Vyšší odborná škola sociální a pedagogická Evropská 33, Praha 6 obor studia: sociální pedagog
PROGRAMY PRO VOLNÝ ČAS UPRCHLÍKŮ V AZYLOVÝCH ZAŘÍZENÍCH
Václava Kordíková
školní rok: 2000/ 2001 vedoucí absolventské práce: Mgr. Marie Šafariková oponent absolventské práce: Mgr. Helena Kovariková
ÚVOD................................................................….......................................................2 1. TEORETICKÁ ČÁST .....................................….................................................... 3 1. Historický vývoj uprchlictví...............................................…...............................3 1.1 Období do konce II. světové války........................................................................ 3 1.2 Období studené války........................................................................................…4 1.3 Situace v 90. letech.................................................................................…....……5 2. Mezinárodní uprchlické právo.................................................................…..…....6 2.1 Úmluva o právním postavení uprchlíků.........................................….................... 6 2.2 Restriktivní opatření............................................ ………………………….………..7 3. Právní postavení uprchlíků v ČR...................................................……...............8 3.1 Právní vývoj ............................................................................................……...... 8 3.2 Současná právní úprava..........................................................................……...... 9 4. Státní instituce působící v oblasti uprchlictví...........................................…....11 4.1 Odbor pro azylovou a migrační politiku MV ČR.......................................…….…11 4.2 Správa uprchlických zařízení MV ...............................................................…….13 5. Nevládní organizace zabývající se uprchlíky.............................…..…..............14 5.1 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ............………............. 15 5.2 Organizace pro pomoc uprchlíkům(OPU)................................................…....... 16 5.3 Poradna pro uprchlíky Českého helsinského výboru...............................……....17 5.4 Poradna pro integraci..........................................................…………………...... 18 5.5 Sdružení občanů zabývající se emigranty (SOZE)...................................….......18 5.6 Sdružení pro sociální a psychologickou pomoc LOCUS ................................... 18 6. Sociální práce s žadateli o azyl .........................................................................19 6.1 Potřeby uprchlíků ..............................................................................…............. 19 6.2 Práce s klientem ..........................................................................…................... 21 6.3 Sociální pracovníci ...............................................................……............…....... 21 6.4 Sociální práce v azylových zařízeních................................................................ 22 II. PRAKTICKÁ ČÁST.........….....................................................................…..........23 7. Azylová zařízení.......…………………………..........................................…..........23 8. Volnočasové aktivity v jednotlivých azylových zařízeních ..............…...........24 8.1 Červený Újezd................................................................………....…………....... 26 8.2 Bělá - Jezová ....................................................………………………………...... 28 8.3 Zastávka u Brna..............................................………......................................... 30 8.4 Vyšní Lhoty...............................................................................................………31 8.5 Havířov..................................................................................................…. ……..33 8.6 Seč .........................................................................................................…….... 34 8.7 Zbýšov u Brna .......................................................................................…......... 34 8.8 Stráž pod Ralskem.....................................................................................…..... 34 8.9 Bruntál........................................................................................…………………35 Shrnutí........................................................................…………………….............….35 ZÁVĚR ........................................................................…………………………..........38 Seznam literatury .......................................…...................….....................................40 Příloha: Definice základních pojmů.......……………...........……………………...........41
1
Úvod Tato absolventská práce se zaměřuje na volnočasové aktivity v jednotlivých azylových zařízeních. K tomu, abych mohla psát o volnočasových aktivitách, mi připadá důležité znát i situaci, ve které se uprchlíci nacházejí. Jen tak si můžeme odpovědět na otázku, zda tyto aktivity mají svůj smysl. V teoretické části se proto zaměřuji na historický vývoj, který předcházel uprchlictví, tak jak ho známe v dnešní době. Pouze díky migraci, která se vyskytovala ve všech dějinných etapách, vznikly národy, které známe dnes. V dnešní době je situace rozdílná. Vyspělé státy se snaží o zachování svého ekonomického standardu, a proto je z jejich pohledu celkem pochopitelné, že se snaží příliv uprchlíků omezit. K tomu slouží právní normy j ednotlivých států, ale i mezinárodní smlouvy, o kterých se rovněž zmiňuji v teoretické části. V naší zemi platí od roku 2000 nový zákon o azylu, jehož tvůrci si kladli za cíl přiblížit se právu Evropské unie. Tento zákon má své klady, ale i nedostatky, které se ukazují až nyní. Zákonu č. 325/1999 Sb. věnuji samostatnou kapitolu, ve které upozorňuji především na změny oproti dřívější právní úpravě. Pro poznání života žadatele o azyl je nezbytné znát instituce, se kterými žadatel přichází do kontaktu. V následujících kapitolách popisuji jak státní instituce, tak nevládní organizace. Pro volnočasové aktivity jsou právě nevládní organizace nezbytné. Teoretická část má tedy čtenáři přiblížit základní situaci, ve které se uprchlík nachází, a jeho možnosti. V poslední kapitole se zaměřuji na sociální práci s žadateli o azyl, které se věnují jak zaměstnanci jednotlivých azylových zařízení, tak i zaměstnanci nevládních organizací, na které se žadatelé o azyl obracejí. Praktická část je zaměřena pouze na volnočasové aktivity, přičemž vycházím z nezbytnosti těchto aktivit pro život v azylových zařízeních. Pro tyto aktivity není možné uplatnit jedno hledisko pohledu, protože každé azylové zarizení má jiné možnosti, a i obyvatelé jednotlivých zařízení jsou různí. Přesto se pokouším volnočasové aktivity rozčlenit do kategorií, jako jsou kulturní, sportovní a zábavné akce. Věřím že toto zmapování volnočasových aktivit napomůže k většímu pochopení života těchto lidí. Žadatelé o azyl tráví v azylovém zařízení někdy měsíce, ale někdy i roky. Volným časem se pro mnohé z nich stává každý den, který zde prožijí. Většina z nich prochází nejtěžším obdobím svého života, daleko od domova, v cizí zemi. Nerozumí naší řeči, kultuře a netuší, zda obdrží azyl. Těmto lidem volnočasové aktivity nabízejí možnost, jak alespoň na chvíli zapomenout na své problémy. Velké uznání si jistě zaslouží všichni, kterým osud těchto lidí není lhostejný a snaží se jim pobyt v naší zemi zpříjemnit.
2
I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Historický vývoj uprchlictví Mezi přistěhovalectvím, jak ho chápeme v dnešní době a jak bylo vnímáno v minulosti, je značný rozdíl. V minulosti, stejně jako dnes, byly příčinami politické a sociální problémy, jako je bída, nezaměstnanost, války či revoluce. Je jen málo civilizací, které postrádají zkušenost exodu. Od současných migračních proudů se uprchlictví lišilo především tím, že bylo definitivní změnou v životech lidí. Emigrace znamenala většinou navždy opustit mateřskou zemi bez úmyslu ještě se někdy vrátit. V současném mezinárodním právu týkajícím se problematiky migrace existuje mnoho mezistupňů - pobyt může být na různě dlouhou dobu a s různým stupněm začlenění do hostitelské společnosti (získání pracovního povolní, možnost podnikat). Zvláště pokud jde o hromadné uprchlické proudy v důsledku nějaké katastrofy, požadují hostitelské státy, aby se uprchlíci po zlepšení situace opět vrátili domů (tzv. programy na podporu repatriace). (Bendíková 2000, str. 5) 1.1 Období do konce II. světové války Silná populační exploze v Evropě 19. století vyústila do mnoha vystěhovaleckých vln, z nichž většina mířila za oceán. První výraznou uprchlickou vlnu v Evropě 20. století způsobily balkánské války. Na ně navázala vlna uprchlíků z východní Evropy, prchajících před bolševickou revolucí a jejím terorem: na konci občanské války se počet uprchlíků ze sovětského území pohyboval kolem jednoho milionu. SSSR vydalo dekret, jenž zbavil občanství všechny osoby žijící déle než 5 let mimo území státu, nebo ty, které opustily stát po 7.11.1917 bez povolení úřadů. Běženci se stali bezdomovci a pozbyli právně ochrany sovětského státu. Pouhá pomoc humanitárních organizací už nestačila řešit takovou situaci. Proto se prezident Červeného kříže G. Ador obrátil s dopisem na Radu Společnosti národů výzvou k využití nadnárodní politické autority organizovaného společenství. Liga národů, vzniklá roku 1919, se uprchlickým problémem začala zabývat v roce 1921, kdy se rozhodla jmenovat Vysokého komisaře pro uprchlíky. Vysokým komisařem pro uprchlíky byl jmenován norský delegát Dr. Fridtjof Nansen. Jeho hlavním úkolem bylo řídit repatriaci válečných zajatců. Pro tento účel se mu podařilo prosadit zvláštní uprchlický dokument, který uznalo 52 zemí, známý jako "Nansenův pas". V roce 1929 se začal prosazovat názor, že mezinárodní pomoc uprchlíkům by měla být ukončena, ale Nansenovi se podařilo pomoc ještě v potřebném rozsahu rozšířit. V roce 1922 obdržel Nobelovu cenu míru. První rezoluci o uprchlících schválila Rada Společnosti národů 26. února 1921. Tato rezoluce vycházela z předpokladu, že emigrace je důsledkem aktuální situace, po jejímž zlepšení uprchlický problém ustane. To se odrazilo na definici uprchlíků i na navrhovaných způsobech řešení jejich potíží. Ve třicátých letech (po hromadném odchodu uprchlíků z Německa) mezinárodní společenství uznalo, že příčinou hromadného uprchlického exodu nebyly pouze důsledky první světové války. K vyhasnutí uprchlické otázky nedošlo. Zásadní politické změny, nástup národního socialismu a směřování německého státu k totalitnímu uspořádání oživilo uprchlický problém v Evropě. (Bendíková 2000, str. 8)
3
V roce 1931 byla vytvořena samostatná Mezinárodní Nansenova kancelář pro uprchlíky. V roce 1933 byla tato kancelář formálně oddělena od Ligy národů na žádost Německa, které se ohradilo proti přijímání německých uprchlíků. Proto v témže roce vznikl úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky z Německa. V roce 1938 bylo pod jeho mandátem již 600 000 uprchlíků. Roku 1933 vznikla Úmluva, vztahující sek mezinárodnímu postavení uprchlíků. Byl to první mezinárodní dokument, který se nezaměřoval jen na specifickou skupinu utečenců, ale pokusil se o vytvoření univerzálnější definice. Signatářské státy se zavázaly umožnit uprchlíkům, zahrnutým do Úmluvy, vstup na svá území. Tento dokument podepsalo jen 8 států. Jedním z těchto států bylo i tehdejší Československo. (Bendíková 2000, str. 9) Vzhledem k tomu, že uprchlický problém stále narůstal, se v roce 1938 sešla v Evianu konference 32 vlád. Rozhodly se založit Mezivládní komisi pro uprchlíky (IGCR). Tato organizace asistovala řízené migraci osob, které chtěly opustit teritoria, okupovaná Německem. Roku 1938 se změnilo i tradiční pojetí pojmu uprchlík a zahrnulo do své definice nové prvky. Uprchlíkem se mohl stát i jedinec, jenž setrvával na území domovského státu, za předpokladu nevyhnutelné emigrace v blízké budoucnosti (situace fašistického Německa). Už od roku 1941 uvažovali spojenci o tom, že bude třeba poskytnout pomoc válečným obětem na okupovaných územích i při obnově jejich zemí. V listopadu 1943 podepsalo ve Washingtonu 44 vlád smlouvu, zakládající organizaci pro tyto úkoly: Administraci Spojených národů pro pomoc a obnovu - UNRRA. Zatímco IGCR hledala pro uprchlíky možnosti vystěhování, UNRRA organizovala jejich dobrovolnou repatriaci. V roce 1946 byli IGOR a UNRRA sloučeny do Mezinárodní uprchlické organizace - IRO. Jejím úkolem bylo co nejrychleji vyřešit problém válečných uprchlíků. Její mandát trval do března 1952 a za tuto dobu asistovala 1 600 000 osobám. V roce 1950 ustavuje OSN stálý orgán pro uprchlické otázky - Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. O rok později je v Bruselu založen Mezivládní výbor pro evropskou migraci, pověřený poskytováním technických služeb k zabezpečení poválečné migrace. V osmdesátých letech byl přetvořen v Mezinárodní organizaci pro migraci. Vedle těchto organizací, které jsou především partnery vlád, působí v oblasti uprchlictví a migrace také mezinárodní nevládní instituce a církevní organizace, především Červený kříž. V roce 1951 přijalo Valné shromáždění OSN Úmluvu o právním postavení uprchlíků, která reviduje a sjednocuje předchozí mezinárodní dohody o postavení uprchlíků a stanoví minimální standard zacházení s uprchlíky, platný až do současnosti. 1.2 Období studené války V 50. a 60. letech se do bohatších států dostalo poměrně málo žadatelů o azyl a uprchlíků. Jedním z mála případů hromadné migrace byla uprchlická vlna ze střední a východní Evropy na počátku 50. let, která souvisela se sovětským obsazením těchto států. Dále to byly v roce 1956 dozvuky maďarského povstání a v roce 1968 uprchlická vlna z Československa. Kromě toho prožívala poválečná ekonomika obrovský rozmach a bylo zapotřebí mnoha zahraničních dělníků. Tak se celá řada lidí z chudších zemí dostala do bohatších států.
4
Ve druhé polovině 70. let se v Evropě objevilo větší množství neevropských přistěhovalců převážně z Indočíny a Jižní Ameriky. Většina z nich však přišla v rámci programu organizovaného přesídlení. Neorganizovaný příliv většího počtu žadatelů o azyl z Afriky, Asie, Střední Ameriky a Středního východu začal až v 80. letech. V této době se také začal zvyšovat počet žadatelů o azyl z komunistických zemí střední a východní Evropy. Ve světle těchto událostí panoval ve většině průmyslových zemí v polovině 80. let názor, že průmyslové státy procházejí azylovou krizí, přičemž se často přehlížela skutečnost, že opravdová azylová krize nastala v chudších regionech světa, kde počty uprchlíků rostly rychlostí dříve nevídanou. (Bendíková 2000, str. 10) Panika západoevropských států pramenila ze skutečnosti, že na počátku 80. let skončila doba poválečné hospodářské prosperity a nastalo období stagnace. Na západě rostla nezaměstnanost a začínalo být zjevné, že zahraniční dělníci, kteri přišli v období zvýšené poptávky po nekvalifikované pracovní síle, se už domů nevrátí. Naopak, za řadou z nich se přistěhovali další příbuzní. Tato situace vyvolávala v původních obyvatelích úzkost z toho, že zahraniční dělníci konkurují domácím na omezeném trhu práce a zvyšují sociální náklady státu. Problematika masové imigrace se zhoršovala i v chudších zemích světa, které nebyli hospodářsky ani sociálně stabilní, a kde politické problémy často ústily v ozbrojené konflikty. V této době došlo i k ekonomickému zpřístupnění dopravy chudším lidem, což mělo za následek zvýšenou migraci do bohatých zemí. Protože vyspělé státy v té době vydaly opatření, která omezovala imigraci, přistěhovalci často žádali o azyl, aby měli naději získat povolení k pobytu, i když se nejednalo o uprchlíky v pravém slova smyslu. Za takové situace bylo obtížné rozlišovat mezi těmi, kteří skutečně prchali před pronásledováním, a těmi, kteří si útěkem chtěli zlepšit ekonomickou situaci. V důsledku těchto událostí se náklady států spojené se zpracováním žádostí o azyl, stejně jako finanční částky na zajištění ubytování, sociálních služeb a sociálních dávek pro žadatele o azyl, vyšplhaly velmi vysoko, což napětí ve vztahu mezi přijímacími státy a uprchlíky ještě zvětšilo. 1.3 Situace v 90. letech V posledním desetiletí se globální uprchlický problém změnil v mnoha ohledech. Především se zvětšil celkový rozsah problému. Například v roce 1987 poskytovalo UNHCR ochranu a pomoc asi 12ti milionům lidí na celém světě, o deset let později vzrostl počet na 22 milionů. K tomuto číslu je možné přičíst velký počet přesídlených osob, kterým se nedostává žádné formy ochrany nebo pomoci a které většinou zůstávají na území svého státu. (Situace uprchlíků ve světě 1997, str. 2) Tento vývoj souvisí především s koncem studené války a se změnou politické situace na celém světě. Hlavními problémy, které jsou důsledkem této změny a podílejí se na vzniku nerovnováhy ve světě, je rozpad mnohonárodnostních států a zánik politické orientace východ-západ v zemích třetího světa. Rozpad komunistických států, především Jugoslávie a Sovětského svazu, způsobil jednu z největších migračních vln, jakou Evropa v moderních dějinách pamatuje. Mnoho západoevropských zemí muselo z ekonomických důvodů zpřísnit svou azylovou a imigrační politiku. Výsledkem této politiky jsou restriktivní opatření, která způsobují, že se tyto státy vyhýbají posuzování žádostí o azyl a snaží se, aby se žadatelé vůbec nedostali na jejich území.
