VOŠ, OA a SOU Technické Chotěboř Na Valech 690, Chotěboř
Praxe z informačních technologií – 2.ročník
HUNOVÉ
Datum vypracování: 6. 10. 2014
Vypracovala: Gabriela Adamcová
Hunové
Obsah 1 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9 1.10 1.11 2 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7
–2–
Hunové ............................................................................................... 3 Původ hunů ....................................................................................... 3 Etnické pronásledování ...................................................................... 3 Bronzové kotle .................................................................................... 3 Koně Hunů ......................................................................................... 4 Taktika Hunů ..................................................................................... 4 Pohřbívání se svými luky .................................................................... 5 Mistři psichologického vedení boje ...................................................... 5 Legendy .............................................................................................. 5 Alanové .............................................................................................. 6 Neúčast bílých kmenů ........................................................................ 6 Theodosiusovi potíţe s Visigóty ........................................................... 6 Konec 4. století ................................................................................... 7 Útok krále Uldina ............................................................................... 7 Nevlastní sestra císaře ........................................................................ 8 Úmrtí Ruga ........................................................................................ 8 Zmasakrování pohraničních posádek .................................................. 9 Jednání .............................................................................................. 9 Solidy ................................................................................................. 9 Attila .................................................................................................. 9 Spojenci ........................................................................................... 10 Leden 447 ......................................................................................... 10 Osudný plán .................................................................................... 10 Basilej a Colmar ............................................................................... 10 Krvavá bitva ..................................................................................... 11 Jednání mezi papeţem ..................................................................... 11 Romantický příběh ........................................................................... 12 Pohřeb ............................................................................................. 12 Zhroucení říše .................................................................................. 12
Gabriela Adamcová
1 Hunové 14.09.2004 - Radek Tuma, Tomáš Vacha
1.1 Původ hunů Jejich původ leţí v temnotách raných asijských dějin. Jeden archeologický nález hliněné figurky jezdce na koni by mohl ukazovat na to, ţe jejich vlast leţela na Dálném východě, tam, kde dnes hraničí Čína s Koreou. Kůň má na hřbetu upevněný zvláštně tvarovaný kotel, typický právě pro Huny. Od 3. století př. n. l. se zprávy z čínských pramenů zmiňují o barbarech, kteří opakovaně vnikali do úrodných údolí Ţluté řeky. Číňané vetřelce pojmenovali "Xiongnu" (Siung-nu). Od tohoto označení se nejspíše později odvodilo slovo Hunové.
1.2 Etnické pronásledování Uţ tehdy asi byli Hunové společenstvím mnoha různých kočovných kmenů. Tyto nomádské národy táhly od mongolské náhorní plošiny na jih a západ a podrobily si rozsáhlá území. Roku 214 př. n. l. na obranu proti nim Číňané postavili svou Velkou zeď. Ani ta ovšem vetřelce nezastavila. Siung-nu zaloţili v podrobených oblastech svou první říši, stávali se vládci nad městskými centry a sňatky pronikali do čínské společnosti. V následujících neklidných staletích postupně ztráceli po mnoha vojenských Obrázek 1 – Hunové střetech svůj vliv, aţ v roce 350 n. l. došlo k jejich brutálnímu etnickému pronásledování. Podle dochovaných zpráv jich bylo pobito na 200 000. Ti kdo přeţili, utekli nejprve na sever. Tento pochod buď vyhnal na západ hunské kmeny, které byly na tomto území usazeny a nebo pokud jsou Siung-nu identičtí s Huny - to byl počátek dlouhého pochodu, který skončil aţ uprostřed Evropy.
1.3 Bronzové kotle Jelikoţ na jihu byli Číňané se svou zdí, rozhodli se putovat na západ. Z nekonečných náhorních plošin Mongolska se pustili přes stepi střední Asie, přes Altaj, podél Aralského jezera, Kaspického a Černého moře. Na tomto pochodu zanechali všude stopy - hlavně své typické bronzové kotle. Ty jsou vysoké 50 - 60 cm a ozdobeny jemným vzorem. Na jejich okraji jsou stylizované listy nebo houby, a to někdy v opakujícím se pořadí. Účel těchto –3–
Hunové kotlů není přesně znám, má se obecně za to, ţe šlo o kultovní předměty. Jsou nacházeny v hrobech nebo v jejich bezprostřední blízkosti a jsou záměrně poškozeny. Jelikoţ Hunové neznali písmo, jsme odkázáni na zprávy, které o nich zanechali jejich nepřátelé, jakkoli jsou zkresleny strachem a hněvem, který tito nomádi vzbuzovali.
