Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, Evropská 33, Praha 6 Předmět: Problematika etnických a menšinových skupin
Lidské rasy
13.9.2007
Michaela Molková 2A SOP
ÚVOD Téma pro tuto práci jsem si vybírala velmi dlouho, stále jsem váhala, zda se mám zabývat romskou problematikou či lidskými rasami a rasismem. Nakonec jsem zvolila lidské rasy. Téměř nic o tomto tématu nevím, ale působí na mě velmi zajímavě, a tudíž vše, co budu z materiálů čerpat, pro mě bude nové, tedy kromě přednášek „problematiky etnických a menšinových skupin“ a přednášek ze sociologie. Jediné, co vím o lidských rasách, je úplně to nejzákladnější, a to, že se lidstvo se dělí na tři základní rasy: negroidní, europoidní a mongoloidní. Budu se zde snažit nastínit základní pojmy, jako jsou: rasa, plemeno, kliny a meny, apod. Dále bych chtěla představit charakteristiku základních lidských ras, hlavně z fyziologického hlediska. V poslední části se budu mírně zabývat tématem rasismu, hlavně pojetím Josepha Arthura Comta de Gobieneaua a jeho rozdělením a pojetím lidských ras. Vzhledem k tomu, že rozsah této seminární práce by měl být okolo 7 stran, a téma lidských ras je velmi rozsáhlé, nezbývá mi nic, než tuto problematiku nastínit jen velmi stručně. Přesto doufám, že bude můj přehled lidských ras zajímavý, jako tomu je v literatuře, ze které čerpám. DŮLEŽITÉ POJMY Rasa, plemeno Podle internetové encyklopedie1 se pojem rasa užívá převážně v zoologii, je to označení zvířat nižších než druh. Ze zoologie a botaniky se také převedly tyto pojmy do označení lidských skupin. Dříve se používalo označení plemeno bílé, žluté a černé podle toho, jak se během tisíců let lidstvo rozvíjelo, z počátku na území Evropy, Asie a Afriky. Dnes se rozlišují také tři plemena – rasy, ale už je označujeme jako plemeno euroasijské neboli europoidní rasa (bílá), plemeno asijsko-americké neboli mongoloidní rasa (žlutohnědá) a plemeno ekvatoriální nebo také negroidní rasa (černá). Z těchto tří hlavních ras se vlivem geografických, biologických i společenských faktorů vytvářely menší skupiny, které označujeme jako smíšené, přechodné nebo kontaktní typy. Za nejnápadnější znak tří základních lidských ras se označuje barva pleti, ta však nemusí jasně rozhodovat o plemenné či rasové příslušnosti člověka. Všechny tři základní rasy jsou příslušníci jediného druhu člověka, který na Zemi žije, a to Homo sapiens, tedy člověk rozumný. Nejčastěji se termín rasa odvozuje z arabského slova ras, což znamená hlava. Poprvé byl tento termín použit francouzským antropologem Francoisem Bernierem, a to koncem 17. 1
století. Lidské rasy můžeme definovat jako: „Skupiny lidí s podobnými tělesnými vlastnostmi, které vznikly během dlouhého historického vývoje lidstva.“2 str. 35 Národ Pojem rasa byl dříve často zaměňován s pojmem národ, ale mezi těmito dvěmi označeními je samozřejmě rozdíl. „Národ je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Příslušníky národa většinou spojuje kultura a jazyk, často i hospodářský život a obývané území.“1 Rasa je přírodovědecký a biologický pojem, týká se tělesných vlastností lidí (např. barva pleti, tvar hlavy). Kdežto národ je pojem kulturní, historický a společenský, týká se tedy společenského vývoje lidstva bez ohledu na jejich rasovou příslušnost. Jeden národ zpravidla bývá složený z více rasových skupin. Na světě nenajdeme národ, který by byl zastoupený pouze jednou ze tří základních lidských ras.2 „Při studiu lidských ras a typů sleduje etnická antropologie výlučně tělesné vlastnosti (tvary a barvy) čili morfologii a pigmentaci jednotlivých skupin a jedinců, sleduje jejich vznik, zeměpisné rozšíření, míšení a vývoj. Její třídění je přírodovědecké, ale její úkoly a cíle společenské: hlavními jsou účast při řešení problémů etnogenese – vznik různých národů a kmenů a výkladu vývoje lidských ras a typů. V poslední době se připojují i některé problémy demografické, sociální a politické.“2 str. 36 Kliny a meny (RNDr. Josef Wolf, CSc.: Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Karolinum. 2000) Pojem cline (česky mu říkáme klon nebo klina) byl americkými antropology zaveden ve druhé polovině 20. století. „Je to malá změna nebo pozvolná změna určitých morfologických a fyziologických znaků v rasových typových znacích, které mají původ v geografickém prostředí (případně i sociokulturním či hospodářském aj.).“str. 40 V označení men jde o určitou analogii genů: „Jde o kulturní geny, zahrnující ideje, myšlenky, nápady, apod.“str.
