně význam minerálních látek pro živočišný organismus. 14. Charakterizujte vápník, fosfor, hořčík. 15. Charakterizujte síru a chlór. 16. Definujte pojmy: živiny, bezdusíkaté látky výtažkové, esenciální aminokyseliny, neesenciální aminokyseliny, polysacharidy, celulóza, vláknina, lipofilní vitamíny, hydrofilní vitamíny, hypovitaminóza, avitaminóza, hypervitaminóza, makroelementy, mikroelementy.
43
44
3. Metabolismus živin a energie 3.1. Proces látkového a energetického metabolismu
Proces látkového styku zvířete s vnějším světem označujeme jako přeměnu látek či látkový metabolismus. Na metabolismus látkový je zákonitě vázán metabolismus energie. Proces látkové a energetické přeměny můžeme rozdělit na několik úseků: •p říjem krmiva • t rávení • v střebávání (resorpce) • i ntermediální metabolismus • v ylučování •P říjem krmiva je ovlivňován nejen druhem a věkem hospodářských zvířat, ale i mnoha dalšími faktory (druhy krmiva, jeho kvalita, pravidelnost krmení, sled podávaných krmiv, mikroklima stáje, způsob podávání a úprava krmiv). Všechny tyto faktory působí na množství přijatého krmiva, na rychlost příjmu i na průběh trávení a dalších metabolických procesů. •T rávení je složitý fyzikálně chemický proces, jehož cílem je uvolnit z krmiva látky využitelné pro organismus – živiny. O tom, kolik živin zvíře z krmiva získá, rozhoduje stravitelnost krmiva. • Měřítkem stravitelnosti je koeficient stravitelnosti, který se dá stanovit tzv. bilanční metodou nebo laboratorně. Při bilanční metodě se zvířeti předkládá krmivo se známým obsahem živin a stejně přesně se zjišťuje množství živin, které zůstaly ve výkalech. Z rozdílu obsahu živin v krmivu a ve výkalech se vyčíslí stravitelné živiny. Koeficient bilanční stravitelnosti (%) = živina v krmivu – živina ve výkalech x 100 živina krmiva • Vstřebávání živin je přechod jednoduchých látek do krve nebo do mízy. Hlavním místem vstřebávání je tenké střevo. Rychlost vstřebávání je ovlivněna mnoha fyzikálně chemickými činiteli i věkem zvířat. • Intermediální metabolismus je fází látkového metabolismu, při které jsou vstřebávané živiny krví a mízou přiváděny ke tkáním a jednotlivým 45
buňkám, kde jsou použity k výstavbě těla, k tvorbě živočišných produktů nebo k tvorbě energie potřebné pro průběh životních pochodů. • Vylučování zplodin látkové přeměny do vnějšího prostředí je posledním článkem metabolismu. Podílí se na něm močové ústrojí, ústrojí dýchací a ústrojí trávicí. 3.1.1. Metabolismus dusíkatých látek Bílkoviny – proteiny jsou v žaludku a na začátku tenkého střeva rozštěpeny na oligopeptidy s krátkým řetězcem a na volné aminokyseliny. Štěpení způsobují enzymy zažívacího traktu. Po rozštěpení jsou aminokyseliny absorbovány a následně dopravovány krví nebo lymfou do jater. Tam mohou nastat následující situace: a) syntéza bílkovin b) desaminace – čpavek se vyloučí jako močovina močí, bezdusíkatá frakce se oxiduje anebo se z ní tvoří cukry c) aminokyseliny se krví dopraví do svalů a tam dojde k syntéze bílkovin, odštěpení čpavku a bezdusíkatá frakce se oxiduje. Stav přeměny bílkovin v organismu se určuje dusíkovou bilancí, tj. porovnáním množství dusíku přijatého s množstvím dusíku vylučovaného. Převažuje-li příjem dusíku nad jeho výdejem, je dusíková bilance kladná (pozitivní), převažuje-li výdej dusíku nad jeho příjmem, vzniká dusíková bilance záporná (negativní). Pro dospělá zvířata, která ukončila růst, je charakteristická rovnovážná dusíková bilance (množství dusíku přijatého se rovná množství dusíku vyloučeného), u mladých rostoucích zvířat dochází ke kladné dusíkové bilanci. Záporná dusíková bilance je nežádoucí a vyskytuje se pouze u zvířat nemocných nebo přestárlých. 3.1.2. Metabolismus sacharidů U monogastrických zvířat se polysacharidy a disacharidy štěpí na jednoduché cukry, které se vstřebávají do krve. U přežvýkavců je značná část sacharidů mikrobiálně zkvašována na těkavé mastné kyseliny, které se stávají hlavním zdrojem energie. Asi 65 % mastných kyselin tvoří kyselina octová, která vzniká při štěpení polysacharidů. Část sacharidů, která není v bachoru mikrobiálně zkvašena, postupuje do slezu a dále do tenkého střeva, kde se enzymaticky, podobně jako u mono46
gastrických zvířat, štěpí na jednoduché cukry a vstřebává do krve. Určitá část vstřebaných cukrů (asi 0,1 %) zůstává v krvi. Tento cukr, převážně glukóza, slouží jako pohotový zdroj energie. Přebývající glukóza se přetváří na živočišný škrob (glykogen), který se shromažďuje v játrech a ve svalovině. Glykogen může poměrně snadno přecházet v glukózu, takže její úbytek z krve je rychle doplňován. Pokud jsou zásobárny glykogenu (játra a svalovina) naplněny, přetvářejí se cukry v tuky. 3.1.3. Metabolismus lipidů Tuky se v trávicím ústrojí rozkládají na glycerol a mastné kyseliny. Glycerol se absorbuje snadno, neboť je ve vodě rozpustný. Mastné kyseliny se vstřebávají s pomocí žluči. Ihned po vstřebání nastává zpětná syntéza1 tuku, který označujeme jako tuk neutrální. Určitá část tuku může procházet střevní stěnou ve formě nepatrných částic (chylomikronů) beze změny. Většina tuků se dostává do mízy (asi 70 %), menší část (30 %) přechází do jater. V játrech se část tuků ukládá, hlavně ve formě fosfolipidů. Tuk slouží v těle jako vydatný zdroj energie. Při jeho disimilaci vzniká opět glycerol a mastné kyseliny. Glycerol a mastné kyseliny se štěpí za současného uvolnění energie až na CO2 a H2O. 3.1.4. Metabolismus vitaminů Metabolismus vitamínů je značně složitý. Souvisí to s jejich poměrně vysokým počtem, s jejich různorodým složením i různými úkoly v látkovém metabolismu. Zvířata přijímají vitamíny v krmivech. Při průchodu trávicí trubicí podléhají některé vitamíny změnám. Hlavním místem vstřebávání je tenké střevo. V metabolismu vitamínů mají význačnou úlohu játra, v nichž probíhá aktivace vitamínů (přetváření β-karotenu na vitamín A) a která zajišťují jejich rozdělování orgánům, které je potřebují ke své normální funkci, i jejich ukládání. Potřeba vitamínů je závislá na úrovni látkového metabolismu. Fyziologicky náročné stavy – špičková užitkovost, vysoká gravidita, laktace – jsou spojeny se zvýšenou spotřebou vitamínů. 1
Syntéza – slučování, chemický pochod, při kterém se dvě nebo více látek slučují v jednu.
47
3.1.5. Metabolismus energie Látkový metabolismus probíhá souběžně s metabolismem energie. Energetické živiny (cukry, tuky, organické kyseliny) jsou nositeli potenciální (skryté) energie, která se v těle zvířat uvolňuje oxidací a přeměňuje se na: • energii tepelnou – tvoří největší podíl, až 75 %; využívá se k udržení stálé tělesné teploty; z velké části je energií odpadní a musí být z těla odstraněna; • energii mechanickou, která umožňuje svalovou činnost • energii chemickou, obsaženou v produktech hospodářských zvířat. Celkovou energii krmiva neboli jeho spalné teplo označujeme jako brutto energii nebo hrubou energii. Část této energie odchází z těla vázána v nestravitelných složkách krmiva (ve výkalech). Zbytek tvoří energie stravitelných živin – stravitelná energie. Odečteme-li od stravitelné energie energii plynů a moči, zůstává podíl energie, který zvíře využije pro vlastní metabolické procesy – energie metabolizovatelná. Část metabolizovatelné energie se mění na teplo, zbývající část se využívá k produkci – energie produkční neboli netto energie. 3.1.6. Metabolismus vody Voda ve formě nápoje nebo voda vegetační (obsažená v krmivech) prochází poměrně rychle trávicí trubicí. Vstřebávání vody probíhá v tenkém střevě, u přežvýkavců v předžaludcích. Voda z trávicího ústrojí se dostává do krve, jen malá část do mízy. Odtud pak přechází do vmezeřené tkáně a do buněk. Podle funkce se voda dělí na: 1. vodu cirkulační (v krevní plazmě) 2. vodu intersticiální (vmezeřenou), obsaženou v mezibuněčné hmotě 3. vodu intercelulární, která je součástí protoplazmy živých buněk Z těla se voda vylučuje ledvinami (močí), výkaly, plícemi, kůží a živočišnými produkty. Hlavním orgánem, který se podílí na hospodaření s vodou, jsou ledviny. Vyloučí poměrně rychle případné přebytky vody, a naopak při nedostatku vody vylučování omezují. 48
3.1.7. Metabolismus minerálních látek Vstřebávání minerálních látek probíhá převážně v tenkém střevě, u přežvýkavců také v předžaludcích. Pouze některé prvky se ve větší míře vstřebávají i v jiných úsecích trávicí trubice (např. fosfor se vstřebává v žaludku, sodík, draslík a chlór v tlustém střevě). Vstřebávání je v některých případech podmíněno i přítomností vitamínů (např. vitamín D se účastní vstřebávání vápníku a fosforu). Celý metabolismus minerálních látek je značně ovlivňován i vzájemnými vztahy mezi jednotlivými prvky. Využití minerálních látek v těle je velmi široké. Organismus si u většiny prvků vytváří určité rezervy, které může podle potřeby včas uvolnit. Minerální látky jsou vylučovány ledvinami, trávicími šťávami, tuhými výkaly, kůží a živočnými produkty. Např. dojnice při dojivosti 5 000 litrů vyloučí za období laktace pouze mlékem přibližně 6 kg vápníku a 5 kg fosforu, nosnice vyloučí každým vajíčkem 2 g vápníku, tj. ročně kolem 500 g atd.
49
Souhrn nejdůležitějšího učiva: • Proces látkové a energetické přeměny se skládá z těchto úseků: příjem krmiva, trávení, vstřebávání (resorpce), intermediální metabolismus, vylučování. • Měřítkem stravitelnosti je koeficient stravitelnosti. Z rozdílu obsahu živin v krmivu a ve výkalech se vyčíslí stravitelné živiny. • Jaký je vzorec pro bilanční koeficient stravitelnosti? • Bílkoviny jsou v žaludku a na začátku tenkého střeva rozštěpeny na oligopeptidy s krátkým řetězcem a na volné aminokyseliny. Po rozštěpení jsou aminokyseliny absorbovány a následně dopravovány krví nebo lymfou do jater. • U monogastrických zvířat se polysacharidy a disacharidy štěpí na jednoduché cukry, které se vstřebávají do krve. U přežvýkavců je značná část sacharidů mikrobiálně zkvašována na těkavé mastné kyseliny, které se stávají hlavním zdrojem energie. • Tuky se v trávicím ústrojí rozkládají na glycerol a mastné kyseliny. Glycerol se absorbuje snadno, neboť je ve vodě rozpustný. Mastné kyseliny se vstřebávají s pomocí žluči. • Metabolismus vitamínů je značně složitý. Souvisí to s jejich poměrně vysokým počtem, s jejich různorodým složením i různými úkoly v látkovém metabolismu. • Energetické živiny jsou nositeli skryté energie, která se v těle zvířat uvolňuje oxidací a přeměňuje se na energii: tepelnou, mechanickou, chemickou. • Podle funkce se voda dělí na: cirkulační (v krevní plazmě), intersticiální (vmezeřenou), intercelulární. • Vstřebávání minerálních látek probíhá převážně v tenkém střevě, u přežvýkavců také v předžaludcích. • Organismus si u většiny minerálních prvků vytváří určité rezervy, které může podle potřeby včas uvolnit.
50
Kontrolní otázky: 1. Popiš proces látkové a energetické přeměny. 2. Vysvětlete princip metabolismu dusíkatých látek. 3. Vysvětlete princip metabolismu sacharidů. 4. Vysvětlete princip metabolismu lipidů. 5. Vysvětlete princip metabolismu vitamínů. 6. Vysvětlete princip metabolismu energie. 7. Vysvětlete princip metabolismu vody. 8. Vysvětlete princip metabolismu minerálních látek.
51
52
4. Krmiva Z hlediska racionální výživy zvířat je nutná podrobná znalost jednotlivých krmiv. Tyto informace lze nejpřesněji získat analytickým rozborem krmiva. Z ekonomického i časového hlediska nelze použitá krmiva vždy podrobit komplexní analýze, proto v praxi se při rutinním sestavování krmných dávek a krmných směsí využívají katalogové hodnoty, které reprezentují průměrné hodnoty živin v jednotlivých krmivech. V České republice lze pokládat za nejobsáhlejší Katalog krmiv (tabulky výživné hodnoty krmiv) autorů Zeman a kol. (1995). V katalogu je soustředěna živinová databáze u více než 5240 druhů krmiv. Nauka o krmivech se zabývá problematikou krmiv v nejširším pojetí: • studuje chemické složení jednotlivých krmiv, • zabývá se vhodností použití jednotlivých druhů krmiv z hlediska výživy zvířat, • studuje obsah a stravitelnost živin a energie v jednotlivých krmivech, • zabývá se produkční účinností jednotlivých krmiv, • studuje zdravotní a dietetické vlastnosti jednotlivých krmiv. Definice krmiv Krmiva jsou produkty minerálního, rostlinného nebo živočišného původu a jejich průmyslového zpracování, jakož i jednotlivé organické a anorganické látky (krmné suroviny), popř. směsi s přidáním doplňkových látek, které jsou vhodné a určené pro výživu zvířat. Používaná krmiva uhrazují denní potřebu živin (záchovnou a produkční), jsou nezbytná k zachování života zvířat, k tvorbě živočišných produktů, jsou zdrojem energie a síly. Krmiva musí být zdravotně nezávadná, nesmí být toxická a působit rušivě na trávicí procesy, zanechávat rezidua ve tkáních nebo v živočišných produktech.
4.1. Rozdělení krmiv
Krmiva zpravidla dělíme podle těchto hledisek: a) p odle původu • krmiva rostlinného původu (např. zelená píce, okopaniny) • krmiva živočišného původu (mléko, rybí moučka) 53
• krmiva minerálního původu (krmná sůl, vápenec) • krmiva mikrobiálního původu (kvasničná bílkovina) • krmiva syntetického původu (močovina) b) p odle koncentrace stravitelných živin • krmiva koncentrovaná neboli jadrná (zrniny) • krmiva objemná (zelená píce, seno) c) p odle poměru energie a dusíkatých látek • krmiva bílkovinná (zelená vojtěška, sójové pokrutiny) • krmiva polobílkovinná (luční porost) • krmiva glycidová (okopaniny) d) p odle podílu vody • krmiva šťavnatá (zelená píce) • krmiva suchá (seno) • vodnatá (pivovarské mláto) e) p odle místa výroby • krmiva statková (zelená píce) • krmiva nakupovaná či obchodní (průmyslové krmné zbytky)
4.2. Charakteristika krmiv 4.2.1. Krmiva rostlinného původu Tato krmiva se získávají jednak ze zemědělské prvovýroby, jednak z některých průmyslových odvětví, jež zpracovávají suroviny rostlinného původu. 4.2.1.1. Objemná krmiva Objemná krmiva dělíme v závislosti na jejich charakteristických vlastnostech do tří základních skupin na šťavnatá, suchá a vodnatá. 4.2.1.1.1. Objemná krmiva šťavnatá Vyznačují se obsahem sušiny od 10 do 50 %, nízkou až průměrnou koncentrací živin, průměrnou výživnou hodnotou, která je velmi ovlivněna 54
vegetačním stadiem v době sklizně, počasím, agrotechnickými a technologickým faktory. Patří sem zelená píce, siláže, okopaniny, pastevní porost, atd. Zelená píce Zelená píce je nejpřirozenějším zdrojem živin pro hospodářská zvířata. Ve výživě zvířat se používá v čerstvém nebo konzervovaném stavu. Obsah živin závisí na vegetační fázi v době sklizně. Optimální obsah živin má zelená píce v době na začátku květu (jeteloviny) nebo na začátku metání (trávy). Stravitelnost živin je v zelené píci poměrně vysoká. Dusíkaté látky jsou tvořeny bílkovinami a dusíkatými látkami nebílkovinnými (NPN). Obsah tuku je nízký 0,3-0,8 %. Bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV – cukry, škroby, organický zbytek) jsou obsaženy ve formě jednoduchých cukrů, škrobů, pentozanů, pektinů a organických kyselin. Obsah vlákniny se stárnutím zelené píce zvyšuje, což nepříznivě ovlivňuje stravitelnost všech živin i chutnost krmiva. V závislosti na vegetační fázi v době sklizně obsah vlákniny kolísá od 1,5-9 %. Minerálních látek obsahuje zelená píce 1,5-2 %. Podíl jednotlivých prvků závisí na druhu píce, půdě či hnojení. Z makroprvků obsahuje Ca, P a vyšší množství draslíku. Trávy a mokřadní rostliny obsahují vyšší množství křemíku. V zelené píci je vysoký obsah karotenů, z ostatních vitamínů obsahuje vitamíny skupiny B, vitamín E a K. Většina druhů zelené píce má obvykle užší poměr živin (anorganických a stavebních) než požaduje krmná norma. Z tohoto důvodu je nutno zelenou píci v krmných dávkách skotu doplňovat krmivem se širším poměrem živin (kukuřičná siláž, obilní šroty). Tab.: Orientační dávky zelené píce na ks/den v kg Skot Koně Prasata
Dojnice 20-40
Mladý chovný 5-15
Výkrm 5-15
Plemenný býk 10-15
Klisna 15-20
Mladí chovní 8-20
Tažní 10-25
Hřebec 10-15
Prasnice 4-12
Mladá chovná 2-8
Výkrm 1-3
Plemenný kanec 5-13 55
Jadrná krmiva 56
Sklizeň jetelotravní směsky na senáž
Horizontální míchací krmný vůz s tříšnekovým míchacím systémem a řezacím zařízením pro homogenní zamíchání 57
Zelenou píci je možné rozdělit na: • pastevní a luční porosty, • pícniny na orné půdě • skrojky, chrásty a natě 1. Pastevní a luční porosty. Ve výrobním typu bramborářském a horském mají velký význam. V pastevních a lučních porostech jsou zastoupeny hodnotné i méně hodnotné trávy, jeteloviny a byliny. Jejich výživná hodnota závisí na zastoupení jednotlivých složek. Vyšší podíl jetelovin zvyšuje obsah dusíkatých látek, vyšší podíl trav zase jejich energetickou hodnotu. Pastevní porosty jsou nejpřirozenějším krmivem pro skot. Luční porosty jsou hodnotným krmivem pro skot, ovce, kozy a koně. Luční porost se sklízí v době, kdy většina trav je ve vegetační fázi metání a rané trávy jsou na začátku květu (více v kapitole TTP). 2. Pícniny na orné půdě. Do této skupiny krmiv zařazujeme: jeteloviny, jetelotravní směsky, obilniny, luskoviny, luskovinoobilní směsky, krmná kapusta, atd. Vojtěška je pro výživu zvířat jednou z nejlepších pícnin. Obsahuje dusíkaté látky 25-26 % v období butonizace a se stářím porostu hodnota klesá až na 15 %. Při sklizni vojtěšky na píci můžeme počítat v kukuřičné výrobní oblasti se 3-4 sečemi do roka. K rychlému snižování stravitelnosti živin dochází v období květu vojtěšky, zvyšuje se obsah vlákniny (hlavně v lodyhách). Pro přežvýkavce je nejvhodnější sklízet vojtěšku v období květu. Vojtěška je píce vhodná k výrobě senáže i sena. Jetel se pěstuje především ve výrobní oblasti bramborářské, obsah dusíkatých látek je nižší než u vojtěšky 16-17 %, obsahuje méně vlákniny, více sacharidů a je stravitelnější než vojtěška. Nejvyšší množství živin poskytuje zvířatům jetel na začátku květu. Z jetelotravních směsek zaujímají rozhodující plochu směsky trav s jetelem lučním. V podmínkách kde se pěstuje vojtěška, se využívají vojtěškotravní směsky, které poskytují dobré výnosy píce pouze v prvním roce. Výživná hodnota směsek závisí na zastoupení jednotlivých pícnin a vegetační fázi v době sklizně, která se řídí podle vegetační fáze převládající pícniny. 58
Výhodou pěstování směsek je zastoupení rostlin dodávajících zvířatům jak dusíkaté látky, tak i sacharidy. Obiloviny k zajištění výživy přežvýkavců je možné využít obiloviny pěstované na zelené krmení. Ke krmení se pěstují obiloviny, které vytvářejí větší listovou plochu a stonky dřevnatí pomalu. V čistých kulturách se využívá: žito, oves, pšenice, tritikale a ječmen. Luskoviny a luskovinoobilní směsky. V závislosti na době pěstování a využití orné půdy se luskoviny pěstují na zelené krmení ve směsích s obilovinami. Luskovinoobilní směsky se rozdělují na ozimé, jarní, letní, strniskové a podsevové. Pro ozimé směsky se používá nejčastěji žito, pšenice a vikev. V jarních a letních luskovinoobilních směskách se vysévá oves, peluška, vikev, hrách a bob. Výživná hodnota je závislá na poměru jednotlivých pícnin, luskoviny jsou zdrojem dusíkatých látek s nízkým obsahem sacharidů, obiloviny především zdrojem sacharidů. Nevýhodou pěstování samotných luskovin (hrachu, vikve) je poléhavost porostů. Sklizeň luskovin se provádí od začátku květu až do tvorby prvních lusků. Luskoviny zkrmované ve větších dávkách vyvolávají u zvířat poruchy (nadýmání, koliky) v důsledku přítomnosti hořkých látek. Krmná kapusta Krmná kapusta poskytuje i v méně příznivých klimatických podmínkách vysoký výnos zelené hmoty (výnosy jsou 40 až 80 t.ha-1 podle délky vegetační doby a úrovně technologie výroby). Protože snáší mráz až -10 °C, prodlužuje dobu krmení zelenou pící až do listopadu a prosince. 3. Skrojky, chrásty, natě Skrojky i chrást řepy obsahují značné množství draslíku a kyseliny šťavelové, velmi často bývají znečištěny zeminou. Z těchto důvodů je třeba zařazovat tato krmiva do krmných dávek skotu omezeně. Jejich nepříznivé dietetické vlastnosti způsobují u zvířat průjmová onemocnění. Skrojky jsou chutné krmivo, ke krmení se používají čerstvé nebo silážované. Nejlépe se využívají u dojnic (20-25 kg denně), neboť příznivě ovlivňují mléčnou užitkovost, ale působí negativně na jakost mléka. Nepříznivý účinek draslíku je možné eliminovat přídavkem sodíku ve formě krmné 59
soli, přebytek solí kyseliny šťavelové pak neutralizovat zvýšeným přívodem vápenatých minerálních krmiv. Chrásty a natě, pro krmné účely lze příležitostně využít chrást z krmné řepy sazečky určené k produkci semene, čekankový chrást a natě z mrkve, brambor, topinambur, apod. Silážovaná krmiva Siláž je šťavnatá objemná píce konzervovaná kyselinami vznikajícími v silážované hmotě činností bakterií, především bakterií mléčného kvašení. Kukuřičná siláž je typické sacharidové krmivo, používané jako základní krmivo pro celoroční krmení skotu. Použitím dělené sklizně kukuřice je možné vyrobit tyto silážované produkty: silážovanou drť zrna se sušinou silážovanou drť palic se sušinou (CCM) silážovanou drť palic a listenů (LKS) siláž z celých rostlin kukuřice
70 % 55-70 % 45-60 % 25-35 %
s obsahem vlákniny 2-3 % s obsahem vlákniny 3-5 % s obsahem vlákniny 7-10 % s obsahem vlákniny 10-15 %
Obsah živin ve výsledném produktu kolísá v závislosti na obsahu vlákniny ve sklizené hmotě. Obsah vlákniny ovlivňuje celkovou výživnou hodnotu, ale i stravitelnost živin krmné dávky. Tyto silážované produkty dělené sklizně je možné využít ve výživě skotu, některé produkty i ve výživě prasat. Silážování a senážování ovsa V méně vhodných klimatických podmínkách je možno pěstovat místo kukuřice oves, který se ve formě siláže nebo senáže zařazuje do krmných dávek skotu jako glycidová složka. Nejvhodnější vegetační fází pro sklizeň a konzervaci ovsa je stadium plné mléčné až voskové zralosti zrna. Rozhodující vliv na průběh fermentačního procesu má obsah sušiny. Vhodnější než silážování je senážování ovsa (nechá se na pokose zavadnout) při průměrném obsahu sušiny 35 %. Vojtěškové, jetelové a travní siláže Víceleté pícniny jsou těžko silážovatelné a jejich silážování v čerstvém stavu je velmi obtížné. Téměř 95 % těchto porostů se za účelem silážování 60
sklízí se zavadáním. Pokud se sklízí píce alespoň s částečným zavadáním a u výsledného produktu vzniklého fermentací se dosáhne sušiny ideálně mezi 35 a 45 %, v praxi se takto vzniklá siláž označuje jako „senáž“. Ve vědecké a odborné literatuře se však slovo „senáž“ nepoužívá. Pokud je třeba blíže specifikovat, o jaký druh siláže se jedná, označí se jako „siláž o vyšší sušině“. Bez zavadání, tj. při sklizni tzv. „na přímo“, je téměř nemožné dosáhnout u těchto pícnin minimální sušiny, která je potřebná pro optimální průběh fermentačních procesů (nejméně 30 %), a lze říci, že výbornou kvalitu siláže nelze při nižších sušinách získat ani s použitím absorbentů a různých biologických či chemických aditiv. U víceletých pícnin je rozhodujícím faktorem pro určení doby sklizně ke konzervaci silážováním nebo senážováním vegetační stadium. Při stárnutí porostu vojtěšky, jetele nebo travního porostu neúměrně vzrůstá obsah
Sklizeň kukuřice na CCM (corn cob mix) 61
vlákniny a klesá obsah dusíkatých látek, a tím se značně zhoršuje výživná hodnota. Nejvhodnější doba sklizně vojtěšky na senáž je těsně před květem, u jetele je to začátek květu a u travních porostů fáze metání. Okopaniny jsou šťavnatá glycidová krmiva s nízkým obsahem vlákniny, a proto velmi dobře stravitelná. Ke krmným účelům se používají hlavně brambory, krmná řepa, cukrovka a krmná mrkev. Poskytují energetické živiny (cukry, škroby), které se jako zásobní látky ukládají ve zdužnatělých rostlinných orgánech (především v bulvách a hlízách). Obsah dusíkatých látek je nízký, ale vyznačují se vysokou biologickou hodnotou. Z minerálních látek obsahují okopaniny převážně draslík. Obsah vápníku, fosforu i sodíku je nízký. Okopaniny se zkrmují buď přímo nebo se silážují, paří, popř. suší. Před zkrmováním je nutné okopaniny řezat nebo krouhat, neboť neupravené jsou špatně přijímány (skot, prasata) a způsobují otlaky dásní. 4.2.1.1.2. Objemná krmiva suchá Skupinu suchých objemných krmiv charakterizují tyto vlastnosti: vysoký obsah sušiny nad 85,9 %, vyšší (30-35 %) nebo průměrný (20-26 %) obsah vlákniny a tím i průměrnou, resp. nižší stravitelnost organických živin. K suchým objemným krmivům rostlinného původu řadíme: seno, slámu, atd. Tato krmiva se využívají ve výživě přežvýkavců a koní. Seno Seno je zelená píce konzervovaná přirozeným sušením nebo dosoušením. Seno rozdělujeme podle druhu pícniny, ze které se vyrábí na: luční, jetelové, vojtěškové, jetelotravní a vojtěškotravní. Výživná hodnota sena kolísá v závislosti na vegetační fázi v době sklizně, povětrnostních podmínkách, popřípadě způsobu dosoušení či sušení. Sušením se ničí vitamín C a snižuje se obsah ß-karotenu. Seno můžeme zkrmovat za 4-6 týdnů po sklizni. Luční seno má rozdílnou výživnou hodnotu. Podle obsahu dusíkatých látek a vlákniny se rozděluje do čtyř skupin: výborné, velmi dobré, dobré a podřadné. Seno výborné jakosti zkrmujeme přednostně mladým a chovným zvířatům, velmi dobré dojnicím, dobré a podřadné skotu ve výkrmu. Kvalitní seno má velmi příznivé dietetické účinky. 62
Vojtěškové seno obsahuje ze všech druhů sen nejvíce dusíkatých látek a vápníku. Má horší dietetické vlastnosti než luční seno, proto se zkrmuje v menších dávkách. Jetelové seno má rovněž horší dietetické vlastnosti než luční seno. Vyšší dávky zhoršují střevní peristaltiku a působí zažívací problémy. Tab.: Průměrný obsah sušiny a dusíkatých látek u různých druhů sena Druh sena Luční Jetelové Vojtěškové
Sušina % 86 84,5 84,5
NL % 7,4 12,2 14,8
Tab.: Orientační dávkování sena v kg/ks a den Skot Luční Vojtěškové, jetelové Koně Luční Vojtěškové, jetelové
Dojnice 3-10
Mladý chovný Výkrm Býk 3-5 3-10 3-10
2-8
3-5
Klisna 3-10
Mladí chovní Tažní Hřebec 0,5-5 3-10 3-10
2-7
0,3-4
3-10
2-8
3-10
2-8
Sláma Sláma je objemné krmivo s vysokým obsahem vlákniny. Obsah minerálních látek má nízký, obsah vitamínů zanedbatelný. Ke krmení se používá hlavně sláma obilnin (nejhodnotnější je sláma ječná a ovesná). Používá se především k mechanickému dosycení přežvýkavců a koní. Její vzhled je závislý nejen na způsobu sklizně, ale i na uložení. Barva kvalitní slámy je světle žlutá, tmavší barvu má sláma špatně uložená nebo sklizená za nepříznivého počasí. Její vůně je typicky slamnatá (chlebová), nemá být zatuchlá, plesnivá nebo dokonce hnilobná. Smí mít maximální vlhkost 17 % a obsahovat nejvýše 5 % nečistot. 63
4.2.1.1.3. Objemná krmiva vodnatá Mají nízký obsah sušiny, nižší koncentraci živin a tím i nižší výživnou hodnotu. Do krmných dávek přežvýkavců se používají pouze v omezeném množství, neboť vedou k naředění celé krmné dávky. Mezi krmiva, která řadíme do této skupiny, patří: lihovarské výpalky, pivovarské mláto, čerstvé cukrovarské řízky. Lihovarské výpalky jsou odpadem po oddestilování lihu z brambor, obilnin, cukrovky nebo melasy. Dusíkaté látky mají vysokou biologickou hodnotu důsledkem přítomnosti kvasinek. Zkrmují se čerstvé, ještě teplé, dojnicím nebo skotu ve výkrmu v množství 30 kg na ks a den. Pravidelné podávání ovlivňuje pozitivně produkci mléka u dojnic i přírůstky ve výkrmu skotu. Využití je omezené. Pivovarské mláto je zbytek po vyslazení rozdrceného sladu při výrobě piva, obsahuje menší množství živin, z vitamínů jsou přítomny vitamín E a skupina vitamínů B. Zkrmuje se dojnicím v denní dávce 15-20 kg/ks a den. Cukrovarské řízky jsou odpadem při výrobě cukru z cukrovky. V čerstvém stavu jsou vhodným krmivem pro dojnice i výkrm skotu v denních dávkách 20-25 kg. Často se silážují a mohou se i sušit. Sušení však vyžaduje vysoké náklady na sušicí média. 4.2.1.2. Jadrná krmiva Jadrná (koncentrovaná) krmiva se vyznačují vysokou koncentrací živin a energie, nízkým obsahem vlákniny a vysokou stravitelností. Doplňují obsah dusíkatých látek a energie v krmných dávkách složených z objemných krmiv, pro doplnění chybějících živin a energie, především pro tvorbu produkce u přežvýkavců a u koní. Pro výživu prasat se jich využívá jako součást kompletních krmných směsí. Do skupiny obilovin je možno zařadit: zrna obilovin, semena luskovin a olejnin. 4.2.1.2.1 Obiloviny Obiloviny jsou zdrojem energetických živin, zastoupení škrobu je asi 55-70 %. Obsah dusíkatých látek je nižší (10-12 %), s nižší biologickou hodnotou bílkovin (s nedostatkem lyzinu a methioninu). Mají nízký obsah minerálních látek, zejména vápníku, obsah fosforu a draslíku je vysoký. Z vitamínů obsahují vitamíny skupiny B, vitamíny E, obsah dalších vitamínů je nízký. 64
Oves obsahuje vysoké procento vlákniny (9-16 %), která je soustředěna především v obalových vrstvách zrna. Má poměrně vysoký obsah tuku (4-5 %). Stravitelnost živin je nižší než u ostatních obilovin. Vyznačuje se příznivým dietetickým působením. Oves je specifickým krmivem pro koně. Pšenice má ze všech obilovin nejvyšší obsah dusíkatých látek a poměrně vysokou energetickou hodnotu. Pšenice je pro výrobu krmných směsí nejdůležitější obilovinou. Kukuřice (zrno) má ze všech obilovin nejvyšší energetickou hodnotu, ale menší obsah dusíkatých látek. Dusíkaté látky obsahují bílkovinu zein (40 %), která má nízký obsah lyzinu, methioninu a tryptofanu, proto je biologická hodnota bílkovin nízká. Kukuřici je možno zkrmovat všem druhům zvířat. Ječmen jako sacharidové krmivo je vhodné pro všechny druhy zvířat. Ječmen se nejlépe uplatní v krmných směsích pro výkrm prasat (60-80 %), neboť pozitivně ovlivňuje kvalitu masa a sádla. U dojnic se jeho zařazení do krmné dávky projeví zvýšenou kvalitou mléka a másla. Žito má stejnou krmnou hodnotu jako ječmen, ale vyznačuje se horšími dietetickými vlastnostmi. Ke krmení se používá omezeně. Přednostně se využívá pro potravinářské účely. Navíc v porovnání s ostatními obilovinami má nízké výnosy. 4.2.1.2.2 Luštěniny Luštěniny jsou hodnotná bílkovinná krmiva, vhodná jako bílkovinný přídavek téměř do všech druhů krmných směsí. Biologická hodnota bílkovin je vysoká, skladba aminokyselin se přibližuje skladbě aminokyselin v bílkovinách živočišného původu. Obsahují však také některé alkaloidy a glykosidy, které mohou způsobit onemocnění zvířat. Nehodí se pro březí zvířata. Nepříznivé dietetické vlastnosti luštěnin se zmírňují vhodným dávkováním a kombinací s jinými jadrnými krmivy používanými pro výrobu krmných směsí. Patří sem bob, hrách, peluška, sója, lupina bílá (sladká), vikev. 65
Balíkované luční seno
Plíseň rodu Aspergillus v kukuřičné siláži 66
Nežádoucí producent mykotoxinů plíseň rodu Fusarium v kukuřičné siláži 67
Hrách se používá do krmných směsí jako zdroj bílkovin. Je vhodný do směsí pro mladý skot až do podílu 30 % a pro prasata do podílu 15 až 20 %. Peluška je nahořklá, a proto se musí do směsí dávkovat pouze v takovém množství, aby nezhoršovala jejich chutnost. Bob, zrno obsahuje až 26 % dusíkatých látek. Přidává se do krmných směsí jako šrot ze semen nebo jako šrotované horkovzdušné úsušky z celých rostlin ve fázi mléčně voskové zralosti. Bob je vhodný do krmných směsí pro všechna hospodářská zvířata, nejvíce se využívá ve směsích pro výkrm skotu. U plemenných býků působí příznivě na životnost spermií. Přidává se také do krmných směsí pro výkrm prasat. Sója je nejdůležitějším zdrojem oleje a bílkovin na světě. Použití plnotučné sóji závisí na ceně sójového extrahovaného šrotu a na ceně sójového oleje. Je vhodná do krmných dávek pro všechna zvířata díky chutnosti i vysokému obsahu energie a dusíkatých látek. 4.2.1.2.3 Olejniny Olejniny jsou koncentrovaná bílkovinná krmiva. Obsahem tuku převyšují ostatní zrniny (např. lněné semeno má kolem 20 % tuku, řepkové semeno kolem 40 %), to také znamená, že převyšují ostatní zrniny v energetické hodnotě (přibližně o 40-50 %). Používají se ke krmení zvířat v menším rozsahu, protože často obsahují antinutriční látky, které mohou při vyšším zařazení do krmných dávek nepříznivě ovlivnit kvalitu produktů nebo i zdravotní stav zvířat. Patří sem lněné semeno, řepka olejná, slunečnice. Semeno lnu setého má velmi příznivé dietetické účinky, je zvláště vhodné pro zvířata mladá, březí, nemocná a v rekonvalescenci. Příznivě působí na sekreci mléka. Před použitím je nutné tepelné ošetření, aby se zničil enzym lináza, který uvolňuje z glykosidů kyanovodík. Při větším zastoupení v krmné dávce má projímavý účinek. 4.2.2. Krmiva živočišného původu Mlezivo je první potravou všech mláďat savců. Je husté, nažloutlé, mírně slané chuti. Na vysokém obsahu bílkovin se podílejí především albuminy a globuliny, které jsou snadněji stravitelné než kasein. Nejcennější jsou imunoglobuliny, tj. ochranné látky důležité pro vytvoření pasivní imunity mláděte. Mlezivo obsahuje více vitamínů a minerálních látek než zralé mléko. 68
Plnotučné mléko obsahuje asi 3,5 % dusíkatých látek, na nichž se podílí především kasein. Obsah tuku kolísá obvykle mezi 3,5-4,2 %, mléčného cukru je 4,8 %. Odstředěné mléko zbývá po odstředění smetany. Se smetanou byly odstraněny také vitamíny rozpustné v tucích. Zkrmuje se čerstvé nebo kyselé, nikdy pouze nakyslé, protože by způsobilo průjem. Většina odstředěného mléka se suší ve sprejových sušárnách a pak se používá k výrobě krmných směsí. Takto usušené mléko má podobu jemného bílého prášku se specifickou nasládlou vůní. Podmáslí je zbytek při výrobě másla. Má podobnou hodnotu jako odstředěné mléko. Syrovátka je zbytkem po výrobě sýřeniny (sladká syrovátka) nebo po výrobě tvarohu (kyselá syrovátka). Obsahuje především mléčný cukr, z mléčných bílkovin v ní zbyly jen albuminy a globuliny. Syrovátka je tedy krmivem glycidovým. Sladká syrovátka se často suší a používá se do mléčných krmných směsí. Rybí moučky patří k nejkvalitnějším krmivům živočišného původu. Obsahují mnoho bílkovin vynikající jakosti a mají příznivou skladbu minerálních látek. Tuk snadno žlukne, proto by ho měly obsahovat co nejméně. Malý podíl mouček se vyrábí z odpadů při zpracování ryb pro lidský konzum, většina dovážených rybích mouček je z ryb lovených pro krmné účely. Největším světovým producentem tohoto krmiva je Peru. 4.2.3. Krmiva z potravinářského průmyslu Krmiva z olejnářského průmyslu Po odstranění tuku z olejnatých semen zůstávají krmné zbytky, které podle použité technologie dělíme do dvou skupin: • pokrutiny – zbytek po vylisování oleje • extrahované šroty – po lisování následuje extrakce organickými rozpouštědly Zbytky olejářského průmyslu bývají často napadeny plísněmi. Tyto jedy se nedají úpravou zničit. Všechny zbytky olejářského průmyslu jsou bílkovinná krmiva jadrného charakteru. Patří sem sójový, podzemnicový slunečnicový, řepkový a lněný extrahovaný šrot. Krmiva z mlynárenského průmyslu Jde o zbytky po zpracování obilovin pro potravinářskou výrobu. Tyto produkty lze zařadit mezi sacharidová krmiva. Nejvýznamnější produkty využívané ve 69
výživě přežvýkavců a koní jsou otruby (žitné, pšeničné, ječné, ovesné rýžové), u kterých se uplatňují jejich příznivé dietetické účinky. Dále sem patří krmné mouky (žitná, ječná, kukuřičná, atd.). Výborným dietetickým krmivem jsou i obilné klíčky, které lze úspěšně využít u plemenných zvířat, protože mají pozitivní vliv na reprodukci a u nemocných zvířat (vysoký obsah vitamínů E a A). Krmiva ze sladovnického průmyslu Sladařské odpady vznikají při čištění a třídění ječmene a při výrobě sladu. K výrobě krmných směsí se používá obvykle jen sladový květ (proteinové krmivo), zadní ječmen a zlomkový ječmen (sacharidová krmiva). Krmiva z pivovarského průmyslu Do této skupiny krmiv patří zbytky, které vznikají při výrobě piva. Tato krmiva mají vysoký obsah mikrobiálního proteinu, vitamínů skupiny B a vitamínu E. Z nejvýznamnějších krmiv jsou pivovarské kvasnice. Krmí se v původním stavu jako tekuté nebo lisované, případně se suší. Mezi produkty vznikající při výrobě piva patří pivovarské mláto. Jde o proteinové krmivo s obsahem hrubě šrotovaných částic sladu. V krmných dávkách dojnic byly pozorovány laktogenní účinky. Pivovarské mláto se musí rychle zkrmit (do 2 dnů), protože se rychle kazí, nebo silážovat. Krmiva z lihovarského průmyslu Jde o vodnaté zbytky, které vznikají po destilaci lihu. Jsou vhodnými krmivy do krmných dávek skotu, mají charakter vodnatých proteinových krmiv. Označujeme je jako výpalky, podle druhu bramborové, obilní a melasové. Lisované výpalky mají sušinu 30-36 %. Krmiva z cukrovarnického průmyslu Jde o sacharidová krmiva s vysokým obsahem lehce stravitelných cukrů. Mezi nejvýznamnější patří cukrovarské řízky, krmný cukr, melasa (řepná, třtinová). Do krmných dávek pro přežvýkavce se přidávají jako energetická krmiva i jako zchutňující složka krmné dávky. Velké zastoupení v krmné dávce přežvýkavců může vyvolat akutní acidózu, zejména při podávání krmného cukru nebo melasy. Cukrovarské řízky jsou zdrojem i dietetické vlákniny. Podávají se v čerstvém, sušeném nebo konzervovaném stavu (silážují se). 70
4.2.4. Krmiva minerálního původu Pro krytí metabolických potřeb zvířat se používá řada látek minerálního původu. Některé se zkrmují přímo, jiné až po složitém zpracování. Krmný vápenec se získává z dolomitového vápence. Obsahuje 65-95 % CaCO3 a 5-25 % MgCO3. Krmná sůl je v podstatě kamenná sůl, mletá na požadovanou jemnost. V 1 kg soli je 384 g sodíku a 588 g chlóru. Chemicky zjištěná množství jednotlivých prvků není rozhodující, rozhoduje jejich biologická dostupnost či využitelnost. Ta je závislá na řadě činitelů, např. na fyzikální a chemické vazbě, na struktuře krmné dávky, ale také třeba na momentálním fyziologickém stavu zvířete. Minerální krmiva zařazujeme do krmné dávky, jestliže krmiva organická nestačí pokrýt plně potřebu zvířete.