5
2. Mezinárodní uprchlické právo Na úvod bych ráda objasnila, čím se zabývá mezinárodní uprchlické právo. Mezinárodní uprchlické právo se využívá ve chvíli, kdy dochází k porušení lidských práv a oběti tohoto porušování prchají ze země, kde k němu došlo. Úkolem toho, kdo prosazuje zásady uprchlického práva, je přesvědčit státy, které uprchlým obětem poskytují azyl, aby dodržovaly minimální standardy zacházení s cizinci, kteří nepožívají ochrany žádného jiného státu. (Bendíková 2000, str. 20) Uprchlické právo se tedy stává poslední záštitou pro ty, kteří se obávají, že i nadále budou jejich lidská práva v zemi původu porušována a rozhodnou se pro útěk. Mezi prvními se v této situaci angažují organizace, zasazující se o dodržování lidských práv. Tyto organizace jsou politicky nezávislé a spolupracují s vládou proti porušování lidských práv. Takovou organizací je například Amnesty International, která je nezávislá na kterékoli vládě ve světě, aby v případě potřeby mohla vyslovit nesouhlas s jejím jednáním. Ještě dříve, než se začne uplatňovat uprchlické právo, angažují se v této situaci také humanitární organizace. Největší humanitární organizací je v současné době Červený kříž. Tyto organizace uplatňují humanitární právo pomocí širokého spektra intervencí přímo během ozbrojených konfliktů a pokouší se přesvědčit zúčastněné strany o tom, že je i v jejich zájmu respektovat určitá základní práva, vztahující se k válečným situacím (například práva, týkající se civilistů, zdravotnického personálu apod.). Tyto 3 disciplíny mezinárodního práva (humanitární, uprchlické a lidská práva) jsou velice úzce propojeny. Ochranou uprchlíků se tedy zabývají organizace, angažující se v každé z nich. Mezi hlavní úkoly uprchlického práva patří stanovit, kdo je to uprchlík a formy jeho mezinárodní ochrany. Mezinárodní právní ochrana uprchlíků také zakazuje vyhošťovat a vypovídat uprchlíky do státu jejich původu s výjimkou takových opatření, která jsou vynucena zájmy národní bezpečnosti a veřejného pořádku. Po II. světové válce byl stále naléhavější požadavek vytvořit samostatný dokument, týkající se ochrany uprchlíků. Tento dokument měl, na rozdíl od dosud přijímaných dohod, vztahujících se ke specifickým situacím, podat obecnou definici toho, kdo má být považován za uprchlíka. Tímto dokumentem je Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951. 2.1 Úmluva o právním postavení uprchlíků Na konferenci zmocněnců OSN byla dne 28. 7. 1951 přijata Úmluva týkající se právního postavení uprchlíků. Účelem této Úmluvy bylo sjednotit a revidovat předcházející mezinárodní dohody, týkající se postavení uprchlíků, a rozšířit jejich působnost. Ke stanovení definice uprchlíka používá Úmluva 3 klauzule - zahrnující, pozastavující a vylučující. Tyto klauzule jsou obsaženy v článku 1 Úmluvy. Zahrnující klauzule definuje kritéria, na jejichž základě lze osobu pokládat za uprchlíka. Uprchlík, praví se v Úmluvě, je jakákoliv osoba, která vzhledem k opodstatněnému strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité soc. skupině nebo politického smýšlení, se nachází mimo území své státní příslušnosti a není schopna, nebo, vzhledem k takovému strachu, není 6
ochotna využívat ochrany této země, nebo osoba, která z důvodu, že nemá státní příslušnost a nachází se mimo území svého bývalého obvyklého pobytu v důsledku takových událostí, není ochotna vzhledem k takovému strachu, se do ní vrátit. Na základě této definice je dnes na světě podle hrubých odhadů asi 22 milionů uprchlíků. (Situace uprchlíků ve světě 1997, str. 2) Pozastavující klauzule vyjmenovává události, které ukončují status uprchlíka a vylučující klauzule vypočítává skutečnosti, které určité osobě znemožňují stát se uprchlíkem a požívat výhod tohoto postavení. Důležitým předpokladem pro uznání postavení uprchlíka je požadavek exteritoriality, tzn. že žadatel o status uprchlíka se musí nalézat mimo stát svého občanství nebo dosavadního pobytu. Úmluva pevně stanoví zásadu „non-refoulement", která zajišťuje ochranu uprchlíků před tím, aby byli vráceni do země svého původu proti své vůli. Uprchlík má právo na zaměstnání, vzdělání, veřejnou pomoc i sociální zabezpečení. Tato práva ho mají učinit soběstačným v ekonomickém smyslu a zajistit mu právní jistoty. Současně se uprchlík musí podrobit zákonům, které platí v zemi, jež mu poskytla azyl. Nadto jsou smluvní státy zavázány vystavit osobní doklady každému uprchlíkovi, který se nachází na jejich území a nemá platný cestovní doklad. Dále státy disponují oprávněním vyhotovit cestovní doklad každému uprchlíkovi, který se nachází na jejich území a nemá možnost obdržet cestovní průkaz země svého zákonného pobytu. Dále Úmluva stanoví povinnosti smluvních států vůči uprchlíkům i povinnosti uprchlíků vůči státům, v nichž se nacházejí. Další ustanovení se zabývají uplatňováním právních nástrojů ze správního a diplomatického hlediska. Článek 35 Úmluvy a článek II Protokolu (viz dále) obsahují závazek smluvních států spolupracovat s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky při výkonu jeho funkcí a zejména mu usnadňovat jeho povinnost dohlížet na aplikování těchto nástrojů. Úmluva byla přijata 28. 7. 1951. Její tvůrci tehdy předpokládali, že poválečná uprchlická vlna, posílená sovětským záborem střední a východní Evropy, opadne během několika let. Vývoj však šel zcela jiným směrem a nové uprchlické vlny zpochybňovaly ustanovení Úmluvy, podle něhož pričinou útěku uprchlíka jsou události, nastalé před 1. lednem 1951. Proto byla v roce 1967 Úmluva doplněna Protokolem, týkajícím se právního postavení uprchlíků - Newyorským protokolem, který toto časové ohraničení ruší. Principy Úmluvy doplněné Protokolem vyjadřují společný morální standard, který musí smluvní stát splnit v zacházení s cizinci, kteri jsou v nebezpečí. Úmluva je tedy univerzálním dokumentem, který je do jisté míry i kompromisem rozdílných zájmů svých tvůrců. Česká republika přistoupila k Úmluvě o právním postavení uprchlíků z r. 1951 i k Protokolu z r. 1967. Vnitrostátní ratifikace byla učiněna dne 10. 7. 1991. Protokol vstoupil v platnost pro území ČSFR dne 26. 11. 1991, Ženevská úmluva dne 24. 2. 1992. Ve Sbírce zákonů Č`R byla Ženevská úmluva publikována 6. 8. 1993. 2.2 Restriktivní opatření Trendem mezinárodní uprchlické politiky se v posledních letech stala restriktivní opatření, která mají za cíl omezit počet žadatelů o azyl. Průmyslově vyspělé státy vynakládají velké úsilí na to, aby žadatelům o azyl zabránily vstoupit na svá území, a to se jim daří díky následujícím opatřením:
7
• zrychlení posuzování žádostí o azyl a následná repatriace těch, jejichž žádost byla zamítnuta • stanovení vízové povinnosti pro cestující z určitých zemí • neposkytnutí pracovního povolení žadatelům o azyl, kteří čekají na výsledek vyřízení žádosti Dalšími restriktivními opatřeními bylo přijetí pojmů bezpečná země původu, bezpečná třetí země a zjevně nedůvodná žádost v rámci Londýnské rezoluce Evropské unie. Koncept bezpečné země původu stanovuje země, u nichž se pokládá za velmi nepravděpodobné, že by zde docházelo k porušování lidských práv. Z tohoto důvodu jsou žádosti o azyl občanů těchto zemí považovány za předem neopodstatněné. Institut bezpečné země byl počátkem roku 2000 zaveden i v České republice zákonem o azylu (viz kapitola č. 3). Koncept bezpečné třetí země vymezuje státy, v nichž se má za to, že existuje určitá záruka demokratického jednání s respektem k lidským právům. Pokud uprchlík žádá o azyl ve státě, do kterého přešel přes tzv. bezpečnou zemi, může být jeho žádost s odůvodněním, že ji mohl podat již v této zemi, zamítnuta. Tímto způsobem se bohatší státy snaží řešit ekonomicky motivovanou migraci s odůvodněním, že v případě, kdy uprchlík skutečně utíká před pronásledováním, přijme azyl rád v kterékoli zemi, kde existuje právní režim, a nesnaží se vycestovat do země, která má vyšší životní standard. Londýnská rezoluce Evropské unie označuje za zjevně nedůvodnou žádost o azyl takovou žádost, která uvádí pouze ekonomické důvody nebo jsou v ní úmyslně uvedeny nesprávné údaje. Žadatel o azyl bud' správné údaje odmítá uvést, nebo nesprávné údaje vydává za pravé. Neopodstatněná je také žádost toho, kdo se pouze snaží uniknout situaci všeobecné nouze. Pokud má žadatel více než jedno státní občanství a nevyužil přitom možnosti uchýlit se pod ochranu některého ze států, jehož občanství má, je jeho žádost také urychleně zamítnuta. Záminkou pro posouzení žádosti jako zjevně nedůvodné je i bezpečná země původu a bezpečná třetí země. (Bendíková 2000, str. 16)
3. Právní postavení uprchlíků v ČR Základním východiskem práv uprchlíků je Všeobecná deklarace lidských práv, schválená 10. 12. 1948 Valným shromážděním OSN, která ustanovila zásadu, že všichni lidé mají právo užívat základní práva a svobody bez diskriminace, a její článek 14 zaručuje každému člověku právo zvolit si k životu jakoukoliv zemi. Z Všeobecné deklarace lidských práv vychází i český dokument - Listina základních práv a svobod, která se usnesením předsednictva ČNR ze 16. 12. 1992 stala součástí ústavního pořádku. Všechny dohody týkající se postavení uprchlíků, které vznikly v první polovině tohoto století, byly zrevidovány, sjednoceny a rozšířeny v Úmluvě o právním postavení uprchlíků, doplněné Newyorským protokolem z roku 1967. Oba mezinárodní dokumenty mají v České republice platnost a byly vyhlášeny jako zákon č. 208/1993 Sb. 3.1 Právní vývoj Mezinárodní předpisy se staly podkladem pro přijetí zákona č. 498/1990 Sb. o uprchlících. Tento zákon stanovoval, kdo je oprávněn žádat o azyl v souladu s Ženevskou konvencí, v té době Československem ještě neratifikovanou. Zákon také 8
určil rozsah práv a povinností žadatelů o azyl i práva a povinnosti uznaných uprchlíků, stanovil procesní postup a kompetentní orgán - Ministerstvo vnitra. Byl rovněž stanoven rozsah odpovědnosti státu za zajištění ubytování, obživy i zdravotní péče o uprchlíky a stát rovněž uznal právo na tlumočníky v rizení, jakož i své další povinnosti v azylovém řízení i hmotně právních stránkách uprchlictví. Tento zákon byl novelizován v roce 1993 a v roce 1996. Zákon č. 317/1993 Sb. zavedl nově institut tzv. zkráceného řízení, které se uplatňuje v případech zjevně nedůvodných žádostí. Touto novelou byla také bez náhrady zrušena možnost udělit status uprchlíka z humanitárních důvodů. K tomuto rozhodnutí vedly zřejmě obavy, že tohoto ustanovení budou využívat žadatelé, kteří přicházejí především z ekonomických důvodů. Druhá novelizace byla schválena jako zákon č. 150/1996 Sb. Tato novela zrušila pětiletou lhůtu, na kterou se pňznávalo postavení uprchlíka. Toto časové omezení bylo v rozporu s Úmluvou z roku 1951, která stanoví, že postavení uprchlíka má trvat tak dlouhou, dokud trvají podmínky, pro které byl status přiznán. Tato novela se nevztahovala na ty uprchlíky, kterým zmíněná pětiletá lhůta do této doby již uplynula. Pro tyto osoby byla vydána koncem roku 1995 směrnice, která upravovala postup Cizinecké policie v těchto případech. Podle této směrnice mělo být s uprchlíky, kterým vypršela pětiletá lhůta, nakládáno jako s cizinci, nevztahoval se na ně již zákon o uprchlících. Tito lidé měli také možnost požádat znovu o přiznání postavení uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb. 3.2 Současná právní úprava Od 1. ledna 2000 nabyl účinnosti nový zákon o azylu č. 325/1999 Sb. a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zkráceně zákon o azylu. Jedním z významných kritérií, k němuž bylo při tvorbě zákona pňhlíženo, byl soulad nejen s mezinárodně právními závazky České republiky, ale i slučitelnost s právem Evropské unie. Dále se při tvorbě této právní úpravy azylu vycházelo z několikaletých zkušeností s uprchlickou problematikou u nás a ze zkušeností s řízením. Byla zde snaha řešit nebo alespoň se pokusit najít řešení takových záležitostí, které se jako problematické objevily v dosavadní praxi a nebyly bud' vůbec právně regulovány nebo regulovány sice byly, ale nedostatečně a neaplikovatelně. V tomto zákoně se nově objevily především pojmy, které byly stanoveny Londýnskou rezolucí v roce 1992, a to pojmy bezpečná země původu, bezpečná třetí země a zjevně nedůvodná žádost, o kterých jsem se zmiňovala v předchozí kapitole. Bezpečnou třetí zemí se podle tohoto zákona rozumí stát, ve kterém cizinec žádající Českou republiku o azyl, určitou dobu pobýval a měl již v ní (za svého pobytu) možnost požádat o ochranu před pronásledováním. Do této země tedy může být odeslán bez obav, že bude vrácen do země, v níž má důvodné obavy z pronásledování ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na rozdíl například od německé legislativy je český zákon tolerantnější a za bezpečnou zemi nepovažuje stát, jehož územím cizinec pouze procházel. Bezpečná země původu je taková země, o které lze jednoznačně tvrdit, že z jejího území běžně nepřicházejí uprchlíci. Seznamy „bezpečných zemí" jsou vydány na návrh Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí formou nařízení vlády a jsou určeny pouze pro interní potřebu odboru pro azylovou a migrační
9
politiku. Kritéria pro posuzování zemí jako bezpečných jsou přejata z Londýnské rezoluce a jsou to: způsob a míra dodržování lidských práv, stanovení počtu osob, které ze státu uprchly v minulosti a počet kladně vyřízených žádostí o azyl, ochota země umožnit monitoring situace nevládním organizacím, existence demokratických institucí, konání voleb, svoboda projevu i vyznání a stabilita země. (Komentář k zákonu o azylu č. 325/1999) V případě, že osoba pochází z bezpečné země nebo přes takovou zemi procházela, její žádost o azyl se posuzuje jako zjevně nedůvodná. Další důvody pro zamítnutí žádosti o azyl jsou stanoveny Londýnskou rezolucí (viz kapitola č. 2.2.) Nová právní úprava dále vymezuje právní status cizince v roli účastníka rizení a jeho práva a povinnosti jako účastníka řízení o azylu, stejně jako právní status osob, jimž byl azyl přiznán. Samotné azylové řízení má 2 instance. Cizinec, který chce požádat o azyl, podá návrh na řízení o udělení azylu, do něhož uvede důvody, proč o azyl žádá. Důvody pro udělení azylu mohou být jednak důvody podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jednak důvody obsažené v Listině základních práv a svobod. Na základě vysokého věku či zdravotního stavu existuje i možnost udělení humanitárního azylu. O žádosti rozhoduje komise odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. V případě zamítnutí žádosti může cizinec podat rozklad (forma odvolání), o kterém rozhoduje ministr vnitra (II. instance). Ministr vnitra rozhoduje o rozkladu na návrh zvláštní komise, složené ze zástupců státních orgánů a nestátních institucí v poměru 3 : 4. (viz kapitola 4.1.) Prokázat oprávnění žádosti musí účastník sám, současně však Odbor azylové a migrační politiky sbírá informace o zemích původu i o konkrétních žadatelích. Zdroje informací jsou Ministerstvo zahraničí ČR, partnerské úřady v zahraničí, UNHCR a další nevládní organizace, zabývající se ochranou lidských práv, jako například Amnesty International. Pokud je i ve druhé instanci žádost vyřízena negativně, má cizinec právo podat žalobu proti rozhodnutí ministerstva. V momentě, kdy je žadateli doručeno druhé negativní rozhodnutí, však cizinci končí pobytový režim účastníka řízení o udělení azylu a sním i všechna práva, která jsou s tímto postavením spojena. Pokud žadatel podá žalobu, má nárok na udělení víza za účelem strpění. Strpění je institut, který se v zákoně objevuje nově a má za úkol poskytnout cizincům, kteří podali žalobu, určitý sociální standard, jako je ubytování a ňnanční dávky. Nedostatkem tohoto ustanovení je časové údobí mezi doručením zamítavého rozhodnutí o žádosti a obdržením víza za účelem strpění, které se počítá na týdny, někdy měsíce. V této době nemají cizinci nárok na žádnou podporu ze strany státu a jejich existence je tak velmi svízelná. Od počátku roku 2000 proto nevládní organizace SOZE a SČKCH (Sdružení Česká katolická charita) uzavřeli smlouvu se Správou uprchlických zarizení o poskytování ubytování a dalších služeb pro uprchlíky, kteří čekají na obdržení víza za účelem strpění. Tento „program prevence" tedy umožňuje cizincům získat přechodné ubytování. Cizinci si ubytování hradí ze svých vlastních prostředků, v odůvodněných případech za zvýhodněných podmínek. Cizinec, který obdrží vízum za účelem strpění, může, pokud nemá žádné vlastní prostředky, Ministerstvo vnitra požádat o ubytování a finanční příspěvek až do výše životního minima. Ubytování těmto cizincům zajišťují nevládní a církevní organizace, kterým na provoz přispívá MV. V zákoně se nově uvádí 2 kategorie azylových zařízení, a to přijímací a pobytová střediska. Pobyt v přijímacím středisku (PrS) je pro žadatele povinný, ale zákon nově umožňuje, aby účastníci řízení pobývali jak v pobytových střediscích
10
(PoS), tak i mimo tato zarizení. V případě, že se zdržují mimo pobytové středisko, musí mít správní orgán k dispozici současnou adresu pobytu. Dále podle § 80 může pobytová a integrační azylová střediska provozovat nejen ministerstvo, ale i právnická osoba v rozsahu pověření uděleného MV a za úplatu. Pro získávání nových ubytovacích kapacit pro ubytování účastníků řízení o udělení azylu zadává Správa uprchlických zařízení veřejnou zakázku formou výzvy k podání nabídky na provoz pobytového střediska. Na základě výběru vhodného objektu je poté uzavřena smlouva mezi Správou uprchlických zařízení a příslušným právním subjektem o provozování pobytového střediska. Provozováním pobytového střediska se rozumí poskytování ubytování, stravování a služeb s tím souvisejících, a zajištění dalších služeb v objektu, který je pobytovým střediskem zřízeným Ministerstvem vnitra. Novinkou, oproti letům minulým, je i finanční příspěvek obcím, který je zakotven v § 84 zákona o azylu. Stát prostřednictvím ministerstva poskytuje obcím příspěvek k částečné úhradě nákladů obce vynaložených v souvislosti s azylovým zařízením na jejím území. Jedná se o 7 Kč na osobu/den pro uprchlíka Zákon o azylu obsahuje i kapitolu o státním integračním programu, který sestává z bezplatných kurzů českého jazyka, poskytovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a zajištění trvalého bydlení, které se realizuje formou jednorázové nabídky bydlení azylantovi ministerstvem. Součástí integračního programu je i tzv. asistenční program, který funguje od roku 1993. V rámci tohoto programu ministerstvo vytipuje obec, která dá k dispozici určitý objekt - byt nebo dům, který je v dané chvíli většinou neobyvatelný. Ministerstvo obci poskytne příspěvek, z něhož je tento objekt opraven a obec se přijetím příspěvku zaváže objekt pronajmout azylantovi na dobu deseti let. (viz kapitola 4.1) Novým opatřením je příspěvek, který stát poskytne obci, ve které se nachází azylové zařízení, aby tím přispěl k úhradě nákladů, jež obec vynakládá na infrastrukturu, kterou využívají i azylanti. Stát nově upravuje i pozici nevládních organizací při azylovém řízení, zvláště pak pozici UNHCR. Pokud tyto organizace bezplatně poskytují účastníku řízení o přidělení azylu služby právní pomoci, přispěje jim ministerstvo na úhradu nákladů, vynaložených na tuto pomoc.
