Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední odborné učiliště technické Chotěboř Na Valech 690, Chotěboř
Praxe z informačních technologií 2. ročník
Válečnictví ve starověké Číně
Datum vypracování: 6. října 2014
Zpracovala: Martina Čapková
Válečnictví ve starověké Číně
Obsah 1
Vznik konfucianismu-principy ......................................................... 3
1.1
Wen a Wu ....................................................................................... 3
2
Dávná minulost............................................................................... 4
2.1
Pokrok ve válečnictví ....................................................................... 4
2.2
Sun C´ - O umění válečném ............................................................. 4
3
Armáda za dynastie Čchin ............................................................... 6
3.1
Armáda ........................................................................................... 6
3.2
Oblečení armády ............................................................................. 6
3.3
Zbraně ............................................................................................ 6
3.4
Jezdci a koně .................................................................................. 7
3.5
Organizování vojáků ........................................................................ 7
4
Důvody převahy Čchinů v boji o nadvládu Podnebesí ...................... 8
5
Změny za dynastie Chan ................................................................. 9
5.1
Poráţky s Huny ............................................................................... 9
5.2
Reformy za vlády Wu-tiho ................................................................ 9
5.3
Důvody získání převahy Chanů nad Huny ..................................... 10
6
Válečnictví v dalších generacích .................................................... 11
6.1
Neustálé války ............................................................................... 11
7
Literatura:..................................................................................... 12
-2-
Martina Čapková
1 Vznik konfucianismu-principy 1.1
Wen a Wu
Se vznikem konfucianismu intelektuální tradice rozlišovala dva principy Wen a Wu, na kterých bylo zaloţeno ovládání státu. Wen označuje v širším slova smyslu myšlení, morálku a kulturu (civilní hodnoty) naproti tomu protiklad Wu implikuje násilí a je uţíváno pro vojenství a válku obecně. Konfuciánští učenci tolerovali Wu pouze v krizových obdobích upevňování moci v nové říši, při potlačování rebelií a válce. Jelikoţ dynastie Čchin vzešla z výbojného státu a uplatňovala legismus, princip Wu převládal. Za dynastie Chan se po restituci konfuciánské tradice začal preferovat Wen, ale válečnictví zůstalo na předním místě kvůli ohroţení bezpečnosti říše. V dalších obdobích se ale těţiště přesouvá stále více na stranu Wen a Wu je podrobováno kritice učenců, takţe v druhé polovině prvního tisíciletí n. l. de facto učiní vojáky nejniţší a opovrhovanou vrstvou obyvatelstva. Ignorace Wu přeroste aţ v krizi kulturně a technologicky nejvyspělejšího státu světa, který bude o několik set let později pohlcen dobyvatelským národem s přesně opačným náhledem na ţivotní priority. Wen a Wu Wen
Myšlení, morálka, kultura
Wu
Násilí, válka Tabulka 1 – Vysvětlení Wen a Wu
-3-
Válečnictví ve starověké Číně
2 Dávná minulost 2.1
Pokrok ve válečnictví
Válečnictví prošlo v Období válčících států rozmachem stěţí srovnatelným s něčím podobným i na západě. Jednotlivé státy disponovali v případě potřeby armádami o statisících muţů, pokročily v postupech výroby bronzových zbraní a nově ovládli i technologii zpracování ţeleza. Zkoumaly i taktiku, logistiku i strategické plánování a zaloţili vojenské akademie s cílem vychovat zdatné důstojníky. Vzniklo mnoţství prací na vojenské téma, z nichţ nejvíc proslulo dílo O umění válečném mistra Suna. Tato příručka se věnuje svému tématu s takovou precizností, ţe je dodnes součástí výuky na akademiích v ČLR. Další známý autoři zabývající se uměním války ve starověku byli: Sun Pin, Wu C´, Wej Liao, Lu Šang či Li Wej Kung.