41
Oproti genům mají meny výhodnější vzorce chování,
dominantní charakter a nejsou determinovány biologickými geny. Zjednodušeně: „Meny představují software, kdežto geny jsou hardware.“str. 41 Etnická skupina (RNDr. Josef Wolf, CSc.: Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Karolinum. 2000) Termín kmen byl v 70. letech 20. století nahrazen novým pojmem etnikum. „Etnická skupina se vyznačuje především určitým stupněm vývoje: vzniká na základě skupiny rodů a kmenů pravděpodobně již v neolitu a vyvíjí se v závislosti na hospodářsko-kulturním vývoji společnosti. Jednotliví příslušníci každé etnické skupiny náleží zpravidla k určitým výrazným
2
typům a rasám“str.
41 - 42
Etnickým skupinám je tedy společný původ, jazyk a společné
materiální a duchovní kultury. Etnická skupina většinou zaujímá část území jednoho nebo několika států.
Ze základních pojmů nám tedy vyplývá, že: „Kromě rasové příslušnosti patří každý člověk k nějakému národu nebo kmeni a je tudíž členem určité etnické skupiny.“2
str. 42
Od konce pravěku až dodnes se odhaduje, že počet národů, národností a původních etnik je 10 až 20 tisíc, počtu jazyků se blíží podobné číslo. Bohužel ale zhruba polovina už zanikla nebo vyhynula, po mnoha z nich nezbyly žádné stopy. Můžeme říci, že národy stále přibývají, k nejvyššímu nárustu došlo ve 20. století, ale mnohem rychleji ubývají etnické skupiny, vymírají a zanikají, hlavně z důvodů hladomorů, etnocidy, chybějící péče a jiných negativních vlivů.2 str. 43 LIDSKÉ RASY (RNDr. Josef Wolf, CSc.: Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Karolinum. 2000) Studiem lidských ras se zabývá etnická antropologie, ta sleduje výhradně tělesné znaky – morfologii a pigmentaci jednotlivých lidských ras. Dále etnická antropologie sleduje vznik, zeměpisné rozšíření, míšení a vývoj ras. Třídění lidských ras je přírodovědecké, ale úkoly a cíle etnické antropologie jsou společenské. Je třeba ale zdůraznit, že všechna lidská plemena pocházejí původně z jediného druhu člověka, a to Homo Sapiens. To potvrzuje např. antropolog a etnograf Felix Luschan, který studoval tělesné vlastnosti i život různých rasových skupin lidstva. Říká, že: „Lidstvo je jednotné. Neexistují divoši, jsou jen rozličné kultury. Odlišné vlastnosti jsou výslednicí sociálních a podnebných činitelů prostředí. Neexistují méněcenné rasy. V každé rase jsou jedinci nadanější a méně nadaní. Lidská plemena jsou dobře přizpůsobena svému prostředí. Smíšení jazykových a tělesných vlastností nastalo druhotně. Rozdíly mezi rasami v chápavosti a mravnosti nejsou větší než rozdíly mezi jednotlivci téže rasy.“str. 39 Jak to tenkrát bylo? Lidstvo se v pravěku a v době kamenné soustředilo do tří geograficky vzdálených a z hlediska přírodních podmínek odlišných oblastí: mírné a studené pásmo v Evropě, subtropické a mírné pásmo v Asii a tropické a subtropické pásmo v Africe. „Nejprve lidé osídlovali Afriku, Asii a Evropu, teprve před 50. tisíci lety začali pravěcí lidé pronikat i na území Ameriky a do Austrálie, nakonec zcela nedávno i na ostrovy Oceánie a do arktických
3
oblastí za polárním kruhem.“str.