1.4 Koně Hunů Uţ první setkání s hunskými bojovníky Evropu šokovalo. "Ani kentaurové nebyli s koněm více srostlí neţ oni," napsal jeden římský historik. Koně Hunů byli vyšlechtěni z divokých prakoní, byla to malá, ošklivá, rozjeţená, ale skromná a nenáročná zvířata s extrémní houţevnatostí. V zimě si hledali potravu pod sněhem. Byli pouţívání po celý rok a s kaţdým bojovníkem přišlo asi 7 koní. Harmonie mezi jezdcem a koněm spočívala sedle. Sedla Hunů nebyla jako římská tvořena z obyčejné kůţe, obepínající tělo koně. Sedlo mělo dřevěnou kostru, která svým vpředu a vzadu vyvýšeným můstkem dodávala jezdci při všech způsobech jízdy velkou stabilitu. Podle tohoto principu jsou v asijských stepích vyráběna sedla ještě dnes. Další revolučním vynálezem byly třmeny. Proti únavě nohou při dlouhých jízdách byly na sedlo upevněny bandáţe, či koţené pásy. Třmen ze ţeleza se objevil aţ v pátém století. Ale jiţ tato jeho původní forma dále zvyšovala stabilitu jezdce, který se Obrázek 2 – kůň zároveň mohl na třmenu vzpřímit, otáčet se na všechny strany a střílet šípy. U těţkopádné římské jízdy na to nebylo ani pomyšlení, navíc se mnohokrát stalo, ţe v bitvě jezdec ztratil rovnováhu a spadl z koně. Koně1 byli důleţitým obchodním artiklem Hunů, v době války byl ale jejich prodej zakázán.Další zázračnou zbraní byl neobvykle konstruovaný luk (tzv. asymetrický reflexní luk). Byl vyráběn z ohebného dřeva, které bylo mezi střední částí a oběma konci luku vytvarováno do oblouku. Konce a střední části byly zesíleny plochými kostmi.
1.5 Taktika Hunů Taktika Hunů byla v malých oddílech 500 aţ 1000 muţů za hustého krupobití šípů napadat nepřítele ze všech stran. Jakmile se nepřítel začal formovat, předstírali útěk, tím nepřítele svedli k tomu, aby je začal pronásledovat. Pak Hunové na neopatrné, většinou neuspořádané nepřátele znovu zaútočili, zpravidla za další pomoci oddílů, které do té doby byly dobře ukryty, čímţ se překvapení jen umocnilo. Hunové byli schopni, hlavně díky 1
kůň je domestikované zvíře patřící mezi lichokopytníky
–4–
Gabriela Adamcová vlastnostem svých koní, provádět nečekané útoky s krvavými následky a vzápětí se stáhnout před odvetnými akcemi napadených. Odtud pocházela vojenská převaha Hunů, protoţe mohli napadnout protivníka, aniţ s ním přišli "do styku". Antická taktika, zaloţená na přímém dotyku s nepřítelem, na tuto strategii neměla odpověď. Přesto, ţe nomádský způsob boje nebyl do příchodu Hunů neznámý - perskému králi Dareirovi tímto způsobem boje uštědřili nepříjemnou lekci Skythové, se stylem boje kočovníků se jistě setkal i Alexandr Veliký.
1.6 Pohřbívání se svými luky Válečníci byli se svými luky pohřbíváni, ale jak se vzdalovali od své vlasti, navzájem si je předávali a nebo dědili. Bylo stále těţší opatřit si materiál na jejich výrobu a zhotovit je umělo jen málo specialistů. Jejich bojová síla tak později v mnoha ohledech trpěla chybějícími luky.