2.2
Sun C´ - O umění válečném
Zdrţím se jakýchkoli komentářů, nejlepší bude pouze stručná ukázka několika myšlenek díla. Nejlepší není ten, kdo ve stu bitev stokrát zvítězil, ale je nejlepší, kdo cizí vojska pokořil bez bitvy. Je vrcholem válečného umění potřít nepřítele důmyslem. Pak teprve přijde umění zbavit ho jeho spojenců. Aţ potom je umění srazit se s ním ve zbrani. Tím úplně posledním uměním je zaútočit na jeho hradby. Vítězství nejlepších vojevůdců nebyla ani úţasná, ani slavná, ani chrabrá, byla neomylná. Vítězné vojsko vítězí před bojem, poraţené vojsko hledá vítězství v boji. - Záměrný chaos je lest, odváţná Obrázek 1Sun C´
-4-
Martina Čapková zbabělost je tah, udatná slabost je zdání. Neboť nejlépe pohne nepřítelem ten, kdo mu vnutí zdání, aţ nepříteli nezbude, neţ mu být po vůli. V bitevní vřavě se navzájem neslyšíme, k tomu jsou bubny a gongy. Navzájem se nevidíme, k tomu jsou korouhve a praporce. Proto je v nočních bitvách víc gongů a bubnů, zatímco v denních je víc korouhví a praporců. Tak jsou praporečníci a bubeníci ti, jimiţ spojíme uši a oči lidu. Trestáš-li muţe dřív neţ k tobě mohli přilnout, nepodřídí se ti. Nepodřídí-li se, nebudou k ničemu. Ale přestaneš-li je trestat jen proto, ţe se ti podřídili, zase ti nebudou k ničemu. Sbliţuj se s nimi lidskou mírností, ale kázeň v nich udrţuj vojenským řádem, tak si je získáš. Nepoměr silného muţstva a slabých důstojníků vede k panice. Nepoměr silných důstojníků a slabého muţstva vede k zhroucení. Předvídavosti se nám ovšem nedostane od bohů a duchů, nezískáme ji hloubáním o minulosti, nevyčteme ji z postavení hvězd. Nezískáme ji jinak neţ od lidí, kteří vědí co je v nepříteli. A k tomu je tu pět druhů zvědů: zvěd místní, zvěd vnitřní, zvěd obrácený, zvěd mrtvý, zvěd ţivý. Jestliţe najednou vyšleme těchto pět vyzvědačů, nikdo se v nich nevyzná. Ţiví zvědové jsou ti, kdo se ještě vrátí a sami nám podají zprávy. Tak mezi lidmi z celého vojska tobě nejbliţšími, nikdo ti nesmí být bliţší neţ právě oni. Nikdo nesmí být štědřeji obdarován neţ právě oni a nic nesmí být ve větší tajnosti drţeno neţ to, co oni činí. Je celkem pět ohňových útoků: Dostat do plamenů lidi je první. Druhý je zapálit sklady. Třetí je zapálit vozy. Čtvrtý je zapálit zbrojnice. Pátý je zapálit leţení. K zaloţení ohně je třeba umět zapálit. K zapálení je třeba vhodných nástrojů.
-5-
Válečnictví ve starověké Číně
3 Armáda za dynastie Čchin 3.1
Armáda
Díky nálezům ze záhrobního sídla Prvního svrchovaného císaře máme dosti přesnou představu o výzbroji a výstroji vojska. Základ armády tvořili důkladně cvičení rolníci povoláváni brannou mocí často na několik let sluţby. První císař jich v případě potřeby mohl zmobilizovat asi 3 miliony, jeho pravidelná armáda však čítala "pouze" 1 milión pěšáků, 10 tisíc jezdců a okolo 1000 válečných vozů. Armáda Pěšáci
1 000 000
Jezdci
10 000
Válečné vozy
1 000 Tabulka 2
3.2
Oblečení armády
Prostý voják byl oblečen v plášť staţený v pase řemenem, kalhoty pod kolena a do nízkých bot. Těţkooděnec disponoval navíc brněním, stejně jako jezdci a všichni důstojníci. Typické brnění bylo vyrobeno z překrývajících se koţených plátků spojených nýty nebo krouţky, zajišťující lehký a obratný pohyb se slušnou ochranou. Velmi uţívanou se pro tuto výrobu stala kůţe nosoroţců. Niţší vojáci měli brnění z větších plátů, důstojníci z drobných, zaručující větší pohodlnost při pohybu, a bohatě zdobených. Čínské historické prameny uvádějí, ţe Čchinští vojáci nenosili na rozdíl od bojovníků z ostatních států přilby a štíty, a prosluli tak velkou statečností. Jestli to byla pravda a jak vypadala situace po sjednocení je sporné, terakotoví vojáci nalezeni v hrobce prvního císaře však tyto ochrany nemají.