52
Během posledních stotísíclet se uskutečňovaly mnohé
migrace, stěhování a šíření lidstva. Lidé se novým podmínkám přizpůsobovali, např. příslušnému slunečnímu záření se přizpůsobovali barvou kůže, tvarem nosu se přizpůsobovali nejvýhodněji příslušné vlhkosti a teplotě. Tělesná přizpůsobování tak diferencovala dnešní lidské rasy, jejich menší skupiny a antropologické typy. Poté ale lidé postupně začali dosahovat vyšší hospodářské a společenské úrovně, pěstovali zemědělství a přestávali být stále méně závislí na přírodě, tehdy začali jejich plemenné znaky více a více pozbývat schopnosti přizpůsobení a dnes jsou některé jejich tělesné znaky pouze pozůstatkem po dávných předcích, jako např. Darwinův hrbolek na ušním boltci. Jak už jsem zmínila lidské rasy dělíme do třech základních skupin: Europoidní neboli bílá rasa (euroasijská), jejichž příslušníci jsou hlavně v Evropě a Malé a Přední Asii, dále na Kavkaze a v severozápadní Indii. Další plemeno je mongoloidní neboli žlutohnědé (asijskoamerické), které se nachází na většině asijské pevniny a ostrovech v jihovýchodní Asii, řadíme sem i původní obyvatele Ameriky. Třetí rasa je negroidní neboli černá (ekvatoriální), jejichž příslušníci jsou hlavně v Africe na jih od Sahary a malé skupiny jsou i v Asii. Ráda bych zmínila ještě klasifikaci lidských ras podle Linného z let 1735 a 1758, ten dělil lidstvo na: Homo Ferus – člověk divoký a němý, Homo Americanus, Homo Europaeus, Homo Asiaticus, Homo Afer (africký) a Homo Monstrosus – člověk zrůdný). Odkud pocházejí a kolik jich je dnes Příslušníci europoidní rasy pocházejí z mírného zeměpisného pásma na severní polokouli. Jelikož je toto pásmo velkého rozsahu od obratníku Raka až po severní polární kruh, jsou v europoidní rase největší rozdíly v barvě pleti, vlasů i očí. Dnes europoidní rasu reprezentuje asi 20% lidí na Zemi. Negroidní rasa se utvářela podél rovníku na africkém kontinentu, musela se adaptovat na tropické podmínky, hlavně intenzivní sluneční záření a horké klima. Lidem se vytvořil hnědý pigment v kůži, který je chránil před spálením a vysušením. Dnes je příslušníků této rasy na Zemi asi 30%. Nakonec mongoloidní rasa se vytvářela v subtropickém pásmu a dnes jí reprezentuje více než 50% lidí.
4
KLASIFIKACE JEDNOTLIVÝCH LIDSKÝCH PLEMEN (RNDr. Josef Wolf, CSc.: Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Karolinum. 2000) Negroidní (ekvatoriální – rovníková – černá rasa) Negroidní rasa je ze všech ras nejtmavší. Rozlišujeme dva typy negroidní rasy: paleonegroidní – staročernošský typ, je vývojově starší, má světlejší pleť a je menšího vzrůstu. Druhý typ je neonegroidní – mladočernošský, má tmavší kůži. Dnes reprezentuje negroidní rasu méně než 20%. Negroidní skupiny se rozlišují podle výskytu a jazyků na tři velké skupiny: Bantuidé (hlavně východní, střední a jižní Afrika), Sudanidé (hlavně západní Afrika) a Nilotidé (hlavně oblasti Súdánu a Nilu). Bantuidé a Sudanidé se liší hlavně svou kulturou a jazyky. Jejich postava je střední, pleť je tmavá, vlasy jsou spirálově stočené, jsou tmavé, husté a kudrnaté, dále mají široký nos a rty. Nilotidé jsou nejtmavší a zároveň nejvyšší etnickou skupinou na světě, měří v průměru 180 cm, mají velmi tmavou pleť, hnědě pigmentovaný jazyk a bělmo očí. Ráda bych se zmínila o zajímavém kmeni Pygmejů, který řadíme k negroidní rase. Tyto kmeny žily původně v celém pralesním pásmu podél rovníku ve střední a západní Africe, ale poté, co byly vytlačeny neonegroidními populacemi, ztratily svůj původní jazyk a přizpůsobily se nové populaci. Pygmejové jsou nejmenší lidé na světě, měří 130 – 135 cm, jejich pokožka je světlá, šedá až žlutohnědá, mají krátké nohy a dlouhé tělo. V oblastech, kde