4. Státní instituce působící v oblasti uprchlictví Státní politika, zabývající se uprchlíky, je řízena Ministerstvem vnitra, konkrétně Odborem azylové a migrační politiky. Další státní institucí, která zajišťuje péči o uprchlíky, je Správa uprchlických zařízení. O těchto dvou institucích pojednává následující kapitola. 4.1 Odbor pro azylovou a migrační politiku MV ČR Od 1. července 2000 došlo z rozhodnutí ministra vnitra ke sloučení odboru pro uprchlíky a integraci cizinců MV s odborem pro imigraci a ochranu státních hranic MV. Činnosti těchto odborů přešli v plném rozsahu do nově zřízeného odboru azylové a migrační politiky MV. Tento odbor je tedy útvarem ministerstva vnitra pro výkon vymezené působnosti v oblasti azylu, uprchlictví, vstupu, pobytu a integraci cizinců a schengenské spolupráce. V rámci této působnosti je předmětem jeho činnosti: 11
a) plnění úkolů ministerstva v oblasti azylu a uprchlictví b) plnění úkolů ministerstva podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), s výjimkou úkolů stanovených zřizovací listinou rozpočtové organizace Správa uprchlických zařízení MV. (viz kapitola 4.2.) c) integrační politika ve vztahu k azylantům a cizincům a příprava humanitárních programů d) zastupování v soudním řízení k žalobám cizinců podaným proti rozhodnutím vydaným ve správním řízení ve věci azylu, správního vyhoštění, prodloužení víza k pobytu nad 90 dní, nepovolení a zrušení pobytu e) zajištění činnosti zvláštní (rozkladové) komise ministra vnitra v azylovém řízení t) plnění úkolů ministerstva v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky Odbor azylové a migrační politiky • předkládá ministrovi návrhy na zřízení azylových zařízení. Je útvarem ministerstva pro odborné řízení činnosti azylových a jiných uprchlických zařízení v oblasti správy azylu a uprchlictví, které uplatňuje prostřednictvím Správy uprchlických zařízení MV • zabezpečuje a koordinuje plnění úkolů ministerstva při přípravě podmínek na přijetí Schengenských dohod a jejich realizaci Některé body činnosti bych zde ráda popsala podrobněji. Odbor azylové a migrační politiky je správním orgánem, který rozhoduje o udělení azylu v I. instanci. Pokud žadatel azyl neobdrží, má právo se odvolat. Odvolacím orgánem je ministr vnitra, který o podaném rozkladu rozhoduje na návrh zvláštní komise. Tyto zvláštní (rozkladové) komise byly zřízeny na základě Pokynu ministra vnitra č. 6 ze dne 21. 1. 2000. Tyto komise jsou složené ze zástupců státních orgánů a nestátních institucí v poměru 3 : 4, kteří jsou státními občany České republiky. Komise je sedmičlenná a členství v ní je nezastupitelné. V komisi působí: a) 3 zástupci státních orgánů, a to: po jednom za Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí b) 4 zástupci nestátních institucí, a to: dva za Český helsinský výbor a po jednom za Českou advokátní komoru a právnickou fakultu. Díky značnému množství projednávaných rozkladů vznikly dvě rovnocenné rozkladové komise, které se pravidelně střídají ve svých zasedáních. V čele komise stojí ministrem vnitra stanovený předseda - zástupce nestátní instituce. Každá z komisí se schází jednou za dva týdny. Její činnost zajišťuje sekretariát rozkladové komise ministra vnitra v azylovém řízení, který připravuje podklady pro jednání komise formou předkládací zprávy k jednotlivým případům. Odbor dále zastupuje ministerstvo vnitra před senátem Vrchního soudu v případech, kdy žadatel o azyl po obdržení negativního rozhodnutí ve druhé instanci podá proti rozhodnutí žalobu k Vrchnímu soudu. Vrchní soud rozhodnutí ministra vnitra bud' potvrdí a žadatel nemá další možnost odvolání, nebo zruší rozhodnutí správního orgánu a obnoví řízení v I. nebo II. instanci. Oddělení integrace cizinců má na starosti plnění státního integračního programu (§ 68-70 zákona č. 325/1999 Sb.). Tento program je zaměřen na pomoc
12
azylantům při zajištění jejich začlenění do společnosti. Tomuto programu přecházel asistenční program integrace, který byl realizován od roku 1994 podle instrukce MV. V rámci programu stát převede finanční příspěvek majiteli domu, který uprchlíkovi pronajme byt na deset let, a obci, v níž se byt nachází, poskytne finanční částku na rozvoj infrastruktury. Dále od roku 1997 MV stejným způsobem realizuje projekt trvalého řešení situace osob v dočasném útočišti na území České republiky. Tento projekt řeší situaci osob v dočasném útočišti, které se nemohly k datu ukončení poskytování dočasného útočiště (tj. k 30. září 1997) v důsledku svého zdravotního postižení vrátit zpět na území Republiky Bosna a Hercegovina a zahrnuje i řešení situace a pobytu nejbližších rodinných příslušníků těchto zdravotně postižených osob, kteří o ně dosud pečují. Od roku 1998 pomáhá pň realizaci integračního programu smluvně vázaná nevládní organizace. Do konce roku 1999 vykonávala tuto činnost Poraďna pro integraci, která vyhledávala byty pro uznané uprchlíky, asistovala při stěhování lidí do integračních bytu a pomáhala jim orientovat se v novém prostředí. Ministerstvo vnitra si ponechalo odpovědnost za schválení každého bytu, za převod finančních prostředků majiteli bytu a obci, a též dohlíží na kvalitu práce nevládní organizace. Nedílnou součástí práce odboru je evidence všech žadatelů o azyl a uznaných uprchlíků. Odbor zveřejňuje pravidelné statistické přehledy o uprchlících v České republice. 4.2 Správa uprchlických zařízení MV Začátkem roku 1996 se od odboru pro uprchlíky odloučilo pracoviště, které odpovídá za provoz azylových zařízení ministerstva vnitra. Vznikla samostatná rozpočtová organizace ministerstva vnitra, metodicky i nadále vedená odborem pro azylovou a migrační politiku. Zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, platným od 1. ledna 2001 Správa uprchlických zařízení není již rozpočtová organizace, ale organizační složka Ministerstva vnitra. Název Správa uprchlických zařízení (SUZ) napovídá, že organizace zajišťuje vše, co souvisí s pobytem v zařízeních. To znamená, že spravuje a provozuje azylová zarizení a zajišťuje poskytování stravovacích, ubytovacích, zdravotních, sociálních a jiných služeb v zarizeních, včetně služeb volnočasových. SUZ rozhoduje také o tom, do kterého z AZ bude žadatel o azyl umístěn. Toto umístění závisí na momentálních volných místech v jednotlivých AZ, ale i na tom, jestli žadatel žádá o azyl v I. nebo ve II. instanci. Dále SUZ provádí programy MV pro účastníky řízení, které se týkají především prevence. Organizační struktura SUZ je budována tak, aby tato instituce byla schopna pružně reagovat na možné změny v problematice uprchlíků. V souvislosti s vývojem mezinárodní situace se mění počty uprchlíků, jejich sociální struktura, země původu apod. SUZ musí v každé situaci splnit úkoly vyplývající z mezinárodních i vnitřních právních norem, které řeší problematiku uprchlíků. Tomu odpovídá organizační struktura. K 1. lednu 2001 zde bylo zaměstnáno 430 pracovníků mnoha profesí: vedoucí azylových zařízení, ekonomičtí pracovníci, právníci, sociální pracovníci, vychovatelky, lékaři, zdravotní sestry, programátoři, sekretářky atd. Pro zlepšování činnosti SUZ je nutné zvyšování kvalifikace a vzdělávání pracovníků. Vzdělávání se uskutečňuje na několika úrovních - dálkové studium zaměstnanců, školení a kurzy podle profesního zaměření, kurzy výpočetní techniky, jazykové kurzy a semináře věnované aktuálním problémům organizované UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky).
13
Uprchlíci mohou na SUZ také požádat o repatriaci do své země kdykoliv během azylové procedury. Zde podepíší, že se nevrátí na naše území v průběhu příštích 2 let a nepožádají zde znovu o azyl. S repatriací musí vyslovit souhlas Odbor pro azylovou a migrační politiku, který posoudí, jestli stát, do kterého se uprchlík chce vrátit, patří mezi bezpečné země. Hrazená repatriace osob pobývajících v azylových zařízeních do zemí původů je ze strany SUZ vysoce preferovaným programem, který znamená nejen možnost důstojného ukončení azylové procedury, ale také prevenci sociálně patologických jevů, jako jsou obecná kriminalita a prostituce u těch osob, které by setrvaly po ukončení azylové procedury i nadále na území ČR, bez možnosti legalizace svého pobytu. Hrazení nákladů spojených s repatriací do země původu není ze strany žadatele nárokové a v některých případech lze žádosti nevyhovět. Při realizaci návratu do země původu je nutno vycházet z následujících předpokladů: - o úhradu finančních nákladů za účelem repatriace má účastník řízení možnost požádat kdykoliv během azylové procedury za předpokladu, že požádal o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení o udělení azylu o úhradu finančních nákladů za účelem repatriace může požádat i osoba, která obdržela zamítavé rozhodnutí MV o udělení azylu za předpokladu, že takto učiní ve lhůtě 24 hodin po pravomocně ukončeném řízení - repatriovaná osoba musí mít vždy pravomocně ukončené rizení ve věci návrhu na zahájení řízení o udělení azylu podle zákona č. 325/1999 Sb. V loňském roce pocházelo nejvíce repatriovaných osob ze Slovenska (343), dále z Ruska (26), Rumunska (23) a Bulharska (20). Správa uprchlických zařízení spravovala k 31. 12. 2000 13 azylových zařízení a 6 zařízení pro osoby s vízem za účelem strpění, z toho 4 azylová zařízení zajišťovala obec. O jednotlivých zařízeních pojednávám více v 7. kapitole.