4.3. Doplňkové látky (krmná aditiva)
Jsou definovány jako látky, mikroorganismy nebo přípravky, které se záměrně přidávají do krmiva nebo vody, aby splnily např. příznivý vliv na důsledky živočišné výroby pro životní prostředí, příznivý vliv na užitkovost nebo dobré životní podmínky zvířat, pozitivní vliv na vlastnosti živočišných produktů, atd. Doplňkové látky nesmí být uvedeny do oběhu pokud jim nebude uděleno odpovídající povolení. Doplňkové látky v krmivech se podle svých funkcí a vlastností dělí na: • technologické doplňkové látky – jakákoliv látka přidaná do krmiva z technologických důvodů, neovlivňují nutriční hodnotu krmiva přímo, ale mohou zlepšit manipulaci nebo hygienické parametry. Patří sem např. konzervanty (kyselina mravenčí, octová), antioxidanty (kyselina citronová), emulgátory, stabilizátory, zahušťovadla, regulátory kyselosti (hydrogenfosforečnan sodný, kyselina jablečná), konzervační látky pro silážování, adsorbenty (bentonit) • senzorické doplňkové látky – barviva, aromatické látky a zchutňující látky • nutriční doplňkové látky – vitamíny (viz. strana...), provitamíny, stopové prvky, aminokyseliny, jejich soli a analogické produkty (L- lyzin, DL- methionin,...), močoviny a její deriváty 71
• zootechnické doplňkové látky – látky podporující trávení (enzym fytáza), látky stabilizující střevní flóru (probiotika, prebiotika); látky, které příznivě působí na životní prostředí (Yucca shidigera – snižuje tvorbu amoniaku, má antimikrobiální účinek, aktivuje trávicí procesy). • kokcidiostatika a histomonostatika – látky určené k likvidaci nebo zastavení růstu prvoků
4.4. Antinutriční látky
Jedná se o nejrůznější látky, které jsou součástí krmiv, ať již jsou v krmivech přítomné přirozeně či nepřirozeně. Tyto látky snižují produkční účinnost krmiv, vyvolávají dietetické poruchy a často vedou k narušení zdravotního stavu nebo ke smrti zvířete. Rozdělení antinutričních látek: • látky kontaminující krmiva • látky vznikající v krmivech • antinutriční látky přirozeně přítomné v krmivech ad 1) Látky kontaminující krmiva – látky, které nejsou přirozenou součástí krmiv, do krmiv se dostávají např. lidskou činností, zvířaty, větrem, vodou během pěstování, při sklizni, uskladnění, zpracování, atd. Patří sem radioaktivní látky (stroncium, plutonium, atd.), cizí předměty, zemina, prach, obalové materiály (provazy, umělé hmoty), toxické prvky z výfukových plynů a hnojiv (olovo, rtuť, atd.), pesticidy, kontaminanty z průmyslové výroby – dioxiny. Dále se do této skupiny řadí kontaminující látky biologického charakteru jako jsou např. bezobratlí živočichové (skladištní škůdci – roztoči, brouci), obratlovci (krysa, potkan), houby, bakterie, viry a priony. Poslední jmenované priony jsou v současné době jedním z nejvíce diskutovaných problémů. Prion je infekci přenášející částice. Mezi prionová onemocnění patří např. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE). Za pravděpodobný zdroj nákazy je uváděna masokostní moučka obsahující prionové částice. Preventivním opatřením je zákaz zkrmování masokostních mouček přežvýkavcům i monogastrům (1.11.2003). ad 2) Látky vznikající v krmivech – tyto látky vznikají v průběhu výroby, skladování a konzervace krmiv. Jde především o produkty, které jsou 72
výsledkem fyzikálních, chemických a biologických procesů, které probíhají v krmivech. Vznikají často při termických úpravách, ale i při zmrznutí a mechanickém zpracování krmiv. Jde o procesy jejichž výsledkem je snížení nutriční hodnoty krmiva (rozklad živin) nebo vznik hygienicky a zdravotně závadných produktů. Ad 3) Antinutriční látky přirozeně přítomné v krmivech – jde o skupinu látek, které jsou přirozenou součástí některých krmiv. Vznikají jako sekundární produkty metabolismu krmných plodin. Jde o velké množství nejrůznějších anorganických a organických látek, které snižují produkční účinnost krmiv, narušují zdravotní stav zvířat a některé z nich se mohou ukládat v produktech a tím ohrožovat bezpečnost potravin. Tyto přirozeně přítomné antinutriční látky v krmivech lze rozdělit na látky anorganické (dusičnany, křemík) a organické (organické kyseliny, rostlinné fenoly, alkaloidy, glykosidy, inhibitory enzymů a vitamínů). Jako příklad anorganických látek může posloužit křemík a jeho sloučeniny. Jejich obsah se v rostlinách zvyšuje při stárnutí porostu. Poměrně vysoké koncentrace se vyskytují u trav. U zvířat, která přijímají takovou pastvu může dojít k procesu, kdy část rozpustných křemičitanů je resorbována do organismu, kde může krystalizovat v mízních uzlinách nebo se ukládá jako močové kameny. Příkladů ve skupině organických látek je mnoho, např. lignin je amorfní látka impregnující rostlinná pletiva. Uvádí se, že obsahuje-li krmivo více než 80 g ligninu na 1 kg sušiny, stává se nestravitelným.
4.5. Dozor nad kvalitou krmiv
Po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004 došlo k významným změnám v oblasti používání některých právních předpisů. Zatímco před vstupem do EU byla oblast krmiv a výživy zvířat řízena pouze vnitrostátními předpisy, po 30. dubnu 2004 začaly i v ČR platit přímo závazné právní normy EU. Zákon č. 147/2002 Sb. o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský je správním úřadem podřízeným Ministerstvu zemědělství, provádí státní kontrolu, odborné a zkušební úkony a odborné činnosti na úseku krmiv, odrůd, ...veškeré informace jsou dostupné na www.ukzuz.cz Zákon č. 166/1999 Sb. O veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon. 73
Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje mimo jiné i péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv, ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty, jakož i ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí.
4.6. Skladování krmiv
K uskladnění suché objemné píce slouží půdní prostory, nebo speciální objekty halového či věžového typu. Sláma, zvláště stelivová, se často stohuje. V každém případě je nutno seno nebo slámu uskladňovat náležitě vyschlou, tj. o obsahu sušiny 85 %. Při vyšší vlhkosti dochází snadno ke zkáze, zaplísnění a navíc vzniká vážné nebezpečí samovznícení.
Kukuřičná siláž 74
Zrno po kombajnové sklizni před uskladněním je třeba dosušit na standartní vlhkost 85 % sušiny. Nejčastěji se setkáváme s jadrnými krmivy volně uloženými na hromadách v krytých halových, popřípadě podlažních a zásobníkových skladech. Soustavnou pozornost vyžadují krmiva v zásobnících venkovních. Zvláště v období většího kolísání denních teplot dojde snadno k navlhnutí se všemi negativními důsledky. Skladování okopanin v původním stavu je značně obtížné. Tradiční uskladnění v krechtech, ve sklepích nebo v jiných nouzových skladech vede často ke značným ztrátám. Jejich konzervace silážováním, především sušením, dává daleko vhodnější předpoklady k delšímu skladování (ovšem při zvýšených ekonomických nákladech).
4.7. Konzervace krmiv
K nejdůležitějším metodám konzervace píce patří sušení a silážování. Sušení viz. kapitola TTP str. 81 Silážování Silážování je způsob konzervace, jehož cílem je, na rozdíl od sušení, uchovat píci ve šťavnatém stavu. Využívá toho, že píce je nositelem značného množství mikroorganismů, z nichž některé jsou schopny vytvořit účinné konzervační látky. Podstata silážování Spočívá ve vytvoření podmínek pro rychlý rozvoj bakterií mléčného kvašení, které okyselí rostlinou hmotu na potřebnou hodnotu pH, resp. podmínek pro omezení činnosti některých nežádoucích mikroorganismů. Rozvoj bakterií mléčného kvašení lze většinou podpořit i přídavkem vhodných aditiv. Základní podmínky pro růst bakterií jsou: anaerobní prostředí (dusání, dokonalé utěsnění), správný obsah sušiny v píci, dostatek zkvasitelných cukrů. 75
Podíl nečistot Měl by být nižší než 3 % v sušině. Především při sečení, obracení a shrnování je nezbytné optimální nastavení strojů, aby se částečky nečistot nedostávaly do silážní hmoty. Mikroorganismy produkující kyselinu máselnou (klostridia) se do siláží dostávají zpravidla díky vyššímu podílu písku a hlíny, sekat by se proto nemělo níže než 5-7 cm nad zemí. Termín seče Sledování týkající se optimální doby seče trav ukazují, že se rok od roku významně mění. U vysokohodnotných siláží nesmí v žádném případě obsah vlákniny přesáhnout v době sečení 24 %. To znamená, že tráva se seče v optimální růstové fázi – na začátku metání. Nevhodná je doba seče od stadia kvetení. To také znamená vědomě na úkor výnosu hmoty zvyšovat kvalitu. Zavadání – nepříznivé jsou nízké obsahy sušiny, protože z mokrých siláží vytéká silážní šťáva a vysoké obsahy sušiny nad 45 % způsobují problémy při dusání. Víceleté pícniny při sušině do 30 % by měly mít délku řezanky 30-40 mm; při sušině do 35 % 20-30 mm a při sušině nad 35-45 % pak 10-20 mm. Dusání a zakrytí Vysoký stupeň udusání a pečlivé zakrytí po celou dobu skladování jsou nezbytné požadavky pro vytvoření anaerobního prostředí, čímž dojde k zabránění výměny plynů a nedojde k druhotnému nežádoucímu kvašení. Silážní objekty Podle uspořádání je dělíme na horizontální (žlaby) a vertikální (věže) nebo je možné využití speciálních mechanismů balení do fóliových vaků, které se snadno skladují. Silážní objekty musí být dokonale vyčištěny a musí zajišťovat vodotěsnost a nepropustnost. Silážní prostory musí být naplněny co nejdříve (do 3-5 dní) a jejich povrch izolován od zevního prostředí (na trhu je celá řada zakrývacích fólií) Otevření siláže Siláž by měla zrát minimálně čtyři týdny, a to i při použití biologických aditiv. Optimum je 6-8 týdnů. Předčasné otevírání siláži vede ke zdravotním problémům zvířat. Řezná plocha siláže by měla zůstat hladká, nezkypřená, kompaktní. 76
Odběr siláže Otevřením siláže začne do skladované hmoty vnikat vzduch, který vyvolává množení kvasinek. Ty začnou rozkládat zbytkový cukr, a také kyselinu mléčnou. Hmota se zahřívá a kazí. K největšímu ohrožení dochází v teplém jarním a letním období. V létě se doporučuje odebírat nejméně 25 cm a vzimě 10-15 cm silážované hmoty. Ukazatelem špatné kvality siláže jsou plísně. Kromě toho, že zvířata takovouto siláž nerada přijímají, zastavují plísně mléčné kvašení, spotřebovávají cukry, kyselinu mléčnou a vylučují jedovaté toxiny.
4.8. Úprava krmiv
Pod pojmem úprava krmiv rozumíme souhrn technologických postupů, jimiž se zvyšuje výživná hodnota krmiv, stravitelnost živin, chutnost a přijatelnost krmiv, nebo se odstraňují škodlivé účinky a nepříznivé vlastnosti některých krmiv. Úpravy jadrných krmiv Pro monogastrická zvířata je nejdůležitější úpravou jadrných krmiv šrotování, drcení, mačkání. Ostatní pracovní postupy při úpravě zrna se sice vyskytují, ale nejsou již tak časté. Z jiných metod se poslední dobou rozšiřují termické úpravy obilovin, luskovin a olejnin. Velmi často používanou metodou úpravy krmných směsí je granulace. Zejména tam, kde to vyžadují technologické krmné linky. Šrotování – zrniny (ale i další komponenty) pro zkrmování monogastrickým zvířatům je nutné vždy šrotovat za použití sít s velikostí ok 3-4,7 mm. Mačkání – zrniny pro zkrmování zvířatům je možno také mačkat. Principem metody je zmačknutí zrna a narušení jeho povrchové struktury tak, aby se mikroorganismy snadno dostaly do zrna a pomocí svých enzymů obsah zrna natrávily a využily. Velmi výhodné je mačkání obilovin pro koně a vysokoprodukční dojnice. Granulace krmných směsí (i komponentů) – účelnost a smysl granulace se dá shrnout do těchto bodů: zlepšení konverze krmiva, zvýšení spotřeby, snížení odpadů, zvýšení chutnosti, destrukce inhibitorů růstu, destrukce toxických 77
látek, konzervace a zlepšení využití některých živin, zvýšení skladovatelnosti, snížení prašnosti, uniformita materiálu, snížení oddělování složek krmiva (samotřídění) a následného nevhodného selektivního požírání jednotlivých složek. Nevýhodou jsou vyšší náklady na granulaci, tudíž je potřeba zvážit, zda se tento proces vyplatí. Termické úpravy zrnin – v principu se jedná o působení tepla (suchý proces) a nebo tepla a vlhka (hydrotermický – mokrý proces) na krmivo. Cílem termické úpravy zrnin je: • snížit ztrátu stravitelných živin na minimální úroveň • snížit obsah antinutričních látek nebo omezit jejich negativní působení na minimum • získat produkty s výbornými dietetickými vlastnostmi • zvýšit využití nejcennějších stravitelných živin V zásadě lze tepelné úpravy zrnin rozdělit na : suchý proces – mikronizace, expandace, extruze, mikrovlnný ohřev, ozařování, granulace, aj. mokrý proces – granulace, napařování, vaření, extruze, vločkování , aj. Extruze (protlačování) – je zařazena do obou způsobů tepelné úpravy zrnin. V principu se jedná o protlačování celého nebo šrotovaného zrna přes matrici o určité velikosti otvorů. V případě, že zrno nemá dostatek vlastních tukových složek je potřeba vyvinout k protlačení přes matrici velký tlak a to je energeticky velmi náročné. Z tohoto důvodu bývá do pracovního válce (se šnekem) zavedeno několik trysek, kterými se dovnitř pod tlakem (asi 200 kPa) vhání “ostrá” pára. Samozřejmou povinností je provádět kontrolu kvality prováděné extruze. Vločkování – se provádí tak, že se zrno po určitou dobu napařuje a až je dostatečně změklé, tak se rozmáčkne při průchodu mezi dvěma válci. Délka napařování a síla stlačení při rozmáčknutí rozhodují (mimo jiné) o kvalitě výsledného produktu. Ozařování – z krmivářského hlediska se v posledních letech začaly rozvíjet metody používající k ošetření zrna a krmných směsí laserového záření, 78
infračerveného záření a elektromagnetického pole. V praxi se z těchto metod nejvíce používá mikronizace. Mikronizace – metoda využívá principu ozařování krmiva infračerveným zářením (patent fy Micronizing Co., UK) o vlnové délce 1.8-3.4 mikronů. Jedná se o velmi šetrný a energeticky málo náročný systém. Pokud jsou zrniny před ozářením namočeny získá se výsledný produkt se zvýšenou výživnou hodnotou. Úpravy objemných krmiv Mytí (praní) – odstraňuje z okopanin zbytky zeminy, která by mohla při zkrmování působit zdravotní či dietetické potíže. Praní je vhodné provádět až těsně před krmením, protože oprané okopaniny podléhají snadno zkáze. Krouhání – používá se při úpravě okopanin obvykle těsně před krmením a tím se usnadňuje jejich promíchání s jinými krmivy (řezanka slámy a zelená píce). Při krmení celých brambor skotu může dojít k uváznutí v jícnu a k následnému udušení zvířete a proto dle možností provádíme krouhání. Paření (vaření) – je to naprosto nezbytná operace při zkrmování brambor pro prasata. Při tomto způsobu se jednak zvýší stravitelnost některých živin, odstraní se anebo sníží obsah škodlivých alkaloidů (solanin, chaconin). Takto tepelně upravené okopaniny je vhodné co nejdříve zkrmit. Při dlouhodobém uskladnění pařených brambor se především musí zamezit přístupu vzduchu, hmotu udusat a dobře zakrýt. V drobnochovatelských podmínkách se pařené brambory uskladňují zavázané v igelitových pytlích a nebo v sudech, které jsou na povrchu utěsněny (někdy se k utěsnění používá i cihlářské hlíny – jílu) Míchání – jedná se o velmi častý způsob uplatňovaný v zemědělských podnicích při přípravě směsných krmných dávek. Tento proces byl zmechanizován a k tomu nám slouží míchárny objemných krmiv: – stacionární – krmiva pomocí příslušné mechanizace jsou promíchána (popřípadě navrstvena a před krmením odebírána napříč vrstvami a tím promíchána) za pomocí mechanizačních prostředků. – mobilní – k míchání se používají speciální vozy, které buď přímo použitá objemná krmiva promíchají a nebo jsou v nich objemná krmiva ukládána ve vrstvách a ta při zakládání do žlabu jsou promíchána. 79
Lisování – je velmi častý způsob používaný při sběru slámy a sena. Umožňuje efektivně využít mechanizačních prostředků při sběru či úklidu. Nevýhodou pak je, zvláště při lisování do obřích balíků, jejich velká hmotnost a obtížná manipulace. Úprava slámy sleduje v podstatě dva cíle, a to zlepšení chutnosti a stravitelnosti. Existují způsoby mechanické (řezání, štípání, šrotování), mikrobiální a chemické (čpavkování, vápnění, louhování).
4.9. Hodnocení obsahu dusíkatých látek a energie krmiva
Stanovení kvality dusíkatých látek Posoudit kvalitu dusíkatých látek v krmivu je možné celou řadou chemických a biologických metod. Pro monogastrická zvířata se používají metody založené na sledování stravitelnosti (např. SNL – stravitelné dusíkaté látky) a nebo na výsledku retence v organismu (např. BHB – biologická hodnota bílkovin). Pro přežvýkavce se hodnocení dusíkaté složky provádí podle skutečně stravitelných dusíkatých látek v tenkém střevě tzv. PDI (protein digestible in the intestine). Obsah PDI v krmné dávce je vlastně sumou dvou frakcí PDIA – protein krmiva nedegradovaný v bachoru, ale skutečně stravitelný v tenkém střevě PDIM – mikrobiální protein, který je skutečně stravitelný v tenkém střevě Každé krmivo poskytuje mikroorganismům v bachoru pro zajištění mikrobiální proteosyntézy jak degradovatelný protein (N), tak i využitelnou energii. Proto je mikrobiální protein (MP – složen z bakteriálního a protozoálního proteinu) v každém krmivu charakterizován dvěma složkami, a to: PDIMN – množství mikrobiálního proteinu, které může být syntetizováno v bachoru z degradovaného dusíku krmiva, jestliže energie a další živiny nejsou limitující PDIME – je takové množství mikrobiálního proteinu, které může být syntetizováno z využitelné energie v bachoru, jestliže degradovaný dusík a další živiny nejsou limitující. 80
Pro správnou výživu přežvýkavců je třeba znát potřebu PDI (určena v normách potřeby) a obsah PDI v krmivech. Stanovení obsahu energie Schéma: Základní rozdělení energie
Brutto energie (BE v MJ) Stanoví se v kalorimetru úplným spálením krmiva v kyslíkové atmosféře a vyjadřuje se v megajoulech (MJ). Když nemáme kalorimetr pak se brutto energie (BE MJ v kg krmiva) vypočte ze základních živin krmiva (N-látky, tuk, vláknina, bezdusíkaté látky výtažkové) podle speciálních rovnic (pro objemná krmiva, skrojky, cukrovku a krmnou řepu, kukuřici, i pro jadrná krmiva). Vlastní energetická hodnota krmiva (i norma potřeby) se pro skot určuje v megajoulech jako NEL (pro skot laktující) a NEV (pro skot rostoucí – přírůstek nad 800 g/den). Pro prasata je základem hodnocení obsahu energie v České a Slovenské republice MEp (MJ/kg) – metabolizovatelná energie pro prasata v megajoulech. Pro koně se provádí hodnocení energie v krmivech v jednotkách SEk (MJ/ kg) – stravitelná energie pro koně v megajoulech. 81
82
Úkol: Vytvořte skupiny, ve kterých si rozdělíte jednotlivé kategorie krmiv. Vašim cílem bude vytvoření prezentace krmiv a poznávačky. Přednost dejte vzorkům krmiv, pokud se Vám nepodaří sehnat vzorky, vyhledejte fotografie nebo ilustrace pomocí internetu a literatury. Ke každému krmivu napište jeho zařazení (např. objemné, šťavnaté, atd.) a základní charakteristiku.
83
84
5. Trvalé travní porosty Trvalé travní porosty (louky a pastviny) představují velmi rozmanité rostlinné společenstvo, kde základní složku tvoří trávy, jeteloviny a ostatní dvouděložné druhy (byliny). Jsou důležitým biotopem některých rostlinných druhů a rovněž teritoriem mnoha živočichů. Druhové složení trvalých travních porostů (TTP), kvalita a výnosnost jsou výsledkem působení vlivů stanovištních podmínek, způsobu a intenzity obhospodařování (sečení, spásání a kombinované využití) a dalších faktorů, jako například hnojení, frekvence sečení, technologie, ekologické faktory a jiné. Definice TTP Zákon o zemědělství definuje trvalý travní porost jako stálou pastvinu, popřípadě souvislý porost s převahou travin určený ke krmným účelům nebo k technickému využití, který muže být nejvýše jednou za 5 let rozorán za účelem zúrodnění.
5.1. Vznik a význam trvalých travních porostů
Trvalé travní porosty historicky představovaly jediný zdroj píce, avšak v průběhu rozvoje zemědělské výroby se jejich plochy až do konce 80. let snižovaly ve prospěch orné půdy. Podle evidence katastru nemovitostí v roce 2012 trvalé travní porosty zaujímaly výměru 992 tis. ha, což je 27,7 % celkové výměry zemědělské půdy (4 224,4 tis. ha). Převážná část výměry TTP se nachází v méně příznivých oblastech (LFA = Less Favoured Areas). Vznik a vývoj TTP je podmíněn jejich pravidelným obhospodařováním a využíváním, bez něhož by se naprostá většina luk a pastvin postupnou sukcesí přeměnila v lesní společenstva. Hlavními funkcemi travních porostů v podmínkách ČR jsou jejich funkce produkční a mimoprodukční (ekologické). Produkční význam TTP spočívá v tom, že zvláště v LFA (méně příznivých oblastech) představují důležitý zdroj objemného glycido-bílkovinného krmiva pro hospodářská zvířata. Produkční funkce je v našich podmínkách ovlivněna především ekologickými podmínkami stanoviště. Výnosová vari85
abilita se podle stanovištních podmínek a podle způsobu obhospodařování pohybuje mezi 1,6-8,0 t.ha-1 sena, u obnovených a přisetých travních porostů může dosahovat až 10-12 t.ha-1 sena. Mimoprodukční funkce TTP jsou: • v odohospodářské, •p rotierozní a půdoochranné, • a tmosférické (výměny plynů, utilizace CO2, malý koloběh vody), • e stetické, • f unkce v ochraně genofondu a rozvíjení biodiverzity, • s ociální, aj.
5.2. Rozdělení trvalých travních porostů
Rozdělení TTP z hlediska původnosti druhové skladby Přírodní – jedná se o druhově chudé porosty, které se vyznačují vysokou ekologickou stabilitou. Jejich druhová skladba se vyvinula v souladu s podmínkami stanoviště. Vznikly přirozenou cestou, tam kde nebyla možnost vzniku klimaxového lesního ekosystému. Tento porost se nachází pouze ve vysokohorských polohách nad horní hranicí lesa. Polopřirozené – zásahem člověka do stanovištních faktorů došlo ke změně druhové skladby. Tyto porosty jsou udržovány v bezlesném stavu a to sečí nebo extenzivní pastvou. Jejich hlavní význam spočívá v genofondu. Vyskytuje se zde část ohrožených a chráněných lučních druhů rostlin a živočichů. Mají zpravidla vysoký stupeň ekologické stability. Polokulturní – jedná se o obhospodařované porosty s 1-2 sečemi, odstraněním pokosené hmoty a hnojením do 60 kg N.ha-1. Zde se významně uplatňují druhy přirozeně rostoucí. Hnojením a formou využívání je pozměněna jejich botanická skladba. Ekologickou stabilitu mají většinou střední. Kulturní (seté) – vznik je spojen s činností člověka. Zakládají se vysetím směsí kulturních trav a jetelovin za účelem dočasného až trvalého využívání. 86
Typické je intenzivní hnojení 120-250 kg N.ha-1 a počet sečí ročně je tři a více nebo jsou intenzivně spásány. Podle délky trvání seté TTP dělíme na: intenzivní krátkodobé jetelotravní 3-4 roky dočasné 4-6 až 7 let; více než 8 let. dlouhodobé (trvalé) Podle způsobu využívání TTP dělíme na: Absolutní louky – jsou využívány pouze sečně, pastva je zde znemožněna nedostatečnou únosností drnu, zejména v 1. polovině vegetačního období a na podzim. Toto je ovlivněno vlhkostním režimem, mělkostí a štěrkovitostí půdy. Absolutní pastviny – jedná se o neoratelné plochy, kde svažitost a nerovnost povrchu znemožňují sečení. Pastevní louky – umožňují kombinované využití (sečí a pastvou). Mohou být absolutní (neoratelné) anebo obnovitelné (oratelné). Speciální travní porosty – jsou určeny k nezemědělskému využívání – okrasné, sportovní, protierozní, a jiné.
5.3. Využívání travních porostů
Rozlišujeme využívání: kosné, pastvou a střídavé (kosením a spásáním). Kosné (luční) využívání – podporuje rozvoj produkčních, převážně vysokých trsnatých druhů trav a jetelovin tvořících více stébelných výhonků a i více píce. Při obvyklém provedení jen 2 sklizní v roce je podporován rozvoj bylinných, hruběji stébelných, často méně hodnotných druhů (kakost, bolševník, kerblík). Optimální z hlediska produkce z 1 ha a i efektivnosti jsou 3 seče v roce. Píce je vhodná k produkci sena nebo senáže. Drn je méně zapojený s nebezpečím vzniku eroze půdy. Pastevní využívání podporuje rozvoj nižších výběžkatých druhů trav s větším podílem listových výhonků. Pastva podporuje rozšiřování jetele plazivého. Porost je lépe zapojen (hustější drn) a píce je kvalitnější. 87
Střídavé využívání, tj. buď systém včasné 1. seče na senáž a následně do konce vegetační sezóny spásání porostu, případně včasné přepasení louky na jaře s cílem potlačení růstu nežádoucích bylinných a plevelných druhů a pak provedení 1-2 sklizní na seno. Možnou alternativou je např. 2leté spásání prořídlého lučního porostu spojené s povrchovým přesevem vhodných druhů trav a jetelovin. Výhodou je velmi dobrá hustota drnu, dále možnost účinného usměrňování vývoje druhové skladby a kvality píce. Nevyužívání porostu (bez kosení), případně mulčování porostu nelze z hlediska sukcese porostové skladby a i tvorby drnu (nedokonalé rašelinění na povrchu) doporučit jako součást pratotechiky. Mulčování přichází v úvahu jen při opětovné regeneraci více let nesklízených porostů.
5.4. Typy travních porostů
Porostový typ vychází z výskytu a uplatnění dominantních a subdominantních druhů v travních porostech, charakterizují stanoviště a integrují v sobě působení jednotlivých ekologických faktorů, zejména vodního a výživného režimu a klimatických podmínek. Určení lučních typů pak umožňuje kvalifikovanou volbu pratotechnických opatření. Nejrozšířenější luční typy můžeme z hospodářského hlediska, pratotechnických opatření, výnosů a kvality rozdělit do dvou skupin. Prvá skupina zahrnuje porosty s vyšší dominancí kulturních druhů (porosty pícninářsky hodnotné), druhá kategorie jsou nehodnotné a nekvalitní porostové typy. U každého porostového typu výnosový potenciál a kvalita píce kolísají podle dominance dalších doprovodných složek. Kvalitní porostové luční typy Porostový typ kostřavy červené a psinečku tenkého jsou nejrozšířenějším porostovým typem v horských a bramborářských oblastech. Představují pestré cenózy. Ve společenstvu převládají výběžkaté trávy a je zde i vysoké zastoupení dietetických bylin. Výnosy se pohybují v rozmezí 1,5-3 t. ha-1sena. Při dvousečném využití píce bývá průměrné kvality s poměrně vysokým obsahem dusíkatých látek. Porost je vhodný i pro pastvu. Porostový typ trojštětu žlutavého patří mezi nejkvalitnější porostové typy, jsou zastoupeny od nižších poloh až do horských oblastí. Jedná se o porosty 88
s pestrým botanickým složením. Dominantním druhem je trojštět žlutavý. Je zde vysoký podíl volně trsnatých trav (srha říznačka kostřava červená a luční aj.). Jeteloviny zastupuje jetel luční. Výnosy se pohybují mezi 3-7 t. ha-1 sena, předností těchto porostů je vyrovnaná produkce. Využívány jsou pastvou i sečením, nejvýhodnější využívání je seč i pastva. Porost s převahou ovsíku vyvýšeného se uplatňuje především v kukuřičné a řepařské oblasti. Jedná se o pestré louky (zejména dvousečné) bohaté na byliny s převahou krmivářsky hodnotných druhů. Výnosy se pohybují od 5 do 9 t. ha-1 sena. Typické ovsíkové louky se nacházejí na mezofytních, resp. přechodně nebo slabě vlhkých stanovištích. Dokáží se přizpůsobit i suším podmínkám. Ovsíkové louky dávají 2-3 seče za rok a nesnáší pastevní způsob využívání. Porostový typ kostřavy luční se vyskytuje na půdách s dobrou aerací od řepařské až po horskou oblast. Jedná se o jeden z nejkvalitnějších porostových typů. Dominantními druhy jsou kostřava luční, srha luční a říznačka, lipnice luční, z leguminóz jetel luční a dvojděložných druhů smetánka lékařská, řebříček obecný aj. Tento porostový typ je druhý nejbohatší na podíl leguminóz. Výnosový potenciál kolísá, je závislý na výživě a převládajícím druhu. Při střední intenzitě výživy (60-80 kg N+PK) se výnosy pohybují od 4,5 do 6,5 t. ha-1 sena. Jedná se o typicky dvousečné louky, které lze využívat kombinovaným způsobem. Psárkový porostový typ je jedním z nejhodnotnějších porostových typů. Nachází se na mezofilních až vlhkých stanovištích od nížin až po horské oblasti v blízkosti vodních toků. Společenstvo je druhově poměrně chudé. Dominantními druhy jsou psárka luční, psineček výběžkatý nebo lipnice obecná. Louky jsou dvousečné až třísečné. Díky životodárným pravidelným jarním záplavám jsou bohaté na produkci. Výnosy sena se pohybují v rozpětí od 3 do 8 t.ha-1. Porostový typ srhy říznačky patří většinou do kategorie dočasných travních společenstev, která vznikají po vydatném hnojení umělých porostů. Výnosy píce kolísají podle intenzity dusíkatého hnojení mezi 3-10 t. ha-1 sena. V prvních letech po založení porostu je dosahováno vyšších výnosů 12-15 t. ha-1 sena. 89
Pícninářsky nehodnotné porostové typy Porostový typ nízkých ostřic se rozšiřuje na půdách mírně až silně zamokřených vlivem vysoké hladiny podzemní vody nebo vlivem déletrvajících záplav povrchovými vodami. Zastoupení nízkých ostřic se většinou pohybuje od 25 do 45 % dominance, vyprodukovaná píce je podřadného charakteru, hrubá, drsná s nízkým koeficientem stravitelnosti. Sekáme 1-2x ročně, výnos se pohybuje mezi 1-4 t. ha-1. Tyto porosty plní často některé významné mimoprodukční funkce v krajině. Porostový typ vysokých ostřic Vyskytuje se v depresích bývalých říčních ramen, potoků nebo rybníků. Hodnota pH je nižší než 5. Charakteristickými druhy je ostřice vysoká nebo ostřice černá. Tyto porosty představují neplodnou půdu. Produkce nadzemní biomasy se pohybuje do 4 t.ha-1. Plochy, které nejsou pod vodou, je třeba koncem léta posekat. Bezkolencové porosty typické pro vlhčí až vlhké louky na půdách s nízkou zásobou živin, horší aerací, kyselé půdy, rašelinné půdy. Nejčastěji se vyskytují v bramborářské a horské výrobní oblasti na půdách s nízkým pH. Bezkolenec modrý v tomto porostovém typu dosahuje dominance 43 %. Dalšími průvodními druhy je metlice trsnatá, smilka tuhá aj. Celková produkce biomasy je 2-2,5 t. ha-1 podřadného sena. Typ metlicé trsnaté je nejvíce rozšířen na vlhčích loukách a pastvinách, ale i ve všech typech světlých, vlhkých lesů a na pasekách. Dobře snáší zastínění i déletrvající záplavy. Doprovodnými subdominantními druhy jsou psárka luční, kostřava červená, psineček tenký, pryskyřník prudký. Výnos kolísá podle doprovodných druhů 1-5 t. ha-1. Smilkové porosty představují jeden z nejhorších lučních typů, výskyt je na kyselých půdách s velmi nízkou zásobou živin, v horských oblastech, na okrajích lesů. Smilka tuhá má tu více než 50 % dominanci, je doprovázena vřesem, metlicí trsnatou, ostřicemi aj. Výnosový potenciál těchto porostů je velmi nízký 0,5-1,5 t. ha-1. Rákosové porosty jsou nejčastěji rozšířeny v hydrofytních lokalitách, převážně v nížinách a se stoupající nadmořskou výškou jejich výskyt klesá. 90
Časté je jejich rozšíření na okrajích potoků a rybníků. Tyto porosty nemohou sloužit k výrobě píce.