3.3
Zbraně
Základní zbraň armády tvořily luk a kuše. Popišme si je proto nejpodrobněji. Luk reflexního typu měl vynikající vlastnosti, které byly podmíněny sloţitou výrobní technologií. Jeho sestavení trvalo přes rok (to uţ byl ale spíš důsledek rituálů při výrobě), odměnou byl účinný dostřel přes 300 metrů. Lučiště bylo dlouhé 117 - 140 cm, široké 3 aţ 4,5 cm a lepilo se z několika vrstev dřeva. Podobnou strukturu měla i kratší lučiště kuší, napínána však větší silou pomocí natahovacího mechanismu. Hroty šípů rovněţ plně dokládají schopnosti tehdejších řemeslníků. Byly vytvářeny z bronzu se specifickými poměry mědi, -6-
Martina Čapková cínu a olova zajišťující pevnost v tahu. Vzniklý kov odlévali do forem, odlitky zakalili aţ na 106 stupňů tvrdosti HRB a na závěr potáhli vrstvičkou ze směsi s vysokým obsahem chrómu pro zpevnění a antikorozní účinky. V Evropě a Americe byli podobné postupy zavedeny aţ v moderní době. Zbrojíři vyráběli hned několik variant hrotů: kuţelovité, úzké s křidélky (průraznost), masivní trojhranné (devastující - velký vstřel) hodící se proti různým cílům. Pro boj nablízko se uţíval široký rejstřík zbraní od mečů, seker a šavlí, po dlouhá kopí a halapartny.
3.4
Jezdci a koně
Jezdci patřili mezi elitu, koně i lidé museli pro zařazení do armády splňovat přísné podmínky. Jezdci drţeli v jedné ruce luk nebo samostříl, ve druhé otěţi. Uţívali sedlo, ale neznali ještě třmeny a ostruhy a proto museli být zdatní a šikovní pro kvalitní ovládání koně. Jejich úkoly byly spíše taktického nikoli však nedůleţitého rázu (ničení zásobování, útok na oddělené skupiny, přepadové akce), ale nevyskytovali se v armádách ve velkém počtu. Válečné vozy, často nesoucí důstojníky, byly dřevěné, taţené dvou nebo čtyřspřeţím a jejich posádka se nejčastěji skládala z obrněného vozataje (jenţ řídil spřeţení), střelce a bojovníka, který pouţíval některou ze zbraní na blízko.
3.5
Organizování vojáků
Na rozdíl od starověkého západu armády nepouţívali formace jako falanga, přesto velmi dobře věděli jakou cenu má organizovaný šik oproti individuálnímu boji osamocených vojáků. Vojáci byli organizováni do jakési základní jednotky skupiny pěti muţů (Wu), kteří operovali pohromadě a v boji spolupracovali. Další formace se odvíjeli od této pětice. Dvacet jich tvořilo stočlenný šik, sto pětisetčlenný atd. Muţi se pak museli naučit komplexnímu pohybu v takových velkých skupinách. Museli být v boji schopni nejrůznějších změn formací, vytvořit linii, kruh na ochranu důstojníka, otevřený čtverec s válečnými vozy uprostřed, klín pro útočný nápor případně změnitelný v písmeno V, kdy ustupující vojáci na vrcholu klínu vlákali nepřátele za sebou mezi odvěsny a zničili je ze stran. Vozy, promísené s pěchotou díky absenci jakýchkoli kos na kolech, útočili ve dvou, jeden z nich, hlavní, nesl důstojníka a druhý, podporující, mu jel po boku jako náhradní. Jízda operovala většinou na křídlech. V hrubých rysech se boj začínal krupobitím šípů (které se nedá srovnat s ničím obdobným, neboť armády o desítkách aţ stovkách tisících vojáků byli na lučištnících zaloţeny), následovaný náporem formací těţké pěchoty a válečných vozů.