5. Nevládní organizace zabývající se uprchlíky Vedle státních institucí, zabývajících se uprchlíky, existují i nestátní neziskové organizace, tzv. nevládní organizace. Tyto organizace mají v demokratické společnosti své důležité místo, nebot' zajišťují ochranu práv uprchlíků, a společně s nimi formulují a hájí jejich zájmy, názory a požadavky. Pomáhají řešit jejich problémy a mají úlohu prostředníka mezi klientem a státem. Nevládní organizace nepřebírají odpovědnost státu za zajištění základní péče a ochrany uprchlíků, ale vyplňují mezery ve státních službách. Mezi státem a nevládními organizacemi může existovat úzká spolupráce, kdy stát je zodpovědný za financování a nevládní organizace za provedení služeb. Finanční prostředky na svou činnost získávají nevládní organizace většinou z programů od mezinárodních a českých organizací a nadací, ze sponzorských darů, ze státních dotací nebo z příjmů z vlastní činnosti. Zvláštní místo ve společnosti zaujímají mezinárodní nevládní organizace, které umožňují šíření informací do České republiky i ven, a fungují jako kontrolní mechanismus, který upozorňuje na případy porušování lidských práv a mezinárodních smluv a může vyvolat mezinárodní reakci (Tranová 1998, str. 19) Mezinárodní organizací, zabývající se uprchlíky, je Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Tato organizace u nás zahájila činnost v roce 1992, kdy mimo jiné pomáhala při budování sítě nevládních organizací zabývajících se uprchlíky. UNHCR dodnes financuje jednotlivé projekty nevládních organizací ze zdrojů OSN a koordinuje činnost těchto organizací. UNHCR podporuje tyto 14
organizace: Organizace pro pomoc uprchlíkům, Sdružení občanů zabývající se imigranty, Poradnu pro uprchlíky Českého helsinského výboru, Sdružení pro sociální a psychologickou pomoc LOCUS a Poradnu pro integraci. Činnost těchto organizací popisuji podrobněji na následujících stránkách. Působení těchto organizací lze rozdělit do několika oblastí: 1. poskytování informací uprchlíkům o jejich právech a povinnostech, o průběhu azylové procedury, o možnostech bydlení, práce a vzdělání a o systému zdravotní a sociální péče 2. právní poradenství a služby 3. sociální poradenství a péče 4. psychologická podpora a pomoc 5. vzdělávání lidí pracujících s uprchlíky, organizování a účast na odborných seminářích a konferencích 6. spolupráce s dobrovolníky 7. pozitivní ovlivňování veřejného mínění ve vztahu k uprchlíkům, výchova k toleranci Aby byl výčet aktivit úplný, je třeba upozornit také na služby, směřující k uprchlíkům v zahraničí. Jedná se o zprostředkování a odvoz humanitární pomoci do oblastí postižených válkou nebo přírodní katastrofou, organizování zdravotní péče v těchto oblastech, poštovní služba do postižených oblastí nebo pomoc při repatriaci uprchlíků. Tento druh pomoci zajišťuje křesťanská organizace ADRA (Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj). Také Český červený kříž a Mezinárodní červený kříž nabízejí služby uprchlíkům Jedná se především o tzv. „ pátrací službu", jejímž úkolem je nalézat v oblastech válečných konfliktů rodinné příslušníky uprchlíků a doručit jim dopis formou „ rodinné zprávy". Služeb Červeného kříže využívají především uprchlíci, usilující o sloučení s ostatními členy rodiny, žijícími mimo území České republiky. 5.1 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) UNHCR působí v České republice od roku 1992 a od roku 2000 je jeho pozice při řízení o azylu vymezena zákonem. Pražskou styčnou kancelář tvoH zástupce Vysokého komisaře, dva právní poradci, programový asistent, tiskový mluvčí a technický personál. Kancelář je podřízena ústřednímu orgánu v Ženevě. Činnost úřadu se opírá o článek 14 Všeobecné deklarace lidských práv, z něhož vyplývá, že každý člověk má právo vyhledat si v jiných zemích útočiště před pronásledováním a užívat tam azylu. Toto poskytování ochrany zahrnuje: • zajištění povolení vstupu do země žadatelům o azyl, zejména v případě států, které mají tendenci neprodyšně uzavřít své hranice • sledování dodržování principu non-refoulement, principu zabraňujícímu vyhoštění uprchlíka do země, kde by jeho život nebo svoboda mohly být ohroženy • zajišťování dodržování určitých základních humanitárních norem při jednání s žadateli o azyl. Povinnosti UNHCR je podporovat úsilí vlád při přijímání potřebných legislativních opatření a právních norem a zajistit potřebnou aplikaci těchto právních úprav v praxi • zajištění přístupu uprchlíků k řádnému projednání jejich žádosti o přiznání postavení uprchlíka
15
• povinnost intervenovat v případě, že osobní bezpečnost uprchlíka, navrátilce nebo žadatele o azyl je ohrožena vojenskými útoky, fyzickým násilím nebo násilným zadržováním • podpora sloučení rozdělených rodin uprchlíků (UNHCR 1993, str. 10 - 11) Podle zákona č. 325/1999 Sb. je UNHCR deklarováno právo na informace o počtu zahájených řízení o azylu, právo na kontakt s účastníkem řízení, právo nahlížet se souhlasem účastníka do jeho spisu a být přítomen při pohovoru a ústním jednání. UNHCR tedy v České republice vykonává spíše funkci dohlížitele nad dodržováním mezinárodních standardů pro zacházení s uprchlíky a žadateli o azyl. Věnuje se také vzdělávací a informační činnosti a podporuje činnost některých nevládních organizací. 5.2 Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Organizace pro pomoc uprchlíkům je nezisková, nevládní, humanitární organizace, která byla založena v roce 1991. V současné době zde pracuje sedm zaměstnanců a spolupráci s OPU udržuje i skupina dobrovolníků. Aktivity OPU jsou z velké části financovány UNHCR, dále nadací Open Society Fund a mnoha menšími sponzory. V roce 1995 se OPU stala členskou organizací Evropské rady pro uprchlíky a exulanty (ECRE). V rámci České republiky spolupracuje s řadou nevládních organizací, jako je Česká katolická charita, Sdružení občanů zabývající se emigranty, Poradna pro uprchlíky Českého helsinského výboru a některé další humanitární organizace. OPU je také zakládajícím členem středoevropského sdružení organizací zabývajících se uprchlíky, v jehož rámci se účastní výměny zkušeností s organizacemi na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a dalších zemích střední a východní Evropy. Základní náplní práce je sociální a právní poradenství při jednání žadatelů o azyl s českými úřady a organizacemi a informování žadatelů o azyl o situaci v České republice a zdejších právech a povinnostech. Mezi další aktivity patří projekty, z nichž některé bych zde ráda popsala blíže. • Programy pro děti V azylových zařízeních se nachází poměrně velký počet dětí, pro které OPU organizuje řadu aktivit k náplni jejich volného času. Na těchto aktivitách se podílejí i dobrovolníci, kteří s OPU spolupracují. Patří sem tábory v přírodě a návštěvy kulturních událostí, kin a divadel. V předvánoční době OPU pořádá Mikulášskou nadílku a rozdělování vánočních dárků - viz praktická část. • Terapeutické programy pro ženy Cílem tohoto projektu je spojit ženy, které ovládají ruční práce (pletení, šití, háčkování, keramika, malování) do skupiny, vytvářející rukodělné výrobky. Činnost této skupiny probíhá pod profesionálním vedením sociálních asistentek OPU. Protože v azylových zařízeních žijí ženy z mnoha různých zemí, poskytuje jim tento projekt možnost se setkat a prostřednictvím kreativní činnosti se vzájemně poznat a komunikovat mezi sebou. Činnost v pracovně-terapeutické skupině pomáhá ženám získat nové dovednosti, které mohou uplatnit v budoucím životě. Pracovníci OPU také zajišťují prodej výrobků na různých charitativních akcích. • Psychologické poradenství pro ženu v krizi 16
Tento projekt probíhá od roku 2000. Tým psycholožek společně s pracovníky Opu navštěvuje pravidelně uprchlické tábory a poskytuje psychologickou pomoc metodou skupinových diskusí s cílem identifikovat problémy a následně poskytovat cílené individuální poradenství. Jedním z cílů tohoto projektu je pomoci ženám, které prošly traumatickou zkušeností ve své vlasti, a nejsou bez psychologické pomoci schopny pokračovat v běžném životě. Součástí skupinové terapie je také výuka relaxačních technik, přispívajících k celkovému psychickému uvolnění. Dalším cílem tohoto projektu je rodinná terapie včetně pomoci při řešení problematických vztahů v rodině. • Právní kliniku Projekt právních klinik má přiblížit studentům práva na Karlově univerzitě situaci uprchlíků prostřednictvím teoretických přednášek z mezinárodního práva a prakticky orientovaných seminářů. Studenti se tedy seznámí s azylovou infrastrukturou a azylovým řízením v České republice a zároveň poskytují uprchlíkům bezplatné právní poradenství. 5.3 Poradna pro uprchlíky Českého helsinského výboru Český helsinský výbor sleduje dodržování lidských práv v České republice a proto v roce 1993 inicioval vznik Poradny pro uprchlíky. Poslání poradny se odvíjí od ochrany práv uprchlíků. V poradně jsou zaměstnáni 2 psychosociální asistentky, 2 sociální asistentky, 3 právní poradci, koordinátor výuky češtiny a koordinátor projektu pracovní terapie. Poradna úzce spolupracuje s UNHCR a organizacemi, které se rovněž zabývají uprchlickou problematikou. Se svými nálezy také seznamuje příslušné orgány, včetně státní správy, členů zastupitelských sborů a pracovníků sdělovacích prostředků. Hlavní činnosti Poradny pro uprchlíky jsou: • právní poradenství žadatelům o azyl (včetně žalob k Vrchnímu soudu), sociální a psychologické poradenství • poradenství pro cizince, kteří byli nuceni opustit svou zemi v důsledku války nebo jiné humanitární katastrofy • kurzy českého jazyka, kombinované s občanskou výchovou, pořádané v azylových zařízeních • opatrovnictví pro nezletilé bez doprovodu ve věci správního řízení žádosti o azyl • projekt pracovní terapie pro cizince, čekající na rozhodnutí Vrchního soudu: výroba recyklovaného papíru, základy práce s počítačem • připomínky k návrhům zákonů a jejich novelám, vztahujícím se k cizincům a žadatelům o azyl • přednášky pro střední a vysoké školy, veřejná vystoupení v médiích a při různých setkáních občanské i odborné veřejnosti • odborná průprava studentů a dobrovolníků, vykonávajících v poradně praxe a stáže Projekt pracovní terapie probíhá v současné době v pobytovém středisku BěláJezová, kde každé pondělí mají žadatelé o azyl možnost podílet se na výrobě papíru. Každodenní výuka českého jazyka probíhá v azylových zařízeních Červený Újezd, Bělá-Jezová, Zastávka u Brna a Vyšní Lhoty.
17
5.4 Poradna pro integraci Poradna pro integraci vznikla v lednu 1998 osamostatněním skupiny sociálních pracovnic dříve působících v rámci Poradny pro uprchlíky Č`HV. Záměrem poradny je soustředit se na problematiku integrace uznaných uprchlíků a zajistit svým klientům na území celé republiky přiměřenou péči. V Poradně pro integraci pracují 3 terénní sociální pracovnice. Klientem poradny se uprchlík stává poté, co převezme rozhodnutí o přidělení statutu uprchlíka. Pracovníci poradny informují uprchlíky o jejich právech a povinnostech, o možnostech bydlení, zaměstnání, vzdělání, soc. zabezpečení, zdrav. pojištění a o změnách, které je v následující době čekají. Hlavní důraz je kladen na řešení bytové otázky. Uznaní uprchlíci mají nárok na tzv. integrační byt v rámci státního asistenčního programu (viz kapitola 3.2.). Aby se zkrátila doba čekání na integrační byt, která se někdy protáhne až na několik let, podporují pracovníci poradny uprchlíky v samostatném aktivním hledání bytu. Vysvětlují svým klientům, jak se píše a podává žádost o byt na místním zastupitelstvu, a tam, kde je třeba, vstupují do jednání s úřady. Poradna pro integraci uznaným uprchlíkům zprostředkovává kurzy češtiny. Pokud se nepodaří zajistit výuku prostřednictvím školského úřadu, který má tuto povinnost ze zákona, platí poradna kurzy češtiny z vlastních zdrojů. Poradna pro integraci věnuje zvýšenou pozornost sociálně slabším rodinám s dětmi a poskytuje jim mimořádné finanční příspěvky (např. na školní potřeby, kurzy nebo letní tábory pro děti). 5.5 Sdružení občanů zabývající se emigranty (SOZE) Sdružení bylo zaregistrováno v roce 1992, ačkoliv počátky jeho činnosti spadají do roku 1990. Od ostatních nevládních organizací se liší tím, že působí v moravsko-slezském regionu. Svou hlavní kancelář má v Brně a působí tedy v azylových zařízeních svého regionu - Vyšní Lhoty, Havířov, Zastávka u Brna, Zbýšov a Bruntál. Ve sdružení jsou zaměstnáni 2 psycholožky, 2 sociální asistenti a 5 právních poradců. Činnost SOZE zahrnuje: • Právní a sociální poradenství pro žadatele o azyl i uznané uprchlíky • Sociální a kulturní aktivity v jednotlivých azylových zařízeních • Osvětová a kulturní činnost Formou přednáškových cyklů a seminářů o uprchlících, konaných na vybraných vysokých školách, usiluje SOZE o širší porozumění této problematice mezi studenty vysokých škol. SOZE využívá i mediálních možností k boji proti xenofobii a rasismu. Formou výstav a kulturních večerů seznamuje širší veřejnost s pozitivními aspekty přítomnosti uprchlíků v zemi. 5.6 Sdružení pro sociální a psychologickou pomoc LOCUS Sdružení poskytuje sociálně psychologickou podporu a pomoc uprchlíkům v České republice. V letech 1992 - 97 LOCUS plnil zakázku ministerstva vnitra. Náplní práce psychologů Locusu bylo dojíždět do humanitárních středisek za uprchlíky z bývalé Jugoslávie a poskytovat jim terapeutickou pomoc. Hlavním účelem těchto 18
pravidelných návštěv bylo umožnit klientům vyjádřit pocity vyvolané traumatickými zážitky z války a nashromážděné během pobytů v uprchlických zařízeních. Psychologové věnovali svůj čas také dětem, pro které připravovali programy a hry. V záři 1997 vláda ukončila program dočasného útočiště pro uprchlíky z Bosny a Hercegoviny a zrušila provoz humanitárních středisek. Mezitím o služby psychologů projevili zájem sociální pracovníci z azylových zařízení, a Locus našel nové klienty mezi žadateli o azyl. Pracovníci Locusu v současné době pravidelně navštěvují azylová zařízení, kde se snaží psychicky podporovat a doprovázet své klienty. Svůj čas věnují zejména kriticky vyhroceným případům v azylových zařízeních. Od června 1996 Locus provozuje v Praze psycho-sociální poradnu, která je určena především pro všechny uprchlíky žijící mimo zařízení ministerstva vnitra, bez rozdílu jejich právního postavení. Několik klientů této možnosti využívá k pravidelné terapii. Další činností Locusu je organizování vzdělávacích kurzů pro pracovníky azylových zařízení. Tato setkání jsou zaměřena především na komunikaci, sebezkušenostní trénink, relaxaci a supervizi. Pracovníci Locusu se formou přednášek a besed účastní výchovy mladých lidí k toleranci vůči odlišným názorům, postojům a přesvědčením.
6. Sociální práce s žadateli o azyl Sociální práce s uprchlíky je odlišná o běžné sociální práce, i když se jí v mnohém podobá. Sociální pracovník zde nepracuje podle předpisů, ale především se pokouší vcítit do druhých, využívat své intuice a spoléhat na své pocity. Očekává se od něj, že bude znát zákony související s uprchlíky a bude mít přehled o institucích, které se uprchlíky zabývají. Př1 konkrétní práce s klientem je třeba přistupovat ke každému uprchlíkovi individuálně a na jeho potíže pohlížet v kontextu jeho původu, zázemí a rodiny, a také v kontextu společenskopolitické situace. Pracovník si musí stále dávat pozor, aby respektovat právo uprchlíka na vlastní kulturu a důstojnost. Neměl by zapomínat na to, že uprchlík je ten, kdo rozhoduje o svém životě. V uprchlíkovi můžeme vidět zákazníka, který přichází s určitým záměrem, a žádá pracovníka o pomoc nebo radu. Proto je důležité, aby pracovník nejprve správně pochopil, co od něj klient potřebuje, a společně s klientem se snažil jeho očekávání naplnit. Následná spolupráce by měla být užitečná především pro uprchlíka, a ne pro pracovníka nebo organizaci, kterou zastupuje. Abychom práci s uprchlíky mohli prožívat jako příjemnou a krásnou, měla by se uskutečňovat v atmosféře otevřenosti, důvěry a spolupráce (Tranová 1998, str. 32). Při psaní této kapitoly jsem vycházela z knihy Sociální práce a uprchlíci, kterou napsala v roce 1995 nizozemská autorka Marina Hendriks. Český překlad této brožury vydala pro vlastní potřebu Poradna pro uprchlíky Českého helsinského výboru. Zatím je to jediná publikace o sociální práci s uprchlíky v češtině. Brožura shrnuje zkušenosti a pozorování účastníků jednoho kurzu pro holandské sociální pracovníky. 6.1 Potřeby uprchlíků Uprchlíci jsou lidé, kteří ztratili téměř vše, co považujeme v životě za důležité