5.5. Sestavování travních směsí TTP
Skladba jetelotravních směsí bude v prvé řadě ovlivněna podmínkami stanoviště. Rozhodující jsou fyzikální a chemické vlastnosti půdy, ale nezanedbatelný vliv mají také povětrnostní podmínky, zejména průměrné roční teploty a úhrny srážek. V této souvislosti je dobré znát také rozložení srážek v průběhu roku a skladbu směsí této skutečnosti přizpůsobit. Směsi jsou sestavovány s ohledem na předpokládaný způsob a intenzitu využití. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je možné uvést určité zásady, které je třeba při sestavování jetelotravních směsí dodržovat: • čím delší doba využívání, tím větší počet druhů ve směsi • čím kratší doba využívání, tím větší podíl jetelovin
Sečení trávy 91
• výběžkaté trávy jsou zařazovány zejména do směsí s delší dobou využívání • do pastevních porostů zařazujeme ve srovnání s lučními porosty větší podíl výběžkatých trav • při delším využívání zařazujeme do směsí více druhů. Při sestavování směsí je třeba predikovat také budoucí vývoj (sukcesi) porostu. Zohlednit, že některé druhy jsou vhodnější pro luční využívání a jiné pro pastevní využívání. Trávy a jeteloviny také rozdílně reagují na pratotechnické zásahy (počet sečí nebo intenzita hnojení). Jednotlivé druhy můžeme rozdělit podle konkurenční síly do 3 skupin (I-III). Výsev konkurenčně slabších druhů je dobré ve směsích navýšit. Konkurenčně silné druhy jsou většinou volně trsnaté trávy. Naopak konkurenčně slabé druhy jsou výběžkaté trávy. Mezi faktory ovlivňujícími konkurenční schopnost patří hustota porostu (výsevní množství, počet odnoží), travní druh a odrůda (intenzita odnožování, šířka listu, rychlost počátečního vývoje), podíl jednotlivých druhů a odrůd v porostu, intenzita hnojení a v neposlední řadě vliv půdních a klimatických podmínek.
5.6. Louky
Louky jsou dočasné nebo trvalé travní porosty, které jsou za přiměřených vlhkostních podmínek využívány převážně kosením pro seno nebo zelenou píci. Louky a pastviny představují stálý zdroj přirozené základní píce pro hospodářská zvířata. Většina luk na území ČR je charakteru dvousečného. Složení pastevních a lučních porostů je dané přirozeným výskytem trav a leguminóz na určité lokalitě. 5.6.1. Využití luk • intenzivní využívání – třísečné až čtyřsečné využití v oblastech s dostatkem srážek, animálně hnojené porosty, při zahájení sklizně 1. seče na počátku metání raných travních druhů (odkvétání pampelišky); • polointenzivní využívání – dvousečné využití s možným přepasením v podzimním období, zahájení 1. seče po vymetání raných travních druhů; • extenzivní využívání – posunutý počátek 1. seče do fáze počátku až plného kvetení trav a přepasení nebo mulčování dalšího nárůstu. 92
5.6.2. Ošetřování luk Pratotechnika je komplex opatření sloužící ke zvýšení produkční schopnosti a kvality travních porostů. Cílem je uplatňování různých zásahů biologické, chemické a mechanické ochrany, které vedou ke změně druhové skladby a mění produkční a kvalitativní parametry píce. Do pratotechniky se počítá také hnojení travních porostů. Hlavním povrchovým mechanickým zásahem na loukách je smykování. Louky se smykují na jaře na začátku vegetace. Používají se lučně-pastevní smyky. Válení je vhodným opatřením na lehčích a rašelinných půdách na jaře, kdy je půda „překypřena“. V každém případě je válení nutné po výsevu nového porostu nebo po přísevu do staršího porostu. Nově založené porosty se v prvních dvou letech válejí (podzim a jaro) z důvodu urychlení odnožování a zakořenění. Vhodná doba k jarnímu válení se určuje podle půdní vlhkosti a používají se luční válce. Neválíme půdy těžší a zamokřené. Vláčení je přípustné pouze pro odstranění stařiny, případně mechu co nejdříve na jaře a před přísevem. Rekultivačními úpravami se odstraňují různé půdní překážky bránící lepšímu využití trvalých travních porostů velkovýrobním způsobem. Je to především likvidace nežádoucích stromů a keřů a odstraňování kamenů. 5.6.3. Způsoby založení lučních porostů a jejich obnova Jarní založení – v období zakládání porostů obilnin výsevem do krycí plodiny (obilniny, luskoviny, směsi obilnin a luskovin, jílek jednoletý). Je to vhodný termín pro zakládání směsek s jetelovinami, osivo dobře využije zimní vláhu pro rychlé a hluboké zakořenění. Vhodné jsou krycí plodiny – obilniny sklízené před plnou zralostí (na zeleno, na produkci silážních drtí obilnin). Během vegetace je třeba vždy sledovat vývoj podsevu a termín sklizně krycí plodiny přizpůsobit stavu podsevu. Letní založení – po včas sklizených předplodinách – termín je rizikový v důsledku možnosti déletrvajících přísušků a vyšších teplot, vhodnější je pouze v oblastech s vyšší srážkovou jistotou a vyšší vlhkostí vzduchu. 93
Profesionální stroj pro zarovnávání, provzdušnění a dosévání poškozených luk a pastvin
Sklizeň sena pomocí svinovacího lisu na kulaté balíky 94
Trojštět žlutavý 95
Srha říznačka 96
Klisny s hříbaty na pastvině 97
Pozdní letní a podzimní založení – tyto termíny zajišťují vyšší jistotu založení než letní směsky s jetelovinami. Měly by být vysety do poloviny srpna z důvodu dostatečného zakořenění jetelovin a zvýšení jistoty přezimování. Travní směsky je možné vysévat až do zámrazu, podzimní výsev je pro trávy příznivý. 5.6.4. Bezorebné způsoby obnovy a přísevy travních porostů Přesev Výsev osiva do mezerovitého drnu při částečně povrchově zpracované půdě (brány, prutové nářadí) nebo na povrch nezpracované půdy brzy na jaře výsevem „na široko“. Vhodné zejména na pastvinách, kde zvířata při pohybu zapravují semeno do půdy. Přísevy Výsev osiva konkurenčně vhodných druhů do původního, více nebo méně narušeného travního drnu na jaře. 5.6.5. Sečení luk Sečení je základním způsobem využívání luk. Luční porosty se využívají sečením na zelené krmení, seno a siláž a jako uskladněná píce slouží v zimním krmném období a k doplnění krmných dávek. Podle počtu sečí rozlišujeme louky jednosečné, dvojsečné a vícesečné. Jednosečné louky ve vyšších polohách na jižně, jihozápadně až západně orientovaných svazích, které v létě poměrně rychle vysychají, jsou většinou obhospodařovány extenzivně a poloextenzivně. Čím je počet sečí vyšší, tím je vyšší intenzita odnožování. V druhé seči je průběh stárnutí lučního porostu podstatně mírnější. Píce z mladých porostů je jemnější a bohatší na živiny a pro zvířata je lépe stravitelnější. Kvalitní produkce závisí na množství srážek. Se zvyšováním počtu sečí se zvyšuje krmná hodnota porostu. Na vícesečných loukách počítáme s vyšším odběrem živin, které je třeba dodat hnojením. Sečení v optimální zralosti podporuje rozvoj a zvětšuje podíl vzrůstnějších druhů. Nižší druhy jsou v důsledku déletrvajícího zastínění potlačovány a hustota porostu se snižuje. Na 1. seč připadá 50-70 % celkové sklizně. Optimální termín 1. seče, v době počátku až plného vymetání převládajících 98
druhů trav v porostu, zajistí současně maximální výnos stravitelných živin, kvalitu píce a optimální podmínky pro obrůstání a výnosy následujících sečí. Ranější seč znamená zvýšení kvality a nižší výnos píce, pozdnější naopak. Optimální výška sečení trvalých travních porostů je 30-40 mm, dočasných travních porostů s převahou volně trsnatých trav 40-50 mm a jetelovinotrav přibližně 50-60 mm. 5.6.6. Hnojení luk Dusík – při stanovení dávky dusíku ke hnojení lučních porostů je třeba brát v úvahu, že značným zdrojem dusíku je jetelovinová složka v porostu. Při zastoupení jetelovin v porostu kolem 20 % může jimi být fixováno 30-40 kg N. ha-1, při zastoupení kolem 50 % až 140 kg N.ha-1. Stanovení dávky dusíku k travním porostům je vhodnější provádět vzhledem k možným druhovým a hmotnostním diferencím zastoupených komponentů podle produkční schopnosti příslušného porostu. Dávky dusíku nad 80 kg.ha-1 je třeba aplikovat děleně k jednotlivým sečím. Vzhledem k tomu, že minerální dusík je nejvíce využíván v 1. seči, aplikuje se k ní při dvousečném využití 60-70 % roční dávky, při třísečném využití 50-60 %. Z forem dusíkatých hnojiv lze využívat hlavně ledky (LA- ledek amonný, LAV-ledek amonný s vápencem, LV- ledek vápenatý) a dále DAM-390, hnojivo zvláště vhodné pro pastviny z důvodu rovnoměrné aplikace. Fosfor – fosforečná hnojiva lze aplikovat do zásoby na 2-3 roky, draselná je vhodné aplikovat každoročně, nejlépe po 1. seči, nehrozí-li nebezpečí nadměrné kumulace draslíku v píci i na podzim nebo na jaře. Vhodným fosforečným hnojivem je superfosfát, z draselných hnojiv draselná sůl, kamex a kainit. Hořčík – lze dodávat dolomitickými vápenci, ledkem amonným s dolomitem, kainitem a kamexem, v případě akutní deficience kieseritem a hořkou solí. Dávky fosforu, draslíku a hořčíku se stanoví podle odebraného množství živin pro plánovaný výnos a výsledné množství se koriguje podle použitých statkových hnojiv a zásoby živin v půdě zjištěné v rámci agrochemického zkoušení půdy. Vápník – vápnění je jedním ze základních opatření ovlivňujících úrodnost a produkční schopnost půd. Významně se podílí na zlepšení i udržení potřebných půdních vlastností. Podporuje tvorbu humusu, zlepšuje pufrační schopnost 99
půdy a její biologickou aktivitu. Vápněním půd lze udržovat optimální rozmezí pH 5,5-6,5. Nejvhodnějším hnojivem je mletý vápenec. Vhodná doba vápnění je na jaře nebo po sklizních, kdy porost může odčerpat uvolněné živiny. Dávky se pohybují ve výši 50-300 kg.ha-1 Ca za rok, vápníme ve 4-6 letých intervalech. Hnojení statkovými hnojivy Pro travní porosty jsou vhodná zejména tekutá statková hnojiva – tedy močůvka a kejda. Je vhodné střídat jejich použití na jednotlivé pozemky a vyvarovat se jednostranného a často opakovaného hnojení stejného pozemku jedním hnojivem. Močůvku je možné aplikovat prakticky během celého roku s výjimkou období, kdy je půda přesycená vodou, pokrytá vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlá do hloubky více než 8 cm. Nejúčinnější je jarní močůvkování, při kterém jsou ztráty dusíku nejnižší. Dávky se pohybují od 20 do 70 t.ha-1. Močůvka jako dusíkato-draselné hnojivo je schopna při vyšších dávkách uhradit veškerou potřebu dusíku a draslíku, takže v minerální formě stačí doplňovat pouze fosfor, případně hořčík. Časté močůvkování vede k rozšiřování ruderálních plevelů (kerblík, bolševník, šťovíky) a degradaci porostu, proto se doporučuje provádět je ve 2-3letých intervalech. Kejdu je nejvhodnější aplikovat v jarním období, podzimní a letní aplikace jsou méně účinné. Dávkování kejdy se řídí požadovanou dávkou dusíku a draslíku. Vhodné dávky u trvalých luk se pohybují v rozmezí 20-60 t.ha-1, u dočasných porostů mohou dosahovat výše až 90 t.ha-1. Pro omezení ztrát dusíku a zabránění vytvoření souvislé vrstvy kejdy na porostu je nejvhodnější použít ke hnojení novější typy aplikátorů s diskovým rozřezávacím ústrojím, které umožňuje zapravit kejdu pod travní drn. U pastevních porostů je třeba počítat s tím, že část živin je navracena zpět exkrementy zvířat. Ke hnojení můžeme také použít chlévský hnůj resp. kompost z chlévské mrvy (mrva:zemina, 8-10:1). 5.6.7. Sklizeň a hodnocení kvality sena Kvalitní seno je přirozeným a v současných podmínkách zatím obtížně zastupitelným objemným krmivem ve výživě přežvýkavců, které plně vyhovuje fyziologickým požadavkům trávení. Seno jako jediné objemné konzervované 100
krmivo obsahuje v biologicky účinné formě vitamin D, jehož tvorba je spojena s působením UV záření. Zvláště vysoce cennou vlastností kvalitního sena je vysoká dietetická hodnota. Faktory ovlivňující kvalitu sena: • druh pícniny; • botanická skladba; • výskyt nežádoucích, popř. jedovatých rostlin; • vegetační stádium; • pořadí seče; • použitá sklizňová technika; • podmínky a způsob sklizně (metody úpravy pokosu, rychlost zavadání, obsah sušiny při sklizni, použitá konzervační aditiva); • způsob technologie naskladnění a dosušení • povětrnostní podmínky. Optimální termín seče je prvním a základním předpokladem k získání kvalitního a produkčního objemného krmiva. Limitujícím ukazatelem zejména lignifikujících rostlin je obsah vlákniny a dusíkatých látek. Trávy by měly být sklízeny podle růstové fáze na počátku metání, zcela nevhodný je např. termín kvetení, nebo dokonce po květu. Jeteloviny by měly být sklízeny ve stádiu počátku butonizace, jetel s pomalejším průběhem stárnutí lze kosit ve stádiu začátku kvetení, resp. do 1/3 rozkvetlých palic. Technologie sklizně sena Při sečení se v současné době používají rotační bubnové žací stroje, vhodné pro sečení nízkostébelnatých pícnin – trav, nebo talířové, vhodné pro sečení jetelovin. Většina moderních žacích strojů je vybavena různými typy mačkačů a kondicionérů nebo prosévačů, které výrazně zkracují dobu zavadání. K další úpravě pokosu patří včasné rozhození posečené píce do tenké vrstvy a včasné obrácení (alespoň dvojí) podle počasí. V rámci technologie sklizně píce na seno existují možnosti: • tradiční sušení píce na pokosu do skladovatelné sušiny (malovýrobní charakter); • dosoušení píce na speciálních sušácích (malovýrobní charakter používaný v méně příznivých výrobních oblastech); • sklizeň a dosoušení vlhkého sena studeným nebo tepelně upraveným vzduchem; 101
• sklizeň sena sběracími lisy s možností následné chemické konzervace. Z hlediska omezení ztrát živin v průběhu polních operací a snížení vlivu počasí při sušení je celosvětovým trendem omezit sušení píce na poli a částečně předsušenou píci dosoušet v senících s využitím aktivního větrání. Tato technologie je i v našich podmínkách nejvíce rozšířena. Dále můžeme provádět sklizeň sena pomocí sběracích lisů s návazností na chemickou konzervaci. Tato technologie sklizně sena je náročnější na obsah sušiny sklízené hmoty, kdy je nutné dosáhnout minimální sušiny 81-83 %. Pokud obsah sušiny je nižší než tato hranice, je nutné aplikovat při sklizni účinné konzervační prostředky (na bázi organických kyselin) aby se zabránilo nadměrnému plesnivění. Sběrací lisy na obří balíky lze vhodně použít hlavně v teplejších oblastech se stálým vývojem počasí. Tato technika je vhodná zejména pro travní a luční porosty. Skladování sena Vlhké seno je za účelem následného dosoušení skladováno v senících s různou konstrukcí a kapacitou. V senících se dosouší píce s obsahem sušiny 5060 %. Proces vysychání na roštech dosoušecího zařízení je dán prostupem vzduchu vrstvou naskladněného sena. Vzduch vhání ventilátor, ten odnímá senu při svém průchodu vlhkost, až zavadlá hmota dosáhne sušiny 85 %. Seno je možné dosoušet: • studeným (neupraveným vzduchem); • tepelně upraveným vzduchem; • solární energií (solární seníky). V zemědělských podnicích se využívají dnes výhradně velkokapacitní seníky halové a věžové. Hodnocení kvality sena Pro hodnocení kvality sena je důležitý obsah živin, energie a smyslové posouzení. Kvalitní seno musí být čisté, dobře a rovnoměrně usušené a způsobilé k dlouhodobému skladování. Nesmí být prašné, plesnivé a obsahovat nežádoucí příměsi (hlína, plevele). Při smyslovém posouzení se hodnotí barva, která výrazně koreluje s kvalitou. Barva sena by měla být olivově až tmavě zelená, nebo jen s mírnou odchylkou od tohoto odstínu. Seno by mělo mít 102
typickou sennou – aromatickou vůni, na pohmat být měkké a bohatě olistěné. Seno se zařazuje do jakostních tříd podle obsahu dusíkatých látek, vlákniny, obsahu energie a je u nás hodnoceno podle Metodiky MZe v ČR. Je řazeno do 4 jakostních tříd – seno výborné, velmi dobré, dobré a podřadné. Stanovení kvality sena podle obsahu NL a vlákniny uvádí tabulka… Podle původu se seno rozděluje do čtyř skupin: • seno čistých jetelovin; • s eno jetelotravní „sladké“(vojtěškotráva, jetelotráva), obsahují minimálně 80 % hodnotných rostlin; • seno travní a luční „polosladké“ obsahující minimálně 60 % hodnotných rostlin; • seno „kyselé“, z méně hodnotných až nutričně nekvalitních rostlin; Tab. Stanovení kvality lučního sena podle obsahu NL a vlákniny (%) Kvalita sena NL (%) Vláknina (%) Luční Výborná ˃ 13,0 ˂ 23,0 10,1-13,0 20,0-29,0 Velmi dobrá Dobrá 6,0-10,0 29,1-31,0 Podřadná ˂ 6,0 ˃ 31,0
Otava Výborná ˃ 12,0 ˂ 18,0 Velmi dobrá 10,1-12,0 18,0-26,0 Dobrá 6,0-10,0 ˃ 26,0 Podřadná ˂ 6,0 ˃ 26,0
5.7. Pastviny
Pastviny jsou smíšené travní a jetelotravní porosty sloužící k pastvě hospodářských zvířat. Jedná se jak o pastviska, neúrodná, neošetřovaná, místa převážně na neoratelné půdě, v sušších podmínkách, tak pastviny trvalé a dočasné, pravidelně ošetřované v příznivých růstových podmínkách. Porosty tvoří trávy (50-70 %), jeteloviny (15-30 %) a byliny (15-20 %). 103
Pastviny se dělí na absolutní, které se mohou jen spásat a na fakultativní, jejichž porost lze kromě pasení využít i k sečení. Z hlediska původu rozlišujeme pastviny přirozené a umělé (seté), které mohou být krátkodobé, dočasné nebo dlouhodobé. 5.7.1. Složení pastevních porostů Trávy tvoří základní složku pastevních porostů. Vytváří hustý travní drn a díky bohaté síti svazčitých kořenů zvyšují odolnost půdy proti erozi. Z krmivářského hlediska jsou hodnotnými druhy volně trsnaté a výběžkaté trávy. Volně trsnaté trávy se vyznačují rychlým vývinem, výběžkaté trávy mají vývin pozvolnější, v porostech se uplatňují ve druhém a třetím užitkovém roce, ale jsou vytrvalejší. Jeteloviny jsou bohaté na živiny, zejména na dusíkaté látky. Díky symbióze s hlízkovitými bakteriemi fixují vzdušný dusík. Součástí pastevních porostů jsou také byliny. Část bylin patří mezi hodnotné druhy, které mají vysoký obsah živin a podporují příjem píce. Hodnota jednotlivých druhů je dána jejich podílem v porostu. Některé druhy bývají hodnotné při menším podílu v porostu (5-10 %). Při větším zastoupení mohou dokonce na zvířata působit nepříznivě (šťovík kyselý). Jednotlivé druhy v travních porostech se liší svými nároky na ekologické podmínky stanoviště, ale i svojí krmnou hodnotou (Kh). Krmná hodnota je dána obsahem živin, chutností, produkcí a obsaženými antinutričními látkami. – mají plnohodnotné druhy, jedná se o kulturní druhy trav a jetelovin (jílek vytrvalý, lipnice luční, jetel plazivý) Kh = 6-7 – mají hodnotné druhy (srha laločnatá, psárka luční, bojínek luční, trojštět žlutavý, štírovník růžkatý) Kh = 4-5 – druhy méně hodnotné (kostřava červená, kostřava rákosovitá, pampeliška lékařská, řebříček obecný) Kh = 1-3 – druhy velmi málo hodnotné (metlice trsnatá, kopretina bílá, kohoutek luční) Kh = 1 – druhy jedovaté (starček, pryskyřník prudký), mohou ovlivňovat zdravotní stav zvířat a technologickou kvalitu mléka (přeslička bahenní) či mít mutagenní účinky (ocún jesenní) Kh = 0 – druhy škodlivé a bezcenné (šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý, šťovík alpský), výskyt na stanovištích s nadbytkem živin, zvířata se jim na pastvě vyhýbají, a proto je třeba porosty sekat před květem, aby se zabránilo jejich rozšiřování. Kh = 8
104
5.7.2. Kvalita pastevní píce Rostliny v travním porostu by měly zajistit zvířatům dostatek živin pro zachování životních funkcí, ale také pro produkci masa, mléka, popřípadě vlny. Požadavky různých druhů a kategorií hospodářských zvířat (skot – jalovice, dojnice, ovce, kozy, koně) na živiny nejsou stejné, a proto různé typy travních porostů nemusí být vhodné pro všechny současně. Kvalita píce představuje souhrn biomasy porostu, které se vztahují k potřebám zvířat. Tyto vlastnosti se týkají chemického složení (NL, vláknina, minerální látky), stravitelnosti organické hmoty a celkového příjmu píce. Procesem stárnutí se mění chutnost, stravitelnost a objem přijaté píce. Obecně platí, že u trav se stářím snižuje množství a kvalita bílkovin, klesá stravitelnost, obsah sacharidů a tím i energie a výrazně se zvyšuje obsah vlákniny. Nositelem živin jsou zejména listy. U jednotlivých druhů stářím klesá podíl listů a listových pochev a zvyšuje se podíl stébel. Zatímco se zvyšuje produkce travních porostů, tak klesá obsah živin. Sklizeň travních porostů představuje kompromis mezi produkcí a kvalitou. Travní porosty by se měly sklízet ve fázi metání dominantního druhu trav, resp. ve fázi butonizace u jetelovin.
Obr. Se stářím porostu se snižuje obsah NL a zvyšuje obsah vlákniny 105
Stravitelnost píce • závisí na vývojovém stádiu rostliny v době spásání nebo sklizně • u trav a jetelovin se obvykle do fáze kvetení snižuje pomalu, pak nastává rychlý pokles • během stárnutí rostlin se stravitelnost postupně snižuje, zatímco výnos stoupá, proto ekonomicky výhodná sklizeň je vždy kompromisem mezi stravitelností a výnosem. Pro skot se doporučuje stravitelnost sušiny min. 50 %, zatímco u telat min. 70 %. Minerální látky v píci • deficitní bývá sodík a hořčík (v některých případech i vápník); • draslíku je v pastevní píci více než odpovídá požadavkům zvířat; • důležité je zastoupení mikroelementů (železo, měď, zinek, molybden); • důležité z hlediska výživy jsou i vzájemné poměry minerálních látek. Obsah minerálních látek v pastevním porostu obvykle neodpovídá potřebám pasených zvířat, proto se chybějící minerálie doplňují v minerálním lizu (lizy se zvýšeným podílem Ca, Mg, aj.). Celkově lze shrnout, že obsah živin a minerálních prvků v píci závisí na obsahu živin v půdě, na druhové skladbě pastevního porostu a vývojové fázi rostlin. Podle obsahu živin a energie v píci pastevních porostů rozdělujeme porosty na kvalitní a nekvalitní (tabulka…). Tab. Koncentrace hlavních živin (g.kg-1 sušiny) a energie (MJ.kg-1 sušiny) v biomase pastevních porostů rozdělených podle nutriční hodnoty Porosty NL Vláknina NEL P K Ca Mg Kvalitní 180-200 150-200 5,5-6,5 1,5-3,0 20-30 4-12 1,5-4,0 Nekvalitní 100-150 220-270 4,5-5,5 1,5-5,0 10-20 1-3 1,0-2,0 Kvalitní porosty se vyznačují vysokým podílem chutných a dobře stravitelných druhů trav a jetelovin (srha říznačka, bojínek luční, psárka luční, jílek vytrvalý, jetel luční, štírovník růžkatý aj.) Lze sem zařadit psárkové, ovsíkové a trojštětové louky. Nekvalitní porosty se vyznačují velkým zastoupením druhů s nízkou stravitelností a chutností pro hospodářská zvířata (kostřava ovčí, smilka tuhá, třtina 106
křovištní) nebo se může jednat o biomasu z kvalitních porostů sklizenou v pozdních fenologických fázích. Lze sem řadit travní porosty s výskytem smilky. 5.7.3. Vliv způsobu obhospodařování na kvalitu píce Intenzivní pastva (časté opakované spásání) má zásadní vliv na kvalitu píce travního porostu. Takový porost se vyznačuje nízkým podílem odumřelé hmoty, vysokým podílem listů, které jsou bohaté na NL a jsou dobře stravitelné. Při extenzivní pastvě se porost vyznačuje nízkým obsahem bílkovin, vysokým obsahem buněčných stěn v rostlinných pletivech a vysokou akumulací opadu, z tohoto důvodu je píce zvířaty méně ochotně přijímána. 5.7.4. Ošetřování pastvin Mechanické ošetřování pastvin lze rozdělit na základní povrchové úpravy a běžné ošetřování. Plochy jsou často porostlé náletem stromů a keřů. Na četných místech jsou staré terasy, meze, neudržované odvodňovací stružky a další nerovnosti, které omezují pohyb zvířat a využití mechanizačních prostředků. Základní povrchové úpravy – účelné odstraňování stromů, keřů a kamenů je prvním krokem úprav. Vždy je nutné přihlížet k protierozní ochraně půdy a rázu krajiny a ochraně zvířat před sluncem (ponechání skupin stromů). Urovnání terénu je nutné pro využití mechanismů. Mezi běžné ošetřování porostů patří smykování, válení a vláčení. Smykování je nutným a nejdůležitějším povrchovým mechanickým zásahem zejména na jaře. Urovnává se povrch půdy, rozhrnují krtince a výkaly. Používáme nejlépe lučně-pastevní smyky. Válení obecně zvyšuje kapilární vodivost. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat válení u nově založených porostů v prvních užitkových letech. Pozitivní účinky má na písčitých půdách, na jílovitých půdách jsou účinky spíše negativní (snižuje se provzdušnění půdy, válení by pouze přispívalo k dalšímu utužení a vedlo by k podpoře méně produkčních druhů). Vláčení u travních porostů je spíše škodlivé a nedoporučuje se. Drn prokypřený vláčením zvyšuje vitalitu a konkurenční sílu plevelných a méně hodnotných druhů (metlice trsnatá, kakosty, rdesna, šťovíky aj.). U porostů, kde je větší množství nízkých plevelů s nadzemními výběžky (lipnice obecná, psineček psí), můžeme vláčením snížit jejich konkurenční schopnost. Pokud musíme použít brány, tak je používáme co nejdříve na jaře, později je vláčení neúčinné až škodlivé. 107
5.7.5. Úplná a částečná obnova travních porostů Při úplné obnově travních porostů můžeme zvolit radikální způsob obnovy, tj. zaorání nekulturního porostu a následnou úpravu stanovištních podmínek. Travní porost může být obnoven po krátkodobém polaření (1-3 roky). Ve sledu plodin bývá řazena kukuřice a oves setý (případně luskoobilní směska). Oves setý slouží jako krycí plodina pro nově vysévaný travní porost. Důležitá je včasná sklizeň ovsa (při výšce 50 cm), aby se podsev mohl úspěšně vyvíjet. Výhodou této obnovy je zisk biomasy vhodný ke konzervaci silážováním, ale také účinné potlačení výskytu plevelných druhů. Pratotechnický postup při radikální obnově s polařením zahrnuje plošnou aplikaci herbicidu (Roundup), úpravu pH (vápnění), opakované diskování, zaorání původního travního drnu, (polaření 1-3 roky) a následné založení porostu do krycí plodiny. Rychloobnova – na rozdíl od klasické obnovy s polařením dochází k znovuzaložení jetelotravního porostu co nejdříve po likvidaci starého drnu během období 1 roku. Lze ji provést např. v témže vegetačním období, tj. po včasné 1. seči původního porostu, jeho zaorání a založení nového porostu čistým letním výsevem. Další možností je zaorání starého drnu na podzim a znovuzaložení porostu na jaře buď do krycí plodiny na zrno nebo na píci. Možné je využití jílku jednoletého jako krycí plodiny. Svým rychlým růstem a vývojem do 1. a 2. seče nahrazuje produkci v roce založení a na podzim z porostu ustupuje. Zásada: použít diploidní odrůdu jílku jednoletého při výsevku 5-7 kg/ha. Rychloobnova chemickými prostředky Na travní porost o výšce 10-15 cm je aplikován herbicid s totálními účinky (účinná látka glyphosat). Běžně používaným herbicidem bývá Roundup. Aplikace herbicidu by měla být za teplého a slunného počasí. Herbicid se nechává působit po dobu 14-21 dní. Po zaschnutí původního travního drnu nenásleduje orba, ale pouze zpracování půdy do hloubky 5-8 cm (frézování). Přesev Kromě úplné obnovy se dá využít přesev nebo přísev. Pod pojmem „přesev“ se rozumí rozsévání vhodného osiva na více nebo méně mezerovitý drn, přičemž se půda nezpracovává, nebo zpracovává jen povrchově. Provádí se na 108
jaře po vláčení, na půdách dobře zásobených vláhou se může provádět také v létě. Pro přesev je vhodný jílek vytrvalý, který vzchází do 5 dnů, rychle zapojuje prázdná místa v porostu a lépe se uplatňuje v konkurenci stávajícího travního drnu. Výsevní množství je 20 kg.ha-1. Jílek mnohokvětý je možné využít jako přesev míst, která byla výrazně poškozena v důsledku vysokého zatížení zvířaty (místa pro přikrmování, napáječky). Přísev „Přísev“ se provádí speciálními stroji. Osivo je zapraveno do původního drnu, který je částečně narušen. Stroje vytvářejí v drnu úzké štěrbiny pomocí disku či radličky nebo jsou frézovány širší brázdy. Frézováním je možné rozrušit také celý původní travní drn. Čím radikálnější je narušení travního drnu, tím jistější je úspěch přísevu. Ale je nutné počítat s omezenou možností využívání travního porostu v roce přísevu. Úspěch je také závislý na povětrnostních podmínkách v daném roce. Vhodnější je provádět přísev na jaře, kdy je dostatek vláhy. Pro přísev je možné využít nejenom jílek vytrvalý, ale také druhy s pomalejším vývojem, jako je lipnice luční. Přisévat můžeme také jeteloviny. Výsevní množství závisí na použitém stroji a může se pohybovat od 20 do 35 kg.ha-1. 5.7.6. Hnojení pastevních porostů Hnojení přímo ovlivňuje produkci a také obsah živin v píci, tzn. její kvalitu. Na produkci a obsah živin působí hnojení také nepřímo, protože ovlivňuje druhovou skladbu. Dusíkaté hnojení – dusík je pro travní porosty nejvýznamnější živinou, podporuje dlouživý růst, zvyšuje počet odnoží a tím hustotu porostu. Nepřímo snižuje podíl jetelovin a podporuje vzrůstné druhy trav. Dávku dusíku aplikujeme podle předpokládané produkce sušiny (tab...) Tab. Základní normativ dusíku pro trvalé travní porosty Produkční schopnost (výnos sena t.ha-1) 3,5 4,0 4,5 5,0 5,5 6,0 6,5 7,0 Dávka N (kg.ha-1) 20 40 60 80 10 120 140 160 109
Při vyšší úrovni N hnojení (nad 80 kg) je třeba aplikovat dělené dávky, které jsou aplikovány na jaře a po jednotlivých sečích (pastevních cyklech). Potřeba dusíku se snižuje při zastoupení jetelovin v porostu. Při stanovení dávky dusíku k pastvinám je třeba brát v úvahu množství dusíku vracejícího se na pastvinu exkrementy zvířat. Při pouze pastevním využití travních porostů dusík výkalů a moče zvířat představuje přibližně 85 % N přijatého krmivem. Vzhledem k nestejnoměrnému rozdělení výkalů a k značným ztrátám dusíku vyprcháním je jeho využití porostem nižší. Při celosezónní pastvě lze počítat s využitelným množstvím 60-120 kg.ha-1 N v závislosti na druhu zvířat a způsobu ošetřování pastviny. Základní dávka dusíku pro intenzívně využívané pastviny se pohybuje od 100 do 200 kg.ha-1 a konkrétní výši lze stanovit podle produkční schopnosti pastviny obdobně jako u lučního porostu. Fosforečné hnojení způsobuje změny druhového složení porostů, tj. zvýšení podílu jetelovin na úkor ostatních dvouděložných druhů a změnu chemického složení píce. Dávky fosforu závisí na půdní zásobě a jeho odběru sklizněmi. Na půdách s dostatečnou zásobou P hnojíme dávkou podle odběru sklizněmi, tj. nejméně 3 kg P na výnos 1t suché píce. Protože fosfor je prvek v půdě málo pohyblivý a jeho vyplavování do podzemních vod je minimální, není každoroční hnojení nutné. Půdy lze hnojit zásobními dávkami fosforečných hnojiv (např. superfosfátem) na 2-3 roky dopředu, pokud nehrozí nebezpečí ztrát povrchovým smyvem. Draselné hnojení ovlivňuje skladbu porostu celkem málo. Při nadměrných dávkách draslíku (i vlivem výkalů zvířat), zejména při dobré výživě dusíkem, podporuje rozvoj nežádoucích ruderálních (močůvkových) plevelů. Obsah přístupného draslíku v půdě při agrochemickém zkoušení půd je pouze hrubou orientací pro stanovení dávek draselných hnojiv při hnojení travních porostů. Koncentrace draslíku v píci je objektivnějším kritériem. Obsah draslíku v píci travních porostů (1-2 %) téměř vždy přesahuje požadavky skotu (do 1,0 %). Část půdního draslíku se zvětráváním zpřístupňuje v půdě rostlinám i v mimovegetačním období. Hnojení draslíkem po 1. seči (po 2. pastevním cyklu) na vláhově typických lučních a pastevních stanovištích zajišťuje nejvyrovnanější výživu porostů. Používáme draselné soli. 110
Vápnění je stejné jako u lučních porostů. Lze doporučit aplikaci Ca nejlépe na jaře, aby uvolněné živiny byly využity v době jarního intenzivního růstu porostem a během celého vegetačního období. V půdách s pH 6,5-7,0 je vápnění neúčelné a může způsobit nežádoucí prořídnutí porostu a nadměrné rozšíření dvouděložných druhů. Používáme uhličitan vápenatý nebo dolomitický vápenec (dodáváme i hořčík). Hnojení statkovými hnojivy pastvin je obdobné jako u lučních porostů. Na pastvinách je vhodné močůvku a kejdu používat ředěné nebo se závlahou. První seč, která následuje po aplikaci vyšších dávek stájových hnojiv, je vhodné sklízet sečením. Počítá-li se se zahájením pastvy časně na jaře, je třeba kejdu aplikovat na podzim, pak porost na jaře dříve (10-14 dnů) obrůstá. V ostatních případech je nutné dodržovat odstup mezi hnojením a pastvou minimálně 4-5 týdnů. Je-li pastvina hnojena košárováním, je zapotřebí provádět dohnojování fosforem. Regulace plevelů na pastvinách Při regulaci plevelů je důležité vycházet z obecně platné zásady – trvalý travní porost je funkcí stanoviště. Při likvidaci plevelů je nutné se zaměřit na odstranění příčin jejich výskytu. Ty spočívají především v úpravě stanovištních podmínek, ve zlepšeném způsobu obhospodařování (podle možností i hnojení) a ve správném způsobu využívání. Při vysokém výskytu plevelů je nutné přistoupit k radikálnějším a nákladnějším zákrokům, tj. k použití chemických prostředků, eventuálně k obnově travního porostu. Základním způsobem likvidace je podpora vhodných druhů a potlačování druhů nežádoucích. 5.7.7. Zásady pastvy Cílem lučně pastevních hospodářství je zajištění pastevního chovu v letním krmném období a výroba objemné píce pro zimní krmné období. Tohoto se dosahuje střídavým využíváním porostů pastvou a sečením. Zvolený způsob pastvy by měl zajistit dobré využití porostů při minimálních ztrátách, zvířatům umožnit pokud možno rovnoměrný příjem krmiv a živin po celé pastevní období a zabezpečit produkci kvalitních krmiv pro zimní období. Všechny pastevní systémy vyžadují přípravu zvířat na přechod ze zimního na zelené krmení. Jejím cílem je postupná a plynulá adaptace mikroflóry bachoru z konzervovaných krmiv na čerstvý pastevní porost s nízkým obsahem 111
hrubé vlákniny a vysokým obsahem proteinů. Při náhlé změně způsobu krmení hrozí aktuální nebezpečí vzniku zažívacích poruch. Přibližně čtrnáctidenní navykací období, ve kterém se postupně prodlužuje denní pobyt zvířat na pastvě a podává se dostatek „hrubých“ krmiv (seno, sláma), umožňuje překonat toto kritické místo bez závažnějších problémů. Podávání minerální směsi s obsahem hořčíku, kterého je v mladé píci nedostatek, může zabránit vzniku pastevní tetanie. Součástí pastevního období by mělo být odčervení zvířat a prevence vůči napadení různými druhy parazitů. Denní potřeba píce činí u dojnic a býků 8-12 kg sušiny, tj. 40-70 kg čerstvé zelené píce. Množství přijaté čerstvé píce představuje 10-12 % živé hmotnosti zvířete. Doba pasení činí 6-9 hodin denně v závislosti na úživnosti pastviny. Pokud zvířata přecházejí a nepasou se, ale také neodpočívají, svědčí to o nedostatečném množství nebo o špatné kvalitě pastevní biomasy. Doba přežvykování činí 6-8 hodin denně, 7-10 hodin denně zvířata přecházejí, pijí nebo odpočívají. Intenzita pasení je nejvyšší v ranních hodinách (od 5 do 10 hodin) a k večeru (18-20 hodin). Zvířata se více pasou za chladu a je-li porost orosen (příjem vody a snadná polykatelnost). V poledních hodinách zvířata odpočívají a přežvykují. Základní pojmy Pastevní období je doba od vyhnání zvířat z jara na pastvu (začátek pasení) do ukončení pastvy na podzim. Tato délka se v našich podmínkách pohybuje v rozmezí 150-180 dnů. Pastevním cyklem se rozumí jedno spasení oplůtku (pastevní plochy) během pastevního období. Počet pastevních cyklů tedy znamená, kolikrát byl oplůtek (nebo pastvina) za pastevní období spásán. Těchto cyklů může být v našich podmínkách podle intenzity obhospodařování a využívání pastvin 4-5 za pastevní období. Zatížení pastviny je vyjadřováno obvykle počtem nebo hmotností zvířat na jednotku plochy. Obvykle se udává v počtech dobytčích jednotek (DJ) na 1 ha pastviny (1 DJ je 500 kg živé hmotnosti zvířete. Termín zahájení pastvy Nejvhodnější doba pro spásání pastevního porostu je bezprostředně po rychlém jarním nárůstu, ale ještě před metáním dominantních druhů trav. 112
V této době mají rostliny dostatečné zásoby cukrů v kořenech a oddencích pro rychlé obrůstání a výnos i kvalita píce jsou dostatečné. Pastva v době po kvetení znamená nižší kvalitu píce a větší ztráty pošlapáním zvířaty. Organizace pastvy Podle způsobu a intenzity rozdělujeme pastvu na: • kontinuální (volná extenzivní, intenzivní – jednooplůtková a jejich modifikace) • rotační (honová, oplůtková, dávková, pásová).