1.7 Mistři psichologického vedení boje Komu se vyhnul šíp, ten se musel obávat dvousečného, tzv. dlouhého meče. I ten byl vynikající kvality. Jeho předností byla především odráţecí vzpěra, upevněná napříč drţadla, která chránila ruku hunského bojovníka. Hunové ovšem pouţívali meče přímé i zakřivené a pravděpodobně se v tomto případě nedá hovořit o jednotné výzbroji a takovému vlivu, jako měl hunský luk. V přímém boji také své nepřátele nebo jejich koně zaplétali Obrázek 3 – Hun s lukem do las, aby jim znemoţnili pohyb. Hunové byli mistři psychologického vedení boje, rozřezávali si Obrázek 4 – Římská říše tváře, aby budili hrůzu, měli tetování, rozjeţené vlasy, spletené do copu, půlku hlavy vyholenou, a tak s hlomozem a pronikavým jekem táhli do boje.
1.8 Legendy Od doby, kdy se objevili v Evropě, objevilo se o nich spousta legend, které vzbuzovaly hrůzu. Říkalo se o nich, ţe z lebek poraţených nepřátel vyrábějí poháry, ţe jedí ţenské maso a pijí dětskou krev, ţe deformují nosy svých novorozenců, aby jim na hlavě dobře drţela válečnická přilba. Historik Ammianus Marcellinus barvitě napsal: "V lidské podobě, třebas nevzhledné vedou tak drsný způsob ţivota, ţe nepotřebují ani oheň, ani ochucené pokrmy, nýbrţ ţiví se kořínky bylin a polosyrovým masem jakéhokoli dobytčete, které si vkládají mezi svá stehna a hřbety koní a svým teplem je krátce prohřívají... Nikdo z nich neoře, ani se nedotkne pluhu. Všichni se –5–
Hunové totiţ bez pevných sídel, bez domova a zákona či trvale platného ritu podobají lidem stále utíkajícím a toulají se se svými vozíky, na kterých bydlí... Nikdo u nich nedokáţe odpovědět na otázku, odkud pochází, neboť jinde byl počat, daleko odsud se narodil a ještě dále byl vychován." Výše uvedené nakládání se syrovým masem můţe mít reálný základ, buďto si někdo všimnul, ţe jej Hunové takto pouţívají pro rychlé ošetření odřenin od dřevěného sedla, nebo je viděl pojídat sušené maso. Stepní národy konzervují maso tímto způsobem dodnes.
1.9 Alanové Hunské kmeny, které se účastnily velkého stěhování národů sestávaly ze dvou hlavních skupin: takzvaní Bílí Hunové, kteří se usadili na Kavkaze a na severu Perské říše a Černí Hunové se snědou pletí a tmavýma očima. Ti přišli ze západních svahů Uralu. Pod vedením svého náčelníka Balamira překročili r. 374 Volhu a vrhli se na stepní národ Alanů, usazených mezi Volhou a Donem. Alanové se stali první obětí hunské expanze, ačkoli i oni byli nomádi, jejich kopí a meče se nemohly rovnat zbraním Hunů. Tuto událost, naprosté zničení královské říše, zaznamenaly římské i čínské kroniky. Skupinkám prchajících Alanů se podařilo probít aţ břehům Ţenevského jezera. Později se Alanové spojili s Vandaly a vytvořili v Africe mocné království.
1.10 Neúčast bílých kmenů Znepřátelení kočovníci se rychle změnili ve spojence a začali společně napadat Ostrogóty, usazené západně od Dněpru. I ostrogótské království bylo zničeno, jejich král Ermanerich spáchal po ztracené bitvě sebevraţdu. Ostrogóti utekli a vytlačili spřátelené Visigóty. Část Visigótů se stáhla do Sedmihradska, část se poţádala o moţnost usídlit se v Římské říši. Souhlas dostali, aniţ by tušili, ţe s Huny budou zarputile bojovat ještě dvě další generace. I přes obrovské území, které Hunové ovládli, nevytvořili jediný národ. Bílé kmeny z oblasti Kaspického moře se taţení na západ neúčastnily. Hunské kmeny spolu sice udrţovaly jisté vztahy, ale zatím je nebylo moţno povaţovat za jednotnou velmoc.