žijí jsou i trpasličí formy divokých zvířat (sloni, antilopy, šimpanzi, atd.), je to důsledek přirozené adaptace na životní podmínky tropického pralesa. Pygmejské ženy jsou vysoce plodné. Mongoloidní rasa (žlutohnědá – asijsko-americká rasa) Z antropologického hlediska se rozlišují tři velké skupiny mongoloidního plemena: severní – centrální asijská skupina, jižní – asijskotichomořská skupina a americká – indiánská. Příslušníci mongoloidní rasy mají všeobecně světlou až bronzovou (rudou) pleť s nažloutlým nebo žlutohnědým odstínem, jejich výška je střední, mají rovné tvrdé a velmi tmavé vlasy. U obou pohlaví se většinou nevyskytuje tělní ochlupení a vousy u mužů bývají řídké. Obličej mají spíše větší, vystupující lícní partie, malý nos a šikmé oči – to způsobuje
5
tzv. epikantus – což je zdvojení kůže na horním víčku oka. Původní mongoloidé mají tzv. mongolskou řasu, epikantus a nápadnou dvojí mongoloidní skvrnu na zádech a na krku. Tyto skvrny většinou časem mizí, ale Mongolům a Korejcům zůstávají celý život. K mongoloidní rase patří také američtí indiáni – ti nemají mongoloidní rysy tak patrné, spíše se v některých znacích podobají europoidům. V severní Americe mají indiáni krátké hlavy a tzv. orlí nos, dále rudohnědé zbarvení pleti (lidé je nazývali rudochy). Indiáni ve střední Americe nemají epikantus a mají mírněji vystupující lícní kosti. Indiáni v jižní Americe mají výrazný epikantus a typický mongoloidní výraz, podobně jsou na tom i Eskymáci, kteří také patří k mongoloidní rase. Europoidní rasa (euroasijská – bílá rasa) Europoidní rasa je roztroušená po celé Zemi, její příslušníci jsou dnes na všech kontinentech. Proto mají příslušníci této rasy velmi variabilní tvar hlavy, velký a výrazný nos, jejich výška je také velmi variabilní, lícní kosti jim málo vystupují, oči leží v jedné rovině a záhyb horního víčka je málo vyvinutý. Oči mohou být modré, šedé, modrozelené a hnědé. Barva pleti je od velmi světlé až k bílo po tmavě hnědou, kterou mají Romové. Barva vlasů je nejvariabilnější ze všech ostatních plemen od velmi světlých až velmi tmavou. U erupoidní rasy se výjimečně vyskytuje albinismus, kdy mají lidé bílé vlasy bez pigmentu, velmi světlou pleť s pihami a červené oči. Od ostatních ras se také europoidé liší silným terciálním ochlupením po celém těle a muži mají silné vousy. Příslušníci europoidní rasy se dělí do čtyř hlavních skupin: Nordický – severský typ je vysoký, má dlouhou úzkou hlavu a obličej, rovný lehce zahnutý nos, světlé bílou narůžovělou pleť a modré oči. Vyskytuje se hlavně v Dánsku, Švédsku, severním Německu, Skotsku, Finsku, severním Rusku a na západním pobřeží Norska. Druhý typ je Baltický – východní, ten je menší než nordický, má širší a kratší hlavu, nízký a široký obličej s nápadnou dolní čelistí, kratší a širší nos, světle narůžovělou pokožku, slámově světlé vlasy a modré až šedé oči. Vyskytuje se hlavně na východě Evropy, také v ČR a na Slovensku. Dalším typem je typ dinárský – adriatický, ten je vysoké postavy, má vysokou a širokou hlavu s oploštělým týlem, dlouhý a úzký obličej a dlouhý úzký a zahnutý nos, hnědou až temně hnědou pleť, vlasy a oči. Vyskytuje se hlavně na Balkánském poloostrově,
6