19
rodinu, domov, zaměstnání i statut. To ovšem neznamená, že každý uprchlík je automaticky "klientem", který má "problém" a potřebuje naši "pomoc". Přesto můžeme hovořit o "typických problémech" uprchlíků, jako jsou pocity smutku, osamělosti, lítosti a beznaděje. Tyto problémy se projevují skleslostí, nespavostí, podrážděností, napětím nebo bojácností. Sociální pracovník nebo psycholog může uprchlíka upozornit na to, že tyto reakce na negativní zážitky jsou normální a že tím trpí většina uprchlíků. Pocity bezmoci, smutku a utrpení v obětech násilí dlouho přetrvávají, a mohou se projevit až po určité době. Sociální pracovník může uprchlíkům napomoci vyrovnat se s traumatickými prožitky. Zcela jistě je mnoho těch, kteří se se svou minulostí dokáží vyrovnat sami, kteří v sobě naleznou potřebnou sílu i optimismus. Velmi jim v tom pomáhá pocit perspektivy, pocit, že mohou svůj život ovlivnit. I tak ovšem potřebují určitý čas, aby se vyrovnali s tím, co prožili. Na druhé straně je i mnoho těch, kteří trpí různými symptomy posttraumatických poruch např. podrážděnost, negace vzpomínek (která vede k neschopnosti projevovat emoce), znovuprožívání. Při práci s uprchlíky se jen ztěží dá aplikovat normální schéma procesu po traumatickém zážitku, což je překvapení, popření, znovuprožití, zpracování a pokračování. Pokud postupujeme podle tohoto schématu, ztrácíme obsah rozhovoru, vzájemné reakce i vlastní role při poskytování pomoci a nedokážeme naslouchat. Sociální pracovník by měl být schopen poskytnout podporu a pomoc uprchlíkům s traumatickými prožitky. Důležité je, aby včas rozpoznal, kdy již porucha vyžaduje psychiatrickou péči. Sociální pracovník by se neměl soustředit pouze na samotné trauma. K tomu, aby uprchlíci mohli své prožitky začít zpracovávat, musí být uspokojeny jejich základní materiální potřeby. Kromě setkání se sociálním pracovníkem potřebuje většina uprchlíků někoho, s kým může sdílet své pocity, a kdykoliv se na něho s čímkoliv obrátit. Pokud žije uprchlík v izolaci, a k tomu postrádá smysluplnou náplň dne, může se propadnout do svých problémů a stát se pasivním. Je pravděpodobné, že časem se u něj mohou projevit psychické problémy. Emigrace je psychicky nesmírně náročná, nebot' staví lidi do mnoha stresujících situací. Neexistují žádná jednoduchá pravidla, jak lidem, kteří trpí reakcemi na stres, rychle a účinně pomáhat. Sociální pracovník může pomoci zpracovat prožitky tím, že projeví účast, zájem, naslouchá a sdílí bolest. K tomu, aby uprchlík s pracovníkem otevřeně hovořil o citlivých tématech, je třeba, aby mezi nimi existoval vztah důvěry a bezpečí. Uprchlíci nedávají rádi najevo své potřeby, takže je někdy obtížné dozvědět se o jejich problémech. Toto jednání může mít řadu příčin. Například nevědí o službách nevládních organizací, nedůvěřují způsobům práce v organizaci, nechtějí být na nic dotazování, žádat o pomoc je pro ně ponižující, nebo mají problémy vyjadřovat se v cizím jazyce. Proto je důležité věnovat zvýšenou pozornost rodinám, dětem a starým lidem. Zkušenosti emigrace zásobují napětí a změny uvnitř rodiny, a rodina se může dostat do vnitřní krize, se kterou si neví rady. Je tedy důležité zajímat se o děti a ptát se rodičů nebo učitelů, jak se jim daří. Mnohé děti prožily stejně hrozné zážitky jako dospělí, a mohou u nich probíhat i podobné reakce. To samé platí o mládeži. Mladí lidé často vyhledají pomoc teprve tehdy, když se objeví vážný problém. Poslední skupinou, na niž se zapomíná, jsou staří lidé, kteri o svých potřebách málokdy začnou sami hovořit. Žadatelé o azyl se poté, co obdrží status, setkávají s mnoha problémy při začleňování do společnosti. Nová společnost funguje jinak, než byli zvyklí, a než
20
očekávali. Rozdíly se vyskytují v oblasti vzdělání, zaměstnání, bydlení a sociálního zabezpečení. Problémy se vzděláním bývají způsobeny nedokonalou znalostí českého jazyka, nedostatkem financí na studium, nebo potížemi s uznáním vzdělání v rodné zemi. Stejné problémy potkávají uprchlíky při hledání zaměstnání. Nedostatečná znalost českého jazyka jim brání vykonávat některé kvalifikované práce a často mají i problémy při prokazování své kvalifikace. Většina uprchlíků si nemůže vybrat místo, kde bude bydlet, a v novém bydlišti překonávají těžkostí vyplývající z nemožnosti najít práci, z pocitů osamělosti nebo ze špatného dopravního spojení. Další oblastí, která je pro uprchlíky těžko pochopitelná, je systém sociálního zabezpečení, pojištění, a veškeré byrokratické úkony. 6.2 Práce s klientem Základním předpokladem pro práci s uprchlíky je pozitivní vztah a respekt pracovníka k lidem s odlišným původem. Je třeba brát ohledy na náboženské a kulturní odlišnosti a poznat kulturní zázemí, ze kterého uprchlíci přicházejí - tzn. způsoby jednání nebo každodenní pravidla soužití - tedy věci, které nám připadají samozřejmé. Dále do oblasti kultury zahrnujeme rodný jazyk, způsoby oblékání, známá jídla. Je tedy nezbytné, aby si sociální pracovník uvědomil nejprve vlastní kulturu, tedy své hodnoty, normy či předsudky, protože teprve tehdy bude schopen porozumět kulturám odlišným. Ne všechny hodnoty, které uznáváme my, jsou univerzálně přijatelné. Proto bychom se měli snažit spíše přiblížit klientům a pochopit jejich způsob života. Pracovník by měl respektovat rozhodnutí uprchlíků odejít ze své země a neměl by zlehčovat důvody jejich odchodu. Dále je důležité zaměřit se i na to, co mají jednotlivé kultury společné – například způsob reagování na špatné zprávy apod. Práce s klienty by měla probíhat beze spěchu, v klidné atmosféře. Pracovník by měl projevit porozumění pro to, co je mu neznámé, pečlivě klienta vyslechnout a snažit se mu porozumět. Důležité je nepřeceňovat své schopnosti a nevzbuzovat v lidech falešné naděje, ale informovat je o tom, v čem je možné jim pomoci a v čem ne. Pracovník by měl umět říci "ne" a ubránit se tlaku, který je na něj ze strany uprchlíků vyvíjen. Konkrétní problémy uprchlíků je třeba nazírat v kontextu jejich původu, rodiny, zázemí a přátel a ve světle vládní politiky a fungování sociálních institucí. Při řešení individuálních problémů nelze postupovat podle medicínského přístupu "prozkoumání diagnóza - léčba". Nesnažme se proto rychle odhalit "problém" a nalézt jeho řešení, abychom nebyli zklamáni, že klient s námi nechce spolupracovat. Nechejme si dostatek času na to, abychom zjistili, na jakém problému budeme společně pracovat, a abychom skutečně pochopili, o od nás klient očekává. Je-li problémů více, měli bychom se je uspořádat a řešit postupně. (Tranová 1998, str. 37) Pokud se snažíme dojít k závěru, jak pomáhat uprchlíkům, zjistíme, že základem je neustálé vědomí vlastního kulturního zázemí a vlastních možností a hranic. Nedílnou součástí pomoci by se měla stát naše schopnost kreativity a flexibility. Kreativitu bychom měli uplatňovat například v hledání způsobů vzájemné komunikace (domlouvat se pomocí obrázků, pantomimicky...). 6.3 Sociální pracovníci
21
Sociální pracovníci se zabývají řešením problémů uprchlíků, aby jim v co nejširší míře umožnili tzv. normální život. Sociální pracovník by měl mít potřebné vzdělání, tzn. základní znalosti z oblasti sociální politiky, práva, sociologie a psychologie, a měl by umět tyto vědomosti účelně používat při své práci. Hlavní součástí práce s uprchlíky je poskytovat jim informace, a to jak praktické, tak informace, které se týkají individuálního případu a jeho problémů. Praktické informace se týkají například procedury kolem žádosti o azyl, českého zákonodárství, pomoc při vyplňování formulářů, překlad úředních dopisů, pomoc při zajišťování kurzů českého jazyka, pomoc ve finanční tísni nebo při vyhledávání a pozvání příbuzných. Individuální informace se týkají doprovázení a sdílení osobních těžkostí, které na uprchlíky doléhají, a pomoc při nalézání řešení. V prvé řadě je důležité problémy uspořádat, zaměřit se na jeden z nich a tím se zabývat. Práce s uprchlíky je psychicky velmi náročná, a sociální pracovníci by měli věnovat potřebný čas a péči svým potřebám, sdílet své emoce a mít možnost supervize. Kromě pocitů uspokojení a obohacení přináší práce s uprchlíky i pocity zklamání, bezmoci, agrese a únavy. Příčiny těchto stavů bývají různé, ale může je způsobit například přenos pocitů z uprchlíka na pracovníka. Jindy se pracovníci s uprchlíky příliš identifikují, a stávají se stejně bezmocnými jako oni. Důvodem zklamání může být přehnaný idealismus, přehnaná očekávání, ale i nemožnost podělit se o své zážitky a emoce s kolegy, nebo problémy uvnitř organizace. Po určité době práce s uprchlíky se někdy stane, že pracovník "vyhoří" (syndrom burnout). Tento stav se projevuje únavou, zklamáním, cynismem a demotivací v práci, a nastává často tam, kde se práce s klienty změní v rutinu. 6.4 Sociální práce v azylových zařízeních Cílem sociální práce v azylových zařízeních je řešení aktuální sociální situace účastníka řízení o udělení azylu, jeho adaptace v podmínkách azylového zařízení a prevence konfliktních situací. Sociální práce současně směřuje bud' k přípravě účastníků řízení na jejich integraci nebo dobrovolnou repatriaci. Sociální služby zahrnují sociální poradenství, jazykové a výukové kurzy, zajištění osvětové kulturní činnosti a programového využití volného času. Zde hraje velkou roli spolupráce Správy uprchlických zařízení s nevládními organizacemi. Sociální poradenství směřuje k zprostředkování materiální i nemateriální pomoci, informací o řešení každodenních problémů účastníků řízení. Důležité je i specifické poradenství, které se týká otázek sociálních, právních, psychologických, výchovných a zdravotních. Zahrnuje tedy zejména administrativní a technickou pomoc, psychosociální a právní poradenství. Sociální poradenství musí respektovat lidskou důstojnost účastníka řízení a vycházet z předpokladu, že tito lidé mají právo nést určitý díl odpovědnosti za svůj další život v azylovém zařízení i později. Komplexnost sociálního poradenství vyžaduje provádění pravidelné metodické a školící činnosti sociálních pracovníků, zvyšování jejich kvalifikace např. organizováním přednášek o životě v zemích původu účastníků řízení a zprostředkováním informací o poskytování sociálních služeb v azylových zařízeních v zahraničí. Předpokladem systematicky prováděné práce je také správně vedená dokumentace sociální spis, který je v azylovém zařízení veden o každém účastníku řízení. Spis umožňuje utřídění podstatných informací o situaci účastníka řízení o udělení azylu, případně jeho rodiny, stanovení cílů, opatření i volbu vhodných metod v rámci poskytovaných sociálních služeb.
22
II. PRAKTICKÁ ČÁST 7. Azylová zařízení V České republice se nachází několik typů azylových zařízení, ve kterých jsou ubytováni cizinci, kteří podali návrh na zahájení rizení o udělení azylu. Jsou to přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko. V polovině roku 1990 vznikly na našem území první azylová zařízení v BěléJezové (okr. Mladá Boleslav) a v Zastávce u Brna (okr. Brno-venkov). V roce 1991 bylo zřízeno třetí pobytové středisko v Červeném Újezdě (okr. Teplice) a v roce 1994 vzniklo pobytové středisko ve Vyšních Lhotách (okr. Frýdek-Místek), které bylo v říjnu roku 1998 přeměněno na přijímací středisko. V roce 2000 vzniklo několik nových pobytových středisek: v březnu v Havířově, v květnu v Seči a v červenci v Bruntále, Zbýšově a Stráži pod Ralskem. V prosinci bylo otevřeno pobytové středisko v Kašavě. V lednu 2001 bylo uvedeno do provozu pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí. • Přijímací středisko Hlavním úkolem přijímacích zařízení je zajištění pobytu a základních životních potřeb nově příchozím účastníkům řízení o udělení azylu až do doby ukončení základních vstupních procedur. Každý účastník řízení prochází přijímacím střediskem, kde stráví dobu karantény. S každým z nich vede pracovník odboru pro azylovou a migrační politiku vstupní pohovor. Po podání návrhu na zahájení řízení o udělení azylu je účastník řízení o azylu ubytován, jsou mu poskytnuty základní hygienické potřeby, strava 3krát denně (pro děti do 15 let rozšířená o svačiny), kapesné a je podroben důkladné lékařské prohlídce. Vstupní zdravotní prohlídka zahrnuje komplexní vyšetření praktickým lékařem, které se skládá z rodinné, osobní a profesní anamnézy a fyzikálního vyšetření, tj. vyšetření moči, RTG plic a srdce, sérologické vyšetření krve, vyšetření stolice na parazity, alimentární nákazy, úplavici. Sociální pracovníci ve středisku provádějí, v rámci péče o účastníky řízení, sociální depistáž a sociální anamnézu. Sociální pracovníci přijímacího střediska kontaktují všechny účastníky řízení, podávají jim informace o pobytu ve středisku a jsou nápomocni při jejich adaptaci na naše, pro ně specifické a cizí, prostředí a podmínky. Účastník řízení o udělení azylu je po ukončení vstupních procedur souvisejících s podáním návrhu na zahájení řízení o udělení azylu v ČR a absolvování zdravotních prohlídek přemístěn do některého z pobytových středisek, kde čeká na rozhodnutí o svém návrhu na udělení azylu. • Pobytové středisko V pobytových střediscích čekají účastníci řízení o udělení azylu na rozhodnutí. Jsou zde osvobozeni od všech nákladů nebo poplatků spojených s průběhem azylové procedury tzn., že mají právo na bezplatné poskytnutí lékařské péče, ubytování, stravování a jiných služeb spojených s pobytem v azylovém zařízení, pravidelnou výplatu kapesného, využívání služeb nevládních organizací a kontakty s 23
UNHCR. V současné době částka vynaložená na jeden pobytový den uprchlíka činí 350,- Kč včetně mezd pro zaměstnance. Kapesné je 12,- Kč denně pro dospělou osobu a 6,- Kč denně pro dítě mladší 15 let. Tyto náklady jsou plně hrazeny z rozpočtu České republiky. V ČR se v současné době nachází několik pobytových středisek, z toho čtyři provozují obecní či městské úřady (Bruntál, Seč, Stráž pod Ralskem, Kašava) a jedno (Zbýšov), které provozuje soukromá právnická osoba. Jedná se o malá střediska, která jsou situována přímo ve městě, s kapacitou pohybující se kolem 100 míst. Dále jsou u nás pobytová střediska, která jsou majetkem státu a jejichž provozovatelem je Správa uprchlických zařízení MV. Patří k nim přijímací středisko Vyšní Lhoty, přijímací a pobytové středisko Červený Újezd a pobytová střediska Zastávka u Brna, Bělá-Jezová, Havířov a Kostelec nad Orlicí. • Integrační azylové středisko Tato zařízení jsou určena osobám, které obdržely kladné rozhodnutí své žádosti o azyl. Slouží pro přechodné ubytování osob, kterým byl přiznán azyl, do doby, než se pro ně podaří zajistit odpovídající bydlení nebo si jej zajistí samy v rámci státního asistenčního programu. Většina integračních azylových středisek je rozdělena na samostatné bytové jednotky s vlastním sociálním zařízením bez zajištění hromadného stravování. Na území ČR jsou tato integrační azylová střediska: Předlice, Jaroměř, Zastávka u Brna, Hošťka.
8. Volnočasové aktivity v jednotlivých azylových zařízeních V této kapitole se podrobně zaměřuji na jednotlivá azylová zařízení a jejich volnočasové aktivity. Při shromažďování údajů jsem použila metodu zúčastněného pozorování, metodu dotazování technikou rozhovorů se zaměstnanci i žadateli o azyl a studium dokumentů. Dokumenty se mi podařilo shromáždit jak z jednotlivých azylových zařízení, tak i ze Správy uprchlických zařízení MV. Při zúčastněném pozorování jsem se podílela na přípravě i průběhu některých aktivit v azylových zařízeních, které na následujících stránkách podrobně popíši. Azylová zarizení jsem měla možnost navštívit v rámci odborné praxe v Organizaci pro pomoc uprchlíkům, a proto aktivity, které dále popisuji, se z velké části týkají této nevládní organizace. Navštívila jsem 3 azylová zařízení: Červený Újezd, Bělou-Jezovou a Stráž pod Ralskem. Červený Újezd a Bělá-Jezová se nachází v prostoru bývalých vojenských jednotek, a proto působí na první pohled spíše depresivním dojmem. Tato zařízení jsou také umístěna poměrně daleko od nejbližší vesnice, obyvatelé jsou tedy do jisté míry izolováni od společenského života. Azylové zařízení Stráž pod Ralskem se na rozdíl od předchozích nachází v centru města a je umístěno v panelovém domě. Zde vidím jako nedostatek spíše absenci hřišť apod. Blíže tato i další zařízení popisuji v této kapitole. Zvýšená pozornost při volnočasových aktivitách, které slouží jako prevence negativních jevů v azylových zařízeních, je věnována tzv. ohroženým skupinám účastníků řízení. To jsou především děti, nezletilí a mladiství bez doprovodu zákonného zástupce, ženy a matky samoživitelky. Pro děti předškolního věku jsou ve všech azylových střediscích zřízena Dětská centra,která jsou vybavena obdobně jako mateřské školy. Děti zde získávají základní hygienické návyky, učí se práci a životu v kolektivu se zřetelem na adaptaci v novém prostředí hostitelské země a překonání jazykové bariéry. Dalším zarizením, kde mohou děti trávit svůj volný čas, jsou výtvarné dílny. Zde mohou pod odborným 24