-7-
Válečnictví ve starověké Číně
4 Důvody převahy Podnebesí
Čchinů
v
boji
o
nadvládu
Dokonalá organizace a poslušnost. Odměna a povýšení dobrým vojákům, tvrdé tresty pro zbabělce a neschopné, a nezáleţelo na hodnosti či původu. Poraţený generál často spáchal sebevraţdu, jedinou moţnost jak uznat své pochybení a vyhnout se hanbě. Bojovná a agresivní Čchinská kultura. Dle záznamů starých historiků Čchinové válku oslavovali jako moţnost zvýšit prestiţ státu, mír nebyl oblíben. I u prostých vojáků se podařilo vzbudit pocit předurčenosti pro ovládnutí Podnebesí. Vojáci nikdy neutíkali z bitvy a bojovali do posledního, prosluli jako absolutně neteční vůči strachu a smrti, coţ uţ samo o sobě demotivovalo cizí armády. Výborná výzbroj a výstroj. Desítky tisíc dělníků, otroků a vězňů pracovalo v dolech na kovy, další vyráběli rozsáhlý arsenál zbraní pro armádu. Kvalita výrobků byla obdivuhodná. Geografická poloha. Výhodná pozice úplně na západě, území s velkým nerostným bohatstvím a rozsáhlými kvalitními plochami pro obdělávání půdy. To zaručovalo dostatek materiálu i jídla pro postupující armádu. Velký počet obyvatel. Schopnost postavit armádu o několika stech tisíc muţích bez výrazného oslabení zemědělské produkce. Pouze stát Čchu dokázal připravit stejně velké a moţná i větší počty vojáků.
Obrázek 2 – Pai Čchi
Schopní generálové. Jména jako Wang Ťien, Pai Čchi, Wang Pen nebo Meng Tchien prosluli jako vţdy-vítězní vojevůdci svých armád.
Čchinské armády za existence svého státu zabily v bojích asi 1,6 milionů nepřátel před Jing Čengem a další 2 miliony při sjednocování za jeho vlády.
-8-
Martina Čapková
5 Změny za dynastie Chan 5.1
Porážky s Huny
Dynastie Chan víceméně navázala na čchinskou tradici a uplatňovala podobný styl boje, stejně jako brannou povinnost rolníků, kteří tvořili základ armády. Velká změna přišla aţ s osobou císaře jménem Wu-ti. Vojska do té doby neměla konkurenci, co se týká počtu vojáků, ale nedokázala si poradit s kočovnými kmeny Hunů. Jejich bojovníci byli mistry v oboru jízdní lučištník, trénink jim poskytoval uţ jen přirozený způsob ţivota zaloţený na lovu a migrace po rozsáhlých stepích Střední Asie. Císařské vojsko stojící na pěších oddílech nepředstavovalo vzhledem k svému pomalému přesunu ţádné nebezpečí a několik tisíc jezdců se nemohlo s Huny, jeţ od mládí trávili ţivot v sedle, porovnávat. Číňany tak stíhala poráţka za poráţkou prakticky v kaţdém měření sil a jen obratnou diplomacií udrţovali většinu času s Huny nevýhodný mír.
5.2
Reformy za vlády Wu-tiho
Reforma armády započatá za vlády císaře Wu-tiho zahrnovala nákup a podporu chovu koní šlechtěných k velké výdrţi, důkladný výcvik vojáků a přeorientování taktiky a logistiky pro vojsko zaloţené na jízdě. Pěkný příklad nového stylu válčení představuje taţení roku 122 př.n.l, kdy se pod velením generála Chuo Čchi-pinga 10.000 vojáků vydalo na cestu na sever. Kaţdý měl 2 koně, z nichţ na jednom jel a druhý (náhradní) vezl náklad. Zcela Obrázek 3 – Wu-ti tak odpadl problém zásobování, tato skupina byla úplně soběstačná a podařil se jí rychlý, překvapivý vpád, po kterém se jí na místě vzdal desetinásobný počet Hunů, nezvyklých ze své zkušenosti na tak náhlý útok. Brnění vojáků byla stejná jako u předchůdců - tj. koţená, sloţená z pospojovaných destiček, koně ţádnou ochranu neměli. Základní zbraň představoval luk nebo kuše, a vojáci určení k blízkému střetu pouţívali kopí nebo jeho modifikovanou variantu, která měla na konci dřevce v pravém úhlu odstávající nůţ a byla proto určena ke strhnutí nepřátelského jezdce z koně. Pro boj zblízka do stávajícího arsenálu zbraní přibyly jednobřitá šavle a meč. Do té doby se sečné zbraně vyráběly zásadně ostřené z obou stran, nyní se při obtíţích boje na koni jednobřitá zbraň ukázala jako mnohem výhodnější. Zpracování ţeleza pokročilo na lepší úroveň (technikou přejatou od samotných Hunů za časů míru) a zbraně se tak staly pevnějšími, s větší výdrţí. Jen za vlády císaře Wu-tiho -9-
Válečnictví ve starověké Číně bylo vytrénováno v konečné fázi na sto tisíc jízdních lučištníků, kombinovaných s jízdou uţívající kopí, počty pěchoty se zredukovaly a válečné vozy se přestaly uţívat úplně. Takovéto sloţení armády potom přetrvalo několik století.