Rotační pastva je spásání dvou a více ploch (oplůtků), kde se střídá doba pasení s dobou obrůstání porostu. Volná pastva se vyznačuje pobytem zvířat na jedné pastvině po celé pastevní období. Uplatňuje se např. v chráněných oblastech, při letním výpasu obtížně přístupných ploch v horských oblastech apod. Zvířata mají možnost neomezené selektivity. Spásají oblíbené druhy a tím ponechávají plevelné a méně hodnotné rostliny. Její výhodou je nižší organizační a pracovní náročnost, nízké náklady na oplocení pastviny, klid a pohoda zvířat ve stádě (zvířata se nepřemisťují). Mezi nevýhody patří vysoké ztráty spásané píce a živin (35-60 %), nerovnoměrná obnova porostů a rozdílná kvalita píce. Oplůtková pastva spočívá v rozdělení celé plochy pastvin na přibližně stejné oplůtky (6 až 10), kde se střídá doba pasení s dobou obrůstání. Pro krávu s teletem je potřeba asi 0,3 ha souvislé plochy. Doba spásání oplůtku je závislá na době obrůstání pastevního porostu, na podmínkách prostředí a počtu zvířat. V jarních měsících při intenzivním růstu porostů se k pastvě využívá cca jedna třetina oplůtku, ke konci vegetačního období pak všechny oplůtky. Nespásané plochy se využívají k zajištění krmiva pro zimní období. Každý oplůtek je spásán 2 až 5 dnů, kdy v období intenzivního růstu může být oplůtek znovu spásán za 10 až 15 dnů. Ke konci vegetace se interval obrůstání postupně prodlužuje na 30 až 45 dnů. Optimální výška porostu při opakovaném spásání oplůtku by měla být 15 až 20 cm. Porost vyšší než 20 cm má tendenci metat, dochází k snížení jeho kvality a chutnosti. Podle intenzity využívání dosahují pastevní ztráty 25 až 35 %. Hustota obsazení oplůtku je podle výnosu píce a doby spásání 10-50 DJ na 1 ha. Předností oplůtkové pastvy je možnost dávkování, lepší využití pastevní píce, spásání v optimální 113
zralosti a vyrovnanější kvalita píce. Velký počet oplůtků však zvyšuje náklady na oplocení, potřebu práce na instalaci i údržbu, ztěžuje ošetřování pastvin a sklizeň píce pro zimní krmné období. Honová pasta je kombinací pastvy oplůtkové a volné. Pastevní plocha je rozdělena na 2 až 3 hony. Počátkem vegetačního období je možné opět část píce využít ke konzervaci pro zimní období. Po celé pastevní období je zvířatům k dispozici obrůstající mladá tráva, tak i porost ve starší vývojové fázi. Principem dávkové pastvy je, že v rámci spásaného oplůtku se elektrickým ohradníkem zvířatům vymezí pouze pás pastvy pro denní či půldenní potřebu. Po jeho spasení se vymezí další dávka pastviny. Výška porostu by se měla pohybovat mezi 10 a 25 cm, denní plocha na krávu a tele 80-120 m2. Rovněž v jarním období intenzivního růstu se část píce využívá ke konzervaci. Předností dávkové pastvy je velmi dobré spásání porostu s nízkými ztrátami (15-20 %) a rovnoměrná dávka píce. Nedostatkem je vyšší časová náročnost (přemisťování elektrického ohradníku pro vymezení denní dávky pastviny). Pásová pastva spočívá v postupném přidělování dávky píce ve formě úzkých pásů o šířce cca 0,5-1m a délce, odpovídající 1,5 m na 1 DJ (tj.3 m na 1 t živé hmotnosti stáda). Pomocí přenosného elektrického oplocení se tak vytváří přirozený pohyblivý “zelený žlab” pastevní píce. Elektrický plot se posunuje podle vypasení porostu. Ztráty píce činí 10-15 %. Cílem systémů pastvy je mimo jiné „spasení“ optimálního množství porostu. Z tohoto hlediska je jednou z možností odhadu úspěšnosti pastvy posouzení výšky pastevních zbytků po skončení pastvy (tabulka…..). Tab. Odhad využití pastevního porostu podle výšky pastevních zbytků
Výška porostu po pastvě (cm) Hodnocení pastvy do 4,5 nadměrně intenzivní 4,5 až 5,5 intenzivní 5,5 až 6,5 optimální 6,5 až 7,5 nevyužitá nad 7,5 výrazně nevyužitá
114
Specifika v pastvě skotu a koní Skot • pastevní generalista (není vybíravý) • spásá porost na výšku větší než 3-5 cm • porost zachytává jazykem (při nízkém porostu pysky) a uškubne • spásá dobře i vysoký porost • vyhýbá se pokáleným místům • většinou respektuje elektrické oplocení • dobrá manipulace i v neznámém terénu Chov skotu s využitím pastvy má velký ekonomický význam. Dojnice na dobrém pastevním porostu dosahují dobrou dojnost při nižších nákladech. Vzhledem k nižší pohybové aktivitě dojnic (200-300 m ve stájovém chovu) musíme pastvu organizovat do vzdálenosti maximálně 1 km. Vyšší pohybová aktivita se projeví snížením mléčné produkce. Nejvyšší příjem pastevní hmoty je při výšce porostu 90-110 mm. Pastevní plochy pro pastvu skotu můžeme využívat buď extenzivně a to kontinuálním způsobem spásání (tzv. volná pastva), kdy na jednotku plochy 1 ha se doporučuje zatížení pastviny 1,4 DJ.ha-1. Nebo můžeme využít intenzivního systému spásání a to oplůtkovou pastvou, kdy je doporučené zatížení pastviny 2,2-2,5 DJ.ha-1. Kůň • selektivní spásač • spásá porost na výšku kolem 3 cm • porost zachytává pysky a odhryzne • mělký spásač – tj. zaměřuje se na spodní část porostu • vyhýbá se pokáleným místům • dobrá manipulace i v neznámém terénu • respektuje elektrické oplocení • výrazný pohyb na pastvině • vylučování exkrementů na určitých místech, která nejsou spásána a silně se zaplevelují zejména širokolistými šťovíky Pastevní odchov koní je jedním za základních požadavků chovu koní. Pastevní porost působí příznivě na fyziologii trávení svými dietetickými účinky. 115
Čím mladší je porost, tím vyšší je jeho stravitelnost. Starší porost obsahuje více celulózy. Koně patří mezi selektivní spásače. Exkrementy vylučují na určitá místa a vyhýbají se pokálené vegetaci. Okus je nižší. Destrukci porostu způsobují zejména svými kopyty. Způsoby pastvy koní: Volně na neohrazených pastvinách (paseme pouze v extenzivních podmínkách v podhorských a horských oblastech s rozsáhlými a méně výnosnými porosty, jejichž oplocení je nákladné. Využití těchto porostů není často ani 50 %). Na kulturních oplocených pastvinách (dochází k lepšímu využívání pastevní plochy za pomocí oplůtkové pastvy). Příliš malé plochy pastvin nejsou pro koně vhodné, protože pastva má nabízet nejen potravu, ale i místo k pohybu. Smíšená (společná) pastva – tím rozumíme pastvu více druhů hospodářských zvířat na jednom stanovišti. Za přednost lze považovat zjednodušení chovu. Při vhodné volbě společně pasených zvířat a vhodné organizaci pastvy lze lépe využívat pastu a tím zlepšit rentabilitu chovu. Zvířata mohou být pasena společně nebo následně. Chovatelé závodních koní využívají služeb ovcí a jejich schopnosti udržovat trávník na závodištích a ve výbězích, společná pastva skotu a ovcí například potlačuje nežádoucí keřový nálet, nebo pomocí smíšené pastvy lze udržovat krajové ekosystémy v žádoucím stavu. Hlavními výhodami společné pastvy skotu a ovcí jsou účinnější využívání pastevních porostů a příznivé ovlivnění botanického složení porostu. Ošetření porostů po vypasení Důležité je rovněž ošetření porostů po každém spasení. Jde o posečení nespasených zbytků a rozhrnutí výkalů zanechaných zvířaty, popřípadě přihnojení porostu. Při nedostatečné péči klesá dynamika nárůstu píce, což vede k urychlení pastevních cyklů, ke snížení spotřeby píce. Roztírání výkalů má význam pro rovnoměrnější rozdělení živin po porostu, ale i ze zdravotně – veterinárních důvodů (zdroj infekcí aj.) Výkaly nejlépe rozhrnujeme lučně pastevním smykem. Sečení nedopasků po každém pastevním cyklu působí příznivě na další využití porostu a zabraňuje vysemenění nekvalitních druhů trav a plevelů. Nedopasky vznikají několika různými způsoby a liší se i svými vlastnostmi. 116
Tuhé i tekuté výkaly vytvářejí hlavně na pastvinách skotu tzv. mastná místa, která jsou zvířaty opomíjena. Selektivní pastva zejména ovcí vytváří na pastvině mozaiku opakovaně spásaných nízkých a nespásaných vysokých plošek. Vegetace všech typů nedopasků se od intenzivně spásaných plošek liší nejen vzrůstem, ale často i druhovým složením. Pokálená místa obohacují malé plošky porostu o velké množství živin, ale pasoucí zvířata se jim obvykle vyhýbají z důvodu zápachu. Na těchto místech porost stárne, rychle klesá kvalita píce a následně dochází k hromadění biomasy. Podíl pokálených míst vzrůstá s rostoucí intenzitou pastvy a může tvořit až 20 % z celkové výměry. Zvířata se na pastvě vyhýbají například méně chutným a jedovatým druhům rostlin (šťovíky, starček přímětník), ostnitým a žahavým bylinám (pcháče, bodláky, pupava, kopřiva dvoudomá), nebo trnitým dřevinám (růže, trnka, hloh). 5.7.8. Technická zařízení na pastvinách Technická zařízení a uplatněná technologie mají co nejvíce usnadnit organizaci pastevního provozu. Až na malé odchylky jsou technická zařízení obdobná podle účelu chovaných zvířat (odchov mladého skotu, dojnice, masná plemena aj.). Mezi nezbytná zařízení a vybavení k pastvě patří: • oplocení pastvin • manipulační prostor, fixační zařízení • napajedla a příkrmiště • na odloučených pastvinách místnost pro ošetřovatele a veterináře. Oplocení pastvin má zajistit pohyb zvířat na ohraničené ploše pastvin bez jeho svévolného opuštění. Zvolené oplocení má být levné, trvanlivé, spolehlivé, nenáročné na údržbu a bezpečné pro ošetřovatele i pasená zvířata. Oplocení pastvin se dělí podle různých hledisek do několika skupin: • podle účelu – na oplocení trvalé (pevné) pro dlouhodobé užívání, obvykle ohraničuje celý areál a vymezuje hlavní komunikace uvnitř areálu a oplocení přechodné (mobilní), které lze relativně snadno přemístit podle potřeby a rozděluje pastviny uvnitř areálu na jednotlivé hony a oplůtky, k oplocení se používají kolíky, na kterých jsou úchyty pro lanko, pásku apod. • podle užitkových materiálů – na oplocení kovové, dřevěné, plastikové a kombinované; • podle účinku na zvířata – na oplocení mechanické a elektrické. 117
Každé oplocení se skládá ze svislých a vodorovných prvků. Jako svislé prvky slouží kůly z různých materiálů: dřevo (akát, dub, tlakově impregnované kůly), betonové prefabrikáty, kůly z recyklovaného nebo izolačního plastu, železné trubky. Jako vodorovné prvky se nejčastěji používají pozinkované dráty různého průměru, dřevěné tyče, vodivá lanka nebo pásky. V současné době se při konstrukci stabilního oplocení nejvíce používají dřevěné kůly, které se využívají „jako nosná konstrukce“ pro ohrazení pastvin dráty s mechanickou i elektrickou účinností. Sloupky dřevěného oplocení by měly být vysoké nejméně 120 cm, zapuštěné do země ca 50-60 cm a vzdálené od sebe 4-5 m. Při elektrickém oplocení jsou na sloupcích izolátory, ve kterých jsou horizontálně vedeny vodiče (železný drát, lanka). Vzdálenosti drátů volíme podle druhu a kategorie pasených zvířat. Sestavu elektrického ohradníku tvoří zdroj impulsů, který ze zdroje napětí (síťový rozvod 240 V nebo baterie 6, 9 nebo 12 V) generuje impulsy stejnosměrného napětí obvykle v rozmezí od 6000 do 10 000 V. Minimální napětí, které budou zvířata respektovat, je 1500-2000 V. Čím vyšší je energie impulsu, tím větší šok zvíře dostane a bude si ho déle pamatovat. Správnou funkci zdroje impulsů je nutné pravidelně kontrolovat po celém obvodu, protože při přerušení elektrického proudu zvířata oplocení ignorují. Systém oplocení je vhodné doplnit o bleskojistku, která snižuje možnost poškození zdroje impulsů bleskem. Důležité je rovněž také sečení porostu pod vodiči proudu, protože se při jejich dotyku dochází k výraznému snížení napětí. Elektrické ohradníky dělíme podle zdroje napájení na: • siťové – zapojujeme je do elektrické sítě, jsou vhodné pro pastevní areály v blízkosti ustájení zvířat, velmi spolehlivé a prakticky bezúdržbové • bateriové – energii získávají z baterií, výhodou je mobilnost zdroje, nevýhodou je nutnost dobíjení nebo výměny baterií, jejich použití je vhodné na odlehlých pastvinách • kombinované – kombinace předchozích dvou, umožňují zapojení do sítě nebo využití baterie • solární – energii získávají ze slunečního záření, která se předává do baterií, výhodou je mobilnost zdroje, nevýhodou jsou vysoké pořizovací náklady, jejich použití je možné i na odlehlých pastvinách. 118
Kovové oplocení je poměrně nákladné, ale pro svoji trvanlivost a pevnost je často používáno k vymezení zimoviště, v naháněcích uličkách a manipulačních ohradách, při pastvě ovcí je možné využít uzlíkového pletiva.
Obr. Doporučené výšky ohradníků pro skot, ovce a koně. 119
Manipulační prostor pro zvířata musí ošetřovatelům umožnit šetrnou a bezpečnou manipulaci se zvířaty za účelem veterinárních zákroků, inseminace, vyšetřování březosti, vážení, třídění stáda apod. Obvykle je to pevně ohrazená část pastviny s prostorem pro krátkodobý pobyt zvířat (shromaždiště), vybavená naháněcí uličkou, fixačním zařízením a místem pro umístění váhy. Plocha shromaždiště by měla pro skot činit 2,5 m2 na kus. K fixaci zvířat lze využít fixační klece nebo krční držáky. Naháněcí cesty musí umožnit přesun zvířat mezi jednotlivými oplocenými částmi pastviny i manipulačním prostorem. Brány, branky a vstupy jsou součástí plotů, zajišťují vstup a vjíždění do ohrady. Zhotovují se v převážné míře o šířce 3-4,20 m, kde projíždí těžká technika, se zhotovují brány dvoukřídlé, které jsou šířkově dvojnásobné.
Elektrický ohradník a stromy, které poskytují stinná místa 120
Napajedla mají zvířatům na pastvinách zajistit dostatek napájecí vody a můžou být řešena těmito způsoby: pastevní vodovody – voda je z vhodného zdroje přiváděna samospádem do napáječek nebo napájecích žlabů přírodní zdroj (potok) – z něho zvířata volně přijímají vodu, při této variantě je nutno zabránit znečištění příslušného vodního zdroje zvířaty čerpací napáječky – fungují na principu vodní membránové pumpy, zvířata pohybem hlavy čerpají vodu ze zdroje spodní (vrty) nebo povrchové vody mobilní napajedla (cisterny) – voda se pravidelně dováží ze vzdáleného zdroje, ekonomicky náročné, zvířata mají obvykle vodu k dispozici v individuálních klapkových napáječkách, které jsou součástí přepravní cisterny. V běžných klimatických podmínkách kráva vypije 35 až 70 litrů a tele 8 až 15 litrů vody denně. Na jednu napáječku je možno počítat s 10 až 15 kravami, u žlabů dostačují dva metry délky pro 25 až 30 zvířat. Místo na pastvině, na kterém je vodní zdroj vody pro zvířata, by mělo být vhodným způsobem zpevněno, aby se zabránilo zbahnění a zničení drnu. Orientační průměrnou denní spotřebu vody pasených zvířat uvádí tabulka… Tab. Orientační průměrnou denní spotřebu vody pasených zvířat uvádí tabulka…
Zvíře Litrů vody na den Zvíře Litrů vody na den Dojnice 80-120 Koza 6-8 Masný skot 30-50 Kůň 20-30 Jalovice 20-30 Hříbě 10-20 Ovce 6-8 Prase 10-15 Jehně 3-5
Příkrmiště se využívají na začátku a konci pastevní sezóny, kdy není zajištěno dostatečné množství krmiva z pastvy. Využívají se krmné kruhy se střechou i bez, do kterých se vloží celý balík např. sena nebo slámy. Kategorií zvířat, která se dokrmují i v průběhu pastevní sezony, jsou mláďata (telata, jehňata, kůzlata). K tomuto účelu se využívá pastevní příkrmiště, které je 121
tvořeno nejčastěji lehkou kovovou konstrukcí se zásobníkem na jadrné krmivo. Konstrukce umožňuje průchod pouze mláďatům a větší kusy se dovnitř nedostanou. Přístřešky na pastvinách se budují, aby uchránily zvířata před nepříznivými klimatickými podmínkami (silný vítr a déšť). Pokud jsou na pastvině zachovány přirozené úkryty (části vzrostlých lesních porostů, remízků, větrolamů) není nezbytné přístřešky budovat. Zimoviště zvířat slouží k ustájení zvířat přes zimní období. Celý areál se skládá ze zařízení pro ustájení matek s mláďaty, ze zpevněných a případně i pastevních výběhů, krmiště, systému napájení s nezbytným zařízením pro manipulaci se stádem a oplocení celého areálu. Součástí pastevního areálu by měla být i drbadla nebo držáky na minerální lizy. 5.7.9. Zatížení pastviny Zatížení pastviny je vyjadřováno počtem nebo hmotností zvířat na jednotku plochy. Obvykle se v České republice udává v počtech dobytčích jednotek (DJ) na 1 ha pastviny (1 DJ je 500 kg živé hmotnosti zvířete – ovce a koza 0,2 DJ, kůň 1,3 DJ a skot 1,0 DJ), v zahraničí se udává i vyjádření v kg nebo i v počtech kusů druhů zvířat stejné kategorie na 1 ha. Kolik zvířat je možné na pastvině pást, závisí na našich možnostech a cílech. V praxi mohou nastat dva případy: 1) Máme určitou plochu pastviny a potřebujeme vědět, kolik kusů zvířat na ni uživíme. Následující výpočet nám dá hrubou představu maximálního počtu zvířat, která je možno pást. a) Celková plocha travních porostů na celou pastevní sezónu (PP) – např. 5 ha b) Odhadovaný průměrný výnos sušiny pastviny z 1 ha (PV) – např. 3 000 kg.ha-1 c) Odhadnutá délka pastevní sezóny ve dnech (DP) – např. 153 dní (1. 5. – 30. 9.) d) Odhad průměrné živé hmotnosti paseného zvířete (ŽH) – (počáteční hmotnost + konečná hmotnost / 2) – např.: dojnice 550 kg, jalovice 350 kg, kůň 500 kg, ovce 60 kg) e) Odhad maximálního počtu zvířat (MP), která mohou být na pastvině pasena celou pastevní sezónu. 122
(PP) x (PV) = (MP) (0,04) x (ŽH) x (DP) 5 x 3000 kg/ha (0,04) x 550 x 153
= 4,46 krávy (MP)
Maximálně můžeme na dané pastvině pást 4 krávy. Číslo 0,04 znamená, že zvířata mají denní potřebu píce v průměru 4 % jejich živé hmotnosti. Výpočet zatížení pastviny: 4 krávy x 550 kg = 2 200 kg celková živá hmotnost krav 2 200 kg / 500 kg = 4,4 DJ na pasené ploše 5 ha 4,4 DJ / 5 ha = 0,88 DJ na 1 ha Zatížení pastviny je 0,88 DJ * ha-1. 2) Máme daný počet zvířat (10 ks jalovic s průměrnou živou hmotností 350 kg) a potřebujeme vědět minimální plochu pastviny. Následující výpočet nám dá hrubou představu. (MP) x (ŽH) x (0,4) x (DP) = (PP) (PV) 10 jalovic x 350 kg x (0,04) x 153 dní = 7,1 ha (PP) 3 000 kg.ha-1 Potřebná plocha pastviny je tedy 7,1 ha. Výpočet zatížení pastviny: 10 jalovic x 350 = 3 500 kg celková živá hmotnost jalovic 3500 kg / 500 kg = 7 DJ na pasené ploše 7,1 ha 7 DJ / 7,1 ha = 1 DJ na 1 ha. Celkové zatížení pastviny je 1 DJ * ha-1. 123
Souhrn nejdůležitějšího učiva: • Trvalé travní porosty představují velmi rozmanité rostlinné společenstvo, kde základní složku tvoří trávy, jeteloviny a ostatní dvouděložné druhy (byliny). • Trvalé travní porosty (louky a pastviny) mají produkční a mimoprodukční funkci. • Z hlediska původní skladby dělíme TTP na přírodní, polopřirozené, polokulturní a kulturní. • Ošetřování TTP dělíme na základní úpravu a běžné ošetřování. • Využívání porostů luk je intenzivní, polointenzivní a extenzivní. • Mezi hlavní faktory ovlivňující složení a výnosy luk a pastvin patří pratotechnika – ošetřování, hnojení a intenzita obhospodařování. • Pro produkci píce TTP jsou nejdůležitějšími živinami dusík, fosfor, draslík, vápník a hořčík. • Louky a pastviny hnojíme průmyslovými a statkovými hnojivy. • Hlavní faktory ovlivňující kvalitu sena jsou – druh pícniny, botanická skladba, vegetační stádium, pořadí seče, použitá sklizňová technika, klimatické podmínky a způsob sklizně, způsob technologie naskladnění a dosušení. • Pro hodnocení kvality sena je důležitý obsah živin, energie a smyslové posouzení. • Procesem stárnutí pastevního porostu se mění chutnost, stravitelnost a objem přijaté píce. U trav se stářím snižuje množství a kvalita bílkovin (NL), klesá stravitelnost, obsah sacharidů a tím i energie, zvyšuje se obsah vlákniny. • Podle obsahu živin a energie v pastevní píci dělíme porosty na kvalitní a nekvalitní. • Při likvidaci plevelů na pastvinách je nutné odstranit příčiny výskytu – úpravou stanovištních podmínek, zlepšením způsobu obhospodařování a správným způsobem využívání. • Doba trvání pastvy je určena souborem přírodních podmínek – nadmořskou výškou, průměrnou teplotou a ročním úhrnem srážek. • Délka pastevního období v našich podmínkách se pohybuje v rozmezí od 150 do180 dnů. • Pastevní systémy vyžadují přípravu zvířat na přechod ze zimního na zelené krmení – postupnou a plynulou adaptaci mikroflóry bachoru z konzervovaných krmiv na čerstvý pastevní porost. • Množství přijaté čerstvé píce skotem při spásání představuje 10-12 % živé hmotnosti zvířete. 124
• Podle techniky pastvy rozeznáváme pastvu volnou, honovou, oplůtkovou, dávkovou a pásovou. • Ošetřování spásaných ploch zahrnuje posečení nespasených zbytků, rozhrnutí výkalů zanechaných zvířaty, popřípadě přihnojení porostu. • Mezi nejdůležitější technická zařízení na pastvinách patří oplocení, manipulační prostor, naháněcí cesty, brány, napajedla, příkrmiště, popř. přístřešky na pastvinách.
Kontrolní otázky 1. V ysvětlete pojmy: přírodní porost, kulturní porost, absolutní louka, pastevní louka, pastevní období, pastevní cyklus, zatížení pastviny, termín zahájení pastvy, pastva volná, honová, oplůtková, dávková a pásová. 2. Pohovořte o významu trvalých travních porostů, a jak je využíváme. 3. Které typy přirozených travních porostů poskytují pícninářsky hodnotná krmiva? 4. Jaké jsou zásady sestavování jetelotravních směsí? 5. Uveďte pratotechnická ošetření TTP (luk a pastvin) a řekněte základní charakteristiku. 6. Jaké jsou nejvýznamnější živiny z hlediska kvality a produkce píce a co ovlivňují. 7. Jaké jsou zásady hnojení luk a pastvin N, P, K, Ca a organickými hnojivy. 8. Kdy můžeme zakládat luční porosty? 9. Pohovořte o technologii sklizně a skladování sena, včetně optimálního termínu sklizně. 10. Jaké faktory ovlivňují kvalitu sena a co posuzujeme při hodnocení jeho kvality? 11. Pohovořte o stárnutí a kvalitě pastevního porostu. 12. Jak rozdělujeme jednotlivé druhy v travních porostech dle krmné hodnoty a čím je dána krmná hodnota? 13. Jaký rozdíl je mezi lučním a pastevním porostem? 14. Řekněte hlavní zásady hnojení pastvin minerálními a statkovými hnojivy. 15. Jakými způsoby můžeme regulovat výskyt plevelů na pastvinách? 16. Zhodnoťte jednotlivé způsoby techniky pastvy. 17. C harakterizujte hlavní specifika pastvy jednotlivých druhů hospodářských zvířat. 18. Navrhněte pastevní areál (zařízení, vybavení pastviny a velikost), vyberte si kategorii zvířete a vypočítejte zatížení pastviny. 125
126
6. Výživa a krmení skotu Skot je přežvýkavec. Díky symbióze s bachorovými mikroorganismy dokáže trávit i těžko rozložitelná krmiva. Mikroorganismy v předžaludku produkují plyny (CH4, CO2) a především důležité těkavé mastné kyseliny (TMK). TMK (octová, propionová, máselná) se vstřebávají přes stěnu bachoru do krevního oběhu a slouží zvířeti jako zdroj energie. Energie u přežvýkavců se přeměňuje následujícím způsobem: 70 % přeměňuje na těkavé mastné kyseliny 20 % na mikrobiální biomasu 10 % je tráveno ve slezu a v tenkém střevě Základem výživy skotu je nakrmit bachorové mikroorganismy, tak aby měli k dispozici ve správný čas správný obsah a kvalitu energie i proteinu (bílkovin). To nám zajistí vyrovnaná a správně sestavená krmná dávka (KD) s pestrým zastoupením krmných komponent.
6.1. Sestavování krmných dávek pro skot
Zásady sestavování krmné dávky Krmná dávka je celkové množství krmiv, které zvířeti poskytujeme na 1 den, k úhradě záchovné a produkční potřeby živin. Pro správné sestavení krmné dávky musíme mít k dispozici: • přesně definovanou potřebu (normu) živin pro dané zvíře v dané fyziologické situaci, • informaci o složení krmiva Postup při sestavování krmných dávek: • zjištění potřeby živin pro určitý druh, kategorii a plánovanou užitkovost hospodářských zvířat, • výběr vhodných krmiv, ze kterých bude sestavena krmná dávka, a odhad množství jednotlivých druhů krmiv, 127
• propočet obsahu živin v navržené krmné dávce a jeho porovnání s potřebou živin, • konečná úprava krmné dávky v souladu s potřebou živin. Krmnou dávku pokládáme za vyhovující, jestliže rozdíly v obsahu živin proti normě potřeby živin nepřesahují ± 5 až 10 %. Stanovení potřeby živin Normy potřeby živin udávají průměrnou denní potřebu živin a energie pro danou kategorii hospodářských zvířat se zřetelem k druhu, plemeni, pohlaví, věku, hmotnosti a jeho užitkovosti. Krmné normy rozdělujeme na normy celkové a sestavovací. Normy celkové vyjadřují zároveň záchovnou i produkční potřebu živin. Vyhledáme je přímo v příslušných tabulkách. Patří mezi ně většina krmných norem pro hospodářská zvířata, s výjimkou norem pro dojnice a koně. Normy sestavovací vypočítáváme postupně z potřeby živin a energie na záchovu a dále připočtením potřeby na produkci, resp. graviditu a u koní na práci. Stanovení potřeby živin pro přežvýkavce V současné době se u nás pro vyjádření potřeby energie pro přežvýkavce využívají fyzikální jednotky netto energie, a to buď pro tvorbu mléka (laktaci) – netto energie laktace (NEL), nebo pro tvorbu tělní hmoty (růst) – netto energie výkrmu (NEV). Potřeba dusíkatých látek (bílkovin) se vyjadřuje jednotkou PDI, která udává hodnotu proteinu skutečně stravitelného v tenkém střevě. Z minerálních látek se u dojnic klade důraz na Ca a P. Vedle těchto hlavních ukazatelů se normuje sušina, a to na základě tzv. plnivosti krmiva. Dále se do norem udává také potřeba celkových dusíkatých látek (NL), vlákniny, dalších minerálních látek (Mg, Na, K, Cl, S), stopových prvků a vitamínů. Příklady postupu při sestavování krmných dávek jsou uvedeny v námětech na cvičení.