dohledem rozvíjet své výtvarné nadání a manuální zručnost. Vzhledem k vysoké psychické zátěži, kterou na děti běženců klade migrace a pobyt v cizí zemi, působí výtvarné aktivity terapeuticky a společně s výukou českého jazyka jsou jednou z mála možností naplnění jejich denního programu. Nejzdařilejší výtvarné práce jsou prezentovány na výstavách. Děti školního věku navštěvují základní školy v lokalitách jednotlivých azylových středisek za podobných podmínek jako české děti. Před nástupem do ZŠ absolvují všechny děti kurz českého jazyka. Jsou vybavovány nezbytnými školními pomůckami podle požadavků učitelů (v současné době až do výše 2300,- Kč). Zvláštní kategorií osob, kterým je nutné poskytnout sociálně právní ochranu, jsou nezletilé osoby mladší 15 let bez doprovodu a mladistvé osoby ve věku od 1 S do 18 let bez doprovodu zákonného zástupce. Nezletilí jsou umisťováni do dětských diagnostických ústavů a dětských domovů, přičemž náklady na pobyt i kapesné hradí Správa uprchlických zařízení. Mladiství bez doprovodu jsou umisťováni ve specializovaném režimovém zařízení v rámci pobytového střediska Zastávka u Brna. Byla pro ně vyčleněna samostatná ubytovna a navázána spolupráce s psychology. Zvýšená péče je věnována také ženám a matkám samoživitelkám. V jejím rámci by měla být zajištěna především ochrana těchto žen s ohledem na jejich zranitelnost a zneužitelnost a umožnění důstojného pobytu v azylovém zařízení. Dále je věnována pozornost sociálnímu poradenství, přístupu žen ke zdravotní péči, psychologické podpoře a prevenci a individuálním materiálním potřebám (zvláště v době těhotenství a mateřství). Speciální péči věnuje těhotným ženám také Organizace pro pomoc uprchlíkům v rámci svého projektu Bezpečné mateřství. V rámci tohoto projektu OPU navštěvuje azylová zařízen, ve kterých aktivně vyhledává těhotné ženy. Těmto ženám poskytuje pravidelné poradenství a pomáhá budoucím matkám i materiálně. Ženy, žijící v azylových zařízeních, mívají problémy s nedostatkem kvalitní výživy a často se jim nedostává ani základní výbavy pro očekávané dítě. Proto OPU v rámci projektu také oslovuje případné sponzory s žádostí o poskytnutí sponzorského daru jedná se např. o oblečení pro dítě, plenky nebo kočárek. Od září do prosince 2000, kdy projekt probíhal, měla OPU možnost pomoci 15 ženám, převážně ze zemí bývalého Sovětského svazu (Rusko, Arménie, Ukrajina, Kazachstán, Bělorusko, Čečensko). Myslím si, že tyto aktivity jsou v azylových zařízeních nezbytné, i když někdy bývá snaha pomoci omezena pouze na zajištění materiálních potřeb. To je jistě škoda, protože pracovníci, kteří se na projektu podílejí, by mohli těmto ženám nabídnout mnohem víc. Organizace pro pomoc uprchlíkům se podílí také na volnočasových aktivitách v azylových zařízeních. Jednou z posledních aktivit je dětská výtvarná soutěž, která se uskutečnila ve dnech 20. 3. - 2. 4. 2001 ve čtyřech pobytových střediscích, a to v Červeném Újezdu, Seči, Bělé-Jezové a Stráži pod Ralskem. Cílem této soutěže je vyplnit čas dětí všech věkových kategorií v pobytových střediscích a zároveň umožnit české společnosti podívat se prostřednictvím výstav na svět očima dětí z různých konců světa. Zúčastnily se děti tří věkových kategorií, a to děti předškolního věku, tedy v rozmezí 5 - 7 let, děti nižšího školního věku, tedy v rozmezí 7 - 12 let, a děti staršího školního věku 12 15 let. Témata soutěže byla: Roční období, Můj domov, Čím bych chtěl být, Má rodina a byla zadána v každém pobytovém středisku. Hodnocení obrázků prováděla odborná komise, po vyhlášení výsledků následovala výstava obrázků v Praze. V každé kategorii byli odměněni všichni účastníci drobnými dárky,
25
první tři místa zvláštními cenami. Vítězný obrázek v každé kategorii bude otištěn na výročním kalendáři OPU pro rok 2001, vydanému k příležitosti 10. výročí existence této nevládní organizace. 8.1 Červený Újezd Azylové zařízení Červený Újezd je poměrně rozsáhlým objektem, nachází se zde několik ubytovacích budov, centrální budova, kde jsou umístěny kanceláře a jídelna, dále přízemní budova sloužící jako dětské centrum, tělocvična i hřiště. Rozděleno je na příjmovou a pobytovou část. Kapacita příjmové části je 150 lidí a pobytové části 460 lidí. V lednu 2001 zde bylo ubytováno 139 lidí v příjmové části a 366 v části pobytové. V minulém roce zde působil animátor, který měl v náplni činnosti organizování volnočasových aktivit. Volnočasové aktivity zahrnovaly pořádání sportovních a kulturních akcí a vedení knihovny. Díky tomuto personálnímu zajištění nabízí Červený Újezd velice pestrou paletu volnočasových aktivit. V pobytovém středisku (dále jen PoS) Červený Újezd byl stejně jako v jiných střediscích věnován prostor výtvarným aktivitám včetně jejich veřejné prezentace na výstavách, sportovním akcím a návštěvám divadelních představení. Na akcích se podíleli také nevládní a církevní organizace - OPU, ČHV, LOCUS a YWAM (Mládež s misií). Na zajišťování akcí se podílel jak animátor, tak i pracovnice Dětského centra a Výtvarné dílny. Výtvarná dílna musela koncem srpna ukončit svou činnost. Sportovní akce V uplynulém roce se konalo několik sportovních utkání a turnajů, na kterých se podílely i regionální sportovní kluby: • 20. 4. - přátelské fotbalové utkání teamu Red Devils Červený Újezd s FK Hrobčice na fotbalovém stadionu v Hrobčici. • 3. - 10. 5. a 23. - 26. 6. - turnaje v minikopané • 3. - 4. 7. - basketbalový turnaj, který se uskutečnil na novém basketbalovém hřišti v přijímací části střediska • 28. 8. a 5. - 6. 9. - volejbalové turnaje hráčů z Indie a Srí Lanky v přijímacím středisku • 13. - 14. 9. a 29. 11. - 5. 12. - turnaje ve stolním tenisu ( v pobytovém i přijímacím středisku AZ Č`Ú) Sportovní akce byli pořádány animátorem, na přípravě fotbalového utkání se podílel FK Hrobčice. Oproti roku 1999 se nabídka rozšířila o volejbal a basketbal. Sportovní akce v tomto azylovém zařízení se zaměřují především na muže mladší věkové kategorie. Kulturní akce V uplynulém roce se konalo v AZ ČÚ mnoho kulturních akcí, které připravovaly jak nevládní organizace, tak i samotní žadatelé o azyl. Výtvarná dílna uspořádala vernisáže: • 14. 6. - vernisáž výstav výtvarných prací dětí v Obecním domě v Praze Ďáblicích, které se zúčastnilo i 6 dětí z výtvarné dílny
26
• 11. 9. - vernisáž výstavy výtvarných prací dětí v kině Hvězda v Bílině. Představena zde byla jak činnost výtvarné dílny, tak i dětského centra Od října roku 2000 zde zahájil svou činnost dětský pěvecký sbor pod vedením animátora. Děti měly možnost vystoupit na některých akcích, pořádaných AZ Červený Újezd i nevládními organizacemi, např.: • 11. 12. - vystoupení 6 dětí z pěveckého sboru na vernisáži výstavy s uprchlickou tématikouve Výstavní síni v Praze • 7. 12. - vystoupení 6 dětí z pěveckého sboru na "Večeru OPU", konaném v Rakouském kulturním institutu v Praze Z dalších kulturních akcí bych se ráda zmínila o některých výletech: • 16. 1. - děti se zúčastnily výletu do ZOO v Ústí nad Labem. Tento výlet pro ně připravila nevládní organizace LOCUS. • 16. 6. - děti z dětského centra jely na výlet do Budyně nad Ohří, kde se konalo hradní divadelní šermířské představení. Děti zde měli možnost využít řadu atrakcí jízda na oslíkovi apod. V průběhu celého roku se konalo také několik hudebních představení, z nichž na některých se podíleli i sami obyvatelé AZ: • 5. 1. - diskotéka v pobytové části, kterou řídil jeden z účastníků řízení • 21. 6. - generální zkouška hudební skupiny Abdoul Rakhim Band pro vystoupení na Evropském svátku hudby (ESH 2000). • 22. 6. - vystoupení Abdoul Rakhim Bandu na Mírovém nám. v Praze. V hudební skupině je 7 hudebníků a tanečníků, kteří jsou účastníky řízení z Afghánistánu. Vystoupení mělo poměrně značný ohlas, mezi diváky byli i představitelé českoafghánské společnosti. • 4. 7. - v pobytovém středisku se uskutečnil koncert afghánské, íránské a západoindické rockové hudby • 7. 8. - koncert afghánského tria v hale pobytového střediska, který se setkal s ohlasem hlavně mezi asijským a africkým publikem • 24. 8. - v přijímacím středisku se uskutečnil "Open - air koncert" srílanských Drummers and Dancers Výjimečný byl koncert, který se uskutečnil 23. 11. v kostele Mukov na Teplicku. Na této akci se podílel YWAM Plzeň, OPU, ČHV a animátor, který zajistil vystoupení sólistů Severočeské filharmonie na flétnu a kytaru. Sólisté hráli skladby mistrů 17.-20. století a toto vystoupení se setkalo u posluchačů s nadšením. Do kulturních činností AZ patří i činnost tvůrčí dílny ČHV, která byla zahájena koncem září. Účastníci řízení zde zpracovávají novinový papír. Jedná se o výrobu drobných misek, táců, korálů a dóz z pásů smotaných novinových dvojlistů, spojovaných lepidlem a fixovaných bezbarvým lakem. Tyto výrobky mohou prostřednictvím ČHV také prodávat na aukcích a výstavách nevládních organizací. Zábavné akce Na zábavných akcích pro děti se velkou měrou podílely nevládní organizace především OPU a YWAM. V průběhu roku 2000 se konaly zábavné dny pro děti:
27
• 27. 4. - na sportovišti pobytového střediska pořádala zábavný den OPU ve spolupráci s Dětským centrem, výtvarnou dílnou a animátorem. V průběhu dne si asi 60 účastníků rizení mohlo zahrát volejbal, kuželky, sort tenis a poslechnout si hudební produkci táborové snlanské skupiny. • 9. 12. - v hale pobytového střediska pořádala zábavný den YWAM, která zde zorganizovala sportovní turnaje, vystoupení hudební skupiny i výtvarné aktivity Dalšími aktivitami byl např. maškarní karneval pro děti, a aktivity, které se pořádaly mimo AZ. • 3. 6. - Dětský den v Liběšicích, kterého se zúčastnilo 70 dětí z AZ • 24. 6. - návštěva letiště, spojená s vyhlídkovým letem, kterého se zúčastnilo 38 dětí Ve dnech 18. - 21. 7. se konal v pobytové části týden s dobrovolníky OPU. V průběhu 4 dní zde 9 dobrovolníků připravovalo pro děti i dospělé sportovní turnaje, zorganizovalo táborový oheň, každodenní večerní jam-session pro dospělé, kurzy základů českého jazyka a pěší výlet do Bíliny spojený s hrami v přírodě. • 16.12. - vánoční besídka Besídka probíhala v tělocvičně pobytové části AZ Červený Újezd, kterou děti předem vyzdobili. Na besídku byly pozvány všechny děti z PoS i se svými rodiči. Zahájena byla ve 14 hod., a kromě dětí a rodičů se přišli podívat i další dospělí účastníci řízení. Na průběhu se podíleli zaměstnanci i dobrovolníci OPU, pracovnice Dětského centra a animátor. OPU zajistila účast The Family - Happy Clauns. Tato skupina zahájila besídku svými písničkami. Dále měli pro děti připraveny různé scénky, např. o narození Ježíška, na které se děti aktivně podílely. Tyto scénky měly mezi diváky velký ohlas. Po písničkách a scénkách následovala nejdůležitější část odpoledne – rozdávání dárků. Toto předávání organizovala pracovnice Dětského centra, která děti postupně volala k sobě. Animátor AZ byl převlečen za Santu Clause a s každým dítětem si krátce popovídal, děti mohly zazpívat písničku apod. Poté obdrželi 1 dárek od AZ a 2 dárky od OPU. Myslím si, že děti se opravdu dobře bavily. Co mě zarazilo, bylo, že si většina z nich nechtěla dárky hned rozbalit. Větší děti dostávaly spíše praktické věci, které se jim hodí do školy, ale i autíčka, hry apod. Menší děti dostaly většinou hračky. Po předání dárků se měla konat diskotéka, ale nakonec zde pouze pár účastníků hrálo na hudební nástroje. Kolem 18 hod. besídka skončila a děti spokojeně odcházely. 8.2 Bělá - Jezová Pobytové středisko Bělá-Jezová se nachází na krásném, i když také odlehlém místě. Jsou zde 3 ubytovací budovy (2 pro rodiny s dětmi) a hlavní budova, ve které je lékařská ordinace, kanceláře, jídelna, knihovna i prostory nevládních organizací. Kapacita tohoto zařízení je 444 lidí, v lednu 2001 zde bylo ubytováno 432 lidí. V Bělé-Jezové se nachází jak dětské centrum, tak i výtvarná dílna, která je vybavena hrnčířským kruhem. Od dubna 2000 zde byla zahájena činnost v hudební místnosti, kam mohou účastníci řízení denně docházet. Volnočasové aktivity se v loňském roce uskutečnily jak mimo pobytové středisko, tak i v jeho areálu. Na jejich realizace se podíleli zaměstnanci AZ BěláJezová i pracovníci nevládních organizací - zejména občanské sdružení Pecka,
28
Český helsinský výbor, Organizace pro pomoc uprchlíkům, dobrovolníci z Junáku a další fyzické i právnické osoby. Většina volnočasových aktivit byla ve znamení spolupráce se základními školami v okrese. Z těchto akcí bych jmenovala především: • 6. 1. - komponovaný pořad žáků základní školy v Bělé p. Bezdězem. Součástí pořadu bylo i pásmo dětí z PoS, které navštěvují ZŠ. Děti zde sklidily velký úspěch. • 27. 4. - výlet do ZŠ Okrouhlá. Děti si zde prohlédly velikonoční výzdobu školy, seznámily se s tradicí pálení čarodějnic, soutěžily v tělocvičně a hrály si s českými dětmi. • 19. 5. - setkání rodáků a přátel města Bělá p. Bezdězem. Děti zde vystoupily s pohádkovým pásmem, které mělo velký úspěch. V rámci tohoto setkání děti také vystavovaly své výtvarné práce v základních školách, které se setkaly s kladným ohlasem veřejnosti. • 6. 6. - exkurze do hřebčína společně s družinou při ZŠ v Bělé p. Bezdězem. Děti si vyslechly vyprávění o koních, prohlédly si hřebčín, krmily a hladily koně. Děti byly touto akcí nadšeny a návštěvy hřebčína se tedy budou opakovat. • 15. 6. - společný výlet na hrad Bezděz s malotřídní ZŠ z Katusic. • 16. 6. - na tento den bylo pozváno 20 dětí z 1. třídy ZŠ do výtvarné dílny, kde si vyzkoušely práci s hlínou a práci na hrnčířském kruhu. • 26. 6. - 12 chlapců se zúčastnilo atletických a sportovních závodů, které pořádala 5. ZŠ z Mladé Boleslavi. Závodili v běhu na 60 m, ve štafetovém a orientačním běhu. Celkově se umístili na 3. místě z 9 družstev. • 3. - 7. 7. - ve výtvarné dílně se uskutečnila akce zaměřená na sblížení dětí z Bělé p. Bezdězem a dětí z PoS. Na každý den byla pro ně připravená zajímavá výtvarná činnost, např. kresba na látku, malba na sklo, práce s hlínou, sochání ze sádry... • 12. 10. - návštěva malotřídní školy z Práchně v AZ, děti si zde prohlédly výstavu dětských prací, dětské centrum a výtvarnou dílnu, kde vyráběly společně s dětmi z PoS z keramické hlíny. • 21. 11. - výlet do ZŠ Prácheň a společná exkurze ve sklářské kuti a v muzeu v Kamenickém Šenově. Vzájemné předání dárků s dětmi z malotřídní školy v Práchni. Dalšími aktivitami, které se v minulém roce uskutečnily, bylo navázání spolupráce s městským muzeem v Bělé p. Bezdězem. Pracovníci muzea děti pravidelně zvali na dětská představení. Jednalo se především o loutkové pohádky, které se dětem velmi líbily. V září se děti podílely na výrobě slunečnic z různých materiálů na projekt VIA LUCIS - Cesta světla aneb Slunečnice Vincenta van Gogha očima dětí. Výstava k tomuto projektu se konala v říjnu v pražském Rudolfinu, děti měly možnost se zde zúčastnit části programu, která byla věnována dětem. V průběhu roku se uskutečnilo i několik výletů, např.: • 13. 1. - výlet do Liberce. Pracovníci zpravodajství ČT zajistili zdarma návštěvu zoologické zahrady v Liberci, spojenou s výcvikem a krmením lachtanů. Děti si také prohlédly výstavu lidových betlémů v Kryštofově údolí a navštívily prodejní výstavu keramiky. Oběd pro děti zajistili pracovníci Škody Liberec. Pracovníci ČT z návštěvy ZOO natočili šot do televizních zpráv. Výletu se zúčastnilo 32 dětí a moc se jim líbil. • 4. 5. - výlet do Hradce Králové, který uspořádalo sdružení Camp Center International. Děti zde měly připravený program - turnaj ve fotbale, ve vybíjené. Poté si prohlédly Obří akvárium a zámek Hrádek u Nechanic.