1.11 Theodosiusovi potíže s Visigóty Část bílých kmenů, která se rozhodla podrobit si dnešní Irán a Malou Asii, táhla přes Kavkaz. Jejich cílem byla bohatá východořímská města. Císař Theodosius I. musel vzít bezmocně na vědomí, ţe Hunové nejenom stojí na Dunaji, ale ţe i plundrují východní provincie v Malé Asii. Brzy se dostali aţ do Antiochie. Jeden z občanů Antiochie zanechal svědectví o jejich plenění: "Najednou byli mezi námi, aniţ bychom věděli, odkud přišli. Jejich –6–
Gabriela Adamcová koně pili ze studny bohů. Na schodech chrámů si brali naše ţeny. U sloupů našeho města drtili hlavy našich dětí. Nahé a hozené přes hřbet koně, tak opustily naše dcery Antiochii. Nikdy víc je nespatříme." Theodosius měl potíţe s Visigóty a tak uzavřel s Huny, stojícími na Dunaji smlouvu. S Bílými Huny udrţoval spojenectví i přes jejich drancování Malé Asie2. Navenek se prezentoval jako přítel hunských kmenů, ve skutečnosti však štval jeden kmen proti druhému. S touto nebezpečnou politikou se mu podařilo zajistit na 20 pro říši let jakýs takýs klid. Po smrti Theodosia se říše rozdělila mezi jeho dva nezkušené, nezralé a neschopné syny. Někdy v té době se narodil Attila. ROK
VÝZNAMNÁ UDÁLOST
410
429
474
534
793
810
Alarich dobývá Řím
Vpád Vandalů do severní Afriky
Theodorich Veliký se stává králem Ostrogótů
Belisar vyvrací říši Vandalů v severní Africe
Počátek éry Vikingů
Likvidace Avarů Karlem Velikým
Tabulka 1- významné události
2 Konec 4. století Koncem 4. století jiţ patřili Hunové k velmocím. Attila byl někdy kolem roku 410, to mu bylo asi 14 let, uveden v Ravenně na dvůr císaře Honoria. V té době bylo zvykem, ţe si národy vyměňovaly děti šlechticů a kníţat mezi sebou jako jakási rukojmí. V Ravenně se Attila seznámil římskými dějinami a civilizací i s křesťanstvím, učil se latinsky. Přátelil se s o pět let starším Aetiem, který byl rukojmím nejdříve u Visigótů, pak na dvoře hunského krále Rugy, kde poznal stranu budoucího protivníka. Jméno Attila bylo dáno králi Hunů pravděpodobně později, je moţné, ţe on sám je nikdy neslyšel. Pochází z gótských zdrojů a znamená "tatíček". Jak se jmenoval skutečně, nevíme. V Písni Niebelungů vystupuje jako král Etzel. Jako flagellum dei, bič boţí byl označován aţ v pozdějších stoletích.
2.1 Útok krále Uldina Hunští jezdci koncem 4. století pronikli na Balkán, dostali se do rovin Moesie, podnikali výpravy aţ k Alpám. Na východě drancovali bohatá syrská obchodní města. Pohyb Hunů strhával další kmeny. Svět byl ve varu. Začínalo stěhování národů. V této situaci vnitřně rozvrácený a ohroţený Řím začal vyuţívat vojenské síly Hunů. První s Huny uzavřel pakt západní Řím. Východní říše nedospěla ke smlouvě a rychle se dostala do konfliktu. V roce 408 zaútočil hunský král Uldin. Jist si vítězstvím, měl ukázat na slunce a 2
poloostrov mezi Středozemním, Egejským, Marmarským a Černým mořem
–7–
Hunové říci: "Vše, na co svítí, si mohu porobit, budu-li chtít." Následovník Uldina, Ruga, přišel na dosud neznámý zdroj peněz - prodej míru. Po tom, co bez větší námahy dobyl a vyplundroval Thrákii, byla uzavřena mírová smlouva. Ruga obdrţel od Konstantinopole roční poplatek 350 liber zlata. Tak začaly časy, kdy Hunům stačilo zachrastit zbraněmi a zlato se jen hrnulo.