v Alpách, v Itálii, jižní Francii, a také v ČR. Poslední typ je Alpínský – západní, je střední postavy, má krátkou a širokou hlavu, nízký a široký obličej, střední až široký nos, jeho pleť je snědá, vlasy kaštanové a oči světle nebo tmavě hnědé. Vyskytuje se hlavně v Rakousku, Bavorsku a střední Evropě (i v ČR). MÍŠENÍ LIDSKÝCH RAS (RNDr. Josef Wolf, CSc.: Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Karolinum. 2000) Proces míšení lidských ras se nazývá metizace. Tento proces začal až, když se jednotlivé rasy začaly přemísťovat mezi územími, kde vznikaly, a to již na konci pravěku. Rasové míšení je velmi pozitivní jev, rasy si předávají jedinečné genetické a estetické vlastnosti. Vždyť dnes většina nejkrásnějších žen a nejlepších sportovců jsou míšenci. Rasy se ale mísí čím dál tím více, a to znamená, že postupně dochází ke smívání rasových rozdílů. Bude stále méně „čistých“ příslušníků jednotlivých ras. „Mestic je míšenec bělocha s Indiánkou či naopak Indiána s běloškou. Mulat je míšenec bělocha s černoškou a naopak nebo též běloch s mulatkou. Zambo je označení míšence černocha a Indiánky nebo naopak. Zambaigo je míšenec Číňana a Indiánky nebo naopak.“ Mnohonásobná míšení se nazývají např. Terceron – trojnásobný míšenec, kvarteron – čtyřnásobný míšenec, kvinteron, atd.2 str. 72 - 73 RASISMUS Definice rasismu: „Rasismus je přesvědčení, že některé rasy jsou ze své podstaty nadřazené a jiné podřazené. Určité fyzické vlastnosti člověka vypovídají o vlastnostech skupiny, do které je jedinec zařazován. Na základě biologických charakteristik je lidem přisuzováno vyšší nebo nižší postavení a dále jsou s těmito znaky spojovány morální, intelektuální a jiné charakteristiky, které nemají s fyzickou stavbou těla žádnou opodstatněnou souvislost.“3 Joseph Arthur Comte de Gobieneau (1816 – 1882) Tento Francouz 19. století byl orientalista a diplomat, také šlechtic. Ve svém díle Esej o nerovnosti lidských ras dělí rasy na tři základní, stejně jako je tomu i dnes, a to na rasu, černou, žlutou a bílou. Černá rasa je nejnižší a nejpodřadnější, přirovnává ji k hladovému neinteligentnímu zvířeti, je necitelná, zároveň jsou ale „negři“ umělecky založení. Druhou v pořadí je žlutá rasa, má malou sílu, není tak násilná, je praktická a má smysl pro pořádek, zkrátka je ale ve všem průměrná. Třetí a nadřazená všem ostatním je rasa bílá, ta je velmi
7
inteligentní, má cit pro užitečnost, a pořádek, je vytrvalá a má velký smysl pro čest.4 Více v příloze 1 Z Gobieneauových slov mi jde vždy mráz po zádech, jsem ráda, že jeho teorie už je dnes „vyvrácená“, a že svět se podle ní (až na výjimky) neřídí. Nepochybně rozdíly mezi jednotlivými rasami ale jsou. Já zastávám myšlenku, že všichni pocházíme z jedné „opice“ a nic nás neopravňuje k tomu, abychom se povyšovali nad bytostmi, které jsou také lidé stejně jako my. Chtěla bych se zamyslet nad otázkou, proč mezi těmi velkými „mysliteli“, kteří se zabývali lidskými rasami, nebyla nikdy žádná žena? Snad proto, že ženy jsou v tomto případě racionálnější, humánnější, nemají potřebu se povyšovat nad slabší jedince a řeší spíše otázky, které naopak můžou lidstvo sjednotit a nepoštvat ho proti sobě. Ženy také byly odjakživa diskriminovány a považovány za nižší pohlaví a v době, kdy se začínaly řešit otázky lidských ras, se žen nikdo na nic neptal. Muži jsou od přírody lovci, a proto mají stále potřebu dokazovat si, že někdo je lepší než druhý, a tak to podle mě přenášeli i do tohoto tématu. Pokud je pravda, že bílá rasa je nejinteligentnější a nadřazená všem, tak já se domnívám, že příslušníci tzv. „primitivních“ ras, např. přírodních národů musí být v jejich životech mnohem šťastnější, protože se stále nemusí hnát za úspěchem a majetkem, nemusí takovou otázku vůbec řešit, žijí si svůj život tak, jak jim ho připravili jejich předci a jsou tak spokojeni. Vždyť právě z příslušníků bílé rasy je nejvíce kandidátů na psychiatrickou péči, nejvíce sebevrahů a nejvíce nespokojených lidí. Tak přemýšlím, jestli není lepší být příslušníkem „primitivní rasy“, ale zato šťastným člověkem.
8
LITERATURA 1 2
www.wikipedia.cz RNDR. JOSEF WOLF, CSC.: Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti.