6.2. Výživa a krmení dojnic
Zásady krmení dojnic Z chovatelsko reprodukčního hlediska rozlišujeme ve výživě dojnic dvě základní období: • období laktace • období stání na sucho 128
Laktace začíná otelením a končí zaprahnutím dojnice. Normovaná laktace trvá 305 dnů. Denní produkce mléka se v průběhu laktace mění. V první fázi laktace rychle narůstá, nejvyšší produkce -vrcholu laktační křivky, je dosahováno mezi 4.-8. týdnem. Toto období od otelení do dosažení produkčního maxima se nazývá období rozdojování a je zpravidla v životě dojnice obdobím nejnáročnějším, proto je také potřeba v tomto období významněji uzpůsobit techniku krmení. Po dosažení vrcholu laktační křivky se produkce mléka určitou dobu udržuje na stabilní úrovni a později začne pozvolna klesat. V závěrečné fázi březosti, přibližně 6-8 týdnů před plánovaným termínem otelení se dojnice „zasuší“, což znamená, že přestane produkovat mléko a živiny KD jsou využívány pro dokončení růstu plodu a vytvoření rezerv pro následující laktaci. Zasušení se provádí aplikací speciálních veterinárních přípravků. Výběr a dávkování krmiv pro dojnice Základem KD pro dojnice jsou objemná krmiva. Základní KD uhrazuje potřebu živin pro záchovu, tj. udržení tělesné rovnováhy zvířete a pro stanovenou minimální produkci mléka (10 l). Tato je pro všechny dojnice stejná. Skládá se ze: šťavnatých krmiv, suchých objemných krmiv, úsušků a minerálních doplňků. KD má být složena z více druhů krmiv – bílkovinných a glycidových, protože dostatečná pestrost zajišťuje správný obsah živin a energie. Výroba a výběr objemných krmiv se řídí přírodními podmínkami dané výrobní oblasti. KD moderních vysokoužitkových dojnic se sestavují z konzervovaných krmiv, aby bylo její složení v průběhu celého roku co nejstálejší, protože každá změna KD vyžaduje přizpůsobení se bachorových mikroorganismů. V nížinné oblasti (kukuřičná, řepařská) je základem KD vojtěška ve formě senáže a sena, silážovaná kukuřice, siláže z dělené sklizně kukuřice – silážovaná kukuřičná drť palic s listeny (LKS) a silážované kukuřičné palice (CCM) a cukrovarské řízky. Je-li v blízkosti pivovar, lze zařadit do KD také čerstvé pivovarské mláto. Ve výše položené oblasti (bramborářská, podhorská a horská) se zkrmují především jetelové, jetelotravní a travní siláže ze zavadlé píce (senáže), kukuřičná siláž, siláže z celých drcených obilnin a luskovin (GPS), resp. krmné okopaniny. Některé podniky v letním období zařazují zkrmování zelené píce, včetně pastvy. V letním i zimním krmném období se pro zlepšení struktury a zajištění mechanické nasycenosti zařazuje do KD sláma a luční seno. Ostatní krmné plodiny – ozimá řepka, žito, pšenice, strniskové meziplodiny a některé brukvovité pícniny, jsou dnes jen okrajovými krmivy a do KD se 129
zařazují převážně v malovýrobních podmínkách a prodlužují letní krmné období nebo vyplňují mezidobí při zkrmování víceletých pícnin. Orientační denní krmné dávky objemných krmiv pro dojnice jsou uvedeny v Tab. 6.1. Tab. 6.1. Orientační denní krmné dávky objemných krmiv pro dojnice (Zeman et al., 2006) Krmivo Dávka (kg/den) Siláže kukuřičná 10-25 4-10 kukuřičné palice – CCM kukuřičné palice s listeny – LKS 4-10 do 15 cukrovarské řízky ze zavadlé píce vojtěškové a jetelové 7-15 6-15 ze zavadlé píce jetelotravní a travní luskovinoobilní 10-20 4-15 obilní drtě ovesná 10-15 Suchá objemná krmiva seno 2-6 sláma 1-3 Okopaniny krmná řepa 10-20 krmná mrkev 5-10 brambory 5-10 Vedlejší průmyslová krmiva melasa 1-2 cukrovarské řízky 10-15 lihovarské výpalky 10-30 pivovarské mláto 5-10 130
Krmivo Dávka (kg/den) Zelená píce travní porosty (luční, pastevní) 40-60 vojtěška 20-30 20-40 jetel červený žito, pšenice 10-15 15-30 luskovinoobilní směsky kukuřice 20-30 do 10 řepka, hořčice krmná kapusta 10-15 do 15 slunečnice řepné skrojky 15-20 Jadrná krmiva Jadrná krmiva slouží k doplnění živinového obsahu objemných krmiv. Jadrná krmiva se zkrmují jednotlivým kategoriím skotu buď ve formě průmyslově vyráběných krmných směsí (doplňkové, produkční), nebo jako vyrovnávací směsi vyráběné přímo v zemědělských podnicích ze statkových krmiv. Do těchto vyrovnávacích směsí dodává krmivářský průmysl bílkovinné koncentráty, minerální a vitamínové doplňky a další krmné přísady. Při průmyslové výrobě doplňkových a produkčních krmných směsí se vedle statkových krmiv využívají také vedlejší produkty olejářského, potravinářského a lihovarského průmyslu, jako je sójový extrahovaný šrot, řepkový extrahovaný šrot, řepkové výlisky, slunečnicový extrahovaný šrot a dále například sladový květ, močovina, kukuřičné lihovarské výpalky (DDGS), pšeničné a žitné otruby, suché cukrovarské řízky a tekutiny, především melasa. Pro doplnění soli (NaCl) se dojnicím předkládají krmné lizy. Systémy krmení dojnic V praxi rozlišujeme 3 způsoby krmení dojnic: hromadné, skupinové a individuální. Hromadné krmení, kdy všechny dojnice dostávají stejnou krmnou dávku bez ohledu na užitkovost, se využívá pouze u dojnic bez tržní produkce mléka. Při skupinovém krmení jsou dojnice rozděleny do vyrovnaných skupin na základě užitkovosti a fáze reprodukčního cyklu a celá skupina pak dostává stejnou KD. Nevýhodou tohoto systému je nutnost častého přesku131
Doplňková směs pro telata tzv. starter 132
Výkrm skotu monodietou 133
pování a přesunu dojnic. Při individuálním krmení každá dojnice dostává KD podle skutečné produkce a fyziologického stavu. Tento systém krmení je sice nejpřesnější, ale zvládnutelný pouze při nízkém stavu stáda. V praxi se poměrně často využívá kombinovaný systém hromadného a individuálního krmení, kdy všechny dojnice dostávají stejnou základní krmnou dávku, která se stanovuje nejčastěji na produkční úroveň 10-14 l mléka. Dojnice, které mají vyšší užitkovost, dostanou produkční přídavek jadrných krmiv podle skutečné užitkovosti. Tento přídavek jadrných krmiv se zkrmuje buď na dojírně, dojicím robotu, nebo prostřednictvím automatických krmných boxů. Skupiny se zpravidla sestavují následně podle stadia reprodukčního cyklu: • začátek fáze laktace – 100 dnů, • střední fáze laktace – od 101. dne do 200 dnů, • pozdní fáze laktace – od 201. dne do konce laktace, • období stání nasucho – 60 dnů před očekávaným porodem. Základním předpokladem je vytvoření takových skupin, aby rozdíly v produkci mléka jednotlivých dojnic byly co nejmenší. Ve stádech s větším počtem dojnic se doporučuje sestavit ještě zvláštní skupiny dojnic. Například je vhodné oddělit prvotelky od starších dojnic, protože prvotelky jsou zpravidla menší a bojácnější a mají nižší hierarchické postavení. Další skupinou by mohla být skupina rozdojovaných krav k usnadnění možnosti postupného navyšování dávek jadrných krmiv v počáteční fázi laktace. Zvláštní skupinu lze také vytvořit pro dojnice vyžadující zvláštní péči, např. se záněty mléčné žlázy, po veterinárním zásahu, s metabolickými problémy a podobně. Krmení dojnic v různých fázích mezidobí Krmení dojnic v období stání na sucho Potřebu živin pro krávy stojící na sucho zjistíme z příslušných tabulek. Záchovnou potřebu normujeme podle metabolické velikosti zvířat (H0,75), kdy H je živá hmotnost zvířete. K hodnotě záchovné potřeby připočítáme potřebu na březost a u jalovic případně na dokončení růstu. Při krmení dojnic v období stání na sucho je důležitá především otázka prevence metabolických chorob (ketóza, acidóza, poporodní paréza) v průběhu tzv. tranzitního (přechodného) období. Tranzitní období je období přibližně 2-3 týdny před otelením a 2-3 týdny na 134
počátku laktace. Toto období je pro organismus dojnice velice náročné, protože prodělává řadu významných metabolických a hormonálních změn. Proto je toto období také charakteristické zvýšeným výskytem metabolických i dalších chorob. K tomu, aby se předešlo zhoršení zdravotního stavu v poporodním období a bylo dosaženo maximální mléčné užitkovosti, je třeba zvolit takovou KD, která nezpůsobí ztučnění krav před porodem a nenaruší homeostázu Ca. Zásadní prevence metabolických onemocnění spočívá v dosažení optimální kondice v závěrečné fázi laktace a v období stání na sucho. Při zaprahnutí by se kondice dojnic (BCS) měla pohybovat mezi 2,5-3 body; při stání na sucho by se měly tvořit mírné rezervy, ale stupeň výživného stavu by se neměl zvýšit o více, než 0,5 bodu. Krávy s nadměrnou kondicí (BCS > 3,75) po porodu méně žerou a rozvíjí se u nich tzv. „syndrom ztučnění krav“. Suchostojná KD má být tedy více balastní, ale musí zabezpečit dostatečný příjem nezbytných mikroelementů a jejich správný poměr. Tradičně je u nás krmná dávka pro suchostojné dojnice založená na kvalitních objemných krmivech s minimálním nebo vůbec žádným podílem jadrných krmiv. 10-14 dnů před plánovaným termínem otelení se do KD zařazují pozvolně jadrná krmiva, tak aby se bachorové mikroorganismy mohly přizpůsobit přechodu na laktační krmnou dávku po otelení, jedná se o tzv. přípravné období. Denní dávku jadrných krmiv postupně zvyšujeme o 0,5 kg nebo raději 0,5 kg jádra za 2 dny až do množství potřebného pro očekávanou užitkovost. Jednorázová dávka jádra by neměla být více než 1 % z hmotnosti dojnice, jinak hrozí riziko prudkého poklesu pH bachoru a vznik bachorové acidózy (překyselení obsahu bachoru). Dávky jádra se tak bezprostředně před porodem navyšují až na 3 kg, u vysokoužitkových dojnic až 4,5 kg. Tuto dávku zkrmujeme také v den porodu a často také i prvních 5 dnů po otelení. Vedle zajištění správného množství energie a dusíkatých látek je u vysokobřezích dojnic třeba dbát také na dostatečný a správný poměr minerálních látek a zajištění vitamínové hodnoty KD. Pro krávy stojící na sucho jsou vhodná kvalitní objemná krmiva – seno, zelená píce, kukuřičná siláž a siláž ze zavadlých pícnin. Seno zařazujeme v zimním i letním krmném období v množství 0,8-1 % ze živé hmotnosti, tedy přibližně 4-6 kg na krávu. Objemná šťavnatá krmiva podáváme v množství 15-25 kg na kus. Do KD krav v době stání na sucho zařazujeme jen kvalitní a zdravotně nezávadná krmiva. Zapařená, nahnilá, zaplísněná nebo namrzlá krmiva mohou být příčinou zdravotních komplikací a někdy i poškození plodu a předčasných porodů. 135
Krmení dojnic po porodu a v období rozdojování (prvních 100 dnů laktace) Prvních 60 dní laktace je nejnáročnějším obdobím z hlediska výživy dojnic. Produkce mléka po otelení rychle narůstá a dosahuje v průměru 30-50 l/den, zatímco příjem krmiv bývá po porodu omezený a zvyšuje se pomaleji než je nárůst mléčné produkce. Nedostatek energie vede u dojnic k negativní energetické bilanci (NEB). NEB na počátku laktace je hlavní příčinou zhoršení reprodukce a odolnosti krav, což je nejčastější problém vysokoužitkových stád, se kterým se potýkají i velmi úspěšní chovatelé. Chybějící energii získává organismus rozkladem tělesných tkání – zásobního tuku (lipolýza) a bílkovin v procesu tzv. glukoneogeneze, tedy tvorbou glukózy z jiných než sacharidových zdrojů. Ztráta hmotnosti na začátku laktace je normální, ale neměla by přesáhnout 5 % živé hmotnosti dojnice, obecně maximálně 40 kg. Aby bylo odbourávání tělesných tkání a úbytek tělesné hmotnosti co nejmenší, snažíme se rozsah NEB zmírnit výběrem kvalitních krmiv, vhodnou úpravou a správnou technikou jejich zkrmování. Prvních 5 dnů po otelení krmíme dojnice stejnou KD jako před otelením. Pátý den po otelení se dojnice zpravidla začínají krmit podle aktuální užitkovosti, navýšené o rozdojovací přídavek 1-1,5 kg jadrných krmiv na 2-3 kg mléka). Až dojnice přestanou reagovat na rozdojovací přídavek zvyšováním mléčné produkce, uzpůsobíme dávku jadrných krmiv podle skutečné aktuální užitkovosti. Poměr objemná : jadrná krmiva se v počáteční fázi laktace upravuje na 50 : 50, výjimečně až 60 % jádra v KD. Dále je nutné zajistit dostatečné množství a správné poměry minerálních látek a vitamínů. Pro produkci mléka je zejména důležitý obsah Ca a P. Příklad KD pro dojnici na počátku laktace je uveden v Tab. 6.3. Krmení dojnic ve střední fázi laktace (od 101. dne do 200 dnů) Přibližně od 70. až 100 dne laktace už nastává méně kritická fáze, protože dojnice dosahují vrcholu příjmu sušiny a naopak mléčná užitkovost pozvolna klesá. Vzhledem k vyššímu příjmu krmiva a nižším nárokům na koncentraci energie se snižují požadavky na jadrná krmiva a podíl objemných krmiv se zvyšuje na 60 % ze sušiny KD. Jelikož dojnice mají v této době zabřeznout, koncentrace NL v KD by neměla přesáhnout 17 %, doporučuje se v rozmezí 15-16 % NL v sušině. Množství jádra se řídí užitkovostí a podle kondice dojnic, aby nedocházelo ke zbytečnému překrmování. Toto opatření vede nejen k úspoře nákladů za jadrná krmiva, ale je také prevencí zdravotních a reprodukčních problémů dojnic. 136
Krmení dojnic ve střední fázi laktace (od 201. dne do konce laktace) V závěrečné fázi laktace, nad 200 dnů po otelení, se množství jadrných krmiv v KD nadále snižuje, tak aby kondice dojnic dosáhla a udržela se na úrovni mezi 3,5-3,75 body. Zkrmuje se KD bohatá na objemná krmiva, s dostatečným množstvím stravitelné vlákniny. Podíl jadrných krmiv je v tomto období již minimální (10-15 %), je třeba obsah energie omezovat, aby se zamezilo nežádoucímu ztučnění dojnic. Příklady KD pro dojnice v různém stadiu laktace v Tab. 6.2. Tab. 6.2. Příklad krmných dávek pro dojnice v různém stadiu laktace Stadium laktace Příprava porod 1.fáze1 2.fáze2 3.fáze3 Suchostojné Hmotnost (kg) 623 645 650 650 650 Užitkovost (l) 17,0 42,8 21,6 32,7 --- Krmivo: Vojtěšková siláž 10,5 14,5 17,0 17,0 10,5 Kukuřičná siláž 5,0 13,0 12,0 12,0 5,0 Kukuřice LKS --- 7,0 5,0 5,0 --- Hrachová siláž 9,0 --- --- --- 9,0 Seno luční 3,0 --- --- --- 3,0 Sláma pšeničná 1,0 0,4 0,5 0,5 1,0 Pivovarské mláto --- 9,0 8,0 8,0 --- Energie MG --- 1,2 --- 0,8 --- Doplňková směs 1 4,0 9,5 --- --- --- Doplňková směs 2 --- --- 2,5 7,0 --- Premin EX 28 --- --- 0,15 --- 0,25 Premin Porod 0,3 --- --- --- --- 1
6. – 100. den laktace
101. – 200. den laktace 3201. – 305. den laktace
2
Technika krmení dojnic Z hlediska techniky jsou v krmení dojnic vhodné směsné krmné dávky (TMR – total mixture ration). TMR obsahuje veškeré komponenty, které jsou dobře promíchány a tím mají mikroorganismy ihned stejné podmínky pro jejich trávení (obr. 6.1.). KD by také měla mít správnou strukturu pro zajištění 137
přežvykování a podporu slinění. Velikost částic lze měřit pomocí sít (obr. 6.2.). Intervaly mezi krmeními by měly být stejné, optimum je 12 hod. Vhodné je dvojí zakládání krmiv, přičemž ráno i večer musí být v krmné dávce stejné zastoupení krmiv i přísad. Střídání krmiv je nepříznivé pro bachorovou mikroflóru a snižuje využití živin. U vysoce užitkových zvířat by mělo být krmivo stále k dispozici. Při krmení na krmný stůl (pás) se krmení několikrát za den přihrnuje. Před každým krmením by měly být nejprve odstraněny zbytky předchozího krmení (nedožerky). Vhodné je jednou denně nechat žlaby zcela vyžrat (v praxi 1 hod. denně prázdný žlab), což vede k omezení ztrát. Počet krmných míst má odpovídat počtu zvířat. Žlaby nebo krmné pásy ve stáji mají být opatřeny zábranami, nejlépe s možností fixace, aby každé zvíře mohlo nerušeně přijímat svoji KD. Šťavnatá krmiva by měla být zkrmována vždy čerstvá, to platí zejména u zelené píce, u níž při delším skladování dochází k rozkladu živin a zapaření. U siláží platí podobné, zejména při vyšší teplotě a vlhkosti okolního prostředí. Napájení je zpravidla zajištěno automatickými napáječkami. Ztráty spojené s technikou krmení jsou následující: • sklady, mezisklady • při úpravě krmiv • nedožerky, nedopasky • ztráty způsobené špatným výpočtem KD Ztráty činí 2-10 % (u některých krmiv až 20 %). Většinou nejsou způsobeny ztrátami na hmotnosti, ale na výživné hodnotě – živiny jsou započítány do krmné dávky a pak chybí! Je proto nutné porovnat výpočty se skutečným stavem ve stáji a rozdíly započítat do krmné dávky. Přesnost dávkování by měla být: • 10 % u objemných krmiv • 5 % u jádra • 7 % u směsných krmiv Při změnách KD v průběhu roku je nezbytné zvířata postupně navykat, přechod trvá 7-10 dnů. 138
TMR – směsná krmná dávka
Krmná dávka má mít správnou strukturu. 139
Pastva dojnic Pastva je přirozený a nejekonomičtější způsob krmení dojnic. Využívá se hlavně v horských a podhorských oblastech, kde jsou pro ni nejvhodnější podmínky. Limitujícím faktorem pro využití pastvy je její vzdálenost od stájí, poloha a produktivnost. Větší vzdálenost pastvin vlivem vyšších energetických ztrát u dojnic na jejich zahánění snižuje mléčnou užitkovost. V rovinatém terénu by vzdálenost pastvin od stájí měla být max. 800 m, v kopcovitém 600 m. V jarním období je nutné dojnice na pastvu postupně navykat, protože mladý pastevní porost má vysoký obsah NL, nízký obsah sušiny a nízký obsah vlákniny. Pastevní techniky: • dávková • pásová Dávková pastva Dojnicím je přidělena plocha pastevního porostu na půl nebo na celý den. Při optimálním počtu zvířat porosty nejsou oslabovány jejich dlouhodobým pobytem a mají dost času na obrůstání. Lze využít u porostů do výšky 25 cm. Pásová pastva Výhodná je u vyšších porostů. Dojnicím je přidělen úzký pruh porostu, který je ohraničen pohyblivou páskou a po jeho spasení se páska posune a dojnicím se poskytne další pás. Zabraňuje se tak pošlapání porostu. Vliv krmné dávky na složení mléka Obsah mléčných bílkovin závisí v první řadě na obsahu a dostupnosti energie a využitelného proteinu v KD, tedy faktorech ovlivňujících mikrobiální syntézu proteinu. Pro zvýšení množství bílkovin v mléce je žádoucí přidat do KD energii (jádro). V naprosté většině krmiv (v praxi 80 %) je totiž NL přebytek, ale chybí energie pro život a množení bachorové mikroflóry. Mléčný tuk je nejvíce variabilní složkou mléka, jehož množství závisí na vícero faktorech. Zkrmování vyššího podílu objemných krmiv v KD obsah tuku v mléce zvyšuje. Naopak, vysoký podíl rychle fermentovatelných sacharidů (jadrných krmiv) a nízký obsah strukturní vlákniny (objemných krmiv) snižuje obsah mléčného tuku. Procentické zastoupení laktózy v mléce se vlivem krmení obvykle nemění. K poklesu laktózy dochází pouze při výrazném nedostatku energie přijaté v KD. 140
6.3. Výživa a krmení telat
Plnohodnotná výživa již po porodu je základem nejen pro zdraví, ale i pro budoucí užitkovost telat. Při odchovu telat rozlišujeme tři základní období: • Mlezivové (kolostrální) – období zvýšené péče v prvních 7-10 dnech života, • Období mléčné výživy – navazuje na kolostrální období a končí odstavem telat, • Období rostlinné výživy – trvá od odstavu do 6 měsíců věku. Období mlezivové výživy Telata se rodí s nefunkčními předžaludky, pouze slez (abomasum) je funkčním žaludkem a umožňuje trávení podobně jako u monogastrických zvířat. Navíc, typ placenty u skotu neumožňuje přechod protilátek – imunoglobulinů (Ig) z matky na plod a telata se proto rodí bez těchto ochranných látek. Ig přijímá tele až po narození z mleziva. Mlezivo má tak vedle nutriční hodnoty nenahraditelnou roli v zajištění pasivní imunity telete. Prostupnost stěny žaludku a střev pro Ig se s postupem času rychle snižuje a za 24 h po narození je vstřebávání Ig střevní stěnou minimální. Proto je důležité, aby tele po
Mlezivo je pro narozené tele nenahraditelný zdroj živin i protilátek 141
porodu dostalo napít mleziva včas a v dostatečném množství a kvalitě. Tele by mělo být do 2 hodin po narození napojeno minimálně 1,5 l kvalitního mleziva. Pokud se u telete neobjeví sací reflex, napájí se mlezivem nejpozději do 3 hodin po narození jícní sondou. Kvalitní mlezivo má hustotu vyšší než 1,047. Je vhodné kvalitu mleziva pravidelně měřit a kvalitní mlezivo mrazit do zásoby, protože asi 40 % dojnic tomuto požadavku nevyhovuje. Případně je vhodné podávat mlezivo tzv. směsné – od více dojnic, protože tele tak přijme pestřejší skladbu Ig. Druhá dávka mleziva se podává 4 hodiny po prvním napojení. Dále se napájí v pravidelných intervalech, v prvních 2 dnech 3-5x denně, později nezralým, případně plnotučným mlékem, 3x denně až do věku 7-10 dní. Celková spotřeba mleziva a nezralého mléka v období mlezivové výživy je 45-60 l, při průměrném denním množství 5-6 l. Období mléčné výživy Období mléčné výživy následuje po mlezivovém období a končí odstavem telat, což je přechod na rostlinnou výživu. Rozlišujeme následující typy odstavu telat: • časný – ve věku 6 týdnů • zkrácený – ve věku 7-8 týdnů • pozvolný – ve věku 10 týdnů Období mléčné výživy je z pohledu dalšího růstu a vývoje telete velice důležité, neboť v něm dochází k nejvyšším ztrátám telat, zpravidla v důsledku špatné výživy a zoohygieny. Nejčastějším problémem jsou těžká průjmová onemocnění. V období mléčné výživy se telata krmí mlékem nebo mléčnou krmnou směsí (MKS), zpravidla 2x denně. Pro rozvoj předžaludků je třeba již od 7.-10. dne věku nabídnout telatům přídavek sena a zejména doplňkové směsi (starteru), což je důležité pro rozvoj bachorových papil. Čím dříve má proběhnout odstav, tím dříve a ve větším množství by měla telata začít starter přijímat. Dávkování starteru se pohybuje v rozmezí od 0,3 do 2 kg a závisí na technologii odchovu, ale také na individuálním příjmu telat. Základ starterové směsi tvoří obiloviny (ječmen a oves), z bílkovinných komponent především extrahované šroty (sójový a slunečnicový) a také luštěniny (hrách). V době odstavu by tele mělo přijímat minimálně 0,5 kg starterové směsi denně. Seno se začíná nabízet zpravidla od 10.-14 dne věku. Vodu je třeba začít telatům nabízet v neomezeném množství (ad libitum) nejpozději od 10.-14 dne věku. 142
Technika krmení telat v období mléčné výživy Podle techniky odchovu a způsobu krmení lze výživu telat zajistit: plnotučným a odstředěným mlékem pomocí kojných krav mléčnými krmnými směsmi Systém krmení s plnotučným a odstředěným mlékem Telatům se podává plnotučné nebo směs plnotučného a odstředěného mléka o teplotě 38-39 °C. Množství plnotučného mléka se postupně snižuje a zvyšuje se podíl odstředěného mléka. Denní příjem mléka je 5-6 l. Mléko se zkrmuje sladké nebo okyselené, ale nikdy ne nakyslé. Okyselení mléka na pH = 4,5 omezuje rozvoj patogenních zárodků a zvyšuje se srážení (koagulace) bílkovin mléka, čímž se usnadňuje trávicí proces ve slezu telat. Zlepšuje se tak i využitelnost (konverze) živin a jsou vyšší přírůstky telat. Vedle chemického okyselení, nejčastěji kyselinou mravenčí, lze také mléko zkvasit čistou mlékárenskou kulturou. V žádném případě by nemělo být zkrmováno odpadní mléko, tj. mléko od léčených mastitidních krav, obsahující rezidua antibiotických látek. V případě průjmu přestaneme krmit mlékem a poskytneme teleti vodu a iontovou výživu – směsi vyráběné přímo pro přípravu nápoje pro telata s průjmy. Kromě mléka se telata navykají na příjem starterové směsi a sena. Odchov telat pomocí kojných krav Jako kojné krávy se používají například prvotelky s nízkou počáteční užitkovostí, krávy s různými vadami vemene a problémy při dojení a tzv. „cucalky“, tj. krávy, které sají ostatním mléko. V prvním týdnu života telata sají zpravidla mlezivo od vlastních matek a poté se přesouvají pod kojnou krávu, kde zůstávají do věku 50-60 dnů. Obvykle se počítají 2 telata na kojnou krávu. Od 2. týdne věku dále telatům podáváme ad libitum kvalitní luční seno, starterovou směs a vodu. Odchov telat pomocí kojných krav je postup šetrný, přirozený a spořící lidskou práci. Systém krmení mléčnou krmnou směsí Ve velkochovech je tento způsob nejrozšířenější a nahrazuje dřívější způsoby krmení nativním mlékem. MKS mají řadu předností, jako je standardní a vyvážené složení, kontrolovaná jakost a kvalita, žádné patogenní zárodky a dlouhodobá skladovatelnost. Připravují se vždy čerstvé. Nevýhodou je je143
jich vysoká cena. MKS obsahují sušené odstředěné mléko, sušenou syrovátku, rostlinný tuk a omezené množství škrobnaté mouky. Dále obsahují také minerální přísady, syntetické aminokyseliny, mikroprvky a vitamíny. Před krmením se rozpustí v horké vodě (50-60 °C) zpočátku zpravidla v poměru MKS : voda 1 : 8-10. Výsledná teplota nápoje má být 38-39 °C. Při vlastní přípravě a krmení je třeba se řídit krmným návodem. Podává se 4-6 l MKS na každé krmení podle věku a hmotnosti telat. Telata se zpravidla napájí 2x denně ošetřovatelem nebo je možné využití krmných automatů. Mléčné automaty se zatím v praxi využívají málo, důvodem je jejich vysoká cena. Průměrná spotřeba krmiv u telat do 3 měsíců věku je uvedena v Tab. 6.3. Tab. 6.3. Celková spotřeba krmiv u telat do 3 měsíců věku (Zeman et al., 2006) Celková spotřeba (kg) Mleziva a mléka MKS Doplňkové směsi Objemné píce v sušině
Odstav časný zkrácený pozvolný 50-60 50-60 50-60 20-25 30-35 40-45 95 70 0 20 25 35
Období rostlinné výživy Po odstavu postupně snižujeme množství jadrných krmiv a zvyšujeme poměr krmiv objemných, zejména kvalitního lučního sena. Krmná sláma se nezkrmuje, neboť je těžce stravitelná. Na šťavnatá krmiva navykáme od 2 měsíců věku. Od 3 měsíců věku již mají telata plně fyziologicky funkční bachor. Potřeba živin je ovlivněna věkem, pohlavím, živou hmotností a chovným cílem. Sušina objemných krmiv v KD by měla tvořit asi 1,5-3 kg. Zatímco jadrná krmiva se limitují, objemná krmiva by se měla podávat v maximální míře – ad libitum. Spotřeba jádra ve 4-6 měsících věku činí 1-1,2 kg/den. Obvyklý denní přírůstek u telat ve věku 3-6 měsíců se pohybuje v rozmezí 0,6-0,9 kg na kus a den.
6.4. Výživa a krmení chovných jalovic
Jalovice zařazujeme od 6 měsíců věku (150 kg živé hmotnosti) do 7. měsíce březosti (500 kg živé hmotnosti). Do jednoho roku krmíme jalovice velmi intenzivně, aby byl zabezpečen jejich intenzívní růst, který je předpokladem 144
Vojtěška setá jejich raného zařazení do reprodukčního cyklu. U věkové kategorie jalovic 6-12 měsíců tvoří jádro přibližně 30 % sušiny KD. U jalovic starších jednoho roku můžeme techniku krmení zjednodušit a snížit náklady na krmení méně intenzívní výživou a krmit pouze objemnými krmivy s vyřazením jádra. Poslední 2 měsíce březosti se opět do KD jalovic zařazuje jádro jako přídavek na březost a dokončení růstu. Základním krmivem pro jalovice jsou v letním krmném období víceleté pícniny (vojtěška, jetel, jetelotrávy). Zelená píce se doplňuje slámou a silážemi. Ve vyšších výrobních oblastech je nejdůležitějším zdrojem píce u jalovic pastva. Pastva je nejekonomičtější způsob sklizně zelené píce. Pobyt na pastvě také působí příznivě na zdravotní stav zvířat. Potřebná rozloha pastviny pro zvířata do 1 roku věku činí 15-25 arů, nad 1 rok věku 25-35 arů. Jalovice se rozdělují do skupin podle věku a hmotnosti. Rozdíly v hmotnosti zvířat v rámci skupiny by při pastevním odchovu neměly překročit 60 až 70 kg, při volném stájovém odchovu do 30 kg. 145
V zimním krmném období se jalovicím zkrmují siláže z čerstvé i zavadlé píce. Vhodným krmivem jsou také okopaniny. Šťavnatá krmiva se doplňují senem, resp. u jalovic starších 1 roku i slámou. Průměrné dávky krmiv pro odchov jalovic různého věku jsou uvedeny v tab. 6.4. Tab. 6.4. Průměrné dávky krmiv pro odchov jalovic (kg) Krmivo v 6 měsících do 12 měsíců 12-20 měsíců léto zima léto zima léto zima 10-12 20-30 20-25 Šťavnatá krmiva 8 15 3-4 1-2 3-4 0 4 Seno 1-1,25 0 0-0,5 Jádro 1,5 1-3 0 0-1 Sláma
6.5. Výživa a krmení chovných býčků
Krmení chovných býků se provádí v souladu s metodikami pro odchov a zkoušky vlastní užitkovosti, zpracovaných odděleně pro plemena s mléčnou a kombinovanou užitkovostí a zvlášť pro plemena masných plemen. Odchov býčků probíhá v ústředních odchovnách plemenných býků a člení se na následující období: • Příjmové období (karanténa): trvá 31 dnů od příjmu býčka do odchovny, • Přípravné období: 60.-110. den věku, • Období zkoušek vlastní užitkovosti: 111.-365. den věku, • Období před výběrem, Příjmové a přípravné období Býčci se nakupují ve věku do 60 dnů a jsou zařazeni do karantény, která trvá 31 dnů od přísunu býčka do odchovny. Zkrmuje se mléčná krmná směs, doplňková krmná směs ad libitum a seno v omezeném množství (30 % z jádra). Odstav probíhá přibližně ve 100 dnech věku při minimální spotřebě doplňkové směsi 0,7-0,8 kg. Býčci rostou intenzivněji než jalovičky a dávky jádra se v poslední fázi přípravného období postupně zvyšují tak, aby býčci ve 110 dnech věku přijímali 2-2,5 kg doplňkové směsi. 146
Období zkoušek vlastní užitkovosti Zkouška vlastní užitkovosti začíná 111. den a končí 365. dnem věku býka. Po dosažení 1 roku probíhá výběr k plemenitbě. Býci jsou ustájeni buď vazně, nebo volně ve skupinách po maximálně 10 kusech. Výživa je založena na zkrmování objemných krmiv, doplňkové směsi a ovsa. Z objemných krmiv se krmí především seno, úsušky, senáž, kukuřičná siláž, resp. okopaniny (krmná mrkev). Krmný plán ukazuje Tab. 6.5. Celková spotřeba objemných krmiv se přepočítává na sušinu sena (85 %). Tab. 6.5. Krmný plán (Zeman et al., 2006) Věk (dny) 110-150 151-210 211-270 271-330 331-390 1 2
Orientační Doplňková Oves Objemné hmotnost (kg) směs (kg) (kg) krmivo1 130-180 2,5 2,0 181-250 3,0 2,5 251-320 3,5 4,0 321-400 4,0 5,0 1,02 6,5 401-470 3,52
v přepočtu na seno (85 % sušiny) u těžších masných plemen je limitní hodnota spotřeby doplňkové krmné směsi stanovena na 5,5 kg
Období před výběrem V tomto období se býci učí chodit na vodící tyči a jsou připravováni k základnímu výběru. Krmí se na základě plánu uvedeného v Tab. 6.5. Výživa a krmení plemenných býků Po dosažení 1 roku věku probíhá výběr k plemenitbě. Způsob výživy plemenných býků je v ČR i v zahraničí rozmanitý. Krmí se 2x denně dle živé hmotnosti, výživného stavu a stupně plemenářského využití. Býci mají být v chovné kondici. Výživa je založena na bázi kvalitních objemných krmiv a z části využití doplňkových, resp kompletních krmných směsí. Při tradiční KD je celková denní dávka jádra 3-5 kg /den, ½-¾ jádra by měl zastupovat oves, z dalších komponent je to ječmen, pšenice, luštěniny (bob, hrách). 147
V letním krmném období se krmí zelená píce v dávce 1,5-2 kg na 100 kg živé hmotnosti. Krmí se kvalitní luční nebo pastevní porost, vojtěška, jetel, jetelotravní směsky a kukuřice na zeleno. Dále se podává seno v dávce 0,5-0,7 kg na 100 kg živé hmotnosti. V zimním krmném období tvoří základ KD seno v dávce 1 kg na 100 kg živé hmotnosti, dále siláže ze zavadlé píce v dávce 1,5-2 kg na 100 kg živé hmotnosti. Vhodným doplňkem jsou krmné okopaniny, zejména mrkev, v dávce 1-2 kg na 100 kg živé hmotnosti.
6.6. Výkrm skotu
Klasický výkrm skotu je u jaloviček do živé hmotnosti 400-450 kg, u býků 500-550 kg. Při průměrném denním přírůstku 0,9-1,2 kg je této hmotnosti je dosahováno ve věku 18-24 měsíců. Vykrmují se především býci, resp. voli, jalovice se zařazují do chovu. Ve výkrmu se uplatňuje jednorázový způsob chovu. Zvířata se naskladňují jednorázově, v průběhu výkrmu se již skupiny nemění a při dosažení porážkové hmotnosti se celá skupina v jednom termínu odváží na jatka. Je vhodné hmotnostní přírůstky pravidelně (1x měsíčně) kontrolovat, provádět selekci špatně rostoucích zvířat a udržovat hmotnostně vyrovnané skupiny (hmotnostní rozdíl do 30 kg). Potřeba živin závisí na užitkovém typu, plemeni, pohlaví, hmotnosti a požadovaném přírůstku (intenzitě výkrmu). Je potřeba zajistit maximální příjem odpovídajících živin ve věku 8-16 měsíců, kdy mladý skot dosahuje nejvyšší růstové intenzity. Jadrná krmiva uhrazují zpravidla 30-35 % potřebné energie a dávka jádra ovlivňuje intenzitu přírůstku (Tab. 6.6.). Množství jadrných krmiv v KD závisí na kvalitě objemné píce a na intenzitě a fázi výkrmu. Základ KD tvoří v letním i zimním krmném období konzervovaná objemná krmiva s vyšším podílem energie, tedy kukuřičná siláž, siláže z dělené sklizně kukuřice (CCM, LKS), řízkové siláže a siláže z celých drcených obilnin a luskovin. Zelená píce se při intenzivním výkrmu nepoužívá, protože se v průběhu vegetace mění její chemické složení a tím výživná hodnota. Především stárnutím píce klesá stravitelnost a koncentrace energie. Časté střídání plodin a změny ve složení píce způsobují kolísání mikrobiální populace v bachoru, což nepříznivě ovlivňuje přírůstek. Někdy, často např. v USA, se ve výkrmu skotu využívá tzv. „monodieta“. Při monodietním systému krmení se zkrmuje jeden typ konzervované objemné píce. Zkrmuje se buď kukuřičná siláž o vyšší sušině a k ní se k doplnění živin přidává bílkovinný koncentrát, nebo se zkrmuje 148
bílkovinné objemné krmivo (senáž) a k němu glycidová doplňková krmná směs. Průmyslově se také vyrábí kompletní krmné směsi pro výkrm ve formě briket. Jejich většímu rozšíření brání vysoká cena. Dávkování krmiv pro výkrm býků s denním přírůstkem 1000 g udává Tab. 6.7. Tab. 6.6. Množství jádra a denní přírůstek Jádro (kg/den) 1,5 2,5 > 3
Denní přírůstek (g) při živé hmotnosti 200 kg 400 kg 600 kg 850 1000 950 1000 1100 975 1230 1325 1075
Tab. 6.7. Dávkování krmiv pro výkrm býků s denním přírůstkem 1000 g (Zeman et al., 2006)
Krmiva/ŽH býků (kg) 150-200 250-300 350-400 450-500 Travní senáž (kg) 6,0 9,0 13,0 16,0 Doplňková směs (kg) 3,1 3,0 2,8 3,0 Kukuřičná siláž (kg) 13,5 16,0 18,0 22,0 Vojtěškové seno (kg) 2,5 3,0 3,0 3,0 Doplňková směs (kg) 1,6 2,1 3,2 3,6
Krmiva/ŽH býků (kg) 150-200 250-300 350-400 450-500 Travní senáž (kg) 6,0 9,0 13,0 16,0 Doplňková směs (kg) 3,1 3,0 2,8 3,0 Kukuřičná siláž (kg) 13,5 16,0 18,0 22,0 Vojtěškové seno (kg) 2,5 3,0 3,0 3,0 Doplňková směs (kg) 1,6 2,1 3,2 3,6
149
Tab. Příklad krmné dávky zpracované v počítačovém programu Agrokonzulta Žamberk číslo výpočtu: 85 VUZV 2
Kód 1332 1493 1220 1263 1596 249 606 627 1340 60304 1402 60305
150
Kategorie Počet kusů Hmotnost (kg) Užitkovost (l,kg) Fáze laktace Cena za 1 l (Kč) – NEL-skot Krmná dávka číslo Návoz (kg/kus) Název krmiva Vojtěš. sil. Netluky 2.s Kuk. siláž Netluky 39 % Kukuřice LKS 50 % Hrachová sil. Netluky Piv. mlato Netluky Energie MG DO 2 Netluky 8/12 DO 1 Netluky 6/13 Luční seno průměrné PREMINEX 28 Psenicna slama PREMIN Porod Netluky Krmná dávka-návoz (kg/kus) Celkový návoz KD na den (t) Sušina krmné dávky (%) Sušina (g) PDIN/PDIE NEL/Sušina % NL/Sušina Vl/Sušina Ca/P K/Na PDI-A/NL % tuku/susina % škrobu v sušině
Předporod 01 20 623 17.0 10 3.98 1.přípustná 1.0 (kg) 10.500 5.000 ---9.000 ---------4.000 3.000 ---1.000 0.300 32.800 0.656 48.50 15907.9 1.272 5.838 15.833 24.889 2.939 6.025 24.544 4.041 13.431
1.sk 01/14 60 645 42.8 2 3.67 2.přípustná 1.0 (kg) 14.500 13.000 7.000 ---9.000 1.200 ---9.500 ------0.400 ---54.600 3.276 46.03 25134.9 1.213 7.309 17.782 16.229 2.028 3.395 27.529 4.645 24.086
Datum výpočtu: 28. 1. 2014 Období od: 1. 11. 2013 do: 31. 1. 2014 3.sk 01/14 100 650 21.6 7 3.55 3.přípustná 1.0 (kg) 17.000 12.000 5.000 ---8.000 ---2.500 ------0.150 0.500 ---45.150 4.515 39.66 17905.1 1.250 5.964 15.034 22.243 1.954 4.957 21.408 3.246 19.094
2.sk 01/14 100 650 32.7 4 3.29 4.přípustná 1.0 (kg) 17.000 12.000 5.000 ---8.000 0.800 7.000 ---------0.500 ---50.300 5.030 44.44 22353.5 1.245 6.480 16.546 19.040 2.421 3.462 23.781 3.018 21.837
Suchostojné 80 650 ---------5.přípustná 1.0 (kg) 10.500 5.000 ---9.000 ------------3.000 0.250 1.000 ---28.750 2.300 43.32 12455.8 ---4.903 12.996 30.390 1.863 10.641 ----------
Součty a průměry 360 648 29.8 5 3.50 Celkový Celkový návoz na návoz na den (t) období (t) 5.320 489.440 3.680 338.560 1.420 130.640 0.900 82.800 2.140 196.880 0.152 13.984 0.950 87.400 0.650 59.800 0.300 27.600 0.035 3.220 0.224 20.608 0.006 0.552
Zpracoval: Petr Šafra VVS Verměřovice 50801, Hořice tel: 775755182 e-mail:
[email protected],
[email protected]
151
Souhrn nejdůležitějšího učiva • Výživa skotu spočívá ve zkrmování kvalitních objemných krmiv a na jejich kvalitě závisí ekonomika chovu, zdravotní stav i dosahovaná užitkovost. • Jadrná krmiva slouží doplnění živinového a energetického obsahu objemných krmiv. Jadrná krmiva se zkrmují jednotlivým kategoriím skotu buď ve formě průmyslově vyráběných krmných směsí, nebo se přidávají do vyrovnávacích směsí vyráběných přímo v zemědělském podniku. • Krmná norma vyjadřuje fyziologicky zdůvodněnou denní potřebu živin pro určitý druh nebo kategorii hospodářských zvířat. • U dojnic se stanoví záchovná a produkční potřeba živin. • U všech kategorií skotu se normuje potřeba sušiny, stravitelných dusíkatých látek, NEL nebo NEV, vybraných makroelementů, mikroelementů a vitamínů. • Krmná dávka je celkové množství krmiv, které zvířeti poskytujeme na 1 den, k úhradě záchovné a produkční potřeby živin. Krmnou dávku pokládáme za vyhovující, nepřesáhne-li rozdíly v obsahu živin proti normě potřeby živin ± 5 až 10 %. • Dojnice se krmí na základě užitkovosti a fáze reprodukčního cyklu. • Z hlediska techniky krmení jsou pro přežvýkavce vhodné směsné krmné dávky (TMR) • Při odchovu telat rozlišujeme tři základní období: období mlezivové, období mléčné výživy a období rostlinné výživy. • U jalovic do jednoho roku krmíme velmi intenzivně, aby byl zabezpečen jejich intenzívní růst. • U jalovic starších jednoho roku můžeme techniku krmení zjednodušit a snížit náklady na krmení méně intenzívní výživou. • Poslední 2 měsíce březosti se opět do KD jalovic zařazuje jádro jako přídavek na březost a dokončení růstu. • Výživa plemenných býků je založena především na zkrmování objemných krmiv, doplňkové směsi a ovsa. •P otřeba živin pro výkrm mladého skotu se stanovuje na základě užitkového typu, plemeni, pohlaví, hmotnosti a požadovaném přírůstku (intenzitě výkrmu).