2.2 Nevlastní sestra císaře Galla Placidia, nevlastní sestra císaře Honoria měla dobrodruţný ţivot. Nejdříve ji unesl po vyplenění Říma visigótský náčelník Alarich, pak se s ní oţenil jeho nástupce a švagr Athaulf. Po zabití Athaulfa ji jeho bratr Walia vrátil Římanům, poté si ji proti její vůli vzal uzurpátor Constantius III. a ona mu porodila syna. Po smrti Constantia III. se dostala do sporů s Honoriem a utekla do východní říše i se svým čtyřletým Constantius III., byl západořímský synkem. Kdyţ Honorius roku 423 zemřel císař v roce 421. Tento generál a politik fakticky řídil státní na vodnatelnost, východní armáda jí záleţitosti v západořímské říši ve pomohla vrátit se do Itálie a porazit druhé polovině panování císaře Honoria, přičemţ se podstatně senátora Johannese, který chtěl usednout zaslouţil o její konsolidaci poté, co na trůn. Tomu měli Vizigóti v roce 410 vyplenili Řím. mu Hunové Aetiovým prostřednictvím za finanční úhradu pomoci. Ale Aetius přitáhl s Huny do Říma v době, kdy uţ byl Johannes zavraţděn. Galla Placidia, matka císaře Valentiniana, se ctiţádostivého důstojníka zbavila tím, ţe jej jmenovala nejvyšším velitelem galské provincie.
2.3 Úmrtí Ruga Roku 434 zemřel Ruga a na trůn nastoupili jeho Obrázek 5 – syn Attila synové Bleda a Attila. Nejprve se postarali o prázdnou pokladnu, protoţe Východořímská říše platila nepravidelně a často se zpoţděním. Došlo k další válce, nastalo příměří a došlo k novým jednáním. Bleda a Attila přinutili římské vyslance, aby spolu jednali v sedle koní, pro Římany nezvyklé a nepohodlné poloze. Mír byl uzavřen roku 435 v Margu, na svahu Transylvánských Alp a byl diktátem Hunů. Východořímské říši bylo zakázáno uzavírat spojenectví s germánskými kmeny mimo její území, byla vypracována pravidla pro výměnu zajatců, obě strany zřídily chráněné trhy nedaleko hranic a poplatky za mír byly zvýšeny.
–8–
Gabriela Adamcová
2.4 Zmasakrování pohraničních posádek Aetius zajistil Hunům v Galii značná práva. Visigóti si opět museli nechat líbit tvrdost hunských vojáků. Burgundové, kteří se nepodrobili a dokonce napadli hunské a římské pohraniční posádky, byli pod vedením Bledy zmasakrováni a jejich král Gunther padl. Bylo to roku 435 nebo 436. Tato traumatická poráţka se udrţela v lidovém podání a později byla zpracována v Písni Niebelungů.
2.5 Jednání Roku 440 vyuţili Hunové nepříznivé situace Východořímské říše, jejíţ vojska byla zaměstnána Vandaly a Peršany. Věděli, ţe na Dunaji nemohou Obrázek 6 – Solida předpokládat ţádný odpor, a tak přepadli jedno z obchodních center, které sami pomáhali zřizovat a uvěznili všechny obchodníky. Vynutili si tak další jednání, které však skončilo neúspěšně. A tak se znovu hunští jezdci vydali za Dunaj. A tato vyděračská hra se několikrát opakovala.
2.6 Solidy Attila s Bledou se vypořádali s nepřáteli ve svých řadách. Dva vévodové, kteří po jejich převzetí unikli do Východořímské říše, byli pod hrozbou vojenské odplaty vydáni. Přímo před očima Římanů byli nabodnuti na kůly. Attilovým cílem byla samovláda, bylo tedy třeba ještě odstranit Bledu. K tomu došlo roku 445. Zda jej zabil Attila, nebo najatý vrah, nelze s určitostí říci. Attilovi spojenci obstoupili Bledův tábor na dolním řeku Tisy a zatímco Attilovi vojáci drţeli v šachu Bledův doprovod, přikročil Attila se svou tělesnou gardou ke krvavému činu. Jeden z mála důkazů bratrovraţdy byl objeven v Maďarsku, jedná se o poklad 1440 zlatých mincí o hmotnosti více neţ 600 kilogramů. Jsou to solidy, které ještě nebyly v oběhu, datum raţby mají rok 443. Byly zakopané pravděpodobně v době útoku na Bledu, ale později je uţ nikdo nevyzvedl.