5.3
Důvody získání převahy Chanů nad Huny Studium nepřátelské taktiky a způsobu boje. Sám Wu-ti se teoreticky věnoval umění války a společně se svými schopnými generály (Wej Čchin, Chuo Čchu-ping) vymyslel nové vhodné a účinné strategie pro své armády. Bohatství říše a velký počet obyvatel. To dovolilo rychle vybudovat úplně nový typ početné armády. Diplomacie. V obdobích míru byli za Velkou zeď vysíláni zkušení agenti, jimţ se obratnou diplomacií a úplatky často podařilo poštvat jednotlivé náčelníky proti sobě. Jiní diplomaté zase uzavírali aliance s kmeny konkurujícími Hunům a přibírali jejich vojáky do chanských armád. Jednotnost. Čínští jízdní lučištníci nebyly schopnějšími bojovníky neţ nomádi1, kdeţto středoasijští kočovníci tvořili mnoţství různých kmenů a klanů a ty samostatně neměli šanci.
1
spíše se jim snažili přiblíži
- 10 -
Martina Čapková
6 Válečnictví v dalších generacích 6.1
Neustálé války
Z předchozích odstavců by se mohlo zdát, ţe Číňané dokázali snadno přemoci jakoukoli vojenskou hrozbu. To ale není pravda, stejně jako mýty o čínském pacifismu. Válečnictví se stalo za Období válčících států a dynastií Čchin a Chan nesmírně propracovaným oborem. Převaha nad Huny dosaţená za dynastie Chan neznamenala konec nomádského nebezpečí, ale pouze výměnu nejsilnějšího svazu kmenů v oblasti za jiné (navíc vojenská moc Číny měla silná i slabá období v přímé úměře k silným a slabým císařům). Severní území nezůstala nikdy prázdná a říše se musela neustále potýkat s tlakem nějakého druhu kočovníků. Později se jejich část dokonce přestěhovala za Velkou zeď, přijala všechen přepych, smísila se s Číňany a zaloţila vlastní státy i dynastie. Za dynastií Suej a Tchang se ale válečnictví vlivem konfuciánské kritiky Wu, buddhistické umírněnosti a kulturního rozkvětu stahovalo na vedlejší kolej. I kdyţ se armáda časem profesionalizovala a technicky vylepšila, s úpadkem postavení vojáků ve společnosti klesala ochota k sluţbě i morálka v bojích a započala politika Obrázek 4 – Velká zeď najímání ţoldnéřských vojsk2. Za dynastie Sung, kdy Čína předčila svoji vyspělou kulturou a technologickou převahou celý svět a ovládala rozsáhlé území, zároveň dosáhla takového stupně civilizovanosti, ţe úplně ztratila smysl pro válečnické hodnoty. Pozdější invazní úspěch Mongolů tak nebyl náhoda, ale pouze završení tisícileté nadvlády kočovných válečníků a několikasetletého opomíjení vojenské tradice v Číně.
2
Žoldák je ten, který se nechává najímat za peníze armádami
- 11 -
Válečnictví ve starověké Číně
7 Literatura: Fairbank, John F.: Dějiny Číny Malina Jaroslav: První císař Scarpari Maurizio: Starověká Čína Shaughnessy, Edward L.: Čína, země nebeského draka www.uglychinese.org www.chinahistoryforum.com
- 12 -