152
Kontrolní otázky 1. V ysvětlete pojmy: krmná norma, záchovná potřeba živin, produkční potřeba živin, krmná dávka, NEL, PDI. 2. Co jsou TMK a kde se tvoří? 3. Pohovořte o vhodných objemných krmivech pro dojnice v nížinných a výše položených oblastech. 4. Co je to TMR a proč se využívá? 5. Která krmiva a proč byste nedoporučili u dojnic v období stání na sucho? 6. Jaký je poměr objemného a jadrného krmiva u dojnic na začátku laktace? 7. Jaká je optimální kondice dojnic (BCS) při otelení? 8. Proč by dojnice v období stání na sucho neměly být v nadměrné kondici? 9. Jak lze výživou zvýšit obsah tuku v mléce? 10. Co jsou imunoglobuliny a jaký je jejich význam? 11. Co znamená odstav a kdy k němu dochází? 12. Jaká krmiva se především využívají při odchodu jalovic? 13. Co znamenají zkratky CCM, LKS, GPS a kterým kategoriím skotu byste je doporučili? 14. Co je monodieta a kde se využívá?
153
154
7. Výživa a krmení prasat Charakteristickým znakem prasete, je jednoduchý žaludek a méně prostorný trávicí trakt. Ten je v poměru k délce těla oproti přežvýkavcům téměř o polovinu kratší, což má za následek omezenou možnost zpracovávat a zužitkovávat objemná krmiva. Oproti jiným hospodářským zvířatům výživa a krmení prasat, jejichž trávení je téměř výlučně enzymatické, je založena na bázi vysoce stravitelných krmiv s nízkým obsahem vlákniny (do 4 % KD).
7.1. Technika krmení prasat
V krmení prasat se vyskytují tři systémy tvorby a zkrmování krmné dávky: • zkrmování pouze kompletních směsí; • zkrmování doplňkových směsí a běžně dostupných komponentů (nejčastěji čerstvých krmiv); • kombinované krmení (v období kdy jsou k dispozici vhodná krmiva, se krmí doplňkovou směsí a v dalším období se krmí kompletní směs). V praxi je výživa prasat zabezpečena především výrobou a zkrmováním kompletních směsí (KKS) – používá je asi 96-98 % všech chovatelů prasat. V ČR se zavedl systém výroby následujících druhů kompletních krmných směsí (tabulka…). Hlavními komponenty těchto KKS jsou obiloviny, dále olejniny, v malé míře luskoviny a v minimálním množství premixy včetně krmných aditiv. Formy směsí jsou sypké, nebo granulované. Tab.: Přehled kompletních krmných směsí pro prasata Průměrná hmotnost (kg) 0-5 3-8 8-15 15-35 35-65 65-120
Kategorie (bližší určení) Zkratka (název) kojená selata kojená a odstavená selata ČOS-S odstavená selata ČOS předvýkrm prasat A1 výkrm prasat I. fáze A2 výkrm prasat II. fáze A3, CDP 155
Průměrná hmotnost (kg) 120-250 140-270 120-300 30-120 30-120
Kategorie (bližší určení) prasnice březí a jalové prasnice kojící kanci plemenní prasničky chovné kanečci chovní
Zkratka (název) KPB KPK KA PCH OKA-Š
Možnosti zkrmování krmné dávky jsou: • suché krmení – nepřidává se voda, zvířata přijímají vodu pouze z napáječek (levnější, jednodušší na obsluhu, horší příjem, vysoká prašnost) • mokré krmení – pouze sypké, před krmením se přidává voda až do vzniku kaše (lepší příjem, možnost ovlivnění spotřeby vody, dražší vybavení, nebezpečí kysání zbytků krmiva) • vlhčené – přidává se voda pouze pro zabránění prašnosti V současné době se ve výživě prasat využívají dvě strategie krmení – ad-libitní a dávkované krmení. Při ad-libitním krmení prase žere do sytosti dle své potřeby. Uplatňuje se z největší části u chovných kategorií prasat. Tento systém umožňuje rychlejší dobu výkrmu, vyšší denní přírůstky a příjem krmiva, zhoršuje však celkové využití krmiv. Dávkované krmení prasat odpovídá zásadám moderní výživy. Umožňuje cílené krmení s maximálním využitím krmiv, minimalizaci jejich ztrát, krmení dle potřebné energie a živin, zaměňování komponentů KD apod. Podmínkami této techniky krmení jsou skupiny zvířat stejného věku, hmotnosti, pohlaví a genotypu. Dnes se prakticky užívá u všech užitkových kategorií prasat s výjimkou kojících prasnic a prasniček ve výkrmu. Při výživě musíme zároveň i dbát na to, aby všechna zvířata měla bezproblémový přístup jak ke krmnému místu, tak k napájecímu místu.
7.2. Sestavování krmných směsí pro prasata
Obecně se krmná dávka skládá z proteinové složky (bílkoviny, dusíkaté látky), energetické složky (cukry a tuky) a vlákniny (celulóza, balast). Pro tvorbu masa a mléka je rozhodující obsah proteinů a jejich složení. 156
Energie je nutná pro všechny životní pochody, ale její nadbytek vede ke zvýšené tvorbě sádla. Vláknina není stravitelná a její vyšší obsah snižuje stravitelnost celé krmné směsi, ale z dietetických důvodů je nepostradatelná. Další složkou krmné dávky by měly být vitaminózní a minerální krmné doplňky. Při sestavování krmné směsi musíme vycházet ze znalostí optimálního (maximálního) množství krmiva v krmné směsi. Rovněž musíme přihlédnout k některým důležitým vzájemným poměrům mezi živinami. Nejdůležitější je poměr lyzinu a MJ MEp (metabolizovatelná energie pro prasata v megajoulech), dále je důležitý poměr mezi aminokyselinami v krmné dávce, poměr Ca/P a Zn/Ca. U prasat se norma vyjadřuje jinak než u skotu, protože se krmí připravenou krmnou směsí. Obsah živin a energie se normuje na 1 kg krmné směsi, při konstantní sušině 88 % (tabulka...)
Tab. Obsah živin v 1 kg krmné směsi pro rostoucí prasata – standardní typ Selata kojená Selata Předvýkrm Výkrm I Výkrm II Hmotnost (kg) 4-7 7-15 15-35 35-65 65-120 Přírůstek denní (g) 230 340 540 730 770 Příjem směsi (kg) 0,35 0,68 1,15 2,05 2,95 Živina MEp (MJ) 13,5 13,0 12,9 12,8 12,8 Lyzin/MEp (g/MJ) 1,05 0,92 0,76 0,64 0,53 NL (max.) (g) 245 210 180 160 140 Vláknina (g) 38 43 48 53 60 157
Obecné zásady při sestavování krmných směsí • určit, pro které konkrétní zvíře dávku počítat • uvědomit si fyziologické zvláštnosti tohoto zvířete • stanovit odpovídající potřebu vybraného zvířete • vybrat odpovídající komponenty pro KS • stanovit dietetické stropy použitých komponent, tj. vymezení minima a maxima použití komponentu Pracovní postup při sestavování krmných směsí 1) Vybereme si kategorii prasat, pro kterou budeme krmnou směs sestavovat a vybereme příslušnou doporučenou potřebu živin (dle tabulky). Podle výživného stavu zvířat, použitých plemen anebo požadované výše užitkovosti uděláme korekci potřeby živin. Pro optimalizační výpočty užíváme: Základní živiny (minimální hladina): MEp (MJ) lyzin (g) vápník (g) stravitelný fosfor (g) Orientační živiny, u kterých kontrolujeme maximální hladinu: NL, tuk, vláknina, fosfor minimální hladinu: všechny vitamíny, stopové prvky, makroprvky ybereme vhodná krmiva, pokud máme vlastní, uděláme chemickou ana2) V lýzu, popř. vyhledáme tabulkové hodnoty obsahu živin, dále si uvědomíme maximální množství jednotlivých krmiv. KKS pro prasata obsahuje: 80 % (60-90 %) mlýnské zbytky 17 % (6-24 %) bílkovinná krmiva 3 % (1-5 %) premix z minerálií a vitamínů děláme výpočet a kontrolu správnosti výsledku. 3) U
158
Receptury krmných směsí dělíme na pevné, kde komponenty a jejich procentické zastoupení jsou pevně stanoveny. Tyto receptury jsou levnější, ale neberou ohled na konkrétní genotyp. Dále máme receptury volné, kde receptura je stanovena pro konkrétní genotyp a kategorii. Příklad složení modelových směsí pro prasata uvádí tabulka... Tab. Složení modelových směsí pro prasata
Obsah komponentů ve směsi v procentech Komponent ČOS-S ČO (S) A1 A2 A3 PC (H) OKA-Š KA KPB KPK Rybí moučka anebo mléko 3 0 0 2 Řepkový nebo loupaný slunečnicový extr. šrot 4 6 6 0 0 0 2 2 Sójový extrahovaný šrot 21 24 16 8 2 22 24 17 4 16 Pšenice 40 40 40 40 40 40 40 40 40 40 Ječmen, triticale nebo oves 32 32 36 42 45 32 32 37 40 38 Otruby nebo úsušky 3 2 10 0 Premix MVK + aminokys. + vitaminy 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 Celkem 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100
Premix MVK = směs vápence, soli, stopových prvků, aminokyselin a jiných aditiv včetně nosiče Krmiva vhodná pro prasata Obiloviny jsou základní součástí KS pro prasata. Tvoří 50-90 % objemu/ sušiny KD/KKS a jsou hlavními zdroji energie (75 %), zdrojem potřebných NL (50 %), AMK (30-40 %) a Ca (1 %). 159
Běžně užíváme v KKS tyto obiloviny: • pšenice, ječmen, které lze prakticky zkrmovat bez omezení; • kukuřice, působící příznivě na růst a využití krmiva, ve vyšším podílu zhoršuje jatečnou hodnotu; • oves, má vysoký obsah vlákniny, působí příznivě na pohlavní potenci kanců, jako loupaný, (ovesná rýže) se používá jako dietetikum pro selata; • triticale, má vyšší BHB (biologickou hodnotu bílkovin) než pšenice, je však limitováno; • mlýnské zbytky, otruby, krmné mouky, představující vhodná krmiva limitovaná dispozičním množstvím. Olejniny jsou rostliny obsahující hospodářsky významné množství oleje. K nejvýznamnějším olejninám patří řepka olejná, sója a slunečnice. Spolu s obilovinami patří mezi významné zdroje bílkovin a tuků pro hospodářská zvířata. Zkrmují se hlavně po extrakci, jako pokrutiny a extrahované šroty. Luskoviny jsou jednoleté bobovité rostliny, vykazují vysoký obsah bílkovin a tuku, poskytují nestabilní výnosy, mají nižší BHB a antinutričních látek. Pro výživu prasat se z luskovin využívají jako luštěniny semena hrachu, bobu, vikve a lupiny. Živočišné moučky jsou koncentrovaná bílkovinná krmiva. Jejich používání v KKS je v EU zakázáno z důvodu možného přenosu agens BSE. Výjimkou je rybí moučka, která je produktem tepelného zpracování jednoho nebo více druhů ryb, nebo jejich zbytků v potravinářství. Vyrábí se s obsahem 60, 65, 70 % NL a její použitelnost v KKS pro prasata je 0-10 %. Krmná aditiva jsou látky aplikované do krmiv v krmných premixech v množstvích zpravidla nižších než 1 %. Jejich funkce jsou biokatalytické, regulační, podpůrné, stimulační, ochranné, doplňkové a konzervační. Ovlivňují kvalitu krmiv a prostřednictvím nutriční hodnoty ovlivňují u zvířat metabolismus, zdravotní stav a výši užitkovosti.
7.3. Výživa rostoucích prasat
Do kategorie rostoucích prasat řadíme selata (selata kojená, selata odstavená), prasata v předvýkrmu a ve výkrmu (prasata v I. a II. fázi výkrmu). 160
Selata Cíl výživy časně odstavených selat spočívá v tom, aby ve věku 28 dnů byla schopna bez problémů přijímat pevnou stravu a jejich průměrná hmotnost se pohybovala v intervalu 7-8 kg. O příjmu krmiva v době kojení rozhoduje porodní hmotnost selete a jeho růstová schopnost. Optimální hmotnost při narození by měla být mezi 1,25 a 1,6 kg. Se selaty s menší anebo naopak vyšší porodní hmotností než je uvedené rozpětí bývají většinou potíže. Ačkoliv se krmení selat v prvním týdnu realizuje sáním mleziva, později mléka v množství cca 600-800 g/den, která jim poskytují veškeré živiny v optimálních poměrech, od 3. dne po porodu se praktikuje příkrm prestartérem ČOS1. Podává se malé množství, vícekrát denně, nejlépe suché s přístupem k pitné vodě. Vzhledem k tomu, že laktace prasnice od 2. týdne začíná klesat, dávku směsi ČOS1 na den postupně zvyšujeme z 0,01 kg/ks/den na počátku na 0,20-0,35 kg/ks/den při odstavu. Význam příkrmu spočívá nejen v dosažení návyku na směs, která se později stává jediným zdrojem živin, ale také v postupné změně mikrobiálního osídlení trávicího traktu, což výrazně ovlivňuje výskyt poruch trávení.
Kolíkové napáječky jsou vhodné pro všechny kategorie prasat 161
V praxi se vyskytují tyto termíny odstavu: • velmi raný odstav – 36-48 hodin, • raný odstav – 5-15 dnů, • časný odstav – 15-35 dnů, • tradiční odstav – 42-56 dnů. Nejrozšířenější je časný odstav selat (asi u 98 % selat), nejčastěji se odstavuje ve 21-31 dnech. Předvýkrm Kategorie předvýkrmu, tedy odchovu běhounů úzce navazuje na mléčnou výživu selat. Prasata v předvýkrmu jsou po selatech druhou nejcitlivější kategorií prasat. Jejich výživa a krmení v tomto období rozhodujícím způsobem ovlivňuje růstovou intenzitu a uniformitu prasat ve výkrmu. Běhouni se krmí ad-libitním způsobem 3-4krát denně, kompletní krmnou směsí ČOS2 (startér), který se podává do 9. týdne věku, tedy do průměrné hmotnosti zvířat 18-20 kg, kdy celková spotřeba na 1 kus ČOS2 za toto období je do 20 kg. Kompletní krmnou směs A1 zkrmujeme od 9. týdne věku do průměrné hmotnosti 35 kg, jejíž spotřeba na 1 kus za období činí cca 35 kg. V technice krmení běhounů se dbá, aby doba přechodu na novou směs byla postupná, v trvání 3-5 dnů. Je rovněž vhodné, aby se uvedené KKS podávaly nejlépe suché, v granulované formě, při dosažení minimální tvrdosti granulí než v sypkém stavu. Předpokladem úspěchu odchovu běhounů je jejich ad-libitní přístup ke kvalitní vodě, jejíž potřeba činí cca 10 % z živé hmotnosti zvířete. Ve velkochovech je málo rozšířena technika mokrého a zvlhčeného krmení běhounů pro jejich vyšší pracnost, náročnost a hygienické a mikroklimatické problémy. V rámci malochovů lze velice dobře uplatnit po odstavu krmení ČOS2 v teplé, kašovité formě (2 díly startéru : 1díl vody), a to po dobu 14 dnů a posléze přejít na suchou krmnou dávku do konce etapy předvýkrmu. Výkrm Výkrm prasat je zahájen po převodu běhounů do výkrmny, tj. od hmotnosti cca 30 až 35 kg a je ukončen při průměrné porážkové hmotnosti 105-108 kg. Při jeho realizaci bychom měli respektovat následující skutečnosti: 162
Krmení běhounů 163
• moderní genotypy prasat mají nejvyšší tvorbu svalstva v první polovině výkrmu, tedy v intervalu hmotnosti 35-70 kg, později nastává počátek intenzivnějšího ukládání tuku; • vepříci od hmotnosti 70 kg vykazují oproti prasničkám podstatně vyšší žravost, tučnost a tím i vyšší konverzi krmiva, zatímco prasničky mají nižší žravost a vyšší podíl libového masa. Z těchto důvodů se ve výkrmu prasat volí řízené krmení prasat, které spočívá ve skutečnosti, že cca od hmotnosti 70 kg je nutné vepříkům omezit příjem krmiva a prasničkám vždy umožnit ad-libitní příjem krmiva. Proto výkrm bývá obvykle realizován odděleně podle pohlaví, tj. výkrm vepříků a výkrm prasniček, kdy vepříkům cca od 70 kg se krmná dávka omezuje na množství ne více než 2,7 kg/den. Při výkrmu prasat, tak jako u všech kategorií prasat, se používají KKS, podávané v mokré, zvlhčené, či suché konzistenci. Do poloviny výkrmu (65-70 kg) se tedy krmí ad-libitně, ve vyšším věku (do porážky) řízeně kompletní krmnou směsí. Zkrmujeme tyto KKS: • A1 (35-40 kg) při spotřebě/kus cca 1,8 kg/den, • A2 (40-65 kg) při spotřebě/kus cca 2,3 kg/den, • CDP (do konce výkrmu) při spotřebě/kus cca 2,7 kg/den. Přechody z jedné na druhou krmnou směs je možné realizovat fázovou technikou výkrmu (tj. postupný přechod během jednoho týdne). Tento způsob velkochovy ve velké většině s úspěchem aplikují. Další možností je přechod skokem, který prasata vyrovnávají kompenzačním růstem (prakticky se realizuje málo).
7.4. Výživa prasat určených k reprodukci
Základním prvkem techniky krmení chovných kategorií prasat je dávkované krmení. Chovná prasata je nutné krmit limitovaně, optimálně podáváme krmivo alespoň dvakrát denně, nejvýše však pětkrát denně. Při častějším krmení dochází k narušování pohody zvířat. Vhodné je krmnou dávku předkládat ve zvlhčené formě (optimální sušina 20-30 %). U kojících prasnic je dobré řídit dávkování krmiva podle počtu selat. U březích prasnic je nejlépe dávkování upravovat podle kondice prasnic. U prasniček a kanečků je 164
vhodné sestavit vyrovnané skupiny zvířat a krmit skupinově. Je nutné zajistit dostatečnou šířku krmného místa pro každé zvíře, aby slabší zvířata nebyla utiskována. Nutnou podmínkou správné techniky krmení je i dostatek čisté zdravotně nezávadné vody. Další podmínkou pro optimální využití krmiva je optimální teplota ve stáji. Obvykle je nejvhodnější kolem 18-22 0C. Při vyšší nebo nižší teplotě se část energie spotřebovává na termoregulaci. Trvalé nebo krátkodobé snížení teploty má mnohem méně škodlivé důsledky na reprodukci, než zvýšená teplota. Granulace směsí pro chovná zvířata je sice vhodnější, ale kde to technologický systém krmení nevyžaduje, používáme z ekonomických důvodů sypké směsi. Koncentrace živin v kompletních směsích březích prasnic a kanců nemusí být tak vysoká jako u rostoucích prasat nebo kojících prasnic. Prasnice a prasničky nezapuštěné a březí Cílem výživy jalových prasnic je zabezpečit v krmné dávce dostatek živin pro doplnění (předchozí laktací vyčerpaných) rezerv a pro správnou funkci všech reprodukčních orgánů. V době od odstavu do zapuštění se doporučuje krmit 3,2-3,5 kg směsi KPB na kus a den (v závislosti na hmotnosti prasnice, resp. na pořadí vrhu). Pro zlepšení projevu říje a k usnadnění zaprahnutí se doporučuje v den odstavu selat prasnici nekrmit a omezit jí příjem vody. Po odstavu selat mají být užitkové prasnice zapuštěny do týdne. Jalové prasnice je nejlépe umístit do skupinových kotců (optimálně 4-6 kusů v kotci), protože se lépe projevují příznaky říje. Dobrý výživný stav v době zapuštění a dostatečná výživa zvířat v tomto období působí příznivě na počet a jakost uvolněných vajíček. U prasniček nebo u hubených vyčerpaných prasnic je nutno v tomto případě uplatnit flushing před jejich zapouštěním. Flushing je krátkodobé výrazné zvýšení krmné dávky a tím i navýšení energie, což u moderních genotypů prasnic znamená ad-libitní krmení směsí KPK až do jejich zapuštění. Cílem výživy prasnic v době březosti je zabezpečit: • záchovnou potřebu prasnic včetně termoregulace, • růst plodu, • rozvoj celé dělohy, • vývoj mléčné žlázy, • přírůstek prasnice. 165
Zkrmujeme kompletní krmnou směs pro březí prasnice (KPB). V první polovině březosti se obnovují a vytvářejí rezervy živin v těle prasnice, které jsou nezbytné pro zabezpečení růstu selat v poslední třetině březosti a pro zdárný průběh laktace. Rozhodující pro počet narozených selat je krmení v prvních sedmi dnech po zabřeznutí. Po zapuštění se prasnice krmí první 3 dny málo a to v celkovém množství směsi 1,8 kg/den. Je to z důvodu nízké tvorby progesteronu, který se při vyšší dávce odbourává a není pak schopen udržet plody. První třetinu březosti, tedy do 84. dne od zapuštění, nutno prasnice krmit směsí KPB relativně málo, v množství 2,3 kg KPB/den. Do 112. dne se pak dávka směsi zvyšuje o 10-20 % (3-3,5 kg). Tato krmná strategie by měla zabezpečit přírůstek za celé období březosti 45 kg u prvniček, 35 kg u ostatních prasnic. Krmí se dvakrát denně. Z minerálních látek je třeba doplňovat potřebu vápníku a fosforu. Jejich nedostatek jinak negativně působí na embryonální mortalitu. Dále bychom neměli zapomínat ani na dostatečné zásobování těla matky železem a mědí. Tyto dva prvky příznivě působí na činnost enzymů a krevní obraz matky. Prasnice rodící a kojící Cílem výživy kojících prasnic je: • zabezpečit záchovnou potřebu prasnice, včetně termoregulace, • dosáhnout optimálního množství a kvality mléka, • dosáhnout toho, aby prasnice tvořila mléko ponejvíce z přijatých živin krmné dávky a co nejméně požívala vlastních tělesných rezerv, • dosáhnout toho, aby prasnice úspěšně zabřezla na další vrh. Pokrytí těchto požadavků zajišťujeme obvykle zkrmováním kompletní krmné směsi pro prasnice (KPK). Krmení před porodem a po porodu probíhá co nejrychlejším přechodem ze směsi KPB na KPK, tj. 7-10 dnů před očekávaným porodem. Tato směs se zkrmuje v množství 2,8 kg/den. Přibližně 5 až 7 dnů před očekávaným termínem porodu se dávka směsi KPK sníží na 2,5-2,2 kg/den. Důvodem této částečné restrikce je minimalizovat riziko vzniku zažívacích problémů, problémů při porodu, případně vzniku zánětu mléčné žlázy (mastitidy). V den porodu se obvykle krmná směs prasnici nezkrmuje. Po porodu je třeba přizpůsobit techniku krmení technologii ve stáji a počtu kojených selat. Obvyklá délka kojení je dnes v ČR 28 dnů. Je nutné, aby v prvních dnech kojení prasnice využívala vlastních tělesných rezerv. To znamená, 166
že alespoň první tři dny po porodu by se neměla krmná dávka zvyšovat, obvykle se zkrmuje dávka 2,2-2,6 kg směsi KPK. Po této době je vhodné dávku postupně zvýšit na úroveň řízenou počtem kojených selat. Obvykle počítáme na jedno kojené sele 0,4 kg směsi (18,8 MJ MEp/kg směsi). Celkovou dávku pro prasnici lze stanovit takto: prasnice, 13 narozených selat = 2,4 + 0,4 x 13 = 7,6 kg KPK. Krmíme 2krát denně, aby v korytech nezůstávaly zbytky krmiva, neboť ty podléhají rychle zkáze a při přístupu selat k těmto zbytkům je potencionální nebezpečí výskytu průjmů. Vzhledem k vysoké produkci mléka (7 až 9 litrů denně) musíme zajistit i dostatek nezávadné vody jak pro prasnici (10-25 litrů denně, podle konzistence krmiva), tak i k napájení selat. Ze živin, které ovlivňují výsledky užitkovosti kojících prasnic, je nejdůležitější lysin. Jeho nedostatek zvyšuje ztrátu živé hmotnosti prasnic, snižuje produkci mléka a přírůstky kojených selat. Také příjem energie ve formě tuku je pro kojící prasnice velmi důležitý. Rovněž je důležitý i dostatek vitamínu A. Jeho dlouhodobý nedostatek negativně působí na funkci pohlavních orgánů. Ovlivňuje nerovnoměrnou regresi žlutého tělíska prasnice, a tím zvyšuje jejich sterilitu.
7.5. Výživa a krmení mladých plemenných prasat
U rostoucích chovných zvířat by se měla krmná dávka zásadně podávat limitovaně podle věku a hmotnosti zvířat. Rovněž i zde musí mít zvířata k dispozici dostatek nezávadné pitné vody. Nikdy by se neměly podávat krmné směsi určené pro výkrm (A3, CDP aj.). V současné době se odchovávaná prasata krmí některou směsí vhodnou pro chovná prasata (PCH, OKA-Š, TESTA). Chovní kanečci a prasničky Během odchovu mají chovní běhouni jiné, specifické požadavky na výživu. Jestliže zvolíme vhodný způsob výživy, pak příznivě ovlivní jejich kondici, konstituci, zevnějšek, pohlavní funkce a tím i budoucí užitkovost. V tomto ohledu se jedná o krmnou strategii ve vztahu k dosažení správného poměru vývinu kostry : svalstvu v jednotlivých obdobích odchovu. Výživa a krmení chovných běhounů je velmi intenzivní do 3 měsíců, stejně tak jako u užitkových zvířat. Volí se tedy od odstavu (věk 28-35 dní) technika ad-libitního příjmu KKS ČOS2 a směsi A1 do 3 měsíců věku (30-40 kg). V tomto období dochází v chovech plemenných prasat k předběžnému výběru pro další chov. Po něm se volí řízená technika krmení běhounů, a to s ohledem 167
na pohlaví, přičemž denní příjem krmiva se určuje u obou pohlaví do věku 8 měsíců, kdy je realizován konečný výběr. V tomto období kanečci dosahují hmotnosti 120-140 a prasničky 90-110 kg. Obě pohlaví jsou krmena KKS PCH1 od 4. do 6. měsíce věku. Potom se přechází na směs PCH2. S ohledem na správný vývin kostry se dávky krmiva optimalizují na intenzitu růstu odpovídající průměrnému dennímu přírůstku 600 g u kanečků a 500 g u prasniček. Tab. Technika krmení plemenných kanečků a prasniček Věk měsíce 4 5 6 7 8
Kanečci Prasničky Hmotnost Příjem Hmotnost Příjem (kg) KKS/den (kg) KKS/den 40-60 1,6 35-45 1,6 61-80 1,9 46-61 2,0 81-104 2,3 62-75 2,4 105-120 2,6 76-93 2,6 121-144 2,9 94-113 2,9
Po 8. měsíci věku jsou prasničky krmeny stejnou výší krmné dávky a stejnou směsí až do zapuštění, kanečci přecházejí do plemenitby. Plemenní kanci Cílem výživy a krmení této kategorie je dosáhnout optimální celoroční produkce semene (kanci v inseminačních stanicích) nebo maximálních výsledků v reprodukci (u přirozené plemenitby). U kanců v inseminačních stanicích vyžadujeme co největší produkci inseminačních dávek (koncentraci spermií, jejich životaschopnost, nízký počet nezralých spermií aj.). U kanců v přirozené plemenitbě potřebujeme temperament, aktivitu při vyhledávání říjících se prasnic, snadné zapouštění (ochotu ke skokům, často opakovaným) bez pomoci ošetřovatele. Výživa této kategorie zvířat má velký vliv na jejich plodnost, pohlavní aktivitu, kvantitu a kvalitu semene. Jedná se zejména o BHB v krmivu, která je v úzkém vztahu k objemu spermatu, koncentraci a celkovému počtu spermií. Nedostatečná BHB a poměr N-látek a energie vede k ztučnění kance, což je hlavní příčina snížení jeho pohlavní činnosti a tím jeho brakace. 168
Zkrmujeme kompletní krmnou směs KA, která svou vysokou koncentrací bílkovin (rybí moučka a sušené mléko), minerálií a vitamínů plně pokrývá potřeby organismu zvířete na záchovu, přírůstek, produkci semene a doplňkovou potřebu (vyšší aktivita v době odběru semene) včetně produkce tepla. Tato směs se mladým kancům do věku 1 roku krmí v množství 3,2 kg, starším pak v množství 2,9 kg/den. Tuto směs lze doplnit okopaninami nebo zelenou pící v množství 3-5 kg. Krmivo by mělo být předkládáno 2krát denně a samozřejmostí je přístup k nezávadné vodě. Úroveň výživy kanců musíme přizpůsobit intenzitě jejich využití a jejich kondici. U plemenných kanců se vyžaduje kondice chovná, tzv. žírná kondice je chybou a je příčinou problémů s pohybovým aparátem kance, které vedou k jeho předčasnému vyřazení z plemenitby. Intenzita využití kance závisí na potřebě zapouštění plemenic. U mladých kanců se doporučuje jeden skok za tři dny. Kanci v přirozené plemenitbě by měli být krmeni tak, aby dosáhli nižší tělesné hmotnosti a mohli být využíváni k zapouštění prasniček a prasnic menšího tělesného rámce. Kompletní krmná směs pro plemenné kance by měla obsahovat alespoň 12 MJ ME/kg. Obsah dusíkatých látek by měl být do 170 g, z aminokyselin je kromě lyzinu důležitý také metionin a cystein. Tyto dvě sirné aminokyseliny hrají důležitou roli při spermiogenezi. Chovné prasničky Cílem výživy této kategorie je zajistit optimální vývin kostí, svalů a především vývoj (a funkce) pohlavních orgánů. Další nutností je vytvořit v těle prasničky dostatečnou zásobu živin k tomu, aby mohla úspěšně plnit reprodukční funkci (dlouhodobě vydržet v chovu). Toho lze dosáhnout jen zkrmováním kompletních krmných směsí. Pro prasničky je vyráběna krmná směs PCH. Zkrmování nekompletních krmných dávek nebo směsí vede vždy k problémům při zapouštění. Vytvoření nedostatečných rezerv v organismu prasniček se obvykle projeví špatným zabřezáváním ve druhém vrhu. U prasniček probíhá první říje ve věku cca 7 měsíců a zařazujeme ji do plemenitby (zapouštíme) ve věku 9 měsíců (mezi 7,5. až 8,5. měsícem). Rozhodující než věk je vždy živá hmotnost, která by se měla pohybovat mezi 130 až 140 kg. Prasničky zapouštíme na 2. až 5. říji. 169
Sesypná krmítka pro adlibitní předkládání krmné směsi v sypkém nebo granulovaném stavu
170
Souhrn nejdůležitějšího učiva: • Výživa prasat je založena na bázi vysoce stravitelných krmiv s nízkým obsahem vlákniny. • Z hlediska funkce se živiny dělí na stavební, energetické, neenergetické a specifické. • Podle významnosti se živiny dělí na esenciální a neesenciální. • V systému prasat se vyskytují tři způsoby zkrmování krmné dávky – zkrmování KKS, zkrmování doplňkových směsí a běžně dostupných komponentů a kombinované krmení. • Hlavními komponenty KKS jsou obiloviny, olejniny, v malé míře luskoviny a v minimálním množství premixy včetně krmných aditiv. • Obecně se krmná dávka skládá z proteinové složky, energetické složky a vlákniny. • Obecné zásady při sestavování krmných směsí jsou: určíme pro které konkrétní zvíře dávku počítat, uvědomíme si fyziologické zvláštnosti tohoto zvířete, stanovíme jeho odpovídající potřebu, vybereme odpovídající komponenty pro KS a stanovíme dietetické stropy použitých komponent (tj. vymezení minima a maxima). • KKS pro prasata obsahuje 80 % mlýnských zbytků, 17 % bílkovinných krmiv, 4 % premix z minerálií a vitamínů. • Optimální hmotnost selat při narození by měla být mezi 1,25 a 1,6 kg. • Od 3. dne po narození selatům předkládáme prestartér ČOS1. • V praxi je nejrozšířenější časný odstav selat, nejčastěji se odstavuje ve 21-31 dnech. • Prasata v předvýkrmu se krmí do 9. týdne KKS ČOS2, dále navazuje KKS A1 do průměrné hmotnosti 35 kg. • Výkrm prasat navazuje na předvýkrm, je realizován obvykle odděleně podle pohlaví a je ukončen při průměrné porážkové hmotnosti 105-108 kg. • Při výkrmu zkrmujeme KKS A1 (35-40 kg), A2 (40-65 kg), CDP do konce výkrmu. • Základním prvkem techniky krmení chovných kategorií prasat je dávkované krmení. • Cílem výživy jalových prasnic je zabezpečit v krmné dávce dostatek živin pro doplnění rezerv a pro správnou funkci všech reprodukčních orgánů, od odstavu do zapuštění, se krmí 3,2-3,5 kg směsi KPB/kus/den. 171
•B řezím prasnicím zkrmujeme KKS KPB, od zapuštění do 84. dne březosti krmíme 2,3 kg KPB/den. Do 112. dne se dávka směsi zvyšuje o 10-20 % (3-3,5 kg). • Prasnicím rodícím a kojícím zkrmujeme KKS KPK, převod na tuto směs je 7-10 dnů před očekávaným porodem a zkrmujeme ji v množství 2,8 kg/ den. 5-7 dnů před porodem se dávka sníží na 2,2-2,5 kg/den, v den porodu se nekrmí a 3 dny po porodu se krmná dávka nenavyšuje. Po této době se dávka postupně navýší podle počtu kojených selat – 1 sele = 0,4 kg směsi. • U rostoucích chovných zvířat by se měla krmná dávka zásadně podávat limitovaně podle věku a hmotnosti zvířat. • Výživa a krmení chovných běhounů je intenzivní do 3 měsíců, volí se tedy od odstavu technika ad-libitního příjmu KKS ČOS2 a směsi A1 do 3 měsíců věku (30-40 kg). Po něm se volí řízená technika krmení podle pohlaví do 8. měsíce věku a zkrmujeme od 4. do 6. měsíce věku KKS PCH1, potom se přechází na směs PCH2. • Cílem výživy a krmení plemenných kanců je dosáhnout optimální celoroční produkce semene nebo maximálních výsledků v reprodukci. Zkrmujeme kompletní krmnou směs KA, mladým kancům do věku 1 roku se krmí 3,2 kg/den, starším 2,9 kg/den. • Pro chovné prasničky je vyráběna krmná směs PCH. • Prasničky zařazujeme do plemenitby (zapouštíme) ve věku do 9. měsíců (mezi 7,5. až 8,5. měsícem), rozhodující je vždy živá hmotnost, která by měla být mezi 130 až 140 kg.
Otázky a úkoly: 1. V ysvětlete pojmy: stavební živiny, energetické živiny, krmná aditiva, dávkované krmení, ad-libitní krmení, běhoun, tradiční odstav, flushing. 2. Co jsou živiny a jak je dělíme? 3. Jaké způsoby a strategie krmení se v současnosti nejvíce využívají v chovu prasat, přidělte k nim jednotlivé kategorie. 4. Uveďte, z čeho se skládá KD a uveďte i obecné zásady při sestavování krmných směsí. 5. Která krmiva jsou vhodná jako komponenty KKS pro prasata, pohovořte o nich. 172
6. 7. 8. 9.
ohovořte o systému výživy odchovu selat. P Jaká je hmotnost selete při narození? Jaké máme způsoby odstavu selat a který je nejčastěji u nás prováděný? Jaké jsou krmné směsi používané v předvýkrmu a výkrmu, kdy a v jakém množství je zkrmujeme? 10. Kdy snižujeme krmnou dávku KKS a z jakého důvodu nezapuštěným, březím a kojícím prasnicím a jaké KKS těmto kategoriím zkrmujeme? 11. Jak stanovíme celkovou krmnou dávku pro kojící prasnici? 12. Jaké živiny ovlivňují užitkovost kojících prasnic? 13. Jaký je rozdíl mezi výživou prasat určených na porážku a k reprodukci? 14. Pohovořte o výživě a krmení chovných běhounů do 8. měsíce věku. 15. Co vyžadujeme u kanců v inseminačních stanicích a v přirozené plemenitbě? 16. Jakou kondici má mít plemenný kanec? 17. Co ovlivňuje výživa u této kategorie? 18. Kdy zařazujeme prasničky do plemenitby?
173
174
8. Výživa a krmení koní Koně se vyvíjeli po miliony let jako pastevní zvířata přizpůsobena ke kontinuálnímu příjmu malých dávek potravy s vysokým obsahem rostlinné vlákniny. V průběhu evoluce se potravní projevy koní značně měnily a díky přizpůsobivosti trávicího traktu mohou dnes koně přijímat různorodá krmiva. Udržení rovnováhy mezi pící a dalšími krmnými doplňky je klíčem k úspěšnému krmnému programu koní.