KAROLINUM. 2000 3
www.epolis.cz
4
http://www1.osu.cz/home/macha/
9
PŘÍLOHA 1 http://www1.osu.cz/home/macha/texty/gobineau.htm ÚRYVEK Z KNIHY JOSEPHA ARTHURA COMTEA DE GOBIENEAUA ESEJ O NEROVNOSTI LIDSKÝCH RAS Rasová otázka zastiňuje všechny ostatní problémy v dějinách, je to klíč k nim všem a nerovnost ras, z jejichž spojení se rodí národ, dostatečně vysvětluje celý jeho osud. Každý musel někdy tušit tuto kolosální pravdu, neboť každý již někdy viděl, jak skupiny lidí přišly do nějaké země a úplně změnily její způsob života, jak dokázaly rozproudit nový život v žilách, které byly již zanesené a ucpané... vše velkolepé, vznešené a plodné v díle člověka na této planetě, ve vědě, umění a civilizaci, pochází z jednoho zárodku a je výsledkem jediné myšlenky, patří jediné rodině, jejíž větve vládnou ve všech civilizovaných zemích vesmíru... Kapitola XVI - Shrnutí; Vlastnosti tří velkých ras; Nadřazenost bílé rasy; Nadřazenost árijské rodiny v rámci bílé rasy Ukázal jsem jedinečnost lidských bytostí v organickém světě a hluboké fyziologické a morální rozdíly, které je odlišují od všech ostatních živých bytostí. V rámci lidstva jsem rozlišil na základě fyziologických rozdílů tři velké a zřetelně rozdílné rasy, černou, žlutou a bílou... Negroidní rasa je nejnižší a nachází se na spodní příčce žebříku. Zvířecí charakter patrný na tvaru pánve je cejchem, který si negr nese od narození a který určuje jeho osud. Jeho intelekt bude vždy uvězněn ve velmi úzkém kruhu. Není nicméně pouhé zvíře, jelikož za jeho nízkým obočím, uvnitř jeho lebky, můžeme spatřit projevy mocné energie, jakkoli hrubé. Pokud jsou jeho mentální schopnosti nízké či neexistující, často se projevuje intenzita jeho citu a tak i jeho vůle, které můžeme nazvat strašné. Mnoho z jeho smyslů, obzvláště chuť a čich, jsou vyvinuty v míře neznámé u ostatních dvou ras. Síla jeho smyslů je největším důkazem jeho podřízenosti. Veškeré jídlo mu připadá dobré, nic ho neodpuzuje, nic se mu neprotiví. Přeje si jen jíst, jíst dravě a nadmíru, spolkne sebeodpudivější mršinu. To samé platí o paších, jeho neobvyklé tužby uspokojuje vše, jakkoli hrubé či strašné. K tomu musí být připočtena nestabilita a nevypočitatelnost citů, které nelze spoutat a které, pokud je nám známo, nerozeznávají mezi dobrem a zlem. Dokonce můžeme říci, že předmět, který upoutal jeho pozornost a rozdmýchal oheň jeho přání, v okamžiku dosažení plně uspokojuje tato přání, načež je okamžitě zapomenut. Konečně, malou hodnotu přisuzuje svému vlastnímu životu a životu ostatních, zabíjí, kdy se mu zlíbí, pro potěšení ze zabíjení, a tento lidský stroj, ve kterém je tak snad vzbudit emoce, vůči utrpení ukazuje nezájem anebo zbabělost, která hledá dobrovolnou útěchu ve smrti. Žlutá rasa je úplným protikladem tohoto typu. Lebka je tvarovaná vpřed, ne dozadu. Čelo je široké a kostnaté, často vysoké a vystupující. Tvar tváře je trojúhelníkový, nos a brada postrádají výstupky, kterými se vyznačuje negr. Dále u žluté rasy vidíme náchylnost k obezitě, která sice není výlučným znakem této rasy, ale nacházíme ji u ní v míře větší než u ostatních ras. Příslušník žluté rasy má malou fyzickou sílu a je náchylný k apatii, nedopouští se žádných výstředních či extrémních činů typických pro negry. Jeho tužby jsou slabé, jeho vůle spíše tvrdohlavá než násilná, jeho touha po materiálních potěšeních je trvalá ale spoutaná v rozumných mezích. Nepřejídá se a na rozdíl od negra je v konzumaci potravin velmi vybíravý. Ve všem je průměrný, rozumí všemu, co není příliš hluboké nebo složité. Má rád praktičnost a pořádek a dokonce si váží i určitého množství svobody. Je praktický, v nejužším slova smyslu. Nesní ani neteorizuje, nevynalézá nové, ale ocení a převezme
10