2.7 Attila Attila vládl tvrdě a nemilosrdně pronásledoval své nepřátele. Je neuvěřitelné, jak udrţel pod kontrolou svou říši, která se prostírala od Rýna aţ k Dunaji. Měl jenom několik sekretářů, jinak říše drţela pohromadě systémem osobních závislostí. Jediné zařízení typické pro stepní národ, které zajišťovala moc aţ do nejodlehlejšího koutku hunské říše byl systém stanic na výměnu koní. Po celém území byly stanice, kde bylo moţné vyměnit –9–
Hunové unavené koně za čerstvé. Tímto způsobem se zprávy rychle dostávaly z jednoho konce říše na druhý.
2.8 Spojenci Oporou Attily byli "logades", vyvolení, kterým patřil jeho poradce Onegesius a jeho bratr Scottas. Oba byli barbaři, kteří přijali řecká jména, ovládali řečtinu, latinu a jazyk Hunů. K dalšímu okruhu patřili "epitedeioi", takzvaní přátelé nebo přívrţenci. Dále se Attilova moc opírala o germánské krále, vazaly, různá alanská kníţata, krále Ostrogótů Laudaricha a krále Gepidů Ardaricha. Z Gepidů, kteří byli Huny nejprve krvavě poraţeni, se stali nejvěrnější spojenci. Věrnost Gepidů se stala příslovečnou pro germánskou ctnost, bezpodmínečnou a slepou poslušnost.
3 Leden 447 V lednu roku 447 se v důsledku silných zemětřesení zřítila značná část městských zdí Konstantinopole. Attilovi se zdálo, ţe je vhodná chvíle pro podrobení východořímské říše. Neuvědomil si však, ţe jeho vojsko je pro svou ohromnost nepohyblivé a těţkopádné. Zpustošil sice krajinu od Balkánu aţ po Bospor, ale tím ztratil čas a obyvatelům Konstantinopole se podařilo během dvou měsíců zdi opravit. Zaútočit na Konstantinopol bylo pro Huny riskantní. Znovu byla zahájena jednání. Kdyţ měla být kolem roku 450 smlouva konečně podepsána, utrpěl císař Theodosius II. při pádu z koně úraz, kterému podlehl. Jeho následník Marcianus, starý a zkušený voják nebyl ochoten za mír zaplatit ani solidus. Attilovi sdělil, ţe pokud nabídne mír, získá přátelské dary, pokud ne, rozhodnou zbraně.
3.1 Osudný plán Příleţitost ke kořistění se naskytla na západě. Sestra západořímského císaře Valentiniana III., Grata Iusta Honoria, čekala s jedním z jeho tělesných stráţců dítě. Rozzlobený císař ji poslal k svému bratranci na východořímský dvůr, kde byla uvrhnuta do domácího vězení. Mladá matka zosnovala osudný plán. Poslala Attilovi prsten a nabídla mu svou ruku. Attila nechal Honorii vzkázat, ţe si ji přeje za manţelku a jako věno ţádal polovinu římské říše, čímţ myslel Galii. Galla Placidia nechala poslat Honorii zpět do Říma a tam byla provdána za muţe svého stavu.
3.2 Basilej a Colmar Attila se rozhodl podrobit si Galii. Provincie neustále vřela a Aetius tam vládl tvrdou rukou, a Attila předpokládal, ţe se mu podaří na svou stranu dostat Visigóty. Ale jejich král Theodorich po dlouhém váhání Aetiovi napsal, –10–
Gabriela Adamcová ţe bude proti Hunům bojovat. Na stranu Říma se dali Frankové a samozřejmě Burgundové, zavilí nepřátelé Hunů, byť jimi byli decimováni ve jménu Říma. V únoru roku 451 dosáhlo obrovské mnohonárodnostní Attilovo vojsko Rýna. Ostrogóti pod vedením Theodomira zničili Basilej a Colmar, Gepidové pod vedením Ardaricha Štrasburg, Speyer, Worms a Mohuč. Attila vyplenil Mety - ten den vešel do dějin jako krvavé velikonoční pondělí. Pak přišla na řadu další města, která Hunové napadali jako jezdci z Apokalypsy.