29
• 15. 8. - výlet do Prahy, který zajistila pracovnice Škody Liaz z Liberce. Děti navštívily centrum Prahy, poté jely lodí do Tróje do zoologické zahrady. Prohlédly si exotická zvířata a projely se malým vláčkem. • 25. 8. - výlet do Doks. Skupina 19 dětí jela vlakem do Starých Splavů a pěšky přešla k Máchovu jezeru. Protože bylo chladné počasí, byla vyhlášena soutěž o nejhezčí a nejnápaditější stavbu z písku. Vítězové obdrželi sladkou odměnu. Po soutěži všichni podnikli okružní jízdu lodí po jezeře. • 29. 11. - exkurze do Botanické zahrady v Liberci, spojená s prohlídkou obchodního centra. Děti shlédly pohádku od Fr. R. Čecha "Perníková chaloupka". Tento výlet zajistil sponzor Škoda Liberec. V průběhu loňského roku děti také hodně sportovaly, několik sportovních akcí se uskutečnilo v rámci škol, které děti navštěvují Z těch dalších bych ráda jmenovala fotbalový turnaj ve Starých Splavech, kde se děti umístily na 2. místě. V létě se konal také sportovní tábor pro děti z PoS Bělá-Jezová a Havířov společně s českými děti. Děti se na táboře seznámily s různými sportovními aktivitami (taebo, judo, box, lezení na skály, jízda na kole...). Zábavné aktivity Zábavné akce pro děti připravovali často studenti UK, kteri dětem nabízeli volnočasové aktivity, jako je sportování v tělocvičně, zábavné hry nebo kreslení. • 22. 3. - diskotéka pro mládež. Zorganizovala ji Charita Litoměřice a setkala se s velmi kladným ohlasem. • 24. 3. - dětský karneval, který uspořádaly vychovatelky Dětského centra. Pro děti byly připravené soutěže a hry, za odměnu byly rozdávány sladkostí. • 19. - 21. 4. - velikonoční soutěžení v dětském centru a tělocvičně. Vychovatelky předaly dětem velikonoční balíčky se sladkostmi a ovocem. • 27. 5. - oslava dne dětí. Děti soutěžily v různých disciplínách a po jejich splnění vždy obdržely drobný dárek (sponzorský dar). Zúčastnili se i pozvaní sponzoři. Večer byl táborák, na kterém si děti opékaly vuřty. • 28. 7. - 1. 8. - Junák pro děti zorganizoval pestrý program, plný sportovních, výtvarných a herních aktivit. Konečným cílem bylo naučit děti takovým činnostem, které by mohly i nadále provozovat, inspirovat je k aktivitám, které by vyplnily jejich volný čas a při kterých není nutná přítomnost dospělých. 8.3 Zastávka u Brna Pobytové středisko Zastávka u Brna jsem neměla možnost navštívit, a proto vycházím pouze z dokumentů tohoto zařízení. Kapacita zařízení je 334 lidí, v lednu 2001 zde bylo ubytováno 260 účastníků řízení o azylu. Z nevládních organizací, které s tímto pobytovým střediskem spolupracují, je to především SOZE, ČHV, Křesťanská charita a Centrum pro rodinu. PoS spolupracuje také s Pedagogickou fakultou MU Brno. Z uvedených akcí mě nejvíce zaujaly výlety, které pořádalo Centrum pro rodinu ve spolupráci s Charitou a ČHV. Těchto výletů se neúčastnily pouze děti, ale i jejich rodiče. Tato skutečnost mi v ostatních zařízeních scházela. Jednalo se např. o: • 28. 5. - výlet na Brněnskou přehradu • 11. 6. - výlet do brněnské ZOO • 1. 10. program pro rodiny s dětmi v Brně na Špilberku „Strašidýlkova cesta"
30
Z dalších výletů, které děti podnikly: • 3. 7. - 7. 7. - cyklistický výlet pro handicapované a mladistvé • 26. 7. - návštěva westernového městečka (ČHV) • 23. 9. - návštěva hvězdárny a planetária (ČHV) • 12. 7. - 17. 7. - letní tábor v Novém Boru (OPU) Kulturní aktivity Ve dnech 16. 6. - 19. 6. se děti zúčastnily víkendové výtvarné dílny v Brně a ve dnech 27. 7. - 2. 8. výtvarného kurzu v Předhradí „Panská zahrada II". Pedagogická fakulta pro děti připravila výtvarný kurz, který se konal ve dnech 2. 10. 6. 10. v Předhradí. Z prací, které děti na tomto kurzu zhotovily, se konala výstava v galerii Sýpka. Další výstavou, která se uskutečnila v minulém roce, byla výstava grafiky účastníků řízení v Internetové kavárně v Brně 20. 9. Sportovní aktivity Ze sportovních akcí bych ráda jmenovala některé turnaje: • 1. 4. - basketbalový turnaj mezi nevládními organizacemi a účastníky řízení o azylu a volejbalový turnaj. Oba turnaje se konaly v ZŠ a Gymnáziu T. G. M. v Zastávce u Brna • 9. 4. - turnaj ve stolním tenise, šachách a dámě v PoS Zastávka, kterého se zúčastnili téměř všichni obyvatelé PoS • 17. 5. - fotbalový turnaj diagnostických ústavů a mladistvých z PoS Zastávka ve Višňovém u Znojma • 18. 8. - 21. 8. - turnaj ve stolním tenise v Předhradí ČHV pro děti zajistil hipoterapii, a to ve dnech 25. , 30. 5. a 9., 27. 6. Hipoterapie se pokaždé zúčastnilo 14 dětí. 8.4 Vyšní Lhoty Přijímací středisko Vyšní Lhoty má kapacitu 660 lidí, koncem ledna 2001 zde bylo ubytováno 518 žadatelů o azyl. Přijímací středisko je z hlediska volnočasových aktivit specifickým zařízením. Probíhá zde neustálá výměna uprchlíků a tak dochází k velkému psychickému tlaku jak na zaměstnance, tak i na uprchlíky. Zaměstnanci zde musí být schopni odlišit od sebe jednotlivé národnostní skupiny a přizpůsobit jim svůj způsob práce. Proto jsou zaměstnanci průběžně (na základě aktuální potřeby) školeni - jednak o zemích původů uprchlíků (historii, sociokulturních charakteristikách), a jednak o náboženstvích v zemích původu. Volnočasové aktivity (sportovní a kulturní), se snaží především snížit napětí mezi žadateli. V AZ Vyšní Lhoty se nachází dětské centrum, ve kterém se střídají děti předškolního (dopoledne) a školního (odpoledne) věku. K večeru je centrum přístupné dospělým účastníkům a slouží jako hudebna. Dále zde mohou uprchlíci sledovat video nebo hrát stolní hry. V přijímacím středisku působí animátor, který má na starosti volnočasové aktivity a knihovnu. Knihovna, která slouží také jako kulturní místnost, je otevřena 3x
31
týdně. Využívá se také jako posluchárna, příležitostná tančírna a společenská místnost. Organizační aktivity animátora jsou rozděleny do oblasti kulturní a sportovní. Na jednotlivých aktivitách se z nevládních organizací podílela především SOZE a Charita. Kulturní aktivity • 10. 1. - vystoupení dětského sboru z Charity Ostrava • 19. 1. - kulturní představení dětí uprchlíků • 25. 4. - vystoupení klaunské skupiny Mimo z Ostravy • 23. 6. - vystoupení Big bandu Radost • 9. 10. - 13. 11. - putovní výstava „Setkávání kultur", na které byly prezentovány fotografie a výtvarné práce účastníků řízení PřS V. Lhoty a PoS Havířov. Výstavy přístupné veřejnosti proběhly v Ostravě, Havířově a Frýdku-Místku. Byly zahájeny vernisáží s hudební produkcí a ochutnávkou národních jídel. Zábavné aktivity V březnu se konalo Vítání jara - zábavné odpoledne pro děti i dospělé, spojené s hudebním a tanečním vystoupením dětí. O velikonocích pracovníci dětského a výtvarného centra uspořádaly soutěž o nejkrásnější velikonoční dekoraci. • Dětský den - na začátek června byly pro děti připraveny různé soutěže, jako např. velké letní malování na asfalt. Odměny pro vítěze pňpravilo PrS ve spolupráci se SOZE a Charitou. Děti měly také možnost projet se na koních se členy jezdeckého oddílu. • Drakiáda - v listopadu si děti vyrobily draky, proběhla soutěž o nejkrásnějšího draka • Mikuláš - mikulášská nadílka, rozdávání balíčků dětem spolu se zábavným programem v jídelně • Vánoční besídka - příprava vánočních dekorací, zdobení stromečku, cukroví, rozdávání dárků Sportovní aktivity Od ledna až do května probíhaly turnaje ve stolním tenise (lx až 2x v měsíci). V červenci se konaly sportovní dny pro děti i dospělé a v září sportovní olympiáda pro děti. Důležitou součástí volnočasových aktivit ve Vyšních Lhotách je výtvarné centrum, které je přístupné 5 dní v týdnu všem účastníkům řízení. Počátkem roku 2000 bylo rozšířeno 0 keramickou dílnu a vybaveno novou vypalovací pecí a hrnčířským kruhem. Rozvinula se tak další paleta zajímavé činnosti, která je pro účastníky řízení velmi přitažlivá. Zájem o točení na kruhu je značný a vzniklé produkty se využívají pro výtvarnou dílnu jako nádoby na pomůcky a nástroje a dále pro zkrášlení všech společných prostor (např. misky pod květináče, vázičky, popelníky). Další výtvarnou činnost tvoří malba temperovými barvami. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení zde pobývají jen krátkou dobu, nedá se práce s barvou systematicky rozvíjet. Přesto se daří i práce s velkým formátem, které se účastníci zpočátku obávají.
32
V rámci projektu KONTAKT vznikl ve výtvarné dílně temperami malovaný koberec, který byl vystavován na výstavách „Setkávání kultur". Na koberci spolupracovali studenti gymnázia společně s účastníky řízení a v současné době je součástí výzdoby jídelny PrS Vyšní Lhoty. Ženy se ve výtvarném centru věnují pracím s textilií. Jedná se především o voskovou batiku a šití ručního patchwork. Muži měli možnost kreativní práce s proutím a slámou (vázání, řezání, lepení). O tuto činnost byl ze strany účastníků řízení velký zájem, nebot' jsou manuálně velmi zdatní a jakákoli ruční práce je pro ně vždy přitažlivá. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že výtvarné centrum je těžištěm volnočasových aktivit ve Vyšních Lhotách. 8.5 Havířov Pobytové středisko Havířov bylo zprovozněno v březnu roku 2000. Kapacitou patří k menším zařízením (99 lidí), v lednu 2001 zde bylo ubytováno 105 účastníků řízení. Z nevládních spolupracuje především se SOZE. SOZE hradila některé výlety pro děti: • 10. 5. - výlet na Těrlickou přehradu • 12. 7. - návštěva ZOO Ostrava. Děti měli možnost navštívit ZOO v doprovodu svých rodičů, vstup do ZOO měli zdarma. Na základě této návštěvy se 13. 7. uskutečnila terapeutická akce „Malování na plot", v rámci které účastníci řízení malovaly na plot kresby inspirované návštěvou ZOO a vzpomínkami na domov. • 5. 12. - mikulášská nadílka. Tuto akci stejně jako následnou vánoční besídku finančně i organizačně zajišťovala SOZE • 16. 12. - výlet do Rožnova pod Radhoštěm. Děti navštívily vánoční jarmark v dřevěném městečku a prohlédly si město. Sportovní aktivity • 12. 4. - turnaj ve stolním tenise. Pořadatelem byl Dům dětí a mládeže v Havířově. Turnaje se zúčastnilo 25 hráčů, kteri byli rozděleni podle věku do 2 kategorií. Děti z PoS obsadily v mladší kategorii 1. a 2. místo a ve starší 3. místo. Startovné hradila SOZE. Kulturní a zábavné aktivity • 1. 6. - Mezinárodní den dětí, který pořádal Dům dětí a mládeže v Havířově. Oslav se zúčastnily děti předškolního věku. Prohlédly si prostory zájmových kroužků a zúčastnily se jednoduchých soutěžních her. • 15. - 29. 7. - letní sportovní tábor v Teplicích, na kterém byly i děti z Bělé p. Bezdězem a české děti • 10. 12. - návštěva kina. filmové představení pro děti zajistila SOZE. • prosinec 2000 - výstava „Koření našich babiček", na kterou se přišly podívat především ženy
33
8.6 Seč Pobytové středisko Seč bylo zprovozněno v polovině roku 2000. Kapacita zařízení je 100 lidí, v lednu 2001 zde bylo ubytováno 92 účastníků řízení. Volnočasové aktivity byli zaměřeny především na sport: • červenec - září - turnaje v nohejbalu, které probíhaly 2x - 3x v měsíci • 14., 21., 25. a 29. 10. - turnaje ve stolním tenise • 10. 1 1. - šachový turnaj • 18.12. - turnaj v kopané SOZE si připravila pro ženy vaření: • 6. 11. - priprava nepečeného dortu • 24. 11. - priprava moučníku V kulturním domě v Seči se konal i Mikulášská nadílka s diskotékou, na které děti obdrželi dárky. 8.7 Zbýšov u Brna Pobytové středisko Zbýšov bylo uvedeno do provozu v červenci roku 2000. Svojí kapacitou patří mezi malá zařízení (114 lidí), v lednu roku 2001 zde bylo ubytováno 107 žadatelů o azyl. Do volnočasových aktivit v zařízení se zapojilo Centrum volného času Brno (CVČ), SOZE a křesťanské organizace: • 11. 7. - 18. 7. - letní tábor v Novém Boru, zúčastnilo se 7 dětí (OPU a o. s. Pecka) • 14. 7. - 29. 7. - letní tábor u Nového Města nad Metují, zúčastnilo se 5 dětí. Pořadatelem bylo Vysokoškolské katolické hnutí (VKH) • 28. 7. - 1. 8. - výtvarná dílna v Předhradí, které se zúčastnily 3 děti • 16. 10. - 20. 10. - zájezd pro děti na hrad Svojanov, zaměřený na výtvarnou činnost. Zúčastnilo se 6 dětí. • 1. - 5. 11. - pobyt dětí v Ochoze u Brna, zaměřený na sportovní a kulturní aktivity (VKH) • 11. 11. - kulturně - sportovní odpoledne pro děti, které uspořádala organizace Christian Outreach International Blansko. Členové organizace přivezli pro děti ovoce a sladkostí, pro dospělé hygienické potřeby. Od počátku října pořádá CVČ každý pátek odpoledne v PoS Zbýšov volnočasové aktivity pro děti starší 10 let - dramatickou a hudební výchovu. Pro dospělé účastníky řízení zorganizovala SOZE v listopadu turnaj v petanque. Od listopadu do konce roku 2000 pracovnice SOZE dojížděla 2x týdně do PoS, kde organizovala pro dospělé výuku angličtiny, aerobik pro ženy a půjčovnu knih a časopisů. 8.8 Stráž pod Ralskem Začátkem července 2000 bylo otevřeno i další pobytové středisko - Stráž pod Ralskem. Jeho kapacita je 120 žadatelů o azyl, ubytováno zde v lednu 2001 bylo 126 lidí.
34
Na volnočasových aktivitách zde spolupracuje především ČHV. První aktivitou, která se zde konala, byl turnaj v míčových hrách, který se uskutečnil 28. července mezi dětmi z PoS a dětmi z místní základní školy. • 28. 8. - výlet do ZOO v Liberci - společně s dětmi z Bělé, sponzorem byl ČHV Další akcí pro děti byla Mikulášská besídka, která se konala v místním Kulturním domě. Děti zde tancovaly, hrály hry a každé z nich obdrželo dárek. • 12. - vánoční dílna, na které děti vyráběly vánoční ozdoby, se konala také v Kulturním domě • 16. 12. - vánoční besídka v Bělé, na kterou byly pozvány i děti ze Stráže pod Ralskem. Pořadatelem byl Č`HV, pro děti byla připravena hudební produkce a dárky. • 22. 12. - vánoční besídka, připravená ČHV a OPU, pro děti pohoštění a dárky. Ze sportovních událostí jistě stojí za zmínku, že v PoS bydlí rodina se syny, z nichž jeden je šachista a druhý velice dobrý boxer, který absolvoval již mistrovství Evropy. Pro chlapce se podařilo sehnat boxerský oddíl v Liberci, který je ochoten ho trénovat a hradit veškeré výdaje. Kulturní aktivity • 29. 8. - výlet do Nového Boru - děti zde navštívily místní sklárny a seznámily se s výrobou skla. Akci zajistil Č`HV. • 30. 8. - 16. 10. - projekt Slunečnice VIA LUCIS, který jsem popsala již u PoS Bělá. Do projektu se zapojila i ZŠ Stráž pod Ralskem a MÚ Stráž pod Ralskem. • 16. 11. - spoluúčast na výzdobě ZŠ na Mikuláše. Děti zde malovaly na stěnu Mikuláše, anděly a čerty a vytvářely ozdoby z moduritu i papíru. 8.9 Bruntál Další pobytové zařízení, které bylo otevřeno koncem července 2000, je Bruntál. Bruntál je nejmenší z pobytových zařízení - má kapacitu 80 lidí a ubytováno bylo v lednu 2001 58 lidí. Této skutečnosti odpovídá i rozsah volnočasových aktivit: • 8. - výlet na Uhlířský vrch • 29. 8. - výlet na zámek Bruntál Z nevládních organizací zde své aktivity provozovalo SOZE: • 24. 11. - hry s dětmi, ruční práce ženy. • 12. - hry s dětmi, ruční práce ženy • 15. 12. - hra v šachy s dětmi
9. Shrnutí V předešlé kapitole jsem se pokusila popsat hlavní volnočasové aktivity, které se konaly v jednotlivých AZ. Každé azylové zařízení preferuje určitý typ aktivit, zaměřuje se na určitou skupinu. Tyto skutečnosti bych ráda blíže popsala v této kapitole. • PrS a PoS Červený Újezd
35
V Červeném Újezdu působil v minulém roce animátor, který měl ve své působnosti využití volného času. Volnočasové aktivity proto nepostrádaly určitou komplexnost a byly rovnoměrně rozloženy do celého roku. V Červeném Újezdu se v minulém roce vyskytla žloutenka, a proto byla na AZ vydána karanténní opatření. Ta platila od července až do konce října, a tato skutečnost měla jistě na využití VČ velký vliv. Velký prostor zde byl věnován sportovním aktivitám (kopaná, basketbal, volejbal, stolní tenis). Z kulturních aktivit je ojedinělé založení dětského pěveckého sboru, který vystupoval na akcích, pořádaných jak AZ, tak nevládními organizacemi. Hudba zde byla v centru zájmu po celý rok - účastníci řízení měli možnost hrát na hudební nástroje, zakládali své hudební skupiny... Pro děti bylo připraveno několik výletů a dětských dnů. Myslím si, že v Červeném Újezdu byla pestrá nabídka VČ aktivit. Velkou výhodu vidím v tom, že se nezaměřovala pouze na jednu skupinu Své si zde našly jak děti, tak mládež a dospělí. Nejvíce zde postrádám aktivity pro ženy. Za celý rok se nekonala ani jedna akce, která by byla směřována pouze k ženám. • PoS Bělá-Jezová Volnočasové aktivity v tomto PoS se zaměřují především na děti. Důležitou součástí zde byla spolupráce se základními školami v okrese. Tuto spolupráci, v rámci které děti podnikly mnoho výletů a exkurzí, považuji za největší klad v rámci využití volného času dětí. Jistě by bylo přínosné, kdyby podobná spolupráce fungovala i v dalších AZ. PoS Bělá-Jezová spolupracuje dále s Městským muzeem, kde děti shlédly několik loutkových představení. Díky sponzorství Škody Liberec podnikly i několik výletů (ZOO, Máchovo jezero, Praha). PoS nabízí dětem opravdu širokou paletu využití volného času, včetně výtvarné dílny. Bohužel se zde téměř nekonají aktivity pro další obyvatele PoS, nejhorší je opět využití volného času u žen. • PoS Zastávka u Brna Volnočasové aktivity jsou zde zaměřeny především na sport a výlety. Konalo se zde několik turnajů (basketbal, volejbal, fotbal, stolní tenis...). Výlety jsou zde ojedinělé tím, že umožňují rodičům, aby se na výlet vypravili společně s dětmi. Tyto progamy, které se konají pro rodiny s dětmi, zajišťuje Centrum pro rodinu. Myslím si, že pro správný vývoj dětí, ale i pro psychickou pohodu jejich rodičů, jsou tyto aktivity velice důležité a je velká škoda, že v ostatních AZ to prozatím není umožněno. ČHV zajistil pro děti hippoterapii, která měla velký úspěch. • PrS V yšní Lhoty V přijímacím středisku působí animátor volnočasových aktivit, který spravuje také místní knihovnu. Pro děti zde bylo připraveno několik dětských dnů (Drakiáda, Mikuláš...). Konalo se zde také několik sportovních dnů pro děti, ale i pro dospělé. Těžištěm VČ aktivit je výtvarná dílna, která je vybavená i jako dílna keramická. Svůj prostor tu mají nejen děti, ale i dospělí. Ženy se zde věnují pracím s textilií, muži s proutím a slámou. O tyto činnosti je mezi účastníky velký zájem.