to, co považuje za užitečné. Jeho hlavní přání je žít nejjednodušším a nejpohodlnějším možným způsobem. Žlutá rasa je proto zcela zřejmě nadřazena černé rase. Každý zakladatel civilizace by si přál, aby její páteř, střední třídu, tvořili právě příslušníci žluté rasy. Nicméně nikdy by nemohli sami vytvořit civilizovanou společnost, nemohli by dodat její duševní sílu ani uvést v pohyb zdroje krásy a invence. Nyní přicházíme k bělochům. Byli obdarováni přemýšlivou energií anebo, chcete-li, silou inteligence. Mají cit pro užitečnost, ale v mnohem širším a vyšším, odvážnějším a idealističtějším než příslušníci žlutých ras, vytrvalost, která si všímá překážek a nakonec vždy nalézá způsob, jak je překonat, větší fyzickou sílu, neobyčejný cit pro pořádek, který je pro ně nejen zárukou míru a klidu, ale také základním prostředkem sebezachování. Zároveň v pozoruhodné až extrémní míře milují svobodu a jsou nepřátelé formalismu, ve kterém Číňané spokojeně přežívají stejně jako přísný despotismus, který je jediným vhodným způsobem, jak vládnout negrům. Bílé rasy se také vyznačují neuvěřitelnou lpěním na životě. Ví lépe, jak ho užívat, a proto si ho i více cení, jak svého vlastního, tak života jiných. Když jsou krutí, jsou si vědomi své krutosti; můžeme pochybovat o existenci podobné schopnosti u negrů. Zároveň však objevili důvody, proč se vzdát svého zaměstnaného a vysoce ceněného života. Hlavním motivem je čest, která hrála významnou úlohu pod různými jmény od počátku historie této rasy. Nemusím dodávat, že slovo čest spolu s dalšími civilizujícími vlivy, které slovo konotuje, není známé ani žluté ani černé rase. Na druhou stranu, obrovská nadřazenost bělochů v oblasti inteligence je vyvážena podřazeností v intenzitě cítění. Ve světě smyslů je běloch podřízen ostatním a tak i méně podléhá svodům těla, ačkoliv díky své fyzické stavbě je mnohem energičtější. Toto jsou tři základní prvky, které tvoří lidské rasy... Kromě těchto kategorií se objevily a stále objevují další. Některé mají velmi charakteristické znaky a tvoří nové body štěpení, většinou z ras, které se spojily. Jiné jsou neúplné a špatně uspořádané a, mohli bychom říci, protispolečenské, jelikož jejich prvky, jsouce příliš rozdílné, početné či barbarské, neměly ani příležitost ani čas se spojit v něco užitečného. Žádné hranice, kromě zděšení možností nekonečného míšení ras, nemohou zabránit rozmnožování těchto hybridních a nestejnorodých ras tvořících lidstvo. Bylo by nespravedlivé argumentovat, že každé míšení ras je špatné. Pokud by tři hlavní rasové typy zůstaly izolované, není pochyb, že vláda by vždy ležela v rukou nejvyšších bílých ras, zatímco žluté a černé typy by navěky lezly po zemi u jejich nohou. Takový stav je příliš idealistický, jelikož se v dějinách ještě nevyskytl. My si jej můžeme představit pouze díky nepochybné nadřazenosti těch skupin mezi bílými rasami, které zůstaly nejčistší. Absence míšení by neznamenala pouze pozitiva. Nadřazenost bílé rasy by byla dokázána, ale za cenu některých výhod, které míšení přináší. Ačkoli tyto výhody nemohou vyvážit nevýhody, které přinesly, v některých případech bychom je měli vítat. Umělecký duch, který postrádají všechny tři rasové typy, se objevil až po smíšení bílé a černé rasy. V malajském typu vznikla rodina smíšení žluté a černé a měla větší inteligenci než obě původní rasy. Konečně, ze svazku bílé a žluté rasy vzešly některé přechodné typy, které jsou nadřazené čistokrevným finským kmenům anebo negrům. Nepopírám, že toto jsou dobré výsledky. Svět umění a literatury, které jsou výsledky rasového míšení, zlepšení a povýšení nižších ras - všechno to jsou zázraky, za které musíme být vděčni. Malí byli pozvednuti. Bohužel, velcí byli stejným procesem poníženi a to je zlo, které nemůže nic napravit. Jelikož vyjmenovávám
11