8.1. Průběh trávení
Přijaté krmivo je nejprve v dutině ústní rozžvýkáno a prosliněno. Denní produkce slin činí 20 až 40 l v závislosti na konzistenci krmiva. Čím sušší je krmivo, tím více slin se vyloučí při kousání. Kůň žvýká krmivo delší dobu a mnohem dokonaleji než přežvýkavci. Zpracování jednoho sousta trvá 25-50 sekund (skot 15-25 sekund) a kůň při tom vykoná 30-60 žvýkacích pohybů. Na zpracování 1 kg sena potřebuje kůň 30-45 minut a spotřebuje na to až 1/10 jeho energetické hodnoty (skot 8 minut). Příjem 1 kg zrna trvá 10-20 minut. Vzniklá sousta jsou dále posouvána přes hltan a jícen do žaludku. Dolní úsek jícnu vstupuje do žaludku pod ostrým úhlem, což má za následek nemožnost zpětného posunu potravy při přeplněném žaludku – kůň nedokáže zvracet. Žaludek koně je složitý jednokomorový, charakteristicky fazolovitě zakřiven a dělí se na tři hlavní části: slepý vak, část fundální a pylorickou (vrátníkovou). Každá část je odlišná svou strukturou a funkcí. Nahromaděná hmota se zde zdržuje po dobu 2 až 6 hodin. Žaludek nezůstává nikdy zcela prázdný. V horním úseku žaludku (slepém vaku) se díky příznivému pH 5-6 nachází mikroflóra (laktobacily, streptokoky, kvasinky), která se společně s enzymy rostlinných krmiv a slin podílí na odbourávání lehce štěpitelných sacharidů. Z procesů vzniká především kyselina mléčná, vodík a oxid uhličitý. Dále se trávenina posouvá k fundální a pylorické části žaludku. Sílící motorika žaludku a sekrece kyseliny chlorovodíkové způsobuje pokles pH tráveniny na méně než 3 a činnost mikroflóry je v kyselém prostředí zastavena. 175
Obr.: Schéma trávicího traktu koně Následuje posun do tenkého střeva, které je 18-25 m dlouhé s kapacitou 55-70 l a dělí se na tři části: dvanáctník, lačník, kyčelník. Poté, co se trávenina dostane do dvánáctníku, je její posun velmi rychlý a to až 30 cm/min, přesto je enzymatické trávení buněčného obsahu krmiva v tenkém střevě velmi efektivní. V počátečním úseku tenkého střeva je poměrně nízké pH 2,5-3,5 způsobené příchodem tráveniny smíchané s kyselými žaludečními šťávami. Žluč a sekrece bikarbonátu z Brunerových žláz a pankreatu postupně zvyšují pH na 7-8. Alkalita tenkého střeva pomáhá podporovat a udržovat aktivní enzymatické trávení a absorpci živin přes stěnu střevní. Nestrávené a neresorbované živiny z krmiva spolu s enzymy a buňkami střevního epitelu putují do prvního úseku tlustého střeva. Celková délka tlustého střeva je 8-9 m a celkový objem 100-150 l a dělí se na tyto úseky: slepé střevo, tračník a konečník. První výskyt tráveniny ve slepém střevě je přibližně 30 až 45 minut poté, co hmota opustí žaludek. Většina tráveniny dosáhne slepého střeva a ventrální části tračníku do 3 hodin po nakrmení a zdržuje se zde přibližně 7 hodin. Tlusté střevo je obecně považováno za hlavní místo mikrobiální fermentace a je klíčem k porozumění výživy koní. Trávení ve slepém střevě a tračníku zajišťuje 176
mikrobiální populace, která kolonizuje tyto prostory. Při správném krmení je mikrobiální populace v rovnováze se svým hostitelem a udržuje jednotnost ekosystému, která přispívá k prevenci poruch a tvoří bariéru proti patogenům. Těkavé mastné kyseliny vzniklé fermentační činností tvoří 60-70 % absorbované energie u koní. Obsah tlustého střeva se postupným vstřebáváním vody zahušťuje, dochází k hromadění kvasných a hnilobných produktů a původní zažitina nabývá charakteru výkalů. Složení, množství a konzistence výkalů závisí na přijímané potravě a průběhu trávicích procesů. Kůň vyprodukuje za den 12-25 kg výkalů. Frekvence kálení je u koní 5 až 10krát za den.
8.2. Sestavování krmné dávky
Většina chovatelů koní nemá k dispozici složité počítačové programy, které jsou schopné na základě hmotnosti a kategorie koně vypočítat krmnou dávku (KD), a proto by měly následující jednoduché výpočty a návody sloužit k úspěšnému sestavení vyhovující krmné dávky pro daného jedince. Koně potřebují přibližně kolem 40 různých živin v KD a zkoušet je vybalancovat bez použití počítačového programu je velmi náročné a zdlouhavé. Naštěstí je většina z těchto živin v rozumné dávce poskytována dobrou kvalitní pící. Živiny, které se častěji jeví jako nedostatkové, jsou: stravitelná energie, dusíkaté látky, vápník, fosfor, vitamín A, vitamín E (u pracujících a chovných koní), měď (chovní koně), selen. Vstupní údaje pro sestavování krmných dávek Pro úspěšné a účelné sestavení krmné dávky pro koně musíme znát: • živou hmotnost koně (ž. hm.), • stupeň tělesné kondice koně (angl. Body Condition Score, BCS), • pracovní zátěž koně, • věk koně (důležité zejména v případě rostoucích koní), • u klisen zohlednit stupeň březosti, délku laktace, • nutriční složení krmiv, • druhy krmiv (jaká máme k dispozici), • normu potřeby živin a energie. 177
178
Krmení sportovních koní je někdy zajímavá alchymie.
179
Výpočet živé hmotnosti koně Varianty měření živé hmotnosti koně jsou: • přenosné plošinové váhy, • váhové kalibrované metry (hmotnost zvířete se odhaduje podle objemu hrudníku). • výpočet dle vzorce. Přenosné váhy jsou sice nejpřesnějším způsobem měření hmotnosti koně, ale nejsou běžným vybavením stájí. U kalibrovaných metrů se počítá přibližně s 90 % přesností měření, a tak se raději nabízí výpočet podle vzorce s 95 % přesností (viz. níže). K výpočtu musíme znát obvod hrudníku (měří se páskovou mírou za kohoutkem) a délku těla (měří se hůlkovou mírou jako vzdálenost od ramenního kloubu k zadnímu výčnělku sedacího hrbolu).
Obr.: Výpočet živé hmotnosti z obvodu hrudníku a délky těla 180
Živá hmotnost (kg) =
obvod hrudníku (cm)2 x délka těla (cm)
11 800
pozn. pro hříbata starší 6 týdnů použijte následující vzorec:
Živá hmotnost (kg) =
obvod hrudníku (cm) - 63,7
0,38 Stupeň tělesné kondice koně Často se v praxi můžeme setkat s anglickým názvem a zkratkou Body Condition Scoring = BCS. Jedná se o subjektivní metodu (posouzení zrakem a hmatem) hodnocení výživného stavu koně. Posuzuje se množství tělesného tuku na určitých partiích těla koně (obr. ). Při využívání takového hodnocení je nutné respektovat odlišnosti daného plemene. Rozeznat svaly od tukových zásob vyžaduje jistou mírou praxe. Ke správnému odhadu tělesné kondice slouží stupnice (obr.). Existuje více druhů stupnic, je však nutné používat pouze jeden (vybraný) typ.
Obr.: Oblasti těla koně, podle kterých posuzujeme BCS 181
Odchov mladých koní, nešetrný způsob předkládání sena způsobí vysoké ztráty na kvalitě i množsví objemného krmiva. 182
1. Velmi hubený • velmi vyhublý krk • silně vyčnívají trnové výběžky, žebra a pánevní kost • hluboké prohlubně po stranách ocasu 2. Hubený • tenký krk • konturované trnové výběžky, dobře viditelná žebra, pánevní kost ještě viditelná • tkáň u nasazení ocasu vpadlá 3. Mírně hubený • štíhlý krk • plynulé trnové výběžky, žebra slabě viditelná • zakulacená záď, mírné prohlubně po stranách nasazení ocasu 4. Optimální • na krku žádné tvoření hřebene (kromě hřebců) • lehce viditelná žebra a kyčle lehce hmatatelné • kulatá záď 5. Tlustý • široký a tučný krk s lehkým hřebenem • pod tlakem hmatatelný hřbet, hrudník a kyčle • začíná se tvořit žlábek na zádi 6. Velmi tlustý • široký a pevný krk s výrazným hřebenem • žebra a kyčle nelze nahmatat • široký žlábek podél páteře
Obr.: Stupnice hodnocení kondice 183
Normy potřeby živin a energie Publikace, která vyšla na území ČR, je Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně z roku 1995, 2002, 2005 od autorů L. Zeman a kol. Praktičtí chovatelé často na této normě vidí chybu v tom, že nezohledňuje potřebu živin právě pro jejich užitkový typ koně. Z toho důvodu se v učebních textech a v praxi můžete setkat s odkazováním na normy podle NRC (2007) (National Research Council). Jedná se o „Radu pro národní výzkum“, která publikovala již šest vydání potřeby živin pro koně. První vydání vzniklo v roce 1989 a od té doby se uskutečnilo mnoho výzkumů ohledně výživy a krmení koní. Výsledky výzkumů jsou dostupné v aktualizovaném šestém vydání. V materiálech jsou informace o potřebách živin domestikovaných koní a poníků, stejně jako rozšířené informace o hlavních myšlenkách managementu kolem krmení koní. Jedna kapitola poskytuje informace o nutričních poruchách způsobených managementem krmení.
8.3. Výpočty do krmné dávky
Výpočet potřeby sušiny Co je to sušina? Sušina je zbytek krmiva po vysušení, reprezentuje tedy vše ve vzorku krmiva kromě vody (tj. dusíkaté látky, sacharidy, vláknina, tuk, minerální látky a vitamíny). V tabulce najdete obsah sušiny pro krmiva běžná pro koně. Tab.: Množství sušiny (%) a vody (%) u vybraných krmiv pro koně sušina (%) voda (%) oves, ječmen, kukuřice 88 12 pšeničné otruby, sladový květ, len extrahovaný šrot 90 10 luční seno 90 10 senáž 60-75 25-40 pastva (dobrá) 20 80 pastva (špatná) 27 73 Příklad: Jaké množství (kg) lučního sena nebo pastvy (dobré) musí kůň přijmout, aby přijal 9 kg sušiny? Hodnoty sušiny pro luční seno a pastvu najdete v tab.
184
Řešení: Luční seno má obsah sušiny 90 % (tzn. 90/100 = 0,9 kg sušiny na 1 kg lučního sena), kůň by musel přijmout 9/0,9 = 10 kg sena. Pastva má obsah sušiny 20 % (tzn. 20/100 = 0,2 kg sušiny na 1 kg pastvy), kůň by musel přijmout 9/0,2 = 45 kg pastvy.)
Potřeba sušiny je závislá na pracovní zátěži a stupni tělesné kondice koně. Příjem sušiny by se měl pohybovat v rozmezí 1,5 % až 3,5 % živé hmotnosti (ž. hm.) daného jedince. V případě, že se jedná o těžce pracujícího koně nebo laktující klisnu, bude se potřeba pohybovat okolo 2,5 % ž. hm. na den, kdežto koním s nadváhou nebo poníkům bude stačit příjem okolo 1,5 % ž. hm. na den. Koně se záchovnou KD nebo koně s lehkou pracovní zátěží uspokojíme 2 % ž. hm na den. Pro sající hříbata od 6. měsíce věku, platí rozmezí 0,5 až 0,75 % ž. hm. na den. U odstavených hříbat počítáme s 3,5 % ž. hm. na den. Příklad: Doporučte a vypočítejte množství sušiny pro českého teplokrevníka, živá hmotnost 500 kg, v lehké zátěži. Řešení: 2 % příjem sušiny = 2/100 x 500 = 10 kg sušiny/den
Poměr objemného a jadrného krmiva v KD Poměr objemného a jadrného krmiva zvolíme podle kategorie koně a jeho pracovní zátěže, přičemž je důležité respektovat skutečnost, že krmná dávka dospělých koní má obsahovat minimálně 1 % ž. hm. objemného krmiva na den. Tab.: Poměr objemného a jadrného krmiva v KD pro jednotlivé kategorie koní
% objemného krmiva % jadrného krmiva záchova/lehká práce 80-100 0-20 60 40 střední práce těžká práce 50 50 březí klisny (poslední 3 měsíce březosti) 70 30 laktující klisny 50 50 sající hříbata 30 70 50 50 odstávčata ročci 60 40 185
Výpočet potřeby energie Energii potřebuje kůň na udržení tělesné teploty, správnou funkci orgánů, tvorbu nových tkání a na pohyb. Energetické složky krmiva pronikají po strávení v podobě cukrů, mastných kyselin nebo aminokyselin střevní stěnou a krevním oběhem až do tkání. Jednotka potřeby energie pro koně, která se využívá v České republice se nazývá: SEk = stravitelná energie pro koně (MJ) (konkrétně zdánlivě stravitelná energie SE) Potřeba SEk, která je nutná k udržení života zvířete, (tzv. energie pro záchovu) se pohybuje v rozmezí 62,5 až 68,9 MJ pro koně o váze 500 kg ž. hm. Píce poskytuje 6 až 11 MJ SEk/kg a velkou roli zde hraje kvalita píce. Teoreticky by koni o hmotnosti 500 kg stačilo minimálně 7,5 kg píce, která poskytuje 45-85 MJ SEk. Píce však nemá vybalancovaný poměr vitamínů a minerálů, které podporují výkonnost. Je považována za zdroj pomalu se uvolňující energie. Z toho důvodu je do krmné dávky přidáváno jadrné krmivo, které je označováno jako zdroj rychle se uvolňující energie. Poskytnout koním dostatek energie jak pro záchovu, tak pro práci, je poměrně složité. Pokud totiž bude energie příliš mnoho, dojde k nárůstu hmotnosti koně a naopak příliš málo energie nám způsobí úbytek hmotnosti. Obojí má vliv na výkonnost. Důležité je vybrat správný druh energie pro daný typ práce a temperament koně. Celková denní potřeba energie = energie záchovná + energie k práci pozn.: všechny výpočty potřeby energie jsou založeny na živé hmotnosti (ž. hm.) zvířete Výpočet potřeby záchovné energie je rozdělena do tří kategorií podle typu koně: minimální, průměrná a zvýšená • minimální; 0,125 MJ/kg ž. hm. Potřeba záchovné energie je vhodná pro koně, kteří jsou přirozeně dobře krmitelní nebo jsou v těžším typu. např. kůň vážící 500 kg (0,125 x 500) = 62,5 MJ 186
• průměrná; 0,14 MJ/kg ž. hm. Potřeba záchovné energie je vhodná pro většinu sportovních koní. např. kůň vážící 500 kg (0,14 x 500) = 70 MJ • zvýšená; 0,15 MJ/kg ž. hm. Potřeba záchovné energie je vhodná pro plnokrevníky a koně, kteří lehce ztrácí hmotnost. Např. kůň vážící 500 kg (0,15 x 500) = 75 MJ Výpočet potřeby energie při pracovním zatížení Energie potřebná k práci je spojená s příjmem kyslíku a příjem kyslíku je spojen se srdečním rytmem, který lze jednoduše monitorovat. Tabulka: Stupně srdeční činnosti a množství spotřebované energie Počet srdečních tepů za min. Množství MJ spotřebovaných po 10 min. 60 1,0 2,3 90 120 4,1 6,6 150 180 9,6 Příklady srdeční činnosti u různých kategorií koní sportovní kůň účastnící se soutěže grand prix 200 tepů/min kůň soutěžící ve všestrannosti po terénní zkoušce 150 tepů/min dostihový kůň po rovinovém dostihu 210 tepů/min výcvik na jízdárně 80-90 tepů/min Výpočet energie pro práci vezměte energii k záchově a vynásobte ji relevantním číslem dole • Lehká práce (80 tepů/min) x 1,2 • Střední práce (90 tepů/min) x 1,4 • Těžká práce (110 tepů/min) x 1,6 • Velmi těžká práce (110-150 tepů/min) x 1,9 187
U těchto koní je stupeň kondice na úrovni 5 až 6, tedy tlustý až velmi tlustý
Příliš bohatá pastva může vést k nežádoucímu tloustnutí koní 188
Tento postoj je typickým příznakem laminitidy, kůň přenáší váhu na zadní končetiny, aby si ulevil od bolesti
Plnokrevní ročci 189
Příklad: Kolik MJ SEk pro záchovu a střední práci bude potřebovat dospělý valach (český teplokrevník) s klidným temperamentem, vážící 500 kg, používán do sportu (parkury do stupně „S“). Řešení: Minimální záchovná energie = 62,5 MJ, střední práce 62,5 x 1,4 = 87 MJ
Výpočet potřeby dusíkatých látek pro koně Jednotka, která se využívá: SNLk = Stravitelné dusíkaté látky pro koně v g na 1 kg krmiva či krmné dávky Studie zabývající se dusíkovou bilancí u dospělých koní a poníků naznačují potřebu 400-800 g stravitelného proteinu (SNL) na kilogram živé hmotnosti (ž. hm.) a den pro zachování dusíkové rovnováhy u nepracujících koní (NRC, 2007). Výzvou při krmení je poskytnout koním adekvátní množství bílkovin, zajišťující dostatečnou koncentraci aminokyselin cirkulujících v krvi, které může organismus využít pro syntézu nových tkání, enzymů, hormonů, stejně jako obnovu opotřebovaných tkání. V praxi se častěji setkáváme s překrmováním NL a to může mít za následek nadměrné pocení, zvýšení tepové frekvence a u sportovních koní snížení výkonu. Následně se pak dostavuje zvýšený pocit žízně, a také vylučování amoniaku, což způsobuje vyšší nervovou dráždivost koně. Výpočet potřeby NL pro záchovnou KD rozdělena do tří kategorií podle typu koně: minimální, průměrná a zvýšená • minimální – ž. hm. × 1,08 g hrubého proteinu/kus/den • průměrná – ž. hm. × 1,26 g hrubého proteinu/kus/den • zvýšená – ž. hm. × 1,44 g hrubého proteinu/kus/den Výpočet přídavku NL zohledňující druh práce: • Lehká práce – ž. hm. × 0,089 g hrubého proteinu/kus/den • Střední práce – ž. hm. × 0,177 g hrubého proteinu/kus/den • Těžká práce – ž. hm. × 0,266 g hrubého proteinu/kus/den • Velmi těžká práce – ž. hm. × 0,354 g hrubého proteinu/kus/den 190
Výpočet potřeby lyzinu Pro rostoucí koně a kojící klisny je první limitující AK lyzin. Při sestavování KD dbáme na jeho optimální obsah. NRC (2007) uvádí možnost výpočtu potřeby lyzinu z denní potřeby dusíkatých látek (NL): Lyzin (g/den) = 4,3 % × NL Výpočet potřeby vápníku a fosforu NRC (2007) doporučuje: • Lehká práce – 0,04 g Ca /kg ž. hm. • Střední práce – 0,06 g Ca /kg ž. hm. • Těžká práce – 0,07 g Ca /kg ž. hm. • Lehká práce – 0,04 g P /kg ž. hm. • Střední práce – 0,036 g P /kg ž. hm. • Těžká práce – 0,058 g P /kg ž. hm. Poměr Ca : P v krmné dávce pro koně by neměl nikdy klesnout pod 1 : 1 a přesáhnout 3 : 1.
8.4. Potřeba energie a živin
Základem každé krmné dávky je stanovení potřeby energie a živin pro daného koně. Tabulky převzaté z NRC (2007) poskytují normy pro všechny kategorie koní. Každá tabulka je sestavena pro koně, u kterého je předpokládaná hmotnost v dospělosti např. 200, 400, 500, kg. Je však nutné si uvědomit, že tabulky nelze používat čistě schematicky, vždy jde jen o orientační hodnoty, které se mohou pro každého jedince částečně odlišovat. Potřeba živin je diferencována podle druhu pracovního výkonu na tyto kategorie: • sportovní a dostihové koně, • březí a laktující klisny, • hříbata a koně v růstu, • plemenní hřebci, • tažní koně. 191
Potřeba energie a živin pro sportovní a dostihové koně Potřeba energie a živin pro sportovní a dostihové koně je součtem požadavků na: • záchovu, • dokončení růstu (pro koně nedostatečně vyvinuté na počátku tréninkového období), • pracovní zatížení koně. Potřeba energie u sportovních a dostihových koní zaleží na: • délce trvání a intenzitě tréninku; • kondici a stupni únavy koně; • na teplotě prostředí. • z pohledu dotace a potřeby živin pro sportovní a dostihové koně tvoří první rovinu příjem energie a dusíkatých látek, • kvalita bílkovin v krmivu není dána množstvím, ale aminokyselinovou skladbou, • nejčastějšími limitujícími aminokyselinami bývají lyzin, methionin a cystein, • hlavním zdrojem energie jsou sacharidy a tuky, • krmná dávka musí rovněž obsahovat dostatek vitamínů a minerálních látek, • optimální poměr mezi vápníkem a fosforem pro dospělé koně je 1,2 : 1, • důležité je zabezpečit přísun sodíku vzhledem k jeho vysokým ztrátám potem (v jednom litru potu se vyloučí asi 2,2 g Na). Potřeba energie a živin pro březí a laktující klisny Pro březí a laktující klisny musí být potřeba energie a živin sestavena na základě: • fáze březosti, • fáze laktace. • p ro březí klisny do 8. měsíce březosti se potřeba energie a živin zásadně nemění, •o d 8. měsíce březosti se potřeba energie a živin podstatně zvyšuje a ke konci březosti dosahuje svého maxima, • po ohřebení stoupají nároky na veškeré živiny především během prvních dvou měsíců laktace (v tomto období má kvalitní výživa matky rozhodující vliv na produkci mléka a hmotnostní přírůstky hříbat), 192
193
• průměrná produkce mléka činí 12 až 18 kg mléka za den (na vrcholu laktace kolem 8. týdne po porodu se může zvýšit i na více než 25 kg/den mléka), •p ředpokládaná potřeba stravitelné energie na 1 kg mléka je 3,97-4,26 MJ SEk., • vysokobřezí a laktující klisny mají zvýšené požadavky na bílkoviny pro tvorbu plodu, vytvoření určitých tělesných rezerv a na syntézu mléka, • potřeba dusíkatých látek na 1 kg mléka činí asi 30 g SNLk, • u březích a laktujících klisen musí být zajištěn i dostatečný a vyrovnaný přísun minerálních látek a vitamínů. Potřeba energie a živin pro hříbata a koně v růstu Celkové nároky hříbat a rostoucích koní zohledňují potřebu energie a živin na: • záchovu, • pohybovou aktivitu na pastvě či ve výběhu, • růst. • potřeba živin pro hříbata a rostoucí mladé koně se liší v závislosti na konečné živé hmotnosti v dospělosti, • výživa hříbat tak musí být přizpůsobena požadovaným přírůstkům živé hmotnosti, • intenzita růstu je u hříbat nejvyšší na začátku jejich života a s postupným dospíváním klesá, • hříbata mají na rozdíl od dospělých zvířat vyšší potřebu stravitelných dusíkatých látek (SNLk) na záchovu. Potřeba energie a živin pro plemenné hřebce V případě plemenných hřebců jsou z hlediska výživy důležitá dvě období: • připouštěcí, • bez připouštění. • v připouštěcím období se zvyšují nároky na stravitelné dusíkaté látky a jejich aminokyselinové složení, • důležitý je i dostatečný přísun minerálních látek a vitamínů. Potřeba energie a živin pro tažné koně Potřeba energie a živin je u tažných koní podmíněna: • druhem práce a její rychlostí, 194
• dobou trvaní, • terénem. Podle využití pracovních schopností lze práci tažných koní dělit na: • období pracovního klidu, • lehkou práci, • středně těžkou práci, • těžkou práci. • ke středně těžkým pracovním výkonům se řadí například kultivační práce, • za těžkou práci je obvykle považována orba nebo práce v lese při přibližování a svážení dřeva, • hlavním zdrojem pracovní energie pro tažné koně jsou sacharidy, • nároky na obsah energie v krmné dávce se zvyšují při lehké práci o 5 až 25 %, při střední práci o 25 až 50 % a při těžké práci o více než 50 % oproti potřebě na záchovu, • nutnou součástí řízené výživy tažných koní je i dostatečné krytí požadavků na minerální látky.
8.5. Výběr krmiv
Krmná dávka je vlastně vhodná kombinace jednotlivých krmiv vybavených různým poměrem živin tak, aby plně vyhovovalo potřebám daného koně. Na začátku je důležité sestavit seznam krmiv, která máme k dispozici nebo která chceme do krmné dávky použít. Objemná krmiva Základní komponentou by mělo být objemné krmivo (seno, zelená píce nebo pastva). Pro správnou funkci trávicího traktu musí kůň denně přijmout 0,4-0,8 kg vlákniny/100kg ž. hm. Vláknina Tvoří hlavní podpůrnou složku rostlinných buněčných stěn. Je tvořena hemicelulózami, celulózou, kutinem a ligninem. Hraje důležitou roli v celkovém procesu trávení. Má příznivý vliv zejména na správnou 195
motoriku střev, je zdrojem některých živin a vyvolává pocit nasycení. Určité množství vlákniny je pro každou kategorii bezpodmínečně nutné. Je třeba si však uvědomit, že stravitelnost celulózy pro koně je asi o 25 % nižší než u přežvýkavců, proto je nižší i využitelnost energie z takového krmiva. Krmná dávka pro koně má obsahovat minimálně 17 % hrubé vlákniny. U dostihových koní zařazujeme do krmné dávky kvalitní, v raném vegetačním období sklizené leguminózy. Obecně platí, že čím je píce starší (sklizeň probíhá v období metání nebo dokonce po metání), tím je méně stravitelná (obsahuje více nestravitelného ligninu). Tab.: Omezení (restrikce) objemných a koncentrovaných krmiv u koní Objemná denní max. koncentrovaná denní max. krmiva kg/100 kg ž.hm. krmiva kg/100 kg ž.hm. až 10,00 kukuřice 0,60 pastevní porost vojtěška a jetel na zeleno 3,50 ječmen 0,75 bez omezení pšenice 0,30 luční seno seno z luskovin 0,50 pšeničné otruby 0,45 1,00 sušené řízky melasové 0,30 krmná sláma travní siláž, sušina 35 % 2,85 krmný cukr 0,15 kukuřičná siláž 3,15 sojový extrahovaný šrot 1,00 3,50 lněný extrahovaný šrot 0,15 krmná řepa krmná mrkev 2,00 hrách 0,30 cukrová řepa 2,15 bob 0,20 Jadrná krmiva Kojící klisny, sportovní a dostihoví koně mají vysokou potřebu energie. U každé kategorie však volíme jinou strategii úhrady energie. U kojících klisen hradí potřebu energie z velké části objemné krmivo. Pro sportovní a dostihové koně je nežádoucí krmit velké množství objemného krmiva (trávicí trakt nemá být zbytečně rozšiřován), a proto je potřeba energii hradit především koncentrovanými krmivy. 196
Cena Na trhu je dnes velké množství produktů a jeden ze způsobů jak porovnat srovnatelná krmiva jsou náklady na 1 MJ SEk. Náklady vypočítáme z ceny za 1 kg krmiva/SEk v (MJ) v 1 kg krmiva. Příklad: Výrobce krmiv A: krmivo pro střední zátěž, pytel 20 kg, cena 324 Kč, SEk 11,3 MJ/kg Výrobce krmiv B: krmivo pro střední zátěž, pytel 25 kg, cena 380 Kč, SEk 12,9 MJ/kg. Vypočítej, jaké jsou náklady na 1MJ SEk a urči, která varianta krmiva bude levnější a kolik uspoříš měsíčně (30 dní), pokud budeš krmit 10 koní a dávka krmiva na den bude činit 2 kg. Řešení: Výrobce krmiv A: 324/20 = 16,20 Kč/kg krmiva; 16,20/11,3 = 1,40 Kč/1MJ SEk Výrobce krmiv B: 380/25 = 15,20 Kč/kg krmiva; 15,20/12,9 = 1,20 Kč/1MJ SEk Měsíční spotřeba krmiva pro deset koní je 600 kg (30 x 10 x 2). Výrobce A měsíční spotřeba je 30 pytlů x 324 = 9720 Kč/měsíc Výrobce B měsíční spotřeba 24 pytlů x 380 = 9120 Kč/měsíc. Krmivo od výrobce B bude měsíčně o 600 Kč levnější. Stanovení obsahu živin u krmiv Než začneme sestavovat krmnou dávku, musíme zjistit obsah živin vybraných krmiv. Nejpřesnějším, ale také nejdražším způsobem je nechat si krmivo analyzovat v akreditované laboratoři. Méně přesným, ale často využívaným způsobem, je využití tabulkových hodnot (nejobsáhlejší je Katalog krmiv autorů Zeman a kol.) Pro koncentrovaná krmiva jsou tabulkové údaje většinou přesnější než pro objemná krmiva, kde obsah živin ovlivňuje mnoho činitelů (složení porostu, pořadí seče, atd.). Kombinace krmiv do krmné dávky Pokud máme vybranou skupinu komponentů do krmné dávky, musíme nejprve sledovat, zda splňujeme kritérium množství sušiny (viz. kap.), SEk (viz.kap.), SNLk (viz. kap.). V případě, že tyto hodnoty odpovídají dané kategorii koně, pak můžeme propočítávat ostatní živiny (minerální látky, vi197
tamíny, příp. stopové prvky). Vše porovnáváme s potřebou živin a energie. Existují-li ještě mezery, musí se přidat doplňkové krmivo (minerálně vitamínové směsi). Korektní výpočet krmných dávek zaručuje optimální zásobení koní všemi živinami. Pozor na zbytečné kombinace různých komerčních směsí, ve většině případů způsobují spíše škody (nadměrný přísun energie, vitamínů a stopových prvků).
8.6. Technika krmení koní
Správná technika krmení spočívá ve znalostech morfologie trávicího traktu a dále v porozumění a respektování fyziologie trávení koní. Nevhodnou technikou krmení a nevhodnými krmivy lze u koní velmi snadno přivodit vážné poruchy a onemocnění trávicího traktu. Předkládání krmiv Ve většině stájí se krmí dvakrát až třikrát denně. Ideální by bylo zkrmovat malá množství co nejčastěji. Kůň přijímá krmivo poměrně dlouho, zhruba dvě hodiny při každém krmení. V poledne se podává větší dávka jadrných krmiv. Krmit se má pravidelně v určitou hodinu. Největší podíl jadrných krmiv se předkládá při poledním krmení a objemných krmiv při večerním krmení. Jako první podíl ranní krmné dávky se obvykle zkrmuje seno, aby koně nežrali jádro hltavě. Přimícháním řezanky slámy do jadrného krmiva jsou koně nuceni jádro lépe rozkousat. Mačkané nebo šrotované obiloviny podáváme pouze koním s vadným chrupem. Zkrmujeme-li oves bez řezanky, nemá se před podáváním zvlhčovat. Při zkrmování jadrných krmiv je potřeba respektovat dávkování, maximálně 2,5 kg na jedno krmení (500 kg ž.hm. koně). Pokud se krmí najednou více jádra, mohou se objevit poruchy zažívacího traktu. Minerální a vitamínové doplňky se většinou aplikují do míchanice s ovsem. Změna krmiva Každá změna krmiva je spojena s riziky, dokonce i změna jednoho druhu sena nebo jadrného krmiva na druhé. Změna krmiva má být prováděna pozvolna, nejlépe během sedmi až deseti dnů. Začněte přimícháním malé porce nového krmiva do staré krmné dávky, zvyšujte postupně množství nového 198
Míčové napáječky jsou vhodné pro celoročně využívané pastviny, zejména pro masná plemena skotu nebo koně, případně pro nezateplené stáje s dojnicemi. krmiva a snižujte množství starého, dokud není přechod kompletní. Díky takovému postupu se mikroflóra trávicího traktu stačí přizpůsobit a minimalizuje se tak riziko koliky a jiných trávicích poruch. Napájecí technika Kůň má dostat denně asi 4-5 % ž. hm. vody nebo orientačně asi 3 l/kg přijímané sušiny, což odpovídá dennímu příjmu 20 až 40 l vody. Množství přijaté vody je ovlivněno také pracovní zátěží, ročním obdobím, teplotou, laktací atd. Laktující klisna ztrácí denně až 20 kg vody mlékem. Pokud je to možné, zajišťujeme napájení automatickými napáječkami. Díky nim jsou koně schopni včas zcela pokrýt svoji potřebu vody. Problémy mohou nastat tehdy, jestliže si koně s napáječkou hrají nebo během přijímání krmiva příliš často pijí, a tak nedojde k dostatečnému rozmělnění krmiva. 199
Nesmíme zapomenout na údržbu napáječek a napajedel, která bychom měli denně kontrolovat a čistit! Tam, kde nejsou aut. napáječky, napájíme koně nejméně 3-4krát denně. Po intenzivní zátěži silně uřícení koně nemají přijímat studenou vodu, může dojít k podráždění žaludeční sliznice a následně ke vzniku vodní koliky.