36
Vyšní Lhoty jsou jedním z mála AZ, kde se systematicky věnují práci s dospělými. Vzhledem k tomu, že dále uvedená AZ byla zprovozněna až v průběhu minulého roku, volnočasové aktivity jsou často spíše nahodilé. Přesto i zde najdeme některé nápady, které by se daly využít i při práci v ostatních AZ. • PoS Havířov Pro děti zde bylo připraveno několik výletů a dětských dnů. Děti byly v létě na sportovním táboře, společně s dětmi z Bělé. Také se zúčastnili turnaje ve stolním tenise. Ženy navštívily výstavu "Koření našich babiček". Pro muže zde žádné volnočasové aktivity nabízeny nebyly. • PoS Seč Děti z PoS se zúčastnily 2 letních táborů (v Novém Boru a v Novém Městě nad Metují). Dále podnikly několik výletů, zaměřených jak na výtvarnou, tak sportovní činnost. Centrum volného času zde pořádá každý týden dramatickou a hudební výchovu pro děti od 10 let. Pro dospělé účastníky zajišťovala aktivity SOZE. 2x týdně zde probíhala výuka angličtiny, aerobik pro ženy a půjčovna knih a časopisů. • PoS Stráž pod Ralskem V PoS Stráž pod Ralskem se konalo několik výletů pro děti, dětských besídek apod. Děti se zapojily také do projektu Slunečnice, společně s dětmi z PoS Bělá. Ze sportovních akcí mohu jmenovat pouze turnaj v míčových hrách pro děti, jiné sportovní akce se zde nekonaly. Také pro dospělé účastníky nebyla žádná nabídka trávení volného času. • PoS Bruntál V PoS Bruntál se konaly pouze 2 výlety pro děti. SOZE zde několikrát uskutečnila den zaměřený na hry s dětmi a ruční práce žen
37
ZÁVĚR Ve své absolventské práci jsem se pokusila ukázat kontext, ve kterém žije žadatel o azyl v České republice. Teoretická část poukazuje především na postavení, ve kterém se uprchlík nachází, pokud se rozhodne požádat o azyl. Důležitou roli zde hrají nevládní organizace, které pomáhají žadateli o azyl zorientovat se v naší legislativě a naplnit jeho volný čas. Hlavním nevládním organizacím, které působí na poli uprchlictví, jsem věnovala samostatnou kapitolu. V samostatné kapitole jsem popsala sociální práci s žadeli o azyl, kde se zaměřuji jak na potřeby uprchlíků, tak na práci s jednotlivými klienty. Stěžejní částí této práce je praktická část. V předešlé kapitole jsem se pokusila popsat hlavní volnočasové aktivity, které se konaly v jednotlivých azylových zařízeních. Z uvedeného přehledu vyplývá několik skutečností, které bych zde ráda shrnula. Na volnočasové aktivity se můžeme podívat z několika hledisek: 1) potřebnost jednotlivých aktivit 2) věkové složení účastníků VČ aktivit Podle mého názoru jsou volnočasové aktivity pro obyvatele azylových zařízení opravdu nezbytné. Je jistě důležité uvědomit si, které skupiny patří k ohroženým, a těm projevovat zvýšenou pozornost. To by ovšem nemělo bránit tomu, aby všichni obyvatelé AZ měli možnost vyváženě trávit svůj volný čas. Pokud si uvědomíme, v jakém psychickém tlaku zde lidé žijí, měli bychom si také uvědomit, že opravdu všichni potřebují možnost odreagování a náplně prázdných dní. Volnočasové aktivity se v jednotlivých AZ odlišují svým zaměřením. Je to dáno různými podmínkami, ale i různými preferencemi jak pracovníků AZ, tak jeho obyvatel. Proto se nepokouším říci, ve kterém AZ je nabídka „lepší" či „horší". Důležitá zde není kvantita, ale spíše pestrost a určitá soustavnost. Zde je na místě si také uvědomit, že v AZ dochází k velké mobilitě, a proto se některé aktivity opakují i vícekrát ročně. Je velice těžké najít zde nějaký „řád", podle kterého bychom se mohli řídit. Pracovníci musí reagovat na jednotlivé situace, které nastanou a v neposlední řadě se jedná také o finanční nákladnost některých VČ aktivit. Zde se rozvíjí široké pole působnosti nevládních i církevních organizací, které mají co nabídnout, a mohou mnoha lidem zpříjemnit pobyt v naší zemi. Trendem poslední doby je snaha přesunout volnočasové aktivity na tyto organizace. Z přehledu vyplývá, že nevládní organizace se podílí velkou měrou především na aktivitách pro děti. Pořádají pro ně výlety, zábavné a dětské dny, vánoční besídky nebo letní tábory. Co mě překvapilo, je skutečnost, že většinu aktivit podnikají děti samy, bez rodičů. Výjimkou je AZ Zastávka u Brna, které díky spolupráci s Centrem pro rodinu pořádá výlety pro rodiče s dětmi. Domnívám se, že pro malé děti je skutečnost, že mohou nové zážitky prožívat s rodinou, nezbytná. Děti mají dále možnost navštěvovat Dětská centra, ty starší chodí do školy. Ve svém volném čase podnikají výlety, hrají hry, sportují, věnují se práci ve výtvarné dílně...Ojedinělý byl záměr PoS Červený Újezd, kde měli děti možnost zpívat v pěveckém sboru. Děti školního věku mají možnost zúčastňovat se aktivit, pořádaných základními školami. V tomto směru má nejpestřejší nabídku AZ Bělá-Jezová, které tuto spolupráci považuje za prioritní. Pro děti má velký význam setkávání s odlišnou kulturou, překonávání bariér v kontaktu - a to z obou stran. Proto i děti ze základních škol měli možnost AZ navštívit.
38
Další skupinou je mládež. Zde je nejvíce prostoru pro sportovní aktivity. Mladí lidé hrají fotbal, stolní tenis, basketbal. Sportovní aktivity se zaměřují především na chlapce. Pro dívky a ženy byly jedinou sportovní aktivitou hodiny aerobiku, které se konaly v AZ Zbýšov u Brna 2x týdně od listopadu do konce roku 2000. Ženy se účastnily také některých sportovních dnů v AZ. Nevládní organizace připravují aktivity pro ženy, jako je např. projekt ručních dílen OPU. Ženy z AZ Červený Újezd, Bělá-Jezová a Stráž pod Ralskem obdrží materiál, o který mají zájem (vlna, bavlnky, látka), ze kterého zhotovují oblečení nebo různé ozdoby. Ty se pak prodávají na charitativních akcích. Pro muže je nabídka poněkud lepší, mají možnost zúčastnit se různých sportovních turnajů. To se týká především mladší věkové kategorie. Ve většině azylových zařízení je pouze omezená možnost hudební produkce, která je v PoS Červený Újezd velmi oblíbená. Jistě by měly mít lidé v azylových zařízeních více příležitostí k vzájemnému poznávání ostatních, ale i kultur, z jakých ostatní přicházejí. Vzhledem k tomu, co se mi podařilo zjistit o aktivitách pro volný čas žadatelů o azyl, si myslím, že práce s azylanty má některé své nedostatky. Domnívám se, že větší prostor by měli dostávat i starší lidé, ať již ženy, nebo muži. Jistě by se daly najít aktivity, které by je zaujaly. Pokud lidé nemají, čím vyplnit svůj čas, mohou snadno upadat do apatie, a stát se závislými na tom, co jim ostatní poskytnou. Nezbytná mi připadá motivace k tomu, aby něco vytvářeli a na něčem se podíleli. Tato práce nedává jednoznačnou odpověď' na otázku, jaké jsou volnočasové aktivity v azylových zařízeních. Je to proto, že se mění prakticky každým okamžikem, lidé, kteří v zařízeních žijí, se často stěhují, a tomu se přizpůsobuje i nabídka. Lidé pocházejí z rozdílného kulturního zázemí a mají co nabídnout nejen těm, se kterými sdílejí pobyt v azylových zařízeních, ale i nám. Jejich schopnosti a znalosti by se jistě dali více využít při organizování volnočasových aktivit. Žadatelé o azyl si mnohé aktivity mohou uspořádat sami - jedná se např. o národní večery, produkci národní hudby apod. Pokud se snažíme uprchlíkům zpříjemnit pobyt v naší zemi, neobohacujeme pouze je, ale i sebe. Každý člověk, každá kultura, má těm ostatním co nabídnout, a to bychom měli mít na mysli, když se snažíme těmto lidem pomoci.
39
Seznam literatury Bendíková, E.:Mezinárodní ochrana uprchlíků v Evropě. Diplomová práce. Praha, FF UK 2000 Fakta a čísla OSN. Praha, Informační centrum OSN 1998 Freiová, M.: Uprchlická otázka a my. Praha, Občanský institut 1993 Hendriks, M.: Sociální práce a uprchlíci. Praha, Poradna pro uprchlíky ČHV 1993 Jílek, D.: Odpověd' mezinárodního práva na hromadné uprchlictví. Brno, Masarykova univerzita 1996 Příručka uprchlického práva s podporou UNHCR. Praha, UNHCR 1997 Správa uprchlických zařízení MV Č`R: Informační příručka. Praha 2001 Šišková, T.: Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha, Portál 1998 Tranová,B.: Postavení afghánských uznaných uprchlíků v České republice v 90. letech. Diplomová práce. Praha, FF UK 1998 UNHCR: Příručka k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Ženeva 1992 UNHCR: Situace uprchlíků ve světě. New York, UNHCR 1997 Pramenu: Komentář k zákonu o azylu č. 325/1999 Sb. Zákon č. 208/1993 Sb. - Úmluva o právním postavení uprchlíků Zákon č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů http://www.mvcr.cz/uprchlici http://www.mfcr.cz/Phare-MF/Br.../LTnitedNationsHighCommissioner.ht
40
Příloha č. 2: Definice základních pojmů azyl - ochrana poskytovaná jiným státem na jeho území před výkonem jurisdikce v zemi původu dotyčné osobě, založená na principu non-refoulement, na možnosti využití mezinárodně uznaných uprchlických práv (obecně bez časového omezení) diplomatická ochrana - nárok, který na základě mezinárodního práva může vznést stát, jehož příslušníci utrpěli újmu od jiného státu a nebyli za ni odškodněni dobrovolná repatriace - návrat do země původu na základě svobodně projevené vůle k návratu dočasný azy/dočasné útočiště - dočasná ochrana poskytovaná uprchlíkům státem, většinou v případech většího přílivu uprchlíků, zahrnující princip non-refoulement a přiznání základních uprchlických práv po dobu hledání trvalého vyřešení situace uprchlíků emigrace (exil) - vystěhování do ciziny, vynucený pobyt v cizině, vyhnanství, vystěhovalectví, stav oddělenosti a vykořeněnosti imigrant - člověk, který se rozhodne opustit rodnou zemi, aby žil v cizí zemi, na rozdíl od uprchlíka, který je k odchodu donucen interní přesídlení - nedobrovolný pohyb lidí nebo skupiny obyvatel uvnitř země, vynucený ozbrojeným střetnutím, vnitřním konfliktem, systematickým porušováním lidských práv nebo zapříčiněný přírodní či člověkem způsobenou katastrofou integrace - (z lat. integer, celistvý, úplný), proces začlenění či zapojení do většího společenského celku, při němž se vlastní identita a odlišnost neztrácí. Integrovaní jsou jedinec nebo skupina, kteří se svobodně podílejí na životě celé společnosti, sdílejí stejné možnosti, mají stejný přístup k veřejným institucím a privilegiím, zkrátka cítí se v ní doma. mezinárodní ochrana - ochrana, již je povinna poskytovat uprchlíkům LTNHCR jak jednotlivcům, tak skupinám uprchlíků - náhradou za nedostatek ochrany v zemi původu, cílem této ochrany je zajistit respektování uprchlických práv a nalézt řešení jejich problémů migrant - osoba, která na základě vlastního dobrovolného rozhodnutí opustí území státu, jehož je příslušníkem, nebo území státu, kde má trvalé bydliště (v případě, že je osobou bez státního občanství), a vstoupí na území jiného státu s úmyslem získat tam trvalý nebo dočasný pobyt migrant tranzitní - osoba, která vstoupí na území jedné či více zemí s úmyslem přistěhovat se do ještě jiné cílové země. Doba tranzitu je různá - od několika dní až po několik let: pohyb osoby se často řídí předem připraveným plánem zahrnujícím trasu, způsob přepravy a získávání prostředků na obživu v tranzitní zemi migrant ilegální - osoba, která protiprávně vstoupila na území státu s úmyslem v zemi žít, nebo která zůstává v této zemi i po vypršení platnosti víz bez toho, aby získala povolení k pobytu národnost / státní občanství - národnost je právní vztah založený na faktu sociální sounáležitosti, pocitu společné existence, zájmů a minulosti spolu s existencí vzájemných práv a povinností nevládní organizace - právnická osoba, která je nezávislá na státu a jejím hlavním účelem není dosahování zisku, ale zpravidla obecně prospěšná činnost. Nevládní organizace působí především v oblastech zdravotnictví, sociální péče, kultury, vzdělání, ekologie aj. právní ochrana - použití národních zákonů, mezinárodních instrumentů a dalších právních norem k zajištění respektování a účinného uznání práv uprchlíků princip non-refoulement - princip, podle kterého nesmí být žádný uprchlík vrácen do země, kde by mohl být ohrožen jeho život či svoboda. Tento princip platí, at' se
41
uprchlík nachází již na území dotyčného státu či teprve na jeho hranicích a může být porušen pouze v případě, že je uprchlík vážným nebezpečím pro hostitelskou zemi nebo byl právoplatně odsouzen za zvláště těžký trestný čin. přesídlení - trvalé přesídlení uprchlíků do jiné země než do země, kde nalezli útočiště. Obecně se jedná o část procesu začínající výběrem uprchlíků pro přesídlení a končící umístěním uprchlíků v zemi přesídlení repatriace - dobrovolný návrat lidí do země, z níž byli dříve vyhnáni. Organizovaný většinou na základě mezivládních dohod za asistence humanitárních organizací. uprchlík - každá osoba, která vzhledem k oprávněným obavám z pronásledování z důvodu rasy, náboženského přesvědčení, národnosti, příslušnosti k určité společenské skupině nebo pro politické názory se nachází mimo zemi své příslušnosti, a která vzhledem ke svým obavám nemůže nebo nechce využít ochrany této země, nebo osoba bez státní příslušnosti, která se nachází mimo zemi svého dřívějšího stálého bydliště a v důsledku takových událostí se bojí nebo nemůže vrátit uprchlíci statutární - uprchlíci, kteří splňují kritéria výše citovaného paragrafu 1 Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků uprchlíci prima facie - osoby, o jejichž uprchlickém statutu bylo rozhodnuto v rámci větší skupiny v situacích rozsáhlého přílivu bez toho, aby byly žádosti posuzovány jednotlivě uprchlíci de facto - lidé, kteří jsou ve skutečnosti uprchlíky, mají strach z perzekuce, ale právní status uprchlíka jim nebyl přiznán uprchlíci "sur place" - osoby, které v okamžiku odchodu ze země původu nebyly uprchlíky, ale které se jimi staly později uprchlíci "in orbit" - uprchlíci, kterým je odmítán azyl nebo kteří stále nemohou nalézt zemi ochotnou posoudit jejich žádost, přestože nebyli vráceni přímo do země, kde jim hrozí pronásledování. Jsou stále posíláni z jedné země do druhé a stále se snaží nalézt azyl. uprchlíci tranzitní - uprchlíci, kteří jsou na území státu přijati dočasně s tím, že později budou přesídlení jinam žadatel o azyl - osoba, která žádá o vstup na území dotyčného státu za účelem přiznání ochrany tohoto státu před výkonem jurisdikce jiného státu
42