3.3 Krvavá bitva Paříţ nechal Attila být, spíše z taktických příčin, aby nemrhal svými silami při obléhání města, navíc od jihu se jiţ blíţil Aetius a putoval dál k Orleansu. Ten koncem června dobyl. Mezitím se přiblíţil Aetius. Před branami města došlo k bitvě, kde byl Attila poraţen. Ve staré keltské pevnosti rozbil tábor a čekal na rozhodující bitvu. Krvavá bitva na Katalaunských polích skončila Aetiovým vítězstvím. Padlo prý 150 000 muţů, podle některých pramenů aţ půl miliónu. Jedním z padlých byl i král Visigótů. Attila nechal postavit obrovskou hranici z dřevěných sedel potaţených kůţí a chtěl se upálit. Ale Aetius jiţ nezaútočil, neměl ve svých kalkulacích zájem na změně poměru sil, spočítal si, ţe stepní národ drţí v šachu nebezpečné Germány. ROK
378
BITVA
Bitva u Adrianopole
451 Bitva na Katalaunských polích,
507 Bitva u Vouillé
Tabulka 2 – bitvy
3.4 Jednání mezi papežem Attilu neodradila poráţka od útoku na Itálii. Obětí jeho nájezdů se stala Aquileia a oblast Popádí. Ti z Aquileie, kteří přeţili, utekli do baţin a lagun, kam si hunská jízda netroufala. Tam pak byly zaloţeny Benátky. Jeho útoku nestálo nic v cestě, protoţe římské síly byly mimo Itálii. Bylo dobyto město Pavia, zničena Vicenza, Verona, Mantova a Milán byly vypleněny. Jeho rabování se snaţilo odvrátit poselstvo, které vedl římský papeţ Leo Veliký. V Attilově vojsku vypukla bahenní zimnice nebo mor, coţ jeho vojsko oslabilo, souhlasil tedy s jednáním. V roce 452 na řece Mincio došlo k jednání mezi papeţem a Attilou.
–11–
Hunové
3.5 Romantický příběh Obtěţkán kořistí se vrátil Attila do Pannonie. Po lásce k Honorii byla veta, zato však zahořel k dceři germánského kníţete, jejíţ jméno bylo Hildico, Ildico nebo Kriemhilda. Nyní začala poslední dramatická kapitola v ţivotě Attily, příběh, který dodnes ţije v básních, románech, operách a filmech. Po svatební noci byl nalezen mrtev. Co se té noci stalo, nebylo nikdy vysvětleno. Jeho smrt o svatební noci v náruči mladé germánské ţeny vedla jiţ jeho současníky k domněnce, ţe jej Hildico po milostném aktu zavraţdila dýkou. Historik Jordanes tvrdí, ţe Attila si lehl opojen vínem a usnul hlubokým spánkem a pak se zadusil krví, která mu tekla z nosu.
3.6 Pohřeb Podle Jordana byl Attila pohřben v trojdílné rakvi. Vnější rakev byla ze ţeleza, další ze stříbra a třetí ze zlata. Spolu s ním bylo pochováno velké bohatství a aby se zabránilo lidské hrabivosti, byli hrobníci povraţděni, aby nemohli místo hrobky nikomu prozradit. Některé pověsti tvrdí, ţe byl takovým způsobem pohřben i Čingischán.
Obrázek 7 – Ruští kozáci
3.7 Zhroucení říše Po smrti vůdce se obrovská říše zhroutila. Germánští poddaní se proti Hunům vzbouřili a v bitvě u Nedaa, v Panonii je roku 454 porazili. Zlomení hunské moci pracovalo proti Římanům, jen strach před Huny je nutil zachovávat k Římu loajalitu. Někteří z Hunů se usadili a smísili s původním obyvatelstvem, jiní odtáhli tam, odkud přišli - do východních stepí. V Champagne je vesnička Courtisols, která měla být zaloţena Huny. Místní obyvatelé věří, ţe jsou potomky Hunů. Skoro senzací se stala geneticky podmíněná "mongolská skvrna", která se tam u několika dětí objevila. Potomky Hunů by mohli být i ruští kozáci. 3
Zdroje: Jens - Peter Behrend a Eike Schmitzová - Hunové útočí na Evropu M. Grant - Dějiny antického Říma Jan Burian: Římské impérium 3
–12–