8.7. Krmení jednotlivých kategorií koní Krmení sportovních a dostihových koní
Mezi disciplíny sportovních koní patří skokové soutěže (parkury), drezurní soutěže, soutěže všestranné způsobilosti (military), vytrvalostní dostihy (endurance) a westernové disciplíny (např. reining, barel race). Díky výsledkům vědeckých výzkumů jsou informace ohledně výživy sportovních koní značně prohloubené. Především potřeba energie nutná pro dosažení optimálního výkonu je předmětem mnoha vědeckých prací. Nejnovější poznatky jsou aplikovány do praxe a jsou využívány chovateli, trenéry, ale také výrobci krmiv. Základem krmné dávky, je kvalitní objemné krmivo doplněné zdrojem koncentrovaných krmiv, který dodává odpovídající množství energie pro pracující svaly. Všeobecné principy krmení sportovních koní: • Zajistit optimální příjem kvalitního krmiva pro podporu a správnou fyziologii trávicího systému koní, což podporuje i správnou funkci imunitního systému. • Pokrýt energetické potřeby tak, aby odpovídaly typu úrovně práce. • Udržet ideální tělesnou hmotnost pro optimální výkon. • Použít krmné doplňky pouze v případě, kdy je krmná dávka nevyvážená. Sacharidy a tuky jsou důležité živiny k zajištění energie potřeb pro sportovní koně. Protein není hlavním zdrojem energie. Zvýšené požadavky na potřebu dusíkatých látek u koní v těžké zátěži jsou obvykle dodávány vyšším příjmem koncentrovaných krmiv. Příjem krmiva musí být monitorován a přizpůsoben podle individuálních potřeb koně. Důležitým úkolem je vybrat správný typ energie, záleží jaký typ výkonu je od koně očekáván. Pro zátěž vysoké 200
Dostihový kůň v optimální kondici intenzity a krátkého trvání (dostihy plnokrevníků a koní plemene Quarter horse) jsou sacharidy a tuky žádoucím zdrojem energie. Naopak pro koně využívané v zátěži nízké intenzity a dlouhého trvání (endurance) přinášejí největší užitek energetické zdroje bohaté na tuk a vlákninu. Koně využívaní pro zátěž střední intenzity a střední délky (parkurové skákání, military a reining) podávají optimální výkon, pokud dostávají kombinaci škrobů, tuků a vlákniny. Dostihoví koně krmení dostihových koní můžeme rozdělit na tři období: a) období odpočinku po skončené dostihové sezóně, b) období přípravy na dostihovou sezónu, c) období v dostihové sezóně. 201
a) Po ukončení dostihové sezóny je nutné snížit dávky ovsa a zaměnit je krmivy objemnějšími, senem a dieteticky působící mrkví. Dávky ovsa klesnou až na 4 kg a denní dávka sena se zvýší na 7-10 kg. Krmí se třikrát denně. Dvakrát týdně se může připravit teply „mash“ (meš) složený z 2 kg ovsa, 1 kg otrub a 0,2 kg lněného semene. Komponenty jsou rozmíchány ve 3 l teplé vody, do které se přidá hrst soli. b) V období přípravy koně na dostihovou sezónu se postupně zvyšují dávky ovsa v souladu se zvyšující se intenzitou tréninku. Už v tomto období dosáhnou dávky ovsa plných dávek pro koně v dostihové sezóně, tj. 8-12 kg. Dávky sena zůstávají zpočátku na úrovni odpočinkového období, ale jak se zvyšují dávky ovsa, klesá dávka sena a na konci přípravného období se seno dávkuje v množství 4-5 kg na kus a den. Aby se zabránilo roztahování žaludku a celého zažívacího traktu, krmí se na konci tohoto období již čtyřikrát denně. Krmení v období dostihů je podřízeno dosažení nejlepších výsledků při závodech. Práce s koňmi začíná již velmi časně a ranní trénink se odbývá ještě před ranním krmením. Kromě dnů závodů se krmí čtyřikrát denně. Ráno v 7 hodin dostanou koně 2,5 kg ovsa a 1,5 kg sena. Stejnou dávku dostanou ve 12 hodin. V 18 hodin dostanou 3 kg ovsa a 2 kg sena, ve 21 hodin pak zbytek denní dávky ovsa, tj. 1-4 kg. V den závodu je krmení stejné. Naposledy však dostanou krmivo 6 hodin a vodu 3 hodiny před dostihem. Těsně před závodem se koni dovolí jeden lok vody, a otře se mu dutina ústní a nozdry vlhkou houbou. Po závodě a odsedlání se kůň provádí, aby vychladl. Provádění trvá asi 2 hodiny. Během uklidňování může být koni obšas nabídnuta voda (1-2 loky). Po vychladnutí se mu předloží sousto sena. První krmení, které po závodě dostane, je za 3 hodiny a je to teplý mash, potom dostane večerní dávku sena. Další den po dostihu se krmí normálně. Objemná krmiva Množství objemných krmiv by mělo činit 0,8-1 % ž. hm./kus/den. Příliš malé množství vyvolává poruchy trávicího traktu (překyselení ve slepém střevě, menší chuť k žrádlu, klesající syntéza vitamínů B) nebo všeobecný neklid zvířete v důsledku nedostatečného zabývání se žvýkáním. Vybíráme seno nejvyšší kvality bez plísní, prachu a nežádoucích příměsí! 202
Koncentrovaná krmiva Ve směsi koncentrovaných krmiv by měly být zastoupeny komponenty bohaté na glycidy (oves, kukuřice). Dále může být přimícháno až 5 % tuku, aby se poměr protein : energie zúžil, zredukoval se podíl škrobu, zvýšil obsah energie. Podobně jako u objemného krmiva se musí klást nejvyšší požadavky na kvalitu. Tab. Příklad krmných dávek pro koně v dostihovém sportu (500-600 kg ž. hm.) – kg/den Krmivo I. II. III. IV. 5 4 5 3 Seno Travní siláž 5 Oves 6 6,5 2 1 Kukuřice Sušené cukr. řízky 0,2 Rostlinný olej 0,5 1 0,5 Mrkev 2 Krmná sůl 0,15 0,1 0,1 0,1 0,08 Min. vit. krmivo Krmná směs v náhradě za oves 2 6 Krmná směs pro sportovní koně 3 Minerálně vitamínová krmiva a krmné směsi jsou běžně dostupné na trhu, výrobce uvádí jejich živinové složení a dávkování. Krmení březích a kojících klisen Březí klisny Délka březosti trvá průměrně 330-340 dní. Na jejím úspěšném průběhu se významnou měrou podílí správná výživa a krmení, které musí klisnám zaručovat optimální chovnou kondici. Do počátku vysoké březosti (do cca 200 dnů březosti) plod neklade zvláštní nároky na přísun energie a živin, neboť jeho vývoj je především kvalitativní. Dbáme především na zdravotní nezávadnost krmiv, čímž předcházíme riziku zmetání. Krmení na pastvě (kvalitní pastva či zelená píce do 25 kg) s rozmanitě složeným zeleným krmivem nepříliš bohatým na bílkoviny, pobyt na světle a vzduchu, jakož i dostatečné možnosti 203
204
Krmení dostihových koní vyžaduje dlouholetou praxi a odborné znalosti 205
pohybu představují nejpříznivější předpoklady pro nerušený, normální vývoj plodu. Pro kvalitativní vývoj plodu je důležitý přísun minerálních prvků Ca a P a dotace všech vitamínů, vše v optimálních poměrech. U klisen využívaných k práci přizpůsobujeme dávkování krmiv její obtížnosti. V poslední třetině březosti v době výrazného kvantitativního nárůstu plodu zvyšujeme podíl jadrných krmiv. Vhodnou formou jejich podávání jsou teplé kaše (mash, viz. předchozí kapitola), do kterých lze zapracovat i jiné vhodné komponenty, např. melasu, senné drolky, otruby, lněné semínko, minerálně vitamínové přísady. Množství jádra činí 0,4 kg krmiva/100 kg ž. hm. za den. Nedílnou součástí krmných dávek pro březí klisny je po celý rok kvalitní seno v množství 4-10 kg. Na území s trvalým nedostatkem mědi, selenu a jódu v půdě musí být tyto stopové prvky doplněny, protože jejich nedostatek negativně ovlivňuje vývoj plodu, jeho vitalitu a zčásti také kvalitu mléka. Kojící klisny Během laktace jsou na organismus klisny kladeny vysoké nároky. Množství vyprodukovaného mléka dosahuje přes 200 l mléka za 6 měsíců. Dostatečná a plynulá tvorba mléka vyžaduje přísun kvalitních krmiv, vydatné napájení a časté sání hříbat. Výživa a krmení musí svojí úrovní vytvářet předpoklady pro dobrou mléčnost matek, respektovat průběh laktace a u intenzivně využívaných klisen v chovu i novou březost. Znovu je zde kladen důraz na kvalitu a dietetické účinky krmiv, protože se promítají přes mateřské mléko do výživy sajících hříbat. Při nedostatečném přísunu energie a živin klesá mléčná produkce zpočátku jen zvolna. Klisna čerpá látky potřebné k tvorbě mléka ze svých tělesných rezerv a hubne. Základem pro krmnou dávku kojících klisen je během zimních měsíců dobré, aromatické seno (podle chuti 1-1,5 kg/100 kg ž. hm.). Vysoká potřeba energie a bílkovin musí být kryta jadrným krmivem (1,2-1,5 kg/100 kg ž. hm.), které by mělo mít rozmanitou skladbu s dostatečným obsahem esenciálních aminokyselin, mastných kyselin, vitamínů a minerálních látek. K ovsu se musí doplnit krmivo, které obsahuje vysokohodnotné bílkoviny (sójový šrot). Jakmile to vegetace dovolí, začneme postupně klisny s hříbaty navykat na pastvu. Tvorba mléka zvyšuje i potřebu napájecí vody až o 20 l denně. Po odstavu hříběte předcházíme zánětům vemene snížením krmné dávky a příjmu tekutin. Vemeno omýváme studenou vodou. 206
Březí klisna Tab.: Příklad krmných dávek pro chovné klisny (600 kg ž. hm./kg na den) Nízkobřezí Vysokobřezí Kojící Krmivo I. II. III. IV. V. VI. Luční seno 8 3,5 5,5 3 6 4 Mrkev 5 5 Travní siláž, 35 % sušina 8,5 5 10 Kukuřičná siláž, 27 % sušina 15 Oves 2,4 Doplň. krmivo pro chovné klisny 1 1,5 2,4 2 8 6,5 Minerálně vitamínové krmivo 0,1 Minerálně vitamínová krmiva a krmné směsi jsou běžně dostupné na trhu, výrobce uvádí jejich živinové složení a dávkování 207
Krmení hříbat a koní v růstu Sající hříbata Základem krmné dávky sajících hříbat je mlezivo a mléko. Mlezivo je první výměšek mléčné žlázy na začátku laktace. Od mléka se liší svým složením a nažloutlým zabarvením. Mimo to je také hustší a mírně lepkavé. Má hořkou až slanou chuť a specifickou vůni. Obsahuje velmi mnoho bílých krvinek, vápenatých, hořečnatých a fosforečných solí a má také vyšší obsah bílkovin. V případě, že máme osiřelé hříbě, můžeme zvolit jako mléčnou náhražku mléko oslice (albuminové), kozí mléko a v praxi nejdostupnější mléko kravské (kaseinové) nebo jsou na trhu k dispozici mléčné krmné směsi. Mléčná výživa musí být podávána zahřátá na teplotu 36 až 39 oC s frekvencí kojení hříběte nejméně 12 dávek denně (dávka 300 až 350 ml mléka). Mléčná náhražka: 110 ml kravského mléka, 220 ml převařené vody, 12 g mléčného nebo hroznového cukru. Po 14 dnech se začíná s příkrmem objemných krmiv. Hříbě začíná žrát seno s matkou. Seno je dobré předkládat na zem. Pro přídavek koncentrovaného krmiva je potřeba umístit do boxu samostatný žlab (krmítko) pro hříbě umístěný v přiměřené výšce. Dávky jádra se zvyšují s přibývajícím věkem až na 3,5 kg při odstavu, seno se krmí ad libitum (neomezeně). Mléko nestačí hříbatům krýt potřebu tekutin, proto jim poskytujeme nezávadnou odraženou vodu. Odstavená hříbata, ročci Stresovou zátěž pro hříbě spojenou s odstavem snižuje samostatnost v příjmu rostlinných a koncentrovaných krmiv. S odloučením od matky se lépe vyrovnají hříbata z volného ustájení a při skupinovém odstavu. V běžných podmínkách našich chovů se odstavují hříbata v rozmezí věku 2-6 měsíců s ohledem na celkovou vyspělost. Úspěšné překlenutí odstavu je podmíněno hlavně vydatným krmením pro zachování dobré kondice. Odstávčata by měla dostat na krytí své potřeby asi 2,7-4,5 kg krmné směsi s obsahem 16 % NL a přitom by měla mít kvalitní pastvu či seno ad libitum. Odchov hříbat by se měl odehrávat jednoznačně v pastevním systému (ustájení v boxech mění normální průběh růstu kostí). Využívaný pastevní areál má poskytovat možnost napájení, ochranu před povětrnostními vlivy způsobujícími úpal, či podchlazení studenými dešti. 208
Po odstavu do 1. roku věku vyžadují hříbata zvýšenou pozornost, protože dochází k intenzivnímu růstu. Z hlediska prevence vývojových ortopedických onemocnění je kostra nejvíce náchylná. Správný nutriční příjem a vyváženost má zásadní význam. Odstávčata by měla růst mírným tempem a měla by jim být zajištěna adekvátní suplementace minerály. V oblastech mírného pásma je často podhodnocen živinový přínos pastvy, což má za následek nadměrný růst a vznik vývojových ortopedických onemocnění. Pokud se hříbata rutinně váží, ošetřovatelé mohou zaznamenávat rychlost růstu během této kritické doby a mohou tak předejít potenciálním problémům. Cílem ve výživě odstávčat i ročků je zachovat rovnoměrnou rychlost růstu a předejít tak závažnému zpomalení nebo náhlému poklesu růstu. Ročci by měli dostat na krytí své potřeby asi 3,15 kg krmné směsi s obsahem 14 % NL a přitom by měli mít volný přístup na kvalitní pastvinu.
209
Krmení dvouletých a tříletých koní Ve druhém a třetím roce se intenzita výživy poněkud snižuje podle snižující se intenzity růstu. V této fázi odchovu je velmi vhodné v pastevní sezóně krýt většinu potřebných živin kvalitní pastvou, senem a jádrem se jen přikrmuje. V zimním krátkém období tvoří základ krmení seno, oves a dle možností je vhodné zařazovat okopaniny. Správný odchov z pohledu výživy znamená především to, aby se zabránilo poruchám ve vývoji, proto se musí usilovat o mírný, ale stejnoměrný růst během celé doby odchovu pomocí pravidelného vážení a měření. Zejména v období odstavu nebo při špatné pastvě v létě může docházet k náhlým depresím růstu a naopak po zimním krmení může přechod na pastvu způsobit náhlý nárazový růst. Pro praktickou potřebu existují růstové standardy, pozor na zvláštnosti některých linií a rodin z hlediska jejich pozdnosti. Tab.: Příklad krmných dávek pro hříbata (středně velká plemena, kg/den) Věk/měsíce 7.-12. 18.-24. 18.-4. 30.-36. 30.-36. ž. hm./kg 265 400 400 450 450 2,5 3,5 2 5 2 Seno, 1. seč před květem Pšeničná sláma 1,5 Zavadlá siláž, suš. 350 g/kg 5 6 Mrkev 2 4 Krmná řepa 4 6 Oves, mačkaný 2 1,2 2 1 1,5 Doplňkové krmivo k senu/ovsu 1 Doplňkové krmivo pro hříbata 1,5 1,5 1 1 Minerálně vitamínová krmiva a krmné směsi jsou běžně dostupné na trhu, výrobce uvádí jejich živinové složení a dávkování Krmení plemenných hřebců Z vnějších činitelů má velký vliv na plodnost hřebců výživa. Základem v každé krmné dávce pro hřebce by mělo být rozmanitě složené, aromatické, chutné seno. Pouze oves jako koncentrované krmivo je nedostatečné kvůli nevyrovnanému obsahu esenciálních aminokyselin, ale také vitamínů a minerálních látek, je vhodné obohatit krmnou dávku melasou, otrubami, šroty 210
211
luskovin, naklíčeným zrním nebo použít komerční směs pro danou kategorii. Nekontrolované dávky dalších přípravků (aminokyselin, vitamínů, stopových prvků) jsou u vyrovnaných dávek bez účinku a spíše škodí. Celková denní dávka koncentrovaných krmiv představuje cca 4-7 kg. Všechny komponenty krmné dávky musí být nezávadné, zejména znehodnocení krmiv plísněmi vede ke zhoršení kvality spermatu. Tab.: Příklad krmné dávky pro plemenného hřebce (600 kg ž. hm.) během připouštěcí sezóny při denním 1-2 hodinovém pohybu (kg/den) Krmivo I. varianta II. varianta 6 Luční seno 7 Luční seno Oves 2 Ječná sláma 1 3 Oves 2 Doplňkové krmivo Ječmen šrotovaný 1 Min.vit. doplněk 0,08 Minerálně vitamínová krmiva a krmné směsi jsou běžně dostupné na trhu, výrobce uvádí jejich živinové složení a dávkování Krmení tažných koní Přísun živin v krmné dávce pro tažného koně se řídí jeho živou hmotností a obtížností vykonávané práce. Ta může být buď lehká, střední nebo těžká. Ve dnech a obdobích, kdy koně nepracují, snižujeme krmnou dávku, zvláště jadrných krmiv, čímž předcházíme onemocněním (schvácení kopyt, černá zástava moče). Rozdíly ve volbě předkládaných krmiv oproti jiným koním nejsou velké. Do krmných dávek lze zařazovat více zelené píce (až 25 kg) a krmnou slámu (do 5 kg). Pro koně v lehké práci v městských oblastech (kočároví koně) jsou vhodné dávky seno/oves a doplňková směs. Všechny komponenty musí být dieteticky nezávadné. Tažní koně se krmí třikrát denně v dostatečném časovém prostoru (na jedno krmení minimálně 1,5-2 hod.), čemuž se musí přizpůsobit průběh pracovní doby. Každé, i polední krmení, je třeba pro chuť k žrádlu a optimální průběh trávení doplnit napájením. Celková denní potřeba vody představuje množství rov212
213
nající se 4-5 % živé hmotnosti koně, při těžké práci a v létě i více (až 50 l). Zpocení koně se smějí napájet až po uschnutí a podání trošky sena. Při silných ztrátách potu musí být vždy k dispozici nejen liz, ale přidává se i kuchyňská sůl do jadrného krmiva (20-30 g/100 kg ž. hm.)
Tab.: Příklady krmných dávek pro tažné koně (kg/den) Kategorie koní
Teplokrevní koně (500 kg ž. hm.) střední práce
Krmivo
I.
II.
III.
Seno
5
5
6
5
3
3
Sláma (pšeničná) Oves Krmná směs k doplnění seno/oves
2
Krmná směs v náhradě za oves Pivovarské kvasnice Krmná řepa
10
Mrkev Cukrovarské řízky Siláž z lisovaných řízků Kukuřičná siláž, 29 % sušina Min. vit. krmivo
0,08
0,05
Minerálně vitamínová krmiva a krmné směsi jsou běžně dostupné na trhu, výrobce uvádí jejich živinové složení a dávkování 214
Chladnokrevní koně (700 kg ž. hm.) střední práce
Chladnokrevní koně (900 kg ž. hm.) těžká práce
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
6
7
7
5
8
6 2
5
5
2
3
3
3
2
1
1
6 6 2 1
2 15 15
0,05
215
8.8. Pastevní management koní
Výživa koní zajištěna především pastvou je z nutričního, zdravotního a v neposlední řadě také ekonomického důvodu nejvýhodnější. Pro zdravý vývin koně je pastevní odchov naprosto nezbytný. Přirozený pohyb na pastvině přispívá ke správnému utváření končetin, hrudníku, hřbetu a zádě. Kdy a kde paseme? Pastvu můžeme začít po oschnutí povrchu pastvin zhruba ve druhé polovině dubna. Porosty na půdách, které jsou trvale nebo po dešti zamokřené, jsou pro pastvu koní méně vhodné než pro skot, protože u koní může docházet k nesprávnému utváření končetin. Proto pro pastvu koní volíme sušší pozemky s dostatečnou půdní vláhou a hustě zapojeným drnem, který by měl odolávat poškozením kopyty. Koně by se neměli pást na přestárlých porostech, proto pastevní porost udržujeme stále ve vegetativním stavu (nenecháme vykvést). Složení pastevního porostu Pastva by měla obsahovat trávy, jeteloviny a další rostliny, které tvoří přirozený a obvyklý pestrý porost luk a pastvin. Ten je dán typem a kvalitou podloží a dalšími vlivy jako množství srážek, nadmořská výška, použitá technologie a způsob obhospodařování. Nejvhodnější složení přirozeného i umělého pastevního porostu je: 70-80 % trav, převážně nízkých, 20-25 % vytrvalých, motýlokvětých rostlin, 5 % aromatických bylin. Z trav se do pastevní směsi doporučují: kostřava luční, lipnice luční, srha laločnatá, sveřep bezbranný, psárka luční, jílky, bojínek luční a jiné podle lokalit a místních zkušeností. Ohrazení a vybavení pastvin Pastviny oplocujeme nejčastěji dřevěným hrazením. Sloupy vysoké 1,80 až 2,0 m jsou zapuštěny cca 60 cm do země ve vzdálenosti 4 m (podle délky tyčoviny). Zapuštěnou část impregnujeme zdravotně nezávadnou impregnací, protože koně dřevěné ohrady okusují. Dalším obvyklým způsobem je použití elektrických ohradníků. Součástí pastvin musí být napajedla. Nejlepší taková, co mají výpust a voda se dá často měnit a napajedla čistit. Pokud nejsou součástí pastviny stromy, které slouží koním jako útočiště před prudkým sluncem či deštěm, musíme zajistit bezpečný přístřešek. 216
Jak paseme Během přípravného období postupně prodlužujeme denní pobyt koní na pastvinách (výbězích). Náhlá změna krmiva může způsobit nežádoucí poruchy a průjmy. Koně by měli být před příchodem na pastvu odčerveni. Koně pasoucí se ve stádech by neměli mít podkovy na zadních končetinách, předchází se tak úrazům. Koně vypásají jen určitá místa a nedopasky je třeba pokosit. Pokud jsou chladné noci, kdy je po ránu ještě jinovatka na trávě, nepouštíme koně na pastvu brzy po ránu, hrozí nebezpečí průjmového, kolikového onemocnění, popř. schvácení kopyt (laminitidě, viz. kapitola 8.9.). Riziko schvácení kopyt vzniká při vysokém obsahu vysokomolekulárních cukrů (fruktanů), které procházejí nestrávené tenkým střevem a jsou mikrobiálně fermentovány v tlustém střevě. Fruktany jsou akumulační látky rostlin, jejich obsah narůstá při nízkých teplotách (5-10 oC), protože rostlina méně roste a energii skladuje. V letním období s vysokými teplotami paseme časně ráno, pozdě večer nebo necháváme koně na pastvinách přes noc. Pozn.: další informace týkající se pastvy koní najdete v kapitole 5. trvalé trvní porosty. Tab.: Potřeba pastevní plochy pro jednotlivé kategorie koní Kategorie Odstávčata Ročci Koně 2-3 roky
Plocha pro 1 kus v hektarech Na 1 hektar kusů 0,17 6 0,33 3 0,5 2
8.9. S výživou spojené poruchy a onemocnění trávicího traktu
Nechutenství Nechutenství není nemoc, ale symptom. Nechuť k žrádlu může být způsobena všeobecným onemocněním (horečka, bolesti), říjí, vyčerpáním (delší námaha), nedostatkem živin (vitamínů B, sodíku, vápníku, bílkovin), poraněním pysků nebo může být problém s nepravidelným opotřebováním zubů či jiným onemocněním zubů. Dalším důvodem může být znečištěné krmivo, např. při vysokém obsahu písku nebo prachu, napadení plísní nebo jiné cizorodé látky způsobují nechutenství většinou u více koní ve stádě. 217
V neposlední řadě musí být vzato v úvahu okolní prostředí (psychický stres, nevhodné žlaby, vysoké teploty, vysoká vlhkost vzduchu, atd.). Jestliže známe příčiny, je třeba se postarat o nápravu změnou krmiva nebo zlepšením prostředí. Špatně žeroucím koním podáváme chutná krmiva. Jde-li o podezření na nedostatečné zásobení živinami, je nutno je doplňovat, zvláště solí nebo vitamíny B (sušené kvasnice často zlepšují chuť k žrádlu). Obezita, inzulínová rezistence, metabolický syndrom u koní Obezita je všeobecně definována jako abnormálně vysoká tělesná akumulace tukové tkáně a je následkem nerovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Obezita u koní je často doprovázena rezistencí na inzulin (insulin resistance; IR), což zvyšuje riziko rozvoje laminitidy. Kombinace obezity, hyperinzulinmie a anamnézy či přítomnosti laminitidy se společně popisují jako tzv. metabolický syndrom u koní (Equine Metabolic Syndrom; EMS). Obezita se často vyvine u koní s nedostatečnou fyzickou aktivitou, u poníků a miniaturních koní. Současné studie prokazují, že obezita u koní souvisí nejenom s překrmováním energie ve formě jadrných krmiv a koncentrátů, ale i s nadměrným příjmem objemných krmiv, zelené píce a sena. Diagnostika obezity je velmi jednoduchá. Nejpraktičtější je použití stupnice tělesné kondice (viz. kapitola 8.2) Nadváhu a obezitu je třeba řešit úpravou krmné dávky a fyzickou aktivitou. Dietní program spočívá ve stanovení současné tělesné kondice (BCS) a určení optimální tělesné hmotnosti, měření bazální plazmatické hladiny inzulínu, zformování optimální krmné dávky a nastavení dietního programu. Důležitý je pravidelný monitoring tělesné hmotnosti a kondice (BCS). Krmná dávka pro obézní koně se skládá z průměrného kvalitního sena a z vhodného vitamínově-minerálního doplňku. Koncentráty, jadrná krmiva a zelená píce jsou v tomto případě kompletně eliminovány. Žaludeční vředy Vliv výživy na vývoj žaludečních vředů není zcela jednoznačně prokázán a je pravděpodobně multifaktoriální: komponenty krmné dávky, množství krmiva na jedno krmení, vliv frekvence krmení na produkci slin, rychlost a stupeň žaludeční fermentace, dynamika vyprazdňování žaludku. 218
Zjistí-li se výskyt žaludečních vředů bez symptomů, musí se vypustit všechna krmiva, která mohou průběh nemoci zhoršit (např. velké dávky jadrného krmiva). Vyskytnou-li se již klinické symptomy, mělo by být vedle medikamentózní terapie zkrmováno převážně objemné krmivo (průměrný obsah vlákniny) a jen velmi malé dávky jadrného krmiva s olejem až do 10 % (< 0,1 kg/100 kg ž. hm.). V létě se může pozitivně projevit pastva (starší porost). Vředy kutánní sliznice žaludku se často objevují u sportovních koní. Studie uvádí, že největší výskyt je u koní v intenzivním tréninku a v závodní sezóně. Příčinnou je zkrmování vysokých dávek jadrných krmiv. (tj. škrobu). Škrob podléhá částečné fermentaci v žaludku, což zvyšuje produkci těkavých mastných kyselin, které se v kyselém žaludečním prostředí vyskytují v neionizované formě, a to způsobuje jejich pronikání do sliznice žaludku. Epiteliální buňky jsou tak narušeny a dochází tak ke vzniku žaludečních vředů. Příčinnou může být také opakované podávání hypertonických elektrolytů koním během vytrvalostních závodů. Nízký výskyt žaludečních vředů je u koní s omezenou fyzickou aktivitou a u koní chovaných na pastvině. Koliky Nejvýznamnější rizikové nutriční faktory jsou: krmení jadrných krmiv a koncentrátů, omezený přístup k pastvě, nízká kvalita objemných krmiv (seno, zelená píce), náhlé změny v krmné dávce, omezený příjem vody. Obiloviny bohaté na škrob (oves, kukuřice, ječmen) jsou koncentrovaným zdrojem energie krmné dávky. Účelem je vybalancovat jejich množství tak, aby byly stráveny v tenkém střevě a neunikly tak nestrávené do kaudálních částí zažívacího traktu. Škroby, které uniknou enzymatickému trávení v tenkém střevě, jsou rapidně fermentovány ve slepém střevě a tračníku, kde negativně působí na mikrobiální populaci (přerůstání Streptokoků a Laktobacilů). Dochází ke snižování pH v tlustém střevě nadměrnou produkcí laktátu. Tyto změny sníží populaci žádoucích fibrolytických akterií, což vede ke snížení fermentace vlákniny, snížení produkce acetátu, narušení permeability tlustého střeva, dehydrataci zažitiny, narušení normální motility, dis219
tenzi střeva plynem, dislokaci a torzi kolonu. Škroby nestrávené v tenkém střevě a jejich nežádoucí fermentace v tlustém střevě tak patří mezi hlavní dietetickou příčinu kolik. Doporučení: 1. Maximální množství jadrných krmiv a koncentrátů bohatých na obiloviny by nemělo přesáhnout 2 kg na krmení. U koní, kteří netolerují jadrná krmiva a koncentráty bohaté na škrob a vyžadují vysoce energetickou krmnou dávku, lze přejít na alternativní zdroje energie, např. namočené cukrovarské řízky, kukuřičný olej či kompletní krmiva s nízkým obsahem škrobu a zvýšeným obsahem tuku. 2. Je prokázáno, že pastevní odchov má preventivní účinky proti kolikám. Nekvalitní sena ze staré píce s vysokým obsahem nestravitelné vlákniny jsou často příčinnou kolik. 3. Pro prevenci kolik je třeba umožnit střevní mikroflóře adaptaci na nové krmivo (zelená píce, seno či jadrné krmivo) a tato adaptační doba je přibližně 7-10 dnů. Nejčastější chyby přichází v období převodu na novou pastvinu nebo na jiný typ sena, při změně množství krmiva a frekvence krmení nebo při odchýlení od obvyklé doby krmení. 4. Omezený přístup k vodě zvyšuje riziko koliky a je nejčastěji způsoben omezeným přístupem k pitné vodě na pastvinách a v ohradách, příliš nízkou teplotou vody a zamrzáním vody v zimních měsících. Schvácení kopyt (laminitis) Schvácení kopyt je charakterizováno difúzním zánětem kopytní škáry, který je převážně spojen se značnými bolestmi. Vyskytuje se většinou společně s přetížením, zánětem dělohy (poporodní stavy) a kolikami, ale především také s chybami ve výživě, které způsobují disbalanci v tlustém střevě. Patří sem nadměrný příjem krmiv bohatých na škroby a cukr, stejně jako precekálně těžko stravitelné obiloviny (ječmen, kukuřice), ale také luční tráva. Zvláště při nižších teplotách může tráva vykazovat vysoký obsah fruktanů (viz. kap. pastevní management koní), které jsou těžko tráveny v tenkém střevě, ale v tlustém střevě jsou bouřlivě fermentovány. Preventivní opatření laminitidy spočívají v omezení nebo vyřazení rizikových krmiv. Zvířata náchylná k laminitidě by se neměla pást při nižších teplotách, protože obsahy fruktanů v rostlinách jsou vysoké. 220
Syndrom rhabdomyolýzy koní Pro označení tohoto stavu vzniklo v minulosti velké množství názvů např. tying up syndrom, Monday Morning Disease (sváteční nemoc či nemoc pondělního rána), zátěžová myoglobinurie, set fast – (akutní ztuhnutí), atd. Všechny tyto názvy však popisují pouze symptomy a neodráží příčinu onemocnění. Syndrom equinní rabdomyolýzy postihuje především závodní koně. Postihuje primárně svaly a ovlivňuje tak především pohybové schopnosti koní. Nejčastěji se objevuje u plnokrevníků a jejich kříženců a to obvykle u zvířat mezi 2. a 15. rokem života. Odráží to skutečnost, že tato zvířata bývají nejčastěji využívána pro sportovní a dostihové účely. Vedle skrytých predispozic může být jedním ze spouštěcích faktorů také výživa. Úprava krmné dávky a změna tréninkového režimu, jsou pro většinu pacientů společné. Sestavení krmné dávky pro koně trpící ERS je založeno na individuálním přístupu ke každému zvířeti, podle práce, k jaké je využíváno (potřeba energie) a s ohledem na předchozí epizody ERS. Krmná dávka by měla být vždy konzultována s veterinářem a výživářem. Vývojové ortopedické onemocnění Některé techniky krmení mohou přispívat ke vzniku vývojových onemocnění skeletu. Pokud je rozeznáme, mohou být většinou jednoduše upraveny změnou typu a množství krmiva. Jeden z nejčastějších problémů ve výživě mladých koní je nadměrný energetický příjem, který má za následek zrychlený růst nebo tloustnutí. Oba stavy mohou vést ke vzniku vývojových ortopedických onemocnění. Bohužel neexistuje jednoduché pravidlo kolik jádra je příliš mnoho, protože příjem energie určuje celkové množství přijaté píce a jádra. Velký přídavek jádra je vhodný v případech, kdy je pastva řídká a chudá, jak je tomu často v tropických oblastech. Například příjem jádra vyšší než 2 % až 2,5 % tělesné hmotnosti může být nutný k udržení přijatelného růstu u ročků, kteří nemají přístup k žádné píci kromě chudých pastvin. Naopak u ročků, kteří jsou chováni na vydatné pastvině nebo krmeni vysoce kvalitním vojtěškovým senem, může být příjem jádra vyšší než 1 % tělesné hmotnosti považován již za nadměrný. Nejjistější způsob jak prokázat nadměrný příjem energie je používat vážení a hodnocení tělesné kondice (BCS). Obecně lze doporučit udržovat rovnoměrnou rychlost růstu. Pokud nemůžeme měřit přírůstek, nadměrný příjem živin je často možné odhadnout zhodnocením krmné dávky. 221
Souhrn nejdůležitějšího učiva • Kůň je z anatomického hlediska klasifikován jako nepřežvýkavý býložravec. Trávicí trakt koní je přizpůsoben ke kontinuálnímu příjmu malých dávek potravy s vysokým obsahem rostlinné vlákniny. • Tlusté střevo je obecně považováno za hlavní místo mikrobiální fermentace a je klíčem k porozumění výživy koní. • Trávení ve slepém střevě a tračníku zajišťuje mikrobiální populace, která kolonizuje tyto prostory. • Nedostatkové živiny ve výživě koní jsou: stravitelná energie, dusíkaté látky, vápník, fosfor, vitamín A, vitamín E (u pracujících a chovných koní), měď (chovní koně), selen. • Varianty měření živé hmotnosti koně jsou: přenosné plošinové váhy, váhové kalibrované metry, výpočet dle vzorce. • Stupnice tělesné kondice slouží k posouzení výživného stavu koně. • Příjem sušiny by se měl pohybovat v rozmezí 1,5 % až 3,5 % živé hmotnosti (ž. hm.) daného jedince. • Krmná dávka dospělých koní má obsahovat minimálně 1 % ž. hm. objemného krmiva na den. • Jednotka potřeby energie pro koně, která se využívá v České republice se nazývá: SEk (MJ); stravitelná energie pro koně v megajoulech • Píce nemá vybalancovaný poměr vitamínů a minerálů, z toho důvodu je do krmné dávky přidáváno jadrné krmivo. • Jednotka, která se využívá pro stanovení potřeby dusíkatých látek je SNLk = Stravitelné dusíkaté látky pro koně v g na 1 kg krmiva či krmné dávky • Pro rostoucí koně a kojící klisny je první limitující AK lyzin. • Předpokladem správného a smysluplného krmení koní je znalost potřeby energie a živin. • Při krmení koní nemůžeme spoléhat pouze na tabulkové hodnoty, musíme brát v úvahu rozdíly mezi jednotlivými zvířaty, podmínkami prostředí a kvalitou krmiva. • Některá krmiva jsou v krmné dávce pro koně nepostradatelná jako objemná krmiva nebo jiná krmiva bohatá na vlákninu. • Kůň musí denně přijmout 0,4-0,8 kg vlákniny/100kg ž. hm.
222
• Frekvence denních dávek krmiva (zpravidla 2krát až 3krát) závisí na potřebě živin, individuálním chování, druhu krmiva, a také na podestýlce. • Objemné krmivo předkládáme nejdříve, aby kůň nežral jádro hltavě. • Nárazový příjem vysokého množství koncentrovaných krmiv je nepříznivý. • Změna krmiva má být prováděna pozvolna, aby se mikroflóra trávicího traktu stačila přizpůsobit a nedocházelo tak k poruchám trávicího traktu. • Kůň denně přijme 20 až 40 l vody. Voda má být čerstvá, odražená, bez nečistot. • Koním v metabolismu záchovy stačí na úhradu energie a živin dobrá pastva. • Krmení dostihových koní je upravováno podle intenzity přípravy a fáze odpočinku a musí brát ohled na individuální vlastnosti koně. • Pro dostihové koně, březí a laktující klisny vybíráme seno nejvyšší kvality bez plísní, prachu a nežádoucích příměsí. • Do počátku vysoké březosti (do cca 200 dnů březosti) plod neklade zvláštní nároky na přísun energie a živin, neboť jeho vývoj je především kvalitativní. • V poslední třetině březosti v době výrazného kvantitativního nárůstu plodu zvyšujeme podíl jadrných krmiv.
223
• Základem pro krmnou dávku kojících klisen je během zimních měsíců dobré, aromatické seno, v letních měsících kvalitní pastva a jadrné krmivo s dostatečným obsahem esenciálních aminokyselin, mastných kyselin, vitamínů a minerálních látek. • Mlezivo vedle obsahu výživných látek plní nezastupitelnou funkci při vytváření imunity hříběte • Před odstavem musí být hříbě zvyklé přijímat jádro nebo může dojít ke dramatickému snížení růstu v době odstavu. • Odchov hříbat by se měl odehrávat jednoznačně v pastevním systému. • Cílem ve výživě odstávčat i ročků je zachovat rovnoměrnou rychlost růstu a předejít tak závažnému zpomalení nebo náhlému poklesu růstu. • U plemenných hřebců musí být všechny komponenty krmné dávky nezávadné, zejména znehodnocení krmiv plísněmi vede ke zhoršení kvality spermatu. • Ve dnech a obdobích, kdy koně nepracují, snižujeme krmnou dávku, zvláště jadrných krmiv, čímž předcházíme onemocněním (schvácení kopyt, „černá zástava moče“). • Přirozený pohyb koní na pastvině přispívá ke správnému utváření končetin, hrudníku, hřbetu a zádě. • Nejčastějsí poruchy a onemocnění trávicího traktu jsou: nechutenství, obezita, inzulínová rezistence, metabolický syndrom u koní, žaludeční vředy, koliky, schvácení kopyt (laminitis), syndrom rhabdomyolýzy koní,vývojové ortopedické onemocnění.
Kontrolní otázky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
224
opiš jak probíhá trávení u koní. P Ve které části trávicího traktu probíhá mikrobiální fermentace? Jaká je délka a objem slepého střeva? Vyjmenuj vstupní údaje, které jsou potřebné k sestavení krmné dávky. Jaké dvě tělesné míry musíme znát, abychom vypočítali hmotnost koně? Jaké znáš publikace pojednávající o normách potřeby živin pro koně? Jaké je rozmezí denního příjmu sušiny? Jaký poměr obejmného a jadrného krmiva má být u kategorie lehká práce a odstávčata?
9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.
J aké je rozmezí SEk v MJ, které potřebuje kůň pro záchovu. Vyjmenuj kategorie záchovné energie. Jak se nazývá první limitující aminokyselina pro koně? Jaký by měl být poměr vápníku a fosforu v krmné dávce pro koně? Jaké požadavky jsou zohledněny v potřebách energie a živin pro dostihového koně, březí a laktující klisny, hříbata a koně v růstu, plemenné a tažné koně? Porovnej normu pro dospělého koně nepracujícího (500 kg ž.hm.) a laktujcí klisnu (500 kg ž.hm., 2. měsíc laktace). Podle jakých kritérií volíme krmiva do krmné dávky? Sestav si své desatero techniky krmení koní (obecné zásady). Podrobně popiš techniku krmení dostihových koní. Proč je důležitá pastva pro koně? Jaké by mělo být vybavení pastvin? Jaké znáš poruchy a onemocnění trávicího traktu u koní? Jakými krmnými zásadami předcházíme kolikám u koní? Definujte pojmy: BCS, NRC, sušina, SEk, SNLk, sušina, vláknina, mlezivo, fruktany, inzulínová rezistence, metabolický syndrom u koní, laminitis, syndrom rhabdomyolýzy koní, vývojové ortopedické onemocnění.
225
Seznam literatury • Ammerman, C.B., D.H. Baker, A.J. Lewis. 1995. Bioavailability of nutrients for animals: amino acids, minerals, and vitamins. Ed. Academic Press, San Diego, USA, 439 s. ISBN 0-12-056250-2 •C randell, K. 2001. Vitamin requirements in the horse. In: Advances in Equine Nutrition III. Pagan, J.D. and R.J. Geor (Ed.) Nottingam University Press, UK. pp. 305-315. • Dunnett, C. 2005. Dietary lipid form and function. In: Advances in Equine Nutrition III. Pagan, J.D. (Ed.). Nottingham University Press, UK. pp. 37-54. • Jelínek, P., K. Koudela a kol.: 2003. Fyziologie hospodářských zvířat. MZLU Brno. ISBN 80-7157-644-1 anhart, D.R., B.D. Scott, E.M. Miller, C.M. Honnas, D.M. Hood, J.A, Cloverdale, and •M P.G. Gibbs. 2007. In: Proc. 20th Equine Sci. Soc. Symp., Hunt Valley, MD. pp. 11-12. • Martinson, K. 2009. University of Minnesota Extension. Article # 14441. http:// www.thehorse.com/ViewArticle.aspx?ID=14441 • Meyer, H., M. Coenen. 2003. Krmení koní: současné trendy ve výživě. 1. vyd., Praha : Ikar. 254 s. tt, E.A., M. P. Brown†, G. D. Roberts†, and J. Kivipelto. 2005. Influence of •O starch intake on growth and skeletal development of weanling horses. . J. Anim. Sci. 83:1033–1043 • Pagan, J.D. 2003. Management of Developmental Orthopedic Disease, in: Proceedings of the 2003 Equine Nutrition Conference – Growth and Development of the Equine Skeleton, Sydney, Australia, 2003, pp. 40–56. • Thorson, J.F., B.J. Karren, M.L. Bauer, C.A. Cavinder, J.A. Coverdale, C.J. Hammer. 2009. Effect of selenium supplementation and plane of nutrition on mares and their foals. Anim. Sci. http://jas.fass.org/cgi/reprint/jas.2008-1646v1 • Zeman, L., J. Hanák, J. Mendlík, Z. Žert, P. Jahn, M. Sedlinská. 1999. „Kůň 1999“ na téma Výživa a technika krmení koní. VÚZV Pohořelice, Pohořelice. 40 s. • Zeman, L., P. Šajdler, P. Homolka, V. Kudrna. 2005. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. MZLU Brno, 116 s. ISBN 80-7157-855-X. •Z eman, L. a kol: Katalog krmiv. Vydal VÚZV Pohořelice, 1995, ISBN 80-901598-3-4. • Zeman, L. a kol.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006, ISBN 80-86726-17-7.
226
Evropský sociální fond
Praha & EU : Investujeme do vaší budoucnosti