výhody rasového míšení, také musím dodat propracování zvyků a představ a obzvláště zklidnění vášní a tužeb. Toto jsou však pouze přechodné výhody a jestliže uznávám, že mulat, který se stal právníkem, doktorem nebo podnikatelem je nadřazený svému černému dědečkovi, který byl úplným divochem a k ničemu se nehodil, také musím přiznat, že brahmani primitivní Indie, hrdinové Íliady a bojovníci Skandinávie - nádherné stíny vznešených ras, které zanikly - nám nabízí vyšší a čistější ideu lidství a byli aktivnější, inteligentnější a jistější nástroje civilizace a vznešenosti než stokrát hybridizovaní lidé dneška. A to ani jejich krev již nebyla čistá. Jakkoliv k tomu došlo, lidské rasy, jak je studujeme v dějinách, jsou komplexní a jeden z hlavních důsledků byl, že došlo k zpřeházení základních charakteristik jednotlivých ras. Dobré i špatné vlastnosti ztrácí na intenzitě s každým dalším míšením, ale také se oddělují a šíří se samostatně a často i protichůdně. Bílá rasa původně měla monopol na krásu, inteligenci a sílu. Svým svazkem s ostatními rasami vytvořila hybridy, kteří byli krásní ale slabí, silní ale hloupí, anebo inteligentní ale hloupí a škaredí. Dále, když se množství bílé krve zvýšilo na nekonečné množství postupných infuzí...krev už nikdy nenesla své přirozené výhody a často pouze zvětšila zmatek v rasových typech. Tuto zřejmou anomálii můžeme snadno vysvětlit. Každý stupeň dokonalé směsi vytváří nové typy and produkuje zvláštní znaky. Jakmile jsou přidány další znaky, obtížnost jejich uvedení do vzájemného souladu vede k celkové anarchii. Čím více k tomu dochází, tím více ztrácí hodnotu i ty nejcennější a nejbohatší příměsi a jejich pouhá přítomnost jen přidává dřevo do ohně zla, které nemohou zkrotit. Jestliže je míšení krve do určité míry přínosné pro lidstvo jako celek, jestliže jej povyšují a vylepšují, je to pouze na úkor lidstva, které zostuzují, ponižují a otupují jeho nejvznešenější synové. I když připustíme, že je lepší přeměnit myriády degenerovaných bytostí na průměrné lidi než zachránit rasu princů, jejichž krev je poskvrněna a ochuzena touto ponižující změnou, stále je zde ještě skutečnost, že změny tímto neskončí. Jestliže budou stvořeni průměrní lidé a smísí se s dalšími průměrnými lidmi a z těchto svazků vzejdou další ještě degenerovanější bytosti, nastane chaos, který skončí jako v Babylonu v naprosté bezmoci vedoucí lidstvo do propasti nicoty, odkud jejíž žádná moc nezachrání. Takové jsou lekce historie. Ukazují nám, že veškeré civilizace vzešly z bílé rasy, že žádná nemůže existovat bez její pomoci a že společnost zůstává velkou a silnou jen do té míry, do jaké chrání krev svých nejvznešenějších, kteří ji stvořili, za podmínky, že tito náleží k nejvyšší větvi našeho rodu. Z množství národů, které kdy žili či žijí na této planetě, jen deset dosáhlo stupně vyspělých společností. Ostatní kroužily na jejich okraji, více či méně nezávisle, jako planety krouží kolem slunce. Jestliže v nich je přítomen alespoň nějaký prvek života, za který nevděčí bílé rase, či sémě smrti, které nepochází od nižších ras, se kterými se mísily, pak je celá teorie, na které zakládám tuto knihu, nepravdivá. Na druhou stranu, jestliže se věci mají, tak jak říkám, pak máme nepopiratelný důkaz vznešenosti naší rasy. Jen podrobné studium může potvrdit pravdivost mého systému a jen ono může ukázat plné důsledky mé hlavní teze, že národy degenerují pouze následkem svého míšení s nižšími rasami, že míra jejich degenerace přesně odpovídá kvalitě a kvantitě nové krve a že nejhorší možný šok pro vitalitu civilizace přichází, když vládnoucí prvky ve společnosti a ty, které vzešly z rasového míšení, se stanou tak početné, že se zanikne homogenita, která je nezbytná pro jejich přežití, a proto přestává být pro ně možné uvést je v soulad a tak si osvojit společné instinkty a zájmy, společný smysl existence, který je jediným ospravedlněním pro jakýkoliv společenský svazek. Není nic horšího než takový chaos, neboť jakkoliv špatný může být současný stav věcí, vyhlídka do budoucna jsou ještě ponurejší. Joseph-Arthur de Gobineau. The Inequality of Human Races. New York: Howard Fertig, 1967. Str. 205-211. Přeložil a upravil: PhDr. Přemysl Mácha, Ph. D.
12
